Moje články

  • Obrázek uživatele Terda

    Kuře neopeřené

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní bez nároku na bod

    Drabble: 

    Večerní cvičení zaměstnalo ruce. Ale nálada v podpalubí se nezměnila přes noc.
    “Povídám, že tahle plavba je stejně prokletá,” brblal pod vousy lodník Hooper. Bradbury byl jeho kamarád.
    “Nemel nesmysly,” obořil se na něj střelmistr Robson.
    “A co chudák Jack?”
    “Sám seš prokletej, mezuláne! A budeš ještě víc, jestli nezavřeš klapačku!”
    Už už se hrnul, že to s kverulantem vyřídí ručně.

    “Co je to tu za kravál!”
    Zahřímal Benjamin Milton. Ani mu nepřeskočil hlas. “Robsone, aspoň vy byste mohl mít rozum.”
    Pryč byla doba, kdy byl sotva opeřené kuře. Roky poctivé práce a učení, nesly ovoce. Z dítěte rostl námořník.

    Závěrečná poznámka: 

    Zkracování. Brble. Navíc mi došlo, že moje databáze postav, lodí a atd. nebyla tak sto let aktualizovaná. Měla bych s tím něco udělat. To bude taky mravenčí práce. A jestli si i další nápady budou žít vlastním životem, jako tenhle, jsem vážně zvědavá, kam vlastně doplujou. Letos mi to vážně nejde. Myšlenky roztěkaný. Soustředění nula.

  • Obrázek uživatele Terda

    Marná snaha

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Ky! Ky!”
    Sáně se sápe po krabici bezpečně uložené na terárku.
    “Šudať! Pizim pizim.”
    Podám mu ji Vzápětí už podlahu v obýváku pokrývá změť rozmanitých dílků. Hlava králíka vedle psího ocasu . Minové pole dřevěných kosodélníků. Mezi tím dřepí Sáně a vkládá tvary do šablon. Červený trojúhelník vedle zeleného lichoběžníku. Žluté a modré kosočtverce. Dětská ručka pečlivě skládá obrazce. Výtvory soustředěně rovná do řady. Ještě jednou si je zálibně prohlédne, než se pustí do puzzlí.
    “Yba! yba!” ukazuje mi vítězoslavně poskládanou zlatou rybku.
    “Ka! Mu. Mu. Pes. Haf haf.”
    “Ajíka” už postavit nestihne. Všudypřítomný malý buldozer obrátí Saní snahu v chaos.

    Závěrečná poznámka: 

    Puzzle a hlavolamy byly ještě pár týdnů zpět Saní nejoblíbenější zálibou. Dokázal nad skládáním strávit poměrně dlouhou dobu. Ostatně poskládat byť jednoduché puzzle je pro batole rozhodně mravenčí práce. Byla by to idilka, kdyby se Bž nesnažilo jeho výtvory neustále bořit a ožužlávat. :D

  • Obrázek uživatele Terda

    Rozděl a panuj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní bez nároku na bod
    Těžko na cvičišti, lehko na bojišti (sakra nebylo to náhodou někdy jako téma?)

    Drabble: 

    Nebyla z kapitánů, kteří se vyžívají v bohapustém řečnění. Slova mohla povzbudit. Ale slova mračna nerozptýlí. A nekonečné míle oceánu nedávaly naději na vzpruhu. Musela doutnající nespokojenost rozptýlit jinak. Nedělní divadlo pobaví. Dvojitý příděl rumu pro nejlepší osádku děla snad nenadělá víc škody než užitku. Ostatně trocha cvičení jim po dlouhých týdnech zahálky v přístavu jedině prospěje.

    Večery protkalo drkotání lafet. Tikání ručiček tonulo v hulákání příkazů.
    “Do střílny!”
    Dělo zarachotilo.
    “Pal!”
    Voda se rozstříkla na všechny strany. Soudek se jen zakolébal.
    “Kam to míříte, chlapi!? Máte snad voko z kašparovy krávy? Chcete, aby nás rozstříleli na cimprcampr? Znovu! Nabít!”

    Závěrečná poznámka: 

    Fakt nemám ráda, když přijde nápad, mám skoro napsané celé drabble a pak zjistím, že ho musím upravit a/nebo přepsat. Ještěže je nesoutěžní. A zjišťuju, že bych si měla zopakovat látku prvního stupně.

  • Obrázek uživatele Terda

    Tragédie mezinárodního rozsahu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Lehce nabyl, lehce pozbyl

    Drabble: 

    Když jedou prarodiče na výlet, je téměř jistota, že vnoučata nezůstanou zkrátka. Pokaždé něco přivezou. Něco na zub. Drobnou hračku.
    “Bije! Bije!”
    Batole si nadšeně nasazuje ten kousek plastu na nos. Nožičkama vzhůru. Druhý den se po nich shání hned po probuzení. Musí s námi jít i k doktorovi. Hrdě si je nese cestou na autobus. Když na opačném konci Prahy vystupujeme z tramvaje, svírá je jako pohlad v dlani.
    “Dej si je na nos.”
    “Ne!”
    Ještě při vstupu do čekárny je měl v tlapičkách.

    “Bije?”
    “Nejsou. Nemůžu je najít.
    “Bije?”
    Má na krajíčku. Někde mezi příchodem a odchodem vysublimovaly.

    Závěrečná poznámka: 

    Sluneční brýle, které Sáněti přivezli prarodiče z Itálie mu nevydržely ani jeden den.

  • Obrázek uživatele Terda

    Proti všem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letos mi to nějak nejde. A témata mi to teda neusnadňují.
    Nesoutěžní bez nároku na bod

    Drabble: 

    Lodní zvon přivítal šedivé ráno. Skřípění pískovce o dubové fošny přehlušilo ostražité mlčení.
    “Bocmane, svolejte posádku!”
    Přelétla palubu Skřivánka pohledem. Důvěrně známé tváře. Jak dlouho už se společně plavili? Kolik východů slunce už přivítalo ten nesourodý slepec bídy a pozlátka? Rána zbrocená krví. Rána horší noci. Kolikrát už bok po boku čelili nástrahám moře? Znala je všechny. Někteří se sotva pustili matčiny sukně. Některé pamatovala z dob, kdy sama byla nedorostlé štěně. Ty které si vzalo moře.

    Hlava třeštící kocovinou. Oddanost nahlodaná pověrami. Jak málo stačí, aby se soukolí důvěry zadrhlo.
    Bude moc přesně mířených slov stačit k její obnově?

    Závěrečná poznámka: 

    Válečná loď je rozhodně místo, kde se člověk nechce probudit.

  • Obrázek uživatele Terda

    U mámy nejlíp

    Fandom: 
    Drabble: 

    Není nic lepšího než usnout u maminky na prsou. Voní mlíčkem a taky trochu únavou. Nejčastěji spím pevně přisátý. Nechci se pouštět. A když už se pustím, chci zůstat u ní. Cítit její dech. Vůni. Občas si mě na hruď přivine do dlouhého pruhu látky. Někdy hřeje. Jindy hladí jako tisíce kočičích kožíšků. Kolébá mě na vlnách jistoty. Usínám. Tep srdce je mi ukolébavkou. Někdy pomalý. Ťuk. Ťuk. Jindy rychlejší. Ťukťukťuk. Vždy důvěrně známý.
    Spím.

    Kde jsem se to probudil? Mžourám na bílé zdi. Chladná místnost. Velké okno.
    “Můžete ho svlékat.”
    Doktorka. Zrada! To si vypijete! Tři. Dva. Jedna…
    “UÁÁÁÁÁÁÁÁ!”

    Závěrečná poznámka: 

    Bž je oproti Sáněti mnohem větší závisláček. Rozhodně se nechce probudit bez mámy. Probudit se u táty? Pohroma. V postýlce? No to bychom si dovolili moc. Ale zaručeně nejhorší probuzení je v čekárně u doktora. Nedivím se mu. Čekárna naší pediatry je sterilně prázdné místo. Žádné hračky. Nic, co by tu místnost dětem trochu zpříjemnilo.

  • Obrázek uživatele Terda

    Poslední kapka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní bez nároku na bod

    Drabble: 

    Že mladý Bradbury nepřežil se dozvěděli, než dopili poslední sklenku. Gangréna rozsápala doktorovu snahu o mladíkovu záchranu na cáry. Černá hladina se lačně zavřela nad tělem zašitým do hamaky.

    Útočiště našla na vrcholku hlavního stěžně. Spleť lanoví se jako tykadla rournatce sbíhala k dubovému trupu. Milosrdně dělila svět na tady a tam. Chladný vítr hladil čelo znavené starostmi. Poháněl Skřivánka k západu. Posádka bude hledat viníka smrti kamaráda. Poslušnost tančící na ostří nože. Od šance na boj je dělily stovky námořních mil a přímo pod nohama jí doutnalo nebezpečí. Bylo její povinností ho uhasit dřív, než přeroste v požár vzpoury.

    Závěrečná poznámka: 

    Rournatec je mořský živočich patřící mezi mnohoštětinatce.

  • Obrázek uživatele Terda

    Bráchové

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sáně jakoby bylo tesaný z dubovýho dřeva. Motorické milníky překonával s vytrvalou urputností. Pak začal přemýšlet. Jednu chvíli funguje na myšlenku a vzápětí mám pocit, že mluvím do... no do do dubu.

    Bž naopak nepřemýšlí vůbec. Pud sebezáchovy se blíží nule. Že nemá strkat prsty do klece, vysvětlily zelený stíhačky Sáněti jednou. Bž to do minuty zkusí znova. Pozornost hlístice. Nevydrží na jednom místě. Kroutí se jako žížala.

    Vzájemná interakce dlouho působila jednostranně. Sáně svou hmotou Bž jednoduše převálcovalo. Teď se začínají síly vyrovnávat. Jako píďala se Bž sápe po zádech Sáněti. Ručky šmátralky chňápou po vlasech.
    Začíná být veselo.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak u tohodle jsem se zapotila. Člověk by řekl že po všech těch nutriích a bicáčcích už ho nic nezaskočí. Snad je dub i červík dostatečně zřejmý.

  • Obrázek uživatele Terda

    Do třetice všeho zlého

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní bez nároku na bod

    Drabble: 

    Neštěstí nechodí nikdy samo. Začalo to, když nejmladší z příďové směny neudržel balanc. Zlámal si obě nohy. Nebyli ani tři dny od přístavu.

    Požár v kuchyni se naštěstí podařilo uhasit dřív, než stihl napáchat větší škody. Nebezpečná nepozornost nezůstala bez trestu. Když bocman konal svou povinnost, sledovala krvavé divadlo se skrývaným znechucením. A špetkou ostražitosti.

    Pak pošla kráva. Miláček houfu kadetů i zdroj čerstvého mléka. Začala se šířit šuškanda. Nenápadná. Plíživá.

    U večerní sklenky vína se tvářila zachmuřeně.
    “Není to dobré. Ještě jedna katastrofa a máme na krku Jonáše. Nebo něco horšího.”
    “To jsou přece povídačky.”
    “Ale oni tomu věří.”

  • Obrázek uživatele Terda

    Plán vs. pohroma

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na začátku je vždycky plán. Plán pro nedělní dopoledne byl, že A. zbaví podlahu v kuchyni všech geologických vrstev.

    Když se moje vlněná ponožka ve tři hodiny odpoledne přilepila k něčemu, přehodnotila jsem plán a kýble s mopem jsem se chopila sama.

    Po dobře odvedené práci pojala má maličkost myšlenku na svačinu. Myšlenku pojalo i Bž. Myšlenky půlročního lezoucího dítěte jsou obvykle dosti přímočaré. A ne vždy se shodují s myšlenkou matky.

    Půlroční lezoucí dítě je taktéž zatraceně rychlé. Uprostřed vší oranžové zkázy seděl Bž (oranžový od hlavy až k patě) v psí misce s vodou a spokojeně se rochnil.

    Závěrečná poznámka: 

    Čtyři části by to mělo. Katastrofa by tam byla taky.
    Na obranu svého muže musím sdělit, že ke zdržení nedošlo z důvodu lenosti nebo neochoty, ale prostě proto, že se objevily další neodkladné činnosti, vedle kterých bylo vytírání zcela nepodstatné. Taktéž jsme vytírali rukou společnou a nerozdílnou, což padlo za oběť zkracování.
    Do drabblete se také nevešla informace, že než jsem záškodníka omyla, tak podlahu přičinlivě vytřel pes.

  • Obrázek uživatele Terda

    Na vodu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní bez nároku na bod

    Drabble: 

    Na první pohled ji nerozeznal od ostatních.
    “Dala ses na tesařinu?”
    “Musíme tý sebrance šlapat po krku, jinak by nehnuli prstem. A tomu starýmu škrtovi taky. Co nezkontroluju, ošidí. Mizera,” odplivla si.
    “Pošlu ti sem pár svejch chlapů.”
    Neodmítla. Potřebovala každou ruku.

    Oblý trup fregaty vytažený na souš působil větší než ve skutečnosti byl. Rytmické tepání sekyr jí vracelo život. Únava a vztek bublající pod závojem jednoduchých popěvků.
    Noci neutišily horečnatý lomoz.
    Ráno přivítala vůně čerstvého nátěru. Zpočátku téměř nesměle se mědí pobitý trup dotkl hladiny. Pak se jí odevzdal. Bílý vír ověnčil černé boky.
    Bublina zloby propukla v jásot.

  • Obrázek uživatele Terda

    Srážka s realitou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    První blbost, co mě napadla. Ale zítra máme extrémně hektický den zahrnující dva doktory a cvičení pro batolata.

    Drabble: 

    Dva roky covidu mají za následek, že člověk prakticky nevystrkoval nos mimo svoji sociální bublinu. Příjemně bezpečné místo, kde nikomu nepřipadá divné, že brázdíte džungli velkoměsta v lepším případě s jedním dítětem v šátku na zádech. V tom horším se ploužíte s bojovým vozítkem naloženým svačinou pro spící batole, zásobou tekutin, odrážedlem, třemi autíčky, plyšovým dinosaurem a beznohou panenkou a s vřešťanem navázaným na prsou. Pokud bublinu opouštíte, snažíte se potomky udat na černém trhu. Totiž prarodičům. Plány se ovšem občas střetnou s realitou.

    “Příště bez dítěte!”
    Jojo, příště ho uvážu u lampy. Nebo už sem prostě ani nepáchnu, ježibabo.

  • Obrázek uživatele Terda

    Za týden

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    Bez nároku na bod

    Drabble: 

    Seděli na vlnolamu, jako v dobách kdy byli děti. Šum příboje skrápěl noc ledovou tříští. Chladný vítr cupoval závoj opojení.
    “Kdy máte vyplout?”
    Neptal se kam.
    “Za týden.”
    “Pro Benjamina dojedu osobně.”
    “Posádka mi starost nedělá.”

    ***

    “Vy jste zešílela! Když já byl ve vašem věku, tohle by si nikdo nedovolil. Víte, kolik stojí sáh lana? Dubový fošny? Měděnej plech? Kdo to zaplatí? Kde na to mám vzít lidi!? Připlujete s lodí na třísky a teď ji chcete plavbyschopnou za týden? Týden!”
    V duchu se loučila s kořistným za Phaléne.
    “Pošlu vám sem svýho tesaře a jeho partu. Tak stihnete to?”

  • Obrázek uživatele Terda

    Jinak

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Musíte ho přestat uspávat.”
    “Musíš ho nechat v tom mokrým, aby ho to řezalo.”
    “Kdyby byl na látkovejch plenách, tak by to už dávno pochopil.” Nepochopil. Byl na látce do čtrnácti měsíců.
    “Dřív ty děti byly stejně nějaký šikovnější a chytřejší.” Tak já ho půjdu reklamovat.

    ***

    "Neměla bys ho tolik krmit. Měla bys mu dát nějakou dietu” Jsou mu tři neděle.
    “Dej mu dudlíka.”
    “Mělas mu přichystat nějaký mlíko do flašky.” “On nepije z flašky.” “Tak ho na ni nauč.”

    Člověk by řekl, že u druhého potomka si už zvyknou, že to děláme jinak.
    Ne líp. Ne hůř. Jen jinak.

    Závěrečná poznámka: 

    Moje babička je nevysychající studnicí nevyžádaných rad. A je vytrvalá.

  • Obrázek uživatele Terda

    Lepší nevědět

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní bez nároku na bod
    Teda takovýhle téma hned na začátku. Kam tohle povede, ví snad jen Glória.

    Drabble: 

    “Domníval jsem se, že by vám rozptýlení, přišlo vhod. Doufám, že se cítíte dobře.”
    “Dobře.”
    Odmlčela se.
    “Snažíte se mě přesvědčit, že jste mě sem pozval, abychom tlachali o počasí?”
    “Ne. S tou dovolenou se bohužel nemýlíte. Mám pro vás práci.”
    Měřila si ho pohledem. Skřivánka v docích ještě nezalátali po posledním boji. Doufala v pár týdnů odpočinku.
    “Jakou?”
    Podal jí jakousi listinu. Přelétla ji pohledem.
    “Neptejte se,” zarazil otázky dřív, než se stačila nadechnout. “Vy víte jak to chodí.” Svraštila čelo. Věděla. Zaplašila vzpomínky na zajetí. Tehdy s nimi nejednali v rukavičkách. Pro pár archů papíru zašitým do kabátu.

  • Obrázek uživatele Terda

    "To"

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ptát se na cokoliv batolete obvykle nevede ke kýženým výsledkům. Nejednou má více či méně zoufalá matka pocit, že by z toho pidižvíka nedostal kloudnou odpověď ani zkušený kriminalista nebo španělská inkvizice.

    “Sáně, chceš červené tričko s bagrem modré s pejsky?”
    “Modré?” ujišťuje se matka. “Červené?”
    Chňap.
    “Aha. Takže obě.”

    “Sáně, chceš k snídani jogurt?”
    “To.”
    “Jogurt?”
    “To.”
    “Housku? Namazat?”
    “To!”
    “Banán?”
    Matka přemýšlí, co ještě by mohla mláděti nabídnout. Rychle. Ručička na stupnici nálad se nezadržitelně blíží k výbuchu.
    “TOOOO!”

    Díky bohům období “to” máme za sebou.
    Ne že by to znamenalo, že se mé schopnosti čtení myšlenek zlepšily.

  • Obrázek uživatele Terda

    Horší vřavy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nechala jsem se přemluvit. Jsem zvědavá jestli se dvěma záškodníkama za zády zvládnu seriál dopsat. Ale přání admirálů jsou rozkazem. :D

    Bez nároku na bod

    Drabble: 

    Vír barev a veselí. Křehké víly v mušelínu. Tváře brunátné těžkým vínem. Admirál Farrel se rozhlédl po všeobecném hemžení. V hloučku chichotajících se dívek zahlédl vysokou postavu.
    “Tome, bavíte se dobře?”
    “Pane?”
    “Neviděl jste někde Doyleovou?”
    “Naposledy se pokoušela uniknout ze spárů jedné z vašich hovoruchtivých přítelkyň. Slíbil jsem, že ji přivedu. Ne že ji tu udržím.”

    Našel ji na jednom z balkonů.
    “Řekl bych, že někdo kdo se s malou fregatou vrhá po hlavě vstříc přesile, se nezalekne jednoho bálu.”
    “Z toho, že mou přítomnost jste si přímo vyžádal, soudím, že s dovolenou se můžu rozloučit, pane” ušklíbla se.

  • Obrázek uživatele Terda

    Kupředu, zpátky ani krok

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někdy uprostřed léta
    “Dítě, uděláme dohodu. Maximálně tři a půl kila. A jednadvacátýho je pěkný datum. Budeš invazivní.”

    26. srpna
    Poslyš, mladej, chápu, že tam máš bazén a sociální jistoty, ale mně už nebaví, že si ani nezavážu tkaničky. Navíc, jestli do zejtra nevylezeš, tak tě vyženou. Tak to neprotahuj, vem to po hlavě rovnou za nosem…”

    16. března
    “Dítě, ještě ti není sedm měsíců. Máš se převalovat na břicho, dělat druhý vzpřímení, možná se snažit lozit, ne tady lízt jak žíznivá čára a stoupat si. Natlučeš si kokos.”

    Na to, že se ti ven nechtělo, jsi teď kapánek zrychlenej.

  • Obrázek uživatele Terda

    Poděkování

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouhá šňůra bitevníků připomínala masakr předchozího dne. Rozvláčný konvoj zajatců i těch, které potřebovaly zručnost tesařů. Těžkopádně se šinuly k jihu. Některé ve vleku svých zdatnějších sester. Ty, které vyvázly bez šrámů, je doprovázely.
    Skřivánek se držel poblíž Královny.

    “Vypadáš příšerně.”
    Pronesl Tom. Namáhavě vstala.
    “Už jsem vypadala i hůř.”
    Pobavený úšklebek. Srdečné potřesení rukou. Přátelství trvzené od dětství. Kolikrát ji takhle viděl? A kolikrát ona jeho? První šrám z boje si odnesla už jako děvčátko. Tvář jí zdobil do dneška. Od té doby jim jizev přibylo nepočítaně.
    “Dlužím ti poděkování, Tome. To byla dobrá trefa.”
    “Udělala bys to samé.”

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji Sosačkám, KaTužce s Nifredil i statečným kontrolorům, že se tu rok co rok můžeme setkávat u téhle šílenosti. Také děkuji všem, kteří čtou. Letos jsem nezvládala odpovídat a číst jen horkotěžko. Ale každý komentík vždycky potěšil. :) Doufám, že se tu se všemi potkám zase napřesrok.

  • Obrázek uživatele Terda

    Bilance

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zatuchlé příšeří orlopu čpělo pachem krve. Bolestné mlčení těch, kteří čekali, až na ně dojde řada. Pod rukama doktora Dobblera. Nebo v náruči smrti. Sláva bitev rozčtvrcená mezi pahýly končetin.
    Vratký krok kapitána. Mladý Milton ji podpíral.
    Doktor vzhlédl. Zkušeným okem sjel příchozí. Ryšavé vlasy slepené koláčem zaschlé krve. Kabát rozervaný. Zamračil se.
    “Jaké máme ztráty?”
    Věděl, že se zeptá. Vždycky se ptala.
    “Osmnáct mrtvých. Zatím. Sedmatřicet raněných. Kabát dolů! Košili taky.”
    Na palubě velela ona. Tady on.
    “A bitva?” zeptal se, když látal rozšklebenou ránu.
    “Naši. Vyhráli.”
    Odpověď sekaná bolestí. Zvítězili. Byli na živu. Ale nebylo proč se radovat.

    Závěrečná poznámka: 

    Je po boji a nejsou potopení. To je vlastně štěstí. Ale o moc víc optimismu z toho nevykřešu. Nicméně DMD je takový útěk od reality sám o sobě. Díky za něj.

  • Obrázek uživatele Terda

    Poslední salva

    Fandom: 
    Drabble: 

    Skřivánek se otřásl zpětnými rázy děl.
    “Obrat!”
    Plachty v posledním vzepětí. Nedostat se bok na bok. Nenechat se zahákovat. Troufalý pokus. Šance na druhou salvu za cenu odhalení zádi.
    “Ty všiváku! To se dělá? Mířit dámě pod sukni?”
    Manévr zalitý palbou. Tříštění dřeva. Sténání raněných.
    Odpověď druhé řady děl. Poslední výpad raněné šelmy. Odpoutat se. Doufat.

    Poslední vlajka klesla. Moře utichlo. Dým se neochotně rozplynul. Odhalil přízračné kulisy. Vítězný ryk z lodí admirála Whitfielda zkalený bolestí. Fregata těžce nakloněná k levému boku. Její osud byl zpečetěn. Nikdo ji neodvleče. Skřivánek pohupující se opodál. Zbitý. Jeho posádka nejásala. Zaplatili přiliš mnoho.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdo je prasák, který by se rád zaháknul je snad zřejmé. A já budu doufat, že i negace tématu se počítá.

  • Obrázek uživatele Terda

    Na hraně možností

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mlha rozpitá ve zmatené obrazy. Kde je? Snad v rodném domku na pobřeží. Cítí moře. A ještě něco. Štípe. Pálí. Co ten hluk? Příboj. Praskání krbu. Bouřka. Jak příjemné by bylo usnout. Nechat mysl rozplynout v chlácholivé tmě. Matčiny konejšivé ruce. Proč s ní tak třesou?

    “Madam!”
    Výkřik. Prásknutí bičem. Okamžik zmatení se roztříštil ve střepy přítomnosti. Bitva! Pokusila se postavit.
    “Měli by vás odvést k do…”
    “K čertu s doktorem! Pomozte mi vstát!”
    Netroufl si odporovat.
    Stačil pohled. Protivník slavil triumf. Ale nebyl to konec. Skřivánek měl pořád křídla. A zuby. Ještě mohou nepřítele ochromit.
    “Palte pod čáru ponoru!”

  • Obrázek uživatele Terda

    Po nás potopa

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: Jsem ošklivá. Hodně ošklivá. Týrání námořníků lodí a tak.

    Drabble: 

    Skřivánova odpověď zanikla ohlušující salvě dvojpalubníku. Smršť ohně a dýmu. Řev trupu rvaného na kusy. Jediné zahřmění dvaatřicetiliberních děl zastavilo druhého z pronásledovatelů. Výbuch dokonal dílo zkázy.
    Ticho. Dech se zastavil. Námořníci zbledli.
    “Ubožáci…” vydechla Frances.
    Okamžik soucitu.
    Ne víc! Pořád zbýval ten druhý!

    Fregaty kolem sebe kroužily, co by kamenem dohodil od víru bitvy. A přece od něj odtržené. Boj o holý život v tanci s touhou po kořisti. Po pomstě. Za Phaléne. Za potopené druhy. Burácení děl. Nářek praskajícího dřeva. Snaha získat vítr na svou stranu. Neukázat protivníkovi slabiny.
    Záblesk a ryk.
    “K zemi!”
    Zvonění v uších.
    Tma.

    Závěrečná poznámka: 

    Chaos pokračuje. Tentokrát to Skřivánek schytal. Doufám, že bude další téma nadějnější (a že nebudu vstávat v půl pátý. Fuj). Kolektivní hluchota tam je hned dvakrát. Na začátku a na konci ve smyslu zcela doslovném. Tak snad je dost zřejmá.

  • Obrázek uživatele Terda

    Do čtveřice všeho zlého

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo jasné, že uniknout se jim nepodaří. A přímý boj proti dvojnásobné přesile? Rozcupovaly by Skřivánka do poslední třísky. Zbývala jediná možnost. Skřivánek zamířil k mračnu bitvy. Bylo to riskantní. Frances doufala, že se pronásledovatelé raději stáhnou. A že sami se na dosah vřavy nezdrží příliš.

    Střídavě sledovala blížící se chaos i pronásledovatele. Ten drzejší vypálil ze stíhacích děl. Koule jen neškodně lízly hladinu. Druhá salva patřila Skřivánkovi. Osádka radostně zařičela, když fregatě pocuchali lanoví. Třetí byla přesnější. Jásot ostrostřelců ztichl, když zaslechli praštění dřeva. Na okamžik.
    “Tak ty chceš ještě jednu?”
    Dělo zahrkalo do střílny. Čtvrtá salva už nezazněla.

  • Obrázek uživatele Terda

    V boji se nehraje na city

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sledovala vřavu. Zachytila pohyb mezi opozdilci.
    “Tak se na nás přeci jen dostane. Vyhlašte bojový poplach!”
    Mezi trupy bitevníků se objevila fregata.
    “Jsou dvě!” Zvolal pan Milton z ráhnoví. Pařát strachu sevřel hrdlo.

    Mířily ke Skřivánkovi. Příliš daleko pro pomoc. Příliš blízko na útěk. Nezbývalo než postavit se přesile. Manévrovat. Nedostat se do smrtelného objetí.

    “Pane!”
    Tom pohlédl směrem, kterým ukazoval druhý důstojník. Poznal Skřivánka. Zoufale se snažil získat sebemenší výhodu.
    “Neměli bychom…”
    “Naše práce je zde!”
    Hlas jakoby mu nepatřil. Nemohl opustit své místo. Povinnost rvala přátelství na kusy. Obavy a soucit zemřely v hřmění děl. Skřivánek zůstane sám.

    Závěrečná poznámka: 

    Zkracování je mor. Kdo jsou "cíťové" je snad zjevné. Ačkoliv v druhém případě je to spíš znegováno.

  • Obrázek uživatele Terda

    Peklo na moři

    Fandom: 
    Drabble: 

    Loď, která vybočila z řady, aby vytrestala drzého vetřelce, svůj hon vzdala. Těžkopádný dvojpalubník se malé fregatě nemohl rychlostí rovnat. Dvojice výstřelů z příďových děl vyzněla naprázdno. Dělové koule neškodně rozčísly hladinu. Když se obě eskadry dostaly na dohled, už se Skřivánek skrýval za řadou bitevníků.

    Admirál Whitfield se nezdržoval úvodními tanečky. Žádné bezcílné nastavování jednoho či druhého boku. Vedl své lodě proti nepříteli po hlavě. Letitý řád se rozpadl v burácení děl. V obratech lodě vystavovaly svá oblá mědí pobitá břicha porostlá vilejši a mořskou květenou. Hladina zřasená bitevním chaosem. Záblesky a dým. Peklo vody, ohně a dřevěného deště.

  • Obrázek uživatele Terda

    Nejdřív to hrkne a potom to bouchne

    Fandom: 
    Drabble: 

    Za dýmem hustým tak, že by se dal krájet a dost možná ještě dál je moře šedivé. Obvykle je to moře docela obyčejné. Jednou klidné jako zrcadlo a jindy rozlobené, ale sotva ho přikryje záclonka kouře, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejprve zarachotí poklopy, fošny zavržou, v lodích to hrkne a teprve potom začne ten správný tanec.
    Jsou to lodě veliké. Trochu těžkopádné. Stěžně z pevných kmenů mají ozdobené plachtami. Prskají a burácí na sebe, jako když se žene bouřka, až stěžně praskají a třísky létají. A jestli chcete vědět, jak to celé dopadlo, budete muset připlout trochu blíž.

    Závěrečná poznámka: 

    Lodě jsou rozhodně celé složené z kmenů. A teda byla to fuška.
    Rákosníček

  • Obrázek uživatele Terda

    Úkoly malé a velké

    Fandom: 
    Drabble: 

    Skřivánek se zvolna kolébal na vlnách. Chvat posledních dní zdánlivě klimbal. Střapatý psík se líně rozvaloval u zábradlí a spokojeně podřimoval. Posádka se věnovala běžným činnostem. Dvojce kadetů lelkovala v ráhnoví. Frances je s uspokojením pozorovala z paluby. Jen ať se cvičí v obratnosti.

    “Plachta na obzoru!”

    Zvolání jako když hodí kamenem. Záchvěv vzrušení. Frances roztáhla dalekohled. Vějíř plachet takřka splýval s oblohou. A další. Vír rozkazů rozehnal ospalost. Brzy rozeznala mohutné trupy. Jeden za druhým. Napočítala jich ke dvaceti. Nebyl čas otálet.

    Svoboda malé fregaty se stala okovy. Povinnost velela pouze najít. Informovat. Stáhnout se. Tenhle boj jim nepříslušel.

  • Obrázek uživatele Terda

    Jak narvat chobotnici do síťovky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když mládě dá, seriál ještě bude, ale tohle jsem si musela napsat, protože mládě má nebývalou zálibu v cizích botách už od malička. Aktuálně se před téměř každou procházkou snaží nazout ve svých botičkách ještě do těch mých.

    Drabble: 

    “Máma se obleče a pak půjdeme ven.”
    Zatímco se snažím reklamní balení nasoukat do džín, z předsíně se ozývá netrpělivé bušení. Kde se flákáš?
    “Nahatej na procházku nemůžeš. Nejdřív tě obleču.”
    Následuje úprk, hmaty a chvaty. Mládě rudne. To je omezování osobní svobody! Mateřská brutalita! Budu si stěžovat!
    “Neper se. Nastav nohu.”
    Chobotnička na útěku začne spolupracovat.
    “Jedna ruka. Druhá ruka. Gatě.”
    Mládě se řadí ke dveřím.
    “Můžeš jít. Sedni si na schod. Botičky.”
    A teď má maličkost. Najít lžíci. Vylovit mládě z botasky. Nazout si jednu botu. Vylovit mládě z druhé botasky. Nazout druhou.
    Operace procházka může být zahájena.

  • Obrázek uživatele Terda

    Porada

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zprávy ze Skřivánka roztrhaly šedou rutinu na cáry. Porada se protáhla do pozdního odpoledne. Každý se snažil přispět svou troškou do mlýna. Nápadem. Poznámkou. Po dlouhém hladu měli vyhlídku na boj. Vlny vzrušení krocené rozvahou. Kdo osvědčí své schopnosti v bitvě nezíská jen jmění. Ověnčí ho slávou. Cesta k němu nebude bez bolesti. A selhání ještě bolestnější.

    V samém v závěru rokování se admirál obrátil k Frances.
    “Vy víte, co máte dělat. Teď jste mýma očima. Chci vědět o každé lodi. Každé bárce.”
    “Rozkaz, pane.”
    “A Doyleová, nenechte se chytit.”
    Nebylo údělem malých fregat zasahovat do bitev svých větších sester.

    Závěrečná poznámka: 

    Všem, kteří čtou, se omlouvám a dodatečně děkuji za komentíky. Letos nemám kapacitu morální odpovídat ani hromadně natož jednotlivě. Ale vždycky mě moc potěší a jsem za ně vděčná. Díky.

  • Obrázek uživatele Terda

    Karneval

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hnala Skřivánka k jihu. Příď se ostře zařezávala do zčeřelé hladiny. Za zádí se vířila bílá brázda spěchu.

    Admirál Whitfield svolal všechny kapitány na vlajkovou loď. Frances si prohlížela tváře příchozích. Některé znala léta. Tom přátelsky kývl na pozdrav. Královna se k ostatním připojila už před několika týdny. Jména jiných těžce dolovala z paměti. Obličeje zachycené při letmých setkáních. Zkušenosti vryté v do tváří starých pardů. Přísnost tvrdých pohledů. Růžolící dobromyslnost. Nadutost floutků s vlivnými strýčky, kteří snědli moudrost světa. Pestrá směsice nátur tmelená povinností. Převládne zkostnatělá tradice v plášti letitých zkušeností nebo přemoudřelá dravost mládí? Najdou soulad v nesouladu?

    Závěrečná poznámka: 

    Tak doufám, že je téma zřejmé. Múza tentokrát odmítala spolupracovat.

  • Obrázek uživatele Terda

    Neztratit ani minutu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouze pozorovala svého zajatce. Mlčky před něj položila jeho deník. Pohledná tvář mladého kapitána zbledla.
    “Co chcete?”
    “Informace. O těch lodích.”
    “Nic vám neřeknu.”
    “To ani nemusíte.”

    Noc byla chladná. Nebe halila temná mračna. Tucet námořníků pohánělo člun k nevelkému ostrovu. Jeho silueta splývala s mořem. I s oblohou. Frances podala Duboisovi zakrytou lucernu.
    “Nezkoušejte mě oklamat,” sykla. Hlaveň pistole přitiskla mezi jeho lopatky. Neochotně zvedl lucernu.

    Už svítalo, když se vrátili na palubu Skřivánka. Chvatně zvedli kotvy. Plachty se napnuly ve větru. Nesměli ztratit ani okamžik. Museli doručit zprávu o plánech protivníka. Nedovolí, aby jejich druzi čelili útoku nepřipraveni.

    Závěrečná poznámka: 

    Silami v pozadí jsou myšleny ony nepřátelské lodě o jejichž pohybech se snaží zjistit víc.
    Proč vždycky, když mám pocit, že se mi téma nesmírně hodí, tak se s tím pak akorát trápím?

  • Obrázek uživatele Terda

    Klubko informací

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Děkuji Blance, že nakopla můj mozek, i když večer si to ještě nemyslel, protože se nemohl zbavit představy různě vysušených mrtvolek.

    Drabble: 

    “Zdá se, že náš přítel si hraje na špiona. Nebude v tom zběhlý.”
    Frances podala notes panu Keithovi.
    “Byl dost opatrný, aby tam nepsal nic konkrétního. I tak toho prozradil víc, než si myslí. A než mu bude milé.”
    Pan Keith notes zběžně prolistoval.
    “Takže se někde sbírá eskadra, která...”
    “Akorát to je jediné, co víme.”
    Na okamžik se odmlčela.
    “Vy převezmete velení na Phaléne. Odplujete s ní do přístavu. Cestou varujete ostatní. Já si promluvím s panem Dubois. Však on přizná, kde má skrýš na tajná psaníčka. A třeba i něco víc.”
    Ve tváři se jí mihl nehezký úšklebek.

  • Obrázek uživatele Terda

    Listovní tajemství

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Tohle je vše, co jsme našli.”
    Pan Keith položil na stůl stoh dopisů a notes v pevných deskách.
    “Knihu signálů a rozkazy stihli zničit. Možná něco dostaneme z posádky...”
    “Takže se budeme přehrabovat v soukromé korespondenci.”
    Podala karafu s vínem.
    “Prakticky vzato je to válečná kořist. Nebudeme nad tím sedět na sucho.”

    O dva poháry později, odložil pan Keith další svazeček dopisů.
    “Tyhle jsou k ničemu. Ani to nemusím číst. Od nějaké slečny C.”
    “Máte osobní zkušenost s vdavekchtivými slečinkami?” ušklíbla se Frances, zatímco listovala notesem. “Ale máte pravdu. Zato ten deník. Divím se, že ho také nehodili do moře.”

    Závěrečná poznámka: 

    Tedy dostat nějakého nebohého ženicha či vdavekchtivé slečny na válečnou loď bylo pěkně zapeklité. Snad je téma zřejmé.

  • Obrázek uživatele Terda

    S největší úctou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Phaléne, na moři, 3. února

    Vážený pane admirále,

    obracím se na Vás ve věci průzkumu rozložení sil nepřítele. Jak je Vám jistě známo zúčastnila se pod mým velením Phaléne, 36 děl, 297 duší, několika podobných výprav velením admirála Denevuea a admirála Gauthiera, kteří Vám má slova jistě potvrdí. Před třemi lety jsem se též účastnil mise na rozprášení pirátů a jiných živlů, které sužovaly obchodní konvoje v nejodlehlejších vodách našich držav, která byla nebývale úspěšná. Na základě těchto skutečností se domnívám, že by tento úkol měl být přidělen právě mé osobě.

    S největší úctou Váš oddaný
    Guilliame Dubois, kapitán Phaléne

    Závěrečná poznámka: 

    Kapitán Dubois takovýhle dopis s nějvětší pravděpodobností nepsal, ale co my víme...

  • Obrázek uživatele Terda

    Konec

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Skřivánek neúprosně svíral bok Phaléne. Burácení děl ustalo. Muškety ztichly. Chuchvalce dýmu dusily k zalknutí. Cáry plachet se třepotaly ve větru jako zlámaná křídla nočního motýla. Čepel šavle zarytá do hrudi kapitána. Okamžik posledního nádechu.
    “Je konec. Stáhněte vlajku.”
    Rozkaz zemdlený únavou. Vlajka naposledy zavlála, než začala zvolna klesat. Neochotné uznání porážky.
    “Musím vás požádat, abyste mi odevzdal svůj meč.”
    Zdvořilostní fráze. Křehká úmluva klidu zbraní. Nikdo už nevystřelí. Nikdo nevztáhne ruku na protivníka. Byl konec.
    Frances se obrátila ke svým lidem.
    “Pane Keithu, prohledejte ji. I tu poslední škvíru. Pokuste se z nich dostat, co tady k čertu dělali.”

    Závěrečná poznámka: 

    Phaléne (psáno s takovou tou čárkou do protisměru, kterou neumím) znamená můra nebo noční motýl.

  • Obrázek uživatele Terda

    Jeden z mnoha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Marně se snažila vymanit. Skřivánek jí zablokoval únikovou cestu.
    Kroužily kolem sebe v tanci smrti. Děla burácela. Závoj dýmu halil paluby. Štípal v očích. Kakofonie bitvy podbarvená skučením dřeva. Nepatrná šarvátka v součtu bojů. Vítězi přinese uznání. Na okamžik. Než ji zastíní další. Za rok či dva upadne v zapomnění. Stejně jako stovky před ní. Stejně jako ty které přinese budoucnost. Právo i prokletí ve stínu námořních bitev.

    Trupy zapraštěly
    “Záhakujte ji! A na ně!”
    Zuřivý příval se přehoupl přes propast. Štěkání mušket z ráhnoví. Hrozivý ryk. Útok a odpor. Muž proti muži. Tesák na tesák.
    Fošny se barvily krví.

  • Obrázek uživatele Terda

    Smůla

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dva dny se hnali za přízrakem. Třetí den je přivítal hustým lijákem. Provazce deště bičovaly neklidnou hladinu. Viditelnost se blížila nule.
    “Tu loď snad řídí čertova čeládka,” ucedil pan Keith. “Taková smůla…”
    “S takovou na mě nechoďte,” zavrčela Frances. “Nebo vás nakazila ta pověrčivá sebranka? Však on jednou udělá chybu. A pršet taky nebude věčně.”

    Došlo na její slova. Během první psí hlídky désť přešel v husté mrholení, až ustal úplně.
    Příkrov nízkých mraků se náhle roztrhal. Plachty fregaty se zaleskly v záblesku slunce. Kolébala se pouhé půl námořní míle od Skřivánka. Okamžik nádechu vystřídal bojový ryk. Už jim neuteče.

    Závěrečná poznámka: 

    Takoví na boj nachystaní námořníci jsou rozhodně sebranka.

  • Obrázek uživatele Terda

    Neudělat chybu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Příď Skřivánka se zařezávala do vln. Plachty měl vypnuté, aby ani závan větru nepřišel vniveč. Vodní tříšť zkrápěla palubu. Jeho kořist si s ním v ničem nezadala. Prchala rychlostí bezmála deset uzlů. Byl to souboj vůlí. Námořních schopností. Umění předvídat myšlenky protivníka. Získat sebemenší výhodu. Znát svou loď. Hnát ji až na hranu možností. Neudělat chybu.
    Vzrušení z lovu a vyhlídka na boj. Tentokrát nesmí uniknout. Nesmí ji ztratit. Až… Jestli se to stane a z její siluety zbyde jen nepatrná skvrna na obzoru, až s ním splyne úplně, zklamou svůj úkol. Kapitána. Sami sebe. Neúspěch si nepřipouštěli. Dostanou ji.

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle byl tedy oříšek. Oni totiž rozhodně nepotřebují, aby byla zase malá, menší až nejmenší. To by totiž znamenalo, že jim uniká.

  • Obrázek uživatele Terda

    Kolik je hodin?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Palubou se rozlehlo halekání rozkazů. Víření bubnu se mísilo s pískáním bocmanovy píšťalky. Brámové plachty se rozvinuly. Na okamžik se zatřepotaly. Pak nastavily svou plochu větru. Hon začal.

    “Pane Keithu, kolik máte hodin?”
    První důstojník zalovil v kapse. Zlatý strojek se zaleskl ve slunci.
    “Dvě hodiny a dvacet šest minut, madam.”
    “Mé říkají dvě hodiny třicet devět. Rozcházíme se téměř o čtvrt hodiny.”

    Sešli do kajuty. Frances otevřela zásuvku. Vyndala z ní kufřík z leštěného dřeva. Jemný mechanismus chráněný před nepřízní světa. Před půl stoletím revoluční novinka. Zázrak přesného času a výpočtů uprostřed ničeho.
    “Chronometr říká dvě hodiny třicet jedna.”

    Závěrečná poznámka: 

    Chronometr a tedy přesný čas byl ve své době jedinou možností, jak přesně určit zeměpisnou délku tedy i polohu lodi na moři. Běžné hodinky se totiž velmi často a velmi rády rozcházely. První námořní chronometr údajně spatřil světlo světa již v roce 1715, ale byl pro použití na moři poněkud nepraktický. Ten nejslavnější byl sestaven až v roce 1759 a jeho testování probíhalo dvacet pět let, než byl uznán jako vhodný pro námořní navigaci. (Zdroj: www.svycary.cz)

Stránky

-A A +A