Moje články

Rozměry depozitáře jsou pouze jednou ze záhad této časoprostorové koordináty. Mezi další záhady patří poltergeist Poplašňák, o němž dodnes panují pochybnosti, zda se jedná o poltergeista nebo pouze o mimořádně zlovolnou formu ducha.
Antropomorfní formou se přibližuje duchům, existují však pozorování Poplašňáka jako blankytně modrého světelného oblaku (Pokorný 1980, Lipebský, 1995 a další), lze tedy odvodit přinejmenším fakt, že barva přízraku je konstantní.
Záliby této entity jsou jednoznačně typu poltergeistího. Lomcování a pohazování věcmi, kvílení, zaklínání či prozpěvování patří do základního rejstříku činností entity (Pokorný, 1980), tyto však doplňuje jinými, netypickými, například defenestrací nic netušících návštěvníků depozitáře (von Drak, 2020).

Dobrý den, vážení studenti, mám pro vás dobrou zprávu. V opravném testu z reprodukční biologie člověka jste uspěli.
Dnes vám ukážu několik chimér nikoli bájných. Jsou to mořské panny sešité z ocasní části kapra a přední části opice nebo kočky. Kdysi bývaly oblíbených lákadlem různých obludárií.
Malým otráveným jablkem pro genetiky je chimérismus u člověka. Může zpochybnit i úsloví, že matka je vždy jistá. Paní Karen Keegan potřebovala transplantaci ledviny. Synové se nabídli jako dárci. Při genetických testech se však zjistilo, že pouze jeden ze synů je její.
Paní Keegan totiž měla jeden vaječník svůj a jeden své nenarozené sestry.

Uličky školního depozitáře se táhnou do nedohledna. Lze sice dojít na konec kterékoli uličky, nelze však nalézt poslední uličku. Nikdo neví, zda se školní depozitář rozpíná či tvoří vlastní universum. Většina výzkumníků se kloní spíše k variantě univerza uzavřeného vnějšími hranicemi posledního patra gymnaziální budovy. Nikdo neví, co zde bylo postavením gymnázia.
Ze zápisků Vogencrafta (1841) čekajícího na poslední vlak do domovské Vídně vyplývá, že časoprostorová anomálie zde musela být odedávna. Obdobného názoru je i Trauenterk (1900) a Hlinovský (1933).
Současný správce depozitáře problematiku popsal vzhledem k historii budovy, která na tomto místě stojí od roku 1900 (von Drak, 2015).

Dobrý den, vážení studenti. Dnes jsem objevil, že napříč oddělením genetiky vede ulička s minerály. Bude nutné kameny z této uličky přenést do oddělení mineralogie, což bude naším dnešním úkolem.
Ulička není uspořádána abecedně, začneme tedy na kraji, kde se nachází sulfidy. A hned zde máme jeden pěkný kámen. Jedná se o disulfid železnatý neboli pyrit.
Pyrit můžete znát rovněž pod přezdívkou kočičí zlato. Nazývá se tak kvůli své mosazně žluté barvě a vysokému lesku, kterým onen kov připomíná. Často doprovází hnědé uhlí a používá se k výrobě oxidu siřičitého a kyseliny sírové. Jeho ložiska naleznete na Plzeňsku a Pardubicku.

Dobrý den, vážení studenti, rád vás vidím ve svých sbírkách. Dnes mi pomůžete s opravou modelů buňky. Začneme s buňkou živočišnou. Na tomto bude potřeba přilepit Golgiho aparát a endoplasmatické retikulum. Prosím, vezměte si jako pomůcku tento obrázek.
Znáte onen citát, že vše živé pochází z buňky? Omnis cellula e cellula. Tento výrok bývá připisován německému lékaři a politikovi Rudolfu Ludvigu Karlu Virchowovi a jde o jednu z nejdůležitějších premis buněčné teorie.
Základy této teorie vymyslel již Jan Evangelista Purkyně, ale některé jeho názory nebyly správné, proto za otce buněčné teorie považován není. Tato čest náleží pánům Schleidenovi a Schwannovi.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás ve školním depozitáři. Vaše písemná práce nedopadla nejlépe a vy doufáte, že vám umožním si ji vylepšit?
Velmi rád, pokud se budete svědomitě připravovat na hodiny. Mít pětku z reprodukční soustavy člověka je totiž vskutku obdivuhodný kousek.
Člověk je z hlediska reprodukce poměrně nekomplikovaný tvor. Má dvě sady chromozomů, je tedy diploidní, haploidní jsou pouze vajíčka a spermie. Vznikají meiózou.
Naprostá většina mnohobuněčných organismů, samozřejmě, člověk je mnohobuněčný, je diploidních. Existuje ale výjimka, roztoč Brevipalpus phoenicis blue, kde se haploidní samice množí partenogeneticky. U tohoto tvora má věta Já sama! úplně jiný smysl, že?

Ptačí muž je podvodník a na zemi leží tělo. Jeden z nich je milenec a druhý vrah. Ani jeden z nich není manžel. Královnu zavřeli ve skříni. Sarkastická plující lebka bliká v rohu zeleně.

Kdo je podvodník?

Metafora pro nepoctivého hráče nebo pro pannu, která se tváří jako děvka?

Hrdina není podvodník. Hrdina je mrtvola. Pirát podvádí, ale ten to má v popisu práce.

Kdo je anděl?

Nikdo.

Každý z nich má své bolestné tajemství. Každý skrývá temný fakt.

Jen tulák se toulá. Hledá magickou krávu. Prý mu utekla, když ji pásl a čarodějnice se zlobí. Asi ho zabije minotaur.

Dobrý den, milí studenti, vítám vás opět v oddělení ptáků. Ulička hrabavých je momentálně uzavřena z důvodu rekonstrukce, navštívíme vedlejší uličku. Nachází se zde několik zachovalých exemplářů z řádů tučňáků.
Podívejte se na tyto vycpaniny. Samec tučňáka císařského a jeho mládě, kteří čekají na návrat samice z lovu.
Kýčovité, avšak pravdivé. Samice tučňáka císařského předá po nakladení vejce samci, který ho na svých nohou inkubuje ve speciálním kožním vaku. Samice poté vyrazí na lov. Vrací se zhruba za dva měsíce, kdy už je mládě vylíhnuté.
Ano, s trochou fantazie to lze považovat za velký flám. Jenomže tučňákům jde o přežití.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás opět ve svých sbírkách. Dnes navštívíme uličku dvacet sedm. Tuším, že jste zde dosud nebyli.
Co se v ní skrývá? Nechte se překvapit.
Ano, ano. Ulička je věnována ptákům z čeledi hrabaví. Naleznete zde převážně příslušníky a příslušnice rodu Gallus; zejména pak zástupce jeho domestikované formy.
Správně, jedná se o kura domácího neboli slepici. Tento byl vyšlechtěn pravděpodobně z kura bankivského žijícího v jihovýchodní Asii, kde ostatně byly slepice domestikovány.
V Evropě je chov kura domácího doložen již v sedmém století před Kristem. Možná i on si po svém zmrtvýchvstání mohl dát míchaná vajíčka.

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Tmu pohladím
Do šátku svážu ji
Poklad svůj
Nejdražší

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Jako stín tichý
Kytice pohladím
Němé svědky štěstí
Po lístcích okvětních

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Pak svíce dohoří
A motýli v tmách
K spánku se uloží
Sny sklouznou k nim

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Vděčná projdu nocí
Do duše si uschovám
Úsměv, dotek, srdce tep
I tanec náš poslední

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Bylo dvacátého sedmého dubna devatenáct set sedmdesát osm. Čtyři děti si udělaly ohníček u svatohorských schodů. Byla jim zima. Jenže oheň hořel trochu víc. Lekly se a utekly. Oheň pohltil křoví, šindelovou střechu a jako nenasytný jedlík začal pohlcovat podlážky lešení.

Ticho modlitby nahradil řev plamenů, který byl slyšet už zdálky. Výkřiky hasičů. Praskání hroutících se krovů. Vzrušení hovor přihlížejících. Mlčení a slzy.
Živel se podařilo úplně zkoti až třicétého dubna v ranních hodinách.

Následovalo ticho. Ohlušující ticho, které se vznášelo nad těžce poničenou památkou. Zvony ke mši nezvonily. Nemohly. Oheň je umlčel.

Všichni přemýšleli, co bude dál. Ticho sílilo.

Poltergeist Poplašňák zezelenal. Jaroslav L. si toho všiml okamžitě po vstupu do sbírek. Neuniklo mu ani pestrobarevné číro, které zdobilo poltergeistovu hlavu namísto obvyklého uhlazeného účesu.
"Proč je Poplašňák zelený?" zeptal se bez většího zájmu Daniela von Draka.
"Asi je mu špatně," pokrčil rameny tázaný. "Nebo ho časová skluzavka zanesla do Británie v době vzniku punku. Nevystopovali jsme ho hned."
"Aha."
Poplašňák poletoval kolem a tvářil se nanejvýš nevinně, což vybičovalo smysly pedagogů k pohotovosti.
Najednou začalo cosi vířit vzduchem. Vypadalo to jako malé papírové vločky. Potom si Jaroslav všiml, že jsou to známky. Na všech stálo Punk is med!

"Představ si, Danieli, že moji primáni přišli na to, že i učitel se učí," oznámil Marek P. cestou do kabinetu za sbírkami.
Daniel von Drak se usmál. "To je pravda. Já jsem například zjistil, že všechno to harampádí okolo nejsou exponáty, ale muzejní předměty. Exponáty to budou, pokud ho vystavíme. Jestli to platí i v případě výuky, ale nevím."
"No... Poplašňáka si na výstavě představit nedokážu," otřásl se Marek.
Daniel se ušklíbl. On si to naopak představil velmi živě.
"A Danieli? Tyhle kočičky jsou co?" zeptal se Marek po chvíli mlčení.
"Čerstvě nařezané kočičky z roku 1942. Přinesl je Vraspír."

"Stačí mi, že jste mladí, abych vás měl rád," řekl svatý Jan Bosco. Svou láskou dokázal zázraky. Byl dobrý učitel i pro život. A já si zrovna včera večer vzpomněla právě na tento jeho citát.
Přemýšlím, jak dlouho by svatý Jan Bosco přežil dnes. Igor Hnízdo by prý na dnešní škole přežil tři dny. Svatý Jan Bosco by možná přežil déle. Měl děti rád, ale nebyl naivní.

V devítce si na světcův citát ještě vzpomenu. Jsou to sice sígři první kategorie, ale moji nejoblíbenější.

Omičce odejde třídní. Doufám, že říďa ty omyly moderní drezury nedá mně. Nejsem svatý Jan Bosco.

Skluzavka byla bohužel jedna z těch vzácných multitemporálních skluzavek, které školenému strážci nabízí průchod do více časových rovin. Poltergeist Poplašňák však zůstal zcela věren své nátuře a prostě se sklouznul. Žádná paralýza výběrem.
První zastávkou byl starověký Řím. Ti nebozí křesťané, kterým spadl rovnou do Večeře Páně si nejdřív mysleli, že je to Panna Maria. Svůj omyl si uvědomili velmi rychle.
Císař Nero byl stejně šílený, takže ho modrý chlápek v paláci nikterak nepřekvapil. Dobře si popovídali. Na oslavu seznámení se rozhodli pro pořádný táborák...
Co k tomu dodat. Velký požár Říma je historicky doloženým faktem, ačkoli původně vznikl jinak.

Dveře na konci deváté uličky byly pootevřené. Škvírou se do školního depozitáře vkrádala tma a zima. Příšeří v uličce houstlo. Strážný duch Siegfried znepokojeně nasál vzduch. Okamžik postál, rozhlédl se, a pak se rozplynul.
Znovu se zformoval až v kabinetě správce přímo před zraky Daniela von Draka, Jaroslava L., Marka P. a Vraspíra.
"Dobré odpoledne přeji, vážení pánové," pozdravil.
"Dobré odpoledne," odpověděl správce. "Děje se něco, Siegfriede?"
"Dveře prázdnoty se otevřely. Studí mne ektoplasma a poltergeist zmizel," oznámil Siegfried.
"Chutě do prázdna," zamnul si ruce Vraspír.
Marek se otřásl. "Nestačilo by zavřít?"
Daniel zavrtěl hlavou. "Uděláme si výlet do prázdna."

Bum!
Prásk!
Třísk!
Vrzzz!
Třísk!
Bum!
Prásk!
Ratata!

"Co se děje?" zeptala se Alena S. Daniela von Draka. Ten se ušklíbl.
"Poplašňák účtuje se šachovými velmistry."
"Co prosím?!" divila se pedagožka.
"Víte, milá kolegyně, ve škoním depozitáři se do dnešního dne nacházel poměrně rozsáhlý soubor bust šachových velikánů," vysvěloval správce.
"A Poplašňák se jim rozhodl dát šach mat?" kontrovala kolegyně.
"Je to možné," přitakal Jaroslav L., který právě vstoupil do sbírek. "Nevypadáš, že by ti to nějak zvlášť vadilo," prohodil ke kolegovi.
Úšklebek na biologově tváři získal na potměšilosti. "Poplašňákovy zábavy se mi nelíbí obecně. Při téhle zatím nikdo neumřel."

"Pět let! Ona se ho zeptala, jestli tu bude za pět let!"
"On tu chce být?"
"Co je to za blázna?!"
"Ten mladej neni normální."
"Je vidět, že ještě nezná tebe, Poplašňáku..."
"Já ho naučím slušnému chování! Bude před námi mít strach a hrůzu..."
"Jen aby on nenaučil tebe, náfuko jeden modrá."
"Brbly, brbly, brbly!"

***

Duchové se vznášeli v uličce devět. V nastávající tmě slabě zářili. Poletovali vzduchem a rokovali o novém správci školního depozitáře.
Vůbec se jim nezamlouval. Nebylo jim po chuti, že by měli podléhat takovému nedochůdčeti.
Poplašňák napínal ektoplasmatické bicepsy a kasal se, jak s mladíčkem zatočí.

Jiřina N. učila češtinu a dějepis. Za dlouhou kariéru pedagožky na různých typech škol zažila všechno možné. Toho dne ji čekal další podivuhodný zážitek.
Když v doprovodu Daniela von Draka vešla do sbírek, zdál se v nich panovat klid. Vydržel přesně čtyřicet pět vteřin. Pak se modře zablesklo a všude pršela slova.
"Antiochie.
Agrippa u piva s tribunálem.
Triceratops na borůvkách.
Vysoce inteligentní biomiska.
Polymerázový řetězový parlamet.
Řehoř sněžící broučí hlavy.
Snědený zlatobýl na šampaňském.
Kaviár pivní v kostele.
Lidé protivní nazdar.
Brekekekeke!"
"Poplašňák zkouší psát básně nebo jen náhodně generuje slova?" obrátila se Jiřina na kolegu. Ten pokrčil rameny.