Moje články

  • Obrázek uživatele Eillen

    Prázdné město

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/31675

    Drabble: 

    Jindřich pomalu procházel prázdným náměstím. Zatočil do Palackého ulice a spatřil Šťáhlavskou bránu. Musel se nutit, aby se k ní nerozběhl. Těch pár metrů pro něj byla najednou nepřekonatelná dálka.

    Když konečně došel k bráně, zjistil, že je zamčená. Jindřich netušil, co by měl dělat. Scházela mu Janova inteligence a Salixin vnitřní klid. Rezignovaně si sedl na zem a rozhodl se počkat. Určitě se někdo objeví a předá mu poslední klíč. Seděl přes hodinu. Pozoroval slunce zapadat. Ale nikdo nepřicházel.

    No tak, pomyslel si naštvaně. Přestaň si se mnou hrát a prostě mi ten klíč dej, oslovil v duchu Město.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Hořký dozvuk pomsty

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31676

    Za název děkuji mardom (letos mi ty názvy vážně nejdou)

    Drabble: 

    Léčitelův učeň začal litovat činu, který provedl. Původně mělo jít jen o menší požár, kterým by zakryl útěk bratra Haydena. Ale po jeho smrti se ho zmocnila zuřivost. Chtěl se pomstít opatovi za rozsudek, který nad jeho přítelem vynesl. Netušil, že byl Hayden ušetřen mnohem většího utrpení.

    Jenže když teď pozoroval následky svých činů, pochopil, že chyboval. Viděl bratry, jak pracují na opravách konventu nedbaje na bolest z popálenin, které nedávno utržili.

    Život v klášteře se vracel do normálu. Nikdo se ani slůvkem nezmiňoval o neštěstí, které je postihlo.

    Jen ohořelé kameny byly připomínkou děsivé noci.
    Ony a jeho svědomí.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Léčitelův pomocník

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31546

    Drabble: 

    Celou noc s léčitelem ošetřoval zraněné. Ve chvíli, kdy jej opat poslal pro Adamara, pocítil strach.

    Ne, nemůže přeci tušit, že jsem zapálil knihovnu, pomyslel a došel pro vévodu a cestou vymýšlel jak to udělat, aby mohl být jejich rozhovoru přítomen. Nakonec stačilo říct, že oběma potřebuje převázat obvazy.

    "Proč jste mne zachraňoval?" zeptal se opat.

    "Chtěl jít léčitel, ale toho bylo potřeba jinde," vysvětloval Adamar. "Navíc, jen draci vědí, koho by zvolili za příštího opata, kdybyste zemřel."

    "Jedna zapomenutá svíce v knihovně a já vám odteď budu navždy dlužen," zašeptal opat.

    Léčitelův pomocník se uklidnil. Nikdy na něho nepřijdou.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zpět do středověku

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/31531

    Drabble: 

    Když dorazili k penzionovanému železničáři, Gabčík s Kubišem mu poděkovali a rychle se schovali dovnitř.

    "Tušil jsem, že by se jim mohlo dostat pomoci. Jen jsem nečekal, že to bude přímo od vás," pronesl Stehlík s úsměvem na tváři. "Vydržte chvilku, hned to bude," dodal a zmizel v domku.

    Když se vrátil, v ruce svíral klíč. Jindřich netušil, jak k němu Stehlík přišel, ale s radostí jej převzal.

    Když poté odcházel směrem k Šťáhlavské bráně, začal věřit, že získání posledního klíče bude stejně snadné jako u těch posledních. Město kolem něj se začalo měnit a opět se ocitl ve středověku.

    Závěrečná poznámka: 

    Vím, že klíč měl být získán u Pražské brány. Ale v místech, kde dříve stála Jindřich narazil na lidi, které ho ke klíči dovedli, takže to snad není v rozporu s tím, co jsem si sama na začátku dubna vymyslela.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nečekaná záchrana

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31434

    Drabble: 

    Opat stál ve dveřích svých komnat a vyděšeně sledoval plameny pohlcující schodiště.

    „Co tu stojíte jak sloup!“ ozval se hlas, ale opat přes kouř nikoho neviděl. Po chvíli se před ním objevil Adamar ve společnosti knihovníka a dalších dvou mnichů. „Jdeme!“ prohlásil, ale opat vyděšeně zavrtěl hlavou.

    „U draků! Na tohle nemáme čas. Ta prokletá beranní tvrdohlavost vás přivede do hrobu. Ale ne dnes!“ Naštvaně přiběhl k opatovi a strčil ho ze schodů. Mniši zachytili kutálejícího se opata, pomohli mu na nohy a společně utíkali pryč od vražedných plamenů.

    Na nádvoří je ihned odchytil léčitel a začal jim ošetřovat popáleniny.

    Závěrečná poznámka: 

    Ono to aai tak nevyzní, ale cesta k Opatovi i zpět byla přímo skrz plameny. Začínám mít pocit, že mi sto slov pro vyjádření nestačí.
    Ano, vím, že kopec tam není, jen schodiště. Ještě že je to nesoutěžní série.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bez zaváhání

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31443

    Drabble: 

    Jindřich pomalým krokem přešel náměstí a ocitl se v místě, kde měla být Pražská brány. Přemýšlel, kdy se prostředí kolem něj změnilo, a opustil středověk. Možná prošel mezi časy a nevšiml si toho. Rozhlédl se. Všiml si muže v nacistické uniformě sledující dva muže. Přestal uvažovat nad bránou a rozběhl se.

    „Wer bist du?“ křičel nacista s puškou namířenou na toho z dvojice, který nekulhal.

    Jindřich do něj v rozběhu vrazil. Skopčák spadl a skutálel se do řeky.

    „Honem, pomůžu vám!“ houkl na dvojici a podepřel kulhajícího z druhé strany.

    „Musíme ke Stehlíkovi. Přinášíme pozdrav od Hradeckého.“

    Jindřich oněměl úžasem.

    Závěrečná poznámka: 

    Další střípek z historie Rokycan. Oni dva muži, kterým Jindřich pomohl, nebyl nikdo jiný, než Gabčík s Kubišem, kteří u železničáře v penzi Václava Stehlíka navázali kontakt s domácím odbojem. Přinášíme pozdrav od Hradeckého bylo předem domluvené heslo.

    Pražská brána byla zbořena roku 1844, proto si Jindřich uvědomil, že se musel posunout v čase. A pokud by mu nestačila jako nápověda chybějící brána, myslím, že díky nacistovi by mu to muselo dojít.

  • Obrázek uživatele Eillen

    syn kovářův

    Úvodní poznámka: 

    Doufala jsem, že se mi to podaří uhrát, Jan přežije a na konci se shledá s Jindřichem shledají. Ale člověk míní, téma mění.

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/31411 (i když zmizení Jana proběhlo o pěkných pár drabblů dřív)

    Drabble: 

    Do srdcí nás všech se zapsal nesmazatelnou stopou a nikdy na něho nezapomeneme.

    Muž, který pocházel ze skrovných poměrů a při studiích se nestyděl přivydělávat si žebráním.
    Muž, který byl vyslán za pražské mistry na Basilejský koncil, kde hrdě stál v čele českého poselstva.
    Muž, který byl českým sněmem zvolen arcibiskupem a snažil se o smíření všech stran pod obojí.
    Muž, se kterým si dopisovali dva papežové.
    Muž, který kázal podporovat zvolení krále, byť ten se snažil snížit vliv kněžstva.
    Muž, který měl mnoho možností otočit se zády. Nestarat se o utrpení jiných. Což však odmítal!

    Jan Rokycana, syn kovářův.

    Závěrečná poznámka: 

    U osoby, jakou byl Jan Rokycana, jsem nedokázala najít žádný čin, který by vyhovoval tématu "já nic, já muzikant" - tedy, že by něco provedl a dělal jako by nic. Vzala jsem to tedy tak, že takových možností měl mnoho, ale nikdy je nevyužil. Pochopím, když mi to nebude uznáno.

    A jen pro upřesnění. Jan Rokycana byl sice zvolen arcibiskupem, ale tato volba nikdy nedosáhla kanonické platnosti.
    Zajímavostí z jeho života bylo mnohem víc, ale bohužel sto slov je sto slov.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zapomenutý

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST: http://sosaci.net/node/31412

    Drabble: 

    Draci si mohou oddechnout, neboť na věčnost byla prokleta duše muže, jenž neznal slitování a vždy jen tužby své uspokojoval. Za svého krátkého života ničeho významného nedosáhl a vzhledem ke svému postavení třetího syna hraběcího domovem se mu klášter stal. Zde zášť svoji pěstoval, a tak jako ve světském životě, prohřešky své duše prohnilé na druhé svaloval. Nebude nadále na něho vzpomínáno pro jeho odporné činy, kdy se neštítil snížit ke krádežím, smilnění a v poslední řadě též úkladnému zavraždění muže, jenž mu byl ochoten otevřít otcovskou náruč. Jeho jméno nechť je navěky zapomenuto.

    nejmenovaný bratr, prachsprostý vrah, 136 - 156

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem si vědoma, že nekrology bývají spíše oslavného stylu a něco takového by se asi nemělo psát. Ale zase... Ono to téma na toho zmetka Haydena tak krásně sedlo, že jsem si to nedokázala odpustit.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Slova útěchy

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31303

    Drabble: 

    „Chci ho vidět trpět!“ vybuchla žena v opatově pracovně.

    „Vrah vašeho strýce je již po smrti. Sám se zabil,“ pronesl opat.

    „Geraldine,“ začal tichým hlasem Adamar. „Strýc vás miloval. Sám neměl potomky, ale ve vás viděl vlastní dceru. Vím, že je to složité. Ale buďte jako on. Zahoďte svoji nenávist a zkuste jít cestou víry. Váš strýc by si to přál.“

    Místnost se ponořila do ticha. Opat byl rád, že souhlasil s Adamarovým návrhem být přítomen, až přijede neteř bývalého opata. Ač jej neznal, uměl nalézt ta správná slova.

    „Jak nalézt víru, když jej zabil muž víry?“ rozplakala se Geraldine.

    Závěrečná poznámka: 

    To zase bylo... Nacpat dceru do kláštera plného bratrů.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Poděkování

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31326

    Drabble: 

    Jindřich se vzedl a rozhodl pokračovat. Začal Plzeňskou branou, která byla od kostela vzdálená jen pár kroků.

    Všiml si muže nedbale opřeného o bránu, jak jej pozoruje. Jeho úsměv mu byl povědomý. Pomalu k němu došel.

    „Děkuji Vám,“ pronesl neznámý, objal Jindřich a předal mu klíč.

    „Za co?“ nechápal Jindřich.

    „Za dceru. Kdybyste ji neopustil, čekalo by ji těžké rozhodnutí,“ odpověděl cizinec.

    „Koho?“ divil se Jindřich.

    „Salix. Musela by zvolit, zda žít nesmrtelným životem a být svým způsobem sama. Nebo se stát člověkem. Bojím se, že je až moc po mně a po zbytek věčnosti by si vyčítala svoji volbu.“

    Závěrečná poznámka: 

    Plzeňská brána se opravu nacházela jen pár kroků od současného parku. Kdyby stále stála, stačilo by přejít přechod na kruhovém objezdu a před vámi by byl první vstuo do města http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/images/thumb/Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg/180px-Plzeňská_brána_-_pohlednice_1.jpg

    A vysvětlení volby tatínka vrbové dívky je prosté. Miloval smrtelnici, ale zůstal nesmrtelným právě kvůli Salix, aby nebyla nikdy sama. Proto je rád, že Salix nemusí volit. Pokud by si vybrala nesmrtelnost, jako otec by trpěl její bolestí nad ztrátou milovaného. Sám si tim prošel a stále to bolí. Kdyby však zvolila smrtelnost, trpěl by mnohem víc, protože by o ni přišel na vždy. A samotného by ho čekal nesmrtelný život v osamění.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Touha po poznání

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31185

    Drabble: 

    Jindřich nakonec opustil zahrádku starého pána bez vrbové dívky.

    Cestou zpět k náměstí si pohazoval s šesti klíči a přemýšlel, proč by měl pokračovat. Byla to cesta za Vypravěčem. Salix ho toužila znovu spatřit. Ale ona s ním teď nebyla a Jindřich tedy neměl důvod dál shánět klíče.

    Posadil se u kostela Nejsvětější Trojice na lavičku a uvažoval, že by se prostě vrátil ke svému starému životu. Jen by o svém dobrodružství sepsal knihu. Byl by slavný a Katka by se k němu vrátila, protože by pochopila, jak úžasný je.

    Jenže něco ho nutilo pokračovat.
    Zvědavost!
    Toužil poznat toho Vypravěče.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad to téma v tom je vidět...

    A zde je kostel Nejsvětější Trojice: http://www.rokycany.cz/assets/Image.ashx?id_org=14069&id_obrazky=42373&d...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bobule

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31186

    Drabble: 

    Bratr Hayden vyčkával ve své cele na provedení trestu. Církevní zákon pravil jasně. Smrt za smrt.

    Dveře cely se otevřely a dovnitř vešel léčitel. Pozoroval Haydena s neskrývaným odporem.

    „Máš být zavěšen v kovovém koši a ponechán k smrti vyhladověním. I když si mi zabil přítele, nehodlám dopustit, abys tak dlouho trpěl. A nemysli si, že ti někdo jiný pomůže. Vím, kdo ti pomáhá,“ prohlásil léčitel, položil na stůl misku s rulíkem a odešel.

    Hayden léčiteli uvěřil. Tohle byl konec. Podíval se na misku. Alespoň překazí opatovi radost. Vzhledem k tomu, že stejně zemře, to zase nebyla tak velká výhra.

    Závěrečná poznámka: 

    No, nevím jak se cítí člověk otrávený rulíkem, ale předpokládám, že je zo lepší než pomalá smrt vyhladověním.

    Co myslíte? Blufoval léčitel?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Výslech

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31121

    Drabble: 

    „Myslíte si, že vám uvěřím?“ zeptal se opat.

    „Všechno je chyba vévody!“ opakoval bratr Hayden.

    „Máte mě za blázna?“ zvýšil opat hlas. „V době, kdy zemřel opat Matthew, byl bratr Adamar vévodou. Chcete říct, že jeho plánem celou dobu bylo dostat se do kláštera a přijít o veškerý svůj majetek?“

    „Vévoda Brangan,“ začal bratr Hayden, ale opat jej zarazil.

    „Dost! Za chvíli budete tvrdit, že může za bodláčí rostoucí na bylinných záhonech. U draků! Schovával jste si rulík! Koho jste chtěl zabít?“

    Opat nečekal na odpověď. Nechal bratra odvést. Nikdo si nevšiml pohledu, který si Hayden vyměnil s léčitelovým pomocníkem.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Pozvánka na svačinu

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/31091

    Drabble: 

    Starý pán pozval Jindřicha a vrbovou dívku na návštěvu k sobě domů. Vidina kávy a bábovky byla lákavá a Jindřich bez váhání souhlasil. Salix se omluvila, že by ráda zůstala a pozorovala mladé ráčky.

    „Víš, chlapče, nejtěžší je odejít a víckrát se neohlédnout za minulostí,“ prohlásil muž, když odemykal branku na zahradu.

    Jindřich si vzpomněl na slova, která vše odstartovala. Až získá šestý klíč, bude muset pokračovat sám.

    „Šel bych hned. Jen aby se jí nic nestalo,“ odpověděl tiše Jindřich s pohledem upřeným k vrbové dívce.

    „To, co hledáš, najdeš ukryto mezi bělotrny,“ prohlásil starý pán a vstoupil do domu.

    Závěrečná poznámka: 

    Ano, jsem si vědoma, že získání klíčů je snadnější, ale ono to má důvod a na konci to bude vysvětleno.

    A pro jistotu, i když to každý určitě ví. Bělotrn je nádherný ozdobný bodlák. Jeden čas oblíbený u majitelů rodinných domků nejen podél Rakováčku.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Padneme oba!

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30908

    Drabble: 

    Hayden seděl v cele. Na hlídce stáli opatovi nejvěrnější spojenci.

    A tak Haydenovi nezbývalo nic jiného, než sedět a přemýšlet, jak to udělat, aby spolu s ním trpěl i Adamar.

    Ten chlap ho štval čím dál víc. Ještě když byl vévoda, musel stát v pozoru před králem, který mu přistříhl křidélka. A on si přesto v tom chladném severu našel nový způsob a jen tak vesele prokluzoval vším.

    Jenže teď už nebyl na severu. Létat stále nemohl. A čas na přizpůsobení mít nebude. Hayden byl rozhodnut. Pokud má padnout on, tak i Adamar. Však ona ho ta dobrá nálada přejde!

    Závěrečná poznámka: 

    I když je to nesoutěžní, tak stejně radši... Adamar je stále dobře naložený a jen tak ho nic nepřipraví o dobrou náladu. A myslím, že pták, co neumí létat a za pohyb mu slouží klouzání by mohl projít, ne?

    A nejhorší na tom je, že v Aldormě prostě tučňáky nemáme!

  • Obrázek uživatele Eillen

    U Rachtáku

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30866

    Drabble: 

    Cestou k Rakováčku Jindřich mlčel. Získání posledních dvou klíčů bylo moc snadné a on netušil, co si o tom má myslet. Navíc z vrásek, které přibyly na tváři vrbové dívky, pochopil, že i ona nad tím přemýšlí.

    „A co teď?“ pronesl Jindřich, když dosedl na břeh potůčku, skopl boty a namočil si nohy.

    „Vy tam! Neděste mi je!“ křikl chlápek ze zahrádky a houpavým krokem se k nim blížil. Jindřich se nemohl zbavit představy tučňáka v montérkách.

    „Chlapče, hlavně nekopni do toho kovového koše,“ pronesl pán s úsměvem. „Víš, chovám tam raky. Choval je i děda, když jsem byl dítě.“

    Závěrečná poznámka: 

    Potok, u kterého se právě nacházíme, se jmenuje Rakovský a název má podle nedaleké vesnice Raková. V Rokycanech mu ale nikdo neřekne jinak, než Rakováček. Říká se, že voda v Rakováčku byla tak čistá, že v ní žili i raci. Ti pak bohužel kvůli špatné kvalitě vody vymřeli. Když jsem ale byla malá, pod jednou lávkou bylo vymleto koryto do hloubky necelého půl metru. No a právě tam jeden pán měl kovový koš, ve kterém raky zkoušel chovat. Bylo to příjemné sedět na trávníků, nohama se cárat ve vodě a poslouchat, jaké to bylo, když byl on sám malé dítě.
    Další výraz, který se pro Rakováček používá (nebo ho alespoň za mých dětských let používala mládež) je Rachták. Proto ten název...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Neopatrný

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30741

    Drabble: 

    Teď, kdy bylo díky novým smlouvám jisté, že opat nemůže přijít na okrádání kláštera, byl čas přistoupit k radikálnímu opatření. A tak bylo třeba navštívit nemocniční křídlo. Právě tam byly v truhlici na samém dně schovány bylinky, kterými hodlal vyřešit problém, který jej trápil.

    Klášter spal. Nemocniční křídlo mělo být prázdné a tak přestal být opatrný. Když zaslechl zavrzání pantů, věděl, že je vše ztraceno.

    "Víte, nikdy jsem nevěřil, že úmrtí bývalého opata bylo přirozené," prohlásil léčitel. "Podal jste mu bylinný výluh sám, nebo s vámi někdo spolupracoval, bratře Haydene? A koho jste chtěl otrávit tentokrát?"

    Bratr Hayden zarytě mlčel.

    Závěrečná poznámka: 

    Koho se asi bratr Hayden chtěl zbavit, když měl jisté bezpečné peníze?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Seznámení na břehu Padrťského potoka

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30738

    Drabble: 

    "Děkuji za návštěvu. Zaslechl jsem o vás a toužil vás poznat osobně," ozval se hlas mužský hlas vedle Jindřicha.

    Kdyby vrbová dívka nezalapala po dechu, asi by se Jindřich neotočil. Muž, který proti němu stál vypadal jako kopie sochy ve vitríně.

    Možná dřív, před všemi těmi blesky, topením se, temnotou a ztrátou přítele, by byl překvapený. Ale teď ne. Fyzickými silami byl na dně a jel už jen na setrvačník.

    "Doufám, že to není jediná vaše návštěva. Rád bych si vyslechl všechny vaše úchvatné příběhy," dodal muž, stiskl Jindřichovi ruku a zmizel.

    Zůstal po něm jen klíč v Jindřichově dlani.

    Závěrečná poznámka: 

    A protože to jinak nešlo, tak se jméno potoka objevuje alespoň v názvu stoslůvky.

    Díky upozornění od Aries, že to není na první pohled pochopitelné, raději dovysvětluji.

    Onen neznámý muž má být právě trpící Kristus, jehož socha ve vitríně stojí. Nápad vyšel z toho, co mi vyprávěla babička jako malé, když jsme chodili na Práchovnu. Podle ní prý jen hodní lidé mohou toho pána spatřit a některé z nich i pozdraví a poté opět zmizí.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bez slitování

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/30593

    Drabble: 

    Překvapivou událostí bylo, když opat jmenoval Adamara Brangana novým vyjednavačem s kupci z Tezárie.

    Stoupenci opata nechápali, proč dává tomu muži takové postavení.
    Stoupenci vévody tajně slavili, neboť se jim otvírali další možnosti.

    A Adamar? Ten se zhostil svého úkol s vervou sobě vlastní. Kupci od prvního dne pochopili, že jim skončili dny, kdy jim klášter podepsal jakoukoliv smlouvu a neváhali označit Adamara za Barbara. Nastal čas tvrdého vyjednávání.

    Nakonec obě strany odcházeli spokojené.
    Když Adamar předkládal nové smlouvy opatovi, bylo vidět, že klášter ušetří. Drobná úprava cen opatovi unikla. Část z ušetřených peněz se opatovi do rukou nikdy nedostane.

    Závěrečná poznámka: 

    Barbaři jsou původní obyvatelé kontinentu, který byl přistěhovalci vytlačen na území Karaminské vrchoviny. Jsou nelítostní bojovníci, kteří se ničeho nebojí. A protože nemáme v Aldormě ďábli, ani peklo, tak jsem musela použít je. Ještě že jde o nesoutěžní kousek, mám pocit, že by to jinak neprošlo...

  • Obrázek uživatele Eillen

    boží muka

    Úvodní poznámka: 

    Tak trochu víc BJB...

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30594

    Drabble: 

    Jindřich nasupeně svižným krokem opouštěl Borecký rybník. Vrbová dívka měla co dělat, aby ho stíhala. V rukou svírala klíč, který se jí nakonec podařilo získat. Jak Jindřich předpokládal, tak se hned poté tma vytratila.

    "Zlatá práce na pokladně," mumlal si Jindřich. "Klidně by mohl přijít i samotný Lucifer a já bych se na něj usmíval."

    Salix raději mlčela a nechala svého společníka se vyvztekat.

    Když konečně došli k Práchovně, zamířil si to Jindřich k božím mukám. Vztek najednou vystřídal smutek.

    "Podívej, Salix. Proč má někdo potřebu to ničit?" zašeptal a dal se do úklidu historického sloupu se sochou trpícího Krista.

    Závěrečná poznámka: 

    Zmiňovaná boží muka

    Stojí na druhé straně malého parčíku, kterému se říká "Na Práchovně" - je to místo kousek od centra. Z náměstí je to tak deset minut svižnou chůzí.

    Bohužel opravdu došlo k poničení božích muk vandaly a neznámým řidičem a to roku 2006. Opravy byly provedeny toho samého roku. Od té doby se naštěstí nic podobného nestalo.
    Podle tradice stávala boží muka původně o něco výše proti proudu potoka, přibližně u hostince Pod Starou hutí. Při jedné povodni je velká voda odnesla po proudu. Od té doby jsou boží muka na stávajícím místě.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Poslepu

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30522

    Drabble: 

    Zpěv ptáků utichá.

    Vrbová dívka (vyděšeně): Jindro? Jindřichu! Jsi tu? Prosím, ozvi se!

    Jindřich (naštvaně): Co to sakra je? Kdo vypnul světlo? Tohle už přestává být vtipné!

    Ticho protrhá žabí kvakot.

    Jindřich (klidněji): Musíme se dát do hledání. Třeba až najdeme klíč, tak ta tma zmizí. Salix, opatrně si klekni a začni hledat u kořenů stromů kámen. Jen u kořenů! Mluvilo se o patě modřínu.

    Vrbová dívka (zoufale): Ale já nic nevidím.

    Jindřich (odhodlaně): Najdi kámen. Zvedni ho. Dotkni se místa pod ním. Když tam klíč nebude, posuň se dál. Ničeho se neboj. My dva to spolu zvládneme. Důvěřuj mi.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Půlnoční návštěva

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30589

    Když už nejde práci program, tak proč toho nevyužít.

    Drabble: 

    Zvuk skřípajících dveří.

    Mnich (naléhavě): Nechte zhasnuto!

    Adamar (klidně): Jak si přejete. Co vás přivádí uprostřed noci?

    Mnich (namíchnutě): Vévodo, tohle není hra.

    Adamar (pobaveně): Samozřejmě, že je to hra. Hrajeme na život a na smrt. Prohrajeme všichni. Smrti se vyhnout nedá. Otázkou je, kdo prohraje první.

    Mnich (rezignovaně): Dobrá. Budeme to hrát podle vašich pravidel. Jak jste na tom? Začal vám důvěřovat? Na veřejnosti už se vás nestranní.

    Adamar (zamyšleně): Důvěra? Tu nikdy nezískám. Úcta? Tu snad. Ten plán je nebezpečný. I tak jej však provedu. Dejte signál a spustíme to.

    Zvuk skřípajících dveří, zavrzání postele a poklidného oddychování.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Upevnění pozice

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30489

    Drabble: 

    Adamar se kromě vedení tajné skupiny snažil upevnit svoje postavení v klášteře. Nebylo to těžké. Dokázal poznat, jak se chovat k mnichům. Ke každému měl jiný přístup a postupně si je dokázal skoro všechny naklonit.

    Samozřejmě, bylo pár mnichů, kteří mu otevřeně dávali najevo svoji nechuť nad jeho přítomností v klášteře. I pro ně však měl vždy připravený úsměv a slova porozumění.

    Adamar si byl vědom, že jej opat pozoruje. Nikdy však proti němu nezakročil. Tohle byla vysoká politika klášterního typu a oba dva byli prvotřídními hráči. A protože opat upustil od brojení proti Adamarovi, nastal v klášteře napohled klid.

  • Obrázek uživatele Eillen

    ... se dívá za dívkou ...

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30479

    Jdu na první nápad, protože zítra nebude asi moc času...

    Drabble: 

    Jindřich konečně poznal, kde se nacházeli. Byli u Borečáku. V duchu zaúpěl.
    Rada, kterou jim Jan poslal po vlnách rybníka, jim byla k ničemu. Jako to, že dokázal poznat modřín ještě než nastoupil do první třídy na Jižňáku.

    "Skvělé. Hledej u kořene modřínu v jediném místě, kde je modřínů háj," pronesl nahlas a měl co dělat, aby z hlavy zapudil melodii známé písně. Moc mu nepomáhala představa, že se modříny otáčí za vrbovou dívkou, jako by ji vítali.

    "Co asi bude ten malý bratr skály?" zamyslela se Salix.

    "Prostě nějaký kámen," odpověděl Jindřich a doufal, že jich tu nebudou mraky.

    Závěrečná poznámka: 

    Momentálně se nacházíme zde: http://www.rokycany.cz/assets/Image.ashx?id_org=14069&id_obrazky=51113 Přiznám se, že jsem tam už nebyla dost let (cca 10), tak doufám, že modřínový háj tam stále je...

    Další zmínku o Jižňáku jsem si nemohla vzhledem k tématu odpustit. Jedná se o základní školu, dříve jmenovanou Jižní předměstí, kde jsem strávila devět let svého života a na kterou nedám dopustit!

    A kdyby náhodou někdo netušil, tak jde o tuto píseň: https://www.youtube.com/watch?v=DbGwH5ZVYSU

  • Obrázek uživatele Eillen

    Pěšák

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30282

    Drabble: 

    Od schůzky v knihovně uplynulo již několik týdnů. Adamar se s Haydenem však scházeli minimálně dvakrát týdně. Útočištěm jim bylo nemocniční křídlo. Ty dny se v noci o nemocné staral jeho pomocník, kterého zlákala vidina světského života.

    A tak měli Hayden s Adamarem čas a klid na plánování. Hayden netušil, jak by se měl cítit. Adamar postupně přebíral vůdčí pozici a on tomu nedokázal nijak zabránit. Nelíbilo se mu to, Ale Adamar nacházel další způsoby, jak klášter obrat o peníze. Na jednu stranu byl Hayden za větší množství peněz rád. Musel se však smířit s tím, že se stává pěšákem.

    Závěrečná poznámka: 

    To přebírání moci se prostě do sta slov nedá nacoat. Pro vysvětlení,.. Hayden byl celý život naučený poslouchat a i když v minulé části mohl působit sebejistě, když narazí na někoho s přirozenou autoritou, automaticky ustupuje na místo, které mu patří. Prostě není vůdčí typ a v klášteře neměl nikoho, kdoby jej zastiňoval. Ale teď už tu někdo takový je.
    Takže i když se chvástal zabitím bývalého opata, nebylo to něco, co by udělal sám. Ač se tak snaží prezentovat. Na to je srab. Ještě že má své stoupence, kteří to za něj udělají.

    Nějak mám pocit, že tímto tempem skončím psaní Adamarova příběhu tak do týdne.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Třetí klíč

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30350

    Drabble: 

    Jindřich vyplaval na hladinu. Netušil kde je. Věděl ale, že nesmí panikařit. Rychle doplaval k nejbližšímu břehu, kde už na něj čekala Salix. Veškerá zranění, která jí zvířata způsobila, byla pryč.

    U paty modřínu zdvihni malého bratra skály, nesl se vzduchem Janův hlas. Jan však nikde nebyl.

    Salix se rozplakala. Jindřich ji objal. Chtěl ji utěšit, ale byl v šoku, že ze sebe nedostal ani slovo.

    „Mám klíč,“ fňukla vrbová dívka. Jindřich jej od ní převzal a přidal k ostatním.
    Třetinu cesty měl za sebou. Ale za jakou cenu? Přesto že trpěl ztrátou Jana, byl rád, že je Salix zdravá.

  • Obrázek uživatele Eillen

    U studánky

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30231

    Drabble: 

    Zastavili u studánky kousek pod vrcholem a začali Salix omývat vodou.

    „Nevím, kdo vymyslel tohle putování za klíči, ale ještě že tu není,“ zavrčel Jindřich.

    „Také upřednostňuji, když mohu jednat s dotyčným osobně. Ale město asi nemá lidskou tvář,“ pokrčil rameny Jan.

    „Studánka. Dno,“ zašeptala Salix. Jan se otočil. Všiml si klíče na jejím dně. Vypadalo to jednoduše, jen pro něj sáhnout. Přesto se bál.

    „Odteď to bude podle našich pravidel,“ prohlásil Jindřich. „Klíč bereme všichni nebo nikdo.“

    Jan vděčně kývl. Vložili ruku do vody. Najednou se zdálo, že je něco táhne ke dnu.
    Jindřich měl pocit, že se topí.

    Závěrečná poznámka: 

    Studánka u které se nacházejí je tato: http://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/studanka-pramen-krasy-u...
    V reálu není moc hluboká, jak je vidět, tak ani široká. Přesto dokázala Jindřicha, Jana a vrbovou dívku vtáhnout do sebe...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Konec schůzky

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30236

    Drabble: 

    "Předpokládám, že teď přijde vyhrožování," podotkl Adamar.

    "Samozřejmě musíte pochopit, že pokud jste proti nám, nemohu vás jen tak jít," pousmál se kněz.

    "Jistě. A vyřešíte tím i opatův problém. Bude vám vděčný a nebude vás z ničeho podezírat," odpověděl Adamar klidně.

    "Takže, jak jsme na tom?" dotázal se kněz netrpělivě.

    "Za určitých podmínek bych s vámi mohl spolupracovat. Když si stanovíte vyšší cíle," tentokrát to byl Adamar, kdo se usmíval. "Mimochodem, nedělejte víckrát stejnou chybu a jednejte raději přes prostředníka," dodal.

    "Nedůvěřuji prostředníkům. Raději mluvím s každým osobně. Vaše podmínky probereme později," rozloučil se kněz a odešel z knihovny.

    Závěrečná poznámka: 

    No nic moc. Ale v situaci, v jaké Adamar byl, to lépe zpracovat nešlo.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nehody se stávají...

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30110

    Drabble: 

    „Neříkejte, že vám peníze a moc neschází?“ zasmál se mladý kněz.

    „To netvrdím. Jen říkám, že riskujete pro nic,“ odpověděl Adamar. „Až vám na to opat přijde, co myslíte, že udělá? Poděkuje vám, že se snažíte přivést klášter na buben?“

    „Opat je slepý,“ odfrkl si kněz. „Dva roky vede klášter a ještě na nic nepřišel. A i kdyby, nehody se přeci stávají, ne?“

    Adamar si všiml pobavených jiskřiček v očích svého společníka. Poznal narážku. Předchozí opat zemřel nečekaně. Na dvůr se tehdy donesla zpráva, že odešel pokojně ve spánku a stal se hvězdou. Adamar pochopil, že mluví s opatovým vrahem.

    Závěrečná poznámka: 

    V Aldormě (a Tristenolu) je víra, že po smrti se z duše nebožtíka stává nová hvězda (pokud nedostanou od draků možnost stát se jedním z nich). Když se večer podíváte na oblohu, spatříte novou jasně zářící hvězdu. Samozřejmě, že to není možné, neboť by byla obloha brzy plná hvězd. Pravda je taková, že duše mrtvých splynou s již existujícími hvězdami. Ta, se kterou se spojí, září v daný večer nejasněji. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v době odpovídající našemu středověku, je pochopitelné, že to lidem (navíc věřícím v draky) připadalo jako by na obloze byla nová hvězda.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Mrholení

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30107

    Drabble: 

    Při stoupání do vrchu se musel Jan s Jindřichem střídat v nesení vrbové dívky častěji. Kopec sice nebyl prudký, ale to vynahrazoval ve své délce.

    Jindřich byl zpocený a tak uvítal, když začalo mrholit. Zaklonil hlavou, zavřel oči, nechal deštík dopadat na svoji tvář, zaposlouchán do zvuku kapek narážejících na listy stromů. Lehké bubnování ho vrátilo do dětství. Do doby, kdy mu dědeček vyprávěl, že to matka příroda hraje zvířatům na listové bubínky, aby je potěšila.

    „Jindřichu, podívej!“ vyrušil ho Jan. Jindřich se otočil a překvapeně zamrkal. V místech, kde kapky dopadaly na Salix, se kúra jejího těla začínala hojit.

    Závěrečná poznámka: 

    Nakonec to snad není tak hrozné. První nápad byl, že Jindřich už začíná bláznit (nebo spíš mu začne hrabat) a cestou si zpívá Tluče bubeníček...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Promrhaná šance

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/29937

    Drabble: 

    Adamar poslouchal vůdce rebelující skupiny. S každým dalším slovem se utvrzoval, že dosud měli neskonalé štěstí.

    „Abych to shrnul,“ začal Adamar poté, co dostal prosto se vyjádřit. „Ty mi tvrdíš, že jedině, o co vám jde, jsou peníze a z nich plynoucí potěšení, které je vám jako mnichům odpíráno?“

    „Byl jsem synem hraběte. Odmítám žít jako chuďas,“ odfrkl jeho společník.

    „U všech draků. V každém království jsou místa, kam ani králova moc nesahá. Dalo by se říct, že jsou to prázdná místa na politické mapě! Takových příležitostí! A tobě jde jen o peníze na děvky a chlast,“ rozesmál se Adamar.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Strach z neznámého

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/29863

    Drabble: 

    Jindřich s vrbovou dívkou v náručí pospíchal k poslednímu vrchu.
    Jan jej neochotně následoval.

    Měl strach.
    Nepřiznal to nahlas, ale ten vrch ho od mala děsil a nikdy k němu nešel. Možná za to mohl ten název - Kotel. Vyvolával v něm představu pekla.

    Jan toužil utéct a předstírat, že nikdy nevstoupil do skrytého města a cesta za klíči byla jen sen.
    Jenže nemohl. Ne po tom, čím si prošla Salix.

    A tak se zhluboka nadechl, zrychlil krok, došel Jindřicha a opatrně od něj převzal vrbovou dívku. S jejím tělem v náručí našel odvahu postavit se strachu a probádat neznámé území.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Schůzka v knihovně

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/29801

    Drabble: 

    Bylo těsně po půlnoci a chodby zely prázdnotou. Adamar vyrazil na tajnou schůzku. Když konečně došel ke dveřím vedoucím do knihovny, čekali na něj oba bratři z večerní mše.

    "Jste očekáván," zašeptal jeden a ustoupil, aby mohl Adamar vejít.

    "Ale, ale," pousmál se Adamar. "Kdo by čekal, že tu narazím na chlapečka hraběte Walfara."

    "Nemluvte se mnou jako s dítětem!" vyprskl muž naštvaně. "Mimochodem, teď jsme si oba rovni," dodal.

    "Chlapče, ty si navázal kontakt se mnou," začal Adamar pevným hlasem. "Ty zřejmě potřebuješ mě. Ne já tebe. Takže ne, nejsme si rovni," dodal. "Tak povídej, co po mně chceš?"

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zraněná

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/29800

    Drabble: 

    Jindřich opatrně objímal pokousané tělo vrbové dívky.

    "Jsem v pořádku," zašeptala Salix a pokusila se vstát.

    "Jen odpočívej," odpovídal stejně tiše Jan a hladil ji po zlámaných vlasech.

    "Budeš v pořádku," pronesla Salix a zadívala se Janovi do očí. Nemusela nic říkat. Janovi to bylo dávno jasné. Získat klíče nebylo nic snadného a tentokrát pro něj bude muset jít on.

    "Nemusíš mě utěšovat. Už dávno nejsem ten vystrašený chlapec," pousmál se, ale úsměv mu nedošel do očí.

    "Vím. Ale dokud tě utěšuji, nemusím myslet na bolest," přiznala Salix.

    "Jak ti můžeme pomoc?" zeptal se Jindřich.

    "Netuším," rozbrečela se vrbová dívka.

    Závěrečná poznámka: 

    Nenávidím vymýšlení názvů.
    Pokud vás napadne něco lepšího, budu jen ráda, když mi poradíte.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Osobní pozvání

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/29664

    Drabble: 

    Adamar dále nacházel vzkazy. Některé dokonce ve vlastní cele. Stále však dělal, že o ničem neví. Trvalo to dva týdny, než tajemnému pisateli došla trpělivost.

    "Uvědomujete si, co děláte?" pronesl jednoho večera při mši bratr sedící po Adamarově pravici.

    "Nabídka, kterou jste dostal se nedá odmítnout," pokračoval muž sedící po levici.

    "Měli byste vědět jednu věc. Branganové neskáčí, jak někdo píská. Vy máte zájem o mě. Tak si pro mě musíte dojít," odpověděl klidně Adamar.

    "Dnes v noci je schůze v knihovně. Byl byste tak laskav a poctil nás svojí přítomností?" zeptal se bratr.

    Adamar s úsměvem kývl na souhlas.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Druhý klíč

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část http://sosaci.net/node/29661

    Drabble: 

    "Půjdu já," prohlásila Salix. "Nemohu zemřít. Vy dva ano," dodala, a ač byli Jan s Jindřichem proti, neměli argument, kterým by změnili její názor.

    Salix prošla brankou a mířila k hájence. Zvířata ještě chvíli pozorovala, zda se k ní přidají i oba muži. Nakonec však šla za ní. S každým dalším krokem do vrbové dívky kousali a odtrhávali z ní lísteček po lístečku.

    Jindřichovi bylo do pláče. Viděl, jak sebou Salix pokaždé cukne bolestí. Přesto nevydala ani hlásek.

    Když už se konečně vracela s klíčem v ruce, díval se jí do očí.
    Ve chvíli, kdy za ní zaklapla vrátka, omdlela.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Vzkazy v kronice

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    předchozí část: http://sosaci.net/node/29496

    Drabble: 

    Jak Adamar čekal, opat brzy přišel na jeho dodatky v kronice. Očekával přesun na jinou práci. Jenže opat jako by rezignoval. Ponechal Adamara v knihovně. Jen ho požádal, aby neničil více knih a svá moudra svěřoval jen do té jedné kroniky.

    Toto vítězství neušlo ostatním bratrům. A tak Adamar v rozpracované kronice začínal nacházet krátké vzkazy.

    Víra spasí duši. Kdo však nakrmí tělo?
    Půlnoc nepřeje pilným včelkám, leč na schůzku je nejlepší.

    To a mnohá jiná hesla nacházel den co den a dělal, že je nevidí. Tušil, že se s ním někdo chce spojit. On však nebude chodit na zavolání.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Hájenka na Čilině

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí část: http://sosaci.net/node/29466

    Drabble: 

    Tentokrát to byla Salix, kdo je vedl k druhému vrchu - Čilině. Jestli měl předtím Jindřich tušení, kde by se mohl nacházet první klíč, Salix vypadala, že jde na jistotu.

    Oproti Žďáru byla cesta pozvolnější, ale delší. A tak, ve chvíli, kdy došli na místo, byl Jindřich rád, že popadá dech.

    "Páni, úplně jsem na hájenku zapomněl," pronesl po chvíli. "A asi zase rád zapomenu," dodal, když si všiml zahrady plné zvěře, která se na ně dívala jako by byli potrava. Snažil se nevšímat si, jak se mlsně olizují.

    "Blesk. Krvelačná zvěř. Sakra, kdy nastane čas na obyčejná hesla?" prohlásil zoufale.

    Závěrečná poznámka: 

    https://www.pubec.cz/share/cache/image/900x650/outsidebox/reference/250.jpg

    Až na tu zvěř jde o docela kouzelné místo. Nemyslíte?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Aldorma

    Aldorma.
    Středověké království, ve kterém namísto bohů uctívá lid sedm dračích rodů. Nebývalo tomu však vždy. Dříve byla tato země ležící uprostřed kontinentu Novia součástí Tristenolského království. A v dobách ještě vzdálenějších jej obývali barbarské kmeny.

    Je to svět plný příběhů o hrdinech i zbabělcích, ženách i mužích, lásce i nenávisti.
    Je to svět, který se nachází na vzdálené planetě uprostřed hvězdných dálav, na místě o kterém si můžeme nechat pouze zdát.

    Není to dokonalý svět. Je to však místo, kam můžete vstoupit a nechat se unášet vírem tamního života.

    http://aldorma.cz - nové stránky, který by do budoucna měly sloužit jako taková wikipedie Aldormy (případně i dalších království na kontinentu Novia)

    http://aldorma.hys.cz - původní povídkové stránky - postupně dojde k jejich zrušení a obsahu bude přesunut

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Eillen

    Po měsíci...

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Předchozí část http://sosaci.net/node/29339

    a je na čase trošku poskočit v čase, aby se stihlo, co je vůbec v plánu...

    Drabble: 

    V klášteře Adamar pobýval už celý měsíc. Za tu dobu prošel snad každou prací, kterou si opat dokázal vymyslet.

    Začalo to lehce. Sloužil v kuchyni, kde měl na starost mytí nádobí.
    Přesunuli ho poté, co zjistili, že přes den ujídá ze zásob.

    Poslední prací bylo zalévání zeleninových záhonů.
    Část jemu svěřených rostlin zaschla, další pro změnu uhnívala z přebytku vody.

    Ale teď to vypadalo, že konečně někdo přišel za opatem a zřejmě na něj zařval: "Probuď se, máš tu učence, tak toho využij!"

    Tak Adamar skončil v knihovně, kde měl přepisovat kroniky.
    Nedokázal se udržet - do textu vepisoval své názory.

    Závěrečná poznámka: 

    A jedna zajímavost z Aldormy.

    Spoluautorky na jednom z poslední srazů před x lety vymyslely názvy čtyř ročních období s tím, že názvy měsíců se dořeší příště. Bohužel o pár měsíců později nastalo období temna a na několik let jsme všechny přestaly psát. Až předloni na podzim se to změnilo a Aldorma opět ožila. Jenže v té době jsme jaksi zapomněly na minulé plány a tak máme pouze čtyři měsíce v roce, kdy každý měsíc se skládá ze tří úplňků.

    To jen proto, aby bylo jasné, že Adamar je v klášteře sice "jen" měsíc, ale je to vlastně 90 dnů.

Stránky

-A A +A