Moje články

  • Obrázek uživatele Terda

    Nechej je jít...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Chtělo to ven...

    Drabble: 

    Nemyslíš na to. Snad protože víš, že to přijít musí. Každému jednou narostou křídla. Zbude jen prázdný pokoj a prázdná skříň. Dětinské spory tonou v cinkání talířů. Chvatném dusání. Mlčení.
    „Ségra, prosimtě...“
    „Jo. Jasně. Vem si ji. Já ji nepotřebuju. Ty hrnce taky. Jen příborů mám málo. Ty knížky...“
    „Ty si beru s sebou. Neboj. Hobita máš támhle. Verna taky.“
    Nešťastné psí vytí. Neví, co se děje. A přece ví. Poslední pohlazení. Objetí. První po čtvrt století. Věříš, že nebude poslední. Jen se chce naučit létat. Snad nespadne.
    Snad se budou mít dobře. Oba. Ten, co vyrostl, i ten přespočet.

  • Obrázek uživatele Terda

    Setkání v zahradě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Koleska zastavila před branou do zahrady. Frances po paměti zamířila k jezírku. Písek skřípal pod podpatky.
    Catherine si četla ve stínu cedru, když zaslechla kroky. Zvedla hlavu a odložila knihu. Nečekala hosty.
    „Dobré odpoledne, madam.“
    Ohlédla se po hlase. Stála přítmí kvetoucích rododendronů. Ve tváři neurčitý výraz.
    „Frances, vrátila jste se. Benjamin zůstal na lodi?“
    Frances z kapsy vytáhla zapečetěný list. Catherine cítila, jak se jí podlamují kolena.
    „Proboha! Co se stalo? Neříkejte mi, že padl...“
    Popadla Frances za paži.
    „Je na živu. Tohle vám posílá. Catherine, nemějte o něj strach. Už není dítě. Připluje první lodí, kterou bude moci.“

    Závěrečná poznámka: 

    Podle tety Wiki emancipace mimo jiné znamenalo vymanit se z vlivu otce. Doufám, že to to mohu přenést i na matku. I když pro maminky budeme děti pořád a pořád se o nás budou bát.

  • Obrázek uživatele Terda

    Rozkazy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Věnováno Rye, protože se ptala. A pro ty ostatní, co je to třeba zajímá. A protože téma k tomu přímo vybízí.

    Drabble: 

    Pero skřípalo po papíře. Pavouci slov spřádali sítě. Frances čekala, až ji polapí. Opět zklamala. Nebyla šťastný důstojník. Pochybovala, že by jí svěřili byť děravé necky. Nebo ji odvelí na vězeňskou loď do bohem zapomenutých končin, kde slunce spaluje a půda neplodí.

    Admirál jí list mlčky podal.
    „Samostatná plavba, pane?“ neubránila se otázce.
    „Máte to černé na bílém.“
    Příčilo se uvěřit.
    „Slečno Doyleová, z toho, co se stalo, vás neviním. Neměla jste štěstí.“
    Trpké ušklíbnutí. Smůla se jí táhla za patami jako hladoví psi. Ztráta lodi. Zajetí. Zimnice.
    „Poděkujte Throntonovi. Je to šance, jak zlomit prokletí. Berete ji?“
    Zbytečná otázka.

  • Obrázek uživatele Terda

    Návrat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Uplynul bezmála rok od chvíle, kdy opouštěla admirálovu pracovnu s novými rozkazy v kapse. Od té doby ji dělily tisíce námořních mil. Lodní deník svírala ve zpocených dlaních.

    Admirál se podobal soše. Tvář vytesaná z kamene. Na stole ležel list. Poznala vlastní rukopis.
    „Chci slyšet vysvětlení.“
    Za maskou odměřenosti se skrývala bolest.
    „Poslala jsem vám hlášení.“
    „Chci to slyšet od vás.“
    A tak vyprávěla. Když skončila, zavládlo pracovně ticho. Podal jí arch papíru.
    „Zde je hlášení kapitána Throntona. Přečtěte si ho.“
    Přelétla dopis pohledem. Datum hlásalo Boží hod vánoční.
    „Slečno Doyleová, řekněte, kam vás mám odvelet?“
    Nečekal odpověď. Byl rozhodnutý.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že je souvislost s tématem zřejmá...

  • Obrázek uživatele Terda

    Na shledanou!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Betsy spustila kotvy na dohled přístavu. Únorové slunce hřálo. Milton nastavoval tvář paprskům. Racci kroužili kolem stěžňů. Ze sto sedmnácti mužů se toho pohledu dočkala polovina.

    Setkání s velitelem přístavu se neslo v duchu nedůvěry.
    „Poslyšte, kapitáne, co tomu řeknou lidi, až se to roznese? To vyvolá paniku!“
    „Víc jak šest týdnů nikdo neonemocněl.“
    „Váš názor?“ obrátil se na Chadwicka.
    „Karanténu jsem odvolal. Avšak další plavba by jim neprospěla.“
    „Jestli se něco strhne, půjde to na vaši hlavu, doktore.“

    Po dvou týdnech vypluli k domovu. Hlášení i dopisy rodinám poslala Frances napřed po rychlé fregatě. Sedmnáct zůstalo. Dokud se nezotaví.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma beru v přeneseném významu. Zkracování je mor. Zbyly jen ohlodané kosti.

  • Obrázek uživatele Terda

    Úryvek ze sbírky domorodých pověstí neznámého cestovatele

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stalo se to v době, kdy se začaly proslýchat první zkazky o bílých mužích, kteří unášejí ženy i děti. V okovech je odvádějí neznámo kam. Z kouzelných holí sesílají hromy. Veliký náčelník zvěstem nevěřil. Lidé nemohou být bílí. Slunce by je sežehlo. Tehdy se u jeho vesnice zjevili bledí bojovníci. Odložili hole. Náčelník z nich učinil hosty. Věřil, že nemají zlé úmysly.

    Pak náčelníkovu ženu schvátila horečka. Náčelník cizince vyhnal. Nemoc však nepolevovala. Byl to trest za náčelníkovu důvěřivost.
    Co se stalo s cizinci, není známo. Někteří tvrdí, že i je schvátila choroba. Jiní říkají, že se vrátili do vlasti.

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka autora: Podle nejnovějších studií námořních archivů se mnozí badatelé domnívají, že těmi bílým bojovníky byla posádka válečné šalupy Betsy, která se podílela na průzkumu oblasti. Z fragmentů lodních deníků jakož i z pamětí sepsaných některými členy posádky je zřejmé, že krátce po setkání s fregatou Mrož zamířila šalupa, jejíž posádku zasáhla epidemie žluté zimnice, do nejbližšího přístavu.

  • Obrázek uživatele Terda

    Nečekejte zázraky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    První letošní psané na koleni v metru. Zkracováno ze sto šedesáti čtyř slov.
    A raději budu varovat. Ani chinin není všemocný.

    Drabble: 

    Doktor Chadwick navrhl, že nastoupí na Foleyho místo. Přes počáteční vlnu nelibosti nakonec Thronton svolil. Přesto je čekala těžká plavba. Ani zázračný lék z Chadwickovy truhličky nedokázal všechny zachránit.

    Malý Milton nesl svůj úděl statečně. Jeho stav se však nelepšil.
    „Madam, napíšete mamince dopis?“ zeptal se, když se zastavila u jeho lůžka. Otázka jako prásknutí bičem. Dopis pro bocmanovu ženu ležel rozepsaný v kajutě.
    „Když to bude nutné.“
    Chlapec chabě přikývl.
    „Mrzí mne, že jsme nezvládli...“
    Umlčela ho v půli věty.
    „Udělali jste víc než dost. Odpočiňte si. Ať nemusím psát ten dopis.“
    Unavený úsměv. K ránu horečka konečně polevila.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že to je identifikovatelné. Ale pro jistotu... Nejprve, jsem při pohledu na téma myslela na malého Miltona s tím, že malý mozek nemusí nutně znamenat hlupáka. Nakonec by velkým srdcem mohl být i doktor Chadwick. Malým mozkem by pak mohl být Foley.

  • Obrázek uživatele Terda

    Poklad

    Fandom: 
    Drabble: 

    Marodka svírala okovy. Někteří leželi v závěsných lůžkách. Někteří na holé zemi. Nespali. Přízraky ve sténající změti. Vzduch dusil zápachem. Doktor mezi nimi přecházel. S těmi, co byli při smyslech, prohodil pár slov. Foley si nervózně mnul ruce.
    „Máte víno?“ zeptal se. Na felčara ani nepohlédl.
    „Dám ho přinést.“ Neptala se proč. Rozhodla se věřit.
    Z truhličky vytáhl polámané kousky kůry. Hodil je do hmoždíře. Palička tančila v zběsilém rytmu. Lucerna se míhala s ní. Po rudých stěnách křepčily stíny.
    „To je...“
    Přikývl.
    „To víno. A ať jim uvaří silný vývar.“
    Na šanci pro své druhy se složila celá posádka.

    Závěrečná poznámka: 

    Chinin se podle informací z časopisu Vesmír podával drcený ve víně.
    Marodka (podle tvrzení jednoho dokumentu, který mi byl poskytnut před dávnými časy naším učitelem dějepisu) byla na lodích údajně vymalována na červeno. Kvůli krvi...

  • Obrázek uživatele Terda

    Loupežník

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Prostě Velký zvíře

    Drabble: 

    Znáte to. Všichni pobíhají a mě si nikdo nevšímá. Ani mi neházejí balónek. Rodinka se chystá na procházku na Starý Město. Prý když jsou ty Vánoce. Co je to Vánoce? Malej brácha říkal, že dostaneme spoustu dárečků. A dostali jsme. Jedlý i nejedlý. Všecky jsem je Malýmu bráchovi zabavil. Má bejt rychlejší. Ale tohle! Tohle je lepší než dárečky. Cítíte to taky? Tu vůni jablek a skořice? Teroristka si včera šmakovala. A teď tady leží přímo přede mnou. Maminčin štrůdl. To cukroví! Jen se trochu natáhnout. Pozor! Opatrně se rozhlédnout. Teroristka by se zlobila. A páníček taky. Čistý vzduch. Chlamst!

    Závěrečná poznámka: 

    Sežralo ho! Ten poslední kousek a všechno cukroví, bídák. Ani se nerozdělil.

  • Obrázek uživatele Terda

    Večeře ve dvou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Frances se zdráhala přijmout pozvání kapitána Throntona k večeři. Neměla však na výběr. Odmítnutí by znamenalo víc než urážku. Do člunu nasedala se skrytými obavami. Bez osobního setkání se neobešli.

    Thronton ji přivítal v prostorné kajutě. Vévodila jí obsáhlá knihovna. Vůně jídla dráždila zkroucený žaludek. Deník i poznámky položila na stůl.
    „To, že jsme se minuli, bylo, zdá se, štěstí,“ utrousil, když se se sklenkou brandy probíral dokumenty. Věděla proč. Žlutá vlajka byla vztyčený ukazovák.
    „Udělali jste kus práce. Ten mládenec...“
    Uznalý tón zanikl v tíživém mlčení.
    „Kolik máte nemocných?“
    Starost v tvrdé skořápce.
    „Pětatřicet.“
    „Pošlu s vámi svého lékaře.“

  • Obrázek uživatele Terda

    Na ostří nože

    Fandom: 
    Drabble: 

    Trojstěžník se pomalu blížil. Šalupou se rozezněl bojový poplach. Frances přecházela po zádi se zarputilým výrazem. Kulhala víc, než bylo obvyklé. Nespouštěla z neznámé lodi oči. Boj by pro vyčerpanou posádku znamenal katastrofu. Ale s rozmarným větrem sotva mohli pomýšlet na útěk. Zůstali uvězněni mezi pobřežím a silnějším soupeřem.

    Sullivan vyšplhal do lanoví. Pozdravil hlídku v koši a pustil se ještě výš. Až k brámovkám. Posadil se na ráhno. Pod nohama modrou prázdnotu. Zamířil dalekohled na blížící se fregatu. Plachty svítily v ranním slunci. Pak ukázala barvy.
    „Je naše!“ vykřikl. „Je to Mrož! Náš ztracenej Mrož!“
    Posádka si mohla vydechnout.

    Závěrečná poznámka: 

    Stýskalo se vám po něm?

  • Obrázek uživatele Terda

    Přítel či nepřítel?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šalupa hnaná nestálým větrem mířila zvolna k jihovýchodu. Drželi se v uctivé vzdálenosti od matného obrysu pevniny. A přece na dosah.

    Frances věděla, že s posádkou zmoženou nemocí úkol nesplní. Úplně vzdát ho však nechtěla. Do nejbližšího přístavu hluboko na jihu zbývala dlouhá cesta. Alespoň hrubé zpřesnění pomůže těm, kteří nastoupí na jejich místo. Pokud kdy doplují.

    Se svítáním odevzdali moři sedm těl. V tichosti. Jen pár slov na rozloučenou, zašité hamaky a dělové koule u nohou. Bezmála tři tucty dalších čekaly na rozsudek ve tmě podpalubí. Než se hladina zavřela za posledním, v dálce zamžikaly bílé plachty cizí fregaty.

  • Obrázek uživatele Terda

    Poznámka pod čarou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Ale tohle chci vysvětlit už od samého začátku a nechtěla jsem zahlcovat poznámkami pod čarou a tenhle bonus je pro to jako stvořený. Pro ty, které to třeba zajímá. ;)

    Drabble: 

    Betsy – Přestože v průběhu příběhu je o Betsy psáno jakožto o šalupě, toto označení je značně nepřesné. Ve skutečnosti se jedná o brigu resp. brigovou šalupu. Tento typ válečného plavidla se vyznačoval dvěma stěžni a brigovým typem oplachtění. Jako šalupa (viz heslo Sloop-of-war) byla označována veškerá plavidla, která nesplňovala definici lodi (viz heslo Ship). Betsy je vyzbrojena celkem osmnácti děly. A to konkrétně dvěma příďovými šesti liberními děly a šestnácti dvaatřiceti liberními karonádami (viz heslo Carronade). Plný stav posádky tvořilo sto dvacet mužů. Celková délka Betsy je třicet metrů a její výtlak je tři sta osmdesát dva a půl tuny.

    Závěrečná poznámka: 

    Sloop-of-war počítá počítadlo i já po konzultaci s metodikou jako jedno slovo.

  • Obrázek uživatele Terda

    Výňatek ze zápisků podporučíka Samuela Hardyho ze třetí plavby kutru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ...Během naší plavby jsme měli možnost pozorovat nepřeberné množství druhů ptáků...

    Drabble: 

    Hadí pták – Jelikož svou velikostí i tvarem těla připomíná kormorány, troufám si jej řadit do jejich přízně. Hojně se vyskytují nejen na pobřeží, ale též v okolí vodních ploch v hloubi pralesa. Dlouhé hodiny sedí na pahýlech stromů a vyhlížejí svou kořist. Živí se převážně rybami, které harpunují svým zobákem podobným způsobem, jakým velrybáři loví vorvaně.
    Jelikož peří tohoto opeřence stejně jako peří kormorána není chráněno před promočením olejem tak, jako je tomu u kachen a husí, musejí se po lovu vystavit slunci, aby byli schopni letu. Člověka se příliš nebojí. Jejich maso však smrdí rybinou a není příliš chutné.

    Závěrečná poznámka: 

    Pták, kterého Hardy popisuje, je ve skutečnosti některý druh Anhingy. Tito ptáci se skutečně vzdáleně podobají kormoránům, se kterými jsou řazeni do řádu Suliformes.
    Anhingu jsem z pochopitelných důvodů nejedla. Ale zlí jazykové tvrdí, že kormorání maso skutečně není dobré. Předpokládám, že u anhing to bude podobné. Pachuť rybiny se prý však dá vhodnou úpravou odstranit.

  • Obrázek uživatele Terda

    Útočiště

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro maminku...

    Drabble: 

    Betsy se zvolna vzdalovala od nešťastného břehu. Na konci první psí hlídky Frances na zádi vystřídal Sullivan. Odebrala se do své kajuty. Po pětatřiceti hodinách bez odpočinku se zoufale potřebovala vyspat. Alespoň pár hodin oddechu. Ale mysl zvířená překotným ústupem se spánku bránila.

    Posadila se za stůl. Poznámky psané tu Sullivanovou vypsanou rukou, tu Miltonovým krasopisem nebo Hardyho muřími nožkami potřebovaly utřídit. Zakreslit opravy do map. Nechala si přinést čaj. Pustila se do čtení. Trasa kutru získávala tvar. Paprsky zapadajícího slunce se odrážely ve skle. Oslňovaly nevyspalé oči. Z hrnku se kouřilo. Vůně čaje hladila unavené skráně. Hlava jí klesla.

    Závěrečná poznámka: 

    Klec podle mě nemusí být jen vězením, ale i útočištěm, kde si její obyvatel může klidně odpočinout. Fascinovat podle slovníku českých synonym znamená též oslnit.

  • Obrázek uživatele Terda

    Z tajného deníku lodního kuchaře

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Prý mám napsat něco veselého. Pro neviathiel.

    Drabble: 

    „Můžeš mi, prosím tě, říct, co do toho grogu dáváš?“
    Obličej rozplácne o lavici.
    „Koukalas mi pod ruce.“
    „Jo. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostala domů.“
    Výraz nepochopení. Grog je na příděl. Jako na lodi. Někteří dokonce zvládli umýt nádobí.
    „Dyťs měla jen jeden a půl hrnku...“
    „Tak co? Nějakou tajnou přísadu?“ naléhá dál.
    „No co... Víno. Červený. Frankovku. Hřebíček. Skořici. Jako když děláš svařák. Doleješ rumem. Nejlepší je James Cook, ale můžeš dát i Tuzemák. Přidáš citron, abys nedostala kurděje. Jo a poměr půl na půl.“
    „To vše vysvětluje. Ten rum budu ještě za tejden snad i brečet.“

    Závěrečná poznámka: 

    Nejsilnější grog z celýho ústavu vařím já. A jsem na to patřičně hrdá.

  • Obrázek uživatele Terda

    Na moře

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Takové skvělé téma a vůbec mi to nešlo.

    Drabble: 

    Kolem tábora postavili hlídky. Muškety s bodáky se ježily k lesu. Nikomu nebylo přáno odpočinku. Nocí se míhalo světlo luceren. Tesařské náčiní tepalo o život.

    Ještě za tmy Betsy pohladily první nesmělé doteky mořské vody. Když ji příliv propustil z písčitého vězení, vydechla úlevou. Vyvlekli ji z kotviště. Každý zdravý muž se musel chopit vesla. Dvojitý příděl rumu dodal sílu. Teprve na moři vztyčili stěžeň. Kotevní lana zaskřípěla. Ranní bríza usušila slzy vyčerpání i prchavého štěstí. Pak splynula s plachtovím.

    Nezvítězili. Příliš mnoho zaplatili a ještě více zaplatí. Žlutá vlajka se třepotala ve větru. Ale pluli. Pryč od nešťastného pobřeží.

    Závěrečná poznámka: 

    Námořníky tam mám, rum taky, pláč taky... ale jestli nejsem mimo, to teda nevím.

  • Obrázek uživatele Terda

    Dáreček

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Nasnídat se, udělat ze sebe člověka a letět ven. S jedním. S druhým. S oběma naráz, když není čas. Škola. Práce. Honem domů. Vyměnit kabát za bundu. Tu psí.
    „Jdeme...“
    Sled přemetů vpřed i vzad. Pérák. A lenoch. Venku jsou neřízený střely oba. Každý jinak. Na Malýho je spoleh. S Velkým musím mít oči i vzadu. Občas si hraju na chobotnici. Občas na hysterku.
    „Proč to děláš? Není tvůj.“
    Není. Nemáme k němu hlasovací právo. Náš názor není důležitý. Absurdita života.
    Neděláme to pro uznání. Ani pro děkuju. Jen nám to není jedno. Máme je rádi oba. I toho přespočet.

    Závěrečná poznámka: 

    Je to trochu (víc) osobní... Ale když ono je to někdy děsně frustrující. Děkuju babi, dědovi, tátovi i mamce, že to taková honička není každej den. Že se můžeme podělit, když je potřeba.

  • Obrázek uživatele Terda

    Nevítaní

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vzduch na marodce čpěl felčarovými dryáky. Milton ležel v řadě nemocných zlitý potem. Košile se lepila na zbídačené tělo. Foley mu pouštěl žilou, když přinesli další dva. Frances se už ani nesnažila ptát. Felčar jen krčil rameny.

    Odpoledne se na kraji tábora objevili domorodci. Náčelník se tvářil neurčitě. Frances se Sullivanem mu vyšli vstříc. Ani si nevyměnili zdvořilosti a náčelník spustil. Sullivan překládal.
    „Máme odejít. Prý jsme přivolali...“
    Hledal slova. Sotva rozuměl.
    „Zlé duchy.“
    „Opravy nejsou hotové. Potřebujeme alespoň týden.“
    Náčelníkova zlostná odpověď nepotřebovala překladu.
    „Tři dny.“
    Hrála o čas. O každou hodinu. Marně.
    Nazítří museli Betsy spustit na vodu.

    Závěrečná poznámka: 

    Opět si to přebírám spíš obrazně jako mnoho námahy bez valného výsledku. Tak snad.

  • Obrázek uživatele Terda

    Hákem od podlahy

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Nemohla jsem odolat. Věnováno těm co minule. Navazuje na Jako obrázek.

    Drabble: 

    Vystřelila z kajuty jak namydlený blesk. Takový debakl. Ale jak se to mohlo stát? Žádný muž jí ještě nikdy neodolal. Upravila si pocuchané lokny. Potupně se sápala po žebříku na palubu. Ani si nevšimla tmavého stínu, který se objevil v palubním průlezu.
    „Kam ten spěch, děvenko?“
    Ztuhla v půli kroku.
    „Já...“
    „Nevíte, jaké je nařízení kapitána?“ pozvedl obočí mladý poručík. „Žádné neoprávněné osoby na palubě. Žádné. Bocmane!“
    Vzápětí se poručíkovi po boku objevil rozložitý námořník.
    „A víte jaký je trest, za neoprávněné vniknutí na loď?“
    Na prázdno polkla. Ve výrazu tváře toho mladíčka bylo cosi... zlověstného.
    „Ne,“ hlesla.
    „Přineste lano.“

    Závěrečná poznámka: 

    Toto nepatří do příběhové linie. Toto je AU. Poručík Sullivan je zcela účelově OOC.

  • Obrázek uživatele Terda

    Dopisy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Děkuji Blance za nápovědu. Pomohla mi srovnat myšlenky.

    Drabble: 

    Hardyho pohřbili do mělkého hrobu. Další, co nepřežili noc, uložili vedle něj. Řada neoznačených rovů hleděla k moři. Vyhlížely naději, která nepřicházela.
    Frances seděla za stolem. Před sebou dva archy papíru. Dva dopisy. Jeden Hardyho otci. Druhý pro admirála. Slova se jí vzpírala. Zvenčí se ozývaly hlasy dražby. Neprovázelo ji obvyklé handrkování. Ceny padaly nízko. Vdovy po mrtvých dostanou jen chabou útěchu. Myšlenky se rozutekly. Odložila brk a vyšla ze stanu.
    Sullivan nečekal, že přijde. Uctivě se dotkl čela.
    „Nechte toho salutování. Radši mi pojďte pomoct,“ zavrčela.
    Sullivan se zarazil. Těžko se přiznává, že na všechno nestačíte.
    „Jste sečtělý.“
    Přikývl.

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli se za smrt Mary Sue dá považovat i to, že si nějaká postava přizná, že všecko sama nezvládne, ale lepší řešení nepřišlo... Pokud mi to nebude uznáno, pochopím to.

  • Obrázek uživatele Terda

    Bezmoc

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi bych vás měla varovat...

    Drabble: 

    Opravy pokračovaly v tíživém mlčení. K marodce, která vznikla stranou tábora, sotva zabloudili pohledem. Vlhkým vzduchem se šířil pach strachu. Z průzkumné výpravy nezůstal jediný zdravý muž. Další následovali. Nikdo si nemohl být jistý, na koho los padne příště.

    Foleyho léčba nemocným neulevovala. Spíš naopak. A Frances nezbývalo než řídnoucí posádku štvát k padnutí, aby Betsy byla schopná plavby. S nákazou na palubě je do žádného přístavu nepustí. Nechtěla však u toho proklatého pobřeží déle zůstávat.
    Tohle byl nepřítel, kterému nedokázala čelit. Ani před ním utéct. Připadala si bezmocná jako malé dítě. Její muži umírali a ona tomu nedokázala zabránit.

  • Obrázek uživatele Terda

    Yellow Jack

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Přituhuje...

    Drabble: 

    Frances probudili uprostřed noci. V prvotním záchvěvu rozmrzelosti, chtěla opovážlivce sepsout. Když uviděla Sullivanův pobledlý obličej, nadávku spolkla. Táborem se míhaly lucerny.
    „Madam, kutr se vrátil.“
    Za krátkou větou se skrývalo víc než prosté oznámení. Ani se nenamáhala oblékat si kabátec.

    Skupina námořníků vlekla člun na břeh. Půl tuctu dalších mezi sebou neslo troje nosítka.
    „Okamžitě vzbuďte Foleyho! Ostatním dejte najíst.“
    Celá posádka působila zbědovaně. Milton křečovitě svíral deník. Ve světle skomírajícího měsíce byl nepřirozeně bledý. V očích měl strach a vyčerpání. Sullivan mu nabídl svou placatku.
    Do rána onemocnělo dalších pět. Na stožáru vztyčeném uprostřed tábora zavlála žlutá vlajka.

    Závěrečná poznámka: 

    "Yellow Jack" se nazývá žlutá vlajka, která na lodi v minulosti značila karanténu (a aby v tom byl správný guláš, tak v současné době znamená, že všichni na palubě jsou zdrávi) a zároveň se tak v minulosti říkalo žluté zimnici. A taková nic netušící posádka lodi musela být pro nejrůznější viry a bakterie skutečně dokonalým hostitelem.

  • Obrázek uživatele Terda

    Zodpovědnost

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hardy se k průzkumu pobřežních vod postavil se směsí mladického elánu a uvážlivosti člověka, který samostatně nejedná poprvé. Nechtěl zklamat kapitána ani rodinu. Především prastrýce. Neskousl by, kdyby admirála Parkera zostudil svou neschopností. Snad proto hleděl na svého druha trochu spatra.

    Milton měl nadání. Ale pořád byl malý kluk. Ve všem viděl jen další dobrodružství. Hardy nevěřil, že by si poradil bez jeho pomoci. Netušil, že i malý Milton bude muset ukázat, co v něm vězí.

    Uplynulo sotva několik dní, když si Hardy začal stěžovat na bolest hlavy. Do rána ulehl v horečkách. Byl to Milton, kdo zavelel k návratu.

    Závěrečná poznámka: 

    Strýček admirál by musel být hrdina snad pro každého.
    Hardymu je okolo šestnácti sedmnácti, Miltonovi dvanáct.

  • Obrázek uživatele Terda

    Jako obrázek

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Tohle jsem si prostě musela napsat (jinak bych to nedostala z hlavy). A ty pastelky se náhodou docela hodily. Věnováno Zuzce, Blance, Tess, Gwen, Kleio... :) Díky za vrásky od smíchu. Doufám, že vás to alespoň trochu pobaví. ;)

    Drabble: 

    Podtrhnout linku. Přidat trochu růže na rty a zvýraznit stíny. Pastelově modrá jí půjde k šatům. Ještě poupravit živůtek, z drdolu propustit jeden rozverný pramen. Se zalíbením se prohlédne v zrcadle. Tenhle plán nemůže nevyjít. Ačkoliv o kapitánovi mezi přístavními děvčaty kolují různé klepy.

    Dostat se na loď je ta snazší část. Stačí se jen usmát. Námořníci ji ochotně propašují. Proklouznout do kapitánovy kajuty je těžší. Ale ne nemožné. Se zájmem se rozhlíží. Čekala víc přepychu. Klika cvakne. Chvíle překvapení.
    „Co tady, k čertu, děláte!?“
    „Já...“ pokusí se o nevinně vilný úsměv. Zamrká.
    Něco je špatně. Překvapení střídá... Odpor?
    „Ven!“

    Závěrečná poznámka: 

    Toto je AU. Toto nepatří do příběhové linie.

  • Obrázek uživatele Terda

    Večerka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Moře hořelo, když se chystali k přesunu na nové tábořiště. Milton ještě naposledy zkontroloval, jestli je člun dobře zakrytý větvemi, zatímco Hardy už netrpělivě přešlapoval. Kolem uší jim hvízdala mračna komárů. Bocman svíral mušketu a výrazem honícího psa hleděl k modrozelenému přítmí lesa. Trylkování ptáků vystřídaly skřeky nočních tvorů.

    Námořníci je vedli po pláži až k místu, kde se džungle zvedala od pobřeží do mírného svahu. Než rozbili tábor, požár uhasl fialovým závojem. Mrknutí večernice zaplašily první nesmělé plamínky. Po skromné večeři si rozdělili hlídky. První si vylosoval Milton. Hovor utichl. Chlapec osaměl s mušketou na kolenou a inkoustovou tmou.

    Závěrečná poznámka: 

    Doma pastelkám říkáme barvičky. Pastelky námořníci po kapsách nenosí, ale s barvičkama už se něco dělat dá... Ale nevím, nevím...

  • Obrázek uživatele Terda

    Šokující odhalení! Válečné lodě kobkou

    Drabble: 

    Který chlapec by si nepřál stát se námořníkem? Kdo nikdy nesnil o dobrodružství v neznámých vodách a zlatých pokladech. To je to, co nám slibují! Plné kapsy zlata a slávu. Kde je však pravda? Podařilo se nám to zjistit!

    Důvěrný zdroj, který si nepřeje být jmenován, nám sdělil šokující informace. Zatímco slýcháme o hrdinských skutcích důstojníků, práva tisíců těch, po jejichž bedrech se tito mladíčci drápou vzhůru, jsou hrubě pošlapávána. Špína, nemoci, nekvalitní strava a absolutní absence soukromí - to je skutečná realita námořníka. Zatímco důstojníci si vyspávají v prostorných kajutách, lodníci se musí spokojit s pouhými čtrnácti palci osobního prostoru.

    Závěrečná poznámka: 

    Musela jsem si kvůli tomu přečíst Blesk. Informace o velikosti prostoru na hamak jsem čerpala z knihy Osud admirála Nelsona od Vladimíra Truchanovského. Ještě pořád se s nimi chcete plavit?

  • Obrázek uživatele Terda

    Na průzkumu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kutr se ztěžka plavil podél pobřeží k jihovýchodu. Trápil ho nestálý vítr. Plachta často zůstala jen bezvládně viset a námořníci se museli chopit vesel.
    K večeru vytáhli člun na břeh v nevelké zátočině. Zatímco dvojice kadetů se přela nad měřeními uplynulého dne, bocman s dvěma námořníky se vydal pro dřevo. Netroufali si tábořit na dosah džungle bez ohně. Stíny se rychle dloužily.
    Když se slunce dotklo západu, vrátil se bocman sám.
    „Měli bychom přesunout tábor, pane,“ oznámil staršímu z kadetů. Hardy zvedl hlavu od deníku.
    „Z jakého důvodu?“
    „Je tu bažina. To není dobré. Poslal jsem chlapce najít lepší místo.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tak už mám pojmenovaný obě mláďata.

  • Obrázek uživatele Terda

    Skoč do vody a plav

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tohle se mi docela hodilo...

    Drabble: 

    Bouře zřídila Betsy víc, než se mohlo na první pohled zdát. Po poradě s tesařem ji Frances nakonec nechala vytáhnout na břeh. Nehybný trup lodi lákal zvědavé skupinky domorodých dětí. Když se na ně námořníci zašklebili, rozprchly se jako hejno vrabců.

    Aby během oprav kadeti nezaháleli a dostála rozkazům, vysílala chlapce často i na dlouhé dny na průzkum pobřeží. Obvykle je doprovázel Sullivan. Vraceli se se stránkami lodního deníku hustě popsanými jejich objevy. Pak je nechala vyplout samotné.
    „Myslíte, že to je rozumné?“ zeptal se Sullivan, když člun odrazil.
    „Jsou dost staří. Kutr ovládat umějí. Teď se musí naučit zodpovědnosti.“

    Závěrečná poznámka: 

    Snad nejsem moc mimo...

  • Obrázek uživatele Terda

    Pán a kmán

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod. Téma si o to řeklo a chtělo se to napsat. Pro ty dva, protože jsou. :)

    Drabble: 

    Ač levoboček původu pochybného již od štěněčích let má malé zvíře úroveň. Nikdy neudělá zbytečný krok a na svět vzhlíží s blahosklonným výrazem anglického lorda. Jediná věc, která mu kdy padla za oběť, byly zánovní dioptrické brýle. Samozřejmě teroristčiny. Prý za ten cvičák. Nožičky orazítkoval svým chrupem dokonale. Na nose už nikdy neseděly rovně a drbání za ušima se stalo jejich přidanou hodnotou.
    Velké zvíře si na žádný hogo fogo nehraje. S oddaným pohledem a třiceti kily čisté lásky by vnutil balónek snad i kusu kamene. Ovšem nejlepší zábavou je rabování odpadkových košů. Pytlík umaštěný od salámu je nejcennější kořistí.

  • Obrázek uživatele Terda

    Do neznáma

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Konec zábavy, plujeme dál

    Drabble: 

    Hledali kotviště, kde by mohli Betsy opravit. Ale ničím nerušená přímka pobřeží jakoby nikde nekončila. Jen hradba pralesa se táhla od obzoru k obzoru. Zrádné mělčiny číhaly na svou kořist. Stačila malá chybička a šalupa by byla ztracena. Mapy se ukázaly jako zoufale nepřesné.

    Nakonec našli útočiště v ústí veliké řeky. V mapách nebyla ani naznačena. Na břehu je přivítal houf domorodců. Hrozili námořníkům oštěpy a nesrozumitelnými skřeky. Vetřelci se jim ani za mák nelíbili. Teprve, když Frances nařídila složit zbraně, ukázali přátelštější tvář. Vyjednávání se ujal Sullivan. Dřevo na opravy a maso neznámého kopytníka získali za pár skleněných cetek.

  • Obrázek uživatele Terda

    Metla lidstva

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A to jsem se dušovala, že už nikoho opíjet nebudu...

    Drabble: 

    Úlovek přinesl závan spokojenosti. Jakmile smyli z paluby špínu, přiloudal se bocman, jestli by to chlapci nemohli oslavit. Frances nic nenamítala. Po přestálé bouři si trochu zpěvu a zvláštní příděl rumu zasloužili.

    Pohoda by vydržela déle, kdyby Sullivan nenahlásil, že lodní felčar Foley je opilý. Námořníci se dušovali, že mu ze svých přídělů nedali ani kapku.
    „Kápněte božskou, chlape!“ udeřila na něj. Felčar škytl. Sířil kolem sebe pach alkoholu a jalovce. Začínala tušit.
    „Pane Sullivane, prohledejte jeho kajutu.“
    Netrvalo dlouho a Sullivan s bocmanem přinesli čtyři lahve. Dvě poloprázdné.
    „Juniperus... od... přivezl... z... Ho...“
    „Odveďte ho. A vylejte tu břečku.“

    Závěrečná poznámka: 

    Námořníci na lodích mezi sebou často používali alkohol jako platidlo.
    Gin se vyrábí z obilného sladu a jalovcových kuliček, podle kterých získal název. Možná mi to neprojde, ale více o původu slova gin najdete třeba zde.

  • Obrázek uživatele Terda

    Naděje neumírá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nepsalo se mi to nejlíp. Nápad nakonec přišel, ale nechtělo se mu vůbec poskládat do slov. To mám za to...

    Drabble: 

    Bouře ustala stejně náhle, jako začala. Moře ulehlo k odpočinku. Zmučenou šalupu přivítaly nesmělé sluneční paprsky. Pahýl hlavního stěžně se jim sápal v ústrety. Život se vracel do vyjetých kolejí. Řev vichřice vystřídalo tepání tesařského náčiní. Ač ochromená Betsy stále žila a s námahou plula zpět k pobřeží.

    Slunce se již klonilo k západu, když celodenní shon přerušil výkřik z lanoví. Tekuté zlato vřelo. Značilo lítý boj, který se odehrával pod hladinou. Tisíce hladových korýšů se chystalo na večerní hostinu. A mrskající změť jejich tělíček vábila větší lovce.
    „Pane Sullivane, dejte spustit čluny!“
    Moře se rozhodlo vyčerpaným námořníkům splatit dluh.

    Závěrečná poznámka: 

    Teplá moře bývají chudá na živiny. Dalo mi docela zabrat než jsem vykoumala, že ve vodách, které geograficky odpovídají vodám, kde se Betsy pohybuje, se ve velkém loví tuňáci. A tuňáci si rádi smlsnou na korýších.

  • Obrázek uživatele Terda

    Zmrzačení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Doporučuji si vzít kinedryl.

    Drabble: 

    Bouře udeřila prudce. Bez slitování. Provazce vody bičovaly oceán. Vlny běsnily v divokém tanci s oblohou. Betsy se zmítala v zoufalém boji. Malý Milton se choulil v podpalubí. Hubenýma rukama objímal vědro. Pevně tiskl víčka. Nechtěl vidět. Nechtěl ani slyšet. Trup šalupy řičel bolestí. Věřil, že udeřila jejich poslední hodinka.

    U kormidla stáli tři. S vypětím sil se snažili udržet směr. Zarputile hleděli zpod pršiplášťů. Jakoby mohli silou vůle prohlédnout hradbu deště. Vichřice jim rvala slova od úst. Ohlušovala je. Pak nebe ozářil blesk. S ním zaburácel hrom. Loď zapraštěla. Jen koutkem oka zahlédli, jak se stěžeň řítí do vln.

  • Obrázek uživatele Terda

    V pravé poledne

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Takové krásné téma...

    Drabble: 

    Jakoby chtěl námořníky vytrhnout z jejich zasmušilosti, hrál si vítr s Betsy na babu. Točil se, pošťuchoval nebo naopak úplně ustal, zatímco šalupa zůstala bezmocně stát. Míle ubývaly ztěžka.
    Změna přišla před svítáním čtvrtého dne. Nenadálý poryv Frances vytrhl ze spánku. Vyběhla na palubu. Zraněná noha se nepříjemně ozývala. Oblohu halila jednolitá šeď. Vzdálené pobřeží se naráz zdálo nebezpečně blízko.
    „Přijde bouře.“
    Víc říkat nemusela. Sullivan věděl, co má dělat.
    Betsy se k číhajícímu nebezpečí obrátila zády. V závodě o život se hnala vstříc nekonečnému oceánu a nebe temnělo. Když zvon odbil poledne, přišla půlnoc. Černou kštici obzoru pročísl blesk.

  • Obrázek uživatele Terda

    Námořníci nepláčou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Z přístavu je provázela pochmurná nálada a houf pirog. Mladí kadeti byli zamlklí. Malý Milton, který ještě včera s očima na vrch hlavy pozoroval hemžení přístavních ulic, ani pohledem nezavadil o nabízené mládě kočkodana a schlíple si šel po své práci. Frances nařídila snížit příděly. Bylo štěstí v neštěstí, že vrtošivý vítr zaměstnal posádku tak, že na brblání ani nepomyslela. Betsy pomalu plula k jihu a jediným společníkem jí byla tmavá linie pobřeží zahalená v oparu. Nemohli Mrože hledat. Museli si s průzkumem neprobádaných vod poradit sami. Večer se Frances opila. Protože slzy jsou přepych, který si kapitán dovolit nemůže.

    Závěrečná poznámka: 

    Chtěla jsem trochu zvolnit... A po seškrtání je to zase jedna velká depka. Achjo. Tak třeba příště.

  • Obrázek uživatele Terda

    Úskalí života pistolníkova

    Drabble: 

    Ovšem obstarat si zbraň to není jen tak. Obzvlášť jste-li obávaný a všude známý pistolník. To si nemůžete jen tak nakráčet do obchodu. Nebo na trh nebo dokonce do nákupního střediska. Někdo by vás totiž mohl poznat. A jak by zmerčili, že jste neozbrojení, hnedle by využili početní i váhové převahy a šoupli by vás do chládku. A to by bylo tak říkajíc z deště pod okap. Totiž z pekáče do ledničky. Tohle si uměl Sunkáč snadno spočítat. Naštěstí měl dobrého známého. Jednou mu pomohl s jistou nepříjemnou záležitostí. Určitě mu tu službičku rád oplatí. Ten známý se jmenoval Santer.

  • Obrázek uživatele Terda

    V nouzi poznáš přítele

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nebyl to nejčistší přístav, který kdy navštívila. Nad zkalenou hladinou estuáru se šířil zápach rybiny a rozkladu, ještě dřív než vůbec rozeznali nesourodý slepenec domorodých chýší a měšťanských domů. Bylo to však jediné místo, kde mohli doplnit kazící se zásoby vody i potravin. A také získat informace.

    Příliš brzy zjistili, že nejsou vítanými hosty. Za maskou přátelského přijetí se šklebila faleš. Dvě lodě skončily na dně oceánu, čtyři se staly válečnou kořistí. Jejich admirál už si nepřihne z poháru. Skrývaný výsměch plivl do tváře. Nikdo nepodá ruku poraženému. Odpluli nazítří. Bez zásob a s vědomím, že Mrož je stále nezvěstný.

    Závěrečná poznámka: 

    To teda byla dřina. A stejně se mi tam všechno nevešlo.

  • Obrázek uživatele Terda

    Připíjím...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ten den večeřeli mlčky. Zpráva o prohrané bitvě udeřila jako blesk. Za sebou zanechala jen zmrzlé úsměvy, doutnající vztek a plíživou nejistotu. O Mrožovi nepadla ani zmínka. Kapitán Kormorána víc nevěděl.
    „Jestli...“
    Nevyřčená otázka zůstala viset ve vzduchu. Olejová lampa nad stolem zamžikala. Frances si dolila pohár vína. Barvilo se prolitou krví.
    „Pak to musíme zvládnout sami.“
    Za pevným odhodláním se skrývaly obavy. Neměli dost lidí. Ani děl. Oba to věděli. Sullivan pozvedl sklenku.
    „Na padlé kamarády.“
    „A na ty co se nedočkají.“
    Sklo zazvonilo o sklo a víno trpklo na jazyku. Pluli vstříc bouři a nevěděli, co je čeká.

    Závěrečná poznámka: 

    Asi mi tohle řešení neprojde, ale téma mi asociovalo odchody do bitvy a jejich následky. A může za to Kryl. Jak jinak.

  • Obrázek uživatele Terda

    Plachta na obzoru!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byli na cestě už několik týdnů, když hlídka v koši spatřila plachty. Frances zadoufala, že by mohly patřit Mrožovi, se kterým se měla setkat. Stačil však jediný pohled skrze čočky dalekohledu, aby se její naděje rozplynuly. Blížil se k nim neznámý škuner. Rychlý dvojstěžník uháněl k severu s větrem o závod. Nemohly se minout.
    Palubou se rozezněl kovový hlas zvonu.
    „Pane Miltone, vyvěste vlajku!“ houkla na malého kadeta.
    Slušelo se pozdrav opětovat. Ale škuner s odpovědí otálel.
    „Pane Sullivane, varovný výstřel!“
    Stačilo pohrozit. Vlajka se zatřepotala ve větru a škuner zvolnil.
    Jmenoval se Kormorán. Vezl náklad koření a špatné zprávy.

    Závěrečná poznámka: 

    I lodě se nejprve musí představit.

Stránky

-A A +A