Moje články

  • Obrázek uživatele Birute

    Pokročilý květnový výběr

    Úvodní poznámka: 

    Aneb výběr sestavený v pokročilé fázi května.

    Drabble: 

    Letošní DMD se neslo ve znamení záplavy skvělých drabble a hodně mi jich uniklo. Seznamy jsou skvělá příležitost k dohnání četby, a proto také jeden připojuji.

    Postverbální společenství od Danae je nanejvýš erudovaná stať o tajemných tvorech z muminího světa, kteří pravidelně vévodí tajemnostním žebříčkům.
    Ave se svého Dokonalého zločinu zhostila s pravou pohádkovou brutalitou.
    Čespírův Periklův to-do list je výborným připomenutím, že se všechny tyto zběsilosti ve hře skutečně staly.
    Aziz ve Zlodějce a Podvodnici představila dvě nanejvýš zajímavé dámy.
    Poznámky na ledničce pro moji mimozemskou ženu od Wolviecat se honosí skvělým názvem i skvělým provedením.
    Nerozluční napříč staletími od Esa Rimmerové se k tématu "Spoutání časem" hodilo naprosto ukázkově.
    Rebelčino Vyhlášení výběrového řízení dokonale zachycuje drsnou pohádkovou realitu.
    Jsme jedním od striggy má jedinečnou poetiku, která mě bude dlouho provázet.
    U moře od Giles Rigby jen potvrzuje, že známé pohádkové motivy se nikdy neomrzí a dají se pojmout značně působivě.
    Hippopotamiina Božská hra je důkazem toho, že kdo chce párovat postavy, toho nemůže zastavit ani nejvyšší Hromovládce.

  • Obrázek uživatele Birute

    Over the Garden Wall (Za zdí zahrady)

    Animovaná minisérie o dvou bratrech, kteří se snaží najít cestu domů z lesa a přitom zažívají bláznivá i hororová dobrodružství. Potkávají ironické mluvící ptáky, čarodějnice, zlověstné dřevorubce i kleptomanské koně a distingované žáby. Za tím vším se však skrývá další příběh, hluboký jako samy lesy.
    Seriál má i českou verzi.

  • Obrázek uživatele Birute

    Všude po kraji

    Úvodní poznámka: 

    Na závěr se rozloučí pohádková zbojnická tlupa, která vládne horám.

    Drabble: 

    Přespolní mládenci zpívají na svatého Jána u hranice. Vousatý zrzek přeskočí plameny a z očí mu srší jiskry.

    Bledý zbojník s očima jako led a rudolící s blankytně modrýma očima si prý troufli až dolů na Hanou. Sedláčkovi od Lipníka zbyly jen oči pro pláč. Nikdo neví, jaké barvy.

    Šedovousý žebrák obchází po Vsetíně, vypráví příběhy a poslouchá, co kdo říká. Jakýsi májový přelétavec prý ukradl srdce mladé kněžně. „Ve skutečnosti to byl náhrdelník,“ zamručí stařeček a nastavuje ledovou ruku, léto neléto. Rodina toho, kdo ho podaruje, přežije i nejtužší zimu.

    Stejně jako děti toho, do koho se zakoukal Únor.

  • Obrázek uživatele Birute

    Bez cestičky z chlebových kůrek

    Drabble: 

    Wirt vězel v záhadách vesmírných rozměrů až po krk. Což znamenalo, že Greg v nich byl dočista zabředlý. Wirt se podíval na malého brášku, který se kupodivu držel cesty – možná díky žabákovi, kterého zrovna sledoval.
    Jako by nestačily každodenní záhady: Proč musí Grega zase hlídat on, kde berou Greg a nevlastní otec ten svůj bezbřehý optimismus a jak má Saře předat kazetu, kterou pro ni namixoval.
    Teď se k tomu přidala cesta lesem, která je pokaždé zavedla jinam než domů, cyničtí mluvící ptáci, pochybní dřevorubci, obří stopy v blátě u řeky…
    A neodbytný pocit, že je sleduje cosi ve stínech.

  • Obrázek uživatele Birute

    Problém sebereflexe

    Úvodní poznámka: 

    Blíží se konec DMD, moje schopnost vymýšlet nadpisy strmě upadá.

    Drabble: 

    Hyle chápal, že mu Brienne zazlívá tu sázku o její panenství. Ale to bylo ještě v táboře krále Renlyho. Minulost byla minulost.
    Hyle jí nabízel budoucnost. Sňatek, rodinu – jeho nemanželská dcerka byla důkazem, že v tomto ohledu nezklame; škoda, že po něm její matka házela tvrdými předměty, když chtěl tu malou navštívit. Briennina otce by potěšilo, kdyby se jeho jediné, nepůvabné dítě vrátilo domů se snoubencem místo toho, aby si hrálo na rytíře a pátralo po Sanse Stark.
    Jenže Brienne zatvrzele opakovala, že splní slib daný lady Stark a Jamiemu Lannisterovi.
    Jistě, byl za tím Jamie Lannister.
    Ten okouzlující idiot.

    Závěrečná poznámka: 

    Hyle Lovecký provází Brienne a Podricka při jejich detektivním putování a na jednu stranu Brienne otravuje, na druhou se jí dvoří. Zezačátku mu jde o to, aby ulovil Brienne jako bohatou dědičku, a pak ji začíná chtě nechtě obdivovat. Tak trochu paralela s Jamiem.

  • Obrázek uživatele Birute

    Věrný přítel

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Venku je hezky! Koukej, jak je venku hezky! No, dobře, tak neprší, ale ten vzduch a ty mraky! Pojď ven!“
    Vrhne se k člověku, ale ten ji nabručeně odbude a zpraží ji pohledem, když se mu opět mihne před obrazovkou.
    „Nemůžeš pořád jen sedět u toho zářivého obdélníku! Zářivý obdélník tě hypnotizuje. Vysává ti duši. Jsi strašně bledýýýýý!“
    Člověk jí však nevěnuje pozornost.
    Když sedne vedle něj, ožene se po ní.
    Pak člověk otevře okno a vztekle si povzdechne. „Mazej ven!“
    „Ne. Jsem tvá nejlepší kamarádka,“ ujistí ho. „Nikdy tě neopustííím.“
    Člověk netuší, že v mouše právě našel svého familiára.

  • Obrázek uživatele Birute

    Prapůvod sváru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsou chvíle, které dokáží rozpoltit kohokoli.
    Rozervou odvěkou jednotu, která byla vždy považována za naprostou samozřejmost.
    Tyto okamžiky vyvolávají touhu po krvi, hněv, násilí, jež nelze utišit.
    Plamen sváru zaplane a pak nezbývá než útočit vlevo, vpravo s divokou zuřivostí.
    Ten vztek smete všechno, co mu stojí v cestě.
    Kromě toho jediného – středobodu jejich zraků a existence, jenž hopká mezi stalagmity a stalagnáty, občas se odrazí od stalaktitu.
    Je to ta nejbáječnější a nezábavnější věc všech dob.
    Barevná a hbitá.
    Jej!

    „Měla jsem ty míčky pořídit rovnou tři,“ usoudí Persefona. „Ale třeba by se pak chudák Kerberos porafal ještě hůř.“

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Birute

    Vrcholné dráma

    Drabble: 

    Palisandra s vlajícími vlasy míří mečem proti šiku nepřátel. Dva démoni popojdou blíž.
    Bojištěm běží bojovník Hybridion. Musí urazit sto dvacet tři kroků, sto dvacet dva…
    Vážně by mu pomohlo, kdyby cestou někde nezaložil koně, na němž cválal v předchozí kapitole.
    Palisandra se ožene po prvním démonovi a ten se kácí.
    Neměl se jí smát.
    Druhý však po pár dramatických výpadech Palisandru smete.
    Hybridion stále utíká ke své lásce.
    ...kterou je Palisandra.
    Postaví se pro ni démonům. Sám. Všem.
    Zahynou oba. Spolu. Jeden vedle druhého. Po boku své lásky.

    Nikoli! V poslední chvíli je zachrání překvapivý příchod čety elfských granátníků!

  • Obrázek uživatele Birute

    Nový titul

    Drabble: 

    Dany prožila už leccos, včetně doby, která silně zaváněla koncem světa, ale teď těžko hledala slova.
    Hleděla na vejce, kolem nichž Rhaegal obcházel… tedy, obcházela, jako by se jimi napůl chtěla pochlubit a napůl by utrhla hlavu komukoli, kdo by se k nim nebezpečně přiblížil.
    Drogon očividně nechtěl zůstat pozadu a začal si stavět hnízdo z větví a kostí, které tentokrát naštěstí nevypadaly lidsky. Ehm, nechtěla a začala.
    „Kdo to mohl tušit?“ Dany našla konečně slova a podívala se na Viseriona, který vše sledoval s rozpačitým zájmem. „Kromě tebe,“ zabručela.
    Takže teď z ní ještě ke všemu bude „babička draků“.

  • Obrázek uživatele Birute

    Změna rozvrhu

    Drabble: 

    Den. To je limit, který jim podle všeho byl určený. Je v tom jistá pravidelnost.

    Ráno se Mitsuha z horského městečka probere v těle tokijského studenta Takiho. Ne, ještě pořád si nezvykla na to, co ji čeká, když potřebuje na záchod. Snaží se moc nepít, ale prostě se tomu nevyhne.

    V to samé ráno si Taki v domě u svatyně fascinovaně zírá pod vršek pyžama.
    „Mitsuho, co to vyvádíš? Jsi čím dál divnější,“ ozve se ze dveří holčičí hlas. Očividně teď k prsům ještě získal mladší sestru.

    Další den se probudí každý ve svém těle.
    Trochu změnění a pořádně zmatení.

  • Obrázek uživatele Birute

    Sítě

    Drabble: 

    „Vrrr, nejsem kluk. Jsem vlk! Lovím jednorožce a polykám je celé!“ křičí Rickon a Chundeláč se k němu s vytím přidá.
    „To není nejlepší nápad,“ poznamená Oša. „Ještěže jdeme jenom na ptáky.“
    Ten ostrov není tak zlý. Místní se drží od ní a podivného chlapce s obřím zlovlkem dál.
    Rickon obíhá sítě, které nastražili mezi skalisky. Dnes budou večeřet rybáky.
    Oša doufá, že když se malý unaví, třeba se tato noc obejde bez živých snů o jeho matce s provazem v ruce, o sestře měnící tváře – bílou a černou, lidskou i zvířecí, o bratrovi, který na něj volá ze stromů…

  • Obrázek uživatele Birute

    Návraty

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Zase se tváříš tak…“ řekla mu dcera nabručeně. Rostla jako z vody a čím dál víc se podobala matce.
    „Já vím,“ uznal a přestal vyhlížet na oblohu.
    „Jak?“ zeptal se Petr. Anna mu říkala „Petrklíč“ a on si nebyl jistý, jestli se mu ta přezdívka líbí, nebo ne. Střídal postoj k ní se samozřejmostí šestiletého klučiny. Skoro sedmiletého, dodal v duchu velký Petr.
    „Jako když čekám vzácného hosta,“ vysvětlil malému Petrovi.
    „Který se ukáže jednou za sto let,“ ozvala se Anna.
    To naštěstí ne. Jednou za sedm let.
    Milovat labutí ženu má svá úskalí. Třeba to stále dokola zlomené srdce.

  • Obrázek uživatele Birute

    Začátek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Začíná mě bolet hlava. Už asi posté poplácávám kapsu na hrudi, kde mám lístek na vlak.
    Jedna ulice za druhou. Semafory jsou nanic. Silnice beznadějně zapráskané. Tohle není obyčejná špička.
    Musím to vzít pěšky na King's Cross. Úplnej Harry Potter. Včetně toho Skotska. Koště by se hodilo, protože prodírat se zacpaným Londýnem s batohem na zádech je o hubu.
    Lidi kolem chrchlají. Ve zprávách sáhodlouze rozebírali novou vlnu chřipky.
    Konečně vlítnu na King's Cross. Dveře nádraží se uzavírají a lidi, co zůstali venku, do nich buší.
    Padnu na sedadlo v rychlíku do Obanu.
    Uf, teď už bude všechno v pohodě.

  • Obrázek uživatele Birute

    Černá ovce

    Drabble: 

    Chamtivost chtěl peníze, ženy, slávu… Bylo toho hodně, co chtěl, ale nikdy toho nebylo dost.
    Proto dal sbohem brlohu, odkud s Chtíčem, Leností, Závisí a Obžerstvím vzešli, a vypadl do světa.
    Jenže drahý stvořitel se činil a poslal za ním své psy.
    Jednookého prašivce, který kousal jako blázen. Připravil ho o ruce, jenže Chamtivost se uměl sakra rychle obnovovat.
    Teď se do boje ale zapletli i jeho nohsledi – Roa, Dolcetto a líbezná Martel. Ten parchant je zabije.
    Byli jeho majetek.
    Jeho lidi.
    Nechal si znovu dorůst drápy.

    „Soucit, náklonnost…“ pronesl filozoficky Závist, když Chamtivost rozložili na základní matérii. „Neodpustitelný hřích.“

  • Obrázek uživatele Birute

    Následky

    Drabble: 

    „Sakra, tak tohle nevyšlo,“ sykl Červen, když se v nóbl převleku s kapsami naditými šperky přehoupl přes zeď.
    Právě včas. Vzápětí ze zámeckého parku přisvištěla kulka.
    Všichni jeho bratři už se rozeběhli do noci.

    Když se shromáždili na kopci, Prosinec vážně řekl: „Chytili Dubna.“
    Teď, když byl jejich kruh narušený, viděli, jak je to oslabilo. Byli udýchanější než obvykle a Září se ještě nezahojily rány.
    „Musíme ho zachránit. Jestli ho zabijí, budeme na tom ještě hůř,“ zamumlal Únor do šály.
    Říjen zvracel do mechu suché listí. Listopad si s vrzáním starých soušek rovnal žebra.
    „Kdo se hlásí na záchrannou výpravu?“

  • Obrázek uživatele Birute

    Za zdí

    Fandom: 
    Drabble: 

    To tak jednou šli do školy. Nebyla to první, ani druhá třída, ale úplně jiná škola, o které snad nikdo ani neví.
    Ulice byla celá zlatá a béžová, lemovaná rozkvetlými stromy.
    Když míjeli zeď porostlou psím vínem, holčička zašeptala: „Tati, řeknu ti tajemství, ale je přísně tajné, takže ho nikomu nesmíš prozradit.“
    „Ani mámě?“
    „Mámě trochu.“
    „Chodíme sem do zahrady s holkama.“
    „Ale zeď je porostlá psím vínem…“ pomyslel si táta. Proto s kluky branku už znovu nenašli.
    „Je tam trpaslík,“ pokračovala holčička.
    „A velryba.“
    Holčička se na něj podívala. „Je to tajemství. Musíš počkat, až ti ho prozradím. Nepředbíhej.“

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Birute

    Jemná mechanika

    Úvodní poznámka: 

    Fúze světa série Fullmetal Alchemist s Písní ledu a ohně

    Drabble: 

    Gendry si říká, že by zakázek na náhradní končetiny z automailu nemusel mít tolik. Jako mechanik by se uživil i jinak.
    Vtom ho ale z úvah vytrhne zvuk těžkých kroků před domem a ten hlas…
    Vrátili se.
    Vyhlédne z okna.
    „Tady jsi,“ řekne Arya. Zastíní si oči mechanickou rukou. Určitě by tvrdila, že slzí kvůli slunci. „Potřebuju servis.“
    „Ahoj Gendry!“ spustí zvesela obří brnění vedle ní a zamává mohutnou rukavicí.
    „Ahoj Brane! Aryo, vítejte zpátky!“ zavolá Gendry.
    „hoj,“ zamumlá Arya.

    Gendry jim pohrozí expresní sazbou za údržbu, ale bude na Aryině protéze pracovat celou noc.
    Nakonec jim započítá sezónní slevu.

    Závěrečná poznámka: 

    Edward Elric přišel o nohu a ruku, když se s bratrem Alphonsem pokusili oživit svou matku. Alphons přišel o tělo a Edwardovi se podařilo uložit jeho duši do rytířské zbroje.
    Winry je jejich kamarádka a mechanička se specializací na výrobu protéz z automailu.

    A Bran vždycky toužil stát se rytířem...Ehm.

  • Obrázek uživatele Birute

    Drasťák z dovolené

    Úvodní poznámka: 

    Zombie apokalypsa na utěšeném středomořském ostrově.

    Drabble: 

    Lidi v přístavní hale křičeli ve směsi jazyků. Vypukla rvačka. Athéna netušila, jak dlouho jí výmluvnost a logika bude ještě sloužit. Několik mužů, kteří nejspíš z filmů získali dost mylné představy o životě, vrhalo pohledy po jejích zbraních.
    Zatím je používala jen na nemrtvé venku.
    Bude to chtít těžší kalibr.
    „Marku, Nikosi, to už stačilo,“ zašveholil melodický hlas a muži se přestali přetahovat. „Všichni se uklidníme,“ pokračovala Afrodita a Athéna viděla, jak se jí rána na čele otevřela.
    Halou zavonělo uklidňující aroma obvykle spojované s relaxačními koupelemi.
    Všichni se dlouze nadechli.
    „Jsi nejzářivější hvězda,“ poznamenala Athéna.
    „Planeta,“ opravila ji Afrodita.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Birute

    Babí léto

    Drabble: 

    Někdy se vydává mezi lidi. Starým ženám málokdo věnuje pozornost. Kromě strážců, kteří ji nenápadně sledují, když prochází tržištěm.
    Zaslechne, jak jedna holčička říká druhé: „Koukni! Máš ve vlasech babí léto.“
    „Né!“ vzteká se mrně. „Já nechci na hlavě pavouky!“
    „Ty hloupá, to jsou vlasy královny Dany. Ty, co tenkrát ztratila v pohřební hranici,“ vypráví starší děvčátko a vyčesává maličké prsty nitky z vlasů. „Létají sem přes moře.“
    Malá se uklidní a trpělivě drží.
    „To nebudou ony. Shořely mi,“ opraví dívku v duchu stará královna. Ale ta pověst je hezká.
    Uhladí si křehké bílé vlasy, které jí vytrvale cuchá vánek.

  • Obrázek uživatele Birute

    Rodinná historie

    Drabble: 

    Někdy si vybavovali, jak se vynořili z vánic. Když jako novorození králíci otevřeli oči slepené ledem, pokoušeli se spočítat. V té době ale byli ještě moc malí. Počty jim příliš nešly.
    Možná jich ani nebylo tolik.
    Občas je zamrazilo při představě, že tu před nimi mohli být jiní. Zapomenutí bratři, ztracení s posledními ledovci a obřími huňatými tvory.
    Rozhodně si vybavovali kroky jeleních bohů.
    A paní, která jim dala kouzelný kyj, s nímž mohli vládnout živlům. Nebyli si jistí, jestli to byla Morana, nebo Vesna.
    Navzdory existenciální nejistotě (a snad i kvůli ní) drželi pospolu.
    Dvanáct ručiček na ciferníku roku.

    Závěrečná poznámka: 

    Opět dvanáct měsíčků.

  • Obrázek uživatele Birute

    Otázka směřování

    Drabble: 

    Abduláh byl snílek, ovšem v jeho snech byla sličná princezna vždy nadohled a byla zcela unesena jeho šarmem.
    Kvítek noci se však ztratila ve světě a unesena byla nanejvýš zlomyslnými silami.
    Abduláh zvedl v ruce lahev. „Safíre mezi nadpřirozenými,“ spustil na džina, „krutě jsi mě oklamal. Nechal jsi mě vyšplhat na tento utěšený kopec s tím, že Kvítek noci je necelou míli odtud. Můj ubohý zrak ji nikde nevidí. Pokud se neskrývá za jednou ze zdejších ovcí.“
    Džin zvedl oči k nebi.
    „Máš pro mě jen posměšky…“ pokračoval Abduláh.
    Džin zvedl prst.
    Abduláh konečně vzhlédl. K mraku s mlžnými věžičkami.

  • Obrázek uživatele Birute

    Lapač snů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Palanga mě zavede k moři. Molo vybíhá daleko do mlhy, která s každým krokem houstne víc a víc.
    Antverpy jí také mají svůj příděl. Mé kroky se v ní ztrácejí, když dupu po kovových pontonech a mostech říčního města.
    Vík rozfoukává páru nad horkým bazénem. Mrholí, čarodějnice spí v sopce a mokří koně na zelených svazích.
    Olomouc mě z úporného slunce zavede skrz labyrint univerzity k posvátnému háji.
    Utrecht až dolů ke kanálu, do žebroví věže, která se v něm zrcadlí.
    Kopeček je hranatá hláska návratů.

    Snová místa tvoří nekonečnou síť a já se jen ptám, nakolik jsem její tkadlena.

    Závěrečná poznámka: 

    Pravda, nejsem si jistá, jestli to splňuje vůbec něco.

  • Obrázek uživatele Birute

    Návštěva

    Drabble: 

    Listy čarostromu ševelí. Z pramenů stoupá pára.
    Hlína pod bosýma nohama.
    „Tady je to místo,“ zašeptá.
    „Lady,“ dodá teskně.
    Ale žal se vzápětí rozplyne. Do nohou jí stoupá síla. Jako by kosti nespočívaly v půdě, ale zvedaly její tělo. Svět kolem se vyjasní.
    „Ve zdech Zimohradu jsem silnější,“ pomyslí si, zvedne nos k nebi a zavyje. Jako pravá vlčí dáma.
    Od vzdálené řeky slyší sestřinu odpověď. Od Zdi kradmý krok tichého bratra. A pak, zpoza Zdi, zpoza moře zavolají mladší bratříčci.
    Ale to není možné… Jsou mrtví.
    Sansa procitne.
    Pod bosýma nohama cítí studené dlaždice. Kámen. Znovu se stane Alayne.

    Závěrečná poznámka: 

    Sansina vlčice Lady je pohřbená v posvátném háji na Zimohradu. Možná to v dalších knihách sehraje nějakou roli.

  • Obrázek uživatele Birute

    Ta paměť

    Fandom: 
    Drabble: 

    Po mnoha dobrodružstvích a občasném zlomeném, či kůlem prohnaném srdci hrdina doputoval zpět tam, kde to všechno začalo – do městečka Spielburg.
    Nasál povědomou vůni jablek, pach pochybných individuí a hnoje, který k němu nesl vánek z hradních stájí v připomínce starých časů.
    Aby toho sentimentu nebylo málo, v hostinci uviděl starého známého Drtiče. Od minula mu narostly další zuby a svaly.
    „Heslo?“ zavrčel Drtič.
    „Vždyť se známe!“ namítl hrdina.
    „Heslo.“
    „É… perfektní tataráček? Perfidní panenka?“
    Vážně si to heslo měl napsat, když mu ho řekl náhodný podloudník na začátku výpravy, ale tehdy měl pocit, že něco tak bizarního nemůže zapomenout.

    Závěrečná poznámka: 

    Quest for Glory! Kdo si ho pamatuje?! Lokiho lokti, ta hra je pořád skvělá. A skvěle přeložená.

  • Obrázek uživatele Birute

    Mistr neúniků

    Fandom: 
    Drabble: 

    Při pobytu v kobce bylo třeba zachovávat jistou etiketu. Přístup vězně tvořil onu pomyslnou hranici, kterou se sklepení odlišovalo od obyčejného sklepa.
    Zoufalé zvonění řetězy bylo obecně považováno za projev dobrých mravů. Pokud vězeň dodržoval úřední hodiny. Žalářníci se také potřebovali vyspat.
    Navíc je uklidňoval pocit, že zvukové projevy dokládají, že vězněný je stále naživu.
    Nebo neodešel.
    Tuto skutečnost si ovšem nemohli ověřit. Dveře kobky byly bezpečně uzamčené zevnitř.
    Vetinari zkontroloval kapesní hodinky. Do žaláře doléhaly pouze vzdálené výkřiky davu, ať už rozezleného, či prchajícího. Nechá Elániovi ve městě ještě pár hodin volnou ruku.
    Jistě to bude mít výchovný účinek.

  • Obrázek uživatele Birute

    Tisíc a jeden den

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šeherezáda se svezla na postel. Měla by se prospat, ale po každé noci, kdy vyprávěla příběhy, se třásla. Byla vyklepaná jako… Už ji nenapadala ani přirovnání.
    Duchové jejích předchůdkyň se na ni zvědavě podívali.
    „Pomozte mi,“ pošeptala jim. „Docházejí mi pohádky.“
    „To chceš vyprávět historky z našeho života?“ nadhodila jedna. „Začne tě kritizovat, že mají stejné konce.“
    „Ta moje je o touze dostat se na dobrou školu,“ dodala druhá.
    „V mojí je odporná zrada. Ale taky kočky,“ přidala se třetí.
    „Beru všechno,“ odpověděla Šeherezáda. Zdálo se, že je to potěšilo.
    Vyprávěly si a v hlasech jim kvetla hořkost pelyňkových dívek.

    Závěrečná poznámka: 

    Z pelyňku jsem vytáhla aspoň motiv hořkosti Šeherezádiných předchůdkyň.

  • Obrázek uživatele Birute

    Muž do nepohody

    Drabble: 

    Málokdo se teď odvážil tvrdit, že mladá královnička byla obviněná z cizoložství neprávem.
    Díky Serovi Robertovi klevetníků výrazně ubylo.
    I těch, kteří si špitali o Cerseině hanbě.
    Nebo o ní a Jaimem.
    Ulicemi kráčel stín Sera Roberta, který nekrvácel jako smrtelný muž. Nemluvil, nejedl, nekálel. Plnil rozkazy. Prostě dokonalý rytíř.
    „Milosti,“ sdělil jí nyní Qyburn, „Sansa Stark se objevila v Údolí. Je zasnoubená s Harroldem Hardyngem.“ Zkroušeně dodal: „Někteří ji nazývají… královnou severu.“
    Cersei si zlomila nehet o opěrku křesla.
    Budeš královnou, dokud nepřijde jiná, mladší a krásnější, která tě svrhne…
    „Sere Roberte,“ pronesla sladce, „mám pro tebe další úkol.“

    Závěrečná poznámka: 

    Odhaduju, že Cersei zavedla přísnou cenzuru. Ovšem věštba z dětství ji nepřestává pronásledovat, ať se snaží královské konkurentky likvidovat, jak chce.
    mladá královnička = Margaery Tyrell - aby se člověk v těch královnách neztrácel

  • Obrázek uživatele Birute

    Tentokrát byli tři...

    Drabble: 

    Počkali si na Vojtěcha v setmělé uličce. Dva na jednom konci, jeden na druhém. Všichni jako tyčka.
    „Tady ho máme,“ prohodil jeden. Podle hlasu mladík, drzý a sebejistý. S takovými si Vojtěch vždycky poradil.
    „Copak, drábe? Tři na jednoho je na tebe moc?“ řekl další. Vzduch se ochladil. „Nikdo tu nemá pouta, prostřelený bok… a po tvé péči zlámaná žebra.“
    Zbojníci. Uprostřed města. Jeden oběšenec jim očividně nestačil.
    „Kopat do chlapa, co už je na zemi…“
    Vojtěch se otočil. Vrhl se na toho osamělého. Postřehl horko a šelest… klasů?
    Nestihl ani vykřiknout.
    Srpen to s ostrými předměty uměl zkrátka nejlépe.

    Závěrečná poznámka: 

    Volné pokračování tohoto drabble o dvanácti měsíčkách

  • Obrázek uživatele Birute

    Prokrastinační

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nevím, co mám dříve vychvalovat,
    které své ctnosti slavně opěvovat.
    Věnec vavřínů by slušel mojí líci.
    Mých předností je mnoho. Co k nim říci?

    Hromada prádla zredukována byla.
    Nová várka z pračky už ji nahradila.
    Prach všude utřený, vysátý byt.
    Záchod je voňavý, co víc jen chtít.

    Nádobí z myčky ve skříňkách uloženo.
    I bez lasa můžu si říkat „superženo“.
    Drabblem jsem stihla oblažit svět,
    v parku jsem zaběhla kiláků pět.

    Word otevřený dál na můj zásah čeká,
    s ním 600 normostran, což mě dost leká.
    Jsem věčně ve skluzu. Že se s tím… peru.
    Kdy dorazím překlad toho bestselleru?

  • Obrázek uživatele Birute

    Na dovolené

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Studentka architektury v Pise… Hm, to moc bije do očí. Mají tam vůbec architekturu? Tedy, na univerzitě. Jinak o ni není nouze… Jsem z Bergama a jsem sluha… služebná? Ne, špatné století a recept na malér.“
    Opřela se o zábradlí. Vymyslet si identitu nebylo jen tak.
    Kolem prošly vlající postavy v maskách.
    Na kanálech se třpytily odlesky luceren na loďkách.
    Kolem se toho dělo tolik, že nějak ustála i davy kolem.
    Kdyby toho na ni bylo moc, mohla se vždycky stáhnout na hřbitovní ostrov.
    Místo toho ale tančila a vypadla úchvatně.

    Hel o benátském karnevalu pořídila dlouhý záznam do deníčku.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Birute

    Jedenáct zbojníčků

    Drabble: 

    Děvčinka se sesypala u ohně, zmrzlá jako rampouch. Jako by se do plamenů nejradši stulila.
    „Co tu pohledáváš?“ obořil se na ni nejstarší zbojník s kyjem v ruce.
    Jeden z mládenců odnaproti přes ni přehodil plášť.
    „M-macecha mě v-vyhnala z domu. P-prý m-mám přinést fialky.“
    „Co tvůj otec?“
    „Z-zemřel. P-před rokem. Z-zima n-nekončila a on pořád kašlal.“
    Zbojníci se podívali na stále bezvládného Dubna.
    „Je to moje vina, že mě pověsili? Než jste se mě obtěžovali přijít sundat, byl podzim,“ protestoval.
    Mohli za to všichni. Tu velkou zámeckou loupež zvrtali. A očividně nejen to.
    Březen vstal. „Bratře, půjč mi kyj.“

  • Obrázek uživatele Birute

    Magická koule

    Drabble: 

    Svět je krasohled vzorů a linií, nekonečných spirál a odrazů, které přecházejí z jednoho vesmíru do druhého.
    Denní let černých ptáků protíná noční let bělostných hus nad šachovnicí krajiny.
    Ryby a ještěrky krouží ve smyčkách a záchvěvy ploutví a nohou vlní hladinu, až v ní tančí tmavé kmeny.
    Malá harpyje se zhlíží ve vyleštěné kouli, než se sbalí a frnkne na návštěvu k sestřenicím na měsíci.
    Je to svět tušení a přechodů, kradmého pohybu někde za ramenem, drobné kapky uprostřed listu, která napíná žíly jako děti skákací gumu.
    Escher vyplaší harpyji, vezme do ruky kouzelnickou kouli a druhou začne kreslit.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno mimo jiné tímto a tímto dílem nizozemského výtvarníka M. C. Eschera. Jestli budete někdy v Haagu, určitě si zajděte do jeho muzea. O optické klamy tam není nouze.

  • Obrázek uživatele Birute

    Něco nového

    Drabble: 

    Spíš se potácí, než že by chodil. Jeho noha už nikdy nebude úplně v pořádku. „Uříznout a hodit psovi,“ zamručí.
    Nebýt hole, kterou mu dali, plazil by se jako kojeňátko.
    Horečky ho vysílily.
    Děsí ho, co blábolil, když blouznil. Starší bratr ho potom dlouze zpovídal ohledně Sansy Stark i její vlčí sestry. Ptal se na bratra, otce, na Otce… Laskavá Matko, nádobo milosrdenství…
    Tentokrát se Sandor zvládl dobelhat až do sadu. Ani přitom moc neklel.
    Vánek od moře ho pohladí po čele a na stromě zapípá sýkorka.
    Ten klid je něco podivně nového.
    Stejně jako společnost bratrů, které nechce zabít.

    Závěrečná poznámka: 

    Sandor Clegane prochází fyzickou i duševní rekonvalescencí mezi mnichy na Tichém ostrově v čele s takzvaným Starším bratrem.

  • Obrázek uživatele Birute

    Přehmat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Roman se vracel z úspěšného průzkumu hlavounské čtvrti, odkud se všichni pracháči zachránili ve svých limuzínách a helikoptérách.
    Pořád se tu daly najít zajímavé cetky, občas i nějaký kryt s konzervami a zbraněmi.
    Tretky a pistole na Ty na zdi dojem nedělaly, ale takové vepřové ve vlastní šťávě… nebo schovaný velvyslanec.
    Aspoň že Ti nástěnní zmetci jeli podle pravidel a přísného harmonogramu. Když si člověk dával bacha…
    Lampa za ním zablikala. Vpravo se pohnul stín.
    „Ale vždyť je devět!“ sykl Roman. Dal se do běhu.
    „Letní čas,“ zavrkalo mu cosi do ucha a s trhnutím ho to přetáhlo přes zídku.

  • Obrázek uživatele Birute

    Ten pravý

    Úvodní poznámka: 

    Varování: SPOILERY pro 2. díl, násilí a mučení.

    Drabble: 

    „Přistoupíš na můj návrh, nebo tu zemřeš,“ zasyčel temný vílák a popadl kost, kterou měla hrdinka zabodnutou v ruce, a zakroutil s ní. Hrdinka zoufale zařvala.
    „Dobře,“ vydechla nakonec. „Strávím s tebou každý měsíc jeden týden.“
    Temný vílák se spokojeně zazubil a položil tetovanou ruku na její zraněnou. Při další vlně bolesti, která ovšem byla léčivá, a tudíž pro její dobro, hrdinka omdlela.
    Když se probrala, zjistila, že má ruku pokrytou stejným tetováním jako temňák a oko vyobrazené v dlani jako by ji neustále sledovalo.

    V další knize je z toho pravá, osudová láska a čtenář hází knihu z okna.

  • Obrázek uživatele Birute

    Klidné ráno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přiřítil se kastelán. Markéta ho předběhla a zeptala se: „Chtějí vyjednávat?“
    „Ano,“ vyhrkl překvapeně kastelán. „Jak jsi to uhodla, paní?“
    „Nevzbudily mě rány. Touto dobou už na nás obvykle metají kameny z katapultu.“
    Nechala si udělat parádní účes a vyšla na hradby.
    „Máme tu tvého bratra,“ hulákal nepřátelský velitel.
    „Polovičního,“ doplnila ho Markéta.
    „Když nám nevydáš hrad, tak ho zabijeme!“ křikl znejistěle velitel.
    Markéta nad tím zauvažovala. „Nikdy jsem ho neměla moc ráda.“
    „Obléháme vás půl roku! Docházejí vám zásoby,“ pokračoval velitel.
    Markéta si ukousla z pečené kýty. Psů už moc neměli, ale to velitel nemusel vědět.
    Ještě zbývaly kočky.

    Závěrečná poznámka: 

    Těžce obšlehnuté z Děsivých dějin

  • Obrázek uživatele Birute

    Pénelopé

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Operátor Sam v městečku Abel radí prostřednictvím vysílání běžci číslo pět, kudy má v terénu běžet, aby se vyhnul zombíkům, a vůbec přežil.

    Drabble: 

    „Jsou tři ráno. Všichni šli spát. Teda, všichni kromě hlídek a možná pár lidí vystresovaných událostmi posledních dnů, vlastně let. Znáš to, takový ti, co se budí z nočních můr, nebo to vydrží táhnout celou noc, dokud jim Maxine něco nedá. Ještěže neví, že jsem tady, jinak by mi přišla něco píchnout.
    Už jsme takové situace zažili. Pořád si to opakuju. Kanibalové, hladoví lvi, banditi, Downtown Abbey nebo ta mise, kdy jsme tě poslali pro deskovky.“ (Nervózní smích.)
    „Na takhle dlouho jsme signál ještě neztratili… Ale ty si přece umíš poradit.“
    (Dlouhá odmlka.)
    „Vrať se, Pětko. Prosím. Hrozně mi chybíš.“

  • Obrázek uživatele Birute

    Obranář

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Ach,“ pravila Šárka a poklepala nohou. Kufr v pokoji nebyl. Samozřejmě. Okno bylo dokořán a záclony lehce povlávaly ve větru.
    „Aha,“ dodala Šárka a sedla si na rozházenou postel. Měla se přesvědčit, jestli pořádně zajistila okno, než se vydala na pláž.
    Nezbývalo, než sklesle čekat.
    Ve tři ráno uslyšela šoupavé zvuky na chodbě. Vyskočila z postele a pootevřela dveře.
    Pak je pootevřela víc, aby jimi kufr prošel.
    Svetr, který ho táhl za sebou, se zastavil u skříně a vychrchlal chumáč vlasů.
    Zloděj byl tmavovlasý.
    Byl.
    Svetr vždycky hrozně kousal, a tak ho Šárka radši nosila v zavazadlech než na sobě.

  • Obrázek uživatele Birute

    Georgiánská idyla

    Fandom: 
    Drabble: 

    Korzet?
    Sedí.
    Šaty?
    Sedí.
    Účes?
    Sedí.
    Zuby?
    Přední vpravo nahoře se viklá. Lady Elizabeth do něj šťouchne jazykem, ale usoudí, že by mohl vydržet.
    Narychlo si nanese několik vrstev líčidel. Manžel si přijede takhle bez varování. Ještě si začne myslet, že má milence.
    Podle všeho tomu tak není, protože jí u čaje oznámí: „Drahá, bohužel musím znovu odjet.“
    Lady Elizabeth, která právě usedla, zalapá po dechu.
    „Bratranec pořádá hon a budou tam skutečně významní hosté.“
    „Jak dlouho se tam zdržíš?“ zajímá se Elizabeth.
    „Pět dní.“
    To znamená, že lady Elizabeth stihne Brownové oplatit tu natlučenou kostrč po dnešním boxerském utkání.

    Závěrečná poznámka: 

    V 18. století probíhala v Anglii klání v ženském boxu. Možná měla i nějaká pravidla. Možná.

  • Obrázek uživatele Birute

    Krize vztahu

    Úvodní poznámka: 

    BEZ NÁROKU NA BOD

    Varování: ušní červ

    Drabble: 

    Jistě, k podobným chvílím ve vztazích dochází. Podle toho, co jsem slyšel. Osobně pochopitelně nemám s takovými obtížemi zkušenosti. Snad proto mě tolik zasáhlo Vaše rozhodnutí, či spíše dětinský rozmar. (Kdo jiný by v záchvatu vzteku házel čaj do moře?)
    Proto je třeba, abych z pozice moudřejšího situaci řešil. Prý se Vám cena mé lásky zdá příliš vysoká a chcete se rozejít. Pomněte, jak bych Vám chyběl. Jak byste byli ztraceni v tom dalekém nepřátelském světě.
    Nuže, abych Vás ujistil o svých citech, vyšlu k Vám plně vyzbrojený batalion. Dva, tři, čtyři…
    A teď všichni!
    Da da da da dá…

    Závěrečná poznámka: 

    Píseň krále Jiřího III pro americké revolucionáře ve stylu zavrženého bývalého, který vás nehodlá nechat na pokoji.

Stránky

-A A +A