Moje články

  • Obrázek uživatele Eillen

    Dvě série

    Drabble: 

    Jindřichův příběh z Tajemného města, ale i Adamarův z Aldormského kláštera si můžete stáhnout ZDE

    EDIT: Kdo si nechce příběh stahovat, pro ty byl vložen na blog.

    Tajemné město

    Ve stínu klášterních zdí

  • Obrázek uživatele Eillen

    Toužící po rozhovoru

    Úvodní poznámka: 

    I když jsem psala dvě série, myslím, že tento kousek, který nepatřil ani do jedné z nich, si právem zaslouží zařadit do výběru pro letošní rok.

    Ježíškova vnoučata. Akce, kterou má smysl podporovat. Akce, které má smysl se zúčastnit. (více informací: https://www.jeziskovavnoucata.cz/sluzba/ )

    Psáno na téma Malebná slova

    Drabble: 

    Stále si pamatují.
    Na příběhy, které vyprávěli svým dětem a poté vnoučatům.
    Na slova útěchy zahánějící pláč.
    Na radostné výkřiky, když slavili úspěchy svých milovaných.

    Stále si pamatují.
    Ale okolní svět jako by zapomněl.
    Sedí či leží a koukají do zdí a vzpomínají na hlasy milovaných.

    Stále si pamatují.
    A doufají, že jednoho dne se otevřou dveře a v nich budou stát jejich nejbližší.
    Naděje však pozvolna umírá a oni si připadají osamělí.

    A pak se jednoho dne dveře opravdu otvírají. Nestojí v nich však nikdo z rodiny, ale neznámý člověk.
    Nevadí jim to. S úsměvem poslouchají malebná slova cizincova.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Hymna Rokycan

    Úvodní poznámka: 

    Nakonec jsem se hecla a zkusila něco vytvořit.
    Předem všechny varuji, že neumím básnit a proto taky vypadá, jak to vypadá...

    Drabble: 

    Tajné město uvnitř skryté,
    tajemným se leskne třpytem.
    Ač je staré, je i mládo,
    lid svůj vždycky mělo rádo.

    Cink, cink, zvony zvoní,
    pokud z města pocházíš.
    Máš-li navíc paměť sloní,
    historií procházíš.

    Pevně zapni pásek kalhot,
    Vypravěč ti bude druhem.
    Věř tohle bude rachot,
    budeš tajným dobrodruhem.

    Levně ti však město nedá,
    zážitek tvůj životní.
    Navždy budeš toužit, běda,
    po zbrklé toulce sobotní.

    Jako pták ve větvích vrby,
    hnízdit budeš pouze zde.
    Neposlouchej lidí drby,
    prožij život v zdejších zdech.

    Tajné město uvnitř skryté,
    tajemným se leskne třpytem.
    Ač je staré, je i mládo,
    lid svůj vždycky mělo rádo.

    Závěrečná poznámka: 

    V letošním příběhu jsme s postavami navštívili tato místa v Rokycanech:

    Žďárský vrch a jeho skalní vyhlídky.
    Vrch Čilina s jeho starou hájenkou.
    Poslední z vrchů Kotel a jeho studánku.

    Borecký rybník napájený Holoubkovským potokem.
    Následoval Padrťský potok na Práchovně a navštívení božích muk.
    Posledním potokem byl Rakovský potok.

    Hlavní hrdina si na chvíli odpočal u kostela Nejsvětější Trojice.
    Následně navštívil Plzeňskou bránu.
    Po ní hned Pražskou bránu, kde se setkal s Gabčíkem, Kubišem a železničářem Václavem Stehlíkem, který u sebe Gabčíka s Kubišem ukrýval.
    Následovala brána Šťáhlavská.
    Zbývala poslední z bran - Saská.

    Příběh se odehrál během jediného dne a Jindřich při něm nachodil přibližně 28 kilometrů. První trojici klíčů získali postavy za přibližně 9 hodin. Další trojice byla získána do 2 hodin. Poslední trojice zabrala nejméně času a Jindřich ji získal za 1 hodinu. Celkem tedy 13 hodin.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Po patnácti letech

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32671

    Drabble: 

    Pohřební mše již dávno skončila a opatovo tělo bylo odneseno na hřbitov.

    Adamar v kapli mlčky klečel. Vzdával úctu muži, kterého nakonec nazýval přítelem.

    "Smím se připojit?" ozval se mužský hlas po jeho levici.

    "Jistě, vaše veličenstvo," odpověděl.
    Král poklekl.

    "Přišel jste oznámit, kdo bude novým opatem?" zeptal se Adamar klidným hlasem.

    "Pokud jsem byl dobře seznámen, volba již proběhla," podotkl král.

    "A vy ji hodláte potvrdit?" odfrkl si Adamar.

    "Klášterní volba platí a bude platit i po mém odchodu. Já reprezentuji jen světský zákon," pronesl král pevným hlasem. "Opate Brangane, gratuluji k vaší volbě. Nechť jsou vám draci nakloněni."

    Závěrečná poznámka: 

    Chtěla bych tímto všem věrným (ale i příležitostným) čtenářům poděkovat. Vaše komentáře mě utvrdili v tom, že příběh Adamara Brangana má smysl sepsat a že jeho postava je schopna utáhnout děj. Jakmile dokončím korekce románu Dračí srdce (na který byla již podepsána smlouva na vydání e-booku) a následně dopíšu Dračí právo (na které právě tento příběh přímo navazuje), dám se do rozepisování stoslůvek, které budou sloužit jako takový základ pro kapitoly.

    Pokud vás Aldorma zaujala, nebo víte o někom, komu by se náš fantaskní svět líbil, můžete nás sledovat na stránkách http://aldorma.cz a facebooku https://www.facebook.com/kingdomofaldorma/ Momentálně jsme ve fázi, kdy má nakladatelství o náš svět zájem a pročítá naše texty. Podle výsledků revizí je možné, že nejen Nepoznané proroctví od Jackie Decker, ale i Dračí srdce bude vydáno nejen jako e-book, ale i v pevné vazbě (nebo spíš tedy paperback).

    Držte nám proto palce. Vždyť i díky DMD stále píšeme!

  • Obrázek uživatele Eillen

    Splněné přání

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/32670

    Drabble: 

    Dovyprávěl svůj první příběh. Rozloučil se. Musel najít vrbovou dívku a splnit její přání.

    "Jindřichu! vykřikla, když ho spatřila.

    "Stále chceš vidět svého Vypravěče?" zeptal se. Salix se celá rozzářila a zmohla se jen na kývnutí.

    "Otevřu ti cestu k němu. Ale má to svoji cenu. Staneš se smrtelnou," upozornil ji.

    "Otevřeš?" nechápala Salix.

    "Jsem novým Vypravěčem," odpověděl s úsměvem.

    "Pak ale musím zůstat s tebou!" pronesla pevně Salix. "Vypravěč a jeho věrná společnice."

    "Copak je to nějaký zákon?" pousmál se. "Navíc zákony se mění. Jestli chceš být s ním, utíkej."

    Otevřel bránu. Salix zaváhala, ale pak do ni vkročila.

    Závěrečná poznámka: 

    A je to tu. Poslední střípek z Tajemného města sepsán a vydán. Ano, mohla by být ještě sepsána hymna a přiznám se, že bych ji pro Město ráda složila. Ale bohužel na to nemám buňky a i kdyby ano, zakomponovat do toho ještě pět určených slov prostě nedokážu. Pokud byste to však někdo dokázal, byla bych vám neskonale vděčná.

    Moc děkuji všem čtenářům, kteří vstoupili do Tajemného města. Doufám, že se vám (nejen) letošní příběh líbil. Zároveň se s vámi tímto Město loučí - příběh Rokycan byl dovyprávěn.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Úcta barbarů

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32537

    Drabble: 

    Split slib, který dal léčiteli, bylo těžké. Věděl, že v Aldormě i Tristenolu by se na něj dívali skrz prsty. I v Tezárii by byl jeho život složitý. Snad jen v Theosu by jej přivítali s otevřenou náručí.

    Chvíli nad Theosem uvažoval. Ale pak museli zasáhnout draci. Putoval Karaminskou vrchovinou aniž by znal cíl své cesty, když narazil na kmen barbarů. Bál se, že přijde o život, ale oni jej ignorovali. Měli větší problém než jednoho cizince. Jejich šamanka bojovala o život.

    Nezaváhal ani na vteřinu. Zachránil ji.
    S prvním tetováním našel nový domov.
    Stal se jedním z nich - Barbarem.

    Závěrečná poznámka: 

    Příslušnost ke kmeni barbarů se dává na odiv tetováním na krku muže. Barbaři mezi sebe nepouští cizince - navíc z Aldormy nebo Tristenolu, kterým stále nemohou odpustit, že jim zabrali jejich zem a při té příležitosti spoustu kmenů pobili. Přesto však jsou to muži cti a záchranou šamanky si u nich může získat úctu kdokoliv. Pokud jej poté náčelník se šamankou uznají za sobě rovné, má možnost se přidat k jejich klanu.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Čárku za příběh

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/32536

    Drabble: 

    Netušil, kde se v něm vzala síla opustit oba muže a vrátit se do Města. Přitom to bylo jednoduché. Stačilo jen pomyslet na místo a čas a ve vzduchu se objevila brána, kterou prošel.

    Netušil, co znamená být Vypravěčem. Měl snad vyprávět příběhy lidí z města? Pokud to tak má být, začne svým.

    Posadil se na náměstí vedle malého chlapce.

    "Chceš slyšet příběh tajemný jako město samo?" zeptal se. Chlapec mlčky kývl.

    "Dobrá. Ale každý příběh něco stojí," pousmál se Jindřich. "Čárku za příběh," pronesl s úsměvem a nastavil ruku. Chlapec vytáhl barevnou křídu a udělal čáru na hřeb dlaně.

    Závěrečná poznámka: 

    Bojím se posledního tématu. Moc se bojím. Ráda bych totiž napsala jeden střípek, který tu schází (alespoň mně).

    A uvědomuji si, že čmárnutí křídou není tetování, ale další čárky mohou být klidně inkoustem...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Počátky příměří(?)

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST: http://sosaci.net/node/32429

    Drabble: 

    Adamar z opatovy pracovny zamířil rovnou do nemocničního křídla.

    "Vypadáte překvapeně," podotkl léčitel.

    "Opat přednesl nabídku míru," pronesl Adamar a posadil se.

    "Měl byste jej přijmout," prohlásil léčitel pevným hlasem. Adamarovi došlo, že jde o příkaz.

    "Co když o příměří nestojím?" zeptal se poťouchle.

    "Zapomínáte, že i poté, co budou čtyři mniši rozvezeni do různých koutů Novie, zůstane tu jeden, co ví o vaši spoluúčasti v oné tajné skupině," připomněl mu léčitel.

    "Ach, to by byl opat překvapen," zasmál se Adamar. "Mohu vám jen prozradit, že jsem uvažoval o jeho sesazení. Nakonec jsem přišel s mnohem ambicioznějším plánem," prohlásil Adamar.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Strážce devíti klíčů

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/32428

    EDIT: Na upozornění změněna nadávka v Jindřichově větě na slušnější variantu

    Drabble: 

    "Co když se na to vykašlu?" prohlásil Jindřich.

    "Zvolil si cestu k nalezení Vypravěče. Jen sis to vyložil chybně. Prošel jsi několika úkoly. V prvním jsi byl ochoten obětovat pro Město život. Druhý prověřil víru společníků v tebe. Salix věřila, že přežije, protože jsi tam byl. Třetím úkolem si potvrdil, že se nebojíš ve vypjaté chvíli rozhodovat. Čtvrtý byl zkouškou logiky. Pátým si prošel díky soucitu a lásce k minulosti. Šestým si prokázal nejpodstatnější. Dokážeš kráčet sám. Umíš nechat společníky za sebou, když to je nutné. Zbylé tři dostane jen Vypravěč. Jsi strážcem devíti klíčů, jsi Vypravěčem."

    Jindřich si povzdechl.

    Závěrečná poznámka: 

    Jindřich to celé absolvoval nevědomky, ale absolvoval.

    Klíč č. 1 - nechal do sebe uhodit blesk - to ho mohlo stát život
    Klíč č. 2 - Salix nasazuje život proti nenažraným laním - věří že bude v pořádku
    Klíč č. 3 - Uznávám, tady to trochu pokulhává, ale Jan byl v tu chvíli vyděšený a Jindřich mu dodal odvahy tím, že rozhodl, že po klíči jdou všichni
    Klíč č. 4 - nápověda byla hádankou, kde najít klíč; totéž když se snesla tma, stačilo jen logicky uvažovat a nebát se
    Klíč č. 5 - Projeven smutek nad vandalismem památek
    Klíč č. 6 - Než aby se Salix něco stalo, raději se rozhodl ji opustit a dokončit cestu sám (i když s tím začal jen kvůli ní, protože se chtěla setkat s bývalým Vypravěčem)
    Klíče č. 7-9 - Svým způsobem je Jindřich tou dobou již Vypravěčem. Vše však dělá stále nevědomky. A získáním posledního klíče dostává finální nápovědu. Kdyby zapřemýšlel, tak pochopí, že projít Saskou bránu znamená potvrdit, že Vypravěčem touží být.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Projev vděku

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32317

    Drabble: 

    Léčitel s Adamarem se zvedli, aby opustili opatovu pracovnu.

    „Adamare, mohl bych s vámi mluvit o samotě?“ ozval se opat. Adamar se zarazil. Léčitel odešel.

    „Chtěl bych vám projevit vděk za záchranu svého života,“ pronesl opat. „Příkazy, které jsem dostal, stále platí. Veškerou poštu pro vás musím spálit. Vaše žena vám nepřestala psát. Každý úplněk přichází jeden dopis. Nabízím vám možnost jej před spálením přečíst.“

    Adamar překvapeně zamrkal. Poprvé v životě netušil jak reagovat.

    „Od toku informací jste byl odříznut více než rok. Nemusíte to brát jako nabídku smíru. Stále mne můžete nenávidět,“ dodal opat a podal Adamarovi zapečetěný dopis.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Vypravěč

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/32267

    Drabble: 

    Když se Jindřich dokázal uklidnit, pozvali ho bratři ke stolu, aby jim o sobě vyprávěl. Neskákali mu do řeči, pochopili, že když jej jednou zarazí, nebude schopen pokračovat.

    „Nerad to říkám, ale žádný z nás není tím mužem, kterého hledáš,“ prohlásil jeden z bratrů.

    „Jeden z nás jím býval. Ale už jím není,“ dodal druhý.

    „Ale,“ nadechl se Jindřich k protestu. Zarazil jej zdvihnutý prst.

    „Dřív jsme byli připojeni na magické proudění města. Bratr s požehnáním města, já násilně. Ale oba jsme se toho vzdali,“ vysvětlil stařec.

    „Ani jeden z nás není Vypravěčem. Přesto sedí u tohoto stolu,“ dodal bratr.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Schůzka u opata

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32208

    Drabble: 

    „O tom, že byl předchozí opat zavražděn, jsem nepochyboval,“ pronesl opat znaveně. „Jen jsem čekal, že to byl akt jednotlivce. Adamare, jste si jist?“

    „Hayden mi nabídl, abych se přidal k němu a jeho skupině. Sešli jsme se v knihovně. Bylo jich tam šest,“ zopakoval Adamar, co již jednou řekl. „Znal jsem Haydena z vyprávění jeho otce. Pes, který štěká, ale nekouše. Jeho nabídku jsem odmítl.“

    „Nedával jste dobrý pozor. Tenhle pes kousat uměl,“ podotkl léčitel.

    „Předpokládám, že rulík měl být trestem za mé odmítnutí,“ souhlasil Adamar.

    „Dobrá. Zbylé čtyři bratry rozešleme do jiných klášterů,“ rozhodl opat a ukončil schůzku.

    Závěrečná poznámka: 

    Ptáte ae, proč léčitel Adamara podpořil a neřekl, že i on byl členem té tajné skupiny? Když bude téma milostivo, tak se to zítra dozvíte.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Mazlíček

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/32206

    Drabble: 

    Jindřich se probouzel z mdlob. Stále měl pocit, že se s ním točí celý svět.

    "No, bratříčku, koukám, že město vyslalo svého nového mazlíčka," zaslechl posměšný hlas.

    "Zbavíš se někdy té nenávisti k městu?" povzdechl si druhý hlas.

    "Upálilo by mě za živa, kdybys mu nevyhrožoval," podotkl první hlas.

    "Myslíš si, že nás přišel zabít?"

    Zmínka o smrti Jindřicha vyděsila. Prudce vstal a mlátil rukama všemi směry. Staré ruce ho pevně semkly. Jindřich nechápal, kde se v někom tak starém bere tolik síly. Pokusil se dupnout svému vězniteli na nohu.

    "Mazlíček umí i kousat," zasmál se stařec, ale sevření nepovolil.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Rozloučení

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32085

    Drabble: 

    „Po zbytek života si budu vyčítat, že jsem tě nezastavil,“ povzdechl si léčitel.

    „Vy? Vy jste to věděl?“ vydechl překvapeně bývalý učedník.

    „Tušil. Jak jinak by mohl mít bratr Hayden schovaný rulík v truhle v nemocničním křídle?“ pokrčil léčitel rameny.

    „Nejvíc mne mrzí, že jsem vás zklamal,“ zašeptal mladík.

    „Jestli to chceš odčinit, snaž se nežít jako poustevník. Máš mé znalosti, dokážeš si ve světě vydobýt uznání,“ odpověděl léčitel.

    „S tímhle?“ dotkl se mladý muž jizvy. „Nemám šanci.“

    „Právě proto! Bude ti připomínat, že nechceš být sobcem sedícím na zadku.“

    Ani jeden netušil co víc říct. Mlčky se navždy rozloučili.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Na zápraží

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/32084

    Drabble: 

    Jindřich se zmateně díval kolem sebe. Stál na dvorku rodinného domku. Všiml si dvou mužů sedících na zápraží.

    „Nečekej, že se vrátím, bratříčku,“ prohlásil jeden z nich ironicky.

    „Nikdo se nebude vracet,“ prohlásil klidným hlasem druhý.

    Jindřich cítil, že je na místě, které hledal. Vykročil, aby pozdravil oba starce. Zvládl ale udělat jediný krok. Poté se s ním celý svět začal točit a srdce mu bušilo jako splašené. Padl na kolena a zoufalým pohledem prosil oba muže o pomoc.

    Já tu umírám a jim je to jedno. Hlavně, že jim zadky pohodlně sedí na měkkém, pomyslel si Jindřich, než omdlel.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Neúřední den

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Ťuk, ťuk.
    DÁLE.

    - Vím, že není úřední den, ale já nevím jak na to přiznání.

    A evidentně ani pozdravit. To nevadí, já vám s tím pomůžu. Posaďte se.

    - Víte, já jsem na to úplně levý. Netuším vůbec nic.

    Navíc tohle normálně řeší manželka...

    - Navíc, tohle normálně řeší manželka. Znáte to. Chlapi a papíry. Natož daně.

    Leni, to dáš. Tak úvodní stránku určitě zvládnete sám.

    - Já vážně nic nevím.

    Klid. Nezabiješ ho. Jdeme na to. Určitě víte jak se jmenujete.

    - Jo, to zase jo. Takže. Příjmení. To jako moje?

    Ne asi! Dalajlámovo! Podáváte přiznání vy, tak ano, vaše.

    - No jo vlastně!

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle je sice na pěst, ale je to lepší varianta poplatníků. Ti jsou alespoň rádi za každou radu. Pak jsou tu varianty "si vás platím z daní, tak mi to snad vypíšete", případně "to je stejně zlodějina, danit něco, co jsem kupoval ze zdaněných peněz".

    Ale stejně se pořád držím. Myšlenky sice neudržím, ale úsměv na tváři mám pořád a na nikoho nejsem nepříjemná. Ne, že by to bylo snadné. Ale přijde mi, že všichni očekávají arogantní přístup. A pak jsou, alespoň na našem oddělení, mile překvapeni.

    mimochodem - za dnešní, neúřední den, obslouženo v kanceláři pět poplatníků mnou, šest kolegyní. A zítra, až bude úřední, tak zase nikdo nepřijde. Se klidně vsadím...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nabídka mlčenlivosti

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31976

    Drabble: 

    „Stálo to za všechny ty peníze?“ zeptal se léčitel Adamara, když mu převazoval ruce. „Vše mi řekl,“ dodal a kývl směrem k posteli, kde spal jeho, teď již bývalý, učeň.

    „Nebyl to můj plán,“ podotkl Adamar tiše.

    „Přesto jste se rád zapojil. Je jednodušší okrádat o peníze klášter, že?“ popíchl jej léčitel. „Vím o všem, ale jsem ochoten mlčet,“ pokračoval léčitel ve svém proslovu. „Dva mrtví, jeden nadějný život zničený, mnoho jizev na těle a duši bratří. Myslím, že je to dostatečná daň.“

    „Budu potřebovat vaši pomoc,“ podotkl Adamar. „Bude nutné přesvědčit opata o přesunu jistých bratří do různých klášterů.“

    Závěrečná poznámka: 

    Léčitelův bývalý pomocník se sice sám odsoudil. Léčitel si však prosadil, že bude v nemocničním křídle do doby, než se mu zahojí rána od kovového dračího spáru. To jen pro vysvětlení, co tam ten kluk ušatá stále dělá.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Napjaté Město

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31975

    Drabble: 

    Město pozorovalo Jindřicha, jak odemyká zámek za zámkem Saské brány. Pokud Jindřich nezaváhá, naplní se plán, který spřádalo po celé ty dlouhé měsíce. Dosud vše šlo přesně podle plánu, ale Město stále nemělo vyhráno.

    Jindřich odemkl poslední zámek a brána před ním se rozzářila. Město napjatě vyčkávalo. Nemohlo ho nutit. Volba musela být jeho. Taková byla pravidla. Měl veškeré informace, které potřeboval vědět. Stačilo jen nad těmi slovy uvažovat.

    Jindřich však nad ničím nepřemýšlel. Vkročil do zářící brány a vynesl tak nad sebou rozsudek. Již nebylo cesty zpět. Aniž by to tušil, zaplatil cenu nejvyšší. Životem i smrtí propadl Městu.

    Závěrečná poznámka: 

    Projde mi cena největší jako daň?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Toužící po rozhovoru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Stále si pamatují.
    Na příběhy, které vyprávěli svým dětem a poté vnoučatům.
    Na slova útěchy zahánějící pláč.
    Na radostné výkřiky, když slavili úspěchy svých milovaných.

    Stále si pamatují.
    Ale okolní svět jako by zapomněl.
    Sedí či leží a koukají do zdí a vzpomínají na hlasy milovaných.

    Stále si pamatují.
    A doufají, že jednoho dne se otevřou dveře a v nich budou stát jejich nejbližší.
    Naděje však pozvolna umírá a oni si připadají osamělí.

    A pak se jednoho dne dveře opravdu otvírají. Nestojí v nich však nikdo z rodiny, ale neznámý člověk.
    Nevadí jim to. S úsměvem poslouchají malebná slova cizincova.

    Závěrečná poznámka: 

    Na Vánoce jsme se s přítelem zúčastnili akce Ježíškova vnoučata. Líbilo se nám, že si někdo vzpomněl na osamělé důchodce, pro které jsou Vánoce obdobím, kdy si ještě bolestněji uvědomují svoji samotu. Jediné, co nám bylo líto, bylo to, že šlo o jednorázovou akci. Jenže paní, která projekt Ježíškova vnoučata rozjela, se snaží, aby se babičkám a dědečkům vracel úsměv na tvář pravidelně. A proto je možné být Vnoučetem na přání ( https://www.jeziskovavnoucata.cz/sluzba/ ).

    Nejsmutnější na té akci je, když si pročítáte přání babiček a dědečků (sepsaných ošetřovateli) a dočtete se, že mají velikou rodinu, ale nikdo je nenavštěvuje.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Potrestání

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31745

    Drabble: 

    Život se pozvolna vrátil do starých kolejí. Avšak léčitelův pomocník stále mlčky trpěl. Viditelné jizvy na rukou a tváří bratří mu nedali spát. Nakonec to nedokázal snést. Na ranní mši vystoupil. Poklekl před sedmero dračích soch.

    „Doznávám se ke svým hříchům. Já, nehodný služebník dračí, nemám právo žít v těchto zdech poté, co jsem způsobil bolest bratrům. Nevymlouvám se. Za své činy mohu pouze já sám. Nežádám o odpuštění! Mojí povinností je trpět!“

    S posledními slovy roztrhl kutnu.
    Kaple se ponořila do ticha.
    Mniši v šoku přihlíželi, jak muž bere do rukou rozžhavený dračí spár a přikládá jej k tváři.

    Závěrečná poznámka: 

    Tresty v dračí církvi bývají adekvátní tomu, co hříšník provedl. Někdy může dojít i k vyloučení z církve. Takové osobě je roztržena kutna a rozhaveným dračím spárem vypálena jizva táhnoucí se od krku přes celou tvář až k čelu. Takový člověk poté žije na okraji společnosti nebo jako poustevník, protože i když veřejně není známo jeho provinění, bere se, že musel udělat něco děsivého, když za to byl vyloučen z církve. Léčitelův pomocník (taky bych mu už mohla vymyslet jméno) je prvním známým dračím mnichem, který sám sebe takto odsoudil. Bohužel ve chvíli, kdy roztrhl vlastní kutnu, nebylo již cesty zpět.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Poslední klíč

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31808

    Drabble: 

    Šťáhlavská brána se rozzářila tajemným světlem. Jindřich vyskočil a všiml si, že v zámku se třpytí klíč. Rychle jej popadl. Záře se přesunula a obestírala Jindřichovo tělo.

    „Držiteli devatera klíčů, slyš. Čtvrtá brána toto město stráží. V té devatero zámků jest. Odemčením brány přístup do dob veškerých sobě zpřístupníš. Poté procházet mnou budeš smět. Lid můj poznávat a chránit. Poslední brána a život tvůj se bude ubírat cestami, o nichž se nikomu nezdálo.“

    Jindřich se zatajeným dechem naslouchal slovům města. Byl unavený, proto nedával pozor nad líbivými slovy Města. Jediné, co si z nich odnesl, byla potřeba najít Saskou bránu.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Prázdné město

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/31675

    Drabble: 

    Jindřich pomalu procházel prázdným náměstím. Zatočil do Palackého ulice a spatřil Šťáhlavskou bránu. Musel se nutit, aby se k ní nerozběhl. Těch pár metrů pro něj byla najednou nepřekonatelná dálka.

    Když konečně došel k bráně, zjistil, že je zamčená. Jindřich netušil, co by měl dělat. Scházela mu Janova inteligence a Salixin vnitřní klid. Rezignovaně si sedl na zem a rozhodl se počkat. Určitě se někdo objeví a předá mu poslední klíč. Seděl přes hodinu. Pozoroval slunce zapadat. Ale nikdo nepřicházel.

    No tak, pomyslel si naštvaně. Přestaň si se mnou hrát a prostě mi ten klíč dej, oslovil v duchu Město.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Hořký dozvuk pomsty

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31676

    Za název děkuji mardom (letos mi ty názvy vážně nejdou)

    Drabble: 

    Léčitelův učeň začal litovat činu, který provedl. Původně mělo jít jen o menší požár, kterým by zakryl útěk bratra Haydena. Ale po jeho smrti se ho zmocnila zuřivost. Chtěl se pomstít opatovi za rozsudek, který nad jeho přítelem vynesl. Netušil, že byl Hayden ušetřen mnohem většího utrpení.

    Jenže když teď pozoroval následky svých činů, pochopil, že chyboval. Viděl bratry, jak pracují na opravách konventu nedbaje na bolest z popálenin, které nedávno utržili.

    Život v klášteře se vracel do normálu. Nikdo se ani slůvkem nezmiňoval o neštěstí, které je postihlo.

    Jen ohořelé kameny byly připomínkou děsivé noci.
    Ony a jeho svědomí.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Léčitelův pomocník

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31546

    Drabble: 

    Celou noc s léčitelem ošetřoval zraněné. Ve chvíli, kdy jej opat poslal pro Adamara, pocítil strach.

    Ne, nemůže přeci tušit, že jsem zapálil knihovnu, pomyslel a došel pro vévodu a cestou vymýšlel jak to udělat, aby mohl být jejich rozhovoru přítomen. Nakonec stačilo říct, že oběma potřebuje převázat obvazy.

    "Proč jste mne zachraňoval?" zeptal se opat.

    "Chtěl jít léčitel, ale toho bylo potřeba jinde," vysvětloval Adamar. "Navíc, jen draci vědí, koho by zvolili za příštího opata, kdybyste zemřel."

    "Jedna zapomenutá svíce v knihovně a já vám odteď budu navždy dlužen," zašeptal opat.

    Léčitelův pomocník se uklidnil. Nikdy na něho nepřijdou.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zpět do středověku

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/31531

    Drabble: 

    Když dorazili k penzionovanému železničáři, Gabčík s Kubišem mu poděkovali a rychle se schovali dovnitř.

    "Tušil jsem, že by se jim mohlo dostat pomoci. Jen jsem nečekal, že to bude přímo od vás," pronesl Stehlík s úsměvem na tváři. "Vydržte chvilku, hned to bude," dodal a zmizel v domku.

    Když se vrátil, v ruce svíral klíč. Jindřich netušil, jak k němu Stehlík přišel, ale s radostí jej převzal.

    Když poté odcházel směrem k Šťáhlavské bráně, začal věřit, že získání posledního klíče bude stejně snadné jako u těch posledních. Město kolem něj se začalo měnit a opět se ocitl ve středověku.

    Závěrečná poznámka: 

    Vím, že klíč měl být získán u Pražské brány. Ale v místech, kde dříve stála Jindřich narazil na lidi, které ho ke klíči dovedli, takže to snad není v rozporu s tím, co jsem si sama na začátku dubna vymyslela.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nečekaná záchrana

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31434

    Drabble: 

    Opat stál ve dveřích svých komnat a vyděšeně sledoval plameny pohlcující schodiště.

    „Co tu stojíte jak sloup!“ ozval se hlas, ale opat přes kouř nikoho neviděl. Po chvíli se před ním objevil Adamar ve společnosti knihovníka a dalších dvou mnichů. „Jdeme!“ prohlásil, ale opat vyděšeně zavrtěl hlavou.

    „U draků! Na tohle nemáme čas. Ta prokletá beranní tvrdohlavost vás přivede do hrobu. Ale ne dnes!“ Naštvaně přiběhl k opatovi a strčil ho ze schodů. Mniši zachytili kutálejícího se opata, pomohli mu na nohy a společně utíkali pryč od vražedných plamenů.

    Na nádvoří je ihned odchytil léčitel a začal jim ošetřovat popáleniny.

    Závěrečná poznámka: 

    Ono to aai tak nevyzní, ale cesta k Opatovi i zpět byla přímo skrz plameny. Začínám mít pocit, že mi sto slov pro vyjádření nestačí.
    Ano, vím, že kopec tam není, jen schodiště. Ještě že je to nesoutěžní série.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bez zaváhání

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31443

    Drabble: 

    Jindřich pomalým krokem přešel náměstí a ocitl se v místě, kde měla být Pražská brány. Přemýšlel, kdy se prostředí kolem něj změnilo, a opustil středověk. Možná prošel mezi časy a nevšiml si toho. Rozhlédl se. Všiml si muže v nacistické uniformě sledující dva muže. Přestal uvažovat nad bránou a rozběhl se.

    „Wer bist du?“ křičel nacista s puškou namířenou na toho z dvojice, který nekulhal.

    Jindřich do něj v rozběhu vrazil. Skopčák spadl a skutálel se do řeky.

    „Honem, pomůžu vám!“ houkl na dvojici a podepřel kulhajícího z druhé strany.

    „Musíme ke Stehlíkovi. Přinášíme pozdrav od Hradeckého.“

    Jindřich oněměl úžasem.

    Závěrečná poznámka: 

    Další střípek z historie Rokycan. Oni dva muži, kterým Jindřich pomohl, nebyl nikdo jiný, než Gabčík s Kubišem, kteří u železničáře v penzi Václava Stehlíka navázali kontakt s domácím odbojem. Přinášíme pozdrav od Hradeckého bylo předem domluvené heslo.

    Pražská brána byla zbořena roku 1844, proto si Jindřich uvědomil, že se musel posunout v čase. A pokud by mu nestačila jako nápověda chybějící brána, myslím, že díky nacistovi by mu to muselo dojít.

  • Obrázek uživatele Eillen

    syn kovářův

    Úvodní poznámka: 

    Doufala jsem, že se mi to podaří uhrát, Jan přežije a na konci se shledá s Jindřichem shledají. Ale člověk míní, téma mění.

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/31411 (i když zmizení Jana proběhlo o pěkných pár drabblů dřív)

    Drabble: 

    Do srdcí nás všech se zapsal nesmazatelnou stopou a nikdy na něho nezapomeneme.

    Muž, který pocházel ze skrovných poměrů a při studiích se nestyděl přivydělávat si žebráním.
    Muž, který byl vyslán za pražské mistry na Basilejský koncil, kde hrdě stál v čele českého poselstva.
    Muž, který byl českým sněmem zvolen arcibiskupem a snažil se o smíření všech stran pod obojí.
    Muž, se kterým si dopisovali dva papežové.
    Muž, který kázal podporovat zvolení krále, byť ten se snažil snížit vliv kněžstva.
    Muž, který měl mnoho možností otočit se zády. Nestarat se o utrpení jiných. Což však odmítal!

    Jan Rokycana, syn kovářův.

    Závěrečná poznámka: 

    U osoby, jakou byl Jan Rokycana, jsem nedokázala najít žádný čin, který by vyhovoval tématu "já nic, já muzikant" - tedy, že by něco provedl a dělal jako by nic. Vzala jsem to tedy tak, že takových možností měl mnoho, ale nikdy je nevyužil. Pochopím, když mi to nebude uznáno.

    A jen pro upřesnění. Jan Rokycana byl sice zvolen arcibiskupem, ale tato volba nikdy nedosáhla kanonické platnosti.
    Zajímavostí z jeho života bylo mnohem víc, ale bohužel sto slov je sto slov.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zapomenutý

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST: http://sosaci.net/node/31412

    Drabble: 

    Draci si mohou oddechnout, neboť na věčnost byla prokleta duše muže, jenž neznal slitování a vždy jen tužby své uspokojoval. Za svého krátkého života ničeho významného nedosáhl a vzhledem ke svému postavení třetího syna hraběcího domovem se mu klášter stal. Zde zášť svoji pěstoval, a tak jako ve světském životě, prohřešky své duše prohnilé na druhé svaloval. Nebude nadále na něho vzpomínáno pro jeho odporné činy, kdy se neštítil snížit ke krádežím, smilnění a v poslední řadě též úkladnému zavraždění muže, jenž mu byl ochoten otevřít otcovskou náruč. Jeho jméno nechť je navěky zapomenuto.

    nejmenovaný bratr, prachsprostý vrah, 136 - 156

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem si vědoma, že nekrology bývají spíše oslavného stylu a něco takového by se asi nemělo psát. Ale zase... Ono to téma na toho zmetka Haydena tak krásně sedlo, že jsem si to nedokázala odpustit.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Slova útěchy

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31303

    Drabble: 

    „Chci ho vidět trpět!“ vybuchla žena v opatově pracovně.

    „Vrah vašeho strýce je již po smrti. Sám se zabil,“ pronesl opat.

    „Geraldine,“ začal tichým hlasem Adamar. „Strýc vás miloval. Sám neměl potomky, ale ve vás viděl vlastní dceru. Vím, že je to složité. Ale buďte jako on. Zahoďte svoji nenávist a zkuste jít cestou víry. Váš strýc by si to přál.“

    Místnost se ponořila do ticha. Opat byl rád, že souhlasil s Adamarovým návrhem být přítomen, až přijede neteř bývalého opata. Ač jej neznal, uměl nalézt ta správná slova.

    „Jak nalézt víru, když jej zabil muž víry?“ rozplakala se Geraldine.

    Závěrečná poznámka: 

    To zase bylo... Nacpat dceru do kláštera plného bratrů.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Poděkování

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31326

    Drabble: 

    Jindřich se vzedl a rozhodl pokračovat. Začal Plzeňskou branou, která byla od kostela vzdálená jen pár kroků.

    Všiml si muže nedbale opřeného o bránu, jak jej pozoruje. Jeho úsměv mu byl povědomý. Pomalu k němu došel.

    „Děkuji Vám,“ pronesl neznámý, objal Jindřich a předal mu klíč.

    „Za co?“ nechápal Jindřich.

    „Za dceru. Kdybyste ji neopustil, čekalo by ji těžké rozhodnutí,“ odpověděl cizinec.

    „Koho?“ divil se Jindřich.

    „Salix. Musela by zvolit, zda žít nesmrtelným životem a být svým způsobem sama. Nebo se stát člověkem. Bojím se, že je až moc po mně a po zbytek věčnosti by si vyčítala svoji volbu.“

    Závěrečná poznámka: 

    Plzeňská brána se opravu nacházela jen pár kroků od současného parku. Kdyby stále stála, stačilo by přejít přechod na kruhovém objezdu a před vámi by byl první vstuo do města http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/images/thumb/Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg/180px-Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg

    A vysvětlení volby tatínka vrbové dívky je prosté. Miloval smrtelnici, ale zůstal nesmrtelným právě kvůli Salix, aby nebyla nikdy sama. Proto je rád, že Salix nemusí volit. Pokud by si vybrala nesmrtelnost, jako otec by trpěl její bolestí nad ztrátou milovaného. Sám si tim prošel a stále to bolí. Kdyby však zvolila smrtelnost, trpěl by mnohem víc, protože by o ni přišel na vždy. A samotného by ho čekal nesmrtelný život v osamění.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Touha po poznání

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31185

    Drabble: 

    Jindřich nakonec opustil zahrádku starého pána bez vrbové dívky.

    Cestou zpět k náměstí si pohazoval s šesti klíči a přemýšlel, proč by měl pokračovat. Byla to cesta za Vypravěčem. Salix ho toužila znovu spatřit. Ale ona s ním teď nebyla a Jindřich tedy neměl důvod dál shánět klíče.

    Posadil se u kostela Nejsvětější Trojice na lavičku a uvažoval, že by se prostě vrátil ke svému starému životu. Jen by o svém dobrodružství sepsal knihu. Byl by slavný a Katka by se k němu vrátila, protože by pochopila, jak úžasný je.

    Jenže něco ho nutilo pokračovat.
    Zvědavost!
    Toužil poznat toho Vypravěče.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad to téma v tom je vidět...

    A zde je kostel Nejsvětější Trojice: http://www.rokycany.cz/assets/Image.ashx?id_org=14069&id_obrazky=42373&d...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bobule

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31186

    Drabble: 

    Bratr Hayden vyčkával ve své cele na provedení trestu. Církevní zákon pravil jasně. Smrt za smrt.

    Dveře cely se otevřely a dovnitř vešel léčitel. Pozoroval Haydena s neskrývaným odporem.

    „Máš být zavěšen v kovovém koši a ponechán k smrti vyhladověním. I když si mi zabil přítele, nehodlám dopustit, abys tak dlouho trpěl. A nemysli si, že ti někdo jiný pomůže. Vím, kdo ti pomáhá,“ prohlásil léčitel, položil na stůl misku s rulíkem a odešel.

    Hayden léčiteli uvěřil. Tohle byl konec. Podíval se na misku. Alespoň překazí opatovi radost. Vzhledem k tomu, že stejně zemře, to zase nebyla tak velká výhra.

    Závěrečná poznámka: 

    No, nevím jak se cítí člověk otrávený rulíkem, ale předpokládám, že je zo lepší než pomalá smrt vyhladověním.

    Co myslíte? Blufoval léčitel?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Výslech

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31121

    Drabble: 

    „Myslíte si, že vám uvěřím?“ zeptal se opat.

    „Všechno je chyba vévody!“ opakoval bratr Hayden.

    „Máte mě za blázna?“ zvýšil opat hlas. „V době, kdy zemřel opat Matthew, byl bratr Adamar vévodou. Chcete říct, že jeho plánem celou dobu bylo dostat se do kláštera a přijít o veškerý svůj majetek?“

    „Vévoda Brangan,“ začal bratr Hayden, ale opat jej zarazil.

    „Dost! Za chvíli budete tvrdit, že může za bodláčí rostoucí na bylinných záhonech. U draků! Schovával jste si rulík! Koho jste chtěl zabít?“

    Opat nečekal na odpověď. Nechal bratra odvést. Nikdo si nevšiml pohledu, který si Hayden vyměnil s léčitelovým pomocníkem.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Pozvánka na svačinu

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31091

    Drabble: 

    Starý pán pozval Jindřicha a vrbovou dívku na návštěvu k sobě domů. Vidina kávy a bábovky byla lákavá a Jindřich bez váhání souhlasil. Salix se omluvila, že by ráda zůstala a pozorovala mladé ráčky.

    „Víš, chlapče, nejtěžší je odejít a víckrát se neohlédnout za minulostí,“ prohlásil muž, když odemykal branku na zahradu.

    Jindřich si vzpomněl na slova, která vše odstartovala. Až získá šestý klíč, bude muset pokračovat sám.

    „Šel bych hned. Jen aby se jí nic nestalo,“ odpověděl tiše Jindřich s pohledem upřeným k vrbové dívce.

    „To, co hledáš, najdeš ukryto mezi bělotrny,“ prohlásil starý pán a vstoupil do domu.

    Závěrečná poznámka: 

    Ano, jsem si vědoma, že získání klíčů je snadnější, ale ono to má důvod a na konci to bude vysvětleno.

    A pro jistotu, i když to každý určitě ví. Bělotrn je nádherný ozdobný bodlák. Jeden čas oblíbený u majitelů rodinných domků nejen podél Rakováčku.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Padneme oba!

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30908

    Drabble: 

    Hayden seděl v cele. Na hlídce stáli opatovi nejvěrnější spojenci.

    A tak Haydenovi nezbývalo nic jiného, než sedět a přemýšlet, jak to udělat, aby spolu s ním trpěl i Adamar.

    Ten chlap ho štval čím dál víc. Ještě když byl vévoda, musel stát v pozoru před králem, který mu přistříhl křidélka. A on si přesto v tom chladném severu našel nový způsob a jen tak vesele prokluzoval vším.

    Jenže teď už nebyl na severu. Létat stále nemohl. A čas na přizpůsobení mít nebude. Hayden byl rozhodnut. Pokud má padnout on, tak i Adamar. Však ona ho ta dobrá nálada přejde!

    Závěrečná poznámka: 

    I když je to nesoutěžní, tak stejně radši... Adamar je stále dobře naložený a jen tak ho nic nepřipraví o dobrou náladu. A myslím, že pták, co neumí létat a za pohyb mu slouží klouzání by mohl projít, ne?

    A nejhorší na tom je, že v Aldormě prostě tučňáky nemáme!

  • Obrázek uživatele Eillen

    U Rachtáku

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30866

    Drabble: 

    Cestou k Rakováčku Jindřich mlčel. Získání posledních dvou klíčů bylo moc snadné a on netušil, co si o tom má myslet. Navíc z vrásek, které přibyly na tváři vrbové dívky, pochopil, že i ona nad tím přemýšlí.

    „A co teď?“ pronesl Jindřich, když dosedl na břeh potůčku, skopl boty a namočil si nohy.

    „Vy tam! Neděste mi je!“ křikl chlápek ze zahrádky a houpavým krokem se k nim blížil. Jindřich se nemohl zbavit představy tučňáka v montérkách.

    „Chlapče, hlavně nekopni do toho kovového koše,“ pronesl pán s úsměvem. „Víš, chovám tam raky. Choval je i děda, když jsem byl dítě.“

    Závěrečná poznámka: 

    Potok, u kterého se právě nacházíme, se jmenuje Rakovský a název má podle nedaleké vesnice Raková. V Rokycanech mu ale nikdo neřekne jinak, než Rakováček. Říká se, že voda v Rakováčku byla tak čistá, že v ní žili i raci. Ti pak bohužel kvůli špatné kvalitě vody vymřeli. Když jsem ale byla malá, pod jednou lávkou bylo vymleto koryto do hloubky necelého půl metru. No a právě tam jeden pán měl kovový koš, ve kterém raky zkoušel chovat. Bylo to příjemné sedět na trávníků, nohama se cárat ve vodě a poslouchat, jaké to bylo, když byl on sám malé dítě.
    Další výraz, který se pro Rakováček používá (nebo ho alespoň za mých dětských let používala mládež) je Rachták. Proto ten název...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Neopatrný

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30741

    Drabble: 

    Teď, kdy bylo díky novým smlouvám jisté, že opat nemůže přijít na okrádání kláštera, byl čas přistoupit k radikálnímu opatření. A tak bylo třeba navštívit nemocniční křídlo. Právě tam byly v truhlici na samém dně schovány bylinky, kterými hodlal vyřešit problém, který jej trápil.

    Klášter spal. Nemocniční křídlo mělo být prázdné a tak přestal být opatrný. Když zaslechl zavrzání pantů, věděl, že je vše ztraceno.

    "Víte, nikdy jsem nevěřil, že úmrtí bývalého opata bylo přirozené," prohlásil léčitel. "Podal jste mu bylinný výluh sám, nebo s vámi někdo spolupracoval, bratře Haydene? A koho jste chtěl otrávit tentokrát?"

    Bratr Hayden zarytě mlčel.

    Závěrečná poznámka: 

    Koho se asi bratr Hayden chtěl zbavit, když měl jisté bezpečné peníze?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Seznámení na břehu Padrťského potoka

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30738

    Drabble: 

    "Děkuji za návštěvu. Zaslechl jsem o vás a toužil vás poznat osobně," ozval se hlas mužský hlas vedle Jindřicha.

    Kdyby vrbová dívka nezalapala po dechu, asi by se Jindřich neotočil. Muž, který proti němu stál vypadal jako kopie sochy ve vitríně.

    Možná dřív, před všemi těmi blesky, topením se, temnotou a ztrátou přítele, by byl překvapený. Ale teď ne. Fyzickými silami byl na dně a jel už jen na setrvačník.

    "Doufám, že to není jediná vaše návštěva. Rád bych si vyslechl všechny vaše úchvatné příběhy," dodal muž, stiskl Jindřichovi ruku a zmizel.

    Zůstal po něm jen klíč v Jindřichově dlani.

    Závěrečná poznámka: 

    A protože to jinak nešlo, tak se jméno potoka objevuje alespoň v názvu stoslůvky.

    Díky upozornění od Aries, že to není na první pohled pochopitelné, raději dovysvětluji.

    Onen neznámý muž má být právě trpící Kristus, jehož socha ve vitríně stojí. Nápad vyšel z toho, co mi vyprávěla babička jako malé, když jsme chodili na Práchovnu. Podle ní prý jen hodní lidé mohou toho pána spatřit a některé z nich i pozdraví a poté opět zmizí.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bez slitování

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/30593

    Drabble: 

    Překvapivou událostí bylo, když opat jmenoval Adamara Brangana novým vyjednavačem s kupci z Tezárie.

    Stoupenci opata nechápali, proč dává tomu muži takové postavení.
    Stoupenci vévody tajně slavili, neboť se jim otvírali další možnosti.

    A Adamar? Ten se zhostil svého úkol s vervou sobě vlastní. Kupci od prvního dne pochopili, že jim skončili dny, kdy jim klášter podepsal jakoukoliv smlouvu a neváhali označit Adamara za Barbara. Nastal čas tvrdého vyjednávání.

    Nakonec obě strany odcházeli spokojené.
    Když Adamar předkládal nové smlouvy opatovi, bylo vidět, že klášter ušetří. Drobná úprava cen opatovi unikla. Část z ušetřených peněz se opatovi do rukou nikdy nedostane.

    Závěrečná poznámka: 

    Barbaři jsou původní obyvatelé kontinentu, který byl přistěhovalci vytlačen na území Karaminské vrchoviny. Jsou nelítostní bojovníci, kteří se ničeho nebojí. A protože nemáme v Aldormě ďábli, ani peklo, tak jsem musela použít je. Ještě že jde o nesoutěžní kousek, mám pocit, že by to jinak neprošlo...

Stránky

-A A +A