Moje články

  • Obrázek uživatele Eillen

    Ochránce

    Věnováno všem, kteří mi svými komentáři dodávali v dubnu chuť pokračovat v tom šíleném nápadu, který jsem na sebe upletla. Bez vás bych ten příběh nikdy nedokončila.

    Upozornění: neprošlo beta-readem
    za případné chyby se dopředu omlouvám

    Příběh Vypravěče pokračuje. Podaří se mu zachránit svého bratra? A bude ten o to vůbec stát?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Životní cesta

    Úvodní poznámka: 

    Celý duben jsem si říkala, jakou část příběhu (a jestli vůbec nějakou) dám to svého výběru. A dnes, cestou domů z práce, jsem nad příběhem přemýšlela a neustále se vracela k jedné scéně, která vznikla snad sama od sebe a vůbec jsem nad ní nemusela přemýšlet.
    Doufám, že se vám bude tento střípek příběhu líbit.

    Drabble: 

    Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní.
    Jeden chtěl přinést městu smrt.
    Druhý dal městu celý svůj život.
    Protivníci.
    Nepřátelé.
    Bratři.

    Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli.
    Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto.
    Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu.
    Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt.

    Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv.
    A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Probuzení

    Úvodní poznámka: 

    Dnes jsem jela na návštěvu k rodičům a protože celý duben píšu o Rokycanech, nedokázala jsem jít z autobusu přímo do bytovky a zpět. A tak jsem chvilku bloudila kolem náměstí, než mě kroky dovedly...
    No, o tom si přečtete v letošním posledním drabble.

    A pokud někoho zajímá, zda Vypravěč zachrání svého bratra, zastavte se na letní dobročinnost. Budu se snažit to do té doby napsat.

    Drabble: 

    Bylo předposlední dubnový den roku 2017. Procházela Rokycanami a nepoznávala město, ve kterém vyrůstala. Dřív jí připadalo plné života.

    A teď?
    Netušila.

    Došla až k řece. Zastavila se u sochy svatého Jana Nepomuckého.
    Její pohled však přitahovala vzrostlá vrba.
    Doběhla k ní.

    "Vrbo, vrbičko, probuď se. Vím, že v tobě spí vrbová dívka," pronesla tiše a pohladila kmen. Ve svých třiceti jedna letech byla stále snílkem.

    Po chvíli zpoza kmene vykoukla zelená dívka s vrbovými proutky místo vlasů. S nesmělým úsměvem zamávala.

    Ona ji však nespatřila. Zbývala jediná klapka na jejích očích.
    Nespadla.
    Neviděla ji.
    Salix však stačilo, že věřila.

    Závěrečná poznámka: 

    Když se Salix rozhodla stát se vrbou, bylo to u bývalého děkanského rybníčku. Ten je však zasypaný a žádná vrba tam neroste. Když jsem ale byla malá, babička mi vyprávěla, že někdo odlomil pár proutků a zasadil je na různých místech. A že ona smuteční vrba u řeky je jedním z těch, který se uchytil.
    A i když vím, že to nemůže být pravda (přeci jen na pohled je jasné, že ona vrba zde stála už v době, kdy rybník ještě existoval), ráda bych tomu věřila.
    A jeden smutný pohled, jak to vypadalo v roce 1908 a poté v roce 1999: http://i.imgur.com/4c7OGpn.jpg

  • Obrázek uživatele Eillen

    Vstříc plamenům

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble V zajetí emocí

    Nakonec mi téma krásně nahrálo do karet, za což moc děkuji.

    Drabble: 

    Vypravěč se rozběhl vstříc plamenům. Nedbaje na žár a létající jiskry, postupoval hlouběji do srdce města. Musel se dostat k hradu. Znal svého bratra velmi dobře. Jen jeden z nich v případě krize utíkal. A jeho bratr to nikdy nebyl.

    Byl si moc dobře vědom hněvu, jaké město k jeho bratru cítilo. Ale byl to on, kdo měl trumf. Stále měl kroniku a stačilo ji jen vhodit do plamenů a bylo by po všem.

    Město vycítilo, co má jeho ochránce v plánu. Zaleklo se.
    Vypravěč postupoval stále vpřed. Šel si pro svého bratra.

    Plameny ustupovaly jeho hněvu.
    Město se vzdávalo.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Ve ztichlém salónku

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Delší dobu jsem si představovala, jak asi soudce přijal zprávu, že "jeho dcera" nespáchala sebevraždu, ale byla zabita. No, nedalo mi to a musela jsem to vložit do slov.

    Drabble: 

    Šok, zmatení, nenávist, hněv.
    Když Wilhelm zjistil, jak zemřela jeho dcera, jen stěží se udržel na nohou.
    Stál v salónku a nevnímal své okolí.

    Strach, úzkost, panika, bolest.
    Aneta stála vedle svého muže a netušila, jak pomoci.
    Bála se ho byť jen dotknout. Vypadal křehce. Hrozilo, že se jí pod rukama rozsype na milion kousků.

    Znechucení, pohrdání, opovržení, nepochopení.
    Alexandr z křesla pozoroval svého milého a netušil, co říct.
    Možná proto se nechal pohltit pocity směřujícími k hraběti.

    Každý tone v záplavě svých emocí.
    Bojí se cítit víc.
    Už tak je to ničí.

    Jsou spolu.
    Přesto si připadá každý sám.

  • Obrázek uživatele Eillen

    V zajetí emocí

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Rozloučení

    Drabble: 

    Vypravěč skrz dvě brány pozoroval hořící město.
    Věděl, že požár je jen jedním z mezníků v historii, které město přečká.

    Vzpomněl si na Salix. Pocítil nesnesitelnou bolest z její ztráty.
    Poté si představil Janův výraz. Jeho tělo zaplavila naděje a víra.
    V další vzpomínce uviděl Aloise. A do toho víru se přidala bojovnost.
    A pak si vzpomněl na bratra, který čelil hořícímu peklu. Odhodlání bylo poslední emocí, jež se hlásila o místo.

    Stál a na pohled vypadal jako bezcitná osoba.
    Ale uvnitř něj byly propletené emoce, jež mu způsobovaly neskonalou bolest. Doufal, že až zachrání bratra, konečně vytrysknou na povrch.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Rozloučení

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Brány vedoucí domů

    V tomto koukau dojde k odhalení města, ve kterém se příběh odehrává. V komentáři (jak tohoto drabble, tak později i u informace o fandomu) bude vypsán seznam nápověd a zajímavostí, které se podařilo do příběhu zakomponovat.

    Drabble: 

    První hodlal projít Alois. Otočil se k chlapci a poplácal ho po rameni. Pak podal ruku Vypravěči.
    S úsměvem se vrátil do své doby. Než se průchod uzavřel, všiml si Vypravěč, jak naskakuje na bicykl značky Tripol Hering.

    „Teď jsi na řadě ty,“ pronesl Vypravěč, klekl si a pevně sevřel chlapce do náručí. „Děkuji za pomoc.“

    „Stejně jsem byl na obtíž,“ prohlásil chlapec. „Slibte mi něco,“ zašeptal. Vypravěč ho pobídl, ať pokračuje. „Je to váš bratr. Zachraňte ho. Jinak vám zůstanou jen výčitky.“

    „Pokusím se. Když mi řekneš tvé jméno,“ usmál se Vypravěč.

    „Jan Rokycana,“ odpověděl chlapec a prošel branou.

    Závěrečná poznámka: 

    Příběh se sice jmenuje Rozloučení, ale do konce dubna budou vydávány další drabble

  • Obrázek uživatele Eillen

    Brány vedoucí domů

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Slova

    Drabble: 

    Bylo nebylo. V době dávno minulé. Na místě tak tajném, že o něm věděla jen hrst vyvolených, stáli dva muži a chlapec.

    Před jejich očima se děla věc nevídaná. Z okolo ležících kamenů a zlámaných větví se začaly vytvářet dva rámy. Vrby rostoucí poblíž protáhli své větve a zaplétaly se kolem. Ptáci se slétali a v zobáčcích nesli luční kvítí, jímž se pokoušeli vyzdobit onen přírodní průchod.

    Když bylo hotovo, přišel kouzelný dědeček, známý jako Vypravěč, vrásčitou rukou pohladil oba rámy a ustoupil.

    Druhý muž a chlapec uviděli nevídané. Objevil se magický průchod, jež jim umožnil vrátit se zpět domů.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud mi to uznáte, budu neskonale vděčná. Pokud ne, nevadí. Alespoň mám jak vrátit ty své dva hochy zpátky do jejich doby.

    Jen dodávám, že Vypravěč nikdy neměl žádnou magickou moc. Tu má protože pohádka :-)

  • Obrázek uživatele Eillen

    Slova

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Bolestná ztráta

    Drabble: 

    Vypravěč mlčky shlížel na hořící město. Byl rozhodnut.

    Byla to neexistující slova, která zlomila jeho bratra.
    Byla to bratrem vyřčená slova, díky kterým se musel stát ochráncem.
    Byla to v plamenech ztracená slova, která do něj pronikla jako ostří meče.
    Byla to slova, která utvářela jeho život.

    Slova, která z něj udělala bojovníka proti vlastní krvi.
    Slova, kterým bez protestů sloužil.
    Město k němu po celou dobu mluvilo a on poslouchal. Byl však čas to změnit.

    Doteď mu slova způsobovala pouze bolest. Rozhodl se, je čas, aby se stala užitečným nástrojem.
    V duchu požádal město, aby pustilo jeho společníky ven.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma jsem vzala hodně oklikou a snad mi to projde. Ale myslím si, že slova jsou někdy horší než meč. Jedna věta může ukončit letité přátelství. Ale současněto může být jiná, která otevře dveře nějakému jinému...

    A ještě k ději. Tak jako skryté dveře mohou vpustit někoho do tajného města, tak jim dovoluje i odejít. Myslím si, že město teď má jiné starosti a rozhodně ho žádost o vytvoření dvou dveří do dvou různých dob nepotešila.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Bolestná ztráta

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Smrt v plamenech

    Drabble: 

    Doběhli na kraj města.
    Chlapec se svalil do trávy. Snažil se popadnout dech.
    Alois se zapřel rukama o kolena a zhluboka dýchal.
    Pouze Vypravěč stál vzpřímeně a klidně oddychoval.

    „Alespoň máme kroniku,“ zašeptal tiše a pozoroval postupuzjící požár.

    „I vyndané listy?“ zeptal se chlapec.

    Vypravěč vytřeštil oči. Začal listovat kronikou.
    Hledal nejstarší zápis.

    „Až rok 1110,“ vydechl zoufale. „Přišli jsme o část kroniky.“
    Ani se nesnažil zakrýt slzy.

    „Je mi jedno, jestli jste přišel o půlku, čtvrtku nebo osminu kroniky. Žijeme, to je důležité,“ pronesl vážně Alois.

    Ano, má pravdu. Jsou živí. Nesmím dál riskovat jejich životy, pomyslel si Vypravěč.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Smrt v plamenech

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Špatné pořadí

    Drabble: 

    Vypravěč seděl v setmělé světnici děkanátu. V myšlenkách se procházel minulostí. Vzpomínal na první setkání se Salix. Na vše, co spolu prožili. Bylo mu do pláče, ale slzy nepřicházely.

    „Nerad vás ruším při truchlení,“ zašeptal Alois. „Ale budeme muset zmizet. Město je v plamenech.“

    Vypravěč neváhal ani vteřinu. Vyskočil a běžel probudit chlapce.
    Než se chlapec oblékl, doběhl pro kroniku.
    V nastalém zmatku si nevšiml části setříděných zápisů ležících na kraji stolu.

    Společně vyběhli do noci, utíkaje před požárem, který vstoupil do města s křesťany.
    Požárem, který zanedlouho pohltí první zmínky o městu.
    Čas neúprosně utíkal.
    Minulost umírala v plamenech.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Ztracen

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ!

    Mně se ten fandom vážně zaryl pod kůži.
    Tak moc, že se mi soudce dostal do snů...

    Drabble: 

    Nechápal.
    Nebyl schopen se vyznat ve svých myšlenkách. Ve svých pocitech.

    Byl rád v její společnosti. I když s nimi nebyl on...
    Byl rád v jeho společnosti. I když s nimi nebyla ona...

    Byl sám a myslel na oba.
    Byl s jedním z nich a zapomínal na druhého.

    Když Alexandra před jeho zrakem postřelili, modlil se, aby přežil.
    Když Aneta neodepisovala na dopisy, pochopil, že o ni přišel.

    Nechápal. Ztrácel se v pocitech a myšlenkách.
    Byl nadšený, že Alexandr žije.
    Byl zničený, že Aneta nepřichází.

    Když se objevila ve dveřích a řekla si o dopis, konečně pochopil.
    Miloval je oba.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Špatné pořadí

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Překvapení

    Drabble: 

    Vypravěč vešel do místnosti. Posadil se na proti chlapci, který zamyšleně listoval kronikou.

    "Něco se ti nezdá?" zeptal se.

    "Je to celé pomíchané. První zápis je o nějakých Měšťanských domech, ale ty budou stát až od sedmnáctého století. Pak je tu založení něčeho, co se jmenuje hutě. Poté zmínka o husitských vojácích," odpověděl chlapec.

    Vypravěč zpozorněl.
    Chlapci se nevědomky podařilo zjistit, proč se prolínají časové osy.
    Ano, to by dávalo smysl, pomyslel si Vypravěč.

    "Ten zápis patří sem. Tohle má být tady," šeptal chlapec a vracel listy do správného pořadí. Netušil, že právě vpustil do města křesťany ze sousedního města.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro jistotu, kdyby to nebylo pochopitelné.
    Jako v bludném kruhu byly myšlenky jak Vypravěče (který nedokázal pochopit, co se s městem děje), tak chlapce (který pro změnu nerozuměl tomu, proč jsou zápisy v kronice na přeskáčku).
    No, stejně si myslím, že mi to asi nebude uznáno, ale to nevadí :-)

  • Obrázek uživatele Eillen

    Překvapení

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Úhel pohledu

    Ráda bych pogratulovala Killmanovi za uhádnutí názvu města!
    Pro ostatní z vás jsou tu další nápovědy. Myslím, že s nimi už bude jasné kde se děj odehrává...

    Drabble: 

    Chlapec poslechl radu. Začal hledat něco méně děsivého. Spíše než události ho zaujaly osobnosti.

    Zjistil, že z jeho města budou pocházet známí herci, zpěváci a skladatelé.
    Nalezl zmínku o cestovateli, který objevil východní pramen Tigrisu - ať už se jednalo o cokoliv.
    Dokonce se jeden muž, který se sice narodí jinde, ale prožije zde mládí, stane prezidentem lóže B'nai B'rith.
    Objevil i zmínku o Aloisovi.
    Nejpřekvapivější ale bylo, když na stránkách kroniky našel zapsané své jméno. S úsměvem jej četl stále dokola.

    "Co jsem říkal," pousmál se Alois. "Je lepší být od mala optimista. Ve stáří by se to učilo hůř."

  • Obrázek uživatele Eillen

    Rodičovské starosti

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Neodolala jsem a musele si napsat fanfikci na tenhle úžasný příběh.

    Drabble: 

    Stáli nad kolébkou.
    Pozorovali spící nemluvně.

    "Má vaše oči," pronesla hraběnka ke svému dlouholetému příteli.

    "Podle čeho soudíte? Přeci jen je má zavřené," zeptal se pobaveně.

    "A váš zamračený výraz," dodala klidně. "Závidím vám, příteli."

    Soudce mlčel. Ve vzduchu viselo nevyslovené jméno jejich dcery.
    Nedokázal se hraběnce podívat do očí.

    Dítě se s pláčem probudilo. Hraběnka se naklonila nad kolébku a vzala nemluvně do náručí.

    "Ačkoliv," pronesla s potuteleným úsměvem. "Jsou věci, které mi neschází. Potřebuje přebalit," dodala a vložila vyděšenému soudci dítě do náručí.

    "Oproti vám nemám z mládí praxi. Předpokládám, že je na čase to změnit," pronesl soudce.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Úhel pohledu

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Zpět u rybníka

    A konečně zase pár nápověd. Už tušíte? Na mailu eillen.mcfir@gmail.com vám povím, zda jste město uhodli správně.

    Drabble: 

    Chlapec odmítal vycházet z děkanátu. Ztráta vrbové dívky ho zasáhla.
    Sedl si ke kronice a začal se probírat vytrhanými listy. Zápisy budoucích událostí ho už nepřekvapovaly. Ne po tom všem, čím si prošel.
    I tak ho děsily.

    Lid čekal hladomor, který se městem prožene roku 1771.
    O třináct let později vyhoří téměř celé město.
    Další požár, naštěstí poslední, už čeká na rok 1813.

    Běhal mu z toho mráz po zádech, ale nedokázal se od kroniky odtrhnout.
    „Když budeš číst jen o hrůzách, bude ti to připadat jako bestiář,“ ozval se od dveří znavený hlas odbojáře. „Zkus tam najít něco hezkého.“

  • Obrázek uživatele Eillen

    Žádost o dotaci

    Úvodní poznámka: 

    Já se hrozně moc omlouvám. Vážně. Snad mi to strigga odpustí. Tohle se mi nacpalo do hlavy ve vaně a nešlo to ven...
    Ještě jednou pardon...

    Drabble: 

    Voldemort se oblékl do společenského obleku a šel vyřídit žádost o dotaci na opravu zbořené chaloupky. Byl jediný, který se neštítil vyrazit mezi lidi. Doslova se na ně těšil.

    Ježibaba mu na cestu připravila svačinu a uznala, že tentokrát bude potřebovat něco výživnějšího, než je perník.

    Sauron slíbil, že mezitím sem tam hodí oko na Harryho, jeho rybičku, kterou dostal darem od Otesánka (vlastnoručně ji chytil a krmil do dne Voldemortových narozenin).

    Santer šel uvařit sypaný čaj a na Pracovníkovu žádost vyhodil veškerý alkohol, který jim ještě zůstal.

    Společně pak zapálili bílou svíci a celou dobu posílali Voldemortovi pozitivní energii.

    Závěrečná poznámka: 

    A kdyby to nebylo poznat, tak jde o péči o jejich chaloupku (která si to vážně zaslouží)

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zpět u rybníka

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Prožitý šok

    Mám pocit, že už mi žádné téma nedovolí dát jakoukoliv nápovědu. No, snad se pletu. Nejhůř to dopadne tak, že jich poté nacpu do jednoho kousku co nejvíc...

    Drabble: 

    Salix seděla na kraji děkanského rybníka. Téhož, u kterého ji Vypravěč před pár dny probudil.
    Jen tehdy zde ještě nestál děkanát.
    Tehdy bylo vše v pořádku.
    Tehdy mu dokázala důvěřovat.

    Všimla si, jak k ní pomalu přichází.
    Beze slov se usadil po jejím boku a zadíval se na hladinu rybníka.

    "Máte starosti," pronesla.

    "Mám. O město. O chlapce. A hlavně o vás," povzdechl smutně. "Bojím se, že chcete zemřít," dodal tiše.

    "Nemohu zemřít," odpověděla prostě.
    "Nemohu žít!" dodala a proměnila se před ním ve smuteční vrbu.

    Srdce Vypravěče přetékalo starostmi a bolestí.
    Ale pohled na vrbu byl tak neskonale krásný.

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se všem, kteří měli Salix rádi. I já ji zbožňovala a tohle nebyl osud, který jsem pro ni před rokem vymyslela. Ale příběh si žije svým životem a já už jsem jen malý pán...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Prožitý šok

    Úvodní poznámka: 

    Je na čase přidat vysvětlení - nevysvětlení toho, jak se Salix dostala ke kronice...

    Navazuje na drabble Na faře

    Drabble: 

    Vypravěč seděl u postele. Sledoval, jak se vrbová dívka probouzí.

    „Má drahá přítelkyně, povězte, co se stalo?“ zašeptal smutným hlasem.

    „Hledali jsme biskupskou ložnici. Město nám otevřelo skryté dveře. Byla tam. Ležela na stole. Vzal jí. Chtěl utéct. Ale dveře už tam nebyly. Vrazil mi kroniku do náručí. Zavřel mě do skříně. Nalákal je na sebe,“ koktala Salix.

    Chlapec si přisedl k Salix a nabídl ji žluté zahnuté cosi.
    Odmítla.
    Chlapec jen pokrčil rameny, stáhl slupku a snědl ovoce, které ještě před pár dny neznal.

    „Bála jsem se. Nemohla jsem. Co když zemřel?“ rozbrečela se.

    „Určitě žije,“ uklidňoval ji Vypravěč.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že mi žluté zahnuté cosi projde. Začátkem čtrnáctého století banány tohle město znát nemohlo. Ještě že se mi tam michají časové linie...
    No a že chlapec netuší, jak uklidnit jinak, než nabídkou jídla. Jo, kus žvance to prostě jistí...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Na faře

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Nebezpečný hlad

    Drabble: 

    Již druhý den vyčkávali na faře.
    Chlapec byl každou minutou nervóznější.

    "Kde jsou tak dlouho? Už by tu měli být. Nestalo se jim něco?" opakoval stále dokola.

    "Existuje jedno přísloví. Nebo teprve existovat bude. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vkládám do Aloise veškerou svoji důvěru," pronesl klidně Vypravěč, ačkoliv mu strach svíral útroby. Někdo však musel zůstat na pohled klidným.

    Chlapec se uvolnil, i když mu Vypravěč lhal.

    "Podívej, co jsem říkal," usmál se Vypravěč.

    Rychlým krokem se k nim blížila Salix.
    V rukou svírala kožené desky.
    Ve tváři se mísil šok s žalem.
    Těsně před chlapcem najednou omdlela.

    Závěrečná poznámka: 

    Ano, uznávám, je to ode mě hnusné nenapsat jak ke krádeži kroniky došlo. Ale Salix to třeba vysvětlí...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nebezpečný hlad

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Útěk

    Drabble: 

    Utíkali chodbami a snažili se přitom nedělat žádný hluk.

    "Předpokládám, že bude mít kroniku u sebe," pronesl tiše Alois. "Biskupská ložnice?" dodal. Vypravěč kývl na souhlas. Dávalo to smysl.

    Přemýšleli jak dál.
    Najednou se všichni otočili směrem k chlapci, kterému ukrutně zakručelo v břiše.

    "Musíme se rozdělit. Vy vezměte chlapce. My dva najdeme tu vaší slavnou kroniku," otočil se Alois na Vypravěče.

    "Sejdeme se u děkana na faře," rozhodl Vypravěč.

    "Zkuste zařídit něco k snědku. A nemusí to být posvěcené jídlo," pousmál se Alois. "A ty se tu přestaň opírat o tu mazanici. Máme tu nějakou práci," mrkl na Salix.

    Závěrečná poznámka: 

    Mazanec jako takový zmíněný sice nemám, ale bochníky se dříve nechávaly světit - doufám tedy, že mi zmínka o posvěceném jídle tedy projde...
    No a i ta mazanice je tu trochu na hraně. Vím, že se používala na omítání pravěkých domů a my se momentálně nacházíme na hradě. Ale když už se nám v příběhu promíchal čas, tak by mi to mohlo projít, ne?

  • Obrázek uživatele Eillen

    Útěk

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Nezávazný dar

    Drabble: 

    Vypravěč z toho neměl dobrý pocit, ale hodlal využít příležitosti, která se mu naskytla. Donutil chlapce a Salix vstát.

    Podíval se na biskupa ležícího bezmocně na zemi. Jindy by mu pomohl, ale teď byla každá vteřina drahá a on by je jen zdržoval.
    Musel ho nechat na pospas osudu.
    Salix se na něj vyčítavě podívala, ale neřekla jediného slova.

    "Pojďte za mnou," zašeptal Alois, ale Vypravěč jej zarazil.

    "Nejdřív musíme najít kroniku, kterou můj bratr ukradl. Bez ní nemůžeme odejít!" pronesl naléhavě.

    "Toliko po plánu nepozorovaně utéct. Dobrá, nový plán. Sebrat kroniku a nenechat se zabít," pronesl Alois vážným hlasem.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Sestra

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    pro Bilkis!

    Drabble: 

    První kontakt byl virtuální a nesmělý.
    Mail s dotazem, zda bych byla ochotná betovat její povídku.

    První reálný kontakt byl vtipný.
    Netušily jsme, jak vypadáme, tak jsme se dohodly na poznávacím znamení. Já měla mít pruhované podkolenky. Ona pončo. Nikdy nezapomenu na ten pohled, jak se kouká lidem po nohách.

    I kdybych se sebevíc snažila, ten první mail už nikdy nedohledám. Ale moc dobře vím, že za jedenáct dní to bude přesně devět let, co jsem měla možnost setkat se s úžasnou kamarádkou.

    Delší dobu pro mě není pouhou kamarádkou.
    I když jsme jiné krve, navždy pro mě bude sestrou!

    Závěrečná poznámka: 

    Mám dneska nějakou nostalgickou náladu...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nezávazný dar

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Cizinec

    Sice jsem myslela, že budu v příběhu pokračovat tak, jak budou vycházet témata, ale snad nevadí, že jsem si jednou přehodila pořadí.

    Drabble: 

    Vypravěč se postavil. Nespouštěl z Aloise pohled.
    Netušil, zda jim hodlá pomoci, nebo jde jen o bratrovu léčku.

    "Je mi jasné, že mi nedůvěřujete. Ale nemáte jinou možnost, než to zkusit," pronesl vážným tónem Alois. Došel k Salix a chlapci a pomohl jim na nohy.

    "Proč nám pomáháte?" zeptala se tiše Salix.

    "Protože nemám rád bezpráví. A nedokážu odolat, abych nepomohl krásné dívce v nesnázích," pousmál se. Salix sklopila zrak.

    "Co za to budete chtít?" zeptal se Vypravěč.

    "Nic. Dávám vám život. Berte to jako dar pro budoucího muže téhle krasavice," pronesl Alois. Tváře Salix se zbarvily do sytě zelené.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že mi toto "věno" projde...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Cizinec

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Sklepení

    Drabble: 

    Druhý den seděli v kobce o hladu.
    Salix stále přehlížela Vypravěče a bavila se pouze s chlapcem.

    Vypravěč pozoroval dveře a přemýšlel. Měli jedinou možnost úniku. Museli by však přemoci stráže. Jenže k tomu by potřebovali, aby někdo přišel.

    Uprostřed noci zaslechl opatrné našlapování. Poté se s tichým cvaknutím otevřel zámek. Dovnitř vstoupil neznámý muž.

    "Alois, jméno mé. Doufám, že vám nebude vadit, když vám budu nápomocen při útěku," pronesl tichým, přesto veselým hlasem.

    "Kdo jste?" zeptal se překvapeně Vypravěč a zadíval se na československý váleční kříž na jeho hrudi.

    "Někdo, kdo se nebojí postavit do čela odboje," odpověděl Alois.

    Závěrečná poznámka: 

    Opět jedna nápověda. Jen zde dodávám, že v rámci příběhu, ve kterém se mi prolínají časy, i v dané nápovědě došlo k mixu časových období...
    Na konci vše řádně vysvětlím.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Sklepení

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Ztracená důvěra

    Po dlouhé době přichází nápověda. Pomohla vám? Víte už o jakém se píše městě? Vaše tipy mi můžete poslat na mail eillen.mcfir@gmail.com

    Drabble: 

    Měl jich už dost a tak je nechal odvést do sklepení.
    Zavřeli je společně k mučenému vězni.
    Jednu ruku měl bez dlaně.
    Na druhé zůstal pahýl palce.
    V obou již dávno byla sněť.

    Vypravěč si jej však nevšímal. Pozoroval Salix, která k němu byla otočená zády a choulila se v náručí chlapce.
    Věděl, že by měl přemýšlet nad tím, jak se dostat pryč, ale myslí mu bouřila jediná myšlenka.
    Jak si opět získám její důvěru?

    "Kdo je ten chudák?" zeptal se přiškrceným hlasem chlapec.

    "Býval biskupem. Všechno bohatství procházelo jeho rukama. Teď už v rukou nemá žádnou moc," odpověděl Vypravěč.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Ztracená důvěra

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Ani netušíš, bratříčku, jak bylo jednoduché sebrat tu kroniku. Stačilo si hrát na tebe. Město rozdíl nepoznalo,“ rozesmál se.

    Vypravěč stál mlčky. Po staletích ztratil víru v sebe sama.
    Zklamal.
    Nedokázal ochránit své milované město.

    „Myslel jsem si, že získání kroniky bude pro mě tím největším úspěchem. Ale tohle je mnohem lepší,“ pronesl vesele, došel k Salix a uchopil ji za bradu. Vypravěč se po něm ohnal a donutil ho vrbovou dívku pustit.

    „Podívej se, bratříčku. Tohle je mé největší vítězství. Ztráta důvěry té, která k tobě vzhlížela.“

    Vypravěč pohlédl na Salix.
    Bojovala. Odmítala uvěřit.
    Přesto hnědla.
    Jeho vinou umírala.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nenávist napříč stoletími! Jak vznikla?

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Životní cesta

    Začínám si říkat, že to byl blbý nápad psát příběh na pokračování.

    Drabble: 

    Vypravěči, jak jste mohl tajit pravdu o jeho původu?
    Vypravěč: Protože již dávno není mým bratrem.

    A co na to říkáte vy?
    Bezejmenný: Krev se nezapře.

    Co se vlastně mezi vámi stalo?
    Vypravěč: Objevili jsme tajné město a viděli budoucnost.
    Bezejmenný: Budoucnost plnou pokrytců.

    Co tím myslíte?
    Bezejmenný: V kronice je jméno každé významné osoby. Ale ani řádka o nás!

    Zničíte město, protože neznáme vaše jméno?
    Bezejmenný: Ve jméně je ukryt život. Pokud jsem neexistoval já, nebudete ani vy.

    Vy mu to dovolíte, Vypravěči?
    Vypravěč: Nikdy! Město si mě zvolilo za ochránce.
    Bezejmenný: Hůř si vybrat nemohlo. Zaslouží si zaniknout!

    Závěrečná poznámka: 

    Hlavní záporný hrdina měl být a nadále bude bezejmenný. Po tolika staletích bylo jeho jméno dávno zapomenuto i jeho vlastním bratrem. Ten se také nejmenoval Vypravěč. Je to jméno, které dostal, a které přijal za vlastní.

    Téma jsem brala tak, že byl vybrán na obranu města na pohled totálně neschopný člověk. Přeci jen byl zajat... Takže asi nemá jak město zachránit...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Životní cesta

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Tváří v tvář

    Drabble: 

    Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní.
    Jeden chtěl přinést městu smrt.
    Druhý dal městu celý svůj život.
    Protivníci.
    Nepřátelé.
    Bratři.

    Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli.
    Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto.
    Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu.
    Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt.

    Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv.
    A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Tváří v tvář

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Z louže přímo pod okap

    Netuším komu, ale děkuji za dokonalé téma!

    Drabble: 

    Nemělo cenu se vzpírat. Následovali vojáky.
    Vypravěč doslova cítil strach a bezmoc sálající z jeho společníků.
    Společně vstoupili do hradu.
    Měl už tu stát nebo teprve bude? pomyslel si Vypravěč, ačkoliv na tom nezáleželo. Na ničem už nezáleželo.

    "Vítejte! Tak moc jsem se těšil na setkání. Doufal jsem, že dorazíte sami. Ale jak vidím, moji muži vás dokázali najít a předat vám moji pozvánku," ozval se pevným hlasem jejích protivník.

    "Co si udělal s kronikou?" odsekl mu Vypravěč. Odpovědi se mu dostalo ve formě pobaveného úsměvu.

    "Ale, ale. Copak je to za způsoby? Takhle se vítá rodina? No tak. Bratříčku!"

  • Obrázek uživatele Eillen

    Z louže přímo pod okap

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Nečekaná pomoc

    Drabble: 

    Doběhli ke klášteru. Doufali ve chvíli klidu na přemýšlení.
    Zabušili na vrata. Bylo jim okamžitě otevřeno.
    Vyděšeně couvli.
    "Ne, to nemůže být možné," vydechl Vypravěč.

    "Měli jsme pravdu. Kam jinam jste se mohli schovat," pronesl velitel s jizvou na krku. Salix s chlapcem se otočili.
    Zjistili, že jsou obklíčeni.

    "Proč jste se přidali na jeho stranu? Kolik vám nabídl?" ptal se překvapeně Vypravěč.

    "Tady nešlo o peníze. Díky němu žijeme. Díky němu mám zpět hlavu," pronesl ledově.

    "Ale to se ještě nestalo," odpověděl Vypravěč zapomínaje, že se časy prolínají.

    "Možná pro vás. My si ale pamatujeme den, kdy nás sťali!"

  • Obrázek uživatele Eillen

    Pěvecký den v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Když přišel příkaz navrhující zlepšení kolektivních vztahů zpěvem národních písní, tušil Pracovník, že ho čekají krušné časy.

    Když se svěřenci rozhodli společně vylepšit slova písně Já jsem muzikant, věděl, že jde do tuhého.
    Když Sauron začal svoji sloku s píšťalou, nedivil se, že mu ji Voldemort ukradl.
    Když se vytasila Ježibaba s kytarou, kopl do sebe třetího panáka vodky.
    Když Santer za prozpěvování: „fidli, fidli, fidli, dědek bábu mydlí,“ hnal Ježibabu přes místnost, byl v půlce flašky.
    Když přišla na řadu pasáž s basou, dopíjel lahev. S posledním panákem spustil: „Basy, basy, bas. Prdni ho tam zas. Tak hraje basička!“

    Závěrečná poznámka: 

    Jsou tým. I ten Pracovník se přidal ke zpěvu.
    A ehm, za onu šílenost se omlouvám. To je tak, když si vzpomenu na sprostonárodní písně zrovna ve chvíli, kdy čtu drabble od striggy. Toho nápadu se prostě nešlo zbavit...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Spolupráce z donucení

    Úvodní poznámka: 

    Je čas na scénu přivést Jeho. Protože bez záporáka by to nebylo ono.
    Časově se daná scéna odehrává souběžně s kouskem Nepříjemné překvapení

    Drabble: 

    Stál a pozoroval nechuť dvou vojenských skupin spolupracovat. Začínal z toho zuřit.

    "DOST!" zaječel a místnost umlkla. "Ano, neznáte se, ale to je mi ukradené. Začnete spolupracovat," dodal už klidným hlasem, ale jeho pohled jasně dával najevo, že klidný rozhodně není.

    "Chci, abyste mi přivedli Vypravěče, tu zelenou holku a kohokoliv, kdo je tak tupý, že by se k nim přidal!" vydal rozkaz a pozoroval dvě nesourodé skupiny, jak se začínají domlouvat.

    S prvním nápadem přišla skupina velících důstojníků, kterým se kolem krku táhla rudá jizva. Vojáci s kalichem na prsou přidali své postřehy.

    Pousmál se. Nakonec to společně zvládnou.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad téma dá a budu moc i napsat, jak mohl vědět, že Vypravěč vstoupil do města.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Nečekaná pomoc

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Zrození kroniky

    Letadla tam nemám a ani mít nemůžu. Sice se mi míchají časy, ale to by Vypravěč nedělal nic jiného, než by stál, vysvětloval co je co a děj by se nikam nehnul. Takže jsem téma pojala jinak.

    Tuší někdo, o jaké město se jedná? Na Vaše tipy se budu těšit na eillen.mcfir@gmail.com

    Drabble: 

    Mladík se nadechoval k další otázce, ale přerušil je neznámý muž, který vystrčil hlavu z okna nad nimi.

    „Hele, chápu, že se vám krásně létá s hlavou v oblacích, ale být vámi, tak rychle přistanu na pevnou zem. Z druhé strany se blíží vojáci. Předpokládám, že se s nimi srazit nechcete,“ pronesl, nečekal na odpověď a zavřel okno.

    „Kam se schováme?“ zašeptala vyděšeně Salix.

    „V augustiniánském klášteře by nás mohli skrýt,“ navrhl chlapec a pro tu chvíli si užíval pochvalného pohledu Vypravěče.

    „Ano, tam bychom mohli dočasně být v bezpečí,“ pronesl a na svůj věk se svižně rozběhl ke klášteru.

    Závěrečná poznámka: 

    Bezpečnost letového provozu jsem vzala v přeneseném smyslu. Svým způsobem je onen neznámý muž letovým dispečerem, který zabránil katastrofální srážce.
    Já vím. Tohle mi asi neprojde...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Zrození kroniky

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Krádež

    To je tak, když člověk myslí, že bude mít zítra volno a zapomene, že se zítra k počítači zřejmě vůbec nedostane... Takže jsem se s tím musela poprat už teď. Mé letošní první BJB. Tedy, pokud mi to projde... Bojím se, že v tom to téma není vidět.

    Drabble: 

    Trojice mlčky stála.
    Chlapec nechápal.
    Salix vyčkávala.
    Vypravěč přemýšlel.

    "Já tomu vůbec nerozumím," zamračil se chlapec. Vypravěč se pousmál.

    "V dávné minulosti projíždělo okolní krajinou několik rodin. Nikdo neví, proč si vybrali toto místo. Ale bylo to zde, kde se rozhodli založit novou osadu. Ve chvíli, kdy ji pojmenovali, otevřely se první dveře do tajného města. Současně se v jeho středu objevila kronika. Pulsovala energií. Bez té město zanikne."

    "To chcete říct, že před tímhle vším?" zamrkal překvapeně chlapec.
    "Byla jen víska chráněná vrbovými keříky," přitakal Vypravěč. "Vše, co vidíš kolem sebe. Všechny ty propletené časy. To vzniklo teprve poté."

  • Obrázek uživatele Eillen

    Krádež

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Kostelní věž

    Že bychom konečně měli hlavní zápletku?

    Drabble: 

    Vypravěč se musel začít věnovat důležitějším věcem. Došel k nejbližší zdi a jemně ji pohladil.

    "Pověz mi, copak se s tebou stalo?" pronesl tiše.
    "Co to dělá?" zeptal se vyjukaně chlapec.
    "Žádá město, aby k němu promluvilo," odpověděla Salix a naznačila, aby byl potichu.

    Vypravěč stál strnule několik minut. Po tváři mu stékaly slzy.

    "Jak jen mohl," zašeptal nakonec zlomeně.
    "Co udělal?" vydechla Salix.
    "Ukradl první kroniku."
    "Co je komu do kroniky?" nechápal chlapec.

    "To není ledajaká kronika. Je srdcem města. Zatím si s ní jen hraje. Pokud ji zničí, město zahyne!" A my s ním, dodal Vypravěč v duchu.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Kostelní věž

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Pomocník

    Drabble: 

    Stál a pozoroval starce s tou zvláštní dívkou.
    Bál se promluvit.
    Bál se pohnout.

    Po chvíli se odvážil rozhlédnout.

    Vše bylo jiné.
    Neznámé.
    Děsivé.

    Přesto nakonec dokázal nalézt klid.
    Stačilo jen spočinout pohledem na kostelu.
    Byl, tak jako vše, něčím cizím. Ale současně něčím známým.

    Zavřel oči a potichu se pomodlil.
    Doufal, že až je znovu otevře, vše bude jako dřív. Jak krutě se mýlil.

    Znovu se zadíval na kostelní věž.
    Všiml si, že se stařec dívá stejným směrem. Zaslechl ho tiše pronést: "V té makovici se nacházejí listiny obsahující tajemství, kterým bys nevěřil."
    Po dnešku věděl, že uvěří všemu.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že se trojice dá brzy do pohybu... Tímhle tempem to dopíšu v příštím roce...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Město moře a železa

    Pokud se vám poštěstilo a našli jste dveře do Tajemného města, platilo tu jediné pravidlo. Mohli jste procházet časy minulými. Setkávat se s osobnostmi, které v tomto městě žili. Zažívat události, které byly pro město určující. Ale nikdy jste nemohli vstoupit do časů budoucích.
    Jen jednou to Tajemné město dovolilo a od těch dob toho lituje...

    Město moře a železa otevírá své brány. Račte vejít.

    Upozornění: V roce 2017 v rámci DMD bylo možné hádat o jaké město se jedná. Jelikož již došlo k jeho odhalení, v komentáři naleznete seznam všech nápověd.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Pomocník

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ.

    Na to, jak to téma vypadalo děsivě, tak najednou přišel nápad na další dílko. A co bych to byla za blázna, kdybych to nevyužila.

    Navazuje na drabble Kovová monstra a Nepříjemné překvapení. Je čas, aby se spojenci setkali...

    Drabble: 

    Vypravěč se Salix stáli strnule na místě.
    Ona vyčkávala.
    On přemýšlel.
    Najednou je překvapil sotva jedenáctiletý chlapec.
    S vyděšeným výrazem vyběhl zpoza uličky a srazil Vypravěče i Salix na zem.

    "Dávej pozor," zasmála se Salix a pomohla Vypravěči na nohy. Ten nejprve po mladíkovi hodil přísný pohled. Pak si ale všiml Tvorečka na jeho rameni.

    "Doufám, že žertuješ. K tomu všemu se mám starat o dítě?" vydechl zoufale.

    "Co budeme dělat?" zeptala se Salix s pohledem upřeným na Tvorečka.

    "Budeme muset použít zbraň civilizovaných. Zapojíme mozek," pronesl klidně Vypravěč.

    Vyděšený chlapec jen mlčky stál a čekal, co s ním bude.

    Závěrečná poznámka: 

    A málem bych se zapomněla zmínit.
    neviathiel je první, kdo uhádl město, ve kterém se příběh odehrává.
    Máte-li tip, napište mi na eillen.mcfir@gmail.com a já vám řeknu, zda je správný...

  • Obrázek uživatele Eillen

    Kovová monstra

    Úvodní poznámka: 

    Je na čase zapojit do příběhu chlapce, který objevil Tajemnou kuličku.
    Daná scéna se odehrává ve stejnou dobu jako Nepříjemné překvapení. I když to vypadá, že čas si ve městě dělá, co se mu zlíbí...

    Za nápad a vybrání nápovědy vděčím Bilkis. Bez ní bych to asi vzdala.

    Drabble: 

    Ráno ho probudil divný hluk. Vstal, rychle se oblékl a utíkal se podívat, co se to děje. Nevšiml si vchodových dveří, které lemovalo zvláštní světlo. Vyšel ven a přišel o hlas.

    Sledoval, jak se ulicí šinou zástupy zvláštně oděných vojáků. Někteří z nich jeli na obrovských kovových monstrech. Netušil, že sleduje jízdu tanků.

    Robertsonův pluk právě přicházel do jeho rodného města. To ale nemohl vědět. K oné události mělo dojít za více než čtyři sta let. Chtěl se schovat zpět do bezpečí svého dětského pokoje, ale dům byl pryč.

    Udělal tedy jediné, co mohl. Utekl od těch plechových monster pryč.

Stránky

-A A +A