Moje články

  • Obrázek uživatele Rya

    Klec

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když čaroděj dorazil k vejci, byla tma. Na povrchu skořápky se rýsovala síť tenkých prasklin, kterými prosvítala zlatá záře.
    Obezřetně natáhl tlusté rukavice z kančí kůže a rychlým pohybem vhodil vejce do vaku.
    Spěchal pak nocí, zavazadlo v natažené ruce, co nejdále od těla.
    Domov měl v nejhlubším srdci lesa, pevný a bezpečný, ačkoliv obyčejné oči zbloudilého poutníka by viděly chatrč z klacíků.
    Chodil po světnici, mumlal zaklínadla a nespokojené nadávky, prohledával kouty.
    Nakonec silnými prsty spletl klícku z úponků ocoee, vejce v ní uložil do sklípku, sebe na lože.
    Ráno vejce spočívalo v zetlelých zbytcích.
    Příští klec byla železná.

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka pro kontrolorku: Ocoee je název kmene Čerokí pro mučenku pletní (Passiflora incarnata).

  • Obrázek uživatele Rya

    Milovali jeho ženu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Čarodějové žijí dlouho.
    Vzpomínky čarodějů jsou podobné mistrovským malbám; uchovávají barvy, tvary, světlo, šero, ostrost a stíny živé.
    Rány čarodějů jsou hluboké, míjení dnů je nezhojí.
    Zášť čarodějů žhne plamenem, čas ji nezchladí.
    Kdysi byl mocný a vážený, měl ženu, přátele, dům, knihy, víno.
    Kdysi pil a tančil a smál se a zpíval a jeho žena a přátelé pili a tančili a smáli a zpívali s ním.
    Jednoho večera pil příliš a jeho žena se příliš smála a tančila s jeho přáteli.
    Ledová žárlivost, palčivý vztek, prchlivé zaklínadlo spálilo na prach všechny.
    Teď je starý.
    Sám.
    Kráčí lesem a naslouchá.

  • Obrázek uživatele Rya

    Vzhůru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Není úlohou stromů vynášet na světlo věci ukryté v zemi.
    Drobný oblázek semeno klíčkem obejde, pod velkým kamenem nevzejde.
    Tady ale působila vůle silnější, než je chtění semen.
    Bukový semenáč proti své přirozenosti vyrašil do větví ještě pod zemí, vyrval se z temnoty, v křehkém zárodku koruny pozdvihl vejce jako nesvatou oběť. Vzpíná se vzhůru, stojí, ač se chvěje, i když je v něm stromového života už jen ždibec.
    Uvnitř vejce tvor ještě nehotový. Oči má pevně zavřené, bradu na prsou, tenké končetiny přitažené k tělu, celý omotaný zlatými křídly, útlý, slabý.
    Uvnitř tvora mysl.
    Ta slabá není.
    Sílí.
    Volá.

  • Obrázek uživatele Rya

    Troubení pohlcené tichem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Co z toho bude, nevím...

    Drabble: 

    Ticho v podzimním lese je těžké a vlhké.
    Stromy střásají kapky z posledních listů do nasáklého mechu. Šedavá mlha ovíjí kmeny. Z veliké dálky se ozve zařičení srnce či troubení jelena, někde blíž nesměle zapípá pták, ale všechny zvuky nakonec utonou v hloubce mlčení.
    Ticho.
    Ticho a nehybnost.
    Jediné, co se uprostřed lesa pohybuje, je hnízdo.
    Kdysi pečlivě spletené větve černého topolu, starého tři sta let, se jedna po druhé osvobozují.
    Uvolní veliké černé vejce a znehybní jako všechno okolo.
    Vejce padá.
    Dopadne.
    Obejme ho mokré listí, těžká hlína, chlad.
    Kdo se postará o drobné stvoření uvnitř?
    Mráz, tma, samota.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak se Pažout nechtěl koukat

    Úvodní poznámka: 

    Pro Keneu

    Drabble: 

    Vypni tu blbost a pojď na zahradu, řekl Pažout, ale Horáček odpověděl, to není blbost, je to vtipný, romantický, pojď koukat taky, venku je kosa a cedí, jenže Pažout odsekl, padá zahradnickej deštíček a ty jsi šelma podšitá, práce se štítící, a Horáček řekl, liška, ne šelma, a Pažout zavrčel, já ti řeknu, jaká jsi šelma, lenochod jsi, jenže Horáček opáčil, že lenochod vůbec není šelma, načež venku začalo lít jako z konve, Pažout se uraženě zavřel do ložnice, ale když přišel Horáček, už se usmíval, notebook na břiše, a řekl, Horáčku, šlohneme Šebestový sluchátko a pořídíme si pirátskou loď!

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Ve tmě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ten den se chtěl pan Grenadin proměnit v něco obyčejného a vzácného; v něco každodenního a mimořádného; v něco, co sice prodávají všude, ale za dobrý exemplář jsou lidé ochotni si pořádně připlatit, ba i cestovat mnoho kilometrů.
    Neproměnil se v bochník chleba (to mu slečna Inkognita rozmluvila).
    Proměnil se v poštovní známku (byla na ní válečná loď a voják na břehu).
    Zachvěl se rozkoší pod jazykem slečny Inkognity.
    Přilnul k dopisu, který zamířil do daleké a neznámé země.
    Pocítil chlad kovového dna, když ho obklopila tma poštovní stránky.
    Srdce, které už neměl, se rozbušilo.
    Vstříc dobrodružství, jeho dennímu chlebu.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ženství

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ženství vkráčelo, rovnou ve funkci. Blonďatá hříva, zuby vybělené, v řasách falešné diamanty, prsa darem od manžela, mini velikosti stuhy, push up spoďáry.
    Ženské ve sborovně Ženstvím nenadšené. Závist? Zčásti, ne zcela. Ženství zástupkyní ředitelky, leč písmem nevládne, povinnosti nezvládá.
    „Šest hrubek v plánu práce,“ hlásí Veronika.
    „Nepřišla do hodiny,“ zlobí se Dana.
    „Při hospitaci hraje na mobilu,“ diví se Ema.
    „Kdes včera?“ ptají se den po Velké nálední kalamitě.
    „Nešlo vyjet z garáže,“ pípne Ženství.
    Marta, šedesát let, deset kilometrů pěšky v pohorkách, jen odfrkne.
    Ženství zůstalo pár roků.
    Děti ji milovaly, děvčátkům princeznou, chlapcům, malým mužům, prvním pokušením.

    Závěrečná poznámka: 

    A všechno je to pravda! Včetně push up spoďárů (ano, existují!).

  • Obrázek uživatele Rya

    Čtyři sestry

    Úvodní poznámka: 

    Kdyby někdo potřeboval kontext, tak zde

    Drabble: 

    Anton Pavlovič byl člověk přemýšlivý. Mohl mít ten knírkatý mladík na hnědáku pravdu? Když jezdec zmizel za poslední břízkou, sklonil se nad rozepsaným dílem.
    Nejdřív se zrodila Irina, nesmělý plamínek touhy a vášně, a potom Darja, strhující plamen, prudký žár. To kvůli Darje zanechala Olga práce, která ji ničila; Darja přivedla Mášu k rozumu; Darja vylila Andrejovi vodku a spálila karty; díky Darje prodali dům, opustili město, tu bezútěšnou díru páchnoucí vlhkými uniformami a beznadějí, a vrátili se do Moskvy, nádherné a zářivé, kde se jejich životy obrodily…
    A není tohle zase moc?
    Anton se s povzdechem pustil do škrtání.

  • Obrázek uživatele Rya

    Pořád dokola

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Všude,“ řeklo Sovátko. „To můžu říct hned.“
    „Ve skutečnosti,“ nasadil Myšák kazatelský tón typu játitotémavysvětlímaťchcešnebonechceš, „je to v jedné staré písničce. Ztratí se kytky, protože je orvou dívky, ztratí se dívky, protože si je odvedou muži, ztratí se muži, protože je zabijou ve válce, a na jejich hrobech zas vyrostou kytky, a tak pořád dokola. Aspoň tak nějak si to pamatuju.“
    „Pořád dokola,“ opakovalo Sovátko nešťastně.
    Chvíli byli oba velice smutní.
    „Měl bys ses na ty kytky jít podívat,“ navrhlo Sovátko. „Pořád jsi tu zavřený, buď ležíš na vejci nebo kontroluješ, jestli na něm já sedím správně!“
    A Myšák šel.

  • Obrázek uživatele Rya

    Mezidruhové porozumění

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jak budeme žít teď? dumal Myšák na vejci. Život s jedním Sovátkem, no prosím, pro myš poněkud neobvyklé, ale dalo se to. Ale se dvěma? Nejmíň, protože to vejce má někde otce! Co když bude vejce hledat? A co když ho najde – v Myšákově náruči?!
    Vlastně vím o sovách tak málo, přemýšlel Myšák ospale. Co máme vlastně společného?
    Vtom myší ucho, přitisklé ke skořápce, zachytilo jemný tlukot.
    Aha, usmál se Myšák a usnul.
    Když se Sovátko vrátilo, opatrně sešouplo spícího Myšáka z vejce.
    „Srdce,“ zamumlal.
    „Ano,“ zašeptalo Sovátko. „Kvůli tvému srdci, Myšáku, budu radši s tebou než s jakýmkoliv sovákem!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Mezidruhové neporozumění

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Duben,“ řekl Myšák přísně, „je tvůj nejpracovnější měsíc, Sovátko! A ty si klidně por… po… pr… do pr!“
    „Cože?“ opáčilo Sovátko.
    „Sneseš!“ vykřikl Myšák. „Sneseš si tohle…“
    „Vejce,“ napovídalo Sovátko.
    „Tohleto vejce! A co dál? Kdo se o něj postará, když si budeš lítat se slovama a dělat kariéru, co?“
    „Potřebuje jenom teplo,“ pokrčilo Sovátko křídly. „Nemusím s ním být pořád.“
    „Tvoje dítě bude sát nezodpovědnost s mateřským mlékem,“ prorokoval Myšák temně.
    „To ani ne,“ zasmálo se Sovátko a odletělo.
    „Tohle je na hranici myších možností,“ zavrčel Myšák.
    Vylezl na vejce, objal ho tlapkami a pevně se k němu přitiskl.

  • Obrázek uživatele Rya

    Překvapení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ahoj lidi.
    Nemyslete si, že vás nemám ráda.
    Mám!
    I DMD mám ráda.
    Jenom letos nic nestíhám!
    Po půlce měsíce se to třeba zlepší!
    :-)

    Drabble: 

    „Většina sov je monogamních,“ pravilo Sovátko.
    „Glg,“ polknul Myšák.
    „Jenomže,“ rozjímalo Sovátko, „většina sov sní myš, když ji vidí. Takže z tvého hlediska je výhodné, že nepatřím k většině.“
    „Ágrgl,“ rozvinul svůj diskuzní příspěvek Myšák.
    „Řekněme, že to byl prostě… zálet. Ve všech slova smyslech. Nemusíš se bát, že by tady bylo víc sov.“
    „Grrglk?“
    „Velkých sov,“ objasnilo Sovátko.
    „Glg!“
    „Už nejsem malé. Tohle se v dospělosti stává,“ pokrčilo Sovátko křídly.
    Myšák mlčel.
    Upřeně zíral na tu bílou, okrouhlou věc a snažil sám sebe přesvědčit, že nevidí, co vidí.
    Že je to třeba veliká nafouklá bublina.
    Že to není…
    VEJCE!

  • Obrázek uživatele Rya

    Být svá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Málokdy píšu opravdovou fanfikci, o to větší radost mám, když mám pocit, že se trošičku přiblížím originálu :-).

    Drabble: 

    Mezi babičkou Bolavou a bábi Zlopočasnou byla řada dalších starších žen, které nasměrovaly Toniččinu cestu – a které jí ustavičně nahlížely přes rameno a více či méně autoritativními hlasy vyjadřovaly názor na její konání. Nezabránil jim v tom ani fakt, že mnohé již nebyly naživu a ty ostatní nebydlely blízko.*
    Jedno měly společné. Patřily výhradně samy sobě, tak jako písek nebo oblaka. Byly své, dokonale, sebejistě své.**
    Teď, když bosá a prostovlasá Tonička stála na Křídě a vzhlížela ke hvězdnatému nebi, kupodivu mlčely.
    Věděla proč.
    Konečně toho dosáhla.
    Byla jako ony. Byla úplně svoje. Patřila si.
    Jenom proto se mohla rozdávat.

    Závěrečná poznámka: 

    * Když se k tomu přičetla neustálá, byť skrytá přítomnost Nac Mac Fíglů, měla Tonička neblahý pocit, že soukromí je pojem z toho druhu knih, které odhodíte z důvodu příliš velké nepravděpodobnosti.

    ** Některé měly samozřejmě muže, ať již zákonné nebo ne. Kdybyste se však těchto pánů zeptali, zdali jim jejich partnerka patří, s jekotem by od vás utekli co nejdál.

  • Obrázek uživatele Rya

    Divoké husy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    V předjitřní chvíli je ticho mocné jako výkřik a myšlenka nemluvněte, která nabývá tvaru v oceánu vědomí zastřeného sladkou mlhou vonící po mléce, čerstvá a svěží jako pupenec jírovce.
    Vítr povívá krajkovou záclonou, oknem vniklo volání divokých hus.
    Je snadné odpovědět, lehké vznést se, být částí hejna.
    Kdo neví, že nemůže, je všemocný.
    Alespoň na chviličku.
    Husy jsou mnohem moudřejší, než si lidé kdy všimnou. Krouží nad domem, neopouštějí novou družku, dokud se nevrátí zpátky. Teprve pak táhnou dál.
    Poslední máchnutí křídel, do peřinky lehce dopadá dětské tělo.
    Kolébka se zhoupne, chůva se zasměje ze spánku.
    Tenkrát se proměnil poprvé.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Úplňkové uzdravení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Slečna Inkognita milovala pana Grenadina něžnou a silnou láskou. Téměř ho ztratila, a k veliké lásce se přidružila úzkost. Grenadin už byl ale doma zavřený příliš dlouho.
    „Musím ven,“ řekl kočce Míně. „Nebo přijdu o rozum.“
    Mína otevřela tlamičku plnou ostrých zubů.
    „Vím, že mě jenom škádlíš,“ zasmál se malý ptáček smíchem pana Grenadina a vyletěl oknem.
    Večer sebrala slečna Inkognita z koberce modravé pírko.
    „Blázínku,“ pokárala pana Grenadina. „Co kdyby tě Mína snědla!“
    Mína a Grenadin na sebe mrkli.
    Pak vyšli do tmy pozdravit úplněk, který byl na oslavu uzdravení pana Grenadina obrovský jako balón a růžový jako plameňák.

  • Obrázek uživatele Rya

    Řetězení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Svoboda je pěkná,“ přemýšlelo Sovátko, „ale drabble je drabble a pravidla jsou pravidla. Sto slov. A samozřejmě téma. Pěkně zřetelné, nezpochybnitelně přítomné téma!“
    „Drabble se bez tématu obejde,“ mínil Myšák. „Prostě sto slov, a aby to mělo hlavu a patu, možná i páteř, aby se nekácelo, a máš drabble.“
    „Drabble máš, ale bod ne. V DMD má drabble téma, a basta!“
    „Někteří autoři body nesbírají,“ řekl Myšák.
    „Od bodů se osvobodit můžou,“ opáčilo Sovátko, „ale pravidla platí stejně.“
    „Kontroluje je někdo?“
    „Asi ne.“
    „Takže se pravidly spoutávají dobrovolně?“
    „Nejspíš. Proč to řešíš?
    „Přece aby tohle drabble splnilo téma,“ řekl Myšák.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak se plavili v bouři

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Jednou si vyjeli loďkou na jezero, jenomže přišel příšerný nečas, vítr, blesky, učiněná hrůza, ale Ježíšovi to nevadilo, ten klidně spal, takže do něj Jan strčil, člověče, Ježíši, tohle není bezpečný, jenže Ježíš nic, a Petr řekl, hele, jaks mluvil o tom kmenu a ratolestech, je ti jasný, že když se utopí kmen, jsou ratolesti taky kaput, načež se Ježíš posadil a řekl, vy jste fakt šílený, dyť se nic neděje, a potom zamžoural do bouře a povídal, koukej, bouře, my bychom tady ocenili trochu klidu a ticha, ano? načež se rozhostil klid a mír, a učedníci řekli, fakt dobrý!

    Závěrečná poznámka: 

    Neviditelně mi to nejde. Je to Mach a Šebestová.

  • Obrázek uživatele Rya

    Žádost o pozici výhradního a stálého dodavatele biologického materiálu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Stálý sněm čarodějnický
    Sabatovská 66/6
    Pekelná Lhota nad Krvavkou

    Drabble: 

    Věc: příloha k žádosti o stálou pozici dodavatelky biologického materiálu

    Ctěné dámy,
    není žádným tajemstvím, že v dnešní nelehké době zápasíte jako každý jiný s vážnými problémy, zejména s výpadky dodávek nezbytných potřeb pro vaše záslužné dílo a nepřekonatelné výrobky. Nedostatek lidských vlasů a nehtů v souvislosti s uzavřením kadeřnictví a salónů zabývajících se manikúrou a pedikúrou je politováníhodný. Dovoluji si vám proto nabídnout stálý přísun kvalitního a rozmanitého genetického materiálu, konkrétně čerstvého dětského nosního hlenu, a to vždy v pondělí a ve čtvrtek. V případě zájmu jsem schopna po dohodě s kolegyněmi z dalších škol zorganizovat dodávky většího objemu.

    Závěrečná poznámka: 

    S pozdravem

    Rya Gertruda Smejkalová, učitelka 1. stupně

  • Obrázek uživatele Rya

    Památníky různého druhu

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Tady,“ rozvinul sochař plány, „vaše hrobka.“
    „Jsem ještě naživu.“
    „Tím lépe, můj pane. Vaše představa?“
    „Neoznačený hrob. V přírodě.“
    „To neprojde.“
    „Klid. Zapomenutí,“ snil vévoda.
    „Zapomenutí? Lidé mají na zdech obraz vaší tváře.“
    „A ve městě je prý hospoda, kde mají stejný portrét místo terče na šipky.“
    „Vskutku?“ podivil se nepřesvědčivě sochař, zahloubaný do svitků.
    „Kdepak to je?“ zeptal se vévoda tiše.
    „U Páva,“ odpověděl nepřítomně sochař. Vzápětí sebou trhnul.
    „Neboj, hlídku tam nepošlu,“ usmál se vévoda. „Když však na mě nezapomenou lidé, k čemu zdobenou hrobku?“
    „Protože se nechcete dohadovat s městskou radou?“
    Vévody vzdychnul.
    „Považuj návrh za schválený.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Třetího dne

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ (soutěžení ničí zen! :-))

    Naše milovaná sebranka je zpátky! :-)

    Drabble: 

    Ve sborovně velikosti výtahové kabiny si čtyři učitelky vaří kávu. Prakticky se o sebe otírají respirátory.
    Pokouším se uniknout, ale úzké dveře zatarasily nohaté čtvrťačky.
    „Paní učitelko, Ládík zvrací,“ hlásí Editka.
    „Do roušky,“ upřesňuje Kačenka.
    „On si Víťa prdnul,“ rozvíjí Editka. „A Ládík začal zvracet.“
    „Do roušky,“ sekunduje Kačenka.
    Cestou za Ládíkem stačím tak tak zachytit řítící se tělo.
    „Josko! Co děláš!“
    „Já jsem zapomněl chodit po schodech,“ vysvětluje klučík. „Doma schody nemáme!“
    „Zvracíš?“ vyšetřuji ve 4.B.
    „Zvracím,“ přiznává hrdě Ládík.
    „Volám tátovi, pojedeš domů!“
    „Já prdím,“ hlásí Vítek. „Můžu domů?“
    „Ne!“
    „Ale zítra přijdu!“ varuje Ládík. „Je testování!“

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli se děti tak strašně doma nudily, ale z nějakého důvodu jim testování přijde vzrušující a zábavné. Dokonce se radují, že jsou negativní! Já myslím, že ty testy umí být jenom negativní, ale nemohu děckám kazit radost! :-)

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko, Myšák a situace

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Sovátko se marně snažilo usnout.
    „Nesnáším je,“ brumlal Myšák, shrbený před monitorem. „Pitomci! Neumětelové!“
    Sovátko zavrtalo hlavu hlouběji pod křídlo.
    „Rukama si třesou, sami sebe chválí!“
    Vláda, hádalo Sovátko. Nebo opozice?
    „Co začnou, pokazí. Tragédi!“
    Spíš vláda, usoudilo Sovátko.
    „Určitě má situaci i ten druhý!“
    Cože? pomyslelo si Sovátko.
    „Já to nechci vidět!“
    „Co nechceš vidět?“
    „Pata a Mata! Už nikdy! Ale jeden má situaci!“
    Sovátko zamžouralo na monitor.
    Zamávalo křídlem a oprášilo ho z nejhoršího.
    „Vidíš? Čárka zůstala. Patová! Žádný Pat. Ani Mat!“
    „Super,“ zaradoval se Myšák, svalil se do pelíšku a usnul.
    Jenom Sovátku už se spát nechtělo.

  • Obrázek uživatele Rya

    Truchlivá cesta

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Rád bych někam kráčel, ale spíš jsem veden, tažen, tlačen. Nicméně cesta to je, psát se o ní dá, pojmenujme tedy mé putování cestopis. Kudy? Ode zdi ke zdi, v podstatě k šípku, do temného lesa (či jiných temných míst, která vám vytanou na mysli). Číselně od deseti k pěti, ačkoliv… takových pět, to je přece pěkné kladné číslo, jenže já už jsem pěkně hluboko pod nulou. Dolů, po šikmé ploše. A pořádným fofrem, kdo by si to před lety pomyslel? Á, vás zajímá směrová růžice. Nepochybně od západu na východ. Ne, nikoliv Japonsko. Rusko, Čína.
    Kdo?
    Já, český stát.

  • Obrázek uživatele Rya

    Být svá

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Mezi babičkou Bolavou a bábi Zlopočasnou byla řada dalších starších žen, které nasměrovaly Toniččinu cestu – a které jí ustavičně nahlížely přes rameno a více či méně autoritativními hlasy vyjadřovaly názor na její konání. Nezabránil jim v tom ani fakt, že mnohé již nebyly naživu a ty ostatní nebydlely blízko.*
    Jedno měly společné. Patřily výhradně samy sobě, tak jako písek nebo oblaka. Byly své, dokonale, sebejistě své.**
    Teď, když bosá a prostovlasá Tonička stála na Křídě a vzhlížela ke hvězdnatému nebi, kupodivu mlčely.
    Věděla proč.
    Konečně toho dosáhla.
    Byla jako ony. Byla úplně svoje. Patřila si.
    Jenom proto se mohla rozdávat.

    Závěrečná poznámka: 

    * Když se k tomu přičetla neustálá, byť skrytá přítomnost Nac Mac Fíglů, měla Tonička neblahý pocit, že soukromí je pojem z toho druhu knih, které odhodíte z důvodu příliš velké nepravděpodobnosti.

    ** Některé měly samozřejmě muže, ať již zákonné nebo ne. Kdybyste se však těchto pánů zeptali, zdali jim jejich partnerka patří, s jekotem by od vás utekli co nejdál.

  • Obrázek uživatele Rya

    Nic, to už je něco!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Vyhlížel oknem dychtivě jako dítě dlouho zavřené doma. Snad na jeho počest, snad čirou náhodou, počasí toho dne předvádělo drama. Jednu chvíli slunce zalévalo čerstvou jasně zelenou trávu oslnivým jasem, vzápětí se sypaly vločky nadýchané a bělostné jak prachové peří albatrosů.
    Dvojice veverek, která se v milostném roztoužení proháněla po větvích starého ořechu, se rozmary počasí nenechala rušit. Postava za oknem je však vylekala.
    Ostražitě strnuly.
    Ale za oknem už nikdo stál.

    „Nechtěl jsem jim to kazit,“ vyprávěl večer. „Bylo to na chviličku, bylo to jen nic, ale aspoň něco.“
    Pohladila ho po ruce.
    „Ještě se neproměňuj. Ani v nic.“

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko, vejce, vrány a lidé

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    „Jako vejce vejci co ? Vejce vejci nic neudělá. Když se vylíhnou ptáčata, to ano, ptáče ptáčeti i na hlavu vleze, ale vejce? Vejce jsou v pohodě.“
    „Je to nějaké lidské úsloví,“ usoudil myšák. „Jako třeba vrána vráně.“
    „Vrána vráně co?“
    „Oči nevyklove. Myslím.“
    Sovátko se načepýřilo.
    „Řeklo bych, že si lidé vrány idealizují,“ řeklo upjatě. „Správně má být: vrána živé vráně oči nevyklove.“
    „Jde o podobu,“ vysvětloval Myšák. „Podobní jako vejce vejci.“
    „Copak vejce jsou si podobná?“ užaslo Sovátko. „Vejce jsou malá, velká, modrá, hnědá, kropenatá, žlutá… co si ti lidé vůbec myslí?“
    „No,“ pokrčil Myšák rameny. „To je záhada.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Odpočinutí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Toho dne město leželo ve stínu únavy.
    Lidé se hrbili, oči měli rudé. Zedníci se netěšili, až večer spláchnou prach v hrdle v nejbližší putyce. Utržená markýza nad dlouho zavřenou kavárnou povlávala ve větru jak smuteční prapor. Každý měl kruhy pod očima, jako by nespal celé dny.
    Pan Grenadin je mocný, ne všemocný. Neumí měnit svět, jen sebe.
    Bylo poledne, když se proměnil v soumrak.
    Přitlačil se na víčka, utišil úzkost, kašel, horečku.
    Město usnulo.
    Aby všichni pokojně spali, musel pan Grenadin bdít, jak nikdo nikdy nebděl.
    Ráno se probudili osvěžení.
    Ale slečna Inkognita našla na svém prahu nehybné tělo.

  • Obrázek uživatele Rya

    Omyl

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Nejlíp rozkazovat umí samozřejmě vévoda!

    Drabble: 

    Dvojice strážců rozdělovala sladký chléb a citronádu padesátce nevalně oděných hlučných děcek.
    Vévoda zadumaně shlížel oknem na nádvoří, jindy tak klidné.
    Domníval se, že jeho hlas je tichý, ale důrazný.
    Možná je prostě jen tichý.
    „Uši máš v pořádku?“
    Rozpačitý úředník, vyschlý, šeredný, shrbený, mlčel.
    „Když řeknu sebrat něco na sirotky v ulicích, myslím uspořádat sbírku, ne sebrat je! Podstatný rozdíl!“
    Ticho.
    „Co s nimi… Ne, to bude tvůj problém. Postaráš se. Peníze dostaneš z pokladny, ale těm dětem zajistíš postel, stravu, péči! Rozumíš?“
    „Ano, můj pane.“
    Odpověď zazvonila radostí.
    Vévoda pohlédl do ošklivé tváře a užasl.
    Zářila jako slunce.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak to mohlo být (kdyby to nebylo jinak)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Co musí ženská vytrpět, než se dostane k nějakým penězům, stýskala si, zatímco čekala, než muž v jejím klíně dokonale odpadne. Tenhle týpek jí to nijak neusnadňovat. Na jednu stranu prostoduchý jak dítě – třikrát ho zapletla do potenciálně smrtelné léčky, a pokaždé se dal znovu obalamutit řečma o lásce – na druhou prolhaný jak stará děvka. Jestli to tentokrát nevyjde, slibovala si, končím.
    Rázně chytila husté prameny vlasů nad čelem a máchla břitvou.
    Obr se vymrštil na nohy.
    „Co blbneš?!
    Oběma rukama rozhořčeně zkoumal utrpěné škody.
    „Copak takhle můžu mezi lidi?“
    Ať si na tu fachu najmou jinou, pomyslela si Dalila.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko, Myšák a home office

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ
    (prostě letos nesoutěžím :-)

    Drabble: 

    Poslední březnový večer Myšák po Sovátku neklidně pokukoval.
    „Nepoletíš už?“
    Sovátko zívlo. „Letos budu na home office.“
    „Cože to?“ polekal se Myšák
    „Home office to! Ty nevíš, co to je?“
    „Samozřejmě vím! Jsem na houmofizu pořád!“ (ačkoliv, pomyslel si, je to spíš home než office… ale to Sovátko neví…)
    „U tebe,“ prohodilo Sovátko, „je to spíše home než…“
    „Nono!“ přerušil je Myšák. “Chtělo bys snad podávat standardně vysoký pracovní výkon bez kávy?“
    „To bych vskutku nechtělo,“ zasmálo se Sovátko.
    „No proto! A opravdu budeš doma?“
    „Apríl!“ houklo Sovátko. „Vždyť bychom se tu jeden z druhého zbláznili!“
    A odletělo do noci.

    Závěrečná poznámka: 

    "Apríl," upozornil Myšák jen tak pro pořádek prázdnou místnost, "je až zítra."

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak byli na dovolené v Banánové republice

    Úvodní poznámka: 

    Ahoj všichni! :-)

    Drabble: 

    Horáčku, povídal Pažout, zajdeme do banánovýho háje, četl jsem v průvodci, že tam je výstava aktů, nikoliv nějakejch nudnejch obrázků, ale aktuálních, tudíž nejspíš živejch aktů, a to mě teda zajímá, ale Horáček se rozhlídl kolem a řekl, tady u bazénů je živejch aktů dost, a to všeho druhu, v háji budou jenom baby, nezájem, a Pažout se taky rozhlídl a líně přikývl, máš pravdu, zůstaneme tady, a při večeři povídal pán vedle u stolu, Máňo, ta výstava byla děsná nuda, koho zajímají listiny vo banánech, listiny, ahá, zabručel Horáček, a Pažout řekl, pojď na pokoj, předvedu ti živej akt!

  • Obrázek uživatele Rya

    První z posledních

    Fandom: 
    Drabble: 

    První druhé třetí čtvrté páté šesté sedmé osmé deváté desáté
    Jedenácté dvanácté třinácté čtrnácté patnácté šestnácté sedmnácté osmnácté
    Devatenácté tohle drabble psát je děsná nuda šestadvacáté sedmadvacáté ale zase
    nápad je nápad no ne pětatřicáté šestatřicáté vzkaz příslušnému kontrolorovi když to neuznáš vůbec se nebudu zlobit ani hádat devětačtyřicáté a sláva jsme za půlkou! Ale
    stejně lidi letos ta témata hrozně flákají tak co! Pětašedesáté šestašedesáté nemyslete psát
    ty číslovky je větší dřina než psát normální slova osmasedmdesáté to bylo zrovna dost těžké čtyřiaosmdesáté ale už jdeme do finále devadesáté jedenadevadesáté a už jedno z posledních předpředposlední předposlední poslední nejposlednější!

  • Obrázek uživatele Rya

    Myšákův příběh na dobrou noc

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Každá doba,“ vyprávěl Myšák, „má svoje obludy. Před lety to bylo strašidlo komunismu. Zabývalo se hlavně cestováním. Obcházelo Evropu.“
    „Pěšky?“
    Myšák zaváhal. „Myslím, že tenkrát ještě auta nebyla. Ale to je jedno. Teď máme příšeru Trh. Ještě strašidelnější.“
    „Čím?“
    „Má dlouhé chapadlovité ruce,“ vymýšlel si Myšák, „vlastně jenom jednu ruku, na které je nejpříšernější, že je neviditelná. Když nemáš dost peněz nebo zlata nebo čehokoliv, co potřebuješ, chytne tě neviditelným chapadlem pod krkem a trhne. Proto se tak jmenuje: Trh!“
    Sovátko potěšeně zahoukalo. Milovalo strašidelné příběhy.
    „Přijde na nás?“
    „Ne. My všechno, co potřebujeme, máme. Trh si může trhnout chapadlem!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Omyl

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jakási část jeho vědomí, snad ta, která bývala svědomím, jej chladně, zpovzdálí, pozorovala.
    Ruce zhrublé tvrdou prací ukládaly lup do vaku, opatrně, aby stříbro ani nezacinkalo.
    Srdce ztvrdlé na kámen.
    Právě se setkal s vlídným přijetím, ale připadalo mu pokrytecké.
    Podezřívavé pohledy hospodyně, ty ovšem byly pravé!
    Rozpraskané rty se cynicky ušklíbly.
    Před pár hodinami by své počínaní mohl omluvit hladem, únavou, bezvýchodností nouze. Teď měl ale břicho plné a pohodlné lůžko nadosah.
    Pokud by ho právě v té chvíli vyrušili, stal by se vrahem?
    Možná ano.
    Ale krádež jako oplátka laskavosti stačila.
    Totální krach lidství.
    Už nebude jiný.
    Nikdy.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Nouzový stav

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Hned jak jsem si téma přečetla, věděla jsem, že je o mně...

    Drabble: 

    Chovám se předpisově.
    Do práce chodím výjimečně, zalezu si do školní knihovny a jsem tam sama.
    Jezdím pomalu autem tichým městem nebo chodím pěšky, přes opuštěnou Kampu a liduprázdný Karlův most.
    Vozím seniorům nákupy a léky, ale podávám jim je oknem nebo je nechávám za zavřenými dveřmi.
    Od lidí, které potkávám, si zachovávám odstup, spíš dvacet metrů než dva.
    S přáteli se potkávám jen venku, vždycky jen s jedním.
    Jezdím za město na dlouhé výlety kvetoucím krajem. Ptáci zpívají pod ztichlou oblohou, po které nelétají letadla.
    Je mi líto izolovaných, nemocných, umírajících, zchudlých…
    … ale zároveň si tenhle čas nesmírně užívám.

    Závěrečná poznámka: 

    ...a trochu se za to stydím, ale jenom trochu...

  • Obrázek uživatele Rya

    Ústy a srdcem

    Drabble: 

    Můj drahý Tasemníku,
    Píšeš, že se Ti nahoře stýská po pekle. Skutečně? Zajímá tě, zda se tady něco změnilo; inu, peklo je dokonalé a změn není zapotřebí. Každý obyvatel, ať démon či vězeň, je automaticky vinen (tebe, můj milý, se to bude týkat více než jiných). Trest je tudíž vždycky namístě.
    Zajímavé je, že někteří zdánlivě nejhorlivější následovníci Nepřítele zcela přejali tento způsob uvažování. Mají plné pusy milosrdenství, odpuštění a podobných ohavností, srdcem však touží po věčné pomstě. Nejnádhernější je fakt, že důvodem k tak planoucí nesnášenlivost nejsou opravdové hříchy jejich bližních, ale pouhé drobné rozdílnosti.
    Peklo jich bude plné!

    Závěrečná poznámka: 

    Tvůj milující strýc
    Zmarchrob

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak dál seděli před chalupou a jedli kotlety

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Jak seděli před chalupou

    Drabble: 

    Koukněte na to, řekl zálibně Pažout, když narovnal kotlety na gril, to je úplná symfónie, jak tam syčí, pravý prasečí tanec, a Horáček povídal, pamatujete, do I. B jsem s váma nechodil, byl jsem jinde, nešlo mi čtení ani psaní a soudružka učitelka pořád, koukněte na Horáčka, děti, jak může být někdo tak hloupý, pomalý, nedovtipný, já se do školy těšil, jenže po dvou měsících jsem nesnášel ani tu úču, ani šprty, kterým všechno šlo jako po másle, a to se nezměnilo, takže mi na kamarádění zbyl jenom tady Pažout, a Pažout řekl, ale stěžovat si nemůžeš, tady máš kotletku!

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak seděli před chalupou

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 25 "Práce všeho druhu".

    Drabble: 

    Jednou seděli před chalupou, která patřila Machovým, ale Horáčkovi a Pažoutovi vlastně taky, protože tam udělali všechny práce (Mach se snažil leccos okoukat v hobbymarketech, ale kdo má obě ruce levé, v hobbymarketu šikovnost nekoupí), a Mach řekl, kluci, tolik toho umíte, jak to, že jste ve škole tak vyváděli, i při pracovkách to bylo k zbláznění, a Horáček odpověděl, třeba Pažout sklouzl na šikmou plochu, protože mu bábi četla Broučky, a Pažout přikývl, to je pravda, ale Broučkům už je dobře, a co se mě týče, pokračoval Horáček, to je na dlouhé vyprávění a koukejte, jaký nese Machová kotletky!

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud by někoho zajímala souvislost mezi Pažoutovým asociálním vývojem a Karafiátovými Broučky, dozví se to z delšího (nedopsaného) textu Jak měnili literaturu. Část s Broučky je ucelený příběh v několika kapitolách, první nese název O Pažoutově existenciální vzpouře, panenské krvi a petrifikovaných zvířátkách a je zde, ostatní následují.
    http://www.sosaci.net/node/34558

  • Obrázek uživatele Rya

    Nemlaťte zakopané pudly do hlavy!

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Zakopaný pes,“ řeklo Sovátko, „je něco jako jádro pudla.“
    „Ty se, Sovátko,“ opáčil Myšák, „občas domníváš, že věci osvětluješ, ale přitom je zatemňuješ.“
    „A v tom může být zakopaný pes!“ nedalo Sovátko pokoj. „Co ti není jasné?“
    „Například, co je pudl?“
    „Pes s trvalou.“
    Pes s čím ? pomyslil si Myšák. A je zakopaný ? A pokud ano, je zakopaný trvale ?
    „Odhalit, kde je zakopaný pes,“ pokračovalo Sovátko, „neboli, kde je jádro pudla, je jako uhodit hřebík na hlavičku.“
    „Hřebík nemá hlavičku.“
    „Ta placatá část je hlavička.“
    „Není,“ zavrčel Myšák. „Můžeš uhodit do hlavy zakopaného pudla, ale je to surové a zbytečné!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak se Mach stal chalupářem

    Drabble: 

    Byl slunečný duben, ale platil zákaz vycházení, což Macha štvalo, načež řekl, koupím chalupu, na venkovský zahradě se nemusíme maskovat za bankovní lupiče, ale Horáček povídal, no ale Machu, budeš se muset maskovat za chalupáře, máš dvě vysoký školy, ale umíš se sekerou? Pilou? Šroubovákem?, a Mach se kasal, samolitr, uvidíte, a hned koupil roubenku ve Středohoří, další víkend tam zavezl kamarády a ukazoval, koukejte tu zeď, koukejte ten dřevník, koukejte tu střechu, moje práce, ale Horáček s Pažoutem řekli jenom, Sluchátko?, a sluchátko řeklo, ovšemže je to MOJE práce, a taky poslední, ať si to ten vejtaha dělá sám!

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak Pažout s Horáčkem zvyšovali porodnost

    Drabble: 

    V úterý měli jít Horáček s Pažoutem k Machům, ale nechtělo se jim, Pažout povídal, dyť jsme tam v sobotu večeřeli, a Horáček dodal, a v neděli hráli deskovky, ale včera, řekl Horáček, jsme tam nebyli, no jo, řekl Pažout, ale to měl Mach schůzi bytovýho družstva a Machová učí dálkaře, hele, Horáčku, poslední dobou nás Mach pořád zve, nejni to divný?, a Horáček řekl, nojo, jestli nemají nějakou krizi, jako manželskou, a Pažout řekl, už vim, Machová chce mít dítě a Mach ne, nechce s ní být sám, to bude vono! načež Horáček řekl, doma zůstanem a děcko bude!

    Závěrečná poznámka: 

    (Když se o tom o dva dny později prokecl Pažout před Machem, řekl Mach, vy mameluci, děcko bude, to už je hotový, ale trošku rizikový, takže doktor řekl, že teď pro sichr nic nesmíme, proto vás pořád zveme, abysme se nějak zabavili, a Pažout řekl, aháááá, tak my budeme chodit imrvére, což opravdu dělali, dokud se o osm měsíců později nenarodila malá Machová, což, jak pravil Mach, byl nejvyšší čas, protože dýl by to nikdo z nich nevydržel.)

Stránky

-A A +A