Moje články

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Prohra

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Hluboko v lesích:

    Drabble: 

    Přízrak je popadne, všechny najednou je pevně obtočí svými dlouhatánskými končetinami. Každý z nich se mu snaží bránit, každý trochu jinak. Příšera na ně vycení ostré tesáky, zavrčí a zmáčkne je tak, že ztratí motivaci se bránit. Únava z posledních dní si také vybírá svou daň.
    Vznese se s nimi do vzduchu, nad vrcholky stromů, nad kamenná moře a letí s nimi nahoru, téměř na vrchol.
    Na kraji skalního převisu, zvaného Čertova kazatelna, stojí Viktor. Nedívá se jejich směrem, jeho pohled míří na západ, směrem do Brd.
    "Vítejte." Otočí se k nim. V očích má šílenství a ve tváři smrt.

    Závěrečná poznámka: 

    Daň je tam prosím dvakrát. Ještě je v poslední větě, ale to by nemuselo být tak úplně jasné.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Hluboko v lesích

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na V Rejkovicích: http://sosaci.net/node/31873

    Drabble: 

    Česťa strčí ruku mezi kamení, Karl se snaží upnout své síly k vodě v Litavce, ale je daleko, mimo dosah. Veronika se zhluboka nadechne lesního vzduchu.
    "Shora!" Křikne na své společníky, protože se vzduch na jejím jazyku třepotavě chvěje nepřirozenou magií.
    Česťa začne zaříkávat, slova se linou z jeho úst jako hudba. Karl se k němu za okamžik přidá, druhý hlas zesílí kouzlo, Veronika neváhá - kouzlo ochranného kruhu, které má chránit před zlem, zná každé kouzelnické dítě - přidá se ke zpěvu zaklínadla. Trojhlasně malují magický kruh. Něco ale chybí, nebo začali příliš pozdě. Temnotemný přízrak se snese přímo mezi ně.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirací pro příšeru je Mothman, neboli motýlí muž.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    V Rejkovicích

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní!

    Odehrává se souběžně s Trpělivost přináší růže?: http://sosaci.net/node/31822

    Drabble: 

    V Rejkovicích je na lesních cestách klid a ticho. Cesta je náročná, převýšení velké a ještě ji stěžuje pečlivý výběr míst, kam stoupnout, aby se vyhnuli magické síti všude kolem.
    Že je někdo sleduje si všimli už v Příbrami. Česťa to cítil v okamžiku, kdy provedli potřebné kouzlo. Země o tom šeptala tichounce, ale vytrvale.
    Jediný způsob, jak se sledování vyhnout, který je napadl, byl vlak. Technika snad částečně vyrušila magii. Jistě to nevěděli.
    Teď už musí pěšky, cesta je strmá, Plešivec se nevzdává snadno.
    Česťa je najednou zarazí. Strnou. Nedýchají.
    V Rejkovicích je na lesních cestách až příliš ticho.

    Závěrečná poznámka: 

    Posunuli jsme se z Příbrami, juchů.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Trpělivost přináší růže?

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Zpráva: http://sosaci.net/node/31604

    Drabble: 

    Viktor čeká. Sedí na průsečíku silových zón, jeho magie i magie místa kolem něj je našponovaná, proplétá se v neviditelných provazcích, pátrá. Bez výsledku.
    I když si myslel, že je dokonale připravený, ztratil je někde v hlubokých lesích Brd. Ale jak? Jak mu mohli uniknout? Jak mohli proklouznout jeho pečlivě připravenou sítí?
    Ztratí trpělivost, vydá se ke svým věcem v provizorním tábořišti na kraji trojitého ochranného kruhu. Z batohu vytáhne desky, z desek obraz. Zachvěje se, při pohledu na vlastní dílo se zachvěje. Děsem. Ale pokračuje. Tužkou na roh obrázku přimaluje démonické znamení, které mu svěřil jeho služebník.
    "Přiveď je!"

    Závěrečná poznámka: 

    Upřímně? Netuším, jestli letos stihnu příběh uzavřít, když mě napadlo teď přidat další příšeru... Ale snad jo

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Jan Šlapák 1948-2018

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní!

    Toto je pocta příteli. Snad na nás koukáš z nebeské hospody u fujary a chcípáka. A máš tam spoustu paninek.

    Drabble: 

    Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
    Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
    Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
    Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
    Masaryk nás svolává, svolává...

    Závěrečná poznámka: 

    Chybíš nám, Honzíku. Snad si zase zatančíme.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Zpráva

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se prakticky souběžně s Neschováš se: http://sosaci.net/node/31534

    Drabble: 

    Kdesi ve městě povolí starodávné ochrany. Magické nitky spletené do nejjemnější sítě, kterou nikdo nedokáže odhalit ani přetrhnout, se mírně zachvějí. Vlákénka magie zvoní jako zvoneček, vibrují energií, posílají zprávu. A ve středu sítě, jako pavouk, čeká muž.
    Konečně. Právě teď se situace mění. Hledají ho. Už nejsou jako jezevci zalezlí v noře. Vystrčili hlavy a Veroniku vzali s sebou.
    Teď už stačí, jen aby se nechal najít. Jak sladké to bude, až ho konečně najdou. Ve své nadutosti udělali osudovou chybu. Již brzy se setkají. Jsou tři, ale na konci bude žít jen jeden. Veronika. Přivedou mu ji. Hlupáci.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že téma je jasné. Ale snad jo.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Neschováš se

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Osudové rozhodnutí: http://sosaci.net/node/31458

    Drabble: 

    První chvíle na čerstvém vzduchu jsou pro Veroniku osvobozující. Klaustrofobie, kterou si dole ani neuvědomovala, se jí zvedne z ramen. Jdou za město, na Ferdinandku, z té je vidět celá Příbram i část Brd.

    Cestou jim řekne všechno, co o něm ví. Kdo jsou jeho rodiče (Kateřina a Václav), kdy a kde se narodil (30.3.1978, tady), jakou magii studoval (všechno a vlastně nic pořádně), jaké má zájmy (malování), kde naposledy bydlel (Zdaboř), jak vypadá. A jak se jmenuje. Zná ho. Moc dobře.
    Na Ferdinandku dojdou v pozdním odpoledni. Je čas ho najít a začít tak jeho nevyhnutelný pád.

    Závěrečná poznámka: 

    Skopec se krčí v datu narození, kopec zase v místě, odkud začnou pracovat na tom, aby ho "shodili". Takže obchvat, znáte to. ;)

    Motýlí vrch Ferdinandka: https://d34-a.sdn.szn.cz/d_34/c_B_C/FPayx9.jpeg?fl=cro,0,203,2000,1127|res,400,225,3 (koukám na ni z okna v práci)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Nekrolog

    Úvodní poznámka: 

    Zapadá do příběhu tak nějak na konec. Asi.

    Drabble: 

    Milan Tichý prožil svůj život tak, jak se jmenoval. Tiše.
    Kdybyste se ho někdy zeptali, kdo za války rozdával hladovým spolužákům chleba namazaný tenkou vrstvičkou sádla, pokrčil by rameny.
    Kdybyste se ho zeptali, kdo v 50. letech po nocích stříhal na Vojně ploty, mávnul by rukou a zavrtěl hlavou.
    Kdybyste se snažili ocenit, jak obětavě se staral o vnučku, pousmál by se.
    Takový Milan Tichý byl. Kouzelník, čestný muž, otec, manžel, dědeček... Nikdy nechtěl od života víc, než být dobrým člověkem a vidět svoje milé šťastné.
    Byl dobrý člověk.
    A ačkoliv zemřel strašnou smrtí, zemřel čelem k nepříteli jako hrdina.

    Závěrečná poznámka: 

    Promiň za to příjmení, drahá, ale hodilo se mi!

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Osudové rozhodnutí

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Kam dál, příteli?: http://sosaci.net/node/31329

    Drabble: 

    Matka ji nechtěla. Zvlášť když si šachta tátu vzala ještě než se narodila. Ujali se jí babička s dědou. Vychovávali ji, dali jí všechno. Když pak babička zemřela, děda pro ni byl vším. Moc přátel neměl, ale Karlovi s Česťou by svěřil svůj život bez váhání.
    Když se vrátili ze své mise, oddechla si. Když jí řekli, co plánují dál, zalekla se. Nevinili ji. Veděli, že z nich tří má největší důvod se bát.
    Strach je zajímavá věc. Některé lidi ochromí. Děda vždycky říkával, že poddání se strachu člověku nakonec zlomí vaz. A proto kývla. Kvůli sobě i kvůli němu.

    Závěrečná poznámka: 

    Nu, snad je tam téma zřejmé.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Kam dál, příteli?

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na U Horymíra a Recept na bezpečí: http://sosaci.net/node/31118 a http://sosaci.net/node/31236

    Drabble: 

    Krabička s popelem skončila prozatím zapečetěná v kapse. Je třeba rozhodnout, co dál.
    "Měli bychom ho najít. Najít a zamezit mu, aby se dál pokoušel o to, oč se pokouší." Řekl Karl, když zakryl ohniště žulovým kamenem přivaleným z kraje rybníka.
    "Potřebujeme třetího. Vím o kouzle, kterým ho můžeme lokalizovat. Ale musíme být tři." Odvětil Česťa a vytáhl z kapsy dýmku.
    "Tři? Běžně bychom řekli Milanovi."
    "Co Zbyšek?"
    "Toho nenajdeme, znáš ho. Václav?"
    "Leží v nemocnici se zápalem plic."
    Chvíli mlčeli. Česťa nacpal dýmku a zapálil ji. Karl ho tiše pozoroval. Oba věděli, kdo zbývá. Oba se to zdráhali navrhnout.

    Závěrečná poznámka: 

    Terno se dříve používalo jako označení pro tři lidi navržené na nějakou pozici, pokud to správně chápu. Tady je to pozice třetího pro kouzlo, navržení jsou dva (a zamítnutí), takže je snad jasné, kdo je ten třetí a proč. A když to neprojde? Tak se nic neděje.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Recept na bezpečí

    Úvodní poznámka: 

    "Navazuje" na U Horymíra: http://sosaci.net/node/31118

    Drabble: 

    Bys nechtěného, zlého, či nepřirozeného se nadobro zbavil, očisti jej ohněm a kouřem bylinným. Popel pak pečlivě shrab, a zem, na níž zlo shořelo, svěcenou vodou pokrop a těžkým kamenem žulovým zakryj. Zbytek popela do nádoby vlož, býlím ho zasyp, by zbytky zla vyléčilo. Pelyněk klásti jako prvý se musí, by hořkost do sebe vzal, pak šalvěj, by léčivá síla popel očistila, meduňka pak zjitření uklidní. A nakonec prach z chmýří bodláku mariina, by Boží síla tvé konání požehnala. Nádobu pevně uzavři, voskem z vypálené svíce kostelní zapečeť a v nejhlubší místo ji ukryj, by ji nikdy nikdo najíti nemohl.

    Závěrečná poznámka: 

    Teda, ale že mi dalo po tom tučňákovi práci něco kloudného vymyslet.
    Bodláčí je ostropestřec mariánský - váže se k němu zajímavá legenda.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    U Horymíra

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Osamocená:

    Drabble: 

    Karl s Česťou vystoupí na břeh a vyberou místo pod hradbami Horymíra, kde je ochranná magie města nejsilnější.
    "Vyvolávat démony je jako nakládat třeba tučňáky. Jakkoliv dobře to uděláš, je v tom něco zvráceného. A vždycky je v tom nějaký háček." Opatrně vytáhne olověnou krabičku. Olovo, jeden z nejdominantnějších prvků zdejšího zrudnění, odstíní skoro všechno.
    "Dal mu možnost to stvořit a připoutat k téhle zemi přes papír a barvu. Bohudík."
    Vytvoří hranici, zapálí ji, do ohně nasypou byliny a obětiny. Česťa otevře krabičku, pak, dřív než se stačí příšera zformovat, ji otočí dnem vzhůru a vysype do plamenů dílek puzzle.

    Závěrečná poznámka: 

    Podívejte, uznávám, že to není úplně echt, ale jinak bych tam toho tučňáka prostě nedostala.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Osamocená

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Pod temnou peřinou: http://sosaci.net/node/30739

    Drabble: 

    Ráno přivítalo obyvatele podvodního domku slunečními paprsky zlámanými vodou. Veronika se s Karlem a Česťou posadila k čaji a vyložila jim svůj příběh. O krásném kamarádství, o první puse, o posedlosti, ve kterou se přátelství a první láska změnili. O strachu večer usnout, o nemožnosti mu uniknout, o sledování, napadání, jizvách na těle i na duši. Koktala, šeptala, plakala a zalykala se.
    Oběma mužům čela halily chmury, když jí pak vyložili svůj plán. Plán, který zahrnoval jejich odchod - nebezpečný, bláhový plán.
    Mlčky pak sledovala, jak si sbalili nejnutnější věci a odešli.
    Zůstala sama. Na dně rybníka a na dně sil.

    Závěrečná poznámka: 

    Je načase ty dva zase vytáhnout někam nad hladinu. :)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Podej mi prst...

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se před drabble Úprk:

    Drabble: 

    Všichni ho podceňovali. Když mluvil o svých plánech, převraceli oči k nebi, poplácali ho po zádech a mysleli si, že je blázen. Ale on jim ukáže. Hlavně jí.
    Stačil dostatek vědomostí, potajmu posbíraných v nejhlubších zákoutích knihoven, dostatečně pevná a jistá ruka - vytrénovaná malováním stovek obrazů, které ho nikdy neuspokojily - jistý hlas, který by odříkal vzývací formule bez zakoktání nebo zaváhání a úkol bez slabých míst. Skutečně ho podcenili. Měl všechno.
    Dva pentagramy, pro něj a pro jeho služebníka, evokace, kterou by odříkal kdykoliv bez přemýšlení a bylo to.
    "Čeho si ode mě žádáš, pane?" Řekl démon a uklonil se.

    Závěrečná poznámka: 

    Myslím, že démoni tak úplně z pekla nepocházejí, ale je to blízko?

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Pod temnou peřinou

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Návrat do hlubin: http://sosaci.net/node/30359

    Drabble: 

    šplouchání vlnek vody
    "Myslím, že část té síly byla démonická."
    skřípění židle po podlaze, cinkání porcelánu
    "Vypadalo to trochu jako medvěd, trochu jako démon, trochu jako zombie."
    šustění stránek knihy
    "A síla?"
    povzdechnutí
    "Neskutečná. Kdyby nebylo vody, nejspíš by mě to dostalo. Je to rychlé, je to smrtící."
    tlumené zvuky vodních živočichů
    "Veronika spí?"
    kroky
    "Spí."
    "Milan neměl šanci, je to jako by ho trhalo na kusy několik kouzel najednou."
    "Černočerná tma."
    "Přesně."
    klepnutí hrnku o stůl
    "Budeme muset ven. Zabít to, nebo alespoň oslabit."
    "To nebudeme muset. Stačí přetrhnout spojení, které to má s tímhle světem."
    "Vymítání?"
    "Nebude potřeba..."

    Závěrečná poznámka: 

    Mno, nevím, je tam téma?

    Hm, Česťa něco ví... :) Chytrej dědula.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Jak jsem tě potkával

    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno v 80. letech, ještě před celým příběhem.

    Drabble: 

    První školní den. Máma pláče kdesi za mnou, soudružka učitelka před tabulí něco vykládá, ale já neslyším ani jednu. Protože vedle mě sedí holčička s rezavými copy a sprškou pih na nose a naše ruce se potkávají v obrovském kornoutu se sladkostmi, který přivezl táta. Její dotek pálí, jiskří, laškovně lechtá. Magie. Konečně!
    První školní den. Jiná škola, jiní lidé, jiný svět. I Veronika je jiná. Stále má rezavé vlasy a spršku pih na nose, ale naše ruce už se nedotýkají, neusmívá se na mě, nedívá se mi do očí.
    První školní den. Vysoká. Dělá, že jsme se nikdy neznali.

    Závěrečná poznámka: 

    Náhled do záporákovy duše.
    Na Veroničinu obhajobu - měla k tomu důvod.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    A on bude

    Úvodní poznámka: 

    Tak trochu navazuje na Návrat do hlubin: http://sosaci.net/node/30359 Ale ve skutečnosti navazuje celkově na celý dosud napsaný příběh.

    Drabble: 

    Cítil se vyčerpaný. Tak strašně vyčerpaný. A kvůli čemu? Pyrrhovo vítězství! Hořkokyselé na jazyku. Jeho výtvor fungoval. Zasáhl, kde měl. Někoho zabil. Ne někoho. Nejbližšího člověka, kterého měla. Ale přimotal se k tomu někdo další, někdo, kdo jeho výtvor odrazil a ukradl mu odměnu. Chrání ji magií, silnější, než jakou kdy viděl.
    Ale každá magie se dá porazit. Nebo obejít. Zničí je, zabije, rozsápe a na jejich ostatcích postaví chrám, kde bude Veroniku uctívat. Nebude mít kam jít, o to se postaral. A až jí nezbude nikdo jiný, přijde k němu. Připlazí se. Poražená. A bude prosit, aby ji miloval.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak já vám nevím, je tam téma?

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Návrat do hlubin

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Nájezd: http://sosaci.net/node/30235

    Drabble: 

    Popadnout dech, zakroutit hlavou nad přehnanou péčí, svalit se do křesla, roztřepané ruce uklidit z dohledu.
    "Tak?"
    "Prohlídnul jsem Milanovo dům, kromě útoku žádné stopy, a vrátil se k tělu. Našel jsem u něj jen kapesník a jeden kousek puzzle, nic víc. Pobral jsem to a vyrazil sem. A pak to začalo. Než jsem se dostal do rybníka, málem mě to zabilo."
    "Snažilo se to projít ochranami. Hladinu jsem zapečetil."
    "Vím. Obávám se ale, že to neodejde."
    "Ale co to vlastně je?"
    "Nemám ponětí. Je to jako zhmotněná noční můra. Toho hajzla, co to vyvolal, bych rád dostal do rukou."

    Závěrečná poznámka: 

    Vidíte tam téma, že jo? Že jo? :D

    Ty názvy mě zabíjí...

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Nájezd

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Maličkost: http://sosaci.net/node/30132

    Drabble: 

    Karl cítí, když Česťa vstoupí do vody. Jeho přítomnost zavoní zemí a květinami. Spokojeně si povzdechne, je rád že jsou konečně všichni v bezpe...
    Domem otřese rána jako z děla. Karl vyskočí na nohy, poslouchá vodu, oči protočí do hlavy, to aby viděl. A vidí. Hladina rybníka poskakuje, vlní se, rezonuje. Něco na ni útočí, doráží, nebo spíš na Česťu, který se snaží doplavat k domku.
    Karl sáhne do záňadří, do váčku na krku. Vytáhne prastaré runové kameny, vtlačí je do míst na stěnách, kam právoplatně patří a kde nikdy nebyly potřeba. Bušení ustane. Dveře se otevřou, Česťa vpadne dovnitř.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak snad.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Maličkost

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na V objetí: http://sosaci.net/node/29867

    Drabble: 

    Veronika se uplakala ke spánku. Podložili jí hlavu polštářem a rychle se poradili.
    Karl zůstal doma, hlídat, Česťa vyrazil zpátky k Veronice domů. Hledat.
    Prohlédl dům, procítil magii, četl emoce a ozvěny ze stěn. Byl to smutný obraz. Útok byl rozhodně magický, ale něco s tou magií nebylo v pořádku. Jako by ji něco přerušilo. Přetržení kouzla zřejmě způsobilo, že Veronika omdlela. Milan ale ne.
    Zhluboka se nadechl, přivolal si k sobě každičkou píď magie, kterou mu rozbité ochrany mohly dát, a začal čarovat. Před jeho očima se všechno vracelo do původního stavu. Nic nechybělo. Kromě jednoho kousku puzzle. Proč?

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že téma je dostatečně zakomponováno. :)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    V objetí

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Když nemáš kde hlavu složit: http://sosaci.net/node/29737

    Drabble: 

    Dům pod hladinou rybníka byl zvláštní. Na policích místo knih porcelánové hrnečky s pokličkami, světlo z koutů nevyhánělo stíny, naopak je prohlubovalo zelení. Karl s Česťou se bavili na druhém konci místnosti. Až po tom, co ji jako dvě kvočny zabalili do dek a uvařili jí bylinkový čaj.
    "Co se stalo s dědou?" Zeptala se přiškrceným hlasem. Teď už jí to přece řeknou, ne? Musela to vědět!
    "Verunko, prosím tě..."
    "Řekněte mi, co je s dědou! Není mi pět!"
    Posadili se k ní, každý z jedné strany. Nemuseli nic říkat. Věděla, už věděla.
    Objali ji, stiskli. Ale utěšit ji nemohli.

    Závěrečná poznámka: 

    Teď jsem sama sebe rozesmutnila.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Prodám paničku! Zn. rychle!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Na scénu vstupuje Gandalf, láskyplně zvaný Gándí, kotě, nebo Sádlík. (případně neláskyplně zmetek)

    Drabble: 

    Jedinečná nabídka! Prodám paničku. Případně vyměním za spoustu kočičích kapsiček a granulí (ne pro kastráty, měl bych je, ale čuchli jste k nim někdy?).
    Je čistotná, prťavá (zabere málo místa, stačí jí krabice, jako mně), ráda a dobře vaří (i když mě vždycky klepne přes ťapky, když chci sáhnout do hrnce), uklízí pravidelně a vyrábí skvělé kočičí hračky a škrábadla.
    Ideální pro kočku, která se ráda mazlí (protože mě už s tím chováním a hlazením mého sádlíka se*e!), nebo pro kocoura, který už nemá co ztratit (jestli víte, co myslím). Kupte ji, neprohloupíte!
    Gandalf (co bude doma konečně největší kocour!)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Kiss me

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní!

    Check, please! je úžasný komiks vycházející občasně na http://checkpleasecomic.com

    Třetí série, předposlední a poslední zveřejněný díl.

    Drabble: 

    Když ho objal a z hrdel jim vytrysknul smích, bylo to, jako by znovu dosáhl nohama na zem. Ukotvilo ho to. Vyhráli. Bylo to jako sen, jako držet Erica poprvé v náruči, jako první polibek, první společná noc, první miluji tě. A přesto se to s tím ani zdaleka nedalo srovnat. Zápasů jsou desítky. Eric je jen jeden.
    "Kéž bych tě mohl políbit." Přímo tady, uprostřed konfet, spoluhráčů, novinářů, fanoušků. Před celým světem...
    "Polib mě."
    "Nemůžeme." "Proč ne? Chceš mě políbit. Proč nemůžeme?"
    Vpil se mu do rtů, lačně. Protože Jack Zimmerman konečně vyhrál. A svět se mohl jít vycpat.

    Závěrečná poznámka: 

    Co můžu říct? Trvalo jim to zatraceně dlouho. Miluju tyhle díly. Nejen kvůli Jackovi a Bittymu, ale taky proto, Že Pars dostal, co mu patřilo.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Když nemáš kde hlavu složit

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Probuzení: http://sosaci.net/node/29692

    Drabble: 

    Veroničinu otázku úplně pominuli. Dali jí napít, přehodili přes ni bundu a beze slova začali pracovat s magií. Dívala se na ně přimhouřenýma očima. Věřila jim, ne že ne. Znala je odmalička. Ale kde je děda? Proč nic neříkají?
    Česťa se na okamžik postavil do středu místnosti, točil se na patě, oči zavřené, ruce rozpažené. Pomalu je spustil a podíval se na ni.
    "Není tu bezpečno. Ochrany jsou narušené. Půjdeš s námi?"
    "Ale kam, strejdo?"
    Podíval se na Karla, v očích otázku. Kývnutí.
    "Do bezpečí, Verunko." Vzal ji za ruku, něco ji zastudilo. Na dlani se jí zablýskla stříbrná šupina.

    Závěrečná poznámka: 

    To bylo krácení, tomu byste nevěřili.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Probuzení

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na V ulici Karla Hojdena: http://sosaci.net/node/29519

    Drabble: 

    Probírá se pomalu. Cizí hlas ji volá, touží otevřít oči, ale mlha za nimi je tak hustá!
    "Verunko, prosím tě, prober se." Další poplácání po tváři. Mumlání, vzedmutí magie, jiskří a pálí, ochrana kolem domu na ni nereaguje přátelsky. Po kůži jí sjede palčivá stopa kouzla, je jako chladná voda - zamrazí, až to pálivě zaštípe.
    Otevře oči a vykřikne.
    "Klid, holka, klid. Pendlovky na stěně bijí poledne." Jsi v bezpečí.
    "Nůž na stole ostřím nahoru." Vylétne z ní automaticky. Útok!
    "Stříbrná stezka?" Přikývne a konečně se podívá na toho, kdo ji našel. Úleva.
    "Nevím, co to bylo. Kde je děda?"

    Závěrečná poznámka: 

    Ráda si myslím, že dva poslední čarodějové svojí generace, kteří zažili okupaci a totalitu, mají svůj vlastní způsob, jak se domluvit. A že ho znají i jejich nejbližší, v tomto případě vnučka. Snad to projde. :D Dalo to děsnou práci.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Probuď se, Jacku!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Obsahuje slash.

    Check, please! je úžasný komiks z pera talentované autorky Ngozi Ukazu. Pokud máte rádi hokej, slash a pie, je to něco pro vás.
    http://checkpleasecomic.com/comic
    Konkrétně v drabble jde o díl 17 a 18 z druhé série. http://checkpleasecomic.com/comic/02-17-01, http://checkpleasecomic.com/comic/02-18-01

    Drabble: 

    Je načase vydat se na nový led. Nabrat nový směr. Čeká tě zářivá budoucnost. Tak proč nedokážeš myslet na nic jiného, než na Bittyho? Rozloučili jste se. Bude ti chybět. Určitě je to jen tím. Ale no tak. Máš přece na víc. Proč si chceš dál lhát?
    Na rameni mu přistane otcova ruka. Táta toho má hodně co říct.
    "Jdi se rozloučit. Jdi se opravdu rozloučit."
    Nemusí říkat víc. Rozběhneš se napříč kampusem. Za Ericem. Nedohoníš ho, ale víš, kde hledat.
    Neslyší tě. Nic netuší ani ve chvíli, kdy si sundá sluchátka.
    Probuď se, Jacku. Tuhle šanci nesmíš propásnout!
    Gól!

    Závěrečná poznámka: 

    Jack a Bitty jsou moje srdcová záležitost, ale na Check, please! je nejlepší Shitty. :D

  • Obrázek uživatele Bilkis

    V ulici Karla Hojdena

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Na stopě: http://sosaci.net/node/29346

    Drabble: 

    Za nádražím je přechod, Česťovy kroky míří tam. Kolem drážní ubytovny, do Nádražní ulice, pak do Anenské. Pouliční lampy jim svítí na cestu, ale světlo je posmutnělé, zmírá. Česťa už ví, kam jde. K Milanovi domů, do ulice Karla Hojdena.
    Před brankou leží cár kostkované košile. Karl ho sebere a strčí do kapsy.
    Dveře jsou vylomené. Zevnitř. Cokoliv Milana zabilo, dostalo se to do domu jinudy.
    Na podlaze v obýváku leží dívka, dlouhé vlasy rozhozené ve vějíři, dílky puzzle všude kolem, na tváři zaschlé slzy a krev.
    Česťa k ní přiklekne a poplácá ji po tváři.
    "Verunko, no tak, Verunko."

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Na stopě

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Oděni do oceli: http://sosaci.net/node/29342

    Mimochodem, vůbec se mi to drabble nelíbí, achjo.

    Drabble: 

    Karl chce Česťu obejmout, ale nedostane šanci. Jako by sledoval neviditelnou cestičku, Česťa vyrazí do houstnoucí tmy. Karl je rozpolcený. Měl by někoho zavolat, příčí se mu nechat tělo samotné. Ale nemůže opustit Česťu. Dvě cesty, obě úctyhodné, obě trnité. Nakonec zvolí cestu přátelství před cestou odpovědnosti. Vyrazí za Česťou s přes rameno hozeným kouzlem ochranného kruhu, kterým taktak zaštítí místo činu. Sleduje Česťovy kroky, nechápe, ale jde kupředu. Protože mu věří. Ať už Česťa v zemi cítí cokoliv, věří, že dojdou k cíli. Jen se děsí toho, co tam najdou. Vraha? Nebo snad vůbec nic? Co by bylo horší?

    Závěrečná poznámka: 

    Snad tam máme téma. :)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Oděni do oceli

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na ... a nebo taky ne: http://sosaci.net/node/29060

    Drabble: 

    Vyjde ven z budovy, která se stala hrobem pro hromádky tkáně. Zhluboka se nadechne kovově páchnoucího nočního vzduchu a přejede si špinavýma rukama po obličeji. Z jejich třídy už zbyli naživu jen dva. Jen dva, které neodtáhli do koncentráků, nebo nezavřeli jako členy odboje, ať už jimi ostatní byli, nebo ne. Dva poslední mohykáni. Dva poslední čarodějové jejich generace. Poznal by tu magii kdekoliv. I když je na cáry. Znesvěcená, roztrhaná a umírající. Najednou je sám. Jako kůl v plotě.
    Karl vyjde, položí mu ruku kolem ramen a jemně stiskne. Česťu ale neutěší nic. Jen pomsta.
    "Za tohle někdo zaplatí!"

    Závěrečná poznámka: 

    Využívám bonus jako první, protože jinak bych asi drabble na dnešní téma nenapsala.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    ... a nebo taky ne

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Ptej se kamene, třeba odpoví: http://sosaci.net/node/28933

    Drabble: 

    Tři minuty trvá, než vzkaz doputuje vodními cestičkami až k Česťovi, který poklidně dřímá v Karlově křesle. Voda ho probudí naléhavým "Vražda! Vražda!". Nedbá na nic a vydá se na cestu.
    Další tři minuty než přeplave Oboru, vyšplhá se do prudkého kopce a najde Karla v jedné z budov. S mrtvolou. Klekne si, času není nazbyt, magické stopy v tomhle městě vyprchávají neuvěřitelně rychle.
    Tři minuty se napojuje na zem, stěny, strop. Vymáchá se v krvi, mozkomíšním moku, obsahu střev, ale nezjistí nic. Magická stopa je slabá jak pavučinka. Sotva ji zaznamená, přetrhne se. Přesto ví víc, než by chtěl.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak, máme mrtvolu, máme oba hlavní hrdiny... A snad máme i téma. :D

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Ptej se kamene, třeba odpoví

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Úprk: http://sosaci.net/node/28726

    Drabble: 

    Netuší, co ho vytáhlo z postele, nohy ho ale samy donesou k budově nádraží. Těžká vrata průchodu se za ním zabouchnou, protáhne se kolem páchnoucích záchodků, vydá se po pešuňku směrem k budově Telecomu. Něco je tu špatně. Břízy a javory, okupanti dříve holé stráně, nešumí. Nepohne se ani lístek.
    Zahne doleva. Rozbité dveře jako by ho přitahovaly. Vstoupí jimi a v nose ho zaštípe.
    Zašedlé zdi s malůvkami, díry v podlaze i střeše zlověstně mlčí. Šlápne na zakrvácenou ponožku s kusem nohy. Tělo je na cáry.
    Vyběhne, najde louži a pošle po vodě rychlý vzkaz.
    Česťa třeba mlčení prolomí.

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem nějaká krvelačná... :)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Dívka s rusými vlasy

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní!

    Řekla jsem si, že bych mohla, když téma dá, přidat pár střípků do příběhu. Z minulosti. Snad se v tom neztratím...

    strigga v létě psala, že by chtěla vědět víc o některých postavách. Tak tady něco z Hedvičiny minulosti.

    Drabble: 

    Těžko říct, kdo byl překvapenější. Jestli ona, s rukama i obličejem od krve, nebo její obět s ranou v hrudníku, z níž po kapkách unikal život.
    Ne že by nikdy nikoho nezabila.
    Ne že by čekal, že nikdy nezemře.
    Topila, stahovala pod vodu, škrábala a kousala. Věděla, jak ublížit. Zabořit někomu bajonet do hrudníku byla jiná věc.
    Nemohl je nechat, aby ukradli jeho zemi, jeho lidskost, jeho duši, aby zničili celý národ, odsoudili ho k porobě. Měl zač bojovat. Šlo mu o všechno.
    Šlo jí o všechno. Mohla ztratit svůj druhý život, životy svých druhů. Draze vykoupené.
    Nakonec prohráli oba.

    Závěrečná poznámka: 

    Připomínám, že Hedvika je rusalka. A snad je k pochopení, proč prohráli oba.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Není horšího nepřítele

    Úvodní poznámka: 

    V podstatě předchází drabble Úprk: http://sosaci.net/node/28726
    A když už máme takové pěkné téma, začněme trošku ostře. Viňte mé bolavé zuby.

    Drabble: 

    Maloval by ji v jasných jásavých barvách. Jen ji. Její výrazy tváře by stačily na stovky, miliony, miliardy obrazů. Pro její úsměv by překonal všechny staré mistry. Byla jeho múzou, jeho potěšením, jeho prokletím. Dal by jí všechno. Dal by jí všechnu svou magii, zvěčnil by ji jako nikdo nikoho před ním. Byla by nesmrtelná! Jako Mona Lisa. Nechtěla ho. Zaplatí. Nezbude jí nic.

    Nechtěla s ním mít nic společného. Z jeho pohledu ji mrazilo. Z jeho doteku cítila šílenství. Z jeho obrazů zase smrt.

    Prý není horšího nepřítele, než zhrzené ženy... Veronika se měla naučit, že to není pravda.

    Závěrečná poznámka: 

    Hezký drabblen všem! ;)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Úprk

    Úvodní poznámka: 

    Kdesi v 90. letech, když byl svět Karla a Česti ještě relativně v pořádku. Zatím.

    Mimochodem, už před dvěma lety, když jsem začala psát příběh této dvojice, jsem jim vybrala jako "domov" starou Příbram. A hlavně jsem jim vybrala strom. Vrbu na hrázi Horní Obory. Starou, ale silnou, pevně zakořeněnou, stejně jako je staré, silné a pevně zakořeněné přátelství mezi Karlem a Česťou. Jak bolestné a přízračné pro mě bylo minulý týden zjištění, že je strom pryč! Zbyl po něm jen nizoučký pařez, který má obrovskou výpovědní hodnotu - jednalo se možná o jediný zdravý strom, který byl u obou Obor. Ne, nemohli pokácet křivule, co pomalu padají do vody. Museli sejmout rovný a zdravý strom! Vážně netuším, co jim udělal. :(

    Drabble: 

    Koleje se ve slábnoucím slunci leskly, vzduch nad nimi byl plný tetelivého chvění. Odpadky se válely všude možně a uhelné sklady vrhaly dlouhé stíny do kolejiště. Klid letního večera nerušil ani drážní rozhlas, ani vlaky, ale rychlé kroky. Člověk, který je vydával, se držel ve stínu, ohlížeje se za sebe. Vypadalo to, že svého pronásledovatele setřásl. Schoval se za vylomené dveře jedné z drážních budov. Nedbal na špínu a sedl si. Zabalil se do bubliny relativního bezpečí čtyř stěn a střechy nad hlavou.
    V protějším rohu, v hromadě suti, se něco pohnulo. Vyskočil na nohy. Utéct! Hned. Nestihl ani vykřiknout.

    Závěrečná poznámka: 

    A jo, není to moc tématické. :D

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Morituri te salutant

    Poznámka: Neprošlo betou.

    Vloni jsem psala o Česťovi, letos padla volba na Karla. Navazuje na letošní DMD příběh a zasahuje do dost osobní roviny. To jen na vysvětlení.

    Přístupnost: 12+ kvůli tématu

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Utíkej, ďábel ti zírá do očí

    Úvodní poznámka: 

    Napsáno na téma Zlé dvojče.

    Dlouho jsem váhala, co vybrat. Nakonec jsem sáhla po drabble ze seriálu, protože mě ho letos mimořádně bavilo psát. A tohle drabble mě osobně nejvíc zasáhlo. Napsat ho bylo krutě lehké, což asi vypovídá o tom, jaký vztah mám ke svým postavám. Nebo taky ne. Ukazuje mi, že nikdy nejste dost staří na to, aby se vám vyhnuly problémy. A temnota. Ani dost staří, abyste si s nimi uměli poradit. Holt život.

    Drabble: 

    Karl se nemůže srovnat. Něco ho neustále ruší, jako by byl nabit statickou elektřinou. Je slabý, nedokáže se tomu ubránit. Vrátil se domů, ale ani tady nenachází klid. Známá světnice vypadá cize. Známá voda šplouchá v nelibozvučném rytmu, ryby se mu vyhýbají. A lidé. Cítí je, skoro je může ochutnat. Bylo by to tak snadné. Po nábřeží běhají děti. Slaďoučké dětičky a jejich slaďoučké dušičky. Stačilo by natáhnout ruku, blýsknout zrcátkem, mávnout pentličkou. Jeden prstík ve vodě a byly by jeho. Aby je pozřel.
    Vběhne do koupelny, zvrací do umyvadla. Vzhlédne.
    V zrcadle místo modrých duhovek otcovy mrtvé rybí oči.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Klap

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutežní bejkovina.

    Drabble: 

    Klap. Klap. Sakra, jsem teprve v půlce. Klik. Klik. Klap. Klap. Mám ještě kafe? Cink. Žbluňk. Polk. Ještě je teplé, super. Klik. Klap. Klik. Klap. To nedám. Zív. To už je půlnoc? Kam se ten čas poděl? Klik. Klik. Klap. Klap. Klik. Klik. Měla bych jít spát. Ráno vstávám. Brzy. Ale už zbývá jen třetina. A bude to za mnou. Klik. Klik. Klap. Klap. Klik. Klik. Klap. Ještě deset. Klik. Klik. Klap. Klik. Klik. Klap. Možná se dostanu do postele dřív než ve dvě. Klik. Klap. Ještě pět. Klik. Klap. Klap. Poslední! Klap.
    Poslední bod byl udělen. Vybarvit pole.
    Chrrr...

    Závěrečná poznámka: 

    Díky za vaši práci, holky! :)

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Pusť mě

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Daruji ti polibek -

    Jsme na konci letošního příběhu. Páni, letos to uteklo, ani nevím jak. Děkuji všem drabblícím, zadávajícím, hodnotícím, sosačkám, komentujícím a vůbec všem za super duben.
    Zvláště pak děkuji svým pravidelným podporovatelkám: Aries, Eillen, Nev a Profesorovi.

    Drabble: 

    Teplo. Kouř. Chladná ruka na čele.
    Česťa mrkne, pak otevře oči naplno a zhluboka se nadechne. Ruka z čela se přesune na zápěstí. Studí a pálí zároveň.
    "Pusť mě," zašeptá. Česťa si možná nemůže pamatovat, co se odehrálo pod hladinou, ale jeho duše může. A pamatuje si.
    Je pozdě, noc skládá poklonu novému dni. Za chvíli bude svítat. Karl přistiženě ucukne a podívá se na něj bolestným pohledem. Jen jedno oko je jeho, druhé nepoznává. Opona se rozevřela, klapky spadly. Oběma.
    "Chtěl jsem jen... Sbohem, příteli." řekne, zvedne se a zmizí jako stín.
    "Sbohem." zašeptá Česťa.
    Kéž se znovu setkáme.

    Závěrečná poznámka: 

    Já jsem vlastně hroznej kruťák. Ale věřte mi, že mě to napsání hodně bolelo!

    Tak zase za 11 měsíců nashle u DMD!

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Daruji ti polibek

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Nepustím tě - http://sosaci.net/node/27653

    Tak snad s tím Esem něco provedem. :D

    Drabble: 

    Násilím umlčí hlas ve své hlavě. Zbývají vteřinky. Možná ani to ne.
    Potopí se, nahmatá Česťovo tělo a vytáhne ho ven. Nedbá na ostré kamení na břehu. Česťovi sedře záda, sobě kolena.
    Natáhne ruku, v níž pevně svírá svíjející se klubko, přitiskne ji Česťovi na srdce. Čeká.
    Neozve se nic. Česťa dál nehybně leží na břehu, studený a vzdálený jako měsíc na nebi.
    Karl přivře oči a na okamžik zavzpomíná na své rodiče. Otec matku nikdy nepolíbil. Nikdy. Ani když zemřela. Nechtěl se dělit.
    Karl chce. Je to jako eso schované v rukávu. Polibek vodníka. Může život vzít.
    Nebo vrátit.

    Závěrečná poznámka: 

    Trochu smutné, že? Karlův první polibek v životě.

  • Obrázek uživatele Bilkis

    Nepustím tě

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na V hlubině -

    Kdyby někomu něco nebylo jasné, ptejte se, prosím. Mně to přijde všechno ok a vysvětlené, ale já jsem autor, že?

    Drabble: 

    Měli bychom si ji nechat, synu.
    Karl zírá na opalizující smotek magických vláken kolem perleťově růžové duše. Mohl by si ji nechat. Chce si ji nechat.
    Zaplní ho zběsilá žádostivost a zároveň bezbřehá touha chránit.
    Nenávist k otci, k téhle situaci i k sobě samému. Láska, která se rozhořela již před dávnou dobou a nikdy neuhasla, ani na okamžik.
    Beznaděj, strach a vztek, protože nebude nikdy opětovaná.
    Bolest, únava, něha a radost, přátelství, letargie, úzkost.
    Agónie. Buší, tlačí, trhá, bodá a láme.
    Touží pozřít Česťovu duši, ponechat si ji navěky. Bylo by to požehnání. A přitom prokletí.
    Drahocenné vteřiny ubíhají.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad je tam téma dostatečně. :)

Stránky

-A A +A