Moje články

  • Obrázek uživatele Saphira

    Paradigma padoucha

    Drabble: 

    Viktor a Edith se pokoušeli proměnit konspirační teorie ve fakta, ale postupovali pomalu.
    Stopy vedly k Nejvyšší radě, ale intuice Edith říkala, že za tím stojí jen jeden člověk.
    Otázkou zůstávalo, co ho k tomu vedlo? Proč by to dělal? Proč by lidstvu zhasínal poslední naději?
    Jenže pak se začaly dít věci.
    Nejvyšší rada letěla na Neptun na diplomatickou misi a vrátil se pouze Gerard Lockwell… Média o tom záhadně mlčela. Že hlavním padouchem je on, to se přímo samo nabízelo.
    Jenže hned v závěsu byli Gebaurové, se kterými rada vyjednávala.
    Co když za tím stojí oni?
    Paradigma se měnilo.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji všem svým komentujícím (i případným tichým čtenářům) za přízeň a vytrvání a doufám, že se vám moje cesta do nového fikčního světa líbila. Snad se z toho brzy stane ucelený příběh :)

  • Obrázek uživatele Saphira

    První dotyk

    Varování: 

    Ještě jednou porod, ale krásný! :)

    Drabble: 

    Grace se sklonila a rukou si sáhla mezi stehna. Pod prsty ucítila hlavičku, která se už pomalu sunula ven.
    Poprvé se dotkla svého syna. Přes plodové obaly nahmatávala ten nový život, který tak dlouho ochraňovala uvnitř sebe.
    Pak přišla další vlna a tělo vypouzelo dítě ven na svět.
    Po několika dalších okamžicích, při kterých se pro Grace zastavil svět a kdy existovala jen ona a její dítě, jí miminko konečně vyklouzlo do rukou.
    Jeho jemný křik jí říkal, co má udělat.
    Poslechla.
    Přivinula ho na hruď, naprosto instinktivně.
    Držela ho, jako kdyby to byl jediný úkol, pro který byla stvořena.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Mezi nebem a zemí

    Varování: 

    Porod.

    Drabble: 

    Na hranici mezi starým a novým přichází klid, vše se jakoby zpomaluje. Žena zavírá oči, naprosto soustředěná do sebe. Je vyčerpaná, tělo nabírá síly na poslední fázi.

    Je to posvátný okamžik, prosycený očekáváním. Porodní bába sedí v rohu a nenápadně ji pozoruje.

    Žena si kleká a vydává hrdelní zvuk, který jde ze samotného nitra.

    Dítě se rodí.

    Korunuje. Žena v ohnivém kruhu křičí, ale nevzdává to. Ještě jednou sebere síly a dítě vyklouzne ven.

    Ale místnost ohluší ticho.

    Vteřiny ubíhají, žena drží v rukách své dítě, křehké, bledé. Nehybné.

    Věčnost bez dechu.

    Pak ticho protrhne pláč miminka.

    Pochválena budiž, Živo!

  • Obrázek uživatele Saphira

    Vzdor proti systému

    Úvodní poznámka: 

    Už jsem tohle téma chtěla nechat na neděli, ale nakonec inspirace přišla. Sláva punkové nutrií!

    Drabble: 

    Viktor Clark si ji zkoumavě prohlížel.
    "Než se s vámi podělím o informace, rád bych věděl, že vám můžu věřit."
    Edith pokrčila rameny. "Byla jsem u toho. Když vidíte umírat stovky nevinných duší, které se ještě ani nenarodily, nemáte chuť pracovat pro systém."
    "To máte asi pravdu. Jenom... musím být obezřetný, pochopte. Nosit nepříjemnou pravdu na světlo je v dnešní době o malér. Známka punku."
    "Kde jste přišel na jméno Gerarda Lockwella? Proč on?" zeptala se Edith.
    "Protože je za vším. I za dodávkou chleba, co si dáváte k snídani. Nedivil bych se, kdyby si nás na něj jednou namazal."

  • Obrázek uživatele Saphira

    Nábor

  • Obrázek uživatele Saphira

    Důvěra

    Drabble: 

    Ve váze na stole byly čerstvě nařezané větvičky s jemně chlupatými kočičkami. Jaro se pomalu hlásilo.
    Grace ležela na pohovce, nohy podložené polštářem, zatímco Freja hmaty rukou přes vzdmuté břicho zjišťovala, jak dítě leží v děloze.
    „Zdá se být tak akorát vzhledem k délce těhotenství,“ usmála se na ni vlídně. Pak vytáhla dřevěný stetoskop a přiložila ho na levou stranu břicha pod pupík, aby si poslechla srdíčko. Dusající stádo divokých koní.
    Grace zavřela oči, aby do sebe vpila ten pocit bezpečí, který vyzařoval z Freji.
    „Ještě pár týdnů, a máme ho tady.“
    Hřejivý stisk ruky.
    Slib, že to společně zvládnou.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Partneři v pátrání

    Drabble: 

    Edith si přála mít páku na někoho, kdo měl informace.
    Na reprodukční klinice toho nakonec moc nezjistila. Vymeteno, uklizeno, naleštěno.
    Jako kdyby tady ještě před pár týdny nepečovala o nenarozená miminka.
    Když zjistila, že stopy tady nikam nevedou, rozhodla se prověřit ten polemický článek, na který před pár dny narazila.
    Autor jmenovitě zmiňoval senátora Gerarda Lockwella. Ale kde pro svoje tvrzení bral podklady?
    „Hledám toho, kdo napsal ten článek o výpadku inkubátorů,“ zkusila své štěstí v redakci.
    „A kdo jste vy?“ Opatrný tón prošedivělého novináře.
    „Jen někdo, kdo je teď díky tomu bez práce.“
    „Tak to možná máme společný cíl.“

  • Obrázek uživatele Saphira

    Svět bez dotyku

    Úvodní poznámka: 

    Tohle drabble tak nějak vystihuje to, v čem tkví filozofie celého příběhu. Snad se tam to téma úplně neschovalo.

    Drabble: 

    Nebylo jen v zájmu Gebaurů, aby lidé byli vůči sobě nevraživí – lidé to v sobě měli zapsáno už odnepaměti.
    Svět bez dotyku, bez lásky k bližnímu svému, to nebyl žádný moderní výmysl. To bylo staré jak svět sám.
    Protože válka znamenala vývoj, a když jste ve válce, nehodí se, abyste se k druhým citově angažovali.
    Dítě hned po narození odebrat od matky, narušit vazbu, pak hlavně nenosit, nemazlit, nekonejšit, jen aby se přehnaně nevázalo.
    Aby nemilovalo.
    Protože kdo miloval, ten byl slabý kus.
    A slabé kusy společnost nechtěla.
    Navzdory tomu byly slabé kusy tím, kdo svět zničený válkou nakonec zachránil.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Konec světa za tři dva jedna

    Drabble: 

    Lidstvo čelilo akutnímu vyhubení. Byl to naprosto cílený plán a Lockwell to teď jasně viděl.
    Za všemi jeho kroky, které v posledních týdnech učinil, byl zájem o to se s Gebaury domluvit.
    Diplomatická jednání ale nedopadla zrovna diplomaticky.
    „Zahajte útok,“ pronesl chladně Gerdhorn, „zajatce nebereme.“
    Lockwella obestřela hrůza.
    Jeho mozek pracoval na tisíc procent, aby vymyslel, jak se z téhle šlamastyky dostat.
    Jenže adrenalin zaslepil všechny cesty jeho racionálním úvahám.
    Panika obalila jeho tělo jako neprodyšně utažená fólie.
    Nemohl udělat nic.
    Vůbec nic.
    „Počkejte,“ pronesl do Lockwellovy paralýzy Gerdhorn.
    „Skapanar nám dává znamení. Síly se obracejí v prospěch našeho slunce.“

  • Obrázek uživatele Saphira

    Obcházení pravidel

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 22 - Paralýza výběrem

    Varování: 

    Citlivé téma - neúspěšné početí

    Drabble: 

    I když už dávno měli umělé dělohy, ještě nějakou dobu se lidé snažili počít potomky přirozeným způsobem, byť pomocí asistované reprodukce.
    Edith ty ženy vídala každý den, než centrum zavřeli na dobro, protože výsledky byly špatné.
    Příroda si vybírala na lidech dluh, který začali dělat už před staletími. Přirozený výběr se najednou netýkal pár jedinců, ale většiny.
    Jenže bolest zůstávala. Edith si vybavovala tu paralýzu, když se na ultrazvuku nehýbalo srdíčko. Teď, ani příště, ani nikdy potom.
    Ta bolest zůstávala stejná po celá staletí, jen jí přibývalo.
    Nakonec bylo pro všechny lepší, že se přestali snažit.
    A přírodu nahradili technikou.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Omylem u moci

    Úvodní poznámka: 

    On to vlastně vůbec nechtěl.
    On to nikdo vlastně vůbec nechce... jenže ono je to návykové.

    Drabble: 

    „Víte, já jsem vlastně nikdy po moci netoužil.
    Chtěl jsem být průměrný muž s průměrnými zájmy jako krásná manželka, práce od devíti do pěti, tři děti a sobotní sekání zahrady.
    Jenže ono si mě to našlo samo. Příležitosti stoupat po mocenském žebříčku mi padaly pod nohy jako když těhotná zvrací první měsíc v jináči.
    A to bych nesměl být průměrný muž, abych je nezvedl a nevyužil.
    Takhle jsem se vlastně úplně nechtíc dostal až na vrchol.
    Řeknu vám, není to žádný med.
    Víte, kolik prášků na spaní si musím dát, abych se trochu vyspal?
    Když máte moc, nesmíte mít svědomí.“

  • Obrázek uživatele Saphira

    Bez mrknutí oka

    Drabble: 

    Nikdo nechce mít svědky, když udělá něco nepříjemného.
    Jako třeba když vyřadí z provozu všechny inkubátory, které měly na starosti potomstvo lidstva.
    Senátor Gerard Lockwell letěl s ostatními členy Nejvyšší rady na Neptun, aby s Gebaury dohodli další postup v zájmu Země.
    Jenže se ozývaly hlasy, které požadovaly, aby Lockwell byl z jednání vzhledem k okolnostem vyloučen.
    A to nemohl dopustit.
    Když čekali na zadokování lodi, zdržel se za ostatními členy, kteří už čekali v přechodové komoře.
    Předstíral, že si potřebuje zavázat tkaničku, a pak už jen stačilo ještě před zakotvením příhodně zmáčkout to správné tlačítko, které zahájilo proces vystupování.

    Závěrečná poznámka: 

    To téma si o to samo říkalo :D

  • Obrázek uživatele Saphira

    Trpělivost růže přináší

    Drabble: 

    Deanna mlčky stála po Frejině boku a sledovala, jak porodní bába pruhem plátna ovíjí břicho ženě klečící na zemi.
    „Až pomůžeme miminku se natočit, zkusíme napářku,“ řekla Freja Deanně. „Dej vařit vodu do hrnce.“
    Učednice odešla. Za chvíli už se nad ohněm ohřívala voda.
    „Až začne vřít, vezmi po hrsti verbeny, kokošky, rozmarýny, maliníku a mateřídoušky a hoď je do hrnce.“
    Freja pomohla ženě se zvednout a usadit se na porodní stoličku. Místnost provoněla příjemná vůně bylin, když hrnec s bylinami podstrčila pod stoličku. Zavinula ženu do přikrývky a spolu s učednicí ustoupila do ústranní.
    „Teď už potřebuje jen ticho.“

  • Obrázek uživatele Saphira

    Hra o moc

    Drabble: 

    Vše směřovalo k jedinému bodu, k jedinému rozřešení.
    Síly se napínaly, vesmír se snažil dostat do rovnováhy. Události na Zemi měly vyvážit misky vah.
    Gebauři netrpělivě očekávali den, kdy jejich galaxii opět připadne právo moci. Vymýcení jednoho plemena podřadné rasy k tomu mělo významně přispět. Že tam bylo pár ubožáků, kterých se to netýkalo, nehrálo velkou roli. Ne pro Skapanara.
    Jenže ten den nepřicházel. Uběhlo mnoho dní a Gebauři nebyli o moc mocnější než stádo kobylek.
    Pak přišli na to, že se ve společnosti neplodných objevila žena, která přirozeně otěhotněla.
    Pouhá naděje změnila všechno a miska vah se zhoupla zpět.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji YT, že mi přihrál do sluchátek tuhle atmosférickou hudbu, která mi naprosto padla do nálady příběhu (a dala inspiraci pro jméno boha): https://www.youtube.com/watch?v=Va297erJjJ4

  • Obrázek uživatele Saphira

    Do neznáma

    Varování: 

    BJB

    Drabble: 

    Henry ji chytil za ruku, když ujížděli osamělou silnicí směrem k severu. Žlutá dělící čára staré asfaltky už byla skoro vybledlá.
    Krajina se míhala za okny jejich vozidla a přibližovala je k jejich cíli. Grace cítila, jak ji opouští napětí. Drobeček se v břiše stále něžně pohyboval.
    „Najdeme cestu?“ zeptal se jí Henry.
    „Edith Miltonová mi řekla, že poznávací znamení jsou dva ostré vrcholy skal těsně u sebe, pak už to není daleko. A jiná silnice tam nevede.“
    Nevěděli toho moc. Ale byli si jistí, že ať už je čeká cokoliv, bude to lepší než to, co nechávají za sebou.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Dlouhodobé plány

    Varování: 

    Vulgarita

    Drabble: 

    Pět let je v celovesmírném plánování za přítomnosti další mimozemské civilizace, která má trochu jiné záměry, než se zrovna hodí lidstvu, poměrně dlouhá doba.
    Jeden nikdy neví, jestli se toho pátého roku vůbec dočká nebo jak to celé dopadne.
    Lockwell už dávno věděl, že průzkum vesmíru nebyl nejmoudřejší krok pro lidstvo, jak vzletně pronesl Armstrong. Jenže ono se to těžko dopředu odhaduje, když máte sny a ideály.
    Teď tu ale byla ta mladá žena, co sama přirozeně otěhotněla. Jemu osobně to vlilo do žil velkou naději, protože by to znamenalo, že to nakonec nebude takový průser.
    Jenže ji potřeboval najít.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Síla obrodit svět

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11 - Černá ovce a bílá vrána

    Drabble: 

    Ony dvě byly jako černá ovce a bílá vrána.
    A záleželo na úhlu pohledu.
    Freja byla ve své společnosti výjimečná pro své vědomosti, protože nebylo mnoho žen, které by dokázaly pomoci rodící ženě, když to bylo potřeba.
    Grace byla zrádkyní, která utekla, aby poznala svobodu a věnovala ji i svému dítěti.
    Nebo byla Freja tou černou ovcí, která pokoutně pobízela ženy, aby si braly zpět to, co jim náleží.
    A Grace tou, jež zázračně otěhotněla a nosila pod srdcem dítě. Něco, co se dlouhá desetiletí nestalo.
    Společně měly ohromnou sílu.
    Sílu obrodit svět. Skoro by se dalo říct, že doslova.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Výzva

    Drabble: 

    Vážení večer, dámy a hosté,

    blahopřejeme k prostoduchému dilematu v tento podmíněný okamžik. Přejeme si, abyste glosovali nenadálé faktury, protože na tom odjíždí zpoždění Herodesovo.
    Jak víte, sounáležíme v duchu dezolátů a nechceme pro vás finální přetížení. Zaprodáváme jedince za sousloví nekonečna, v bohorodém dni soutěživého klavíru, přičemž vy nevěříte v uzené fajfky.
    Doufáme, že grandiózní zápas vně naší finanční protézy vykonáte bez servilního odloučení.
    Zachovejte dech.

    Nechť Herodes hlaholu doprosí se!

    Handogar, filiál Gebaurů

    „Vy tomu rozumíte?“ zeptal se pochybovačně Lockwell své asistentky.
    Clara zavrtěla hlavou.
    „Ne, ale nejspíš se nejedná o šifru, jen se jim rozbil univerzální překladač…“

  • Obrázek uživatele Saphira

    Pošahaní mimoušové

    Drabble: 

    Protesty se šířily a bouřících se lidí přibývalo.
    Chceme zpátky život! křičeli, strkali se, někdy i za bujarých oslav, protože potomci některých národů nezapomněli na své kulturní dědictví a každé shromáždění pojali jako příležitost ke svátku.
    Lidem to navzdory přesvědčení vlády nebylo jedno.
    "Zdá se, že k naprostému potlačení citů vůči potomkům ještě nedošlo," zahloubal se jeden z Lockwellových kolegů.
    "Gebauři ovšem dali jasné instrukce, a ty jsme dodrželi. Naprostá prenatální izolace, kulturně podmíněná výchova založená na separaci, výlučné krmení umělou formulí. Mělo to přece fungovat, alespoň podle nich."
    Lockwell se usmál.
    "Na lidstvo si zjevně zadní pošahaní mimoušové nepřijdou."

  • Obrázek uživatele Saphira

    Dávno zapomenutá metafora

    Úvodní poznámka: 

    Navzdory mému přesvědčení, že s takovým tématem se nikam nepohneme, se mi to vlastně nakonec podařilo...
    Zpátky ke Grace.

    Drabble: 

    Tělem jí projela ostrá bolest, až se celá zkroutila a udýchaně se jednou rukou zachytila zábradlí, zatímco druhou rukou si sevřela nadmutý život.
    Ne, to ne, ještě je brzy, zaúpěla v duchu.
    „Hej! Co to tam máš? Ježka v peci?“ pokřikoval na ni nějaký výrostek dávno zapomenutou metaforu. Kdyby necítila strach o to malé, pomyslela by si, jak příhodně to kdysi někdo vymyslel.
    Bolest pomalu ustupovala, ale cítila, že má pořád ještě sevřené hrdlo.
    Narovnala se a ohlédla.
    Na ulici za ní nikdo nebyl.
    I přes záclonu hrůzy k ní prosvitla naděje.
    Setká se s Jasonem a utečou na sever.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Konspirátor

    Drabble: 

    Všichni jsme se stali svědky strašného zločinu: zavraždění naší budoucnosti. Proč?
    Protože politický gigant, senátor Gerard Lockwell, a mnoho dalších, na jejichž ramenou fakticky stojí náš planetární stát, se tak rozhodli!
    Skupina privilegovaných ovlivnila to, jaký osud nás čeká. Jsem toho názoru, že takové rozhodnutí je nemorální a mělo by být po zásluze potrestáno. A to způsobem, o kterém rozhodne v demokratické volbě lid, jelikož lidu se toto rozhodnutí prakticky dotklo.
    Nezbývá než si klást otázku, proč k takovému činu pan Lockwell a ostatní dospěli. Měl v tom roli osobní prospěch?
    To je předmětem diskuze a budoucího šetření, které podniknu.

    Závěrečná poznámka: 

    Autor anonymní
    (z pochopitelných důvodů)

  • Obrázek uživatele Saphira

    Na vlastní pěst

    Drabble: 

    Nad tragédií jako by se zavřela voda. Ticho.
    Bylo až přízračné, že se o tom nemluvilo, alespoň ve veřejném prostoru. Edith dennodenně sledovala média, aby se dopátrala nějakých souvislostí.
    Nakonec se vrátila na kliniku. Nikdo se sice nestaral o to, že jako pečovatelka už nemá o koho pečovat, ale nakonec podala výpověď sama. Nedokázala tam být.
    Teď prošla kolem vrátnice a jen se usmála na starého Eduarda. „Něco jsem si zapomněla, když jsem tu byla naposledy.“ Nepřítomně na známou tvář pokýval.
    Když byla uvnitř, došlo jí, že svůj plán nedomyslela za bránu vrátnice.
    Ale byla tam. A to byl začátek.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Správná podpora

    Úvodní poznámka: 

    Nejdřív jsem chtěla vynechat, protože návštěva u babičky přes noc, málo naspaných hodin a šílené téma...a najednou nápad. Který i dával smysl. :D

    Drabble: 

    Pozorovala ženu kojící své dítě. To zhluboka polykalo mléko a přivřenými víčky dávalo najevo spokojenost.

    "Myslím, že mám zatvrdlinu, tady," ukázala žena na druhé ňadro. Freja se k ní posadila.

    "Retence jsou na začátku běžné. Nahřívej to a miminko co nejčastěji přikládej, bradičkou na to tvrdé, takhle."

    Žena přemístila novorozeně na druhý prs a miminko se lačně přisálo. Žena bolestivě sykla.

    Freja ji povzbudila: "Zakrátko by to mělo být v pořádku. A pamatuj, chvíli žádné pivo! Ať nemáš příliš mléka, to by se to vrátilo."

    Žena jí poděkovala. Freja se naposledy podívala na ten obraz naplnění a vrátila se domů.

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli pivo má skutečně vliv na retence mléka, ale zaznamenala jsem, že některé ženy říkají, že pivo jim zvyšuje laktaci, tak to teoreticky není úplná blbost :)

  • Obrázek uživatele Saphira

    Dvakrát měř, jednou řež

    Úvodní poznámka: 

    Správné sci-fi potřebuje trochu těch mezigalaktických intrik a úskočných plánů, tu je tedy aspoň v nástřelu máme.

    Drabble: 

    Gerard Lockwell schoval obličej do dlaní. Dneska mu vládnutí světu trochu lezlo krkem.
    Před pár dny udělal vážné rozhodnutí a teď si nebyl jistý, jestli bylo úplně šťastné. Jenže spojenectví s Gebaury bylo důležité, a kdyby něco honem neudělal, mnohaletá diplomatická jednání by přišla vniveč.
    Bohužel jejich požadavky byly tak trochu neslučitelné se životem. Tedy, tím pozemským, jak se teď ukazovalo.
    Nepoznával se.
    Nalil si na prst své oblíbené brandy a napil se.
    Nikdy nejednal takhle zbrkle. Vždycky plánoval dlouhodobě, zaplétal širokou síť politických intrik.
    Na vyřešení téhle krize porodnosti bude potřebovat hodně času.
    Otázkou zůstávalo, jestli tolik času dostane.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Liberté, égalité, fraternité

    Úvodní poznámka: 

    Takové hezké téma a já jsem tahala inspiraci totálně z paty :D

    Drabble: 

    Edith se mračila na dokument, který jí přišel na logpad.
    Tohle přece nedávalo smysl.
    Vyšetřování výpadku systému pro vývoj plodů bylo u konce. Veřejnost neměla nejmenší tušení, proč se to stalo, technický personál tušil, vláda mlžila. Což potvrzoval i ten dokument.
    Před pár lety by nad tím Edith pokrčila rameny, ale teď zjišťovala, že nešťastný osud nenarozených dětí s ní pořádně zamával. Nebylo jí to jedno.
    Uvědomovala si, jak moc důležité to je.
    Nejen pro jejich budoucnost, ale pro svobodu.
    Pro lásku.
    Jestli se do toho boje pustí, rozhodně jí to přidá vrásek.
    A možná jí i půjde o život.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Ticho léčí

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 6 - Ve válce múzy mlčí

    Varování: 

    Porod

    Drabble: 

    Mlčí.
    V očích se jí zračí obavy, sedí tiše v rohu místnosti.
    Žena křičí, nejdříve správně, hrdelním tónem, který svědčí o správném postupu. Jenže pak se tónina mění, zvyšuje.
    Freja jí ohmatává břicho.
    „Dítě tam není dobře.“
    Žena na ni vyděšeně zírá. Čte její nevyslovenou otázku.
    „Zkusím mu pomoci se tam správně natočit,“ uklidňuje ji.
    Mlčky pracuje, pomáhá miminku sestoupit do pánve.
    Porod trvá ještě mnoho hodin. Frejina starostlivá vráska mezi obočím se ale pomalu vyhlazuje.
    „Dnes jsi byla nemluvná,“ říká tiše její učednice Deanna, když je po všem.
    „U těžkých porodů toho nikdy moc nenamluvím. A ticho navíc pomáhá.“

  • Obrázek uživatele Saphira

    Přinesu ti sluneční svit

    Drabble: 

    Představ si svět, ve kterém jsi svobodný. Ve kterém můžeš chodit, aniž by tě někdo kontroloval. Svět, ve kterém volně dýcháš, chodíš bos po trávě a nastavuješ tvář slunečním paprskům.
    Za chvíli se narodíš do světa, který takový není. Nemáme se špatně, to ne, hodně toho dokážeme, ale platíme za to tu největší cenu.
    Náš svět je bez lásky. Je plný řevnivosti, bojů, intrik, nadvlády jedněch nad druhými.

    Hladila bříško a tiše si broukala dávnou melodii, kterou mnoho let neslyšela.
    Najednou ucítila těsně pod pupíkem jemné šťouchnutí, takový zvláštní pocit.

    Ale ať se bude dít cokoliv, budu tu pro tebe.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Proti všem okovům

    Drabble: 

    „Paní Hendersonová,“ začal lékař a přes brýle se na ni vážně podíval.
    „Váš stav je poněkud… neobvyklý. Přirozené otěhotnění tu nebylo alespoň třicet let… vzpomínám si, že tehdy jsem byl jako medik na praxi. Je nicméně potřeba, abyste kvůli vašemu bezpečí a bezpečí vašeho syna byla celé těhotenství hospitalizována…“
    Grace upírala slzavé oči na zamčené dveře ordinace.
    Její srdce obletoval hřejivý pocit… Je to chlapec. A zároveň se jí žaludek svíral strachem.
    Grace ztrácela půdu pod nohama.
    Bude z ní živoucí inkubátor, jako ty, ve kterých vyrůstala jejich dcera?
    Cítila, jak v ní narůstá síla jejího svobodného ducha.
    Tohle nedopustí.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Pouto

    Drabble: 

    Vzpomínka na starý svět.
    Cítíš ty měkké dotyky cizího tělíčka, omamnou vůni, které se nemůžeš nabažit, a ten první pohled do očí... V tom je celý vesmír a všechna moudrost.
    Grace zavírá oči. Snaží se zachytit alespoň útržek toho snu, ale uniká jí, až se spolu s úsvitem úplně rozplyne.
    Snaží si vybavit ten pocit. To teplo, které zaplnilo celé její tělo.
    Odkud se ten sen vzal?
    Vždyť takhle se to už dávno nedělá.
    Teplo se pomalu vytrácí. Grace zatne zuby.
    V hlavě jí zní jediné: „Freja…“
    Stále dokola.
    Kdo je ta žena? Mohla by jí pomoci?
    Pohladí oblinu břicha.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Zlomená

    Drabble: 

    Otáčela mučenku mezi prsty a snažila se nezaobírat tíživými myšlenkami. Krásná květina se točila v barevném víru sem a tam a hypnotizovala její pohled.
    Druhou rukou chránila prázdný podbřišek. Bylo to nevědomé gesto, které ženské tělo i za ta staletí ještě nezapomnělo.
    Ztratily naději. Ona i ostatní ženy, které toužily po mateřském naplnění.
    Nechtěla myslet na to malé, které mělo za pár týdnů zaplnit jejich dům zvuky rodinného štěstí. Nechtěla myslet na ty malé prstíky, které by ji stiskly a daly jí pocit, že je máma. Konečně.
    Grace si ztěžka povzdechla. Vstala.
    Mučenka v její ruce ochabla – stonek se rozlomil.

    Závěrečná poznámka: 

    Abych vás trochu uvedla do situace - příběh se odehrává v budoucnosti, ve které společnost už dospěla k takovému vývoji, že ženy nemusejí být těhotné, aby mohly mít děti. Je to dáno jednak technologickým rozvojem, jednak čím dál rozšířenější neschopností párů společně počít dítě, jednak tím, že postupem času bylo ženské tělo doslova "zneschopněno" porodit zcela samo, jak se intervence u porodu stále více stupňovaly, navíc možnost nemuset rodit je a byla svým způsobem lákavá. Jenže jak už to bývá, vždycky se najdou tací, kteří si věci chtějí dělat po svém a "po staru", a tedy se v budoucnosti vyskytují i potomci několika generací takových lidí, kteří žijív enklávě na severní polokouli Země a kteří si udrželi schopnost počít a porodit své potomky přirozeně. A jak se zdá, možná budou jedinou nadějí lidstva, jak nevyhynout.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Žena sloužící lidstvu

    Drabble: 

    Bylo dopoledne, slunce prvními jarními paprsky zahřívalo zem. Kráčela vesnicí a mířila na trh.
    „Frejo,“ pokývla na ni plavovlasá žena a usmála se. „Nechť při tobě stojí Živa.“
    „Při tobě též,“ usmála se na ni Freja a pohledem pohladila její zakulacující se břicho.
    Zastavila se u pekařky a nadechla se vůně ještě teplého kváskového chlebu. Pekařka jí ho s vděčným stisknutím ruky darovala. Minulý měsíc Freja pomáhala u porodu její sestry, který by dítě bez její pomoci nejspíš nepřežilo.
    Lidé ji za její práci milovali. Pomáhala, kde bylo třeba, podporovala, kde mohla.
    Bylo to potřeba, aby lidský rod mohl pokračovat.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Zánik

    Úvodní poznámka: 

    Ocitáme se několik set let v budoucnosti.
    Lidstvo pokročilo ve vývoji a lidské děti se už nerodí ze ženského lůna, ale vyvíjí se od počátku oplodnění vajíčka v externích dělohách, synteuterech. Z přicházení dětí na svět se vytrácí dotyk a přirozená mateřská láska a to vede k následkům, které ovlivňují chod celého světa.

    Varování: 

    Nepřímá smrt dětí

    Drabble: 

    Edith zdrceně sledovala, jak technici demontují synteutera, a snažila se emoce udržet na uzdě.
    Její rutinní práce ji nikdy nenaplňovala něhou, jelikož vyvíjející se plody v inkubátorech pro ni byly pořadová čísla a hodnoty, které zeleně vyplňovaly čtverečky jejích checklistů.
    Jenže pohled na prázdné nádoby ji přiměl si uvědomit, že to byla jejich budoucnost.
    Že to byly děti, jež jednoho dně měli v náruči sevřít jejich budoucí rodiče.
    Že teď nemají nic a nevědí, co tu zkázu způsobilo.
    Zatřásla hlavou, aby zahnala složité myšlenky. Mentální gymnastiku teď bude potřebovat, aby vymyslela, co dělat, když se už nemá o koho starat.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Rozbřesk

    Úvodní poznámka: 

    Krásné DMD!
    Letošní ročník jsem se rozhodla využít pro rozepsání si jednoho příběhu, který bych ráda zpracovala jako román, pokud dá Glorie a děti (hm, ano, to už tu jednou bylo... ale co není, může pořád být!). Zítra se o fandomu asi rozepíšu víc, dneska už nemám buňky.
    Každopádně bude to trochu jiné, než se na první pohled může zdát, a doufám, že se vám to bude dobře číst :)

    Drabble: 

    Vylezla na skálu a zahleděla se k východu.
    Paprsky červeného slunce už olizovaly výběžky skály nořící se do moře. Vzduch sytil závan chladu mizející noci.
    Zhluboka se nadechla.
    V noci přišla na svět nová duše.
    Pomodlila se k bohyni plodnosti a poděkovala jí, že nad rodičkou držela ochranu. Věděla, jak pomoci ženě, když přišly nesnáze, ale některé věci stále byly mezi zemí a nebem.
    Obraz matky tisknoucí na prsa své novorozeně zahnal husí kůži ze studeného rána.
    Zavřela oči a vychutnávala si ten pocit. Zaslechla troubení rohu z vesnice.
    Hrdý otec oznamoval narození syna.
    Tady byl svět ještě v pořádku.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Hmatatelná láska

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 27 - K pramenům

    A protože si potřebuji nahradit ještě jedno téma, na které jsem už ale zaklínačké drabble napsala, rozhodla jsem se napsat i letos aspoň jedno vangoghovské, ať je tradici učiněno za dost :)

    Hudební podkres následujte zde.

    Kresba <3

    Drabble: 

    Do tmavé místnosti dopadalo světlo úzkým vysokým oknem a ozařovalo mladou ženu s dítětem v náručí. Něžně ho chovala na rukou, láskyplně na něj hleděla, zatímco ho kojila.
    Kontrast mezi světlem a tmou, mezi ženou a nemluvnětem, mezi tíhou světa a čistou naivitou.
    Sien si kostnatou rukou sáhla k prameni vlasů, zastrčila ho za ucho a smutně se na Vincenta usmála.
    „Už zase mě kreslíš?“ zeptala se a vrátila se pohledem zpět k holčičce.
    Zvážněla. Zasmušila se. Najednou byl celý svět jen mezi ní a jejím miminkem, které tak hladově hltalo mateřské mléko.
    Láska proudící mezi nimi byla doslova hmatatelná.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Poslední tečka za posledním slovem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ani nevím jak, ale duben je pryč a já jsem fakt zvládla psát celý měsíc Marigoldův seriál. Doufám, že se vám aspoň trochu líbil, také děkuji všem věrným čtenářům za komentáře, já se snad teď už konečně dostanu k dočtení aspoň nějakých drabblů :)

    << předchozí

    Drabble: 

    Představte si Marigolda v zasloužilém věku, jak sedí spořádaně u stolu a sepisuje svá dobrodružství.
    Zažil jich nakonec požehnaně. Jinak to snad ani nešlo, když jeho nejlepším, či snad nejvěrnějším přítelem byl zaklínač Geralt z Rivie.
    Kolikrát se s ním dostal do nějaké šlamastyky a kolikrát ho přítel z nějaké jiné zachránil?
    Nepočítaně.
    Procestovali spolu svět, poznali mnoho lidí, elfů, trpaslíků, půlčíků i... jiných, což poskytlo Marigoldovi spoustu materiálu pro jeho básně.
    A co jeho hrdinství?
    To víte, že na ženu v nesnázích nakonec narazil.
    Zachránil ji a dokonce mu ani nikdo nemusel pomáhat.
    A šmitec, velkým dobrodružstvím je konec...

  • Obrázek uživatele Saphira

    S vědmákem o závod

    Fandom: 
    Drabble: 

    Černý hřebec se řítil zarostlou polní cestou. Kopyta dusala mezi kapradinami a koňský hřbet se povážlivě nachyloval ke straně, jak se zvíře vyhýbalo překážkám. Marigold nedbal vražedného tempa svého koně, neboť v závěsu za ním ho doháněla Geraltova ryšavá klisna.
    Klepně šla pěna od huby, jak se snažila vyrovnat tempo se svým protivníkem, pak se na chvíli dostala do čela, když Geralt trhl opratěmi doprava kolem rozložitého dubu a nahnal tak vteřiny zkratkou, zatímco Marigold objížděl strom zleva širokým obloukem.
    V cílové rovince však černý hřebec vyrovnal a Marigold závod vyhrál.
    „Platíš!“ zazubil se vítězoslavně na nevěřícně se tvářícího zaklínače.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Suma sumárum

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Zdálo se, že Marigoldovo dobrodružství se vyvíjí nadmíru dobře.
    Dosud nepřišel k úrazu ani o život. To bylo nejzásadnější.
    Byl jen jednou ve vězení. Zážitek to ovšem intenzivní.
    Ve zdravém rozumu (s výhradami) přežil společnost jisté své neoblíbené čarodějky.
    Jeho přítel zaklínač ho nenechal ve štychu a velkou část cesty ho doprovázel.
    Pomohl varovat před hrozbou už ne tak malou zaklínačku Ciri.
    Strávil bezpočet plodných večerů po krčmách a dokonce si i něco vydělal.
    Jen jedno tomu chybělo.
    Ještě pořád nezachránil žádnou ženu z nesnází.
    A Marigold moc dobře věděl, že takové ženy bývají velmi štědré a dokonce i povolné.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Odborník na slovo vzatý

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Baron je vřele přivítal díky Marigoldově výřečnosti, což byl jediný okamžik, kdy byl Geralt za přítelovu užvaněnost vděčný.
    Po cestě nezažili mnoho pohodlí, proto baronovo pozvání bez váhání přijali. Baron byl převelice zvědav na zaklínačovo vyprávění, protože sám byl, jak zmínil, sběratelem prapodivných nestvůr, pro jejichž expozici měl vyčleněno celé jedno patro.
    Kterým musel znavené poutníky samozřejmě provést.
    „A toto,“ ukázal pyšně na exemplář pověšený na zdi, „je vzácný druh baziliška černoskvrnného!“
    Geralt pohlédl na baziliška a chtěl zkonstatovat, že se jedná o prachsprostou wyvernu, Marigoldův pohled ho ale umlčel.
    Ostatně... co na tom sejde, že je baron za hlupáka?

    Závěrečná poznámka: 

    Wyverny jsou často kvůli svému vzhledu zaměňovány lidmi za draky nebo bazilišky. Druh baziliška černoskvrnného jsem si prachsprostě vymyslela :)

    https://zaklinac.fandom.com/wiki/Wyverna

  • Obrázek uživatele Saphira

    Na staré přátele

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Cesta na jih ubíhala příjemně. Tedy alespoň pro Marigolda. Dny si krátil zpěvem a mluvením, byť poněkud jednostranným, Geralt tu a tam vyrazil zneškodnit nějakou tu potvoru a večer v krčmě propíjeli jeho skromný výdělek.
    „Je to jako se vrátit zpátky v čase,“ zkonstatoval jednoho dne Marigold. „Zpátky k začátkům, když jsme hledali Ciri.“
    „Máš pravdu. Jen nemusíme tolik spěchat,“ usmál se Geralt.
    „Pamatuješ na Zoltána a jeho tlupu? Ach, a Milwa, chudák...“
    „Milwu jsem měl rád. A Regise. Nakonec i Cahir mi chybí,“ zasmušil se zaklínač.
    Odmlčeli se.
    Koňská kopyta klapala cestou dál a oni se ponořili do vzpomínek.

  • Obrázek uživatele Saphira

    Sever nebo jih

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Kam pojedeme teď, když je Ciri v bezpečí a Yennefer se vrátila do Vengerbergu?“
    „Nevím, poohlédnu se nejspíš po nějakých zakázkách ve Velenu, tam je vždycky dost práce.“
    „Hm, zase na sever. Tam to nemám rád. Samé mokřiny a hluboké lesy, jednomu ani nestíhá uschnout promoklé oblečení.“
    „Hm.“
    „Co kdybychom jeli na jih? Nemyslím do Toussaintu, však víš, od jisté doby...“
    „Ano, vím.“
    „Ale třeba do Nazairu. Je tam teplo, moře, jistě se tam i nějaká ta příšera k setnutí najde...“
    „Hm.“
    „Dneska nejsi příliš výřečný, Geralte.“
    „Zato ty meleš jako obvykle, Marigolde.“
    „Tak co myslíš? Nazair?“
    „Jen jestli zmlkneš.“

Stránky

-A A +A