Mlhavý spánek chránil před bolestí. Když nespala, naslouchala. Důvěrnému skřípění trupu. Tepání seker. Povědomé hudbě oprav. A přece cizí. Vzdálená. Rozpačitá. Rozkazy pronášené v rozčilení i brumendo odporu vnášely nesoulad. Obavy osamělé mysli. O posádku. I o důstojníčka.
Třetího večera se ozvalo zaklepání. Vytrhlo ji z těkavé dřímoty.
"Vstupte!"
Bocman smekl čapku. Mořský vlk ztvrdlý solí. Ve tváři výraz zbitého psa.
"Prosím za odpuštění, madam, vím, že bych neměl. Ale já bych se i upsal ďáblu, jen aby..."
"Tak to vyklopte. A nerouhejte se, Jonesi."
"Madam, jestli to takhle půjde dál, tak z toho mladýho chlapi udělaj krmení pro ryby."