Moje články

  • Obrázek uživatele ef77

    Silvestr

    Obdarovaný: 
    Aries
    Fandom: 

    Milá Aries, přeji ti krásné a požehnané Vánoce. Přeji pohodu, klid a štěstí, úspěšné vykročení do nového roku a všechno dobré v něm. Přidávám skromný dárek, je to takové nedochůdče, takže mi nezbývá než doufat, že i špatně zabalené dárky v pomuchlaném papíru můžou přinést alespoň trošku radosti.

    Povídka navazuje na Čeřenův zvon (Letní dobročinnost), povídku Lich z Vánoční nadílky a na sérii drabblů Stražiště. To jen pro úplnost - obdarované čte a komentuje všechno, což je jeden z důvodů, proč ji všichni milujeme :o)).

  • Obrázek uživatele ef77

    Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.

    Drabble: 

    Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
    „Přece není možné, že ona už nikdy..“
    Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

    Závěrečná poznámka: 

    A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).

  • Obrázek uživatele ef77

    Z Muzea na Kačerov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nějak se mi v té post-apo atmosféře zalíbilo. Navazuje na toto:
    http://www.sosaci.net/node/27405
    http://www.sosaci.net/node/27527.

    Drabble: 

    Hlavní údržbář má kancelář na Muzeu. Bývá tam zřídka. Když neobchází obchodníky se šrotem a nehandrkuje se s nimi o ceně každého šroubku, kontroluje se svými pomocníky slabá místa a vysvětluje dělníkům, že nemůže poslat nové plechy a výztuhy, nebo žebrá u Rady o další prostředky pro nákupy a vyšší příděly jídla pro své lidi. Nikdy nezvyšuje hlas, nesměje se, nemračí, a ke každému se chová stejně chladně.
    Říká se, že všechny svoje emoce pohřbil tam nahoře.
    Když se ale večer vrací domů na Kačerov, v každé druhé stanici vyleze a zoufale křičí do rozbitých skel bývalých budek pro dozorčí.

  • Obrázek uživatele ef77

    Pohádka pro unavené účetní

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Všem mým účetnickým souputníkům a souputnicím.

    Drabble: 

    Za devatero horami procházela malým královstvím smutná účetní. Blížila se Závěrka (tehdy, milé děti, každá účetní vykřikuje jen „Nestíhám!“ a „Kafe!“) a ona viděla spoustu spotřebované vody a odvezeného odpadu, ke kterým neměla faktury. A tak se narodila dohadná položka nákladů. Byla sice pasivní, přesto se měla k světu a utěšeně rostla. Jenže do království dorazil zlý čaroděj Kontrolor, prstem na položku ukázal a pravil: „Odpad byl tříděn a hejkal za něj zaplatil. Voda byla recyklována a vodník ji uhradil. Ty máš být aktivní, potvoro!“ Než ale stihnul vyslovit ničivé kouzlo Doměření, sejmula ho účetní Sbírkou zákonů a byl klid.

  • Obrázek uživatele ef77

    Černý Petr na Hradčanské

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Svým způsobem navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/27405

    Drabble: 

    Polír na Hradčanskou nechodí, ale Prcek se občas zatoulá. Žijí tam tamti. Jejich děti nemusí pracovat, chodí se učit a často hrají hry. Většinou v nich jde o to, něco nemít, něčeho se zbavit, což Prcek nechápe (proč, například, je zlé mít babu? Prcek má svou babičku rád a žít bez ní by neuměl). Ale rád se na ně dívá a jim to nevadí, vlastně si ho vůbec nevšímají. Po jedné z her našel zapomenutou obrázkovou kartičku (nikdo ji nechtěl, komu zůstala, ten prohrál). Prcek ji má doma a někdy, když je sám, si s tou smutnou, umouněnou tvářičkou povídá.

  • Obrázek uživatele ef77

    Náměstí Míru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prcek má nejradši Můstek, dneska ale pomáhá Polírovi na Náměstí Míru šrotovat železo. Na Můstku žije Slepý Tom. Má krásný hlas. Polír moc nemluví, často chrchlá a rudě plive na koleje. Prcek se Políra trochu bojí. Slepého Toma se nebojí nikdo. Prcek miluje jeho příběhy o světě nahoře, i když neví, co je tráva, nebe nebo motýl. V Tomových příbězích všechno zničily příšery.
    „Budu mít zbraň, až budu velký, a zabiju příšery,“ řekne Prcek nahlas.
    „Troubo," plivne Polír na hromadu šrotu, „z čeho si myslíš, že tu děláme všechny ty lžíce, misky a hrábě? Příšery nejsou, Prcku. Jsou jenom lidi.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

    Úvodní poznámka: 

    Pro Lee, mou narnijskou hvězdu. Snad mi ten patos odpustí :o).

    Drabble: 

    Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
    „Přece není možné, že ona už nikdy..“
    Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

  • Obrázek uživatele ef77

    24. dubna na Kostce

    Drabble: 

    Celé dopoledne se Josef neukázal. Neprovedl ani partu slepých důchodců, se kterými naposledy zvládl zámek v rekordním čase deseti minut. Nepřišel k obědu. Milada jízlivě pronesla, že se jeho nechutenství patrně z práce rozšířilo i na jídlo. Paní Tichá se urazila a pan Spock truchlivým hlasem pravil, že nechutenstvím to začíná a tumorem končí.
    Odpoledne jsem Josefa objevila v knihovně. Listoval starými zápisy a se slzou v oku mi předčítal pasáže z Himmlerových dob, kdy se po návštěvnících střílelo ostrými a na věži byl umístěn kulomet.
    Doporučila jsem mu deník kněžny Ščerbacké, za jejíhož pobytu se na služebnictvo bral bič.

    Závěrečná poznámka: 

    Vůbec nevím, jestli jsem v tématu - strávila jsem celý den v nevytápěném skladu, kde jsem se hrabala ve starých firemních archivech a ukazovala brigádníkům, co mají vyhodit (jeden z nich se mě zeptal, co byla Porta), a pak jsem cvičila didaktické testy z češtiny s budoucí maturantkou (je možné, že někdo v tomhle věku neví, co znamená slovo "lukrativní"?) a jsem úplně groggy.

  • Obrázek uživatele ef77

    Tomáš

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez dnešního kázání by tohle nevzniklo, díky Dušane :o).

    Drabble: 

    Podpořil jej v úmyslu vydat se na cestu. Usnul, když ho nejvíc potřeboval. Utekl, když umíral. Bál se a skrýval po tom všem.
    Od toho strašného pátku kroužily jeho myšlenky k zešílení. Podpořil, usnul, utekl, bál se. Dokola, bez začátku, bez konce.
    Když se ostatní radovali, nemohl. Nešlo to. Potřeboval vidět a sáhnout si. On, jako kdyby věděl, mu to sám nabídl. Bludný kruh zoufalství se přetavil v těžkou hroudu studu.
    „Zbytečně, Tomáši,“ tichý hlas a jemný úsměv, „k víře nevede jen jedna cesta. Není dobrá nebo špatná víra. A odpuštění, i když odpouštíme sami sobě, je vlastně taky zmrtvýchvstání.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Maxmilián a Valentina

    Drabble: 

    Na zbylý nábytek společně natáhli povlaky proti prachu, a pak naposledy prošli celý dům. Na zahradě natrhali plnou náruč podzimních růží a donesli je na malý hřibitůvek. Pomalou chůzí sešli dolů na nábřeží, prošli se po promenádě, mlčky se rozhlíželi, a když zvony odbíjely klekání a v dáli se v katalánské vesnici objevila první světla, přišli synové se svými rodinami a byl čas na polibky, objetí a podání rukou.
    Pak jí podal rámě, rukou stále pevnou, a ona se usmála, ve tváři drobné vrásky od radosti.
    Už nebude žádné „čekat a doufat“, je čas na „objevovat a najít“.
    Faraon odplouvá.

  • Obrázek uživatele ef77

    Nová doba, nové osudy

    Drabble: 

    Vila, interiér. Noc. Do pokoje vchází Sova a rozsvěcí. Překvapeně se dívá na všechny, kteří na něj čekají.

    Sova: Co to má znamenat?
    Ema: Už nebudete primář.
    Cvach: Nejlepší jsem stejně já.
    Blažej: Správně! Kolega je nejerudovanější, všechno zastane. Odcházíme s ženou do hor, kde nebudu více pronásledován smečkou sexuchtivých sester.
    Čeňková: Budu kustodem. Rezek mi uniká příliš dlouho.
    Ema: Nezůstanete ani tady. Pijete. Chcete, aby začal pít i Karel?
    Kateřina: Ještě to tak. Nestačí, že já fetuji?
    Ema: Nebojte se, budete mít péči, kterou si zasloužíte. Štrosmajer tam na vás čeká.

    Exteriér. Noc. Před vilou tiše zastavuje černá sanitka.

  • Obrázek uživatele ef77

    Vietnam

    Úvodní poznámka: 

    Zcela vážně varuji, je to hnusné. A je to pravda. Nemůžu to vytěsnit, co jsem si přečetla fotoreportáž v Reflexu (15/2017). Omlouvám se.

    Drabble: 

    Úzké nížiny u pobřeží, vysoké hory ve vnitrozemí. Rudá řeka, která jako nit protkává krajinu nekonečných rýžových polí a tropických lesů. To je Vietnam.

    Relikvie v lihu, naložené pozůstatky těl, slepé, s jedním okem, bez nohou, se srostlými končetinami, prorostlé navzájem, deformované, hrůzné pozůstatky chemické války. I to je Vietnam.

    Dioxinové děti se stále rodí. Vlastní rodiny jejich narození tají, končí v ústavech, malé smutné zrůdičky.

    ***

    Československá socialistická republika v souladu s politikou východního bloku tvrdě odsuzovala americkou účast na bojích ve Vietnamu i prostředky, které americká armáda používala.

    Složky pro Agent Orange vyráběla neratovická Spolana. Prodávaly se na Západ.

  • Obrázek uživatele ef77

    Nejlepší prázdniny

    Drabble: 

    Na pláži zachránili balík, který mluvil.
    Nalezli v něm papouška a zpívající pavoučici, nové přátele. Zavedli je do utajené země.
    Málem se utopili v peřejích, když jim uhlíky z hnízd fénixů propálily člun.
    Cvičili jízdu jednorožců, ohnokačeří balony, řídili armádu zdivočelých lasiček, a to všechno za spolupráce čaroděje, který neustále ztrácel brýle a hlavu.
    Unikli smečce vlkodlaků, když všude kolem ječely mandragory.
    Skončili v tlamě obří mořské příšery, ze které se vyklubal báječný kuchař.
    Skamarádili se s dračicí i s mořskými pannami.
    Bojovali v existenční bitvě s bazilišky.
    Bylo to krásné a taky trochu děsivé.
    Byly to absolutně nejlepší prázdniny.

  • Obrázek uživatele ef77

    Oddělení D, suterén vlevo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Oddělení onkologie je v suterénu. Schovejme nevyléčitelně nemocné, ať na nich nemusí spočinout oko zdravého soudruha. Byl by zbytečně rozrušen.

    Jde se tam oprýskanou chodbou.

    Uvnitř ratejny dvacet lůžek, tady se před ostatními neskrývá nic, nemoc, bolest, strach, zvracení, popáleniny po ozařování, plešaté hlavy. Tady je utrpení obnažené, jako na Golgotě.

    Stojí ve dveřích, ukřižován pohledy pacientek, a hledá ty jediné oči, na kterých záleží. Velké oči v bledé tváři, oči Matky, oči Panny.

    Stojí ve dveřích, nejistý a nepatřičný, jako ty podpultové banány, co svírá v ruce, tak nemístně žluté v šedi tváří, šedi beznaděje, šedi místa i času.

    Závěrečná poznámka: 

    Vzpomíná si někdo na tu scénu ze Zapomenutého světla, ve které farář navštíví Márinku v nemocnici? Tak tu jsem měla před očima. Přitom si vůbec nepamatuju, co jí vlastně přinesl (banány? pomeranče? mandarinky?).

  • Obrázek uživatele ef77

    25. června 1916

    Fandom: 
    Drabble: 

    V modrém salonu se servíruje čaj a klepy.

    „Vůbec se nestrachujte, má drahá. Francis mě ujistil, že britské velení připravuje průlomovou ofenzivu. Do konce léta tato prokletá válka skončí, buďte si jista. Výcvik našich dobrovolníků je v plném proudu, a jak Francis zdůrazňuje, nemohou být připravenější. O ládování děl mluví i u večeře. Muži jsou tak atavističtí.“

    Šedovlasá služebná dolévá šálky.

    Její Charlie vyměnil dřinu v uhelných dolech za dřinu na cvičišti. Zítra odjíždí do Francie. Zítra požádá pána, aby jí to místo ukázal na mapě, aby se mohla za Charlieho a ostatní chlapce lépe modlit. Jmenuje se to Somma.

  • Obrázek uživatele ef77

    Rybář na řece Maas

    Drabble: 

    „Baronka byla ztrátou obrazu značně rozrušena,“ poznamenal jsem.
    „Vskutku. A všiml jste si jejího synovce? Neúspěšný hazardní hráč, očividně, a soudě podle stavu ubrusů v salonu, apanáž, kterou mu baronka vyplácí, je naprosto nedostatečná. V Londýně právě pobývá Herr Kohlmann, zapálený sběratel van Brouckových obrazů. Případ je vyřešen.“
    „Taková Schade!“ lkal rudolící Němec, „on měl být Krone mé Sammlung. Ta Komposition! Fischer, Fluß Maas a Netz, durch kterou zíráme na celý Bild, a vy říkat, Herr Holmes, že on mi prodán kradnutý?“
    „Příšerná mazanice,“ pronesl jsem polohlasem, přistoupiv blíž.
    „Vnímání umění je subjektivní. Je v tom podobno zločinu, milý Watsone.“

    Závěrečná poznámka: 

    Drobný slovníček:
    die Schade = škoda
    die Krone = koruna
    die Sammlung = sbírka
    die Komposition = kompozice
    der Fischer = rybář
    der Fluß = řeka
    das Netz = síť
    durch = skrz
    das Bild = obraz

    das Drabble = BJB

  • Obrázek uživatele ef77

    První

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Druhou možností je, že dobrovolně obětuješ svoje ruce,“ odpověděla Šimata a úkosem na mě pohlédla.
    „Lžeš,“ řekl jsem a třásl se jako osikový list, „legenda neříkala nic o krvi a sekání. Mluvila o hledání krásy uvnitř viníka. Za sebe musím říct, že mi to opravdu usnadňuješ.“
    Neodpověděla, ale vojáci poodstoupili. Jsem na správné stopě? A vůbec, proč jí tak slepě slouží, když podle příběhu ji měli nenávidět a vyhnat na smrt?
    „To nebylo vyhnání," vydechl jsem, „tys odešla dobrovolně. Jeden člověk za všechny ostatní. Vládce za svůj lid.“

    ***

    Náhle na tapiserii přibyl další výjev – královna objímá velitelovy nohy a pláče.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak první kletbu bychom měli z krku. Jsem zvědavá na ty další dvě a svým spolupsavcům přeji kopec skvělých nápadů!

  • Obrázek uživatele ef77

    Kdo je připraven, není překvapen

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Akce bude, za předpokladu dodržení prováděcí směrnice, elementární. Plán A počítá s kostelem Panny Marie Sněžné, pokud by hrozilo narušení programu osobami méně žádoucími, nastane přesun vozy taxislužby do bodu B, kterým je kostel Panny Marie Vítězné. V případě, že se infiltraci nepodaří zabránit, unikneme horkovzdušným balonem z Letenské pláně, bod C. Bohužel není možné odhadnout směr větru, proto jsem si dovolil oslovit farnosti v Rakovníku, Mělníku, Poděbradech a na Dobříši, v plánu označeny D - G.“

    „Domníval jsem se, že plánujeme svatbu, Saturnine, nikoli vojenské manévry.“

    „Kam čert nemůže, nastrčí bábu. Na vašem místě bych tetu Kateřinu na obřadu nechtěl.“

    Neviditelný fandom: 
    Závěrečná poznámka: 

    Nakonec se vzali u dědečka v sadu. Svědek dr. Vlach tetu Kateřinu opil ještě před obřadem, a pak ji zamkl v kumbálu na košťata.

  • Obrázek uživatele ef77

    Zacheus

    Fandom: 
    Drabble: 

    Původně jsem vlastně ani nechtěl nikam jít, natož se pak trmácet poslouchat dalšího z proroků, co se s nimi roztrhl pytel. Pak zvítězila zvědavost, konečně podle všech pověstí, co ho předcházely, to měla být klasa – uzdravení chromí, prozřelí slepí, a tak.
    Jenomže na místě jsem zjistil, že ho nejspíš uvidí úplně každý, kdo tam dorazil, až na mě, protože jsem prostě nevyrostl. Tak jsem to vyřešil, jak jsem to vyřešil.
    Mnohem později o našem prvním setkání napsali, že jsem radostně slezl, když mě oslovil. Čte se to hezky, pravdou ovšem je, že jsem z toho fíkovníku sletěl jako pytel sena.

  • Obrázek uživatele ef77

    Holoubek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Trochu OOC.

    Drabble: 

    „Jsem chudá vdova, mám jen to, co vidíš,“ řekla.
    Pak mu celé svoje věno dala, o svatební noci, rty, ňadra, boky, nohy. Nikdy si ničeho necenil víc.
    Pes, který na ni vrčel, pošel s pěnou u huby.
    Jeho matka, která na ni nevražila, zemřela v bolestech.
    Nocí ubývalo, zbyly jen noční můry, ve kterých blábolila o bílých holubech, až jí zacpal ústa, přitiskl ruce na krk a držel.
    Pohřbili ji mezi žitná pole, zatímco holoubek v sadu strašně houkal a hodiny odbíjely „komu´s namíchala, ten už neprocitne“, dokud nevzal pohár, který mu ráno přinesla, a nevypil jej až do dna.

  • Obrázek uživatele ef77

    Jaime

    Drabble: 

    Rojili se všude, nepříjemní jako mouchy v Bleším zadku. Nově povýšení a hned zatracovaní, vyzdviženi, sraženi, noví pobočníci a noví členové Malé rady, noví rádcové, ptáčkové, pavouci.
    Už se ani neobtěžoval pamatovat si jejich jména a štíty.
    Předkládali návrhy, plány útoku na Kailinskou držbu, plány bojů v Bouřlivých krajinách, plány vylodění na Dračím kameni, plány útěku a plány na boj. Bzučeli zprávy, myšlenky, slova, a mluvili a mluvili a mluvili.
    A uprostřed nich ona, Královna much, která si myslela, že je Tywin Lannister s prsy.
    Ty nejsi otec, sestro, zeleň v tvých očích je barvou divokého ohně. Ty jsi... Aerys.

  • Obrázek uživatele ef77

    Osudné setkání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pro loupežnictví měl oko*. Dokázal odhadnout, kdy přepadnout a okrást a kdy předstírat, že v lese hledá houby. Kočár, který se k němu blížil oné temné noci, to bylo jasné terno. Na kozlíku vozka jako pápěří, na střeše plné kufry. Vypasená husička, jen oškubat a vrazit na pekáč. Pak vystoupily ty dvě a nic nebylo jako dřív.

    Že za nocí slýchal hlas té vyzáblé, ho tolik netrápilo, loupežníci noční můry mívají**. Od té doby se ale začal bát růžolících dobromyslných stařenek, a když zaslechl Ježčí píseň, neovladatelně se rozplakal.

    * Přesněji – oči, uši, nos, ruce a dva páry bambitek.
    ** Riziko povolání.

  • Obrázek uživatele ef77

    Exkluzivní rozhovor s pekelným zahradníkem výhradně pro Nebe-Peklo-Ráj!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon, ale tato kapitální békovina na mě vyskočila u žehlení a nedala se zahnat. A ten název je pitomý schválně.

    Drabble: 

    Mistr Werich Vás představil jako, cituji, „divného zahradníka, který, co vypěstuje, to hned sní“. Je to pravda?
    Nejim maso.

    Nevadí Vám, že po zveřejnění Fimfára je ve Vaší zahradě pořád nával?
    Voni ty vovce smutně koukaj. Cák ste chtěl vědít?

    Jak snášíte popularitu.
    I kůzlata, takový hodný. Dyž nešlapou po záhonech.

    Chápu, že terapie zahradničením je důležitá součást protialkoholního léčení, ale nemělo by peklo být zaměřeno spíš opačným směrem? Sloužil jste někdy regulérně?
    Alkoholíci sou taky hodný. Dyž nešlapou po záhonech. Jo, a na kotle mám alegorii.

    Poslyšte, nepatříte Vy spíš do nebe?
    Nebudu nikde, kde sou zakázaný roubovací nože.

    Závěrečná poznámka: 

    Konkrétně se jedná o pohádku Až opadá listí z dubu.

  • Obrázek uživatele ef77

    Stražiště II. - Epilog

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Oběť její dobrovolné smrti rozbila Mistrovu vůli napadrť. Zapečetili jsme strážný vrch a čekali na vyšehradské.
    „Nechci umřít pod kořeny,“ zanaříkal Kamil, už ne kamarád, jen zbabělec, „nemohli bychom...“
    „Nemohli,“ Esteřiným tónem by se dal řezat led, „ona pro tebe umřela, ale svoji vinu na ni nenaložíš. Těla těch kluků vrátíme rodičům, řekneme, že spadli z vysílače. Krev splatila krev. Budeme lhát, ne kvůli tobě, ale proto, aby mrtví mohli spát a živí žít. Ty budeš muset žít. Budeš žít jako obyčejný a jako obyčejný umřeš, až přijde tvůj čas, a život naplníš prací pro nejpotřebnější. To bude tvůj trest.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Kaple sv. Jana Křtitele

    Úvodní poznámka: 

    Za toto drabble patří velké díky Sergeji Lukjaněnkovi a jeho hlídkám (ačkoli tu poslední pořád nějak nemůžu vstřebat).
    Drabble je trochu ošklivé a navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/24846.

    Drabble: 

    Siamská dvojčata dvou myslí v jednom těle lze oddělit – prokletím otrokáře a požehnáním pro otroka. Vyprošuje se u živlů a cena je vysoká.
    Talgat vodě platí jedinou šťastnou vzpomínkou z dětství.
    Já dávám vzduchu první opravdový polibek a vítr v jejích vlasech.
    Ester zemi věnuje radost příslibu nového života a nechává si bolest z nenarození.
    Táta v ohni pálí jiskru, která přeskočila, když se prvně vzali za ruce.
    „Dávám minulou prázdnotu nocí bez muže. Dávám budoucí prázdnotu dnů bez syna,“ odříká Marta bezvýrazně.
    „To nestačí,“ zašeptám.
    „Myslíš?“ odpoví.

    Přehoupla se půlnoc, je Velký pátek. Jen místo syna je obětí matka.

  • Obrázek uživatele ef77

    Lukavec

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Jestli máš kotvu,“ řekl jsem do ticha, „existuje protikouzlo, pokud spojíme všechny živly. Kolik máme asi času?“
    „Zešílel jsi?“ zařval na mě Kamil, „když se to trochu zvrtne, ztratím rozum. Když se to nepovede, umřu. A když to dokážete, tak skončím na Boubíně. Pod kořeny.“
    „Hlavně se teď lituj,“ ucedil táta.
    „Nestačíte na to. Nedostudovaný mág, dvě slabé čarodějky, obyčejný a Kazach bez školy.“
    „Na tom nezáleží," odsekl Talgat, „přijde na to, jak velkou částí našich duší jsme ochotni platit. Kolik toho pro tebe můžem obětovat. Zač nám stojíš.“

    Z Lukavce se po větru nesl hlas zvonů. Byl Zelený čtvrtek.

    Závěrečná poznámka: 

    Jestli vám připadá, že je Talgat až moc ostrý, tak přišel o bratra kvůli někomu, kdo si taky zahrával s černou magií.

  • Obrázek uživatele ef77

    Zelená Ves II.

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Klečel v blátě, když jsme ho našli, a v rukou držel mrtvého kosa. Teta se sklonila a objala ho, ale on se díval na nás.
    „Probudil jsem Mistra. Pustil jsem ho do sebe. Mám kotvu, ale nevím, jestli stačí.“
    „Proč?“ zeptal se táta.
    „Protože se schováváme před obyčejnými, místo abychom jim vládli. Protože svět by vypadal jinak, kdybychom měli moc. Protože by pak jeden z nich nezabil tátu!“
    „A teď mluvíš ty, nebo on?“ Talgatův hlas zněl ostře.
    „Já. Zatím. Pomozte mi, jsme rodina!“
    „Ano, máš rodinu,“ Ester měla v očích slzy, „stejně, jako ji měli ti dva kluci, Kamile.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Zelená Ves

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Byl v roztřesené mysli zajíce. Byl v soustředěném mozku psa. Byl v očích ptáka, který je sleduje shora a vidí. Vidí prastarou hru lovce a kořisti, vidí pole, vesničky, lesy, silnice.
    Vídí pět lidí, které zná...
    Znič je!
    „Ne.“
    Jednoho ovládni, zabije ostatní.
    „Ne.“
    Pes stojí, zajíc kličkuje pryč. Pták letí, padá, letí, jak mysl zápasí s myslí, vůle s vůlí.
    Jsem tvůj Mistr!
    „Nejsem blázen, který si tě pustí do hlavy bez bezpečné kotvy.“
    Souboj pokračuje, pták křičí, z letu je pád.
    ***
    V Zelené vsi klečí Nekromant, v rukou chová kosa s polámanými křídly.
    Vypadá jako malý, zmatený kluk.

    Závěrečná poznámka: 

    S přihlédnutím k tomu, že prvním nápadem byla Talgatova vyprávěnka z Bajkonuru, mi ani moc nevadí, že jsem z Nekromanta udělala nepodařený odvar Bábi Zlopočasné.

  • Obrázek uživatele ef77

    Mezilesí

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Do zahradnictví vtrhl táta, Esteřin pomocník Talgat a překvapivě i teta Marta, maminka mého kámoše Kamila.
    „Kamil zmizel. Nebyl doma tři dny, nebere mobil, nenechal vzkaz," teta měla krvavé oči.
    „Je dospělý,“ šeptla Ester.
    „Nikdy tohle neudělal.“

    Předtím. Kamil byl můj první kamarád, první mi řekl o Budči, první prozradil, že tam patřím. Vypili jsme spolu první pivo, s ním jsem probíral holky, život.

    Potom už ne. Co mu umřel táta, blbě a banálně, při bouračce, už to nebyl náš Kamil, ale smutný cizinec.

    „Krevní pouto?“
    „Zmatené. Vyklantice. Mezilesí. Stražiště.“
    „Jedeme. Všichni,“ Talgat nám galatně přidržel dveře s cedulkou Zavřeno.

  • Obrázek uživatele ef77

    Pelhřimov

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Aries, za povzbudivé komentáře, a taky proto, že se nám v drabble shodně vylíhli natvrdlejší policisté.
    Navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/23998.

    Drabble: 

    „Chcete mi tvrdit,“ policajt se na nás díval jako na něco, co jeho pes vyhrabal na smetišti, „že jste mě hnali z Pelhřimova jen proto, že bylo něco divnýho ve vodě a tady mladej se poblil? No?“
    Ester vypěnila: „Voda teče ze Stražiště. Tam pohřbili město Cechu ovladačů myslí. Ztratili se dva kluci. Co když někdo provedl obřad a prolomil pečeť? Nasadí vám do hlavy, co bude chtít. Zabijete vlastní dítě, když bude chtít.“
    „Je to jen pověst.“
    „Možná se mu to už podařilo, jak vás tak poslouchám.“
    „Nebuďte drzá a tuhle záležitost smažem.“
    „V naší rodině bereme pověsti vážně.“

  • Obrázek uživatele ef77

    Pacov

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/23832 a svým způsobem i na mou předloňskou Dobročinnost a Vánoční nadílku, ale není nutné je znát.
    S novým hrdinou přichází i změna formy, ale já o něm v er-formě psát neumím.

    Drabble: 

    Ester, moje milovaná macecha, věří, že nejlepším odpočinkem pro duši je fyzická práce. Dřív jsem to nenáviděl a jejímu zahradnictví přezdíval Guantanamo, dnes už mi to nevadí. Budoucí mistr magie vozí hnůj, ryje hlínu a je šťastný. Stárnu (bez moudření).
    Se zvrácenou radostí jsem usekával uschlé makovice na jakémsi Bohem i Ester zapomenutém záhonu, když mi spánkem projela ostrá bolest, vzduch páchl jako shnilé maso, práchnivina, spálenina, staroba.
    Ester, bílá jako sníh, mě zvedla ze země: „Něco je špatně. V půdě, ve vodě.“
    „Ve stražišťské vodě?“
    Suché makovice se ve větru tiše dotýkaly.
    Znělo nám to, jako když zvoní hrana.

  • Obrázek uživatele ef77

    Malá Černá

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/23717. Malá Černá je vesnice.

    Drabble: 

    Dřív se báli. Utíkali a schovávali se.
    Úkryt lze najít.
    Dřív se báli. Nenáviděli nás a bojovali, mečem, ohněm, zaříkáním.
    Oheň lze uhasit. Meč i zaříkání zlomit.
    Dřív se báli. Stranili se, zavírali nás, do vězení, do blázinců.
    Společenství lze ovládnout. Z vězení utéct.
    Už se nebojí. Novou zbraní je výsměch. Smích je smrtí strachu. Magii vraždí přezíravost.
    Cvoku! Úchyle! Debílku! Radši si ho nevšímej!

    Malá Černá se za jeho zády probouzí do deštivého dne. Velký Černý, Mistr Cechu ovladačů myslí, ještě spí, ale strážný vrch přijal obětní dar, cesta je otevřená, učedník přichází.
    Je čas znovu se učit bát.

    Závěrečná poznámka: 

    Tentokrát to krácení byla fakt vražda. Téma je tam, doufám, vidět, chtěla jsem víc odkrýt Nekromantovy pohnutky, ty ale zůstaly obětí sta slov.

  • Obrázek uživatele ef77

    Útěchovice pod Stražištěm

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto: http://www.sosaci.net/node/23517. Přituhuje.

    Drabble: 

    Inkantance dozněla. Nekromant se propadal kouzelným transem, humusem, práchnivinou času i prostoru. Hlouběji. Kostlivé prstíky mrtvých duší se dotýkaly jeho mysli. "Dnes ne," odstrkoval je jemně, "počkejte ještě." Dům, jeho cíl, temně zářil na konci ulice pohřbeného města. Už bral za kliku, když nerealitu rozpáraly jasné chlapecké hlasy, a chladné soustředění přetavily v horký hněv.
    Možná je to dobře, pomyslel si, třeba mi zrovna tohle scházelo - dvě horoucí srdce, chladná mysl a krvavé ruce. Zítra je taky den. Poslední.

    Pátrací čety se vrátily dlouho po západu slunce, kdy do temnoty Útěchovic zářila jen okna domů strachem šílených rodičů, majáky beznaděje.

  • Obrázek uživatele ef77

    Stražiště

    Fandom: 
    Drabble: 

    Les voněl jarem a zpíval tisícem ptačích hrdel. Procházel jím velmi opatrně, aby nezničil křehkou krásu sasanek, orsejí a jaterníků. Pomalu stoupal prastarým vrchem, strážcem snivého kraje. Svatojánskou kapličku s léčivým pramenem obešel velkým obloukem, zdraví dnes nehledá, svaté nepotřebuje. Kdysi tu stávalo město, bohaté a pyšné, a taky potrestané, propadlé temnotě, propadlé do země. Zbyla jen pověst a vrch sám. Chodíme po kostech, pomyslel si a usmál se, po kostech země i lidí.
    Na samém vrcholu promluvil, šeptaná slova škrábala v krku, studená a cizí, a páchla hnilobou. Zem se pohnula.
    Zrodil se Nekromant.
    Brzy vstane i jeho armáda.

  • Obrázek uživatele ef77

    Pondělí ráno

    Úvodní poznámka: 

    Kancelář Blaník. Prosím sociální demokraty, aby si to nebrali osobně. Obsahuje vulgaritu, ale to je prostě Tonda Blaník.

    Drabble: 

    Záběr vstupu do dvora. Zvoní telefon.
    Tonda: Nazdar Slávku! Jaká byla sobotka? Sjezd cajk, ne?
    Záběr na naleštěné polobotky. Hovor pokračuje.
    Tonda: Neděkuj, pošleme ti fakturu. A jak se jinak babiš? Nebabiš?
    Záběr na kancelář. Sekretářka si lakuje nehty, asistent leží na kanapi.
    Tonda: Vstávat! Sobotka vyhrožoval na sjezdu, že nepůjde s ANO do koalice, když nevyhraje volby, a teď se posral. Uděláme sbírce zvadlejch růží fejslift. Co nový logo?
    Žížala: Gumová kachnička! Má oranžovej zobák, dutou hlavu, plave dycky na hladině a všude překáží!
    Tonda: Žížalo, ty seš fakt marnej,vole. Kachničku! A dopadnou jak modrý ptáci, ne?! Zapomeň.

    Závěrečná poznámka: 

    Proč se drabblata nezobrazujou celá? Čtenářsky trpím :o).

  • Obrázek uživatele ef77

    Dopisy

    Obdarovaný: 
    Terda

    Veselé Vánoce, milá Terdo! Přeji Ti krásné, radostné a požehnané svátky, dobrý vstup do nového roku, fůru zdraví a štěstí, lásky a přátelství, klidu a pohody, spoustu spisovatelských nápadů a fantazie a příznivý vítr do skřivánčích plachet.

    Povídka je fikcí, vystupují v ní ale historické postavy, a tak se sluší poděkovat těm, od kterých jsem mohla čerpat: Vladimir G. Truchanovskij (kniha Osud admirála Nelsona), Monika Bandasová (bakalářská práce Admirál Lord Nelson), Mgr. Jiří Kovařík (blog Napoleon-knihy.blogspot.com).
    Děkuji strejdovi Googlovi a tetě Wiki, kde bych bez vás byla! (Navíc neobracíte oči v sloup ani nekrčíte pohrdavě nos, ať se vás ptám kdykoli na cokoli)
    A v neposlední řadě děkuji Terdě za výběr tématu pro dárek, objevila jsem díky tomu pro mě dosud neznámý kousek doby, kdy "lodě byly ze dřeva a muži z oceli".

  • Obrázek uživatele ef77

    Desetkrát z třetí desítky

    Drabble: 

    Poslední nesouvislý výběr, tentokrát z drabblíků od dvacátého prvního do třicátého dubna:
    Začínáme hvězdně s angie77 a jejím dokonalým encyklopedickým heslem.
    Tenny nás letos zavedla do Čtvrtého věku ve světě Pána prstenů. Skvělá byla všechna drabblata, ale u tohoto jsem nadšeně zavýskla nad generálkou gondorské armády.
    Příběhy na pokračování od Aries jsou zárukou kvality. A taky okousaných nehtů, protože napětí sálá i z kousků, které dobře skončí.
    Nemůžu opomenout historicky první drabble v němčině. Ich gratuliere, liebe Dangerous!
    Erendisinu příručku pro laiky bych zavedla jako doporučené učivo pro střední školy. Tohle by měl každý vědět!
    Když už jsme u toho školství, Juliina velmi smutná elitní škola. Po přečtení jsem s láskou zavzpomínala na svojí, naprosto neelitní střední školu ve vidlákově, která byla podobných blbů prostá.
    Jako doplňkový kousek k předchozímu by se dala číst neviathielina pomoc-nepomoc, a proto jsem ji sem vybrala, ačkoli neviathiel letos zvládla psát dokonce dvě! povídky na pokračování (v mých očích se to téměř rovná zázraku).
    Luciuska spojila do jednoho kousku mého oblíbeného Billa a charakteristiku Nebelvíru v kostce. Smekám.
    Mám moc ráda Divoký západ Reverenda Barnabyho a Návrat marnotratné dcery je tak smutně hořký...
    Eliade nás zavedla do říše kouzelného názvosloví hub (hrobenka pískomilná! Jak je ta čeština krásná!).

  • Obrázek uživatele ef77

    Deset z druhé desítky

    Drabble: 

    Nesouvislý výběr z drabblů od jedenáctého do dvacátého dubna, sešla se mi v jedné kupce veselá i brrr:
    První pro mě bylo brrr, ačkoli vůbec neznám fandom – Smrtijedka a Nejlevnější kořist.
    Cynický Faob a jeho Hladový žoldák, pobavili mě (žoldácky? Ne – královsky!).
    Maturantka Machatá a skvělá kytka. Úplně tu pantomimu vidím.
    Rebelka mi svým Utajeným dopisem potvrdila, že moje nelibost vůči České poště není způsobena paranoiou.
    Mám ráda rehabilitace málo oblíbených postav. Birute popsala Sansino vkročení do dospělosti úžasně.
    Další z brrr drabblů napsala KattyV. Otrokyně v Americe a zjištění, jak nevinné slůvko „chov“ může vyvolat husí kůži a sevřít žaludek.
    Gwen dokázala fuj-efekt zvrátit v milé pohlazení. Stačí zavítat na planetu Koh-i-Noor.
    Její dokonale propracovaný a provázaný svět obdivuji hodně dlouho, toto drabble mě však zasáhlo z letošního ročníku nejvíc – ioannina a její smrt Mary Sue, co není veselá ani trošičku.
    Jak zkazit dokonalému elfovi vlastní smrt? Champbacca ví - bednou řepy!
    A na závěr Aplír, jakkoli miluji její obrazová drabblata, tentokrát je to něco jiného. Moje srdcovka, Antonín Dvořák.

  • Obrázek uživatele ef77

    Deset z první desítky

    Drabble: 

    Nesouvislý výběr z drabblů do prvního do desátého dubna, bez jednotné myšlenky, bez ladu a skladu, asi jsem chaotik:
    Přenádherný Avevin les, do kterého bych se jednou chtěla podívat.
    Když někdo umí psát, napíše cokoli. Třeba Rya a její Sci-fi, ze kterého mi šel mráz po zádech.
    Owlicious a Bible, pro mě stálice letošního DMD, za všechny bojovník Jozue.
    Hanťa, hrabalovský, hořkosladký, smutně krásný. Mantisa ho vystihla dokonale!
    Letos se sešlo hodně povídek na Hru o trůny, což mě velmi těší. Vybrala jsem Birutinu, protože Margaery a Královna trnů!, ty dvě intrikářky mám moc ráda.
    Lee napsala nádherné drabble na úžasného člověka. Život je někdy vážně nefér.
    Abychom zůstali v rodině, Temná představa šmírákova Vinpiekova. (Ať má ten tragéd radost. Kecám, vážně se mi líbí :o)).
    Mé milované Mýty a Doktorova Frau Totenkinder s neméně okouzlujícím Zvířetem.
    Miluji suchý humor. Iantouchův Gil-galad jím byl obdařen dokonale.
    Keneu a její Zeus, který mě naprosto a dokonale odboural.

  • Obrázek uživatele ef77

    Podzim v Londýně II.

    Úvodní poznámka: 

    Pokračování tohoto: http://www.sosaci.net/node/22903.

    Drabble: 

    „Chystáte se plout do Ameriky?“ otázal jsem se, když poslíček odešel.
    „Co bych tam dělal?“ Holmes si růžkem palubního lístku zamyšleně poklepával o ret, „je člověk, který zabíjí, vrah?“
    „Ovšem!“
    „A jsou-li oběťmi jiní vrazi? Vrazi zabíjející rozlet, myšlenky, názory? Vybíjející si na bezbranných obětech vlastní zrůdnost? Ti, kteří vlastními činy křiví ostatní? Nemají takoví být odstraněni? A co se má stát s těmi, kteří je zastavili?“
    „Nevypátral jste dosud onu ženskou vražedkyni.“
    „Není lepší nechat některé věci prostě odplout?“
    „Neodpovídáte mi.“
    „Možná proto je spravedlnost slepá. A taky prý nikdy nespí. Na druhou stranu... může občas na chvilku zadřímat.“

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji za krásný duben! Velebím KaTužku a Nifredil a obdivuju všechny, co otevřou stavidla fantazie a tvoří.

Stránky

-A A +A