Moje články

  • Obrázek uživatele Birute

    10 z oblíbených

    Úvodní poznámka: 

    Po DMD se pohybuju vždycky jaksi namátkově, proto i můj seznam oblíbených drabblat obsahuje zajímavé kombinace. Je na čase se do něj znovu ponořit.

    Drabble: 

    Alenka z planety Země je moje srdcovka, takže díky, Wolviecat za vždycky aktuální Ve starých dobrých časech.

    Múza a spisovatel Lady Lestrade mě pokaždé dostali, třeba v Jak na randění.

    Čespír je sázka na jistotu a Zimní pohádka jako detektivka v Rozhodně ne atentát neskutečně funguje. Ó jé!

    Když jsem u toho barda, fandom Karanténa u Shakespearů to letos pořádně rozjel, jak dokazuje Lejdynka v (Ne)zdravě jíst - být či nebýt?

    Je moc fajn se náhodou připlést k čiré magii, kterou je prostoupené drabble Acháji O strachu a odpuštění

    Mýty, to je moje, a když mají tak pozoruhodnou minulost (i přítomnost) jako v drabble Madama Lucrezia od Hippopotamie, tak to hřeje dvojnásob.

    Aveva umí na malém prostoru rozehrát velké příběhy, viz Happy end.

    Danae mě se svými drabblaty k The Wicked + The Divine nalákala k nové komiksové sérii, například ve Změně taktiky.

    Dain a staré řecké báje a pověsti mi vždycky zlepší náladu a zmíním třeba Opětovnou návštěvu. Některé typy vyhodíte dveřmi a vrátí se oknem. I když okna ani dveře nemáte.

    Utrpení knihovníků v době koronavirové dojemně zachytila Carmen v drabble Tak se knihovníci zvednou od kafe, ne?!

  • Obrázek uživatele Birute

    Proměny

    Drabble: 

    Nejmladší dcera bude mlčet a rozedřenýma rukama bude na hranici dokončovat košili pro jednoho z bratrů krkavců.
    Nejmenší bratříček se nenechá zmást a zachrání sourozence před čarodějnicí. Případně se nechá zmást, ale nakonec uzamkne démony v čarovné tykvi.
    Koníček chudáček zapomenutý ve stáji prokáže obdivuhodné schopnosti Pegase v utajení.
    Nejmenší liška z vrhu si vybuduje báječnou kariéru, když se naučí měnit podobu a nakonec se vdá za samotného císaře.
    Nejstarší sestra, která už se smířila s tím, že podle pohádkových zákonitostí, nikdy ničeho nedosáhne, se nesmíří s tím, že kvůli kletbě zůstane starou babkou.
    Někdy my nejposlednější dokážeme změnit pořadí.

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle drabble jsem nějak odkládala, protože se mi nechtělo udělat za DMD tečku.
    Myslím, že se mi díky téhle výzvě podařilo tenhle měsíc zvládnout o něco líp, protože jsem trochu překonala čtenářský a spisovatelský blok.
    Díky organizátorkám, kontrolorům a všem, kteří mě tenhle měsíc pobavili, dojali a inspirovali!

  • Obrázek uživatele Birute

    Podprahové vjemy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Slash; pining
    Pairing: Sirius/Remus

    Návrat k mému prvnímu velkému fandomovému párování Sirius/Remus, ovšem ve stavu nevinného oťukávání.
    Teď mě posedla vlna sentimentu. Jak jsem začala číst fanfikce, když jsem byla na Aljašce. Jak jsem se přidala k potterwebu...

    Drabble: 

    Sirius si říkal, že už je beztak problém balit holky, jak se neustále k vlastnímu smutku přesvědčoval James. Kluci, to byla ještě ošemetnější záležitost.
    Čokoláda byla dobrý nápad. Jenže tou Remuse kolem úplňku zásoboval pořád.
    Vřelé úsměvy Remuse znervózňovaly a Sirius uznal, že se na něm podepsala léta vtípků.
    Naučil se mudlovské písničky, aby Remuse okouzlil zpěvem. Jenže když je hrál na kytaru ve společence, Remus pořád jenom četl a kolem Siriuse se stahoval kruh spolužaček.
    Teď na posteli teskně vybrnkával song od Bowieho.
    Když si s ním Remus začal bezděky broukat, napadlo ho, že to třeba nebude totální krach.

  • Obrázek uživatele Birute

    Grote Markt

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cestou ještě netušila, co si koupí,
    co potřebuje, co by měla ráda.
    V podloubí si dala slalom mezi sloupy.
    Voněla tam horká čokoláda.

    Kde se věže sklání nad náměstí
    a u kašny stánky rozkvétají,
    dostala ochutnat lžičku štěstí
    a koláč s tvarohem a jinotaji.

    Vyzkoušela čepici, která plní přání,
    medaile za zásluhy v počtech a tělocviku,
    kartáček, který před démony chrání,
    když se na vás lepí v rámci zvyku.

    Vyhnula se davu před ptačími krámy.
    Pod lípou mohla najít lásku.
    Stačilo vklouznout mezi dámy
    a vybrat si nejkrásnější masku.

    Potom vejít tajně do bludiště
    a jako mladík vynořit se příště.

    Závěrečná poznámka: 

    Velmi volně inspirované matnými vzpomínkami na NeBe, čili Nizozemsko a Belgii.
    Odtud taky název básně - "velký trh".

  • Obrázek uživatele Birute

    Rozchod odplížením

    Drabble: 

    Byl to výsměšně krásný den.
    Ariadna stála po kolena v něžně chladivém moři a roucho se jí lepilo na tělo.
    Možná na obzoru ještě zahlédla odplouvající loď.
    „Aspoň že mě nechal na ostrově, kde je pitná voda,“ řekla si a hořce se zasmála.
    Večer pro ni Théseus osobně našel příjemné místo ke spánku a ráno tam našla přichystané jídlo. Zásoby.
    Bál se, že když zradila svou rodinu, zradí i jeho?
    A proto ji se zradou předběhl?
    Jenže Minotaura musel někdo zastavit. Musela něco udělat, jinak by stále umírali další lidé.
    Teď si musela přiznat, že ji její oslnivý hrdina zklamal.

    Závěrečná poznámka: 

    Potom, co Théseus s pomocí Ariadny zabil Mínotaura, odplul s Ariadnou z Kréty. Když se ale zastavili na ostrově Naxos, Théseus ji ráno opustil. Podle jedné verze to dostal nařízeno od boha Dionýsa, který se s Ariadnou chtěl oženit. Podle další verze tam Théseus Ariadnu prostě nechal a potají odplul.

  • Obrázek uživatele Birute

    Nové zážitky

    Úvodní poznámka: 

    Je to spíš taková předehra historek z podsvětí.

    Drabble: 

    V jednu chvíli Hel utíkala před nepřáteli, kteří zajali její bratry, (Jörmungandr byl takový mazel, že se nejspíš nějakému bohu omotal kolem ruky a nechal se odnést.) a v druhé padala ze srázu.
    Nebyla si jistá, jestli si za to mohla sama, nebo jí někdo pomohl.
    Když se probrala, najednou ocenila shnilou půlku svého těla. Aspoň zvládla vytáhnout z těla kořen, na který se napíchla.
    Hel luskla prsty. Prsty jí neupadly a prostor naplnilo světlo.
    Nějaký šupinatý tvor, který si ji prohlížel z blízkého balvanu, poodběhl.
    Krápníky opodál scvakly. Pak se olízly.
    Hel usoudila, že tady o dobrodružství nebude nouze.

  • Obrázek uživatele Birute

    Hon a jiné radovánky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kněžna už půl hodiny poslouchala nepřetržité stížnosti manželovy sestřenice a začínala ji bolet hlava.
    Možná za to mohlo i slunce. Aspoň že sluhové podávali občerstvení.
    Konečně se ozval štěkot psů a na palouk se vyhrnulo stádo divočáků.
    Ozvaly se výstřely. To kněžninu bolest hlavy jen zhoršilo.
    Kanci padali a trhali nohama, ovšem část zvířat se motala v trávě. Rozrývala půdu jako posedlá, až hlína létala kolem.
    Nejen hlína, jak panstvo zjistilo, když bylo po všem.
    Na zemi se mezi mrtvými divočáky povalovaly lidské lebky.
    „Tanec smrti,“ pomyslela si kněžna. Manželova sestřenice hrůzou omdlela.
    Děsivá příhoda měla i svou světlou stránku.

    Závěrečná poznámka: 

    Příběh jsem převzala ze sbírky pověstí Heleny Lisické. Popisuje počátky archeologie na území bývalého velkomoravského hradiště Pohansko poblíž Břeclavi.

  • Obrázek uživatele Birute

    Vzpomínky na léto

    Fandom: 
    Drabble: 

    Všechny ty práce v sobě mají přídech léta, i když v případě severských workcampů občas ledového a promočeného.
    Zahradničila jsem, kopala a hrabala cesty. Vysvětlovala jsem zahraničním účastníkům, že štípance od kopřiv jsou vlastně děsně zdravé. Nevěřili mi.
    Projezdila jsem kus Berlína na kole a o poledních jsem zvonila na zvony.
    Natírala jsem miniaturní elektrárnu, a přitom jsem stála na žebříku v potoce. Značila jsem turistické trasy, sázela stromy.
    Improvizovala jsem technickou zdatnost na filmovém festivalu.
    Nejlepší ale bylo setkání se všemi těmi lidmi z celého světa.
    Pohyb, nadšení, motivace, kamarádství.
    Malá zamilovanost.
    Chybí mi to.
    Zatraceně mi to chybí.

    Závěrečná poznámka: 

    Dobrovolnické workcampy jsou dobrý způsob, jak si vyzkoušet hromadu věcí, ke kterým by se člověk třeba jinak nedostal.

  • Obrázek uživatele Birute

    Nekrolog

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když se narodil, lidí se nebál a se svým stínem na stěně hojně se nahrál.
    V mládí se něco naběhal a naskákal. Přes oves i přes jiné zemědělské plodiny. Párkrát se nachomýtl k tahání řepy.
    A měsíc… Tolik miloval měsíc! Inspiroval ho ke spoustě nápadů.
    Haúúú!
    Byl rád, když ho někdo drbal na břiše a za ušima. Za tím pravým zvlášť.
    Byl velmi nerad, když ho blechy štípaly kdekoli.
    Osudným se mu stalo lezení oknem do kuchyně, kde byl zabit kuchařem. A paličkou.
    Snad měl radši lézt dírou. Snad se měl víc bát lidí.
    Na jeho pohřeb přišli všichni psové.

  • Obrázek uživatele Birute

    Krutá kletba

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Světlá a Temná princezna se znovu objevily. Někdy příště třeba dostanou i jména.

    Drabble: 

    „Podívej se na tohle,“ řekla Temná princezna, která stála před starou skříní.
    Světlá princezna ji poslechla. Pořád vypadala jako uzlíček neštěstí. Dost za to mohla ta kápě, kterou si nesundávala, ani když byla se sestrou sama.
    Tmavá princezna vytáhla ze skříně masku jednorožce.
    Světlá princezna by z ní byla kdysi nadšená, ale teď jenom mlčela.
    Temná princezna navrhla: „Co tahle?“ Pták s dlouhým zobákem.
    „Tuhle asi radši ne.“ Morový doktor.
    Pak nahmátla masku krásné karnevalové dámy. „Zkus si ji.“ Podala ji sestře.
    Jenže ta sklopila hlavu. Zpod kápě jí vyklouzl čenich psí lebky.
    Temná princezna jí z něj setřela slzu.

    Závěrečná poznámka: 

    Světlou princeznu postihla zákeřná kletba, kdy jí zlý čaroděj ukradl hlavu a ona chudák skončila s psí lebkou. (Motiv převzatý ze skotské pohádky. U nás se vyskytl v pohádce Anička s lískovými oříšky.)

  • Obrázek uživatele Birute

    Přípitek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nový pokus. Nový nápoj.
    Staré modlitby.
    Anna upila elixíru, který měl zaručeně působit. Prý pravý zázrak. Aspoň nechutnal tak strašně jako ten předchozí.
    Nové chutě. Nový měsíc.
    Možná to tentokrát vyjde. Na stole měla rozepsaný dopis do Čech a potom, co se ani tentokrát nedostavilo její krvácení, odvážila se tam naznačit své naděje.
    Snad se zbaví toho podivného smutku, který se ozývá, když se usmívá na těhotné ženy.
    Není sama, kdo se bezděčně srovnává, podle toho, jak ji Richard objímal v noci po hostině, kdy připíjeli na zdraví Jindřichovu prvorozenému synkovi.
    „Tak na zdraví i tobě,“ pronesla a vypila pohár.

    Závěrečná poznámka: 

    Anna Česká, manželka anglického krále Richarda II., byla oblíbenou královnou i bez potomků.
    Na scénu posléze vstoupil Jindřich s kupou dětí a stal se Jindřichem IV.

  • Obrázek uživatele Birute

    Prstoklad alternativních vesmírů

    Drabble: 

    Elizabeth hrála už tolikrát a ještě mnohokrát si tím měla projít.
    Někdy její vystoupení narušil útok zombie a ona byla skoro vděčná, protože ve stínání nemrtvých si vedla o něco lépe než při hraní.
    Jindy musela řešit vzpouru robotického klavíru. A pak tu byla záplava PWP. Dalo by se říct, že i v nich měla klaviatura nepřehlédnutelnou roli. Stejně jako horní deska a koberec pod nástrojem.
    Elizabeth občas změnila repertoár, ale některé věci zůstávaly stejné. Například pocit blížící se zkázy (Titanik byl samozřejmě hudbou vzdálené budoucnosti, ovšem i takové AU by se našlo.), když za ní ke klavíru zamířil Darcy.

    Závěrečná poznámka: 

    Tady je scéna, která je zde zmiňovaná v různých fanfikcích.
    https://www.youtube.com/watch?v=9qw434PkDOg

  • Obrázek uživatele Birute

    Náhradní řešení

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Co bečíš?“ zeptala se babička.
    „Nebečím,“ zasupěla Peťa a vyrazila ze dveří koupelny. „Zuřím.“ Rozbalila tmavou zmuchlaninu. „Pračka mi roztrhala jediný slušný kalhoty.“
    „Neprdol. Máš kalhot.“
    „Tyhle jsou běžecký! Zítra mám závody!“
    „Tak si vemeš nějaky ty leginy.“
    „Byly značkový. Je to pohár. Budou tam děcka z půl republiky. Všichni budou samej Nike a Puma a…“
    Babička se chopila košíku se šitím.

    Peťa se postavila na start. Nervózně se poplácala po bocích a zavadila prsty o tři proužky na nohavicích. Na jedné z přišitých stuh byl rádoby lidový motiv. Bylo to praštěný, ale bude to brát jako amulet pro štěstí.

  • Obrázek uživatele Birute

    Sen o jaru

    Drabble: 

    „Jsi to ty!“ vyhrne Sansa. Hledí na něj, jako by nevěřila vlastním očím.
    Sandor je na tom stejně. Když ji viděl naposledy, byla ještě napůl dítě. Vybaví si, jak strašně se k ní zachoval v noci, kdy hořela Černovoda. Provinile sklopí oči.
    Vtom ucítí lehký tlak na tváři – nic víc mu zničená kůže nedovolí. Ale je to dotek. Najednou jako kdyby nebyl znetvořený. Jako kdyby mohl být jejím rytířem, i když by to nikdy nahlas nepřiznal.
    Sansa ho přiměje zvednout hlavu.
    „Říkali, že jsi mrtvý, ale jsi tu,“ špitne. „Třeba jsou zvěsti pravdivé a žije i moje sestra a bratři.“

    Závěrečná poznámka: 

    Rekonstruce tady znamená to, že se Sandor vrací mezi živé a přijme novou úlohu v životě. A taky to znamená novou naději pro Sansu.

  • Obrázek uživatele Birute

    Modernizace

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vladanova patronka byla považovaná spíš za málomluvnou, ale teď ho zasypávala otázkami:
    „Opravdu chceš jít sám proti Zlému čaroději? Je to ten typ, který si to velké Z skutečně zaslouží.“
    „Nechceš si sehnat skupinu dobrodruhů? Slyšela jsem, že tohle je v podobných situacích běžný postup.“
    „Nezkoušel jsi nějaké hospody? Tam se většinou srocují.“
    Nakonec si jeho patronka povzdechla. „Dobře, dám ti moc, která tě ochrání před zákeřnými kouzly, ale po tu dobu budu muset tvůj život zaklít do světla, které nesmíš nechat zhasnout. Jinak zemřeš.“
    Vladan kývl a odevzdaně se rozhlédl po jeskyni plné svící.
    Morana mu podala kapesní svítilnu.

  • Obrázek uživatele Birute

    Zaplétání

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Takže tě ti nájemní vrazi pronásledovali kvůli takové cetce?“ prohodil Gen. „Což o to, nějakou cenu to může mít.“ Předstíral, že chce do amuletu kousnout.
    „Opovaž se,“ vyhrkla Kitsune a popadla ho za zápěstí.
    „Usagi by to třeba ocenil víc. Co to má zobrazovat? Dva králíky se zapletenýma ušima? To bude nějaký mysticismus. Nebo něco košilatého,“ dodal Gen s úšklebkem.
    „O tom spořádaná dívka jako já nemůže nic vědět,“ namítla Kitsune. „Podle pověstí ten amulet sbližuje duše.“
    Nejen duše. Kdyby se Gen trochu sklonil…
    Kitsune mu amulet hbitě sebrala a spokojeně odhopkala.
    Gen se přistihl, že si rozpačitě mne ucho.

    Závěrečná poznámka: 

    Momentka z komiksové série o králičím samuraji Usagim. V téhle ovšem vystupuje nosorožčí lovec odměn Gen a liščí zlodějka Kitsune.
    Už se těším na další díl.

  • Obrázek uživatele Birute

    Souboj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Scéna z pátrání Modrého koníka (obrazu od Franze Marca) po obrazu s jeho koňskými příbuznými, kteří se ztratili za druhé světové války.

    Drabble: 

    Šedý kraj měl hlad. Ozvěna střelby v něm sice utichla a rozpukanou, rozježděnou zemi vystřídaly kopce pokryté prachem, ale vítr, který ho přesíval, občas odhalil kus děla nebo chuchvalec ostnatého drátu.
    Šedý kraj navíc neodbytně šeptal: „Tady máš své stádo.“ Navál Koníkovi do nozder oblak popela. „Malá zpotvořenino. Vzal jsem si je. Vzal jsem si tvého malíře. Vezmu si i tebe.“
    Modrý koník věděl, že tu nemá být. Ale detektivní instinkty u něj přebily ty koňské.
    Hrábl kopytem a zanechal v prachu modrou čáru.
    Zvedl hlavu. „Obviňuji tě z pokusu o maření vyšetřování.“
    A rozběhl se proti tomu nekonečnému nic.

  • Obrázek uživatele Birute

    Tvrdá škola

    Drabble: 

    Kdysi milovala prince Joffeyho a obdivovala jeho matku. Královny a budoucí králové přece zasluhují úctu.
    To „kdysi“ nebylo tak dávno, jak by si přála. Pořád ji bolelo srdce při vzpomínce, jak jí náklonnost oplatili tím, že popravili jejího otce.
    Ser Loras jí na turnaji daroval růži. A do jejich dalšího setkání na to dočista zapomněl.
    Lady Margaery se těšila, že budou sestry, až se Sansa přivdá do jejího rodu. Jakmile z toho sešlo, Tyrellové ji zapletli do královraždy.
    Když ji teď její snoubenec Harry Hardyng nazval „Malíčkovým bastardem“, usoudila, že už se nechce zavděčovat.
    A musí své srdce lépe chránit.

    Závěrečná poznámka: 

    Sansa se skrývá před pronásledovateli v přestrojení za Alayne, údajného Malíčkova levobočka. Malíček jí také dohodí za snoubence dědice Údolí Harryho Hardynga, který z toho, že si má vzít nemanželskou dívku, není vůbec nadšený.

  • Obrázek uživatele Birute

    Test zbrusu nového stroje času

    Drabble: 

    Alenka se cítila dobře, ale uznala, že jistota je jistota, a nechala se pozorovat lékaři.
    Malý archeolog Rrr byl spokojený, že může znovu nosit oblečení. „Nic proti domácím kočkám, ale připadám si o něco civilizovanější,“ prohlásil.
    Stáli u okna a sledovali mizející planetu Coleidu. Pořád bylo neskutečné vidět na ní místo rozvalin splývající světla nočních měst.
    „Ještě tě mrzí, že ti nepostavili pomník?“ zeptal se Rrr.
    „Stejně by mě nejspíš vysochali, jak šplíchám na lidi voňavku,“ odpověděla Alenka.
    „Podle mého odborného názoru,“ řekl Rrr, „je planeta plná lidí, kteří díky tvému zásahu nevymřeli na mor, ten nejlepší pomník na světě.“

    Závěrečná poznámka: 

    V knize Alenčiny narozeniny od Kira Bulyčova jsou Alenka a kočkoidní archeolog Rrr vysláni na planetě Coleida strojem času o sto let zpátky, aby zabránili rozšíření ničivého vesmírného moru, který první coleidští kosmonauti přivezli z výpravy. Alenka je po příletu postříká antivirovým přípravkem a změní tok událostí. Na planetu bez lidí se vrátí život.

  • Obrázek uživatele Birute

    Třetí výprava

    Fandom: 
    Drabble: 

    Noc je jasná. Měsíc se potměšile uculuje. Muž seskočí do zahrady a uvědomí si, že noc je taky až moc klidná. Srdce mu bije tak, že to musí být slyšet široko daleko.
    „Předtím to vyšlo,“ říká si. „Vždycky to vyšlo. Proč by to dnes mělo být jiné?“
    Ale tep se mu nijak nezklidní.
    Prochází mezi záhony. Občas zavadí o ježaté listí nebo o trny. V tu chvíli má pocit, že ho rostliny zkoušejí chytit. Přidá do kroku.
    Jeho žena to jídlo potřebuje.
    Už se dostal do té části zahrady, která vypadá téměř obyčejně.
    Vydechne a sehne se pro hlávku lociky.

  • Obrázek uživatele Birute

    Do boje!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je to tady! Vrcholný souboj, na který se těšili všichni členové i příznivci naší wrestlingové federace.
    Žádné zábrany! Žádné slitování!
    V levém rohu temný bojovník s ještě temnější minulostí. Rozhodně ne největší postavou, ale rozhodně největší gotik mezi našimi zápasníky. Zdatný, ve skvělé kondici, a přitom prohnaný… legendární Havrááán!
    Davy šílí! Ale někteří fanoušci nesouhlasně křičí a hvízdají.
    Havrááán opravdu nemá nejlepší pověst.
    V pravém rohu o polovinu menší zápasník. Celý v šedobílé možná působí dojmem střízlíka, ale stačí se mu podívat do krví podlitých očí. Divoký americký berserk!!! Tyrááán krááálovskýýýýý!!!
    A do ringu už vstupuje rozhodčí sííííííír David Attenborough!!!

    Závěrečná poznámka: 

    Tyran královský má tak 20 cm, ale brutálně prožene každého, kdo se jenom přiblíží k jeho hnízdu, ať je to třeba i orel.

  • Obrázek uživatele Birute

    Večerní slavnost

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pestré koule světel se rojily nad ulicemi. Špunti pod nimi nadšeně poskakovali a zkoušeli je chytit. Někteří na ně zkoušeli telekinezi, ale světla jejich snahu většinou ignorovala a hnala se k náměstí, kde se rozprostřela jako velký věnec mezi lampami.
    Před kavárnami a hospodami stály stolky se židlemi všemožných velikostí, ale ke konci večera budou hosti stejně sedět, jak se jim zamane. Někteří třeba i někomu na klíně. Mante, který to celé před měsíci spunktoval, vytáhl lyřanskou lyru a začal brnkat rukama i nohama.
    Z oblohy se snášela zásobovací loď Adam a světélkovala do rytmu Manteho písničky.
    Teda vlastně naopak.

    Závěrečná poznámka: 

    Vágní sci-fi, v níž město oslavuje pravidelný přílet zásobovací lodi, jinak řečeno "na Adama".

  • Obrázek uživatele Birute

    Opravdu velká cela

    Fandom: 
    Drabble: 

    S podezřelými nebyl ani tak problém v tom, že nechtěli zazpívat, jako v tom, jak to podávali.
    Vyšetřovatel Ouhrada si musel přinést notes, protože mu z nich všech už šla hlava kolem.
    Podezřelý Josef: „Vrah je vyšší než Ludvík, ale má menší uši než Emilka.“
    Podezřelá Emilka (ačkoli nebyla na řadě): „Josef lže.“
    Podezřelý Karel: „Já mluvím pravdu a vrah je tmavovlasý.“
    Podezřelý Ludvík: „Vrah je menší než Berta, ale má vyšší hlas než Josef.“
    Ouhrada zabodl hrot propisky do tečky za poslední větou. Tyhlety logické hříčky odjakživa nesnášel. Už teď byl nepříčetně předpojatý proti podezřelým Yvesovi, Zoře a Žofii.

  • Obrázek uživatele Birute

    Vzlety a pády

    Drabble: 

    Solveig na úzké horské cestě málem hodila držku.
    Bohužel málem. Ke své hrůze najednou letěla déle, než by čekala, ale ne dost dlouho na to, aby stihla pochytit létání.
    Propadla větvemi jakéhosi stromu. Pak se její sukně i divoce mávající ruce zachytily o vyčnívající kořeny.
    Po chvíli se po horské cestě přehnala hlídka ledových obrů na rampouchových bahnicích. Solveig ani nedutala a visela. Potom na kořen nad ní usedla sojka zlověstná. „Vidíš, jak ti moje požehnání prospívá,“ řekla, poklepala ji křídlem po hlavě a frnkla.
    „Ale jak se odtud vyškrábu?“ zabručela Solveig.
    Proč musela mít zrovna ona za patrona Lokiho?

  • Obrázek uživatele Birute

    Nové obzory

    Drabble: 

    Koníček musel uznat, že tohle se lidem podobá. Vzít jídlo a pokud možno ho zaplechovat, aby se k němu nikdo nemohl dostat. Že jde o jídlo, pochytil z výkladu průvodkyně, zatímco potají vykukoval zpoza rámu fotografie, která zachycovala jakýsi polorozpadlý dům.
    „Warhol začínal jako komerční ilustrátor a v jeho díle se odráží vliv reklamy…“ vyprávěla průvodkyně.
    Koník byl trochu zmatený a nedůvěřivě si prohlížel výřad plechovek na protější zdi. Potom ale pookřál, když skupinka návštěvníků poodstoupila a on za nimi uviděl obraz, který byl portrétem žluté krávy.
    Modrý koníček se v téhle neznámé galerii hned cítil o něco víc doma.

    Závěrečná poznámka: 

    Epizoda z putování Modrého koníčka od Franze Marca, který prochází obrazy a galeriemi při detektivním pátrání po svých příbuzných - zmizelém obrazu Věž modrých koní.
    Řeč je o Warholových plechovkách Campbellovy polévky a obrazu krávy od stejného autora.

  • Obrázek uživatele Birute

    Titěrní bohové

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Kiškó, proč?“ vzdychala Lenka nad talířem.
    „Přidej si knedlíky,“ řekla jí máma.
    „Ty to nezlepší. Nic to nezlepší,“ stěžovala si Lenka. „Nemám ráda koprovku.“
    „Kiškóóó,“ kňourala Lenka.
    „Je to babiččin recept. Všichni ostatní tu omáčku milujou,“ namítl táta.

    Kiška usazená v Zelené síni pokývla hlavou zdobenou věncem z koprových snítek. Manévrovací prostor nebyl zrovna velký, ale dávno zapomenuté bohyně nemůžou být na rozdíl od lidí příliš vybíravé. Kiška brala i skučení nespokojenců jako dovolávání se jejího milosrdenství a vyždímala z něj kapku moci.
    Když už se o ní dochovalo jediné úsloví: „Koprovka za novu za tvou skrání přináší Kiščino požehnání.“

  • Obrázek uživatele Birute

    Slibná spolupráce

    Fandom: 
    Drabble: 

    U okýnka se ozvalo zacvakání.
    Princ zvedl hlavu a zjistil, že to zacvakaly drápy. Už tak chabé měsíční paprsky zastřela silueta liščí hlavy.
    „Tady jsi!“ vyhrkli oba.
    Ovšem liška to podala klidněji.
    „Kde bych asi byl?“ řekl princ a zachřestil pro větší důraz řetězy, kterými sice nebyl spoutaný, ale když už tam tak visely… „Chytli mě, když jsem zkoušel nasadit Zlatohřívákovi uzdu.“
    „Něco mi říká, že ne tu obyčejnou, jak jsem ti doporučovala,“ prohodila liška.
    „Ne, zlatou,“ uznal princ. „Ty se mi divíš? Všichni vědí, že si z princů jenom děláš… šprýmy.“
    Chvíli bylo ticho.
    „Chceš říct, že jsem slavná?“

    Závěrečná poznámka: 

    Zlatá uzda spouští alarm.

  • Obrázek uživatele Birute

    Afrodita přibrala 10 kilo!

    Drabble: 

    Bohyně proslulá milostnými úlety si očividně neváhá dopřát i jiná sladká potěšení.
    Často ji můžete potkat v její oblíbené kavárně, kde je schopná utratit půl Midasova paláce. Brzo jí nejspíš začneme říkat „Kypřanka“ z jiného důvodu.
    S takovou slabostí pro zmrzlinu si nebude moc dovolit vystavovat své libové tělíčko v šortkách a bikinách.
    Její známí navíc tvrdí, že není přírodní –

    Je tady zas! Přímo před mým domem! Už potřetí tenhle měsíc! To nemůže být náhoda! Čtenáři, do háje s bohyněmi! Tohle je skutečná nadpozemská krása.
    V příštím článku se těšte na mou ódu na ten nejúžasnější popelářský vůz na světě!

  • Obrázek uživatele Birute

    Úskalí mise

    Fandom: 
    Drabble: 

    20. století se svízelnými situacemi jen hemžilo. S tím ostatně počítali. Oběť pro budoucnost lidstva byla samozřejmostí, ačkoliv členové výpravy během příprav mise na záznamy z této etapy vývoje lidstva nereagovali vždy s odpovídajícím klidem a odevzdaností.
    Války, výbuchy atomových bomb, hladomor, násilí, zemětřesení – s tím vším se pochopitelně při svém bádání dokonale obeznámil.
    Přesto ho nyní téměř stejně dokonale zaskočila zločinnost takřka všední.
    Zkrátka, někdo expedici okradl o všechny peníze.
    „Káťo, Karasi, pokračujte v průzkumu ve městě. Nemůžeme spustit ze zřetele náš cíl. A hlavně…“
    „Nenápadně,“ doplnil ho Karas.
    „Ne, hlavně levně!“ Akademik Richard jim nešťastně podal poslední bankovku.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Birute

    Pst, past

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Měli jsme přejít potok,“ prohlásila Žofka. „Je na mapě.“
    „Byl, než nám spadla do bahna,“ namítl Tom.
    „Tobě spadla do bahna,“ opravila ho Žofka a upravila si světlo na čelovce.
    „Navíc to byla stejně past,“ řekl Tom.
    „Mapa byla past?“ zeptala se Žofka nebezpečně pomalu.
    „Tady je všechno past. Na tý včerejší hře nás nutili pořád běhat a zapamatovat si čísla…“
    „Už tady někde mělo být stanoviště.“ Žofka se rozhlížela po temném lese a nechala Toma jeho traumatům.
    „…jenom aby nám je Lišák před cílem říkal špatně a pletl nás…“
    Žofka se zničeně opřela o kmen nejbližšího stromu.
    Smrk mrkʼ.

  • Obrázek uživatele Birute

    Otázka dědičnosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Já chci takýýý!“ protestoval klouček. Jeho třináctiletá sestra s copem rozcuchaným větrem zakoulela očima. Přitom se jí v nich zlověstně zablesklo a její matka i babička si od toho hodně slibovaly.
    „Zlatíčko,“ konejšila pachole matka. „Ty budeš jezdit na koni s hřívou až pod kolena a kosit saně.“
    „Nééé!“
    „To jako srážet hlavy drakům,“ vysvětlila matka.
    „Nechcííí! Já – škyt – já chci… Baba!“
    Pachole se vzápětí vrhlo do památečního hmoždíře a vzlétlo nad chalupu.
    Babička poklepala kostlivou nohou o zápraží. „Mno, jestli spadne a dost nešťastně se narazí, tak ho k tomu ženskému údělu budem moct přibrat.“
    „Jagááá!“ hulákal nadšeně klučina.

  • Obrázek uživatele Birute

    Pokračování příště

    Úvodní poznámka: 

    Scéna z jednoho retellingu, na kterém pracuju.
    Mírně propojené s drabble z loňska.

    Drabble: 

    „Vypadají jako rubíny,“ napadlo Šeherezádu. Sáhla si na krk jakoby pro vzácný náhrdelník.
    „Už z toho blázním,“ uznala. Schoulila se na lůžku. Čisté povlečení bylo divně tuhé.
    „Jako já,“ usoudila. Vezír v bílém plášti odnesl odběrové zkumavky s její krví.
    Pořád nemohli přijít na to, proč ji král ještě nezabil. Byli přesvědčení, že to nebude jenom těmi příběhy, co mu každou noc vypráví. Třeba za tím bude krevní skupina, genetická příbuznost, kterou král nějak vytušil, hormony…
    Měla by jim naznačit, že jí odběry na čilosti nepřidávají.
    Včera se probudila vedle podřimujícího krále.
    Ještěže ho uspala dřív než on ji navěky.

  • Obrázek uživatele Birute

    Skandál

    Úvodní poznámka: 

    Milá Keneu, když jsem se dočetla, že ti máme napsat dárek, naskočil mi tenhle námět a už jsem ho z hlavy nedostala.

    Plantageneti jako moderní monarchie. Osoby a obsazení: Richard II., jeho oblíbenec Robert de Vere, Anna Česká, redaktor a klávesa R

    Drabble: 

    Skandál!!! Ríšův románek otřásá monarchií!
    Redaktor bulvárního plátku září.
    Homo úlet rajcovního Ríši!!! Podezření potvrzena!
    Redaktorovi létají ruce nad klávesnicí.
    Ríša a Robert na Riviéře!
    Redaktorovi brzy uletí klávesa R.
    Máme fotky!!!! Strana 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8!!!!!!
    Nahatá předpověď stranu 5 uhájila.
    Skandál! Šok! Odsouzení!!!
    Redaktorova klávesnice se nebezpečně zahřívá.
    Smutek a slzy!!! Královna Anička předloni málem přišla o život při epidemii. Přijde i o manžela?!
    Plátku se nedaří získat fotku plačící královny.
    Na té nejnovější se prochází po pláži zavěšená do obou mužů.
    ŠOK! Rajcovní Ríša se vzdává trůnu!!!
    Koruna připadne nezdravě spořádanému Jindřichovi.
    Redaktor pláče.

  • Obrázek uživatele Birute

    Klid před bouří

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Přijde bouřka,“ řekl Janssen a zakřupal zbylým zápěstím. „Cítím to v kostech.“
    Strážkyně majáku mu nabídla cigaretu. „Jo, lítající ryby lítají nízko.“
    Kolem majáku se prohnalo chlupatý tělo, předvedlo osmičku ve vzduchu a s cáknutím se vrhlo do vody.
    „Lítající vydry taky,“ dodal Janssen. „Máš připravený záložní baterie? Krystalický jádro bude tady potřebovat vyměnit. Ať to zas neomráčí všecko živý.“
    To se stalo před třiceti lety.
    „Podle předpisů…“ pokračoval Janssen.
    Podle předpisů byl maják vojenský stanoviště a strážkyně by Janssena měla hnát.
    Ale chápala jeho věčný starosti.
    Jako jediný pamatoval obě blbý války.
    A jako jediný neměl žábry ani křídla.

  • Obrázek uživatele Birute

    Pokročilý květnový výběr

    Úvodní poznámka: 

    Aneb výběr sestavený v pokročilé fázi května.

    Drabble: 

    Letošní DMD se neslo ve znamení záplavy skvělých drabble a hodně mi jich uniklo. Seznamy jsou skvělá příležitost k dohnání četby, a proto také jeden připojuji.

    Postverbální společenství od Danae je nanejvýš erudovaná stať o tajemných tvorech z muminího světa, kteří pravidelně vévodí tajemnostním žebříčkům.
    Ave se svého Dokonalého zločinu zhostila s pravou pohádkovou brutalitou.
    Čespírův Periklův to-do list je výborným připomenutím, že se všechny tyto zběsilosti ve hře skutečně staly.
    Aziz ve Zlodějce a Podvodnici představila dvě nanejvýš zajímavé dámy.
    Poznámky na ledničce pro moji mimozemskou ženu od Wolviecat se honosí skvělým názvem i skvělým provedením.
    Nerozluční napříč staletími od Esa Rimmerové se k tématu "Spoutání časem" hodilo naprosto ukázkově.
    Rebelčino Vyhlášení výběrového řízení dokonale zachycuje drsnou pohádkovou realitu.
    Jsme jedním od striggy má jedinečnou poetiku, která mě bude dlouho provázet.
    U moře od Giles Rigby jen potvrzuje, že známé pohádkové motivy se nikdy neomrzí a dají se pojmout značně působivě.
    Hippopotamiina Božská hra je důkazem toho, že kdo chce párovat postavy, toho nemůže zastavit ani nejvyšší Hromovládce.

  • Obrázek uživatele Birute

    Over the Garden Wall (Za zdí zahrady)

    Animovaná minisérie o dvou bratrech, kteří se snaží najít cestu domů z lesa a přitom zažívají bláznivá i hororová dobrodružství. Potkávají ironické mluvící ptáky, čarodějnice, zlověstné dřevorubce i kleptomanské koně a distingované žáby. Za tím vším se však skrývá další příběh, hluboký jako samy lesy.
    Seriál má i českou verzi.

  • Obrázek uživatele Birute

    Všude po kraji

    Úvodní poznámka: 

    Na závěr se rozloučí pohádková zbojnická tlupa, která vládne horám.

    Drabble: 

    Přespolní mládenci zpívají na svatého Jána u hranice. Vousatý zrzek přeskočí plameny a z očí mu srší jiskry.

    Bledý zbojník s očima jako led a rudolící s blankytně modrýma očima si prý troufli až dolů na Hanou. Sedláčkovi od Lipníka zbyly jen oči pro pláč. Nikdo neví, jaké barvy.

    Šedovousý žebrák obchází po Vsetíně, vypráví příběhy a poslouchá, co kdo říká. Jakýsi májový přelétavec prý ukradl srdce mladé kněžně. „Ve skutečnosti to byl náhrdelník,“ zamručí stařeček a nastavuje ledovou ruku, léto neléto. Rodina toho, kdo ho podaruje, přežije i nejtužší zimu.

    Stejně jako děti toho, do koho se zakoukal Únor.

  • Obrázek uživatele Birute

    Bez cestičky z chlebových kůrek

    Drabble: 

    Wirt vězel v záhadách vesmírných rozměrů až po krk. Což znamenalo, že Greg v nich byl dočista zabředlý. Wirt se podíval na malého brášku, který se kupodivu držel cesty – možná díky žabákovi, kterého zrovna sledoval.
    Jako by nestačily každodenní záhady: Proč musí Grega zase hlídat on, kde berou Greg a nevlastní otec ten svůj bezbřehý optimismus a jak má Saře předat kazetu, kterou pro ni namixoval.
    Teď se k tomu přidala cesta lesem, která je pokaždé zavedla jinam než domů, cyničtí mluvící ptáci, pochybní dřevorubci, obří stopy v blátě u řeky…
    A neodbytný pocit, že je sleduje cosi ve stínech.

  • Obrázek uživatele Birute

    Problém sebereflexe

    Úvodní poznámka: 

    Blíží se konec DMD, moje schopnost vymýšlet nadpisy strmě upadá.

    Drabble: 

    Hyle chápal, že mu Brienne zazlívá tu sázku o její panenství. Ale to bylo ještě v táboře krále Renlyho. Minulost byla minulost.
    Hyle jí nabízel budoucnost. Sňatek, rodinu – jeho nemanželská dcerka byla důkazem, že v tomto ohledu nezklame; škoda, že po něm její matka házela tvrdými předměty, když chtěl tu malou navštívit. Briennina otce by potěšilo, kdyby se jeho jediné, nepůvabné dítě vrátilo domů se snoubencem místo toho, aby si hrálo na rytíře a pátralo po Sanse Stark.
    Jenže Brienne zatvrzele opakovala, že splní slib daný lady Stark a Jamiemu Lannisterovi.
    Jistě, byl za tím Jamie Lannister.
    Ten okouzlující idiot.

    Závěrečná poznámka: 

    Hyle Lovecký provází Brienne a Podricka při jejich detektivním putování a na jednu stranu Brienne otravuje, na druhou se jí dvoří. Zezačátku mu jde o to, aby ulovil Brienne jako bohatou dědičku, a pak ji začíná chtě nechtě obdivovat. Tak trochu paralela s Jamiem.

  • Obrázek uživatele Birute

    Věrný přítel

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Venku je hezky! Koukej, jak je venku hezky! No, dobře, tak neprší, ale ten vzduch a ty mraky! Pojď ven!“
    Vrhne se k člověku, ale ten ji nabručeně odbude a zpraží ji pohledem, když se mu opět mihne před obrazovkou.
    „Nemůžeš pořád jen sedět u toho zářivého obdélníku! Zářivý obdélník tě hypnotizuje. Vysává ti duši. Jsi strašně bledýýýýý!“
    Člověk jí však nevěnuje pozornost.
    Když sedne vedle něj, ožene se po ní.
    Pak člověk otevře okno a vztekle si povzdechne. „Mazej ven!“
    „Ne. Jsem tvá nejlepší kamarádka,“ ujistí ho. „Nikdy tě neopustííím.“
    Člověk netuší, že v mouše právě našel svého familiára.

Stránky

-A A +A