Moje články

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 16. - Vlasy větrem cuchané

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
    Žalm 22;1

    V parném letním odpoledni byly hlavní dveře kostela otevřené a vchod do kostela přehrazovala jen zdobená mříž. Mírný vánek se skrze ni proháněl sem tam do nitra chrámu a zpátky. Čechral vlasy poutníků, kteří pozorně naslouchali výkladu regenschoriho a kostelníka v jedné osobě.
    Světec stál poněkud stranou pod křížem. Tvář měl vážnou a oči přivřené. Zničehonic se mu v mysli vynořily verše dvaadvacátého žalmu. Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí. Šklebí rty a pokyvují hlavou…
    Nevědomky sevřel rty a prohrábl si kratičké vlasy, které se větru zpřeházet nepodařilo.
  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XVII.

    Drabble: 

    V hodině dvanácté se nepozvaný návštěvník pohodlně usazuje na úzkém lůžku, jímž je kabinet vybaven. Naprosto přitom ignoruje Jaroslavovu zjevnou nevoli. Marek toho však není schopen.
    „Co je to za nahrávky, Danieli? Tedy, jestli nejsou tajné,“ pokusí se nejmladší pedagog změnit téma.
    Daniel se rozesměje. „T-to sotv-va,“ zakoktá se. „Sperma tunelových mloků. Dělal mi je jeden doktorand na centrále.“

    V kabinetě se rozhostí ticho. Tentokrát rozpačité. Než ho stačí někdo přerušit, rozrazí se dveře.
    Závan větru rozevlaje dlouhé vlasy profesora biologie a takřka odhalí Vraspírův obličej. Ten však stačí kápi zachytit, aby nesklouzla. Do kabinetu se vkutálí špulka černých nití.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 15. - I zahořel chrám

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Já nevím, ale pořád se nemůžu trefit do té správné noty...

    Drabble: 

    Po požáru ze dne 18. března roku 1933 zůstaly z kostela stát jen holé zdi.... Záře požáru prý byla vidět až na Rokycansku.
    Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

    Po prohlídce varhan, na kterých poprvé zazněla Česká mše vánoční („A nejen ona,“ zdůraznil varhaník. „Je poněkud tristní, že je Jakub Jan Ryba znám jako autor jediné skladby. Napsal i velikonoční mši a další skladby.“) nahlédli poutníci do kostelní věže, kde ohořelý trám připomínal meziválečný ničivý požár.
    „Již čtyři měsíce po požáru byly na věž instalovány zvony,“ vyprávěl varhaník.
    „A od té doby spolu stále vyzvání…,“ zabásnil si Kněz.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XVI.

    Drabble: 

    Jedenáctá hodina denní pomalu končí a Daniel von Drak s Jaroslavem L. stále vedou svůj rozhovor o Vraspírovi. Ani jeden z nich z něj nemá radost.
    V tom se na scéně objevuje postava v kápi. Než zaklepe, tak nějakou dobu stojí za dveřmi kabinetu.
    „Dále?“ tázavý tón správcova hlasu prozrazuje překvapení nad tím, že někdo dokázal projít sbírkami bez doprovodu až k jeho kabinetu.
    „Přeji vám pěkný den, stateční bratříčci,“ pozdravil je muž v kápi.
    „I já tobě, Vraspíre,“ opětoval pozdrav Daniel.
    „Co ty tady?!“ zavrčí Jaroslav.
    „Přinesl jsem Danielovi nějaké nahrávky,“ odpoví Vraspír. „Pořád spolu, co?“ zeptá se vzápětí.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 14. - Pověst abstrahovaná vyprávěním obeznámeného učitele klavíru

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Kostel byl pravděpodobně postaven na začátku 13. století jako jednolodní, ve 14. století byl rozšířen do tvaru kříže.
    Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

    „K založení kostela se váže zajímavá legenda. Jistý šlechtic na lovu zabloudil v hlubokých rožmitálských lesích. Kůň ho donesl až na zdejší pahorek, kde se nechtěl hnout z místa. Až najednou jeho kopyta o něco zazvonila. Byl to železný kříž. Šlechtic měl později sen, aby na zde postavil kostel…,“ začal s povídáním varhaník.
    „Hele, pavouk!“ zaznělo od hřbitova dětským hlasem.
    „Cože?“
    „Pověst abstrahovaná vyprávěním obeznámeného učitele klavíru,“ zareagovala Lovec. Varhaník totiž učil na klavír.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 13. - U chrámu Páně

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Na zdejší faře působila celá řada významných kněží. Václav Hájek z Libočan, …, zde působil v letech 1524-27.
    Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

    Na prostranství mezi farou a kostelem se poutníci setkali nejen s místním duchovním správcem a majitelem již zmíněného psa, ale i se zdejším regenschorim ve vzrušené debatě.
    „Stejně si myslím, že jsou to vzdušné zámky,“ říkal právě regenschori. Farář přisvědčil. Vtom si všiml příchozích.
    „Dobrý den,“ pozdravil je. Nebyli mu zcela neznámí, neboť některé z nich vídal o nedělích v chrámě, ostatní mu Ministrant představil.
    „Mohl byste nám udělat kratší prohlídku, prosím?“ požádal Kněz varhaníka.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XV.

    Drabble: 

    O jedenácté denní hodině rozhovor o kataklysmatech stále pokračuje.
    „To pravděpodobně jsou. Nikdo neví, ze kterého času je ústředí povolalo. I jejich označení za ghúly je v podstatě pouze pracovní,“ odpoví Markovi správce.
    „Vraspír je další taková katastrofa,“ zabručí Jaroslav, ale Daniel ho dobře slyší. Povzdechne si.
    „Zachránil nám život, opakovaně,“ podotkne.
    „Ale taky nás do té situace párkrát dostal,“ nedá se Jaroslav.
    „Ne můžeš ho vinit ze všeho. Za zhroucení tunelů Vraspír nemohl.“ Ani tato připomínka však s Jaroslavem nepohne. Daniel se začíná smiřovat s tím, že snáze postaví zámek ze vzduchu, než jeho kolega vezme Vraspíra na milost.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XIV.

    Drabble: 

    Na prahu jedenácté hodiny překračují pedagogové práh školního depozitáře. A zůstanou strnule stát. Markovi navíc spadne brada. Jaroslav neví, jestli se má smát nebo ne a Daniel se ušklíbá.
    Kompletní kostlivci před nimi tančí v rytmu Čajkovského Květinového valčíku.
    „A dost!“ zazní povel, když hudba dozní. Kostlivci se postaví do pozoru. Daniela to udiví natolik, že se přestane ušklíbat.
    „Děkuji vám,“ otočí se na Sklepmistra a jeho „muže“.
    „Za málo,“ zabručí Sklepmistr. „Pavouk,“ dodá a rozloučí se.
    „Pavouk?“ podiví se Jaroslav.
    „Pohotově alternativně vyřešíme události, obtíže, kataklysmata,“ objasní zkratku Daniel.
    „Ř-řekl bych, že jsou sami takovým k-kataklyzmatem,“ poznamená koktavě Marek.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Prosba vpletená do pavoučí sítě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ, protože je to pitomé (a nejspíš to ani nesplňuje zadání), ale dalo mi to práci.

    Drabble: 

    Pavouk to je jako

    Poslyš
    A počkej
    Vnímej
    Odpouštěj
    Uč se
    Kontempluj

    Pavouk to je jako

    Poslyš, vážně Tě mám ráda
    A počkej, až to dokážu říct
    Vnímej, když chci obejmout
    Odpouštěj, když Tě neslyším
    Uč se, jak vykouzlit můj smích
    Kontempluj chvíle, kdy jsme spolu

    Pavouk to je jako

    Poslyš, vážně Tě mám ráda
    A počkej, až budu chtít Ti to říct
    Vnímej, jak moc mě štveš
    Odpouštěj, když mi lezeš na nervy
    Uč se trochu se mnou mluvit
    Kontempluj, ale radši mě obejmi

    Pavouk to je jako

    Poslyš
    A počkej
    Vnímej
    Odpouštěj
    Uč se
    Kontempluj

    A napiš mi

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 12 - Schody

    Úvodní poznámka: 

    Ach jo, takových historek se k těm schodům váže… Ale to bychom strávili týden jenom na nich, proto jen takto.

    Drabble: 

    „Dali jsme mu jméno Šedivák. ... Vzhledem připomínal vlka. Byl asi metr vysoký, měl šedou srst, dlouhý čenich a vzpřímené uši.“
    Teresio Bosco – Don Bosco

    Cesta ke chrámu Povýšení svatého kříže vedla poutníky po starých schodech. Byly to dlouhé pásy země zpevněné na svých krajích žulovými kvádry, které zub času nejen notně ohladil, ale i vyzdvihl nad úroveň terénu.
    Po schodech sbíhal pes. Šikovný hafan využíval kořenů vzrostlých lip, přesto mu činnost činila značné potíže.
    „Hele, vlk!“ smál se Stopař.
    „Farářův pes,“ zabručel Ministrant.
    „Řekni pánovi, že jsme doma,“ vtipkoval Kněz.
    „Jako děti jsme po nich jezdili na kole,“ prozradila Lovec.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XIII.

    Drabble: 

    Na přelomu desáté a jedenácté hodiny pondělního dne stojí správce sbírek se svými kolegy Markem P. a Jaroslavem L. přede dveřmi do depozitáře.
    „Tak tedy,“ prohlásí Daniel s povzdechem. „Řekneme těm bestiím, že jsme doma.“
    „Děláš, jako by to byli vlci,“ řekne na to Marek.
    „Kéž by to byli vlci. Jsou to ghúlové.“ Stín v Danielových očích ještě více ztemní.
    „Opravdu si myslíš, že ve sbírkách něco sežrali?“ zajímá Jaroslava.
    „Nemyslím. Jsou vázáni přísahou. Schopni toho ovšem schopni jsou. Formaldehyd a jiné konzervační látky, ani spory hub a plísní by jejich zažívání nijak neuškodily,“ odpovídá Daniel a pobaveně se ušklíbá.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XII.

    Drabble: 

    Na prahu desáté hodiny denní se otevřou dveře na konci deváté uličky. Vystoupí z nich postava, kterou lze označit za antropomorfní pouze kvůli tomu, že počet odstávajících částí jejího těla je plus mínus stejného tvaru a počtu jako u lidí. Další čtyři ji následují. Ani jedna z nich není člověk. Jsou Sklepmistr a jeho parta.
    Správce sbírek je očekává. Na nic nečeká a hned začíná vysvětlovat.
    „Jedná se o deset koster, které je potřeba shledat a složit. Foto je zde, kosti všude. Nic nesežrat.“
    „Nejsme blbý!“ zavrčí vůdce postav.
    Daniel mlčí. Periferním pohledem zavadí o Sklepmistrovy bicepsy a rozloučí se.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 11 - Úcta a nukleové kyseliny

    Úvodní poznámka: 

    A máme tu tradiční salesiánské drabble. Rozhovor, o kterém vypráví se opravdu stal. Naštěstí se nevešly jeho naturalistické podrobnosti.

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    "31. ledna, ve dvě v noci, Don Bosco končil pozemskou pouť."
    Teresio Bosco - Don Bosco

    Během polední pauzy se hovor stočil na úctu k relikviím.
    „Já tenhle ostatkový byznys nikdy nechápala,“ přiznala Lovec.
    Kněz pokrčil rameny. „Rozumím, ale víra v moc relikvií je v církvi odedávna.“
    „Vím, ale když byla v republice socha Dona Bosca s kostí z předloktí, myslela na to, že by z ní šla extrahovat DNA Dona Bosca,“ zaculila se Lovec. „S kamarádkou jsme přemýšlely, jak tu kost získali. On není mrtvý tak dlouho, aby na ní nebyly zbytky svalů. Nějaký nejen periferně viditelný zbytek bicepsu třeba.“

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 10 - Sklepmistr a cvokaři

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    "Původní cvočkařský veřtat … v druhé polovině 19. století jedna z mnoha dílen, která se v chudém brdském kraji snažila uživit několik rodin z okolí tavením rudy a výrobou drobného železářského zboží."
    web Infocentra Rožmitál pod Třemšínem

    Alej Johanky z Rožmitálu zavedla poutníky až k domu č.p. 74., který stál na okraji Starého Rožmitálu. Starší paní tam zalévala květiny vodu z lahve od červeného vína.
    „Sklepmistr?!“ pozastavil se na lahví Kněz, který byl tak trochu vtipálek. „Mešní víno mám lepší.“
    „Dobrý den, paní. Nevíte, kde bychom našli cvokařské muzeum?“ zeptal se ženy Světec.
    Paní se pobaveně zasmála. „Stojíte před ním.“
  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí XI.

    Drabble: 

    Devátá hodiny míjí. Správce školního depozitáře se propracovává ke svému kabinetu. V doprovodu strážného ducha a Jonáše čistí uličky, které k němu vedou. Siegfried před sebou levituje hromádku kostí a bystrooký Jonáš pomáhá s hledáním.
    Když se dostanou ke kabinetu, zbývá do začátku druhé vyučovací hodiny, kdy již Daniel učí, pouhá čtvrthodina. Rozhodne se tedy požádat o pomoc. Na mobilním telefonu navolí nepříliš používané číslo.
    „Daniel von Drak. Josefe, můžeš na chvíli?“ ohlásí se.
    „Von Problém má problém?“ ozve se posměšná odpověď, ale Daniel se nenechá odradit. Nastíní Josefovi situaci.
    „Pošlu ti Sklepmistra a jeho partu,“ řekne Josef a zavěsí.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 9 – I sehnula se dívka pro květinu

    Drabble: 

    „Je čas zabíjet i čas léčit,
    čas bořit i čas budovat.“
    Kazatel 3;3

    Byl nádherný letní den. Poutníci opustili památnou lípu a pokračovali dolů po aleji pojmenované po české královně. Slunce zářilo a v korunách stromů se proháněl vítr.
    Veveruška se toulala po louce svažující se k Podzámeckému rybníku. občas se shýbla, aby obdivovala nějakou květinu. Z kopretin si uvila věneček, pampeliškový posadila na hlavu Motýlkovi.
    Potom objevila šedavý pelyňkový trs. Otrhala téměř všechny rostliny.
    „Proč trháš ten plevel?“ zeptal se Stopař.
    „Je léčivý. Bude se hodit, pokud nám nebude dobře.“
    „Je čas léčit i čas trhat,“ citoval Kněz.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí X.

    Drabble: 

    V osmé denní hodině je správce sbírek velice rád, že právě neučí.
    „Siegfriede!“ zavolá a duch se objeví. „Co se tu stalo?“
    „Vybíjená. Poplašňák byl míč,“ vysvětlí Siegfried.
    „Dobrovolně?!“ pozdvihne správce obočí.
    „Neptali se ho,“ připustí duch. Opomene již dodat, že to byl on, kdo poltergeista dočasně zneschopnil. Nemusí. Správci je to jasné.
    Jedno ovšem Danielovi jasné není. Jak shledat rozházené kosti v horizontu vlastního života. Vyšle střelnou modlitbu ke svatému Antonínovi, pomocníkovi při hledání ztracených věcí.
    Na stole v kabinetě leží kytice pelyňku pravého. Plánoval ji použít jako učební pomůcku. Nyní by z ní nejraději vyrobil slavný opojný nápoj.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 8 – Královnino statečné srdce

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Johanka z Rožmitálu byla statečná žena z rožmitálského panského rodu Lvů, milovnice umění, která zároveň usilovala o náboženskou toleranci...“
    Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

    „Víte, že královna Johana byla katolička?“ zeptal se Ministrant. Světec přisvědčil, ale ostatní byli překvapeni.
    „Ano, manželka protestanta Jiřího z Poděbrad byla katolička. Rožmitál byl baštou katolíků. Ostatně proto byl zničen hrad na Třemšíně i Teslínské opatství. Ačkoli to husité dobyli v podstatě bez boje,“ zabručela Lovec.
    „A přece byli šťastní,“ řekl Stopař.
    „Překvapivé, že? A dnes patří náboženství mezi témata, která by lidé nejradši vynechali, nebo pro ně zabíjí,“ prohlásil smutně Kněz.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí IX.

    Drabble: 

    Sedmá denní hodina je ponořena do ticha. Duchové se skrývají ve stínech, kosti leží na podlaze, jen pavouci v deváté uličce šustí nožkami.
    O dvacet pět kilometrů na jihovýchod nasedají do auta Daniel von Drak, správce depozitáře, s kolegou Jaroslavem L.
    „Vypadáš spokojeně,“ prohodí Jaroslav.
    „Jsem. Budu mít klidný den, žádné zkoušení, žádná písemka,“ usměje se Daniel.
    Jaroslav si povzdechne. To on zkoušení v plánu má.

    Spokojený úsměv na Danielově tváři zamrzne v okamžiku, kdy otevře dveře školního depozitáře. Na hlavě mu přistanou lebka a dva prsty. Nedaleko zahlédne stehenní kost.
    „Já věděl, že nemám mluvit o klidu,“ prohlásí rezignovaně.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 7 – Čas umírání

    Úvodní poznámka: 

    Nehody se stávají.

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat.
    Kazatel 3; 2

    Seděli pod památnou lípou královny Johanky. Kněz listoval misálem a připravoval si kázání. Ministrant se Stopařem měřili obvod kmene pomocí provázku a pravítka na deskách Lovcova zápisníku. Veveruška zkoumala mechorosty. Světec se procházel zlátnoucím obilím. Najednou upadl.
    „Fuj!“ vykřikl.
    „Co se děje?!“ vzhlédl Ministrant od měření.
    „Spadl jsem na zdechlinu!“ prskal Světec.
    „Vyper si gatě v rybníce,“ poradila mu Lovec.
    „Nemám náhradní,“ bránil se.
    „Půjčím ti kraťasy, nebudeš naostro,“ na to Stopař.
    „Byl to zajíc, řekla bych. No, budiž mu to počítáno za smrt,“ uzavřela Lovec.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí VIII.

    Drabble: 

    Šestá hodina se nese v rytmu tance. Diskokoule u stropu září zeleně a zlatě. Bliká naprosto mimo rytmus valčíku Na krásném modrém Dunaji. Dvojici duchů to ovšem nevadí, neboť ani oni jej nevnímají. Klopýtavé kroky víří vzduch v uličce u oken.
    Taneční mistr pohupuje holenní kostí přesně podle hudby. „Á dva tři…,“ nedopoví. Právě v tu chvíli totiž otevře oči a uvidí tanec svých svěřenců. Naštve se. Ektoplasma vystřídá působivé spektrum odstínů rudé barvy.
    „Co to má jako být?! Tohle že je naostro?! Spíš na blbo, ne?!“ rozčiluje se.
    „Copak my jsme oblečení?“ kontruje drze Poplašňák.
    Taneční mistr pukne vzteky.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 6 – Mírumilovný král

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
    Izajáš 53; 11

    „Všichni jste jistě slyšeli o filmu umučení Krista,“ začíná Kněz svoji promluvu. „Rád bych se zastavil u scény před ukřižováním. V té zmučené postavě plné krve sotvakdo pozná spasitele. Ani apoštolové ho nepoznávali. Jejich naděje jsou mrtvé a slova proroka Izajáše o ospravedlnění mnohých jim nepřijdou na mysl.
    Jejich přítel, pán a král umírá. Mysleli, že změní svět. Že bude vládnout železem a vysvobodí židovský národ od nadvlády Římanů. Jenomže identita Božího syna je jiná. Mnohým se zdá královská identita bez násilí dočista prázdná, falešná.“

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí VII.

    Úvodní poznámka: 

    Téma se schovává ve falešní identitě Poplašňákově nevinnosti.

    Drabble: 

    V pět hodin ráno jsou po celé podlaze sbírek rozházené kosti. Matějova červená kšiltovka visí na klice dveří správcova kabinetu. Klobouček slečny Karly se povaluje uprostřed pavoučí uličky. Fialky z něj kdosi otrhal a teď se válí všude okolo.
    Mrtvé ticho neruší jediný zvuk. Poplašňák se svatouškovským výrazem proplouvá mezi modely buněk. Chvějící se kosti pod sebou se snaží nevnímat.
    V tom mu do cesty vstoupí Jonáš. Duch má přesně takovou stříbřitě šedou barvu, jaká se od něho očekává.
    „Pokrytecká nevinnosti,“ promluví na poltergeista, který se urazí.
    „Moje identita je zcela v pořádku, děkuji pěkně.“ Znovu nasadí výraz falešné nevinnosti.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 5 – Óda na osud blatného hradu

    Úvodní poznámka: 

    Ubohý pokus o ódu

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Nad údolím růží starý hrad
    V zámek jemný přestavěný
    Kde královnu vznešenou kdys
    Pohlednou potkati mohl bys

    Stěna křehká, stěna subtilní
    Místo smíchu vítr zní v ní
    Průvodcem je stará krysa
    Hnusná celá skoro lysá

    Nad údolím růží šlechtici
    Nad údolím růží králové
    Nad údolím růží v likvidaci
    Nad údolím růží vandalové

    Loupou se ze zdi sgrafita
    Opilec močí u zdi dosyta
    Po špatném jistě vínu
    Morální zví kocovinu

    V hladině shlíží se krása
    Pentlí jest jí vodní řasa
    Opilce však nezajímá
    Keř v zahradě objímá

    Dejte všichni valem vínu
    Chraňte svoji otčinu
    Nechte ódy na neřády
    Historie stojí tady

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí VI.

    Úvodní poznámka: 

    Lze uznat i negaci tématu? Milý poltergeist totiž složil ódu na to, že morální kocovinu mít nemůže, jelikož nemá morálku.;-)

    Drabble: 

    Čtvrtá hodina sklo tříští
    Sluníčko pořád spinká
    Poplašňák tady sviští
    Umíráček v dáli cinká

    Rozpadá se kostřička
    Těžká je ta písnička
    Těžká, těžká je vina
    Hlavu tíží kocovina

    Ektoplasma proudem tryská
    Radostí poltergeist víská
    Elegantně vzduchem letí
    Od desíti rovnou k pěti

    Morálka to je slovo cizí
    Já mám jinou světa vizi
    Ničit, vrzat, skřípat, trhat
    Lidi z oken vyhazovat

    Strach do srdcí zasévati
    Inkoust jen tak rozlévati
    Z knížek stránky vytrhávat
    Není třeba pozor dávat

    Ektoplasma proudem tryská
    Radostí poltergeist víská
    Elegantně vzduchem letí
    Od desíti rovnou k pěti

    Jsem Poplašňák a jsem král!
    Koukni, aby ses mě bál!

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 4 – Osud blatného hradu

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Hodně malá troška rožmitálské historie

    Drabble: 

    „Původně vodní hrad, postavený kolem roku 1250 Oldřichem z Březnice z rodu Buziců.“
    Rožmitálsko na starých fotografiích a pohlednicích

    Nad starým zámkem přelétl čáp. Veveruška pozorovala jak nad Kuchyňkou, nejmenším z rožmitálských rybníků, klesá níž.
    Stopař s Ministrantem obraceli svůj zrak k nedalekému farnímu chrámu. Světec však a Kněz hleděli do zpustlé zámecké zahrady.
    „Tohle býval blatný hrad. Jeden ze dvou, o kterých vím, že patřily Lvům z Rožmitálu,“ řekla Lovec.
    „A komu patří teď?“ ptal se Světec, který měl rád historii.
    „Nějakému američanovi. A on to tu nechal zpustnout,“ řekla trpce Lovec. „I když vinu asi nese víc lidí.“
  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí V.

    Drabble: 

    Čtvrtá denní hodina nastupuje s velikou pompou za zvuku tříštícího se skla. Blankytný přízrak splaskává do původní velikosti, ba co víc, snaží se učinit ještě menším. Marně. Do uličky v okamžiku vletí rozzuřený strážný duch.
    Popadne provinilého poltergeista a natáhne ho jako žvýkačku. Následně na žvýkačce udělá uzel a hodí. Síla úderu pošle Poplašňáka skrz několik uliček. Exponáty proletí, aniž by je poškodil.
    Na konci vyhlídkového letu však čeká bdělá náruč Zikmundova. Kostlivec přízrak zachytí a poválí ho mezi kostičkami dlaně. Vzniklou kouli hodí Matějovi.
    Rozházené části skeletů, a strážný duch, ráno prozradí správci sbírek kolektivní vinu zápasu ve vybíjené.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 3 – A zámek se rozvlnil

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Roku 1565, kdy k Rožmitálu patřily i statky Mirošov a Strýčkovy, uvádí se v popise celého panství 48 rybníků...“
    F. A. Slavík – Rožmitál pod Třemšínem 1230 - 1930

    Po nebi zvolna pluly mraky. Skryt mezi nimi pěl skřivan svoji radostnou píseň. Poutníci odpočívali na břehu Podzámeckého rybníka.
    Světec přemítal o slovech Kazatelových. Pozoroval přitom zámecký odraz ve vodní hladině. V zadumání si prohrábl vlasy nade čelem. Zamračil se. Lovec se tiše zasmála.
    „Marnost nad marnost,“ prohlásila.
    „Já se nečesal,“ odvětil Světec. „Ale tohle zrcadlo je přítel, podívej,“ vybídl dívku.
    Nedaleko od nich proplula potápka roháč a zámek se za ní rozvlnil.
  • Obrázek uživatele Profesor

    Jeden den tam, kde kostry tančí IV.

    Úvodní poznámka: 

    Co říci? Na tohle téma přece nešlo napsat nic normálního.;-P

    Drabble: 

    Třetí hodina ranní se mění v dým.
    Kostry stále setrvávají ve stejných pozicích. Matěj stojí s kšiltovkou na hlavě. Zikmund má pokrčený ukazováček na pravé ruce. Fialky na kloboučku slečny Karly začínají zvedat hlavinky.
    Poltergeist Poplašňák spočívá na podlaze již i rameny; jeho levá noha je velmi dlouhá. Siegfried stále spí.
    O stěnu vedle poltergeista je opřené staré okno; sem do kouta školního depozitáře jej kdysi odložili řemeslníci a zapomněli na něj. Poplašňákovi zacuká pravé oko. Otevře se. Přizrak vidí sám sebe v okně jako v zrcadle. Bedlivě se prohlíží. Otáčí se, natřásá. Ješitností se nafukuje na hranice svých možností.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží 2 - Démant

    Úvodní poznámka: 

    Citace z Bible uvádím dle českého ekumenického překladu.

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“
    Kazatel 3;1

    Den zvolna míjel. Modravý ptáček v Lovcově ruce byl již jen vzdáleným démantem na rybníkem pod zámeckou zahradou.
    „Neublížili jsme mu?“ ptala se Veveruška u oběda. Lovec se mírně usmála.
    „Nemyslím, jen se trochu polekal,“ odvětila. Světec na ni upřel oči o pár odstínů světlejší než peří ledňáčkovo. „No opravdu!“ bránila se dívka, „ten kámen, o který si při lovu narazil hlavu, asi nečekal.“
    „Chudák, neměl příjemný den,“ politoval ptáčka Stopař.
    „Každý den nemusí být příjemný,“ vstoupil do jejich diskuse Kněz. „Svět nabízí i dny zlé.“

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí III.

    Drabble: 

    Druhá hodina nového dne pozvolna míjí. Minuty se táhnou podobně jako poltergeistova levá noha. Ta je nyní již tak dlouhá, že se přízrak hlavou dotýká podlahy. Atomy prošlapaného linolea se chvějí vibracemi ektoplasmy.
    Strážného ducha lechtá pod nosem soví pírko. Naštěstí pro vycpaného ptáka ztratil dotyčný duch schopnost kýchat již před poměrně značným počtem dní. Nemusí se proto obávat škody způsobené mocným poryvem vzduchu. Klidně stojí dál.
    Noc zvolna spěje k ránu. Vleče se jak líný letní den. Obyvatelé sbírek mohou na příjemné letní dny již jenom vzpomínat. Nyní se však nacházejí v příjemném nebytí a další den je netrápí.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí II.

    Úvodní poznámka: 

    Jak napsat desátou, když máte jednu hodinu po půlnoci?
    Stačí bláznivé kukačky a nouzové osvětlení.;-)

    Drabble: 

    Odbíjí prvního hodina nového dne. Čas vyhrazený duchům právě končí. Ti ve školním depozitáři se za celou dobu stěží zakomíhali v rytmu myšího dechu.
    Rozbité kukačky v jedenácté uličce však bijí desátou. Pavučiny pokrývající lampičku nouzového osvětlení se chvějí v rytmu nakřáplého zvuku. V mžiknutí oka tak odhalují její skomírající nazelenalý svit.
    Kostlivci stále setrvávají ve stejných pozicích. Poltergeist má levou nohu poněkud delší. Jeho blankytné tělo prozařuje slabá záře dorůstajícího měsíce. Siegfriedova ektoplasmatická ramena jsou nepatrně níž.
    Vydrolenou škvírou vedle okenního rámu do sálu proniká slabý závan čerstvého vzduchu, který ještě není zkažený dechem projíždějících aut. Sbírky stále spí.

  • Obrázek uživatele Profesor

    V údolí růží – Na Kuchyňce

    Úvodní poznámka: 

    To jsem zvědavá, jestli to dotáhnu do konce.

    Nesoutěžní

    Drabble: 

    Prvním starostou města Rožmitál byl František Báca, mlynář podebranský a také autor plánku na hodinovou věž na městské radnici.
    ---web Infocentra Rožmitál pod Třemšínem---

    Odbyla desátá hodina dopolední. Zadní trakt radnice se odrážel v zrcadlové hladině. Lovec stála na ostrově a v dlaních držela ptáčka. Vlny omývaly zem u jejích nohou.
    Ministrant se Stopařem opodál diskutovali nad rozloženou mapou. Osikový háj okolo nich ševelil v jemném vánku.
    Světec mlčky pozoroval sgrafitovou omítkou odpadávající ze zdí, v nichž před dávnými časy prodlévala i česká královna. Ani kněz nemluvil. Oba byli mezi poutníky noví a slunce jako lampa svítilo nad jejich hlavami.
  • Obrázek uživatele Profesor

    Den tam, kde kostry tančí I.

    Úvodní poznámka: 

    Taky vám profesor Daniel von Drak a jeho sbírky tak chyběli? Už nemusí...

    Pro ty, kdo nepochopí, kde je téma - klid ve sbírkách, není možná nebo ano?

    Drabble: 

    Je přesně nula nula. Školní sbírky jednoho nejmenovaného středočeského gymnázia spí. Veškeré projevy života poklesly téměř na nulu. Nebýt oddechování několika málo spících hlodavců a správcova třímetrového hada je depozitář i přilehlý kabinet života ve smyslu lidem blízkém úplně prostý.
    Kostry stojí ve své uličce. Červená kšiltovka na hlavě kostlivce Vojty je frajersky posunutá na stranu. Fialky na kloboučku slečny Karly vypadají povadle. Achondroplazický Zikmund sedí v tureckém sedu u jejích nohou.
    Blankytně modrý poltergeist Poplašňák visí za levý kotník od stropu a líně se kývá sem a tam. Strážný duch Sigfried hrozivě ční za vycpanou sovou pálenou.
    Sbírky spí.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Změna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Narvat sto slov do sonetu...

    Chtěla jsem si to zkusit.

    Drabble: 

    Rok s rokem sešel se v unaveném vodopádu
    Vzpomínek přehršel, co změnily se v radu
    Pokus Shakespearův sonet psát jest utopie
    Když to není bard, kdo krev Tobě pije

    Rok roku předal nad životem vládu
    Marně se snažil najít na něm vadu
    Jen poezii tuze hloupou získal
    Když ležící dívce hlavu vískal

    Rok s rokem předstíral soucit svůj nakreslený
    Proč hledat lásku, světlo, krásu, kde nic není
    A proč hledat tam, kde básník přehání své psaní

    Rok roku předal již vládu a kdo by ho budil
    Když starý jak Metuzalém děsně tu prudil
    Rok nový Petrarcu místo Williama si zvolil

  • Obrázek uživatele Profesor

    Tři krát tři plus jedno na rozloučenou

    Úvodní poznámka: 

    Tři krát tři z mých oblíbených a jedno navíc

    Drabble: 

    Začínáme s Biblí:
    Owlicious: První budou poslední
    Danae: Nic v hrobě
    HCHO: Tomáš

    Od Knihy knih se přesuneme ke zvířátkům:
    eliade: Jako ryba ve vodě
    netopýr budečský: Óda na úžasná zvířátka
    Čarodějnice: Monolog vrány

    Věda ve sto slovech:
    mila_jj: Ze soudní síně: Přišel i o poslední elektron
    Chrudoš Brkoslav Štýřický: Akční potenciál a akce drabblistova
    Dain: Chtěli byste opravdové ticho?

    Hesla na závěr:
    Peggy: Vymknuta z kloubů doba šílí

    Závěrečná poznámka: 

    Ahoj za rok! :-)

  • Obrázek uživatele Profesor

    Omnia tempus habent

    Úvodní poznámka: 

    Profesor Daniel von Drak a jeho přátelé na dobrodružné výpravě tunely času.

    Drabble: 

    Daniela von Draka navštíví v jeho kabinetě za školními sbírkami agent Stráže času právě ve chvíli, kdy vysvětluje kolegům Jaroslavovi L. a Markovi P. podstatu času. Společně vyrazí na dobroudružnou výpravu, která se kapku zvrtne.

    Odkaz: http://www.profesordvondrak.estranky.cz/clanky/pribehy-s-vraspirem/omnia...

  • Obrázek uživatele Profesor

    Omnia tempus habent XIX.

    Úvodní poznámka: 

    Z letošního seriálu je těžké vybrat. Hlavně proto, že jsem chtěla zařadit drabble s Danielem, který v seriálu dobře půlku času ani nebyl, a Jindřicha k tomu. Tohle mám ale moc ráda, takže je tu.

    Drabble: 

    "Co tady děláš?! Co je s Danielem?" vypálil Jaroslav.
    "Pracuji," odpověděl Jindřich. "Co se týká Daniela, bude asi lepší přesunout se do mé kanceláře," usoudil vzápětí. Pokynul na chodbu.

    Na konci chodby byly jediné dveře. Na nenápadné jmenovce stálo Jindřich von Drak.

    Vešli. Jindřich nabídl svým společníkům židle. Sám usedl za stůl zavalený hromadou složek.
    Jaroslav se rozhlédl po místnosti. Viděl police prohýbající se pod tíhou knih a pořadačů, pootevřenou kartotéku, obrovskou nástěnku s nápisem OPERACE TICHO PO PĚŠINĚ a velikánský displej zobrazující síť nervových buněk s nepravidelně rozesetými barevnými body. Při bližším pohledu na obrazec poznal obrys České Republiky.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Omnia tempus habent XXXIII.

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí zde.

    A je to. Příběh operace Ticho po pěšině dospěl třicátou třetí epizodou ke svému závěru. Daniel a jeho přátelé se se svými věrnými čtenáři loučí. Na viděnou za rok.;-)

    NESOUTĚŽNÍ dárek pro věrné čtenáře.:-)

    Drabble: 

    "Danieli...," vydechl Vraspír a v jeho hlase znovu zazvonil smích. Opatrně pohladil Daniela po rameni. "Přivedu ostatní."
    "Počkej... Slyšel jsem tě zpívat...," řekl Daniel přerývaně. "Hymnu kadetů... Potom hymnus tunelů, přivolal mě."
    Vraspír se uchechtl. "Tu jsem napsal, když jsi byl tenkrát v kómatu. Neříkej Jaroslavovi, že tě zpět přivedla moje písnička. Nepochopil by to."
    Daniel se bolestně pousmál, jeho obličeji ten pohyb vadil. "Prosím... Je ochránce. Jako ty," žádal Vraspíra slabým hlasem.
    "A oba strážíme to stejné," překvapivě neodporoval Vraspír.
    "Prosím...," šeptal Daniel.
    Vraspír pochopil nevyřčené. Zákon Danielovy prosby před ním jediný nikdy nepukl.

    "Chce tě vidět," oznámil Jaroslavovi.

    Závěrečná poznámka: 

    KONEC
  • Obrázek uživatele Profesor

    Omnia tempus habent XXXII.

    Úvodní poznámka: 

    A je to tu.

    Poslední soutěžní drabble DMD 2018. Budete mi chybět, moji milí věrní čtenáři. Děkuji vám. Děkuji i organizačnímu týmu - jsem ráda, že tu jste.:-)

    Předchozí drabble.

    Jako dárek pro Vás jsem se rozhodla zpracovat závěr příběhu ve dvou drabblech. První je zde. Druhé nejspíše zítra.

    Drabble: 

    Jaroslav sledoval, jak si Vraspír přisunuje k Danielovu lůžku židli. Byla v pokoji jediná, přesto mu vadilo, že nemůže přítele navštívit přímo.
    Proč mohl on? zeptal se Jindřicha v duchu.
    Nestyděl se zeptat, pokrčil rameny Jindřich. Jaroslav zavrčel, protože se Vraspír zrovna v tu chvíli usmál.

    "Statečný bratříček žárlí. Nepustili ho sem, nestihl se zeptat...," oznámil Vraspír nehybnému Danielovi. "Má dojem, že pro mne neplatí žádné předpisy," prohlásil. Po krátké odmlce dodal: "A vlastně má pravdu."
    Na Danielově tváři vykvetl poloúsměv.
    "Víš, proč se s předpisy nekamarádím," pokračoval Vraspír v monologu.
    "Protože já mám stejný problém?" přerušil ho Daniel sípavě.

    Závěrečná poznámka: 

    Následující zde.

Stránky

-A A +A