Moje články

  • Obrázek uživatele Rya

    Část sedmnáctá: Krize

    Úvodní poznámka: 

    Varování: brutální vražda

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: Most

    Úvodní poznámka: 

    Taky mám ráda pana Grenadina. Mimo jiné proto, že jsem ho nevymyslela, vymyslel se sám, a sám přichází se svými příběhy, jako soumrak nebo svítání nebo ranní mlha; pan Grenadin, ten, který se proměňuje.
    Psáno na téma Vzdušné zámky.

    Drabble: 

    Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
    Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
    Na jeho těle byl počat nový život.

  • Obrázek uživatele Rya

    Stíny v stopách

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní

    Pro Ave, mé milé dvojče, k narozeninám.

    Drabble: 

    Simeon prožil dětství pod návrším, ze kterého bylo možné zahlédnou špičky věží.
    Na dohled Chrámu, nikoliv v jeho moci.
    Simeonův otec jednoho dne odešel tím směrem a nikdy víc se nevrátil.
    Vychovala ho utrápená matka a dva její bratři, starci.
    „Ne aby ses zatoulal tam, kam šel tvůj nebohý otec,“ varoval ho prvý strýc. „Jistě ho dostihla smrt.“
    „Jdi nabídnout Chrámu své služby,“ říkával druhý, „získáš slávu i věčnou odměnu.“
    „Musel bych se rozdělit, abych poslechl vás oba. Nad svým životem chci panovat sám,“ prohlásil Simeon, než odešel.
    Kráčel směrem od Chrámu.
    Stíny věží se však kladly do jeho stop.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak si Mach Šebestovou bral, aneb výhody přesilovky

    Drabble: 

    Jsem z toho na nervy, Machu, řekla Šebestová, takových věcí zařídit, pozvánky, dort, dary, šaty, kytky, kapelu, je to šílený, to bych se musela rozkrájet, abych všechno stihla, a Mach zvedl oči od Final Fantasy IX a povídal, krájet se nemusíš, můžeš se rozdělit, máme přece sluchátko, takže se Šebestová rozdělila, všechno zařídila, a večer se deset Šebestových sešlo v kavárně, načež Šebestová řekla, holky, je to v pořádku, abychom my všude lítaly, zatímco Mach sedí doma?, a ostatním Šebestovým připadalo, že to v pořádku není, takže nakráčely k Machovi a řekly, tak poslouchej, Machu!, a pak všechno chodilo jinak.

    Závěrečná poznámka: 

    Bylo to bezva a zpracovávat první myšlenku se mi líbilo, ráda jsem vás viděla, četla a doufám, že se potkáme na pikniku, zatím se mějte krásně a pište básně, nejlíp dada! ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Báseň o budoucím dešti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kompletní dny
    (nebo přeháňky)
    na Žižkově.
    Na další chechtáky v intervalu
    i mezi
    připravit pálení.
    V úterý večer řidičům oblačno
    řeklo
    proti půlnoci.
    Zeman
    rudý vzteklý kousek
    měl doprovázet déšť.
    Většinou začíná
    polojasný
    a odpoledním
    se opět
    Na Krejcárku
    uvnitř Evropy
    Huawei.
    Peklo
    mezi 12 a 16 stupni
    bude
    vlahé a voňavé
    (podotkla Honsová).
    Děštníky budou čarodějnic
    v úterý
    ale
    kousek s ranními
    nepouštět z ruky.
    (Chechtáky chechtáky
    co zbývá
    většinou začíná
    do další
    uzavírky).
    Uvnitř země
    by se mohlo
    ubývat.
    Týden rozprší
    v Praze
    Takový večerní
    zataženo až
    s teplotami.
    Čtvrtek!
    Připravit
    (chechtáky)
    je je je to budou
    deštivé.

    Závěrečná poznámka: 

    Vytvořeno podle návodu Tristana Tzary na psaní dada básně, použitý materiál Novinky.cz.

  • Obrázek uživatele Rya

    Zen-káčismus versus likeismus: Jasné vítězství! Záhada vesmíru, nebo očekávaná samozřejmost?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Skutečně chceme tento prostinký fakt považovat za světovou senzaci?
    Za výsledek spiknutí temných sil?
    Za záhadu vesmíru?
    Nikoliv! O výsledku bylo rozhodnuto předem! Důvod je zřejmý!
    ZEN-KÁČISMUS JE NEPORAZITELNÝ!
    Vyzýváme proto majitele světové likesítě, aby se vzkačil, uznal tuto skutečnost a kapituloval!
    Svou oddanost vesmírnému zen-káčistickému hnutí nechť dokáže obvyklou změnou jména (Cukrkáč, kupříkladu, zní dostatečně úderně a navíc evokuje obecnou závislost lidstva na cukru káčismu), dále pak přebarvením svého znaku na žluto (ŽLUTÁ JE BARVA NAŠE!*) a jeho tvarovému přizpůsobení tak, aby více připomínal kachnu (nebo aspoň písmeno K).
    Redakce časopisu Kachna a hvězdy mu přeje sílu a odhodlání!

    Závěrečná poznámka: 

    *A taky jejich, no. Vontů. Ale ty chrání mlčenlivost, takže po nich dneska nekvákne ani žába.

  • Obrázek uživatele Rya

    Manželské etudy v Lancre

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: předehra k manželskému sexu (asi nejspíš)

    Drabble: 

    V knize, kterou v zájmu jejich manželství nechal Verence poslat z Ankh-Morporku, se dělo ledacos, ale žádná poloha nezahrnovala zvrácenost v podobě metr vysoké kupy papíru.
    Magráta vzdychla. Zdálo se jí, že je Verence v některých věcech poněkud... nechápavý.
    „Tady zpevnit,“ mumlal si, „a zvětšit. Prorazit…“
    „O čem mluvíš?“
    „O přestavbě Lancre. Rozumíš, postavíme novou cestu…“ Hlava se zanořila pod závěj map a plánů. „Ale tudy to nepůjde.“
    „Proč ne?“
    „Protože tudy,“ ozvalo se tlumeně, „chodí husy paní Dokopečkové k rybníčku.“
    Magráta se usmála.
    Rozhodným pohybem smetla mapy a zadívala se do mírných, vodnatých a překvapených očí svého manžela.
    „Zhasni!“*

    Závěrečná poznámka: 

    * Ke zvětšení, zpevnění a proražení nakonec došlo.**
    ** Samozřejmě ne tam, kudy chodí husy paní Dokopečkové k rybníčku!

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: Poslední noc staré vrány

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ten den vane severák a na zahradě se třese stará vrána. Hejno odletělo, ji ale křídla nenesla a zdržovat své družky nechtěla.
    Pan Grenadin vezme vránu domů. Vrána pohlédne na strop, na kočku Mínu, a zavrtí hlavou.
    Pan Grenadin se neumí proměnit v šikovného a měnit se v ptačí budku nechce. Poprosí souseda, který vyřízne ve staré bedně otvor.
    Večer vránu navštíví. Už nechce jíst, ale ráda se napije. Hledí vzhůru, na mraky, na měsíc.
    Ráno je mrtvá.
    Pan Grenadin ji pohřbí.
    Je smutný, ale jen trošku.
    Vrána zemřela svobodná a v bezpečí.
    Kolik zvířat (a lidí) má takové štěstí?

    Závěrečná poznámka: 

    A tím se pro letošek loučí a klaní pan Grenadin

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko má oči vzadu a Myšák je geniální

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Je očividné,“ prohlásil Myšák, „že ve dvou mezi šesti očimami nebudeme.“
    „Očima,“ řeklo Sovátko, „ale koukej, já mám oči i vzadu!“ A zatočilo hlavou kolem dokola, až z toho Myšáka rozbolelo za krkem.
    „Když máš oči vzadu, nemáš je vepředu,“ poznamenal. „Jsme pořád na čtyřech.“
    „Pokud se nestaví teta Otýlie,“ varovalo Sovátko. „Ta má oči všude.“
    „Ježkovy voči!“ vyděsil se Myšák.
    „Ale ne, má svoje! Ačkoliv i ježkovy voči by se hodily.“
    „A co takhle?“
    Myšák vzal kus uhlíku a chvíli maloval na stěnu kulaté místnůstky.
    Sovátko otáčelo hlavou, aby mohlo pohlédnout do každého z šesti nakreslených očí.
    „Geniální!“ usoudilo.

    Závěrečná poznámka: 

    A tímto se Sovátko pro letošek loučí, křídlem mává, pá pá...

  • Obrázek uživatele Rya

    vyznání víry

    Fandom: 
    Drabble: 

    věřím v jednoho, který je odpovědí na všechno (a mám splněno!) (jenomže on samozřejmě víc otázek vyvolává, než zodpovídá)
    věřím v otce, který je synem, a syna, který je otcem
    ducha, který z nich (i z nás) vychází
    věřím v rodinu
    otce a matku
    (i matku a matku a otce a otce a babičky a dědečky, sestry a bratry, rovněž v naprosto nahodilé lidi, kteří vytvoří domov pro děti – ať už je zplodil kdokoliv)
    věřím v děti
    a (jako matka syna, která se stala dcerou) v jejich cestu
    věřím v tradiční hodnoty
    lásku, pravdu a naději
    ve vás
    v sebe

    Závěrečná poznámka: 

    samozřejmě věřím i ve velká písmena, ale ne dnes
    a v absolutní upřímnost
    právě teď
    ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Protestsong na obranu matek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nechť bubny bijí a trubky troubí
    Když pobouření stoupá z hloubi
    Nechť tympán rovněž zvučně zní
    Ať zahřmí píseň protestní!

    Že prý zmatek matek?
    Kudy nám sem natek?
    Kdo matku má, ten dobře ví
    Mámy jsou prostě epesní!

    Ač mají stále kolem práci
    Mistryně jsou v organizaci
    A jestli ne, bez patosu
    Zorientují se v chaosu!

    Že prý zmatek matek?
    Kudy nám sem natek?
    Kdo matku má, ten dobře ví
    Mámy jsou prostě epesní!

    Matky jsou nejvíc v pohodě
    Doma, na souši, na vodě,
    Kdyby v pohodě nebyly
    Žádné děti by nežily!

    Tak važme si žen, přátelé
    co utíraly nám…

    Závěrečná poznámka: 

    ... víc se nevejde, tak si to nějak doplňte... ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Nad časem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nechci zakládat kvůli jednomu drabbleti, ale je to fanfikce na mou oblíbenou knihu Žena cestovatele časem.
    Varování: spoilery.

    Drabble: 

    Clara je v čase doma.
    Henryho čas nepoutá.
    Není to jeho vůle; nedobrovolný poutník, vynořující se v bezčasí, nahý, vyděšený, prchající. Není šťastný, dokud se neshledá s Clarou (poprvé je jí šest, naposledy dvaaosmdesát – Henry je tou dobou pár desítek let mrtvý, ale smrt překazit shledání nemůže).
    S kým by se miloval, nebýt Clary? Sám se sebou, když jej čas přivál, patnáctiletého, k jeho patnáctiletému já?
    Ztratil obě nohy; oba ztratili šest dětí, které zemřely v Clařině těle; získali Albu, cestovatelku; řádku setkání; stejně tolik rozdělení.
    Čas je jednou poutal a jindy rval od sebe.
    Jejich láska byla nad časem.

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: O dětství a zrání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno jiným

    Drabble: 

    Kdysi byl pan Grenadin malým chlapcem.
    Nikoliv však vždy. Někdy byl malým děvčátkem. Jindy zas mouchou či motýlem nebo vůní květin.
    Zpočátku se pokoušel svou proměnlivost před rodiči tajit, ale bylo to příliš nebezpečné. Neznámá holčička může skončit v sirotčinci, moucha může být rozplácnuta, motýl přišpendlen, vůně vyvětrána.
    Řekl rodičům pravdu. Divili se i trápili, ale nepřestali ho milovat.
    Kdysi snil o tom, že je stejný jako ostatní, že se ničím neliší, že zapadá jako dílek do skládanky.
    Později se sám se sebou smířil. Ještě později se naučil mít sám sebe rád.
    V tom je pan Grenadin stejný jako my.

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko nekoření

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Neumím kreslit, natož pak komiksy, a nemám čas, ale stejně chci bod. Tak promiňte :-)

    Obrázek: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Vesnické pověry

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jedzenkratie za stoletie harant dzabelsky zrodie sa, znameniem temnoty na perdeuli oznaczen.
    Litery na zašlém pergamenu. Černé jako znamínko na zadku děcka.
    „Bratr měl takové,“ zakňourala žena. „Jednou stáhl gatě před kumpány a vědma ho kázala zabít. Bylo mu dvanáct.“
    „Jedenkráte…“
    Geralt skončil dřív, než začal. Tady logika neměla místo.
    „Mohli byste…“
    Opět nedořekl. Tahle rodina se jinam stěhovat nebude. Hrůza z toho, co je humny, jim čišela z očí.
    Nakonec použil rozžhavený pohrabáč. Řev a smrad, navíc se děcko posralo.
    Odměnu odmítl.
    „Mám podobné,“ poznamenal Marigold, když odjížděli. „Na perdeuli.“
    „Tos měl říct, když jsem držel pohrabáč,“ odpověděl zaklínač.

  • Obrázek uživatele Rya

    Mezi obry

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Mám ráda menší muže," říkává Simone přítelkyním, "jsou mnohem úhlednější."
    TIuX5, na Zemi známý jako Carl, se úhledně usmívá. Ve skutečnosti je velký přesně jako Simonin jehlový podpatek (12 centimetrů). Občas má chuť jí říct, že jeho lehce podprůměrně vysoké (ačkoliv dostatečně výkonné) tělo je celé umělé.
    Ale mlčí. Mlčí často.
    "Co jsi za člověka," vyčítá Simone.
    "Nejsem člověk," neřekne TIuX5. "Jsem mimozemšťan na tajné misi".
    Nechce Simone ztratit. Poskytla mu útočiště. Ulice, plné obrů (a psů s ohromnými mordami plnými zubů) ho děsí. Navzdory krytí se cítí malý a zranitelný.
    Občas hledí TIuX5 ke hvězdám, plný stesku a touhy.

  • Obrázek uživatele Rya

    Hřích s ranní kávou

    Drabble: 

    Drahý Tasemníku!
    Lidé hřeší neustále; jsou slabí, bez vůle, postrádají charakter. Nepřítel je však ustavičně zahrnuje ohavným světlem své milosti, což naši práci komplikuje. Navíc jim poskytl cestu, jak z osidel hříchu uniknout – naštěstí se nám daří tento fakt tajit.
    Pro veliké hříšníky má lidstvo dokonce slabost. Někteří pijí ranní kávu z hrnků ozdobených portréty mužů, nad jejichž činy i peklo zbledlo (než začalo jásat).
    Pro práci s hříchem existují dvě metody: podceňování a přeceňování. Druhá je zábavnější. Přesvědč pacienta, že jeho směšné hříšky jsou ohromné, seber mu naději na odpuštění a nápravu, a poté ho ponech napospas vlastní malomyslnosti.

    Závěrečná poznámka: 

    Tvůj milující strýc
    Zmarchrob

    Hrnky, trika a další krásné předměty s portréty Hitlera či Stalina nabízejí prodejny nakladatelství Naše vojsko.

  • Obrázek uživatele Rya

    Taková normální hodina

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Dneska budeme…“
    Maruška: „Já, já! Paní učitelko! Můžu já?“
    „Vždyť ještě nevíš…“
    Pepa: „Já bych to přečetl!“
    „Ale…“
    Sára: „Pepa už to četl! Čtu já! Můžu být Daisy?“
    „Jenže…“
    Martin: „Pančelko, já byl Daisy za jedna mínus! Můžu si to opravit?!“
    Robin: „Jdu na záchod.“
    „Nebudeme číst. Budeme hrát…“
    Změť hlasů: „Zip! Simon says! Abecedu…! Já! Ne, já! Tys byl. Já! Můžu já?! Pačelko?"
    „Hru z učebnice. Open your classbooks…“
    Mumlání: „Fifty… to je patnáct, ne?“
    „Padesát?“
    „Pět set!“
    „Debile, má to jenom osmdesát stránek!“
    Robin: (zmateně): „Pracovní sešit?“
    „Kdo začne…“
    „Já! Já! Já! Já!“
    „… se přihlásí…“
    Sborový jekot: „Jááááá!“

    Závěrečná poznámka: 

    Robin (hledí do pracovního sešitu): "Já to tu nemám. Jdu na záchod."

  • Obrázek uživatele Rya

    Nástup totality

    Fandom: 
    Drabble: 

    veřejné otevřené sdělované transparentní známé všeobecné přístupné publikované
    přístupné tajné známé otevřené veřejné transparentní tajné všeobecné viditelné
    transparentní tajné známé otevřené všeobecné přístupné tajné viditelné tajné
    tajné známé přísně tajné viditelné všeobecné přístupné tajné transparentní tajné
    tajné tajné viditelné přístupné tajné známé otevřené přísně tajné sdělované
    přísně tajné otevřené tajné všeobecné publikované přísně tajné tajné tajné
    tajné přístupné přísně tajné tajné tajné známé publikované přísně tajné
    tajné tajné tajné přísně tajné tajné tajné přísně tajné tajné
    tajné přísně tajné tajné přísně tajné tajné přísně tajné tajné
    přísně tajné přísně tajné přísně tajné přísně tajné přísně tajné
    přísně tajné přísně tajné

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak sluchátko nemělo poruchu

    Drabble: 

    Horáček a Pažout udělali učňovské zkoušky, měli velikou radost, smáli se jako šílení, a Pažout řekl, to se musí oslavit, a Horáček nato, to se ví, a tak oslavovali, hlavně rumem, tím s lodičkou, a když byla lahev prázdná, řekl Pažout, Hovášku, semizdá došáu um, a Horáček odpověděl, hahá, máue fuchátko, vle, a do sluchátka řekl, vum, a hnem, ale nic. Ráno úpěli do sluchátka, vodu, kafe, ibalgin, a sluchátko mělo všechno. Když se Pažout trochu zvetil, povídal sluchátku, včera jsem myslel, žes dosloužilo, co, únava materiálu? a sluchátko upjatě odpovědělo, jestli tady někdo trpěl únavou materiálu, tak já ne!

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: O tmě potmě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Lejdynku a Iantoucha

    Drabble: 

    Toho dne se pan Grenadin promění ve tmu. Vklouzne do pokojíku v podkroví, nic nevidí, je tmou ve tmě, jen slyší tichý dech. Zaplaší světlo pouličních lamp, které se chtělo vkrást. Vyjde měsíc, stříbří okenice, dovnitř ale nesmí. Objeví se hvězdy, touží nahlédnout, v okně se však tmí pan Grenadin. Ukáže se hvězda nejvíc zářivá, Slunce, jenže uvnitř vládne trpělivá tma.
    Teprve před polednem se pan Grenadin vytratí klíčovou dírkou. Zvenčí tiše zaklepe.
    „Ach, to jsem se nádherně vyspala,“ protahuje se slastně slečna Inkognita. „Pojďte, dáme si kávu na terase.“
    Jde za ní, maličko ospalý, ale velmi spokojený pan Grenadin.

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: Slečna Inkognita

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ...tak nakonec přece jen trocha romantiky...

    Drabble: 

    Ten den se pan Grenadin promění ve vítr, protože potkal slečnu Inkognitu. Slečna nosí červené boty a dlouhé prsty má modré od inkoustu, kterým píše básně. Grenadin se uhnízdí Inkognitě ve vlasech jako plachý pták. Slečna Inkognita kráčí ulicemi a vlasy za ní vlají, ačkoliv je bezvětří. Noviny v kavárnách a staré tisky v antikvariátech se zvedají k nebi, černobílé stránky plují na modré obloze, než se opět plavně snesou k zemi. Slečna Inkognita se usmívá, protože o panu Grenadinovi ví. Těší se na šálek čaje, na báseň o větru, kterou večer napíše, na to, že bude brzo bláznivě zamilovaná.

  • Obrázek uživatele Rya

    Část patnáctá: Stručně o Horáčkovi, Karkulce a změně paradigmatu

    Úvodní poznámka: 

    Obávám se, že během dubna budou kapitoly velmi krátké...

  • Obrázek uživatele Rya

    Neologismus

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní
    ... to se prostě nedá... :)

    Drabble: 

    Být spolu docela fungovalo. Bylo to lepší než nebýt spolu, a o moc lepší být proti sobě.
    Být spolu nikdy nefungovalo. Je nejvyšší čas být sám, vyhřívat se ve slunci vlastní slávy, jít vlastní cestou.
    Být spolu fungovalo na počátku. Ale vztah se vyčerpá, shoří, unaví, výhody pominou.
    Bude lepší zůstat spolu.
    Bude lepší se rozdělit.
    Lepší.
    Horší.
    Zůstat.
    Rozdělit.
    Teď.
    Potom.
    Klidně.
    Jakkoliv.
    Ježkovy voči, už je úplně jedno, jak to dopadne, prostě to udělejme!
    Nebo… že by se to dalo ještě vzít zpátky?
    Nemysleli jsme to vážně!
    No a?

    V Česku se pro to ujalo nové sloveso.
    Brexitování…

    Závěrečná poznámka: 

    ...nyní odloženo do Halloweenu...

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko by si ještě zdřímlo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zatím mají v hlavě pavouky, ještě strčím hlavu pod křídlo, řeklo si Sovátko. Ode dne, kdy bylo téma ráno, si připadalo jako nevyspalý skřivan.
    Zavřelo oči. Uši zavřít neumělo.
    „Nikdy neříkej nikdy,“ mumlal Myšák. „Pořád říkej pořád. Vždycky říkej…“
    „Cože to?“ houklo Sovátko trochu nevrle.
    „Hra se slovy,“ pravil Myšák, „je znamením kreativní, verbálně zdatné mysli.“¨
    „Nepochybně. A mohl bys být verbálně zdatný tišeji?“
    „Pořád spolu. Párem volů. Spolu, spolu, s hejnem molů.“
    „Když jsou lidi pořád spolu, začnou si časem lézt na nervy,“ poznamenalo Sovátko.
    Myšák na ně upřel korálkové oči.
    „To máme veliké štěstí, že nejsme lidi, Sovátko!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: Most

    Drabble: 

    Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
    Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
    Na jeho těle byl počat nový život.

  • Obrázek uživatele Rya

    Pokus, jestli se dá na cokoliv napsat cokoliv

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Chtěla jsem si napsat něco přírodního. Na jakékoliv téma. Ale jestli tím téma splněno není, zlobit se nebudu :-))

    Drabble: 

    V PAVOUKu – Pokojném A Vznešeném Okruhu Útěšné Krajiny (protože kromě vzpomínání chci taky splnit téma, že) je prázdno.
    Přesněji řečeno, liduprázdno. Sebe nepočítám. Vlastně se snažím nebýt. Nebýt slyšet, nebýt vidět, nebýt, pokud možno, cítit. A jestli být, tak být očima a ušima (Stvořitele vesmíru, jak se zpívá v jedné písničce).
    Vzduch se třpytí, slunce prosvěcuje opar mezi stromy, dlouhé stíny kmenů kreslí pruhy do měkké pokrývky loňského listí, ke světlu se nedočkavě prodírají šmolkově modré podléšky.
    Přes cestu přechází srny. Zastavíme se, ony, já, pes.
    Hledíme na srny.
    Srny hledí na nás.
    Ticho zvoní ptačím zpěvem.
    Okamžik trvá věčnost.

  • Obrázek uživatele Rya

    Hladové vytí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Fandomem je povídka Zahrada.

    Drabble: 

    Když se rudý měsíc Farmy líně plížil nad obzorem, napodoboval Pepé vlčí vytí.
    „To z hladu,“ šklebil se.
    „Příliš pravdivý, než aby to bylo vtipný,“ mumlala Dara.

    Pepé byl dávno mrtev a Alex s Darou na Zemi. Stálo je na úplatcích malé jmění, aby dostali bednu do transportéru.
    „Pro úsek 22.“
    Strážce zásilku otevřel.
    „Jídlo?“ uchechtl se. „To vozíme odtamtud!“
    „Jenomže toho, co vozíte odtamtud, se vězni nenají, že?“
    Víko s bouchnutím zapadlo. „Nějaký vzkaz?“
    Podívali se na sebe.
    „Řekněte jim, že tu máme domov. Že čeká i na ně.“
    Na všechny hladové vlky mezi hvězdami.
    Až se jednou vrátí.

  • Obrázek uživatele Rya

    Stručné poznámky o významu zen-káčismu v době postkachnické

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Carmen.

    Drabble: 

    Je smutným faktem, že odborné studie poslední doby řadí zen-káčismus mezi zaniklé kulty. Jedná se samozřejmě o hrubou chybu v myšlení i v metodice výzkumu. Již jednoduché pozorování dokazuje, že vzpomínky na éru Velkého Kačera nejsou mrtvé (viz časté kachna či prosté, leč významné káč v komentářích). I později přibyvší účastníci DMD, kteří nebyli přímo účastni káč-uctívání a nesetkali se s Káčidy a Sunkáčem, dobře chápou pochvalný význam tohoto rituálního zvolání.
    Zkrátka, kachny, ač neviditelné, jsou tu stále s námi. Stále máme proroky, kteří slyší vzdálený šustot peří a umí koutkem oka zahlédnout dobře osvalená křídla porostlá modrozelenými pírky.
    Nezapomněli.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak bylo téma

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ... aneb nevyspalý Myšák je trochu mimo.

    Drabble: 

    Myšák se chystal do pelíšku, ale Sovátko ještě dopíjelo poslední doušky osmdesátého šestého cappuccina, než vyletí na denní šichtu.
    „Komu se nelení, zaseje osení,“ loučil se Myšák.
    „Tak to není!“
    „Tak dlouho se džbánem, až nehneš rumpálem!“
    „V příslovích je staletá moudrost, ale ve tvých se ztrácí!“
    „Kolik višní, tolik třešní,“ pokračoval Myšák.
    Sovátko zaváhalo. Tohle bylo správně, ale stejně mu to nedávalo žádný smysl.
    „Kdo jinému jámu kopá, vlastní nemá!“
    Sovátko protáhlo křídla.
    „Kdo se bojí, nesmí to sklepa!“
    „Do lesa! Neumíš ani jedno?“
    „V příslovích jsem náhodou mistr světa!“
    „Leda tak mistr sklepa,“ zasmálo se Sovátko.
    A odletělo.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak nebylo téma

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NEBODOVANÉ

    Drabble: 

    Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila, všechny lampy svítily, protože autoři čekali na téma, úpěcí skupina úpěla už od sedmi, ale nic. Odbila jedenáctá, dvanáctá, a téma pořád nebylo. Sovátko a Myšák z toho byli neklidní, i když se to jeden před druhým snažili skrývat.
    „To už se jednou stalo,“ řekl Myšák.
    „Třeba připojení,“ řeklo Sovátko.
    „Špatná domluva,“ řekl Myšák.
    „Roztržitost,“ navrhlo Sovátko. „Ty jsi taky roztržitý, Myšáku, protože kafe nemá žádnou chuť.“
    Myšák skočil do cappuccina, jen hlavička mu koukala.
    „Proč piješ kafe na noc?“
    „Jsem noční pták!“
    „Projednou se vyspi!“
    Ale Sovátko neusnulo a Myšák taky ne.
    Čekali…

    Závěrečná poznámka: 

    A když se pak téma objevilo, Myšák se Sovátkem si celí šťastní padli do náruče, protože se v hloubi svých duší trošičku báli.
    "Jsem sice noční pták," řeklo Sovátko, "ale po těch hektolitrech kafe poletím i ve dne!"
    "Tak leť," zívl Myšák. "Já se zatím vyspím i za tebe."

  • Obrázek uživatele Rya

    Dvojí kúra

    Drabble: 

    Objevil ji mezi žebráky a přivedl do Paláce.
    První léčitelka.
    Navštívila ho po měsíci.
    „Hlavně artemisia, takže hořké. Ale na vaše nechutenství není nic lepšího.“
    „Raději si ponechám své nechutenství, děvče.“
    Ruka s pohárem bezmocně klesla.
    „Jak se k tobě chovají kolegové?“
    „Mluví se mnou blahosklonně a moje postupy je nezajímají,“ pokrčila rameny. „Chovají se stejně jako vy, můj pane.“
    Vévoda strnul.
    „Dej to sem!“
    Vypil pohár naráz.
    Ústa zkřivil škleb.
    „Urazila jsem vás?“
    „Nikoliv, paní,“ pousmál se „Poskytlas mi léčbu. Trpkou, ale věřím, že účinnou.“
    Odpověděla mu rozpačitou úklonou.
    Dal si záležet, aby ji oplatil s úctou a vážností.

  • Obrázek uživatele Rya

    Praktická ukázka využití tykvovité zeleniny v prevenci revolučních nálad

    Fandom: 
    Drabble: 

    „V Hlavotoči zakázali pálit meruňkovici. Do měsíce propukly bouře!“
    „Královskou rodinu ve Vrťzadku vyhnali ze země povstalci kvůli zákazu tance.“
    „Lulupice se taky mele!“
    „Nepodceňujte to, Veličenstvo! Revoluce bují všude!“
    Král vyslechl rádce a hluboce se zamyslel.
    Nazítří vydal královský výnos, zakazující jakoukoliv zmínku, ústní či písemnou, o patizonech.
    Výsledek se brzo dostavil.
    „Mezi lidem se šíří podvratná tiskovina, jakýsi Hlas patizonu,“ informoval královský špeh.
    „Všude vznikají tajné diskusní skupiny, takzvaná patizonová bratrstva,“ hlásil jiný.
    „Ačkoliv se patizon nesmí propagovat, prodej stopl trojnásobně!“
    Král spokojeně pokýval hlavou. Koneckonců, většina patizonových polí patřila koruně.
    A země žila v klidu a míru.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak Šebestová nepropadla z tělocviku

    Drabble: 

    Jednou Šebestová povídá, člověče, Machu, já asi propadnu z tělocviku, máme skákat roznožku přes kozu, to mi nejde, a Mach řekl, Šebestová, neblázni, roznožka je lehká, já tě to naučím a budeš hvězda, no jo, řekla Šebestová, jenomže nemáme kozu, zato máme sluchátko, odpověděl Mach a požádal, prosím, mohl by se támhle Pažout proměnit v kozu? Ale Šebestová namítla, nebudu skákat přes Pažouta, aby mi koukal víš kam, a Mach na to, copak má koza oči?, načež trénovali, až Mach řekl, příští týden navostro, to dáš, a Šebestová řekla, Machu, ty seš šílenej, přece nebudu skákat přes kozu bez spoďárů!

    Závěrečná poznámka: 

    Promiň, Pažoute!

  • Obrázek uživatele Rya

    Být sebou

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Žiješ pozpátku. Od svítání do večera jenom mládneš.“
    Armandův škádlivý hlas zvoní smíchem.
    Podrážděně zamává rukama, aby lak na pečlivě upravených nehtech rychleji schnul. Ráno nemá na žerty náladu, i když má Armand pravdu.
    Cestou do kavárny se zimomřivě choulí v kabátu, vlasy skrývá pod šátkem.
    Po obědě sundá plášť a rozevlaje lokny.
    Večer v klubu se promění v mladičké děvče, zářivé, rozesmáté, tančící nad hlavami dychtivých mužů natlačených pod pódiem.
    Po půlnoci shodí líčidla i šaty, a rázem je nejmíň sama sebou.
    Armand však svého přítele s šedivějícími vlasy a jemnými vráskami ve smutném obličeji miluje ve všech podobách.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble je volně inspirováno knihou V jedné osobě od Johna Irwinga

  • Obrázek uživatele Rya

    Radostný truchlozpěv starého otrapy, nežli ho schvátil satanáš

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jen doufám, že je to dostatečně ódiodidní

    Drabble: 

    Zpívám svou ódu
    V truchlivém módu
    Špínou jsem prolezlý
    Starý, chudý, zrezlý
    Leč bez lítosti
    Jen z nestoudnosti
    Jak slavík prozpěvuji
    Život oslavuji.

    Čimčarará, čimčary, zpívám, jak jsem žil,
    Cizí ženy miloval, kradl, loupil, pil.

    Zpívám svou ódu
    Kašlu na módu
    Komu se nelíbí
    Nechť svou řiť políbí
    Nebo mi dá pít
    Ať mohu dál hnít
    Na rohu ulice
    U svojí čepice.

    Čimčarará, čimčary, zpívám, jak jsem žil,
    Cizí ženy miloval, kradl, loupil, pil.

    Končím svou ódu
    Není na škodu
    Sladce vzpomínati
    A nelitovati
    Žádného činu
    Aniž zločinu
    Beze všech cirátů
    Nebáti se čertů

    (Ouha! Čert! Už je tu!)

    Uáááá!

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko to snad ani nechce číst

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Teprve si zvykám,“ vzdychlo Sovátko, „a tohle budou těžké rance smutných slov.“
    „Přitom stačilo změnit pár hlásek,“ řekl Myšák. „Třeba kolektory vína. Takové krásné téma! Hned by bylo veselo!“
    „Ten nápad, že za všechno někdo může…“
    „Za všechno můžou ilumináti,“ zahučel Myšák.
    „Nevěř všemu, co čteš. Nejspíš vůbec neexistují.“
    „Vždyť mají vlastní stránku na facebooku!“
    Sovátko podrážděně zamávalo křídly. „Hlavně že sovy za nic nemůžou!“
    „Hm. Ale když je sýpce málo obilí nebo ve spíži okousaný sýr, vždycky za to můžou myši!“
    „A nemůžou?“
    „Samozřejmě můžou, jsou to přece myši!“ odpověděl Myšák důstojně. „Ale proč je z toho hned obviňovat?“

Stránky

-A A +A