Moje články

  • Obrázek uživatele Rya

    Mateřská láska na dobu přechodnou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vybrala jsem tohle, protože je o něčem důležitém a myslím, že je dobré o tom vědět.
    Drabble je věnováno všem pěstounům a rodičům - osvojitelům.

    A mějte se krásně a dík za všechny ryby! tedy komentáře a čtení a já si vás také dočtu, ale letos jsem dělala i něco jiného :-)

    Drabble: 

    Tři metry ke stolu. Tři k oknu.
    Třikrát.
    Třicetkrát.
    Třistatřicetkrát.
    Děťátko se v trpělivé náruči zmítá. Chvěje. Usíná.
    (Třistatřicettři stříbrných. Stříkačka v těle samodruhé. Nemluvněti se stýská po droze.)
    Na monitoru otevřené Novinky

    Z profesionálního prostředí dětských ústavů … do opatrování lidem, kteří se jako pěstouni registrují rovněž ze zištných důvodů.

    zhasnou.
    K ránu si také zdřímne. Pak umýt, přebalit, nakrmit, obléknout, k pediatrovi, na procházku s budoucími rodiči.
    Děťátko se usmívá. Konečně.
    (Tři krát třicet dní v ústavu. Odborně přebaleno, nakrmeno, pochováno. Třicet vteřin. Než je na řadě další.)

    Počet dětí dočasně „pěstovaných“ za úplatu roste…

    Nemá čas číst.
    Naštěstí.

    Závěrečná poznámka: 

    Silně vyznačené části jsou citace z článku známého českého politika a poslance Parlamentu ČR, bojovníka proti pěstounské péči.
    Odměna profesionálního pěstouna na přechodnou dobu je 20 000 hrubého měsíčně.
    Česko je poslední zemí v Evropě, v níž je možné umísťovat děti do 3 let v ústavech.

  • Obrázek uživatele Rya

    Duši zkroušené těžko psát hymny...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ... něco bych k tomu poznamenala, ale nevím co...

    Drabble: 

    Buď mu sláva, věčná sláva!
    Děd nám z Hradu mává
    Místo standarty
    rudý kalhoty
    na věžích vlasti
    hnízdí čápi! (levně!)
    Cink břink do kroku
    Sláva pokroku
    Nikdo zbrklý ať nenadává!

    Buď mu sláva, věčná sláva!
    Děd nám z Hradu mává
    Radost od rána
    Z lihu nirvána
    Rudá hvězda zas
    Hrdě svítí
    Koukej tu parádu
    Vpřed jdem dozadu
    Nová doba to tak má ráda!

    Buď mu sláva, věčná sláva!
    Děd nám z Hradu mává
    Vpravo nahoře
    Kuře krákoře
    Vlevo dole se
    Cosi krčí
    Cink břink do kroku
    Sláva pokroku
    Komu se to nezdá, ten ať mlčí!

    Cink břink do kroku
    Sláva …

    Závěrečná poznámka: 

    ... pokračovat do ztracena...

  • Obrázek uživatele Rya

    Hymnus na Sovátko

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ
    - samozřejmě, protože je to úplně špatně. Nejdřív jsem si přečetla název, napsala drabble a pak si přečetla zadání - ale je mi líto to vyhodit :-)
    Takže taková vsuvka...

    Drabble: 

    „Já bych řeklo,“ řeklo Sovátko, „že hymna je samice a hymnus samec.“
    Myšák zavrtěl hlavou. „Hymna je vlastenecká píseň,“ přečetl z Wikipedie, „zatímco hymnus je něco jako chvalozpěv. Oslavuje bohy a tak.“
    „Hymnus se mi rozhodně líbí víc. Nejenom proto, že je samec,“ vedlo Sovátko svou, „jako spíš že moc nemusím tohleto vlastenectví.“
    „Na vlastenectví nejspíš není vůbec nic špatného. Já mám třeba rád naše podkroví. Takže jsem taky vlastenec, ne?“
    „Ne. Ty jsi Myšák,“ řeklo Sovátko rázně. „Uměl bys složit hymnus?“
    „Samozřejmě,“ zasmál se Myšák. „Sovátko, Sovátko, nejlepší ptáčátko! Všem nosí slova, ta úžasná sova!“
    Sovátko se potěšeně načepýřilo.

  • Obrázek uživatele Rya

    Když je nahoře ticho

    Drabble: 

    Nezapomeň, drahý Tasemníku, využívat příležitostí, kdy se tvůj pacient domnívá, že nebesa jsou hluchá. Je to stav společný mnoha smrtelníkům: promlouvají k Nepříteli a po určitý (krátký) čas vnímavosti jsou někteří z nich s to slyšet, jak On odpovídá. Až na odporné výjimky jedinců naprosto mimořádných (uf, naštěstí!) však běžný ruch světa i vlastních myšlenek zahltí jejich vnímání tak, že jim připadá, jako by se modlitby odrážely zpátky. Představují si, že On je něco jako telekomunikační centrála, a žehrají, že přišli o spojení. On je na ně samozřejmě napojený pořád; je ovšem jen málokdy napadne, že to jejich uši neslyší.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ticho na procházce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jednou, když kvetly sasanky, orseje a kamejky modronachové, si vyšlo ticho po lesní pěšině, aby slyšelo zpěv ptáků a zurčení potůčku. Jenomže zurčení a zpěv začaly na ticho pokřikovat, slyšíš, ty jedno ticho, jak tě rušíme? Kdepak, řeklo ticho, nerušíte, díky mně jste slyšet, a já díky vám. Nevěříte? Ticho se vytratilo, rámus nedaleké silnice, letadel, ječení dětí přehlušilo zpěv i potok. Anebo, řeklo ticho (nakratičko navrácené), a najednou bylo všude vznešené, hrůzné a němé vesmírné NIC. Pomoc, volaly zoufale zpěv a zurčení, ale slyšet je nebylo. Jenže ticho je milostivé, vrátilo se a všechno zas bylo, jak má být.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ani Sovátko není úplně dokonalé (ale skoro!)

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Já,“ pravilo Sovátko, „jsem vždycky optimistou.“
    Myšák cosi zamumlal, téměř neslyšně, ale sovy mají dobré uši.
    „Ne, Myšáku, to není tím, že nejsem normální. Jsem naprosto normální. Neznám žádnou bytost, která by byla normální jako já.“
    Myšák otevřel tlamičku. Pak ji zase zavřel. Pak ji zase otevřel.
    „Ty, Sovátko, jsi vrchol dokonalosti. Například jsi vegetarián.“
    „Samozřejmě.“
    „Pracovité…“
    „Vždycky!“
    „Roztomilé.“
    „Nesmírně.“
    „Pravdomluvné, skromné, krásné… a nesnesitelné.“
    „Pochopi… cože?! Proč?“
    „Kdo nemá ani nejmenší chybičku, nemůže být snesitelný,“ vysvětlil.
    Sovátko se zamyslelo.
    „Jednu mám.“
    „Ano?“
    „Piju moc kafe.“
    Myšák mlčel.
    „Myšáku?“ špitlo Sovátko. „Už mě sneseš?“
    „Vidím to optimisticky,“ usmál se Myšák.

  • Obrázek uživatele Rya

    Protestsong ani nevím kolikátý

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo tu témat
    Povícero
    Nad nimiž mé pero
    Protest pělo

    Však nad všechny kruté
    Se toto tyčí
    Co autory volá
    Nechť zvířat mučí!

    Tak shoď skopce z kopce
    Nakopej ovce
    Olej lej jelenu
    Kyt na kytovce!

    Bééé! Bééé! Bééé!

    Zvířata také
    Mají duši
    I skopec ví více
    Než člověk tuší

    A proč ten chudák
    Teď z hory letí?
    Čí moc a síla
    Jej k tomu nutí?

    Tak shoď skopce z kopce
    Nakopej ovce
    Olej lej jelenu
    Kyt na kytovce!

    Bééé! Bééé! Bééé!

    A všichni:

    Tak shoď skopce z kopce
    Nakopej ovce
    Olej lej jelenu
    Kyt na kytovce!

    Béééé! Bééé! Bééé!

  • Obrázek uživatele Rya

    Křehké, neklopit!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chlapeček? Holčička?
    Ona má sny o černovlasém děvčátku.
    On říká statečně, je to jedno, hlavně aby bylo zdravé.
    (Ona mu nevěří).

    Je to syn!

    Mám kluka, vyřvává šťastně, v oparu kořalky a mnoha piv.
    Ona se usmívá, je jí to jedno, hlavně že je zdravé.
    Šťastná rodinka.
    Jakžtakž šťastná rodina.
    Nešťastná rodina.
    Rozvod.

    On má syna, ale jako by neměl.
    Ona má dítě bloudící v pasti těla.
    Dokud nenajde cestu.
    Motýl v kukle.
    Dcera.

    Je jí to jedno, hlavně že je zdravá.
    Že chce (konečně) žít.
    On jakoby nic.
    Jakoby všechno při starém.

    Rozvolněná vlákna vztahu jak pápěří.

    Dcera
    Čí?

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak byli v Antarktidě

    Drabble: 

    Jednou se v osmé B. učili o Antarktidě, Machovi se to moc líbilo, ó jé, to bych chtěl, pozorovat v Antarktidě tučňáky císařské, a Šebestová povídala, co nám brání, vytáhla sluchátko, řekla, do Antarktidy, prosím, ale zrovna šli kolem Pažout s Horáčkem, Horáček chtěl Šebestovou zatahat za vlasy, a jak ji držel a Pažout zase (kdovíproč) držel Horáčka, vcuclo je sluchátko do Antarktidy všechny, přistáli zrovna na záda jednoho tučňáka císařského, naštěstí to by vzrostlý samec a navíc stál na sněhové závěji, jinak by byl chudák tučňák placatý, takhle jenom tučňácky nadával, ať z něj všichni slezou, a to fofrem!

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko pozorovatelem, aneb nejsmutnější místo v DMD, čili zcela nepokrytě manipulativní drabble.

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno samozřejmě strigg, komu jinému ;)

    Věděli se, co se stane se světy, které jejich stvořitelé opustí?

    Drabble: 

    Sovátko kroužilo nad zchátralým stavením a dávalo si pozor, aby se drželo nad pachovým oblakem.
    „Tohle je opravdu smutné,“ ozval se Myšák, sedící na jeho zádech.
    „Je,“ přisvědčilo Sovátko. „Taková Ježibaba se třeba držela dlouho, ale když pak z nudy začala experimentovat s perníkem...,“ mávlo křídlem ke zhroucené postavě.
    I ostatní obyvatelé jevili známky postupného rozpadu. Vlk okousával vlastní ocas, vyhublý Otesánek závistivě přihlížel, Santers sklesle hleděl do hlavně své pušky a Voldemort se Sauronem si navzájem předčítali Rychlé šípy.
    „Někdo to tu přece má na starost…“
    Ze Stanice se vypotácel pracovník, mávaje prázdnou lahví.
    „Na dně!“ zaúpěl. „Už zase!“

    Závěrečná poznámka: 

    (Aspoň jedno! Prosím :-))

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko je velice statečné

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chrápání.
    Myšák: „Sovátko, slyšíš?“
    Sovátko: (šeptá) „Ne.“
    Myšák: „Máš práci“.
    Sovátko: (tiše úpí): „Nemám. Je den!“
    Myšák: „Ale je téma.“
    Rachot padajících hrnků. Popuzené mumlání.
    Sovátko: „Kolik je hodin?“
    Myšák: „Za deset osm.“
    Rachot padajícího nábytku.
    Sovátko: „RÁNO?“
    Myšák: „Jo.“
    Sovátko „Vždyť je světlo!“
    Myšák: „Ne tolik jako včera.“
    Sovátko: „Kafe?“
    Myšák: „Máme.“
    Sovátko: „Sluneční brýle?“
    Přehrabování.
    Myšák: „Sakra… mám je!“
    Sovátko: „Kus tmavé látky?“
    Myšák: „Ano, ale…“
    Šustění látky.
    Myšák: „Vypadáš jako muslimská sova! Sovátko, takhle nemůžeš letět, vždyť neuvidíš.“
    Sovátko: (spokojeně): „Neuvidím. Má před očima tmoucí tmu. Poletím podle navigace.“
    Myšák: (zmateně): „Ty máš navigaci?“
    Sovátko: „Samozřejmě. Nasedej!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: O kráse a lásce

    Drabble: 

    Ten den se pan Grenadin proměnil v dívku nevídané krásy. Jde po ulici, pohledy se lepí jako kočičí chlupy na samet. V lidském chumlu chlípník se zezadu přichlípne, na krku cítí dívka horký dech, otočí se do drzého úsměvu, na zlomek okamžiku ukáže svou pravou tvář, planoucí oči a mohutný knír pana Grenadina. Chlap padá dozadu, ona vznosně kráčí dál. Proti mladý muž, úžasem bledý, v očích zraněný pohled náhle zamilovaného. Pan Grenadin hbitě zahne do uličky a proměněn v sebe spěchá domů. Až do tmy chová Mínu na klíně, konejší tlukoucí srdce a stydí se za bolest, kterou způsobil.

  • Obrázek uživatele Rya

    ... nebo radši ne.

    Drabble: 

    Vanilkovou, řekl Mach, Šebestová si přála jahodovou, Mach chtěl do budoucnosti, Šebestová do New Yorku, Mach chtěl být slepice, Šebestová krabice, občas se ke sluchátku dostali Pažout s Horáčkem a co si přáli ti dva, to ani nechtějte vědět, a sluchátko říkávalo, jak je libo, až jednou řekl Mach, Šebestová, co je vlastně v tom sluchátku, a Šebestová řekla, viď, co tam asi je, a Mach povídá, prosím, my bychom chtěli vědět, co nebo kdo plní naše přání, a sluchátko chvíli mlčelo, než řeklo, opravdu?, a řeklo to tak zvláštním tónem, že Mach s Šebestovou rychle vykřikli, nebo radši né!

  • Obrázek uživatele Rya

    Pan Grenadin: O samotě

    Drabble: 

    Ten den byl pan Grenadin kocourem. Proměnil se po snídani, prohlédl se v zrcadle, pak vyskočil na prádelník; ta nově nabytá pružnost, síla svalů, čirá slast! Pečlivě si upravil kožich, s přimhouřenýma očima se ponořil do kočičí meditace, dokud hluboce neusnul. Osvěžen vzbudil se v půli dne, proběhl se, pohrál si s ponožkou nalezenou pod gaučem. Dokonalý pocit soběstačnosti; ale s večerem přišel hlad, samota, touha po pohlazení.
    Proměnil se zpátky, pojedl tuňáka a přitom přemýšlel.
    Nazítří si přinesl z městského útulku kočku Mínu.
    Dosud ani netušil, že na mapě svého srdce chová prázdný kout; teď se cítí radostně zabydlen.

  • Obrázek uživatele Rya

    Mateřská láska na dobu přechodnou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma Třikrát tři.

    Věnováno všem pěstounům a rodičům osvojitelům.

    Drabble: 

    Tři metry ke stolu. Tři k oknu.
    Třikrát.
    Třicetkrát.
    Třistatřicetkrát.
    Děťátko se v trpělivé náruči zmítá. Chvěje. Usíná.
    (Třistatřicettři stříbrných. Stříkačka v těle samodruhé. Nemluvněti se stýská po droze.)
    Na monitoru otevřené Novinky

    Z profesionálního prostředí dětských ústavů … do opatrování lidem, kteří se jako pěstouni registrují rovněž ze zištných důvodů.

    zhasnou.
    K ránu si také zdřímne. Pak umýt, přebalit, nakrmit, obléknout, k pediatrovi, na procházku s budoucími rodiči.
    Děťátko se usmívá. Konečně.
    (Tři krát třicet dní v ústavu. Odborně přebaleno, nakrmeno, pochováno. Třicet vteřin. Než je na řadě další.)

    Počet dětí dočasně „pěstovaných“ za úplatu roste…

    Nemá čas číst.
    Naštěstí.

    Závěrečná poznámka: 

    Silně vyznačené části jsou citace z článku známého českého politika a poslance Parlamentu ČR, bojovníka proti pěstounské péči.
    Odměna profesionálního pěstouna na přechodnou dobu je 20 000 hrubého měsíčně.
    Česko je poslední zemí v Evropě, v níž je možné umísťovat děti do 3 let v ústavech.

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko některá slova neříká

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Na vysvětlenou, Sovátko je mytologická bytost DMD, která nosí ta slova (v balíčcích po stu), ze kterých autoři skládají drabble. Vzhledem k těmto zásluhám mu byl udělen vlastní fandom. Myšák je původní kořist, určená k ochucení sovího kafe (obecně se soudí, že káva s myší je pro sovy zdravější). Tento konkrétní Myšák však přesvědčil Sovátko, že je schopen ochutit kávu opakovaně, stal se jeho společníkem a částečně pod jeho vlivem se Sovátko stalo vegetariánem (což znamená, že se živí jen balenými kuřaty ze supermarketu).

    Drabble: 

    „Heslo,“ pravilo Sovátko. „Zrovna včera jsem o něm slyšelo rýmovačku.“
    „Jakou?“
    „Heslo – bobek vyletěl vzhůru.“
    Myšák zmateně zamžoural.
    „Nerýmuje se to,“ upozornil.
    „Vím. Bylo tam… neslušné slovo.“
    „Sovátko,“ povzdychl Myšák, „nejsi trochu velké na to, aby ses tvářilo, že některá slova neznáš?“
    „Já znám slov, ó jé,“ odpovědělo Sovátko, „divil by ses, co někteří autoři píší!“
    „Nedivil. Taky čtu všechno. Ale ty už jsi velká…“
    „...dáma!“ skočilo mu Sovátko do řeči. „Velká dáma, a dámy některá slova neříkají! A vůbec, téma je čas hesel, ne čas neslušných slov, takže s takovými poznámkami jdi třeba…“
    Myšák napjatě pozdvihl obočí.
    „…do Prachatic!“

    Závěrečná poznámka: 

    Ukázalo se, že mezi čtenáři je větší počet velkých dam či malých sov, proto je níže v komentářích původní znění hesla napsáno (včetně nezbytného varování, samosebou...;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Mlčeti zlato

    Úvodní poznámka: 

    Pro Aries, protože povídala, že mám taky něco napsat :-)

    Drabble: 

    První přežil chórské zajetí. Vrátil se bez jazyka.
    Druhý byl poslední z obránců Quisu. Utrpěl zranění hlavy. Vydával pouze skřeky.
    Nejmladší oněměl po bitvě u Maskeru.
    „Výslužba? Nemají zájem.“
    „Navrhuji se jich stejně zbavit…“
    Vévoda poctil nového velitele stráží soustředěným pohledem.
    Nepříjemně soustředěným pohledem.
    „Zbavím se tebe, jestli nepřijdeš na to, proč ne.“
    Protože jsou odpadem prohraných bitev?
    Protože jejich mlčení křičí?
    Protože jsou svědectvím, že ti, kteří bránili Rakasi, budou vždy pod vévodovou ochranou?
    Vykoktal vysvětlení. Ulevilo se mu, když vévoda přikývl.
    „Příště si radši ukousnu jazyk, než něco navrhnu.“
    Vévoda se pousmál koutkem úst.
    „To snad nebude nutné.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak utekli z bublin

    Úvodní poznámka: 

    První myšlenka, no... :-)
    A ahoj všichni!

    Drabble: 

    Tohle, pravil Pažout, byl od Machů pošahaný nápad, věnovat nám tudlecten, jak se to jmenuje, wellness pobyt, řekl Horáček, wellness, zavrčel Pažout, jenže já se necítím well, ale nowell, andrstenduješ?, protože jestli mi zas někdo bude chtít poskytnout uvolňující masáž, tak ho praštím, nejsem zvědavej na to, aby mě někdo cizí ošahával, a Horáček zamyšleně přitakal, já taky nechci, aby na tebe někdo cizí sahal, a Pažout povídal, i když tahleta vířivka není zas tak špatná, pěkně bublá, tu bych koupil domů, a Horáček zasněně opakoval, domů!, a tak vylezli a vrátili se do Prahy, aby si pořídili vlastní vířivku.

  • Obrázek uživatele Rya

    Podivuhodné osudy zvířecích mazlíčků, část 2.

    Obdarovaný: 
    Nevi
    Fandom: 

    2.

    Druhý večer. – Přírůstky z Transylvánie. – Drápatec se nepodobá motýlu. – Výcviková pomůcka a paprikové klobásy. – Zážitek zvláštního druhu. – S kým byla babička za soumraku? – Výskyt rumunských myší. – Kilián je princezna.

  • Obrázek uživatele Rya

    Podivuhodné osudy zvířecích mazlíčků

    Obdarovaný: 
    Nevi
    Fandom: 

    Milá Nevi!

    Přeji Ti krásné Vánoce.
    Chytla jsem se těch zvířat, protože jsou moje oblíbená (jako skoro všechna ostatní zvířata).
    Doufám, že se Ti bude hezky číst.
    Omlouvám se, že se mi nepodařilo napsat najednou celou povídku, ale slibuji, že nebude dlouhá, takže bude brzy pokračování.

    Rya

    Za betění děkuji Aries

    Kapitola I.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ángelova píseň

    Úvodní poznámka: 

    Varování: sprosté slovo

    Drabble: 

    V sedmnácti byl Ángelo Lopéz bohatý mladík.
    V sedmadvaceti potkal Boha.
    Do sedmatřiceti se stačil zbavit majetku a procestovat svět.
    Ve čtyřiceti přišel o vlasy, přestal stárnout a usídlil se v chudinské čtvrti. Obyvatelé ho zbožňovali, ale styděli se to dát najevo. Když procházel páchnoucími ulicemi, vždy s trsem banánů pro děti, kurvy se o něj otíraly bradavkami a mladí gangsteři pokřikovali oplzlosti.
    Vidět Ángela bez banánů znamenalo, že někdo umírá.
    V ty dny ulice ztichly. Ángelo držel postřeleného pistolníka nebo nemocnou děvku v náručí a zpíval, dokud se tělo neproměnilo v dětské a znovu nevinná duše neodletěla ke Stvořiteli.

  • Obrázek uživatele Rya

    V dubnu se neobjímá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Titul je vypůjčený; výrok patří Xantinovi (nebo Linkvě, jak se to vezme). Ta větička je ještě o něco krutější než to, co o dubnu napsal T.S.Eliot :-)

    Drabble: 

    "Myslelo jsem, že eso se tahá z rukávu naposled. Ne napředposled."
    "Proč je v rukávu?"
    "Vím já?" zívlo Sovátko. "Lidská móda. Kdo se v tom má vyznat."
    "A proč se zase vytahuje?"
    "Aby se s ním dotyčný mohl vytahovat," usoudilo Sovátko. "Taky mám v rukávu eso. Metafórové!"
    Myšák překvapeně zamrkal. "Meta... No nic. Jaké?"
    "Volný večer!"
    "Takhle na konci?"
    "Na konci, než vytáhne své eso z rukávu duben."
    "A to je?"
    "Květen. Máj, lásky čas. Prý není v dubnu čas ani na objímání! Ale v květnu to všichni doženou."
    "Co budeme dohánět my, Sovátko?"
    "Spánek," zívlo znovu Sovátko a usnulo.

    Závěrečná poznámka: 

    Vážení autoři, ctění spolubojovníci, milí přátelé a všichni ostatní! Toto je letošní poslední (znavené) drabble. Bylo mi velikým potěšením tu s vámi být, těším se na piknik a napřesrok. Přeji krásný máj a všechny ostatní měsíce, ve kterých se objímá! :-)

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak Sovátko bolela hlava

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Kolik?"
    "Kolika."
    "Kolíka? Kolíka ze Zeměplochy? Přece nemůžou určit fandom!"
    "Kolika, povídám!"
    "Nemusíš křičet! Slyším dobře! Co je teda s tou klikou?"
    Myšák počítal do deseti. Pak řekl: "Nechceš si sundat tu věc z hlavy?"
    "Bolí mě hlava," zahuhňalo Sovátko zpod tlusté šály. "Tohle pomáhá. Čti."
    "Koliky," přečetl Myšák z Wikipedie, "se dělí na pravé a nepravé."
    "Snad na pravé a levé, ne?" ozvala se šála.
    "Nééé!" zaječel Myšák. "Proč neposloucháš? Proč nespolupracuješ? Takhle se to nedozvíme! Uááááá!"
    Vztekle mával tlapkami, zatímco ho Sovátko, už ze šály vymotané, zvědavě pozorovalo.
    "Emoční kolika," přečetlo si téma. "Myslím, že jistou představu máme."

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak Sovátko s Myšákem stvořili skoro třetinové drabble

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Soví poštmistr mi to vždycky kladl na srdce," bědovalo Sovátko. "Hlavně ať nic nepřebývá. Zkontroluj si balíčky!"
    "Co teď s těmi slovy?" zeptal se Myšák.
    "Když se nepoužijí, jsou mrtvá."
    "Kolik jich zůstalo?"
    "Třiatřicet."
    "To není moc. Ale když se zamyslíme..."
    Zamysleli se a napsali:

    Pan Paškál kráčel sám. Bolela ho noha. Jak lvové o mříže bily do lebky Morgensternovy verše. Koleno samo světem jde, jen koleno, nic víc.
    Doma měl ženu a mast. Bolest i samota pominuly.

    "Myslím, Sovátko, že se povedlo."
    "Také myslím. Nejdřív mi bylo pana Paškála líto, ale nakonec všechno dobře dopadlo."
    "Tak to má být!"

    Závěrečná poznámka: 

    Úryvek z básně Christiana Morgensterna Koleno - překlad Emanuel Frynta

  • Obrázek uživatele Rya

    Myšákova pohádka o hladomorně

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Migréna a nesmyslné pohádky jdou dobře dohromady

    Drabble: 

    "Byl jeden král," vyprávěl Myšák" "který si nechal postavit hrad. V podzemí byla jáma s mříží nahoře. Ptal se, co to je, a rádce na to, že hladomorna, takový druh vězení.
    Vězení, kde se moří hlad, no proč ne, z hladu se často krade, pravil král. Alespoň se spotřebují zbytky z kuchyně, nebude se plýtvat! Jenom to trochu vybavte, postel, koberec, nějaké knihy.
    Od té doby všechny hubené zloděje zavírali do hladomorny, aby trochu přibrali. A když po propuštění zhubli a zase kradli, šup s nimi do hladomorny znova, žádné slitování! Což se stávalo dost často, ale aspoň se neplýtvalo."

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že je jasné, co se recykluje.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak nepřekovali

    Úvodní poznámka: 

    Pro případ práce s kovem mám ještě druhou zálohu :-)

    Drabble: 

    Prali jsme se s Novotným Karlem a paní učitelka řekla, ať překováme meče v pluhy, povídal malý zákazník, a Horáček se zeptal, nebereš všechno moc doslova?, ale vůbec ne, řekl klučina, do slova se nic brát nedá, není to batoh ani síťovka, a jestli nevíte, co je pluh, tak já myslím, že něco jako veverka, a Pažout povídal, víš, od čeho je odvozeno slovo železářství?, a kluk správně řekl, že od železa, a překovat?, od pře, mínil kluk, ale pak se dohodli, že od kovu, ale tohle, řekl Horáček, je umělohmotná napodobenina meče z Hvězdnej válek, to na veverku nepřekováme.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ničeho není osm

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jsem nějaká unavená a nevylučuji, že to možná do konce už jen dosovátkuji. Předem se omlouvám.

    Drabble: 

    "Sedm osmin," dumal Myšák, "ale čeho?"
    "Kafe," řeklo Sovátko.
    "Teď jsi jedno dopilo. A říká se prosím."
    "Ale ne. Kafe v kafi. Poměr, chápeš?"
    "Je vidět, Sovátko, že už dlouho vařím já. Kdybych dal na lžičku kávy sedm lžiček vody, šlehlo by s tebou."
    "Tak nevím. Drabble?"
    "Sto osmi nevydělíš."
    "Duben."
    "Ne."
    "Nohy," pláclo Sovátko.
    "Těch máme šest."
    "Ničeho není osm," durdilo se Sovátko. "Dnů v týdnu sedm, planet devět..."
    "Osm!"
    "Cože?"
    "Planet! Osm!"
    "Nebývalo..."
    "Bývalo, ale teď osm."
    "Chmú," houklo Sovátko. "Ani planety nevydrží. Ale máme to. Bylo osm planet, sedm prázdných, pustých. Na osmé žilo Sovátko s Myšákem..."

    Závěrečná poznámka: 

    Ujišťujeme všechny příznivce Pluta, zejména členy Výboru na obranu Pluta, že drabble není nikterak zacíleno proti Plutu a naopak podporuje jeho přirozené právo býti planetou.
    SaMaR

  • Obrázek uživatele Rya

    Roztávání

    Drabble: 

    Každý rok sněžilo a nikdy netálo. Ptáci zmlkli, zem sténala pod ledovým příkrovem, semena spala utopená v hloubi, světlo bylo jen vybledlou tmou.

    Nebyl nejstarší, nebyl nejchytřejší, nebyl nejkrásnější a jen nakratičko byl nejmladší. Všichni měli něco, co postrádal. Křivdičky a drobné nespravedlnosti, smyšlené i skutečné, se střádaly. Srdce nezmrzlo; zmrzutělo.

    Jaro přišlo náhle a bylo zázračné. Kráčeli jím mlčky, dojatí, okouzlení. Nebezpečí jim šlo za zády, ale jeho moc slábla. Přesto v mysli studil střípek: strach o ztraceného bratra.

    Když kropil slzami už tak dost mokrou trávu, nevadilo mu, že brečí.
    Lev plakal také.
    Slzami, které odplavily špínu viny.

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle je asi bez znalosti fandomu nesrozumitelné, ale napsat jsem to musela

  • Obrázek uživatele Rya

    Drabble kulaté a růžové jako Ibalgin

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Pro Aries, s láskou

    Drabble: 

    Bludný kruh je jenom taková legrace; šlapací mlýn, to je něco. Prostě jdete a jdete, vzpíráte se proti tlaku ze všech sil, aby se kolo nezastavilo, aby mechanismus bezchybně šlapal dál, aby všechno klaplo, vyšlo, fungovalo, aby všeho pro všechny bylo dost. Do toho vám jedni hází klacky pod nohy, druzí na hlavu vylévají splašky urážek, třetí řvou, čtvrtí potřebují...
    A je zcela zřejmé, že to kolo se ještě léta nezastaví.
    Ne, není úniku.
    Jsou jenom chvíle úniku.
    Večery vína.
    Letní dny jinde.
    Hudba, která hladí.
    Oddechnutí.
    Aby se věcem vrátil smysl.
    Aby se člověk znovu opřel.
    A šlapal dál.

    Závěrečná poznámka: 

    Brzo se zase opijeme, jo? ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Kruh a spirála

    Drabble: 

    Milý Tasemníku!

    Tvůj pacient se pohybuje v kruhu: od poklesku k lítosti, k prosbě a odpuštění, k dalšímu pádu. Tento cyklus je nebezpečný jen zdánlivě. Radím ti, abys ho podporoval. Stačí drobné změny: ať se svou vinou zaobírá natolik, až ji pro uklidnění začne srovnávat s hříchy bližních. Ať lítost vystřídá pocit marnosti a lhostejnost. Ať úlevný pocit očištění vede k pýše a aroganci k těm, kteří klopýtají. Ať ho opakování poklesků ubíjí; pak bude náš.
    Nepřítel totiž chce, aby se jeho děti pohybovaly po spirále; aby stále méně hleděly na sebe a více na Jeho milosrdenství. Takoví nám unikají.

  • Obrázek uživatele Rya

    Muž, kterému se neříkalo

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    a nedojemné drabble, pro Aries.

    Drabble: 

    Byl muž, kterému se neříkalo kobliha, ale mohlo by se. Byl totiž odulý, zvenčí ulepeně cukrovaný, zevnitř cukerínově sladký. Zkrátka trnul mezi zuby. V mládí nosil na obličeji svraštělý škraloup starostlivosti, mezi lidi chodíval, tak plný dobré vůle, až nadmutý říhal. Uplácel, lichotil, hrozil, po zádech šplhal, až se vyšplhal úplně nahoru. Oblékl nový šat, se vzorem samovarů, nasadil novou tvář, dvoutvářnou: na jednu stranu úsměv, na druhou zamračení, obojí škleb. Kdo mu v mládí stéblo přes cestu, on jemu ve stáří sekyru k hrdlu; takové dluhy splácel, jiné opomíjel.
    Že ho znáte? Má mnoho těl. Kráčí dějinami, podobu mění.

  • Obrázek uživatele Rya

    Milování s kapkami deště

    Úvodní poznámka: 

    Varování: old adult erotika

    Drabble: 

    Pršelo, země voněla, stromy kvetly, déšť kropil tulipány.
    Nechali otevřené dveře i okna, aby o nic z toho nepřišli.
    Milovali se: nejprve s trýznivě slastnou naléhavostí, potom s neuspěchanou něhou. Propletená těla, hubená, zjizvená, zestárlá. Dotýkali se jeden druhého rukama ztvrdlýma na kámen.
    Co na tom?
    Oba rozuměli rostlinám; věděli, že slupka plodu často klame.
    Měkkost a pevnost a sladkost, to všechno se skrývalo uvnitř.
    Potom líně leželi vedle sebe a dívali se do zahrady.
    "Mohli bychom něco uvařit," navrhla Dara.
    "Nebo posekat trávu," řekl Alex.
    "Nebo taky ne."
    "Jen tak ležet."
    "Ano."

    Konečně se učili odpočívat.
    Šlo jim to.

  • Obrázek uživatele Rya

    Nešika

    Drabble: 

    "Prosím tě, nesahej na to."
    "Víš, bude lepší, když organizaci necháme na Ferdovi."
    "Pytlíku! Jdi od těch kukel!"
    "Ježkovy voči, ty nemotoro, cos to provedl!"

    Smutná obtloustlá postavička shrbí krovky a odchází.

    "Jednomu by ho nakonec bylo líto"
    "Von není zlej, jenom úplně blbej."
    "Aktivní blbec! Prostě pohroma!"
    "To si vážně nezasloužíme."
    "Ferda se postará."
    "Už jde!"
    "Tak, kamarádi, do práce!"

    Všichni tak činorodí, pomyslel si Pytlík uprostřed své chaotické domácnosti. Ale po něm nikdo nic chtít nebude. Usmál se a otevřel skrytá dvířka. Přivítala ho vůně koňaku a drahých doutníků. Blaženě se zanořil do ušáku a sáhl po knize.

  • Obrázek uživatele Rya

    Listování

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sto svic jasně osvětluje komnatu. Dívčí prsty hladí stránky.

    Ohavný, tlustý had s rozeklaným jazykem! Hrůzu jí nenažene; vycpaný neškodně zdobí zimní zahradu.

    Jak bude překvapený, až ji najde ve své pracovně. Jak šťastný!

    Skřetí obličejík, zpola krysí, zpola lidský. Jako figurka na stole; zlomyslný pohled ji děsil. Skryla ho šálem.

    Sevře ji v objetí a políbí.

    Křehká tvář nymfy, tak povědomá. Stejná, jakou má socha v hale; štíhlé tělo, vyděšené oči.

    Zamračí se. Možná by tu neměla být.

    Další stránka

    (dech se zadrhne v hrdle)

    odrazí vlastní podobu

    (svíce se poplašeně zatřepotají)

    jako zrcadlo.

    Vyskočí.

    On stojí ve dveřích.

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko je celé šedivé

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Na starostech není nic krásného. To vím, protože si pořád nějaké dělám. Se slovama, letovým pořádkem..."
    "To jsi řeklo dobře, Sovátko," broukl Myšák.
    "Co jsem řeklo?"
    "Ze si děláš starosti. Ty. Samo."
    "Já?" načepýřilo se. Sovátko "Samy se dělají! Víš, po čem se jmenují? Po stárnutí! Protože se ze starostí stárne! Jsem z nich celé šedivé."
    "Sovátko, tys bylo šedivé už ve vajíčku."
    "Jenže teď jsem šedivější!"
    "Myslíš tedy, že krásné starosti jsou oxymóron?"
    Sovátko úžasem otevřelo zobáček dokořán.
    "Cožeto?"
    "Ale nic," usmál se Myšák. "Podívej, já o tebe mám starost. A starám se. Jaké to je?"
    "Krásné," zjihlo Sovátko.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ángelova píseň

    Úvodní poznámka: 

    varování: sprosté slovo.

    Drabble: 

    V sedmnácti byl Ángelo Lopéz bohatý mladík.
    V sedmadvaceti potkal Boha.
    Do sedmatřiceti se stačil zbavit majetku a procestovat svět.
    Ve čtyřiceti přišel o vlasy, přestal stárnout a usídlil se v chudinské čtvrti. Obyvatelé ho zbožňovali, ale styděli se to dát najevo. Když procházel páchnoucími ulicemi, vždy s trsem banánů pro děti, kurvy se o něj otíraly bradavkami a mladí gangsteři pokřikovali oplzlosti.
    Vidět Ángela bez banánů znamenalo, že někdo umírá.
    V ty dny ulice ztichly. Ángelo držel postřeleného pistolníka nebo nemocnou děvku v náručí a zpíval, dokud se tělo neproměnilo v dětské a znovu nevinná duše neodletěla ke Stvořiteli.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak skončila zombie apokalypsa

    Drabble: 

    Připojení? zeptal se děda, a sluchátko řeklo, připojeno, dobíjení?, zajištěno, a Mach povídal, dědo, vždyť tys nemusel mobily krást, stačilo o ně říct sluchátku, a děda odpověděl, nestačilo, ono nechtělo, tady ho máš, vrátil sluchátko Machovi, dal mu pusu a řekl, už půjdu děti, jsem unavenej, načež se zombie vydaly na Olšany. Proč nemohly dostat mobily rovnou? zeptal se Mach, a sluchátko řeklo, tyhle modernosti nepodporuju, jen ať zmizí pod zemí, kdo byl první mobilní? Já! Kdo je nejchytřejší? Já! Kdo probojoval cestu? Já! Celej jejich úspěch je v tom, že si lidi dávno zvykli, že sluchátko může být utržené!

    Závěrečná poznámka: 

    A to je konec

    Upozornění členům neoficiální skupiny Těch-kteří-se-čtou-a-komentují: od zítřka začíná Děsivé čtvrtletí, takže spíš nebudu než budu. Ale všechno to pak doženu! ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    K čemu je zombii mobil

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 14 - Věno

    Drabble: 

    Když běžci dali zombiím své mobily, rychle odběhli, aby si koupili nové, modernější a chytřejší, a děda řekl Machovi, abys rozuměl, hochu, když jsem si bral tvoji babičku, neměla kdovíjaké věno, pár kousků nádobí, hlavní její devizou byla výmluvná až švitořivá povaha, když s tím člověk žije šedesát let, ono ho to ovlivní až za hrob, a Šebestová pochopila, vy si chcete jenom s někým povídat, že ano, a děda řekl, právě naopak, děvenko, já už si nikdy s nikým povídat nechci, tenhle aparát potřebuji jenom proto, abych ukázal těm zatraceným spiritistům, jaké to je, když vás imrvére někdo vyvolává!

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak měli Sovátko s Myšákem veselý večer

    Fandom: 
    Drabble: 

    "To je mazec," řekl Myšák.
    "Mazanec," opravilo ho Sovátko. "A mazanice. Co to asi je?"
    "Maso," usoudil Myšák. "Krkovice, vepřovice, mazanice. Mazanec je příloha, co se jí k té mazanici."
    "Přestaň si vymýšlet, téma je vážná věc," řeklo Sovátko, ale pírka už se mu natřásala smíchem.
    "Dobrá, tak vážně. Mazanec je samec, mazanice samice. Chápeš, jako krab - krabice, beran - beranice..."
    "Had - hadice," pomohlo Sovátko.
    "Kost - kostnice."
    "Pakost - pakostnice!"
    "Kůň - konice."
    "Pakůň - pakonice."
    "Ačkoliv nevím," zamyslel se Myšák,"jestli samice od pakoně není vlastně pakobylka."
    Sovátko se chechtalo, ještě když kroužilo temnou oblohou s balíčky mazanců a mazanic na sto způsobů.

  • Obrázek uživatele Rya

    Je to zahradník?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Velikonoční speciál, díl 2.
    Jan 20, 11-16

    Drabble: 

    Opuchlé oči pálily pod závojem slz.
    Myslela, že žádné nezbyly; že otupující smutek, který vystřídal prudkou bolest ztráty, bude navždy.
    Tíže bez konce v hloubce žalu.
    Teď tíha ztěžkla.
    Ztráta těla byla poslední ranou. Nezbylo vůbec nic.
    Odvrátila se od tmy prázdného hrobu. Poblíž kdosi stál v proudu jásavého světla.
    Mariiny vyčerpané oči kouzlily obrazy, jeden se přelíval v druhý: nejprve nemluvně; dospělý muž s očima plnýma soucitu; odsouzenec, nahý, pokrytý krví; zohavená mrtvola.
    Zamrkala.
    Mysl si našla bezpečnou kotvu; hrob je v zahradě, je to tedy zahradník.
    Poznala ho až po hlase.
    Smutek?
    Už nikdy nebude.
    Jen nekonečná radost.

    Závěrečná poznámka: 

    Χριστὸς ἀνέστη!

    Krásné Velikonoce všem!

Stránky

-A A +A