Moje články

  • Obrázek uživatele angie77

    Zajímavý mix

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma pro 22.4. Snílek.
    Vlastně nevím, jestli můžu - není to totiž tak, že bych ho v daný den vůbec nenapsala, napsané bylo, jen se nepotkalo s tématem, takže mi nebylo uznáno. V pravidlech jsem se k tomu nic nedočetla, tak to zkouším :-)

    Drabble: 

    Kamarádka horalka je fascinující směsí ryzího pragmatismu a beznadějného snílkovství.

    Když jsem se těsně před odletem zeptala, jestli by jí nevadilo být hlavním řidičem výpravy, protože náš muž si uvědomil, že by nemohl pít a začal z původního slibu couvat, nezaváhala ani minutu. S ledovým klidem nás provezla terény, nad kterými slabší povahy dostávaly hysterické záchvaty.

    Pak se ale zahledí do vln nebo se začne vlnit v rytmu hudby uprostřed ulice a nevnímá okolí. Hodiny vykládá o vnitřních hlasech, které ji vedou a pomáhají v důležitých rozhodnutích. Je přesvědčená, že za vše špatné, co se nám děje, si můžeme sami.

  • Obrázek uživatele angie77

    Dělba funkcí

    Drabble: 

    Na začátku letošního DMD jsem rozhodně neplánovala ho celé věnovat mexické dovolené. Spíš jsem předpokládala, že při příležitosti poslední série Hry o trůny budu ještě jednou psát o těch super postavách stvořených panem Martinem (jejichž charaktery filmoví producenti čím dál více ničí).

    Teď na konci přemýšlím, jestli jsem na své hlavní hrdiny nebyla příliš tvrdá. Zajímalo by mě, jak by některé zážitky vylíčili oni.

    Nicméně role zapisovatele my byla svěřena. Zejména jsem teda zapisovala a rozpočítávala společné útraty, ale to je detail. Dostala jsem funkci a té jsem využila. Je na posouzení ostatních, jestli jsem byla vládcem přísným či nikoli.

  • Obrázek uživatele angie77

    Magické místo

    Drabble: 

    Teotihuacán jsem viděla při své předchozí návštěvě Mexika, ale jsou věci, které se neomrzí. Jedeme tam s kamarádkou horalkou (a teoreticky i s naším malým mužem, ale ten je zase v jedné z protestních nálad, takže jsme ho viděly naposled u vchodu…). U toho vchodu jsme přesně na otevírací dobu a jsme tu první (i prodavač lístků přišel až po nás).

    Magie místa může působit naplno. Být samy na vrcholu pyramidy Měsíce a mít před sebou celou dlouhatánskou Cestu mrtvých úplně prázdnou je nepopsatelný zážitek.

    Člověk uvažuje, jestli něco takhle monumentálního před více než dvěma tisíci let skutečně stvořili lidé…

  • Obrázek uživatele angie77

    Vzácná shoda

    Drabble: 

    Hovory o našich současných či bývalých partnerech byly tématem, které se za celou dovolenou neomrzelo. Nejspíš proto, že nebylo výbušné, dotyčné nepřítomné protějšky jsme mohli vychvalovat nebo naopak pomlouvat bez rizika, že se to někoho z přítomných dotkne.

    Obzvlášť mě bavily příběhy kamarádky horalky. Třeba jak se její exmanžel (v době, kdy byl ještě nikoli ex ale budoucí) kvůli ní během pár dnů odnaučil ráčkovat, protože mu dala ultimátum, že o svatbě bude uvažovat pouze v případě, že dokáže správně vyslovit její jméno.

    „Následně se ukázalo, že má i charakterové vady. Byl sice roztomilý, ale úplně blbý,“ pronesla s úsměvem.

  • Obrázek uživatele angie77

    Ať žije luxus

    Drabble: 

    Rozdělení na dvě skupiny už máme nacvičené.
    Takže jedna bydlí v malém rodinném hotýlku se samými místňáky, kde se očividně nebojí používat dětskou práci (ale ta holčička vypadala, že ji uklízení fakt baví...). Měli jsme se krásně.
    Druhá chtěla větší luxus, za který byla připravena si i náležitě připlatit. Hotel Canada jen pár metrů od hlavního náměstí se zdál být ideální volbou. Tato luxusní skupina nicméně v hotelu dlouho nepobyla. Přesně do spatření prvních vícenohých spolubydlících. A nebyli to tentokrát roztomilí švábíci. Byly to odpudivé štěnice. Zvířátka, kterých se zbavuje hodně špatně. Odešly kamarádky, hmyzové spokojeně zůstali.
    Dobře jim tak.

  • Obrázek uživatele angie77

    Obtížná domluva

    Drabble: 

    „Plánování v pěti lidech prostě nefunguje,“ shrnujeme po týdnu empirický poznatek. „Co kdyby každý den měli na povel dva lidi a ti řekli, co se bude dělat?“
    „Jako že nejdřív domluva mezi čtyřma očima a pak tvrdá diktatura?“
    „Spíš mezi šesti až osmi… No co, většina vás je brýlatých,“ zašklebím se. „Ale jinak v zásadě jo.“

    Dlouhé zamyšlené ticho.

    „Už vidím, jak se zrovna vy dvě podřizujete tomu, co někdo vymyslí,“ ozve se vzápětí odboj z očekávané strany.
    „Co by ne, zkusme to.“
    „Blbost!“
    „Taky myslím, že to nebude fungovat.“

    Neboli jsme se nedohodli ani na tom, že se nedohodneme…

  • Obrázek uživatele angie77

    Univerzální lék

    Drabble: 

    Máme drobný problém se poskládat do taxíku…

    „Co vlastně máš v tom obrovském batohu?“ nedá mi to. „Dvakrát denně se nepřevlékáš jako někdo, takže oblečení to nebude…“
    „Zas tak velký ho nemám,“ brání se.
    „Dvojnásobný oproti mému, a to vleču pracovní notebook.“
    „Já mám zase lékárničku, to jsem hlásila předem.“
    „Dobrý, ale pár náplastí, Paralen a Endiaron přece nezabere tolik místa.“

    Jsem hrdá, že jsem si vzpomněla na dva názvy léků, které jednou za uherský rok použiju. Následuje nicméně výčet minimálně dvaceti dalších, údajně naprosto nezbytných.

    „Já ti nevím… mně na všechny cestovní neduhy stejně zabírá nejlíp slivovice. Univerzální životabudič.“

  • Obrázek uživatele angie77

    Když se daří...

    Drabble: 

    „Ahoj mami, hlásím návrat do vlasti.“
    „To jsi ty! Já jsem tak strašně ráda, že jsi v pořádku. Měla jsem obrovský strach, že se vám něco stalo,“ valí se na mě z telefonu.
    „Ale proč?“ ptám se udiveně.
    „Neodpověděla jsi mi na tři zprávy. Zkoušela jsem ti volat, ale hlásilo mi to, že se s volaným číslem nelze spojit.“
    „Vždyť jsem ti psala mail, že mám zablokovaný telefon a ať si neděláš starosti.“
    „Mail?“
    „Ty sis vůbec nezapnula počítač, viď?“
    „To mě nenapadlo…“

    No, moje mamka je hodná, ale počítačově nepříliš zdatná. Mělo mi to dojít. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

  • Obrázek uživatele angie77

    Sny se stále míjejí

    Drabble: 

    „Mám ráda moře. Nerada chodím. Jo, jsem líná… Můžete mě aspoň vnímat?“ úpěnlivá prosba.
    „Teď sem chcíplá, ale za měsíc jedu do hor a potřebuju tam nebýt brzda. Vysedneme z toho auta konečně?“ dost důrazná žádost.
    „Včera u Zopilota byla skvělá banda lidí. Slíbil jsem jim, že se zastavíme i dnes večer. Opravdu musíme odjet?“ poměrně smířlivý dotaz.

    Zoufalý pohled z očí do očí. Moje hodná kamarádka chce (pokolikáté už?) vysvětlovat. Já nedávno pochopila kouzla diktatury.

    „Nebuď líná. Nevysedneme. Musíme! Aneb pokud jste to nepochopili, Mexiko je velká země, my máme omezený čas dovolené a do toho se musíme vejít…“

  • Obrázek uživatele angie77

    Všeliké sny

    Drabble: 

    „Myslela jsem, že budeme víc u moře. Šnorchlování bylo fajn, ale jen jedno…“
    „Mohlo být i druhé, ale to by ses nesměla opít tak, že jsme tě druhý den vzbudili v poledne.“

    „Myslel jsem, že nebudeme spát každou noc jinde. Vážně se nemůžete na chvíli zastavit?“
    „Neřekla bych, že to bereme moc hekticky. Ale jestli chceš vysedávat týden v jedné hospodě, jsi na špatném zájezdu…“

    „Myslela jsem, že ji naučíme dochvilnosti. Už mě nebaví na ni čekat!“
    „Obávám se, že jí ani nedochází, že dělá něco špatně…“

    Každý měl očividně jiné představy a sny. Zdaleka ne všechny se podařilo naplnit…

  • Obrázek uživatele angie77

    Žízeň je veliká

    Drabble: 

    „Ještě jednou,“ objednávám.

    Teda… chci objednávat. Vyskytl se problém, jehož hloubku jsme nejprve nepochopili.

    „Dos equis už není.“
    „Hm, tak Técaté?“ navrhuji a všichni kývají, protože jedna z věcí, které máme společné, jsou pivní preference.
    „Došlo.“
    „Indio nebo Sol?“ začínám být lehce nervózní, neb se dostáváme ke značkám poněkud pofidérním.
    „Nejsou.“
    „No tak Coronu…“ hlesnu zoufale.
    „Neuvěříte,“ usměje se číšník, „ale byli tu cvoci, kteří vypili i Coronu.“
    „Vážně nemáte žádné pivo?!?“
    „Vypít mexickou hospodu se nepodaří každý den,“ přitočí se ke stolu stařičký domorodec, „nepamatuju si, že se to někdy vůbec stalo.“

    Rekord, ze kterého ale nemáme velkou radost.

  • Obrázek uživatele angie77

    Co by kdyby

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 20 - Osamocen v davu

    Drabble: 

    „Jste jako smečka. Jakmile se ozvu, hned se do mne pustíte. Nikdy nemám šanci říct, co bych chtěl dělat,“ chrlí v největší hádce pobytu a početné osazenstvo restaurace na nás konsternovaně zírá.

    Tehdy jsme to odmávly jako pitomost. Nicméně…

    Slavné mexické dobrodružství skončilo před dvěma týdny a s mírným odstupem času uznávám, že náš malý velký muž to občas neměl jednoduché. Přemýšlím, jestli by bylo lepší, kdyby býval měl s sebou parťáka. Že by si možná nepřipadal tak osamocený a vyčleněný. Že by se nesnažil prosadit za každou cenu a úplně blbými způsoby.

    Ale testovat to při další cestě nebudu…

  • Obrázek uživatele angie77

    Chvilka pravdy

    Drabble: 

    Sedm uznaných hlavních hříchů bylo mezi nás rozprostřeno celkem rovnoměrně.

    Pyšný byl svým způsobem každý z nás.
    Lakomství bylo zastoupeno nejméně, ale zato se „spořivé chvilky“ objevovaly ve zcela nečekaných momentech.
    Závist občas nepěkně prosvítala u dvou členů kolektivu.
    Záchvaty hněvu se pravidelně střídaly.
    Smilstvo se sice nedělo „naživo“, ale mluvilo se o něm dost často.
    Při skvělé mexické kuchyni a levné tequile se nestřídmosti člověk mohl vyhnout jen těžko.
    Líná byla sice pouze jedna z nás, zato ale hodně.

    S tím vším se ale dá nějak žít. Nejhorším pro mě je netolerance. Ačkoli vím, že i já jí trpím…

  • Obrázek uživatele angie77

    Nevyhnutelná otázka

    Drabble: 

    Cestovat v pěti má své výhody. No… spíš výhodu. Náklady na auto jsou nízké. Potenciální výhodou mohou být i nízké náklady na taxíky, ukecáte-li taxikáře, že se vlezete všichni včetně batohů.

    Taky má několik (mnoho) nevýhod. Pořád na někoho čekáte. Blbě se domlouváte na programu. Někdo chce jít nakupovat, jiný by mnohem raději popíjel pivo či tequilu. Buď mají plánovací náladu všichni (a tudíž by chtěli mít hlavní slovo) nebo jsou všichni pasivní (a nevelí nikdo).

    Cestovat v pěti skládajících se ze čtyřech žen a jednoho muže přináší zároveň každý večer nezbytnou otázku.

    „Kdo si ho vezme na pokoj tentokrát?“

  • Obrázek uživatele angie77

    Tajemství kódů

    Drabble: 

    Vyjasnili jsme si, že do hor potřebujeme auto s vysokým podvozkem. Zbývalo si auto převzít. Ani to nebylo jednoduché.

    Jedna kamarádka auto platí, druhá bude řídit. Od obou jsou vyžadovány cestovní pasy, řidičské průkazy, kreditky a málem i čísla bot. OK, to jsme překonali.

    Pravým oříškem se ukazuje zadání údajů do počítačového systému…

    „Odkud jste?“ táže se poněkud zoufale mladá Mexičanka.
    „Česká republika.“
    „Nemám vás tu.“
    „Evropa...“
    „Vůbec nic se mi nezobrazuje.“
    „My nejsme mimozemšťani,“ vtipkujeme.

    Nakonec byl zadán kód XXS (všechna další neidentifikovatelná území). Úřední šiml byl spokojen. A já jen uvažuju – opravdu je na zkratce CZE něco tajného?

  • Obrázek uživatele angie77

    Kouzla barev

    Drabble: 

    „Hezká sukně,“ pochválí tequilová lady můj večerní outfit.
    „Dlouhá a černá. Sestřička té krátké a šedé,“ přikývnu.
    „Počkej…“ ozve se nevěřícně.
    „No, kdysi před lety byly obě střiženy z jednoho kusu látky. Jen s tou krátkou jezdím do tropů podstatně častěji…“ zašklebím se.

    Jo, co se týká oblečení a obutí, jsem dost konzervativní, a když si něco oblíbím, cestuje to se mnou po světě až do úplného roztrhání. Že sukně (a stejně tak i kraťasy) dávno ztratily svoji původní barvu, je zanedbatelný detail. Několikrát zašívané a přesto již ne zcela spolehlivé sandály jsou horší. Tuhle cestu ale ještě musí zvládnout.

  • Obrázek uživatele angie77

    Opět jsem hvězda

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na Falešné přátelství? - http://sosaci.net/node/35446

    Drabble: 

    Den po mírně hysterickém výstupu na téma hvězd a svině převlečené za kamarádku naše tequilová lady vyspává a my jdeme na výlet. Cílem je misie osm kilometrů po proudu řeky. Stezka placatá a pohodlná, ovšem beze stopy stínu a slunko se nefláká. Na zpáteční cestě jsme jako prevenci proti úpalu nasadili koupání. Velmi příjemné, voda v řece nečekaně osvěžující. Nicméně po vynoření jsem zjistila, že procházím už druhým svlékáním z kůže a že pod opadávající starou je jemňoučká nová vrstva. Která se, než jsme došli do městečka, vybarvila tak, že bylo rázem jasné, která z nás tří hvězd je nejzářivější…

  • Obrázek uživatele angie77

    Není úniku

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma pro 13.4.2019 - Pořád spolu

    Drabble: 

    Půjčit si v pěti lidech auto se jevilo jako skvělý nápad.

    Poloostrov Baja California jsme sedmimístným bourákem projeli tam a zpět, kamarádka horalka je zkušená řidička. Otestovali jsme, co všechno takový ne úplně terénní stroj dokáže. Místa bylo dost, cena příznivá, pohoda.

    Druhé auto měl být džíp s náhonem na všechna čtyři, do hor kolem Měděné soutěsky vhodný. Místo něj jsme nafasovali pickup, takže jsme batohy vozili na korbě zabalené v pytlích na odpadky, aby se na prašných cestách nezničily. Horší byl nedostatek prostoru. Ponorková nemoc se na konci druhého týdne projevovala dost silně a stísněný prostor situaci rozhodně nevylepšoval…

  • Obrázek uživatele angie77

    Když ti vítr napne plachtu

    Drabble: 

    Šnorchlování jsem nikdy dřív nezkoušela. U moře si vystačím s plaváním a blbnutím ve vlnách. Tentokrát jsem se nechala přesvědčit a vyrazila s ostatními na celodenní výlet. Byla jsem nucena navléknout se do záchranné vesty, ačkoli jsem kormidelníkovi vysvětlovala, že plavat umím. Pak jsem dostala malinké tlačící ploutve a šnorchl s dost nechutným náustkem. Když jsem se před opuštěním lodi pokusila zbavit té poblblé o tři čísla větší vesty, byla jsem vyhodnocena jako potížista.

    Šnorchlování jako takové mne moc nenadchlo. Ale jízda na loďce byla super. Mám ráda, když mi vítr hvízdá v uších a z vlasů dělá nerozčesatelný spletenec.

  • Obrázek uživatele angie77

    Jednou bude líp

    Drabble: 

    „Už nikdy nepojedu na dovolenou ve skupině! Už nikdy nepojedu ve skupině! Už nikdy!“ supím.
    „Já tě chápu, ale teď tu jsme a musíme se snažit nejenom přežít, ale i si to užít,“ uklidňuje mě kamarádka horalka.
    „To se řekne…“ zoufám si, neboť dnes mě štvou všichni tři najednou, a to tak, že hodně.
    „Musíš to brát pozitivně,“ povídá a já přemýšlím, jestli se mě nesnaží naštvat i ona, protože jsou chvíle, kdy by se optimisti měli střílet…
    „Budeme mít skvělý večer, uvidíš,“ slibuje.

    A poté se jí dokonalou manipulací podaří, že jsme se rozdělili a každá skupinka bydlela jinde.

  • Obrázek uživatele angie77

    Pavouk alkoholikem či alkoholik pavoukem?

    Drabble: 

    Toho dne se našemu bicáčkovi obzvlášť dařilo, takže není divu, že když večer odešel popíjet do baru mezi tlupu Mexičanů, naše dámská čtyřka popíjející pro změnu na pokoji víno ho „mírně“ drbala.

    „Já se z něj jednou zblázním,“ povzdechne si vlčice.
    „Ale on je opravdu obvykle v pohodě,“ snaží se ho, byť už ne tak vehementně, hájit ta, která ho zná nejdéle.
    „Já ti věřím,“ odpovídá kamarádka horalka, která ho naopak poznala až na letišti. „Pro mě vlastně představuje fascinující objekt zkoumání. Takový divný pavouk se hned tak nepotká.“
    „Pavouk?“ zeptám se potutelně. „Myslíš Prominentní alkoholik vytrvale očekávající uznání kolektivu?“

  • Obrázek uživatele angie77

    Malí stydliví vlci

    Drabble: 

    Obvykle jsme otázku ubytování řešili živelně, tentokrát jsem prosadila, že při předpokladu pozdního příjezdu do velkého města je vhodné mít rezervaci. Iniciativně jsem objednala pokoje. Na fotce vypadaly pěkně. Realita byla horší a pro ty z nás, kteří nejsou zvyklí na bojové podmínky, těžko stravitelná.

    „Fajn, je pozdě, jednu noc dám, ale zítra se stěhuju!“ řekla a pořádně si přihnula.
    „Máme zaplacené obě noci.“
    „To mě nezajímá, tady nebudu,“ další půldecák Jimadora.

    O něco později.

    „Nepůjdem spát?“
    „Aši… ši jo. Ržekni… řekni to těm vlkům… kni jim, že jdu domů.“
    „Vlkům? Žádní tu nejsou. Jen pár stydlivých švábíků.“
    „Ždyť poudám!“

    Závěrečná poznámka: 

    AN: Doteď jsem si v mexických příbězích vystačila skutečně s tím, co se odehrálo, dnes poprvé jsem realitu musela drobně upravit – aneb byli tam brouci, nespokojená spolucestující a flaška tequily, ale ta věta a vlcích/broucích nezazněla.

  • Obrázek uživatele angie77

    Silný a skromný muž

    Drabble: 

    „Celý den jste se mnou nepromluvily ani slovo, ale já jsem divný,“ prská.
    „Možná proto, že jsi ráno místo pozdravu oznámil, že jsme objednaly drahého taxíka,“ utrousím, fakt na něj nemám náladu.
    „Vždyť jo, hotelový byl levnější!“
    „Jenže hotelový by nás těžko vzal všech pět…“
    „Já bych šel klidně pěšky, to vy si musíte pořád vozit prdel. Plnou hubu keců o chození po horách, ale přitom mám lepší kondici než vy!“

    S kamarádkou se na sebe lehce omámeně podíváme. To snad nemůže myslet vážně…

    Myslí… Myslí si, že nás dostal. Periferním viděním zahlédnu, jak spokojeně zaťal svaly. Teda spíš svalíčky…

  • Obrázek uživatele angie77

    Vinařka v Mexiku

    Drabble: 

    Tradičním nápojem v Mexiku je pochopitelně tequila, té jsem ale nikdy nepropadla. Zato víno, to je jiná (dvacet let strávených na vinobraní ve Francii se musí někde projevit). Takže zatímco většina výpravy likviduje litrové lahve Jimadora jak na běžícím pásu, já s kamarádkou horalkou po večerech testujeme různé druhy vína – mexické má kvalitu kolísavou, ale nachází se tu i dostatečný výběr kvalitních dovozových z Chile, za velmi příznivé ceny. K tomu zdejší výborné kozí sýry, případně olivy, co víc si lze přát.

    Nezanedbatelným pozitivním vedlejším efektem těchto nevinných dýchánků byla dohoda ohledně výletu do Paříže, kde budeme v degustaci pokračovat.

    Závěrečná poznámka: 

    AN: Jimador je oblíbená značka tequily, levná a (prý) kvalitní.

  • Obrázek uživatele angie77

    Copak kaktusy, ale pelyněk...

    Drabble: 

    Poloostrov Baja California

    Den první
    „Páni, to je ale obrovský kaktus! Jak dlouho asi roste?“ dumáme okouzleně.
    „A co teprve tenhle. Pojďme se u něj vyfotit, je nádherný,“ jásáme a dereme se k němu trní netrní.

    Den třetí
    „Jako dobrý, ale mohlo by tu růst i něco jiného, ne?“ rozhlížíme se.
    „Tamhle teče řeka, tam musí být něco zelenějšího,“ doufáme… marně.

    Den pátý
    „Zatracenej připitomělej píchavej prevít! Zničila jsem si o něj kraťasy!“ nadávám.
    „Kaktusy! Všude samý kaktusy. Hnus šedozelený,“ prskáme kolektivně.

    Den sedmý
    „Jsou i u jezera…“ zoufáme si.
    „Prosím… cokoli jiného… Třeba pelyněk,“ modlíme se.

    Čas změnit lokalitu…

  • Obrázek uživatele angie77

    Jet lag je prevít

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 1 - Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila

    Drabble: 

    „Je čas jít spát.“
    „Je čas vstávat.“

    Časový posun je prevít a každý ho zvládá jinak.

    „Neválej se, už je bílý den!“
    „Jsem ospalá. Celou noc tu někdo řval…“
    „Celou noc? Zalezla jsi v osm, zhasínali jsme v deset. Měla jsi krásných devět hodin spánku, to ti snad musí stačit.“

    Nestačilo. I z toho plynula nedorozumění…

    „Co podnikneme večer?“
    „Já jdu do postele…“ doprovodila slova výmluvným zívnutím.
    „Zase? Nemáš spavou nemoc?“
    „Den byl náročný.“
    „Možná pro řidiče, my ostatní se jen vezli. Je to nádherné městečko, byla by škoda ho neprozkoumat. Tak pojď,“ snažila jsem se argumentovat.
    „Jsem pekelně unavená!“

  • Obrázek uživatele angie77

    O čem se nemluví

    Drabble: 


    „Proč jsi nešel s námi?“ ptá se ta nejvstřícnější udiveně.

    Opět otázka, která rozpoutala bouři…

    „Kam? Vždyť jste mi nic neřekly! Zase jste se ztratily a já vás pak jak debil hledal. Prochodil jsem půlku města…“
    „Bavili jsme se přece, že jdeme do té hospody hned vedle ubytka, že vypadá sympaticky.“

    Snaha o racionální dialog…

    „To jste možná řešily mezi sebou. Pořád si něco špitáte, ale mně nic neřeknete!“
    „Nebude to spíš tím, že blbě slyšíš?“

    Udeřil hřebíček na hlavičku - aneb empiricky testováno, nepřiznáno…

    „Jasně! Vy šeptáte a nakonec je to ještě moje chyba!“

    Některá témata jsou očividně příliš citlivá…

  • Obrázek uživatele angie77

    Hasta la vista

    Drabble: 

    Mexické dobrodružství zvolna končí. Včera jsem dolaďovala chybějící nákupy – většinu jsem sice zvládla v Teotihuacánu (je příjemné, když čumíte na majestátní pyramidy a do toho vám prodejci za směšné peníze nabízejí hromady zajímavých věcí), ale ještě mi něco chybělo. Super barevné deky (mám doma zatím jen tři), neméně barevné kabelky, tequilu (těch sedm litrů od minula už se pochopitelně vypařilo) a v neposlední řadě pálivé omáčky. Ty tu prostě umí. Je to ostrá země s ostrými lidmi a ostrým jídlem. Takže se mnou domů jede celé barevné spektrum pálivek.

    A nezbývá než říct – hasta la vista, México. Já se vrátím!

  • Obrázek uživatele angie77

    Falešné přátelství?

    Drabble: 

    „Zeptáme se na cestu těch vojáků?“ zeptala se jedna nevinně, netušíc, co vyvolá.
    „To nejsou vojáci. Nemají uniformy. Jsou to divní chlápci se samopaly!“ upozorňuje druhá.
    „Fajn, ale zeptat bychom se jich mohli, ne?“

    Atmosféra v autě je posléze poněkud hustá…

    „Mám plné zuby toho, jak ze mne děláš pořád blbečka! Nejsi nic než rozmazlený fracek, přesvědčený o své důležitosti. Jsem ti dobrá, jen když nemáš nikoho jiného. Teď jste tu tři hvězdy, takže mě můžeš odkopnout, viď?“
    „To snad ne…“
    „Ale jo. Jsi svině převlečená za kamarádku!“

    Na konci dne naštěstí čekala příjemná vesnická hospoda, takže se hrany obrousily…

  • Obrázek uživatele angie77

    Všechno špatně

    Úvodní poznámka: 

    Příběhy z Mexika pokračují :-)

    Drabble: 

    Zdálo by se, že když v machistickém Mexiku je jediný muž v naší skupince zároveň tím, který umí nejlépe španělsky, bude zařizovat všechny zásadní věci. Omyl…

    Takže když nám v La Paz oznámí, že do Chihuahuy neodletíme, neboť rezervace byla stornovaná a letadlo je plné, jsem to já s kamarádkou, které běháme a zařizujeme – zrušení auta čekajícího v Chihuahuvě, koupení nových letenek, nocleh v Guadalajaře, kam se neplánovaně podíváme, protože jinudy se do Chihuahuy nedostaneme.

    A náš malý velký muž nám na konci řekne, že je to naše vina, protože všechno děláme zbrkle a ten původní let jsme zarezervovaly špatně…

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud je tu nějaký znalec pravopisu a místopisu, byla bych ráda za konzultaci ohledně skloňování města Chihuahua (čteno "Čivava"). Jsme si poměrně jistá tvarem do Chihuahuy ("Čivavy"), méně pak už v Chihuahuvě ("Čivavě") - kvůli výslovnosti tam to "v" vkládám, ale vypadá to dost divně...

  • Obrázek uživatele angie77

    Lepší nevidět

    Úvodní poznámka: 

    Chtěli jste zážitky z mé mexické dovolené, máte je mít :-)

    Drabble: 

    Že zrcadlo není můj úplně nejlepší přítel, na to jsem si zvykla už dávno. I na to, že na oficiálních fotkách vypadám jako zarputilý terorista a na těch běžných prostě běžně blbě.

    Ten večer jsem ale měla pocit, že po dni stráveném na moři při pozorování velryb a lvounů bych mohla být příjemně opálená a ošlehaná větrem. Čokoládová kráska, jak říká kamarádka spolucestovatelka.

    Ukázalo se nicméně, že opalovací krém s faktorem 10 a stářím pět či více let není na ochranu před mexickým sluncem to pravé oříškové…

    Nebo je ten loupající se červenáček někdo cizí, kdo mi stojí za zády?

  • Obrázek uživatele angie77

    Všichni jsou už v Mexiku

    Drabble: 

    Jet s nesourodou partou kamarádů na tři týdny do Mexika se jevilo jako poměrně riskantní plán. Příprava na cestu byla minimalistická, všech pět se nás sešlo až při odletu. Mé optimistické já doufalo v bezproblémový průběh, což se nenaplnilo.

    Jedna pohodová cestovatelka, co ráda chodí po horách. Jedna taky pohodová, ale milující nakupování a nedochvilná. Další pohodlná, preferující válení a tequillu. Pátý jediný muž, který neví, co chce, ale chce to hned a jakmile to nedostane, je nevrlý. Konečně já, skvělá Angie.

    Navíc už začalo DMD a signál je tu občas velmi pofidérní.

    Nicméně užili jsme si i příjemné dny.

  • Obrázek uživatele angie77

    Smrtelný omyl

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 1 - Všechno nebo nic

    Drabble: 

    Přemýšlela, jestli mu aspoň v poslední okamžik před smrtí došlo, v čem udělal chybu. Spíše odhadovala, že ne. Byl tolik přesvědčený o vlastní výjimečnosti. To všichni kolem něj se mýlili, nechápali ho…
    Pravda, pochopení pro něj neměla už dlouho. Zbavila se závislosti na něm. Uvědomila si svoji cenu. Připustila si, že ji celou tu dobu jen využíval a týral. Že rodové šílenství si na něm vybralo svoji daň…
    Mohl být spokojený. Konečně jednou se nemuseli obávat o život, nemuseli potupně žebrat, aby se jich někdo ujal. Jeho plány se plnily, postupně.
    Jenže on chtěl mít vše a hned. Nedopadlo to…

  • Obrázek uživatele angie77

    Nejasné plány

    Drabble: 

    „Uchránila jsi můj život. Proč?“ ptá se a nevypadá, že je za záchranu vděčný.
    „Pán světla s tebou má své plány,“ usměje se tajuplně Rudá kněžka.
    „Pro ty plány je nutné, abych nosil tuhle šaškárnu?“ zatřese znechuceně svou „zbrojí“.
    „Lidé vidí, co chtějí vidět,“ pokrčí rameny. „Mance Nájezdník zemřel na hranici. Pán kostí přežil.“
    „Měla jsi to vymyslet jinak!“ řekl frustrovaně. „Vše, co jsem léta budoval, se rozpadne. Jsem jediný, kdo dokázal sjednotit všechny kmeny divokých, dát jim nějaká pravidla a řád. Pokud je tvůj bůh chce použít v boji, bude mít velký problém najít vůdce, kterého budou ochotni následovat…“

  • Obrázek uživatele angie77

    Trampská hymna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sbalit širák, košili, trampské kalhoty
    vyrazit do dáli, odhodit trampoty.
    Kytaru naladit, otevřít pivo
    Ťuk a cink, ať je tu živo.

    Někteří nechápou, co se to děje
    však kdo jednou zažil, ten se jen směje.
    Na konci dne hnízdíme ve stanu
    tedy jak kdo… snad se tam dostanu.

    Netřeba zbrklý být, netřeba plašit
    všichni se vejdou, budem se strašit.
    Takový folkáč vyjde tě levně
    nové přátelé potkáš, hudba spojí tě pevně.

    Země tu duní kopyty stád
    a já se cítím báječně mlád.
    A když kytara úplně neladí
    nikomu kolem to zas tolik nevadí.
    Vždyť pár přátel stačí mít
    a žít.

  • Obrázek uživatele angie77

    Jasné znamení

    Drabble: 

    „Co si pán přeje?“ zeptala se s hlubokou úklonou.
    „Pán se jmenuje Tyrion a přeje si, aby sis to konečně zapamatovala,“ zaprskal.
    „Jistě, pane,“ znovu se uklonila.

    Dělala si z něj legraci? Nebyl si vůbec jistý. Připadal si poněkud vláčený událostmi, na což nebyl zvyklý. V bedně přepraven do Pentosu. V kočáru s Illyriem, sice pohodlnější, ale zdlouhavé. Teď už několik týdnů na lodi, kde mu ten, co si říká Griff, odmítá dát dostatek vína.

    Ale aspoň je tu na první pohled poznat, že děvka je děvka, pomyslel si dívaje se na tetovaný obličej dívky, která se o něj starala.

  • Obrázek uživatele angie77

    Osudová odpověď

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tušil, co přijde, přesto ho to zaskočilo. Jak reagovat na nabídku, kterou by jiní považovali za nebývalou čest?

    „Co když řeknu ne?“
    „Opiju tě a zeptám se znovu. Nabídnu ti hrady pro tvé mladší děti a zeptám se potřetí. Jestli i potom odmítneš… Inu, připíchnu ten prokletý odznak Jamie Lannisterovi, ten by ho mohl nesnášet ještě víc než ty,“ zachechtal se posupně Robert.

    Měl jsi tehdy odmítnout, otče… pomyslel si smutně Bran, sledující neviděn scénu, která odstartovala mnohé.

    Ned Stark byl dobrý muž. Pro hru o trůny však zcela nepoužitelný. A občas dobré úmysly napáchají více zla než zlo samotné…

  • Obrázek uživatele angie77

    Otázka priorit

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Nemůžeš to vzdát! Slyšíš?!?“ zatřásla s ním. „Mnozí za tebe položili život. Nemůžeš teď zahodit ten svůj!“

    Jako kdyby to nevěděl. Kvůli němu přišla o bratra, kterého dlouho chránila. Místo nenávisti, kterou by očekával, s kterou by se vyrovnal, se ještě usilovněji starala o něj. Zahanbovala ho. On měl být velitelem. Byl vyvolený… Tříoký. Nepřipadal si tak. Cítil se stále jako rozbité dítě vláčené na saních ledovou plání.
    Navíc už nedokázal snít vlčí sny. Léto byl pryč, spojení se přerušilo.

    A věděl, že se nikdy nikomu nebude moci svěřit, že smrt Léta ho zasáhla víc než smrt Jojena a Hodora…

  • Obrázek uživatele angie77

    Pes a vlčice

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pozor!“ zakřičela Arya varovně, ale Kousačovy zuby už byly pevně zaraženy v kůži na krku.

    Ohař celkem bez námahy tomu hajzlovi zlomil vaz a poněkud udiveně si pomyslel, že se mu malá Starková pokusila zachránit život. Když potom chladnokrevně oddělala posledního z banditů, uvědomil si, že je v ní daleko víc, než se zdá.

    Ještě definitivněji mu to došlo o mnoho dní později, když ho neméně chladnokrevně okradla a těžce zraněného opustila.

    Ostrá vlčice… táhlo mu zpomaleně hlavou… a já nepatřím do její smečky.

    Ani ho nenapadlo, být na ni naštvaný. Chovala se jako pravý zabiják. Byli si hodně podobní…

  • Obrázek uživatele angie77

    Silný muž a slabá žena

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sedí na koni. Jede. Všechno je v pořádku. Opakovala si ta slova, ač jim přestala věřit už před dlouhou dobou.
    Drží se v sedle. Nevrávorá. Všechno dopadne dobře. Věděla, že se musí tvářit klidně a důstojně. Nepanikařit, ačkoli by se nejradši rozbrečela.
    Je silný. Nepadá. Dostane se z toho. Hypnotizovala ho pohledem, modlila se, aby vydržel ještě krok, ještě dva.
    Neopustí mě. Ochrání mě. Spolu dokážeme cokoli. Šeptala, ačkoli tušila, že zůstala sama.

    Khal Drogo, mohutný válečník s dlouhatánskými vlasy značícími, že nikdy nebyl poražen. Její slunce a hvězdy.
    Prázdná skořápka. Tělo sedí na koni, duše bloudí v temných krajích…

Stránky

-A A +A