Moje články

  • Obrázek uživatele kytka

    Noční úsvit

    Úvodní poznámka: 

    Patří do příběhu Nany.
    Poprvé se objevuje desetiletý Jakubův syn Jiřík.

    Drabble: 

    Tichý šum. Jemné pochrupování.
    Márinka: Jiříku?
    Jiřík:(rozespale.) Mhmmm.
    Márinka: Jiříku, vstávej, venku je den!
    Jiřík:(rozespale.)Spi, Márinko. Je tma tmoucí. Něco se ti zdálo.
    Márinka:(umíněně) Jiříkůůů! Vstávej, už je světlo.
    Šum zesílí.
    Jiřík:ZATRACENĚ!
    Márinka: Klít se nemá! A nekřič na mě!
    Z dálky se ozývají hlasy. Krátké věty. Slovům není rozumět.
    Márinka: Vidíš ta světýlka, jak běhají po stěně?
    Zvuk zmatku. Padá židle.
    Jiřík: Zatraceně!
    Chvatné kroky po prkenné podlaze.
    Jiřík:(naléhavě) Márinko, poslouchej! Musíš tu zůstat! Rozumíš? Venku hoří!
    Kroky se vzdalují. Bouchnutí dveří.
    Zaskřípání klíče v zámku.

    Márinka:(vzlyká) Jiříkůů...
    Zcela zřetelné praskání ohně.

  • Obrázek uživatele kytka

    S koltem proklatě nízko

    Drabble: 

    Umět zacházet se zbraní, to je na pomezí nezbytnost.
    Jeník dostal kolt už před lety. Je dobrý střelec. Na osamělé usedlosti je cvičení střelby jediná možná zábava. Otec používá brokovnici. Střílí dobře, ale jen z nutnosti.

    Dnes je Nany doprovází. Je jeden z posledních krásných dní, modrý a zlatý, vzduch je průzračný a slunce hřeje do zad.

    Dvacet kroků od nich se zaleskne plechovka. Jeník vyzývavě kývne na otce, stiskne spoušť skoro bez míření. Plechovka poskočí.

    Pak třeskne brokovnice. Mine. Chlapec se vítězně na tátu obrátí - a radost zhořkne. Střílí Nany... otec jí pomáhá. Líce k líci, napůl v objetí.

  • Obrázek uživatele kytka

    Když odkvétala kostřava

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Navazuje na Vzkaz na plátně.

    Drabble: 

    Brouzdají spolu orosenou travou.
    Nany utrhla kopretinu a bezmyšlenkovitě jí cupuje okvětní lístky.
    "Budete se mi smát, ale svou ženu jsem velmi miloval."
    Miloval ji věrně.
    "Znali jsme se od dětství."
    Zjevně.
    "Věřím, že muž a žena by se měli znát, než si slíbí věrnost na celý život."
    Tajně.
    "Brzy se ochladí. Zimy jsou tu krušné."
    Láskou se souží.
    "Neprovdaná tu pak nemůžete ostávat."
    Po jiné touží.
    "Pak už nebude možné, abychom s Jenem spali ve stodole."
    Má mě rád.
    "Jestli si to přejete, odvezu vás do města, do hotelu."
    Nemá mě rád.
    "Ale raději bych, abyste zůstala."
    Miluje mě?

    Závěrečná poznámka: 

    Název vypůjčen od Skácela.

  • Obrázek uživatele kytka

    Obávaný návštěvník

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Váš předchůdce nás vždy kontaktoval elektronicky," blekotá proplešatělý úředníček.
    "Dávám přednost setkání tváří v tvář," odpoví návštěvník tak suše, že z toho úředníkovi vyschne v krku. "Je to takové... stylovější, jestli mi rozumíte."
    "Přejete si vidět účetní knihy, pane?"
    Místo odpovědi si muž pohrává s firemním zapalovačem.
    Úředníček se div neuklání: "Už máme pokrytí téměř sto procent! 98,63587 abych byl přesný."
    "Co sběr genetického materiálu, jak jste pokročili?"
    "Zatím shromažďujeme biometrické údaje. Na vzorcích DNA ještě pracujeme. Podpis je dneska digitální, úpis krví by byl podezřelý."
    Chlap zamyšleně cvakne zapalovačem. Je modrý, s bílým písmenem f.
    Plamínek páchne sírou.

  • Obrázek uživatele kytka

    Vzkaz na plátně

    Úvodní poznámka: 

    nesoutěžní

    Drabble: 

    Uběhl týden, o svatbě se nikdo nezmínil. Nany byla za ten odklad ráda. Starala se o domácnost, učila se likvidovat myši a krysy, bojovala s hliněným prachem, který věčně padal ze stropu na zametenou podlahu, na postele, na stůl.

    Dnes při úklidu objevila truhličku.
    Na vrchu leží vyšívací bubínek s rozdělanou prací. Nany zatají dech. Je to jako svatokrádež, dotýkat se věcí, které patřily nebožce, přesto neodolá. Opatrně rozloží plátno zdobené výšivkou.
    Kdyby všechno potěšení v tom světě bylo vzato, a jenom láska zůstala, ten život by stál...
    Za co by život stál, Márinka vyšít nestihla.
    Nany se rozklepou ruce.

  • Obrázek uživatele kytka

    Okřídlená metla národa

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Toto není součástí příběhu Nany Z Nového světa.

    Drabble: 

    Celá země vytáhla do boje.
    Žádný bojovník se nesmí držet zpět, dokud v bitvě nezvítězíme!
    Ulicemi měst pochoduje armáda. Sestřelit, otrávit, zabít!
    Městskými parky pochodují školáci. Hrnce a pánve jsou jejich válečnými bubny. Hrnce a pánve jsou jejich zbraněmi. Mobilizace pětiletých. I batole zvládne bušit lžící do plechu. Bumtarata tatata, nepřetržitý rámus k nepřežití. Ptáci poplašeně bijí křídly. Létat už nemají sílu. Mrtví padají k zemi, starci mrtvolky nabírají lopatami a vrší na hromady. Komise je přepočítá.
    Předseda na plakátech žehná svému národu vítězícímu v boji s vrabci.
    Nepřítel vyhlazen.
    Zrno nám ujídat nebude!

    Za dva roky postihne Čínu hladomor.

    Závěrečná poznámka: 

    Jak se ukáže, bez vrabců se přemnoží larvy a housenky. Úroda nebude.

  • Obrázek uživatele kytka

    Tajemství života

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Tajemství života. Celé dny hledám vzorce, vedoucí k jeho odhalení. Ležím s otevřenýma očima, tělo neposlušné, nemohoucí, ale mysl horečně pracující. Brzy budu u cíle, všechna vlákna se propojují, jako cestičky, které se sbíhají do jediné...

    XXX
    Dnes jsem si uvědomil strašlivou věc. Některé spoje v mé mysli začínají vyhasínat, řešení, která jsem dávno nalezl, jsou náhle zahalena oparem... Jak dlouho již? Zoufalý, tak blízko cíli!

    XXX

    Nalezené nesmí být ztraceno! Začínám zaznamenávat vše, co ještě můj zmučený mozek uchoval.

    XXX

    Kreslím myšinkové myšlenkové mapy. Času málo!!

    XXX

    Po Slední prázdné kreslit budu. ZÍTRA.

    XXX

    Po_ZD_

    XXX

    "Zítra ty Bertíkovy dětské čmáranice na zdi zabílíme, zlato."
  • Obrázek uživatele kytka

    Homestead

    Drabble: 

    Z nízkého pahorku nad farmou pozoruje Nany širošírou rovinu kolem. Od obzoru k obzoru oceán trávy vlnící se ve větru. Žádný strom, stavení, ani kopec, nic nenarušuje zlatavou hladinu. Jen Jakubova farma a prstenec polí kolem, jako ostrov ztracený v moři, jako poslední bílé místo na mapě dávných mořeplavců.

    A nebe je nad prérií vysoké, zakloň hlavu a dostaneš závrať; po modré obloze letí mraky, země ujíždí pod nohama, Nany padá, Jeník ji zachytí, padají oba do měkké trávy. Leží vedle sebe, drží se za ruce a smějí se nahlas, smějí se šťastně jako děti.
    Dokud jí Jeník nepolíbí dlaň.

    Závěrečná poznámka: 

    Homestead se překládá jako usedlost (dům, farma), ale také to může být celý pozemek, který usedlík získal bezplatně od vlády za předpokladu, že na ní bude 5 let hospodařit. Podle zákona Homestead Act měly pozemky rozlohu 160 akrů, což odpovídá 65 ha.

  • Obrázek uživatele kytka

    Naklepávání kosy

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Oklamanou.

    Drabble: 

    Vůně kávy a důvěrně známé zvuky. Kvokání slepic na dvoře, zvonivé ťukání kovu o kov: táta naklepává kosu.
    Nany si vychutnává blažené chvíle polospánku, než bude muset vstát.
    Ze dvora k ní tlumeně doléhají cizí hlasy.
    Pak se v jediném okamžiku iluze domova roztříští, Nany je náhle úplně bdělá.

    "Nemůžete si ji vzít, táto! Vždyť ji nemilujete!"
    Nany zadrží dech.
    Chvíle ticha, jen kladivo teď tluče o poznání rychleji.
    "Co ty víš o lásce, chlapče," povzdechne nakonec otec mírně.
    "To byste se divil!" vyplivne Jeník.
    Pak dodá tak tiše, že si to Nany skoro domýšlí: "Strašlivě bolí."

    Kladivo překvapeně utichne.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad je téma zjevné, i když není explicitně vyřčeno.

  • Obrázek uživatele kytka

    Oklamaná svými tužbami

    Úvodní poznámka: 

    Bezprostředně navazuje na Home sweet home.

    Drabble: 

    Nany se zhluboka nadechne, přijme dlaň muže z fotografie a sestoupí z bryčky.
    Brzy mu bude patřit, sama se mu prodala. Za lodní lístek. Najednou jí ta cena připadá směšně nízká.

    Před domem nesměle přešlapuje děvčátko, sotva tříleté. Jednou rukou si popotahuje cůpky, druhou schovává za zády. Potom zvítězí stud a dítě se utíká schovat k otci. Cestou škobrtne, padá.

    V tu chvíli je Nany u něj. Nepřemýšlí o tom, je to reflex. Chlácholí dítě a roztírá mu slzy po umouněné tváři. Holčička naposledy popotáhne a rozevře pěst. Na dlani podává Nany hrstičku napůl rozmačkaných jahod.

    Nany se poprvé usměje.

    Závěrečná poznámka: 

    Název ve parafráze verše od Skácela.

    Následuje Klepání kosy.

  • Obrázek uživatele kytka

    Podvečerní rozjímání

    Úvodní poznámka: 

    Okamžik, kterým začal Nanin příběh, i když ona o tom ještě neměla ani tušení.

    Drabble: 

    Petrolejka tiše šumí. Pan farář upijí bylinného thé a přitom zamyšleně prohlíží fotografii muže v nejlepších letech.
    Takový vážný pohled měl už jako nemluvně při křtu, usměje se velebný pán.
    Vdovec, 37 let, otec tří dětí...
    Tak Márinka je v Pánu. Jak byli plní nadějí, když s Jakubem odjížděli za moře...
    ...hospodařící na 130 akrech vlastní půdy v Nebrasce...
    Aspoň si v Americe polepšili. Tolik polností nemá ani nejbohatší statkář ve vsi...
    ...rád by se oženil s dívkou uvyklou hospodářství.
    Podivná doba, která celého člověka vtěsná do několika krátkých hesel!

    Pan farář rázně odloží hrnek. Najde tomu chlapci nevěstu sám.

  • Obrázek uživatele kytka

    Kůzlátka a vlk

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Kůzlátka, děťátka, otevřete vrátka," lísá se vlk poněkud mutující fistulí.
    Země zaduní dupotem, jako když se žene celé stádo koz. A kozlíků. Těch nejkřehčích, nejšťavnatějších, nej...

    "Nej-nej-nejdřív heslo!" ozve se za vrátky trojhlasně.
    Vlkovi zaskočí mlsná slina. "Jaký heslo, u sta hromů?!"
    "Ústa Romů není správně..."
    "Jaký ústav ...?!" Zmatený vlk na okamžik vypadne z role.
    "Heslo!"
    "Herdek filek!"
    "To není správně. Zbývá vám poslední pokus!"
    "Co?! To nebylo heslo, to je...," zahromuje vlk, pak se ale rychle přepne zpátky do cukrkandlového módu: "...to je přece vypouštění páry."
    "Vypouštění páry není správně!!!"

    Správně - nesprávně, vlk vypouští páru celou cestu k lesu.

  • Obrázek uživatele kytka

    Home sweet home

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Union Pacific.

    Drabble: 

    Jeník seskočil z kozlíku, Nany sedí dál jako přimražená. Nevěřícně zírá na to, co má být jejím novým domovem.
    "Houm svíthoum," usmívá se chlapec plaše.

    Jestli to znamená "hromada h...noje", je to výstižné. Ta... stavba vypadá, že se rozteče při prvním lijáku. I kozí chlívek u nich doma vypadá v líp!
    Tvoje doma je odteď tady, uvědomí si Nany zděšeně.

    Rukama v klíně křečovitě mačká sukni. Připadá si oklamaná, okradená, prázdná. Vzteklá.
    Přes mlhu zadržovaných slz zahlédne vysokého muže, sňal klobouk a mlčky na ni hledí.
    Nesmí ji vidět plakat, nesmí!

    Sladký americký sen právě skončil. Je načase se probudit.

    Závěrečná poznámka: 

    Scéna pokračuje tady.

    Na prériích stavěli osadníci tzv. drňáky, anglicky sod houses nebo soddies. V nich žili řadu let, dokud si nemohli dovolit nakoupit a nechat si přivézt dřevo.
    Z drnů byly postavené i školy, kostely a další budovy.
    Jak takový lepší drňák vypadal, se můžete podívat třeba sem.
    Já jsem drabble psala podle tady toho.

  • Obrázek uživatele kytka

    Union Pacific

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Kjú.

    Drabble: 

    Vlak supí nocí, nekonečnou prérii za okny přikryla tma. Jednotvárné kodrcání kol ukolébalo Annu do dřímoty.

    Jeník ji pozoruje přimhouřenýma očima. Když ho pro ni poslali do New Yorku, zlobil se. Byla vetřelec, cizinka, která se chce vklínit mezi ně.
    Ale společná cesta to změnila. Anna se mu docela líbí. Ruce má drsné jako našinec, přitom vypadá ztracená a potřebuje ho. Zpod šátku jí vyklouzl plavý pramen, Jeníka až zasvrběly prsty, jak jí ho
    zatoužil uhladit zpátky.

    Vlak supí nocí, jednotvárné kodrcání kol rezonuje Jeníkovi pod hrudní kostí.
    Anna se mu líbí, ale jako svoji macechu si ji představit nedokáže.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak nevím, jestli mi bude téma uznáno.
    Královnou cest je myšlena americká transkontinentální železnice, která otevřela cestu k osídlení amerického vnitrozemí.

  • Obrázek uživatele kytka

    Kjú

    Úvodní poznámka: 

    Nany dostala svůj fandom.

    Drabble: 

    Kjú: první slovo, které se naučíš.
    Kjú: nekonečné čekání. Horko a žízeň. A lidé, lidé, lidé jako v panoptiku. Muži s copánkem a ženy bez vlasů. Starci v sukních. Dívky v buřinkách.
    Konečně první komise: tři doktoři. Na rukáv ti kreslí značku křídou. Je to dobře nebo špatně? Pak ti strčí do oka kovový háček a obrátí víčko naruby. Bolí to děsně. Skoro nevidíš, jak ukazují: "Kjú!"
    Tak čekáš dál. Hodiny. Nějaká žena strašlivě naříká, rvou jí z náručí kluka, posílají ho pryč. Je horko. Další tříčlenná komise.
    Nakonec ještě jedna.
    "Vilkam tuemérika" ani nevnímáš. Stejně nevíš, co to znamená.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble popisuje imigrační proces do USA přibližně tak, jak probíhal na přelomu 19./20. století. Jen na Ellis Island jím prošlo každý den několik tisíc přistěhovalců. Tou dobou žilo v Americe už víc než čtvrt milionu imigrantů z českých zemí a další přijížděli každým dnem.

  • Obrázek uživatele kytka

    Vzkaz neznámého Antonína

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro ty, kdo snad sledují cestu Nany: tohle nepatří do jejího příběhu.

    Drabble: 

    Pradědova krabice je plná pokladů.

    Černobílé portréty exotických gejš s úsměvem Mony Lisy, kolorované pohlednice z Hongkongu či Port Saidu. Mapky Sibiře.

    A fotografie. Portréty z ateliérů v Hronově, Jekatěrinburku i Vladivostoku. Desítky zažloutlých fotografií, na všech mladí muži.
    Na zadní straně jedné tužkou zapsaný vzkaz:

    Nejmilejší maminko a tatínku! Tady mě máte aspoň na papírku, aby se Vám nestýskalo. Osobně už se nejspíš neuvidíme.

    Ti mladíci jsou si všichni podobní a není to jen uniformou.
    Je to očima, unavenýma očima, které viděly to, co by nikdo vidět neměl.
    Němými ústy křičí přes propast století svoje varování.
    Jenomže nikdo neposlouchá.

    Závěrečná poznámka: 

    Je to trochu patetické, jenomže mě ten vzkaz vždycky znovu tak dojímá!

  • Obrázek uživatele kytka

    Na cestě

    Drabble: 

    Tolik lidí Nany neviděla za celý svůj život. Teď se s nimi tísní v téhle železné rakvi už druhý týden. Každý kousek podpalubí je zaplněn lidmi, jejich ranci, jejich zvuky a pachy. Sténání nemocných, nekonečné drmolení modliteb, odporné zvuky dávení. Pláč nemluvňat i jeho náhlý konec. Hádky a křik. Pach nemytých těl, zvratků a zkaženého jídla.
    Nany se prodírá tím odporným puchem, klopýtá mezi zuboženými těly. Vší silou se snaží potlačit vlnu paniky, která se v ní vzmáhá. Nadechnout se čerstvého vzduchu, nebo se udusí!
    Myslela, že nemůže nic ztratit a získat může všechno. Zdá se, že je to naopak.

  • Obrázek uživatele kytka

    Cestou na nádraží

    Drabble: 

    Nany obejme očima hrst domků rozesetých po stráni. Její rodná ves. Ještě před nedávnem jí byla malá. Připadala si jako v bublině, celý svět ležel venku, barevný, lákavý, zdánlivě nedosažitelný. Teď si není jistá, jestli o něj stojí.

    Vrývá si do paměti jejich chaloupku, před plaňkovým plotem stojí táta s mámou i všechny sestry. Na tu dálku to není vidět, ale Nany ví, že všichni hledí na ni, že se tím pohledem loučí navždy. Definitivnost jejího rozhodnutí na ní padne jako koňská houně a začne ji dusit.

    Popadne kufřík i ranec, skousne ret a vyrazí na cestu do nového života.

    Závěrečná poznámka: 

    Bude to mít pokračování. Doufám.

  • Obrázek uživatele kytka

    Všechno je, jak má být

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Plán byl perfektní.
    Je to závěr příběhu a obávám se, že vytržený z kontextu není moc pochopitelný.

    Drabble: 

    Alžběta cítí, že něco je špatně.
    Co je to za chlapa?
    Připomíná jí Járu, ale je starý.
    Pláče?
    Tenkrát v sadu, když četli otcův dopis. Kolébala ho jako děcko a plakali spolu. Pak ji líbal, poprvé.
    Podává jí knihu. Její knihu o zemi vanilky a banánů.
    Nechala za ni Járovi pod polštářem parádní brýle. Tolik mu slušely!
    Stesk do ní udeří, až se zakymácí.
    On ji zachytí.
    Jeho vůně ji obejme. Járova vůně.
    Vůně kůže, dýmu a pryskyřice. Vůně bezpečí.
    Najednou i poslední klapka zapadne na své místo a Alžběta ví, že v téhle náruči je správně.
    Šťastně se usměje.

    Závěrečná poznámka: 

    A to je konec.
    Děkuji všem čtenářům za krásné komentáře, dopsala jsem to jen díky vám.
    Bylo mi s vámi moc dobře.
    Omlouvám se, že jsem ke konci nestíhala komentovat. Nestíhala jsem tak nějak obecně nic.
    Snad to trochu doženu v květnu.
    Na shledanou za rok!

  • Obrázek uživatele kytka

    Esový souboj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nesoutěžní drabble
    Náš sedmiletý Šprýmař se chtěl taky zapojit. Tohle je jeho drabble.

    Drabble: 

    Kulové eso se vychloubalo, že porazilo skoro všechny karty a někdy i některé eso. Ale ostatní esa se domluvila, že se mu pomstí tím, že společně vždycky kulové eso přebijí. Kulové eso si ale nedělalo starosti a schovalo se doprostřed balíčku. Ostatním kartám bylo kulového esa líto a řekli si, že mu pomůžou. Utekly k obrovi, který s nimi často hrál prší. (Ve skutečnosti to byl malý kluk.) Schovaly kulové eso a zůstaly s ním. Esa hledala, kam karty zmizely, a uvědomila si,že by neměla dělat druhým schválnosti. Když se večer všechny karty zase sešly, tak se esa smířila.

  • Obrázek uživatele kytka

    Plán byl perfektní

    Úvodní poznámka: 

    nesoutěžní

    Drabble: 

    Plán byl, myslím, perfektní. Bábinku jsme naložili do auta, nastrojila se jako do divadla. Netuší, kam ji bereme, radši jsem jí nic neřekla. Když zastavíme, padne na mě nervozita. "Bože, ať to klapne!" Bojím se. Zvoním, ruka se mi klepe. Možná je to poslední příležitost.
    Pán nás čeká ve dveřích. Vysoký, štíhlý, s hřívou bílých vlasů. Nedivím se, že se do něj bábinka kdysi zamilovala. Opře berli a podá mi ruku, drsnou, s pevným stiskem. "Děkuju vám," hlas se mu láme a brázdou v seschlé tváři steče slza.
    Bábinka drží před sebou kabelu jako štít:
    "Co to je za chlapa?!"

    Závěrečná poznámka: 

    To ještě není úplný konec.

  • Obrázek uživatele kytka

    Hra s ďáblem

    Drabble: 

    Jára nakonec s Lojzovou hrou souhlasil.
    Měl sice karty rozdané mizerně, ale s tím, co držel v ruce, hrál poctivě a nejlíp, jak to šlo. Lojza se nečekaně ukázal jako dobrý a férový spoluhráč. I když měl červené eso v rukávu, nakonec ho proti Járovi nikdy nepoužil. Navíc uměl hrát podle nových pravidel, dostával předem různé hlášky a provedl Járu bezpečně všemi dosavadními nástrahami.
    Jen máti se s takovou hrou pořád nemůže smířit, pro ní to vždycky bude spolčování s ďáblem.

    Alžběta se usměje.
    Položí malého Jarouška něžně do kolíbky a jde mužským k těm kartám připravit chleba se škvarky.

  • Obrázek uživatele kytka

    Pusto, ticho, vyryto i s kořeny

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Louskání ořechů.

    Příběh hospodáře Havrdy je tady.

    Drabble: 

    Vrata Havrdova stavení zavržou, zní to jako zanaříkání. Kroky se rozléhají opuštěným průjezdem, Jára s Lojzou v patách vejde do kdysi úhledného dvora.

    Z rozbitého okna kuchyně s kdákáním vyskočí slepice. Družstvo zřídilo z obytné části drůbežárnu. Stodola zčásti rozebraná na kámen a dřevo. V prázdných maštalích kvílí meluzína. V blátě zašlapaná parádní Havrdova špacírka.

    Jára zděšeně hledí na ten obraz zkázy. Pobouření, vztek a hořká, hořká křivda. Němá hrůza z té bezohledné kruté zášti, která to tady vyplenila. Palčivá touha zas všechno vzkřísit, marnost. Všechno se v něm sváří.

    Zvedne špacírku a opatrně jí opře o zeď. Havrdo, odpusť.

    Závěrečná poznámka: 

    Název opět citace ze Skácela.

  • Obrázek uživatele kytka

    Louskání ořechů

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Candrbál.

    Drabble: 

    Louskají v kuchyni ořechy. Hodiny odtikávají noc rozhodnutí.
    "Chceš těm banditům dělat pohůnka? Starat se o to, co naloupili?" zlobí se máti. "Už napořád zůstaneš jedním z nich, nikdo ti to neodpáře."
    "Mám se radši dívat, jak ty pole rychtují?"
    "Zrychtují je tak jako tak." Máti se ohání louskáčkem, jako kdyby to byla palečnice.
    Alžběta tiše pláče, černou Tatru už už vidí za vraty. "Co když ho vážně zavřou?"
    Jára se pod stolem zlehka dotkne jejího kolene.
    "Vezmi to, synku," zabafá otec z fajfky. Zůstal z něj jen stín hospodáře, kterým býval. "Vezmi to a budeme doufat."
    Další skořápka praskne.

    Závěrečná poznámka: 

    Jen pro jistotu: Jde o funkci v JZD.

  • Obrázek uživatele kytka

    O recyklované Alence

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Alenka. Byla hezká a chytrá, ale velice urážlivá. Urážlivost, to je moc nebezpečná vlastnost, děti.
    Jednou se kupříkladu Alence urazil kus ouška. Maminka jí ho sice rychle přilepila vteřinovým lepidlem, ale holčička už potom stejně poslouchala jenom na půl ucha.

    Jednoho dne se Alenka urazila tak moc, že už nešla opravit.
    "Nedá se nic dělat," spráskla ruce maminka, "budu tě muset recyklovat, Alenko."
    A jak řekla, tak udělala.
    Při té recyklaci Alence sice ubylo jedno písmenko, zato jí přibyl jiný velký znak, a od té doby z ní je naštěstí velkorysá Lenka.

  • Obrázek uživatele kytka

    Candrbál

    Drabble: 

    Hasičský bál: křídlovka vříská, všichni už mají v hlavě.
    Na židli vedle Járy ztěžka dopadne Lojza.
    "Není už na čase překovat meče v pluhy, Kropile?"
    Jára pozoruje jeho brunátnou tvář. "Ty teď cituješ z Bible jako velebný pán?"
    "Eh, zakopat válečnou sekyru, však víš. Co jsme si, to jsme si. No ne?"
    "No ne?" podiví se Jára.
    "Nalijme si čistého vína," utře Lojza z huby pivní pěnu. "Potřebujeme tě. Družstvo tě potřebuje. Ty víš, jak na to. Dostaneš funkci."
    "Jo, a když se něco nepodaří, zavřete mě za sabotáž."
    "Jo," přikývne důstojně Lojza. "Ale když to nevezmeš, zavřeme tě hned!"

  • Obrázek uživatele kytka

    Senoseč

    Drabble: 

    Svítá. Jeden za druhým brodí se chlapi po pás šedou mlhou. První paprsky slunce se zalesknou na čepelích kos. Do ticha začínají křičet ptáci. Je půl páté.

    Sekáči v řadě postupují zeleným mořem. Tráva je křehká a plná rosy. Vlna za vlnou klesá v příboji žencům pod nohy. Je půl osmé.

    Po modrém nebi se pomalu sunou bílá oblaka. Děvčata v řadě postupují loukou. Tráva je vláčná a sladce voní. Je půl páté.

    Stmívá se. Seno skopené, chasa se vrací domů, žertují. Je půl jedenácté.

    Usínají v bílých duchnách, vlasy jim voní prvním senem, prsty propletené. Je půl druhé ráno.

  • Obrázek uživatele kytka

    Svod dobytka

    Drabble: 

    Krávy jsou vyhřebelcované do lesku, mezi rohy věnečky z kvítí, jako nevěsty se rozloučí s rodným chlévem. Alžběta naposledy každé přitiskne tvář k teplému krku, pohladí vlhký hebký čumák. Velké něžné oči na ni hledí s dojemnou důvěrou.

    Chlapi už buší do vrat. Hluční, hrubí. Nesou si klacky. A bejkovce. Lojza je s nimi.

    Krávy bučí, nechápou ten rozruch. Bojí se. Konečně se pod údery klacků pomalu dávají do pohybu. Kopyta zaklapou po dlažbě v průjezdu. Průvan za nimi přibouchne.

    Dvorem pluje nezvyklé ticho. Jára ji přitáhne k sobě, vděčně přijme jeho útěchu. Náklonost k Lojzovi roztála jako loňské sněhy.

  • Obrázek uživatele kytka

    Uhasit touhu

    Úvodní poznámka: 

    Bezprostředně navazuje na Jednou v životě ochutnat.

    Drabble: 

    Cestou na zámeček jsem se u Vietnamce stavila pro ty slíbené banány.
    Stařenka je obrací v rukou, hladí slupku.
    "To je... To je banán?" vydechne skoro nábožně.
    Přikývnu.
    "Četla jsem o nich." Než ji stačím zastavit, ukousne špičku. "Fuj, to je hnusný!"
    Ukážu, jak se banán loupe. První ukusuje po malých kousíčkách, každé sousto blaženě vychutnává. Druhý banán v ní zmizí během chvilky a už loupe třetí. Doufám, že jí nebude špatně. To by mi sestra dala!
    Slupky jako předmět doličný vyhodím do koše.
    Stařenka se na mě usměje:
    "Hrozně ráda bych někdy ochutnala banány. Ještě nikdy jsem banány nejedla."

    Závěrečná poznámka: 

    Teď už je snad jasno.
    Doufám, že mě neukamenujete.

  • Obrázek uživatele kytka

    Jednou v životě ochutnat

    Úvodní poznámka: 

    Bezprostředně navazuje na První setkání
    a tak trochu i na Navázat špagátek.

    Drabble: 

    Za sestrou zapadly dveře, zůstaly jsme se stařenkou samy.
    Zkoumavě mě pozoruje. "Taky jsi tu za trest?"
    "Za trest." Jak to může vědět? "Měla jsem průšvih ve škole, vymyslel to třídní."
    "Třídní nepřítel, jo?"
    Babča je vtipná, začíná se mi líbit.

    Najednou změní téma.
    "Hrozně ráda bych ochutnala banány. Nikdy jsem nejedla banány, ty ano?"
    "Jasně." Dělá si ze mě legraci?
    "Vyprávěj, jak chutnají?" Vypadá upřímně.
    "Nějaký vám seženu."
    "To bys dokázala?" vydechne stařenka. Dívá se na mě jako na poloboha.

    Nějak mě začalo škrábat v krku. Snad to nebude angína.
    Příště jí nějaké banány donesu, i kdyby nevím co.

  • Obrázek uživatele kytka

    Pokrok nezastavíš

    Drabble: 

    "K čemu s sebou, k čertu, vlečeme ten kufr, Murdochu?" oddechuje ztěžka inspektor Brackenreid.
    Murdoch poklekne na jedno koleno, otevře kufr.
    "To je Georgeův příruční slídil, zkratka GPS, pane."
    Murdoch ukáže plán Toronta opatřený žárovkami. Jen jediná žárovka svítí.
    "Věnoval jsem Bloody Jackovi náležitou péči, pane. V kapse si odnesl mojí štěnici. Teď je v Sullivanově skladišti, pane!"

    Oba muži odjistí zbraně. Opatrně, krok za krokem se kradou do útrob skladiště.
    Do ticha se ozývá podivné škrábání.

    O Bloody Jacka doslova zakopnou. Svíjí se v prachu a v bolestech.
    "Udělejte něco, ať už mě ta vaše potvora přestane štípat, detektive!"

  • Obrázek uživatele kytka

    Upíři a ti druzí

    Úvodní poznámka: 

    Ne, to není fikce.

    Drabble: 

    V masně jako obvykle nemají maso. Na veřejích přilípnutá vyhláška se seznamem neplničů dodávek, aby všem dobrým soudruhům bylo jasné, kdo může za ten nedostatek.
    Výloha masny je tentokrát nezvykle plná. Kolem kašírované prasečí hlavy, už notně vyšisované sluncem, je dnes vyskládaná pyramida zhruba dvaceti masových konzerv.
    Vesnický upír hoduje, zatímco naše děti hladoví, hlásá nápis vyvedený krasopisně podučitelem Morávkem.
    Soused konzervy z poslední zabijačky schovával, až bude nejhůř.
    Okrádat se nenecháme!
    Komise je našla a zabavila.

    Výloha tabáku vedle je také poloprázdná. Kromě uschlého karafiátu jen zvětšená fotografie prvního dělnického prezidenta.

    Ve které výkladní skříni je ta skutečná bestie?

    Závěrečná poznámka: 

    neplniči dodávek - samostatně hospodařící zemědělci měli stanovený tzv. kontingent, museli povinně odvádět státu jisté množství produktů. Dodávky byly záměrně nastaveny tak, aby je zemědělci nedokázali splnit.

  • Obrázek uživatele kytka

    Na lidovou notu

    Drabble: 

    Márinka stojí s rukama v bok na stoličce, máti se kolem ní točí a strojí ji.

    Nejdřív punčochy. Potom podhrňovačku a tři naškrobené spodničky, pečlivě zavázat šňůrkami, záhyby urovnat ke straně. Navrch brokátovou sukni. Uhladit. Nadýchané rukávce s bohatě vyšívanou kordulkou. Ozdobný fěrtoch po prabábě. Do pasu malovanou mašli. Kolem krku krajkový krejzlík.

    Máti si přečetla v žákovské knížce, že mají žáci přijít do průvodu v kroji, a zase na ní přišlo to sedlácké furiantství. Když v kroji, tak v kroji!

    Vystrojenou Márinku učitel mezi pionýry do prvomájového průvodu nepustil.
    "A je po starostech," dala se máti spokojeně do vysvlékání.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že holčičí parádění se dá považovat za krásné starosti. Nejsem si jistá, že by Márinka souhlasila.

    Takové krásné téma a já jsem totálně bez inspirace.

  • Obrázek uživatele kytka

    Navázat špagátek

    Úvodní poznámka: 

    Dějově navazuje na Boží muka.

    Drabble: 

    Nic jí nevyčetl a ona mu nic nevysvětlovala. Ale jeho oči, zklamané oči, ty na ní žalovaly. Věděla, že mu ublížila. Jako by kolem sebe chodili mlčky. Mluvili, ale to podstatné si neřekli. Přetrhli špagátek, konec se třepil a nešel navázat.

    V noci nemohla spát, ležela s očima široce otevřenýma do tmy a polykala slzy.
    Jednou večer nahmatala pod polštářem knihu. Překvapeně ji vzala do rukou, sama se otevřela. Ze stránek zavoněly dálky a koření. Perokresby cizokrajných rostlin a podivných zvířat, dunících vodopádů a domorodých chatrčí. V krajině banánorodé, upoutal ji popisek.

    Jára ji našel spící s knihou v náručí.

    Závěrečná poznámka: 

    Koho zajímá, jak mohl vypadat obrázek v knížce, může se podívat sem.

  • Obrázek uživatele kytka

    Boží muka

    Drabble: 

    Důvěrně známé nádraží u lesa, muškáty v truhlících, hodiny odtikávají minuty stejně jako před třemi lety. Nikdo na Járu nečeká, nikdo ještě neví, že je tady. Pustili je nečekaně.

    Cesta úvozem, vůně heřmánku, cvrčení kobylek. U křížku zahlédne Bětku, je krásná, bože, jak ta je krásná! Mluví s nějakým mužským. Zvonivě se směje. Chlap jí laškovně popotáhne cop.

    Pak Alžběta zvedne oči, potkají se s Járovýma a on v nich vidí úlek. Najednou ví.

    Každá hořká minuta, hodina a den těch vojenských let se utáhne do pevného uzlu, zpevní křivdou a žárlivostí a udeří.
    Chlap se skácí ukřižovanému k nohám.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak nevím. Vidíte tam to téma?

  • Obrázek uživatele kytka

    Je Bílá sobota

    Drabble: 

    Je Bílá sobota. Alžběta chystá sváteční mazance.
    Bílá mouka se sype řičicí do bílé mísy s modrým rantlem.

    Je Bílá sobota. Jára vykládá z vagonů pytle s cementem.
    Pytel se někdy protrhne a cement se sype na ramena, za krk, na záda.

    Mouka se mísí s kváskem v lepkavé těsto. Vařečka ťuká o porcelán, po čele stéká kapička potu. V těstu začínají praskat puchýře.

    Járovi pot stéká do očí. Cementový prach se mísí s potem v lepkavou mazanici. Rozežírá kůži do hnisavých puchýřů.

    Jára si píská a vzpomíná na Alžbětu.
    Alžběta si zpívá a myslí na Lojzka.

    Je Bílá sobota.

    Závěrečná poznámka: 

    Omluva těm, kdo čekají na posun v ději. Na tohle téma jsem nic jiného nevymyslela.

  • Obrázek uživatele kytka

    Jako úloha z početnice

    Drabble: 

    Deset měsíců lásky.
    Dvacet dní manželství.
    Muže má pryč už přes tři roky. Devět set dní, když přestala počítat. Za tu dobu ho viděla dvakrát.
    Vybavuje si jeho vlídné šedé oči, ale tvář se jí rozplývá v mlze.
    Poslal jí podobenku: vojenská lodička frajersky na stranu, hubená tvář, křivý úsměv, na očích stín. Cizí člověk. Schovala ji do skříně.
    Tři roky dřela na Kropilovic statku, tři roky si připadala jako prašivá. Ženské zmlkly, když šla kolem, chlapi hodili oplzlou poznámkou.
    Pak se přistěhoval Lojzek. Vždycky ji pozdravil. Usmál se. Hezkým slovíčkem pohladil.
    Teď se Alžběta těší, až ho zase potká.

    Závěrečná poznámka: 

    Momentálně mám omezený přístup na net. Doženu zítra, omlouvám se.

  • Obrázek uživatele kytka

    První setkání

    Drabble: 

    Ošetřovatelka dusá chodbou, sotva s ní držím krok. Zdravotnické pantofle hlasitě mlaskají na naleštěném linu. Taky sestra nespokojeně mlaskne.
    "Neskáču zrovna kvůli tobě radostí, děvenko! S dobrovolníky jsou vždycky jenom potíže."
    Pak by mohla být ráda, že já nejsem žádný dobrovolník. Jsem tu za trest, ale jestli to neví, já jí to vykládat nebudu.
    "Tady," zastaví sestra před posledními dveřmi v dlouhé řadě a bez klepání je rozrazí.
    Dvě lůžka, stolek, židle a pach desinfekce. Byl by to úplně obyčejný nemocniční pokoj, kdyby okno nezakrývala mříž.
    U okna stojí drobná stařenka, oběma rukama svírá mříže a upřeně zírá do zahrady.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak už víte, kde je Alžběta v současnosti.

  • Obrázek uživatele kytka

    Tíha odpovědnosti

    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno nesoutěžní.
    Pohled do uvažování Járovy matky Marie.

    Drabble: 

    Marie pozoruje barevné skvrny políček rozeseté po zvlněných kopcích. Při obdělávání těch polí skláněly generace jejích předků svoje hřbety. Ta půda si brala jejich sílu, z jejich síly plodí a živí je. Tam u potoka si její děd pochroumal kotník, když odvodňoval mokřad, a nadosmrti pak kulhal. Na Podlesí si otec uhnal zápal plic. Tuhle kapličku postavil její praděd, že se mu syn vrátil z pruské války, její matka si tu vymodlila Marii a Marie tu teď prosí o ochranu pro Járu.
    Marie cítí palčivou odpovědnost za tu půdu. To věno není její. Je jejího rodu. Nemůže se ho vzdát.

  • Obrázek uživatele kytka

    Střihání metru

    Úvodní poznámka: 

    Dějově paralelní s včerejší Svatou Dobrotivou.

    Původně jsem ho psala na včerejší téma, ale nějak se mi tam už mozkobouření nevešlo :)

    Drabble: 

    Stříhali metr. Jára na vojně, Alžběta doma. Bylo to jako obřad, po večerní modlitbě odstřihnout další kousek. Alžbětu těšilo vědomí, že ta chvíle je jejich, společná.
    Na třicítce mu poslala civilní šaty. Košili s láskou prala a žehlila, jako by se s ní mazlila a představovala si, že ta pohlazení ucítí, až ji obleče.
    Na dvacítce napekla linecké, které miloval.
    Na desítce vybalila výbavu, která celou dobu ležela v bedýnkách v komoře. Nádobí osvobodila z novinových kabátků, vyleštila skleničky a příbory. Prádlo vybělila na slunci.
    Poslední ráno do batistu povlekla peřiny.
    Na nádraží čekali všichni. Alžběta, máti i holčičky.
    Nepřijel.

Stránky

-A A +A