Moje články

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak se na nic neptali

    Drabble: 

    Člověče, Machu, řekla Šebestová, tohle je divný, tohle sluchátko ještě nikdy neřeklo, a Mach ohromeně kýval hlavou, jako že ano, divné to opravdu bylo, sluchátko jim nikdy v ničem nebránilo, vždycky jen řeklo, jistě, jak si přejete, nanejvýš dodalo, buďte opatrní, a že se navyváděli věcí, třeba jak bojovali s Kropáčkovými bacily, to bylo nebezpečné, ale tohle? Navíc po něm ani nic nechtěli, na nic se neptali, promluvilo zčistajasna úplně samo, a Mach se zeptal, jak to myslíš, jenže sluchátko mlčelo a vypadalo uraženě, a Mach pokrčil rameny, vzal Šebestovou za ruku, oba se zhluboka nadechli a vstoupili do MacDonaldu.

  • Obrázek uživatele Rya

    Potíže při prosazování zdravého životního stylu

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Nevlezu do toho! Prostě ne,“ prohlásil myšák.
    „Takže tam chceš trucovat do konce měsíce?“ zeptalo se Sovátko.
    „Klidně,“ ozval se myšák zpoza kamen. „A příští měsíc taky. Víš, co se říká! Březen, vlezem, duben, budem!“
    „Je to prostě zdravější,“ vysvětlovalo Sovátko. „Stejně jako vegetariánství. Překáží ti snad, že jsem vegetarián?“
    „Jíš balený kuřata ze sámošky. Tomu říkáš vegetariánství?“
    „U nás sov se tomu tak říká. Nelovím tvé příbuzné. Vadilo ti to.“
    „Jo,“ zahučel myšák. „Hele, už jsi to vůbec ochutnalo?“
    Sovátko zkusmo strčilo zobák do kalné tekutiny.
    „Je to hnusný,“ připustilo.
    Vylilo bezkofeinovou náhražku do výlevky a uvařilo pořádné kafe.

  • Obrázek uživatele Rya

    Vzkříšení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak třeba tohle...

    Drabble: 

    „Tohle má být konec? Léta bojů, a za všechno smrt?!“
    Mrtvý hrdina se zuřivě vyplazil přes poslední bílou stránku z knihy ven.
    „Odrovnala mě jenom proto, že jsem byl vedlejší postava! Ten hlavní si bude klidně chodit světem! Káča pitomá, krvelačná!“
    Vzlétl do noci, lehký jako myšlenka, jak polibek na víčka.
    Tiše šeptal do spících uší.
    Dej mi nový život!
    Těla se neklidně zmítala na lůžkách.
    Vzkřis mě!
    Oči se otvíraly do tmy.
    Napiš mě!
    Autoři fanfiction zmámeně položili prsty na klávesnice.
    Příběhy ožily.
    A on s nimi.

    Kdyby věděl, s kým vším bude donucen ulehnout, zůstal by raději mrtvý.

  • Obrázek uživatele Rya

    První den v Budči

    Úvodní poznámka: 

    Pro mé drahé dvojče Ave k narozeninám. Fandomem je povídka Volání kamene, narozeninový dárek.
    Bez bodu.

    Drabble: 

    Jsem jak nahej v trní. Vzhlížím ke špičkám věží, k vlaštovkám kroužícím nad nádvořím, abych se vyhnul zvědavejm pohledům. Zřejmě skřípu zubama nahlas, protože Filip vedle mě se tiše zasměje.
    "Nějakej problém?"
    "Zírají na mě!" utrousím.
    "Odlákám je!"
    Chci mu říct, aby to nedělal, aby se nevystavoval žhavý výhni pátravejch pohledů za mě, ale on už se s hlavou hrdě vztyčenou producíruje po nádvoří. Všichni teď pro změnu zírají na něj.
    „Tak pac a pusu,“ loučí se máma. Co se narodila ségra, přešla na miminovskej jazyk. „Zvládneš to tady?“
    „Jasně!“
    Možná to zpočátku bude těžký.
    Ale tu tíhu neponesu sám.

  • Obrázek uživatele Rya

    Polibek jak dotek motýlího křídla

    Fandom: 
    Drabble: 

    Krátká chvíle bouřlivé slávy dávno upadla v zapomenutí; byl jen mlčenlivým starcem, dožívajícím v domě své dcery.
    Jenomže byl také dědečkem.
    „Pověz mi pohádku!“
    „Nějakou ti přečtu.“
    „Chci vymyšlenou! Prosím.“
    „Neumím vyprávět příběhy, zlatíčko.“
    „Tak ji napiš!“
    Odběhla za motýlem. Nespatřila trýzeň v dědových očích.
    V noci ho probudila noční můra. Ta jeho měla podobu půvabné nahé dívky.
    „Kalliopé!“ zaúpěl zděšeně. „Ne... už ne… prosím!“
    Vír šílenství, krev prýštící z prstů. Jeho trest. Pamatoval si.
    Usedla vedle něj, vzala třesoucí se ruce do svých.
    „Svět by skončil, kdyby nebylo odpuštění, Richarde.“
    Lehce ho políbila na tvář.
    „Napiš té malé pohádku.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko téměř na konci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vzhledem k tomu, že jsem to omylem vložila za špatnou identitu a neumím to vzít zpět, tak tedy bez bodu ;)

    Drabble: 

    „Leží tam v komoře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře,“ recitovalo Sovátko. Leželo na zádech, křídla rozepjatá, drápky komíhalo ve vzduchu.
    „Není čas umírat,“ poznamenal vedoucí. „Máš před sebou noc, den a půl noci.“
    „A potom?“
    „Zaplní se poslední stránka, a konec.“
    „Co budu dělat pak?“
    „Hodně jsi zesílilo, Sovátko. Přidělím ti mikropovídky.“
    Sovátko vzrušeně zahoukalo, vzlétlo z podlahy a usadilo se na bidýlku.
    „Ale příští duben chci dělat zase tohle!“ vymiňovalo si.
    „Myslel jsem, že umíráš,“ usmál se vedoucí.
    „Já? Ani nápad!“ zasmálo se Sovátko a vyletělo ven.
    Ještě mělo co dělat, než dojde na poslední stránku.

  • Obrázek uživatele Rya

    Vzkříšení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.
    To se nedalo ;)

    Drabble: 

    „Tohle má být konec? Léta bojů, a za všechno smrt?!“
    Mrtvý hrdina se zuřivě vyplazil přes poslední bílou stránku z knihy ven.
    „Odrovnala mě jenom proto, že jsem byl vedlejší postava! Ten hlavní si bude klidně chodit světem! Káča pitomá, krvelačná!“
    Vzlétl do noci, lehký jako myšlenka, jak polibek na víčka.
    Tiše šeptal do spících uší.
    Dej mi nový život!
    Těla se neklidně zmítala na lůžkách.
    Vzkřis mě!
    Oči se otvíraly do tmy.
    Napiš mě!
    Autoři fanfiction zmámeně položili prsty na klávesnice.
    Příběhy ožily.
    A on s nimi.

    Kdyby věděl, s kým vším bude donucen ulehnout, zůstal by raději mrtvý.

  • Obrázek uživatele Rya

    Večerní čtení

    Fandom: 
    Drabble: 

    „… žili šťastně až do smrti.“
    „Mamííí?“
    „Co je?“
    „A dál?“
    „To je konec.“
    „Co dělali potom?!“
    „Po smrti?“
    Doufám, že se do toho nezapleteme. Informace z nedělní školy naší farnosti, propletené výjevy z otcovy oblíbené hry plné zombií, kterou synek o tatínkovských víkendech neúnavně sleduje, tvoří nadmíru napínavý crossover.
    „V době mezi svatbou a smrtí. To se neděje nic?“
    „Prostě… žijí šťastně.“
    „Nuda!“
    „Ani ne.“
    „Táta říkal, že s jednou ženskou nemůže bejt člověk šťastnej.“´
    „Táta nežije v pohádce.“
    „A my?“
    „Taky ne. Víš, co je na tom fajn?“
    „Co?“
    „Že budeme šťastní jenom chvílemi. Takže nás to nudit nebude.“

    Závěrečná poznámka: 

    (a tak se i stalo ;) )

  • Obrázek uživatele Rya

    Modlitby

    Drabble: 

    Prokaž mi slitování, Asekes!
    Vzácný den, kdy vězni nehrozilo bičování ani pouta.
    Neodvracej svůj zrak!
    Vládce přepadl záchvat, který přerostl v mdloby. Posledním zřetelným pokynem byl rozkaz, aby byl jeho vězeň o hladu, dokud se neprobere.
    Otevři ústa a pozři mě, bohyně smrti!
    Vězni to nevadilo.

    „Wilhelme?“
    Rázná ruka stáhla přikrývku z hubeného těla.
    Chlapec nenadšeně zamžoural na misku ve strážcově ruce.
    „Nehodlám tě podporovat v pokusu umřít hlady!“
    První lžička sladké kaše rozbila Wilhelmův odpor.
    „Radši riskujete život?“ zeptal se s plnými ústy. „Porušujete příkaz vládce!“
    „Asekes mě ochrání. Taky se k ní modlím.“
    „O co?“
    „Aby pozřela jeho .“

  • Obrázek uživatele Rya

    Paradoxy kvalitního výhledu

    Úvodní poznámka: 

    Drabble je věnováno strigg, za to, že se prokutala Rakasim až do prehistorie ;). Navazuje na

    tohle

    Drabble: 

    Proměnit zpustlý dvůr, na který shlížela úzká okénka cel, v kvetoucí zahradu?
    Správce to považoval za podivínský nápad, ale když si to přeje vévoda…
    „Stačí vytrhat dlažbu, navést zem,“ uvažoval. „Ta stará pumpa tu nakonec může zůstat.“
    „Musí,“ řekl vévoda.
    „Proč musí, můj pane?“
    „Kdysi tu jeden chlapec měl výhled jen na ni.“
    „Co se s ním stalo?“
    „Dostal komnatu s okny na nádvoří.“
    „Polepšil si.“
    „S výhledem jistě.“
    Pokud nevisel v poutech nebo nebyl tak zbitý, že se k oknu nedovlekl…
    Na celu tehdy vzpomínal jako na útulné útočiště, na starou pumpu jako na přítelkyni.
    „Prostě ji nechte stát.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Příběh jednoho manželství

    Drabble: 

    Nikdy si nemyslela, že by se to mohlo stát právě jí. Znali se léta. Milovali se. Byl něžný, přívětivý, oddaný. Nejlepší přítel, nejpozornější manžel.
    Na chvilku.
    První facka padla měsíc po svatbě. Alkohol, vzepjaté emoce, předjitřní chvíle, ve které se mohlo stát cokoliv. Následovaly květiny, omluvy, provinilá tvář zkřivená lítostí.
    Přešla to.
    Než květiny uvadly, zbil ji podruhé.
    Z jednoho znásilnění vzešel syn, z druhého dcera. Z vlastní vůle už s ním neulehla nikdy.
    Nějaký čas se snažila vydržet. Kvůli dětem.
    Pak začala mluvit o rozvodu. Vysmál se jí.
    Pěstmi.
    Když tiskla spoušť jeho zbraně, necítila nic než chladné odhodlání.

  • Obrázek uživatele Rya

    Akce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Průzkumný křižník tiše kroužil kolem modré planety. Nic na jeho lesklém plášti nevypovídalo o horečné aktivitě uvnitř.
    „Deštné pralesy?“
    „Signál jasný, zřetelný, nejvyšší naléhavost!“
    „Oceány?“
    „Signál jasný, zřetelný, nejvyšší naléhavost!“
    „Zahrádka staré Proškové?“
    „Červený poplach!“
    „Co se tam, u všech pesticidů, stalo?“
    „Někdo si potřeboval umýt auto.“
    „Neuvěřitelné! Škůdce identifikován?“
    „Bezesporu. Máme povolení k akci. Záchranná flotila zaujímá pozice.“
    První úder proměnil lidstvo v základní stavební prvky a vrátil je do přirozeného koloběhu.
    Druhý úder vsál vše, co bylo vyrobeno lidskou rukou, do recyklátoru. Z výdobytků civilizace učinil rázem jemný, neškodný prášek.
    Země ulehčeně vydechla.
    Volání přírody bylo konečně vyslyšeno.

  • Obrázek uživatele Rya

    Přátelská služba

    Drabble: 

    Plachty zakotvených lodí pleskaly ve vánku. Kapitán, tělnatý chlap v kabátci, který na něm málem praskal, prohlédl náklad a se znechuceným výrazem vyplatil smluvenou cenu.
    „Už jsem viděl leccos,“ řekl mi. „Papoušky, opice. Ale se sovou na rameni se tu ještě nikdo nepotloukal.“
    Sovátko se zavrtělo. To, co se skrývalo pod plachtovinou, na které se přesvědčivě skvěla řada mušket, považovalo svým způsobem za děti. Ale vědělo, že už neožijí a poslouží dobré věci.
    Kapitán se neobtěžoval kontrolovat víc. Místo zbraní měl v podpalubí kupu vajec, která za pár dnů začnou pořádně smrdět.
    Tenhle nepřítel ti neublíží, Frances.
    Šťastnou plavbu, děvče!

    Závěrečná poznámka: 

    Věnováno Terdě, samozřejmě! :-)

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Rozsudek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsi lupič. Vplížil jsi se kradmo, nepozván, nečekán, využil jsi slabého okamžiku bezbrannosti,
    zmámené chvíle poblouznění, prchavých vteřin před úsvitem, kdy se v útulnosti přikrývek všechna nebezpečí rozostřují.
    Jsi zloděj. Chceš mé peníze, můj čas, můj byt. Mé tělo. Chceš všechno, nenasytně, neodvratně.
    Jsi tyran. Bezesné noci, znavené dny, odříznutí od přátel, naprosté zotročení. Kolotoč povinností a únavy, který je bez konce, bez oddechu, bez smilování.
    Jsi vrah. Zabiješ mé sny, má přání, můj klid, mé studium, mou budoucnost, mé záliby, mou pověst. Mou lásku. Vše, co mám ráda, je ohroženo tvojí přítomností ve mně.
    Jsi odsouzen.
    Nesmíš se narodit.

  • Obrázek uživatele Rya

    Protestsong II.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Každý rok to zřejmě musí aspoň jednou přijít... ;)

    Drabble: 

    Jsou slova vznešená, jsou slova hadí,
    Slova, jež burcují, slova, jež hladí,
    V jedněch je smích a v jiných pláč,
    Ale co tohle? Přizdisráč?

    Oči mě bolí, srdce se svírá,
    Mysl se kalí, slábne má víra,
    Ani už nemám chuť na koláč!
    Kdo mi ji zkazil? Přizdisráč!

    Bodu zisk mrzký drží mě vzhůru,
    Byť duše chtěla by očistnou kůru,
    Příběhy něžné, měkké jak fáč,
    Přinese je snad přizdisráč?!

    Kolem je tma, jen monitor svítí,
    Marnost nad marnost, svíjím se v síti,
    A smutně volám, proč a nač
    Přibyl mezi nás přizdisráč?

    Jen bojuj, Múzo,
    Táhni, tlač!
    Vždyť nejsi žádný
    Přizdisráč!

  • Obrázek uživatele Rya

    Sovátko na návštěvě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na Strýčka sýčka z loňska.

    Drabble: 

    Na Velikonoční pondělí se Téma zjevilo brzy. Sovátko si bylo jisté, že stihne všechny vaky se slovy roznést včas. Ve volné chvilce navštívilo strýčka sýčka, toho, co přihoukává smrt.
    Strýček měl také volno, protože se zrovna nikomu nechtělo umírat. Seděli v příjemně temném domě a povídali si.
    „Vyrostlo jsi, sovátko! Jak se ti líbí tvá práce?“
    „Moc,“ řeklo sovátko. „V těch povídečkách je všechno, smích, pláč, napětí, radost, život i…“
    Zarazilo se, protože to slovo říkalo nerado.
    „Smrt,“ pokýval strýček hlavou. „Ta být musí. Co neumírá, nikdy nežilo.“
    Sovátko posmutnělo, ale vědělo, že strýček je moudrý.
    Bude ho navštěvovat častěji.

  • Obrázek uživatele Rya

    Útěk nepravé ženy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nechápu, co jí furt vadilo.
    Svobody měla habaděj. Do věcí kolem domácnosti a dětí jsem se nepletl, to bylo čistě na ní. Dokonce jsem jí na to občas přispíval! Neřekl jsem ani ň, když si vzala druhej úvazek, i když jsem pak musel honit děcka, aby zašla nakoupit a uklohnila něco k večeři!
    K jejím kámoškám jsem byl vždycky roztomilej.
    Na nedostatek ohleduplnosti si už vůbec stěžovat nemůže! Když se po narození naší nejmladší necejtila dobře, našel jsem si Danušu, abych teda vlastní manželku nemusel obtěžovat!
    Nikdy bych ji nevopustil! Ale ona vzala roha, nevděčnice!
    Nevadí.
    Prostě nebyla ta pravá.

    Závěrečná poznámka: 

    Zvažovala jsem i fandom Krutá realita, ale jaksi ho považuji za vhodný pro neobvyklé události, nikoliv pro běžný, každodenní život... ;) )

  • Obrázek uživatele Rya

    Transakční analýza

    Drabble: 

    V ordinaci.
    Vy, Zuzano, zastáváte v komunikaci často roli rodiče, vy, Václave, zase ukřivděného dítěte, což narušuje výměnu na úrovni dospělý – dospělý…
    Doma.
    „Kde mám kravatu, zlato?“
    „Tam, kams ji dal! Nejsem tvoje matka!“
    „To nejseš! Máti není tak protivná!“
    „Chováš se jak děcko!“
    „Já komunikuji na dospělé úrovni! Ty toho nejsi vůbec schopná, ty…!“
    V dětském pokoji
    „Zase byli na tý pitomý terapii?“
    „Jo.“
    „Co uděláme?“
    „Převedeme je do rolí rodič-rodič, to je zklidní. Máš v žákovský tu poznámku, ne?“
    Povzdech. „Takže hra na obětního beránka.“
    „Příště to zas vezmu já.“
    „Být v týhle rodině dítě není žádná sranda!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Pábitelova žena

    Drabble: 

    Slyší jeho hlas oknem, když jde domů kolem hospody Na Růžku, halasný, jindy tajemný, zase jindy vábivě něžný, splétá historky s dovedností iluzionisty, míchá skutečno s neskutečnem, vzlétá na vlnách smíchu posluchačů, po zavíračce si je přivede domů, siluety za skleněnými dveřmi obýváku, ona se sklání v kuchyni nad žehlením, připravuje dětem svačiny, hlas stoupá nad smíchovské střechy a věže a komíny až k oblouku Mléčné dráhy, takovou má ten hlas moc, naslouchá mu, když leží, on vyprovází hosty, přijde do ložnice, studeně jí popřeje dobrou noc, Mléčná dráha se zřítí a ona usne v slzách, jako včera, jako pokaždé.

  • Obrázek uživatele Rya

    Nová práce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tohle si asi píšu jvíceméně pro sebe, ale víc ze mě dneska nevypadne ;)

    Drabble: 

    Kapky rosy zlátly, střemcha voněla, dům stál dostatečně daleko, aby se odvážil věřit, že jeho myšlenky jsou v bezpečí. Přesto cítil v celém těle třepotavé chvění úzkosti. Kdyby zoufale nepotřeboval peníze na byliny a amulety, nikdy by tuhle službu nevzal.
    „Nářadí vždycky ukládej…. Posloucháš mě?“
    „Opravdu čte lidem myšlenky?“
    „Neposloucháš,“ vzdychl starý zahradník. „Mluvil s tebou?“
    „Včera,“ otřásl se.
    „Máš strach. To přejde. Jak se daří dcerce?“
    „Mnohem líp,“ řekl s úlevou. „Večer přišel léčitel, prý dostal zaplaceno předem. Nevím, kdo…“
    Zarazil se.
    „Já vím kdo.Tohle on dělává,“ pokýval stařík hlavou. „Pracovat pro čtenáře myšlenek má i světlý stránky.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Před úsvitem hemžení ustává

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu, jen tak, třeba k ranní kávě ;)

    Drabble: 

    Písmenka se tisknou k sobě, slova oddechují, příběhy se splétají, propletené se rozplétají, uvolněně natahují údy.
    DMD spí.
    DMD spí, ale ne celé. Punkové nutrie rozličných podob si udělaly párty v trpasličích jeskyních. Kladné a záporné postavy se tajně sešly na Záchranné stanici, popíjejí whisky či kolalokovu limonádu, vzpomínají na staré bitvy, potichoučku, aby nerušily pracovníka, který o nich samozřejmě ví a v polospánku se usmívá.Týraní hrdinové na chvíli vyklouznou z okovů, aby nabrali sílu na další den. Kačenky si šly zaplavat. Sovátko si připravilo myš do ranní kávy, načechrává si peříčka, je trošku unavené, ale stejně se těší.

  • Obrázek uživatele Rya

    S nadhledem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Z návrší vypadali maličcí. Hemžící se hmyz, který mohl rozšlápnout patou.
    Proradný bratříček to zřejmě očekává.
    Jistě, ten vtip s prvorozenstvím byl hloupý, ale kdo by čekal, že ho vezme vážně? Taky ho nikdo vážně nebral! Jinak by nebylo třeba trapnýho podvodu, aby vymámil otcovské požehnání! A co z toho měl? Musel opustit domov, dřít na cizím, sám si zažít, jak hořce chutná podraz!
    Tolik let! On na křivdu dávno zapomněl, ale Jákob ne. Plíží se jak šakal. Dopředu nastrkuje ženu a děti. Zaručeně ty míň oblíbené!
    Ezau povzdechl. Vydal se vstříc lidskému hemžení. Přivítal bratra, jak se sluší.
    Políbením.

  • Obrázek uživatele Rya

    Plýtvání

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bodík, navíc. Téma je neodolatelné! ;)

    Drabble: 

    Olověné kruhy se svíraly. Brzy mu začnou lámat kosti.
    „Bolí to,“ podotkl Arthur Dent.
    „Experimentovali jsme s bezbolestným mučením,“ řekl Krucerián omluvně, „ale nemělo to žádné výsledky.“
    Dveře vyjekly. Do místnosti se mátožně vploužil Marvin a namířil na Kruceriána laserovou puškou.
    „Pusť ho a vzdej se,“ zamumlal znaveně.
    Krucerián stiskl tlačítko. Kruhy se rozplynuly ve vzduchu.
    „Jenom iluze,“ vysvětlil smutně. „Šetříme, víte.“
    Artur si ohmatal žebra. „Potřebuju šálek čaje.“
    Když odešel, Marvin ztěžka dosedl vedle Kruceriána.
    „Vy šetříte, a tady se plýtvá,“ povzdechl si. „Nejbrilantnější mozek ve všech vesmírech, a nemám na práci nic jiného než zachraňovat toho bláznivého pozemšťana!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Nepořádek v nářadí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zakázka vypadala slibně. Transport na vězeňskou planetu. Dva dozorci, třicet vězňů. Ti dostanou ochromující látku, jenom pro jistotu. Jsou spoutáni okovy.
    Středověk, pomyslel si kapitán.
    Sešel na nákladní palubu, namířil zbraň na dozorce, kteří plnili injekční stříkačky.
    „Opíchejte sebe, hoši!“
    Překročil bezvládná těla.
    „Gilian!“ zařval.
    „Tady,“ ozval se slabý hlas.
    Prodral se sténající masou.
    „Zase v průseru, bráško? Kdo jsou tvoji kamarádi?“
    „Vzbouřenci. Fajn kluci a děvčata!“
    „To určitě, pitomečku,“ odfrkl a zvýšil hlas: „Vážení, změna letového plánu! Příští stanice Daro!“
    „Proč Daro?“ zeptal se Gilian zvědavě.
    „Protože tamější atmosféra rozpouští těžké kovy,“ odpověděl nenaloženě. „Pilník nemůžu najít už léta.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Pod pláštěm

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vykoupala se, navoněla, jak jí tchyně řekla, ale když se ubírala soumrakem k mlatu, srdce jí prudce tlouklo. Přilehnout ve tmě k muži, s nímž mluvila jedinkrát v životě? Co si o ní pomyslí?
    Jenomže následovala Noemi, protože věřila její lásce a moudrosti, ne proto, aby pohrdala radami!
    Když se Boáz probudil, ležela vedle něj.
    „Kdo jsi?“ lekl se.
    „Rút.“
    „Rút,“ upamatoval se. „Proč jsi přišla?“
    Přetáhl plášť přes jejich hlavy, a v tom útulném úkrytu, tak náhle blízko jeden druhému, mu vyprávěla svůj příběh.
    Tiše naslouchal.
    Když svítalo, už pro něj nebyla cizinkou.
    Vzali se o pár dní později.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ašenovo přání

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na ta, která byla před ním.

    Varování pro alergiky: obsahuje kvetoucí pampelišky
    Varování pro cyniky: obsahuje emoce (ale dělají to ty pampelišky!)

    Drabble: 

    „Zachránili jste Rakasi. Přejte si, cokoliv chcete,“ řekl vévoda.
    Pyšně se culili. Jejich přání byla dojemně skromná.
    Propustil je, aby si to mohli rozmyslet. Obrátil se k Ašenovi, v rukou věneček pampelišek, který Aiko odložila.
    „Uhodnu, co budeš chtít ty.“
    Ašen pokrčil rameny. „Rád zase uvidím město.“
    Vévoda sevřel křehké stonky mezi nehty. První, druhý…
    Budeš mi chybět.
    „Podívám se, kolik sirotků žije v ulicích,“ dodal Ašen.
    Prsty se zarazily.
    „Nerozumím…“
    „Chci další. To je moje přání. Palác je velký a… co vám ty kytky udělaly, můj pane?“
    Utrhané kvítky září na tmavém koberci.
    Po strohé tváři se rozlévá usměv.

    Závěrečná poznámka: 

    A to je konec.

  • Obrázek uživatele Rya

    Čekání

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Loupení o hladu

    Drabble: 

    …ťak.
    Sleduje hodiny. Vyčkává. Srdce mu svírá ledová úzkost.
    Byl blázen, když svěřil osud říše Rakasi do rukou dětí?
    Byl bezcitný hazardér, když riskuje jejich životy kvůli jediné listině?
    Jestli budou přistiženy, ztratí je, varuje spiklence, urychlí vypuknutí války.
    Války, ve které říše padne.
    Jestli uspějí…
    Strážce rozrazí dveře. V ruce svírá svazek dokumentů.
    „Děti?“ vyhrkne vévoda.
    „Vrací se s Ašenem do Paláce.“
    Vydechne úlevou.
    Probere listiny, jednu předá veliteli stráží.
    „Zatkněte všechny najednou!“
    Výslechy, procesy, popravy.
    Až zítra.
    Dnes chce vidět své mladé lupiče, na vlastní oči se ujistit, že jsou v pořádku.
    A zapít s Ašenem přestálý strach.

    Závěrečná poznámka: 

    Pozor, to ještě není konec! ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Loupení o hladu

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na předchozí drabble z Rakasi.

    Drabble: 

    Zkontrolovat dveře. Otevřít okénko v šatně.
    Motá se jí hlava. Možná z protilátky. Možná z hladu. Vstřebává se lépe nalačno, říkali hojitelé.
    Hodiny v rohu místnosti odměřují čas.
    Tik ťak.
    Spouštějí se ze střechy. Tim má odřená ramena. Týden skoro nejedl, aby se do úzkého okna vešel. V šestnácti už není žádný střízlík.
    Tik ťak.
    Prohledávají místnost, otevírají pokladnice. Na stolku se vrší svazek listin.
    Damin okukuje bezvědomé tělo „Možná je nevinný.“
    Aiko odfrkne.
    „Nevinný zradou, myslím,“ upřesní Damin.
    Tik ťak.
    Chodbami domu procházejí hlídači. Služba se jim vleče.
    Tik… ťak.
    Ašen čeká venku. Má pocit, že čas stojí.
    Tik....

  • Obrázek uživatele Rya

    Děvčátko

    Úvodní poznámka: 

    Drabbleti předcházejí ta před ním ;)

    Drabble: 

    Sebral ji na ulici, jako by utrhl květ, mezi tlupou malých žebráků usazených nedaleko brány jeho domu.
    Vypadala na dvanáct. Modré šaty, modré oči. Špína za nehty, tvář jako čerstvě umyté jablíčko.
    „Jsi příliš hezká na tak ošklivé kamarády.“
    Zaškaredili se na něj. Když pokynul svým pacholkům, utekli.
    Dovedl ji do ložnice, kde skrýval svá tajemství: listiny v zamčených schránkách, drobné upomínky na předchozí oběti ve vitrínách.
    Když jí přejel chtivými dlaněmi po těle, zaryla do něj nehty.
    Nestačil zakřičet ani zvednout ruku k ráně. Svaly měl náhle ochablé, ústa němá.
    „Moji oškliví kamarádi tu budou co nevidět,“ zašeptala výsměšně.

  • Obrázek uživatele Rya

    Rakasi

    Rakasi je dědičná monarchie. Protože poslední vládce zemřel bez známých potomků, je v současné době spravovaná vévodou podporovaným (či - poměrně často - podráženým) shromážděním vysokých šlechticů. Kdyby kterýkoliv obyvatel Rakasi slyšel o demokracii, nechápavě by si ťukal na čelo. Společenská hierarchie je respektovaná, zákony přísné, disciplína tuhá, nicméně aspoň vždycky víte, na čem jste, zatímco za minulého vládce si nikdo nebyl jist vůbec ničím. Lépe řečeno víte, na čem jste, dokud se nesetkáte s vévodou, který nectí tradice a mění zavedené pořádky k obrazu svému. V důsledku svých činů má jak nepřátele, většinou mezi mocnými pány, tak příznivce, zpravidla rekrutované z řad zločinců, chudiny a jiné chátry.
    O Rakasi jsou veřejně k mání dvě povídky, jedna je drsná a druhá sentimentální a jestli se jednou s celým tím příběhem vypořádám, budou nejspíš vypadat jinak.
    Vládcův vězeň/a>
    Zelené střevíčky

  • Obrázek uživatele Rya

    Spor

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na předchozí drabblata z Rakasi

    Drabble: 

    Pokud se někdo v tak zranitelném postavení, jako byl Ašen, odvážil přít s panovníkem, musel mít zatraceně dobrý důvod.
    Ašen důvod měl. Plán nabýval zřetelných obrysů a výčitky na ostrosti. Vévoda je snášel s neobvyklou trpělivostí.
    „Jsou pro vás jenom figurky na šachovnici,“ prohlásil Ašen hořce.
    „Nejsou. A pokud ano, chci vyhrát a přitom žádnou neobětovat.“
    „Pošlete tam mě!“
    „Ani nápad.“
    Nedokázal Ašena přesvědčit, že dítě pronikne lehce tam, kde on by zbytečně zemřel.
    Naslouchal jeho zoufalému naléhání, které mohl utnout jediným rozkazem.
    Jenomže pak by se svým strachem zůstal sám.
    Ašen byl jediný, s kým sdílel svou nevyslovenou úzkost.

  • Obrázek uživatele Rya

    Z krajiny vod a strání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A přece! :-)

    Drabble: 

    Klidnou hladinu Sázavy nad Kamenným Přívozem čeřil lehký vánek a pádla opozdilých vodáků. Vážky nad řekou tančily lehkokřídlý waltz, vlaštovky kroužily pod nebem, které měnilo barvu z blankytu na královskou modř. Rzounek s Timinkou odpočívali na zarostlém ostrůvku, jen chvějící se vousky kolem zrzavých tlamiček prozrazovaly, že ještě neusnuli.
    „Nou fjůčr!“ ozvalo se zavřísknutí.
    „Debil,“ poznamenal Rzounek.
    Timinka povzdychla a otevřela oči.
    „Panks noded!“
    Po řece se rychle blížilo cosi neidentifikovatelného, jasně zeleného. Jeden z vodáků se v panice pokusil tu podivnost praštit pádlem.
    „Fááááák!“
    „Zabil ho?“ zajímal se Rzounek.
    „Rzounku!“
    Ale mít šíleného mladšího bratra bylo vážně k zbláznění.

  • Obrázek uživatele Rya

    Rozhovor v zahradě

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod, navíc
    (dneska stejně žádnej bod nedostanu)

    Drabbleti předcházejí předchozí drabblata z Rakasi.

    Drabble: 

    „Tátu občas navštěvoval jeden učitel.“
    „Hm.“
    „Tou dobou řádil ve městě lupič. Byl slavný. Nepolapitelný. Šel hlavně po obrazech a takových věcech. Nakonec ho dopadli. V Paláci.“
    „Pošetilec,“ zamumlal Ašen.
    „Ukázalo se, že on a tátův známej jsou jedna osoba.“
    Ašen zívl.
    „Pamatuju si, že tomu učiteli chyběl prst.“
    Ašen se dotkl palcem pahýlu malíčku.„Býval jsi takové roztomilé, všímavé škvrně.“
    „Zmizel navždycky. Vévoda ho prý nechal umučit.“
    „To vévoda nedělá, Time. Popravy jsou rychlé. Ostatní tresty nekončí smrtí.“
    „Učiteli?“
    „Ano?“
    „Ví vévoda o všem, čemu nás učíte?“
    „Nedělal bych nic za jeho zády.“
    „A proč…“
    „Mě se neptej, Time.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Odpolední vyučování

    Úvodní poznámka: 

    Drabbleti předcházejí ta předchozí. Stačí kliknout na fandom ;)

    Drabble: 

    Vypil korbel piva v krčmě u stájí a vrátil se přes rozkvetlé palácové zahrady.
    Byl vděčný za dar relativní svobody. Ještě vděčnější byl za své žáky. Ať se vzpouzeli nebo mu napjatě naslouchali, byli větrem, který rozháněl stíny zmařených let.
    Odpoledne se věnoval jen pěti nejstarším.
    „Prý jste zruční zloději. Vyzkouším vás.“
    Tim se zamračil. „Proč?“
    „Proč ne? Každá dovednost má smysl. Pradlena si zpívá jen pro radost, ten, kdo rád maluje, nemusí prodávat svá díla. Můžeš být dobrým šermířem a neprolévat krev.“
    Tim nevypadal přesvědčeně, ale ostatní hořeli touhou se předvést.
    Byli jenom kapsáři.
    Mohl je naučit mnohem víc.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokračování příště.

  • Obrázek uživatele Rya

    Nežádoucí přístupy v pedagogické praxi

    Úvodní poznámka: 

    První drabble, zachycující příběh učitele, už napsáno bylo.Tohle.

    Drabble: 

    „Jsou přivyklé volnosti.“
    „Chápu. Pořád na cestách,“ přikývl Ašen.
    V očích měl touhu člověka, pro kterého všechny cesty skončily.
    Smutek vězně.
    „Pořád na ulici, to spíš. Nic záviděníhodného!“
    „Jistě, pane,“ přitakal nepřesvědčeně.
    Vévoda ho chvíli mlčky pozoroval.
    „Mimo dobu vyučování se smíš pohybovat po celém Paláci.“
    Palác, velký jako malé město!
    Ašenovi se rozbušilo srdce.
    „Díky, můj pane.“
    „Jestli vkročíš za hradby nebo budeš krást, nechám z tebe sedřít kůži!“ dodal vévoda varovně. „A co se týče tvých žáků, rákosku používej střídmě! Učitel nemá být krvelačná bestie, kterou těší bolest druhých.“
    „Takoví učitelé nejsou,“ namítl Ašen.
    „Myslíš? Já takového měl.“

  • Obrázek uživatele Rya

    Oči čtou, srdce si pamatuje

    Úvodní poznámka: 

    Jedno navíc, bez nároku na bod.

    Drabble: 

    „Tatííí! Pojedeme lanovkou, jo?!“
    „Nic takového, lenoši!“ vyjel nevrle.
    Ukřivděné kňourání se mu zarývalo do mozku. Obětuje volný čas, aby je vzal do ZOO, a tohle je vděk! Nikde ani kousek uznání! Doma, v práci…
    Jakmile udělá něco pro druhé, chce se po něm ještě víc.
    Rozmrzele zíral do výběhu.
    Kdysi mu to nevadilo.
    Nejbližší lev k němu otočil hlavu.
    Kdysi jednoho lva miloval.
    Pohlédl lvu do očí.
    Byly zlaté.
    Plné konejšivého pokoje.
    „Děcka! Jdeme na lanovku!“
    Nadšeně zavýskaly.
    Usmál se.
    „Odveze nás do čarovné země!“
    Neodvezla.
    A možná přece ano.
    Večer vyhrabal své staré knížky a začal dětem číst.

    Závěrečná poznámka: 

    V originále zní myšlenka znaveného otce samozřejmě vznešeněji:
    "Když vykonáš jeden dobrý skutek, je obvykle tvou odměnou žádost, abys vykonal další, ještě těžší."

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Fámy

    Úvodní poznámka: 

    Drabbleti předchází tohle

    Drabble: 

    Vévodovo prohlášení Tima neupokojilo. Pokračoval v úpěnlivých prosbách, vytrvale, ale s rostoucí beznadějí. Vévoda ho očividně nevnímal. Až poslední věta upoutala jeho pozornost.
    „Říká se o vás, že jste milosrdný!“
    „Opravdu?“ podivil se panovník. „To sis vymyslel!“
    „No… někteří to říkají…,“ znejistěl Tim.
    „A mnozí říkají pravý opak, není to tak?“
    Tim neochotně přikývl.
    „Uklidni se. Lidi toho napovídají!“
    Z nádvoří přispěchal strážce, aby vyslechl vévodovy rozkazy.
    „Zavřít, umýt, odvšivit, obléknout do něčeho slušného. Nakrmit. Ať je prohlédne některý z hojitelů. Učitele jim vyberu sám.“
    „Učitele!“ vyjekl Tim překvapeně.
    „Ano, učitele,“ řekl vévoda. „Zvěsti o mém milosrdenství jsou značně přehnané.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pokračování příště...

  • Obrázek uživatele Rya

    Ruce a oči

    Úvodní poznámka: 

    Drabble souvisí přímo s Timovým příběhem, i když to zatím není vidět...

    Drabble: 

    Žil v okovech, v kobce, ve tmě.
    Zdávalo se mu, že znovu svírá zdobený jílec dýky, kterou uchopil jenom ze zvědavosti. Padla mu do ruky, jako by byla stvořena pro něj. Dokonale tvarovaná.
    Tak jako jeho paklíče.
    Nikdy nenosil zbraň, nikdy nebyl polapen.
    Jen jednou. S dýkou v ruce.
    V Paláci.
    Pár kroků od komnat panovníka.
    Po roce dostal celu. Knihy. Výhled do vězeňské zahrady. Těšil se z tvarů oblázků, listů, motýlích křídel. Z dokonalosti stvoření, která byla očím na čas odepřena.
    Ruce zapomínaly.
    Byl si jist, že jeho lupičský život skončil.
    A ten druhý také.
    Vévodovo rozhodnutí ho zaskočilo.

  • Obrázek uživatele Rya

    Timova cháska

    Úvodní poznámka: 

    Drabbleti předchází tohle

    Drabble: 

    Hleděl oknem na nádvoří, kde strážci prohledávali malé zloděje.
    „Neměli sem chodit,“ povzdychl.
    „Nepředstírej, že ti na nich záleží,“ utrousil vévoda. „Kradli pro tebe, ne snad?“
    Tim byl příliš skleslý, než aby se hájil.
    „Pane, nechte je jít, prosím! Jsou to ještě děti.“
    „Vidím. Mimochodem, tobě je kolik? Třináct? Jak to, že ses dal chytit?“
    Tim pokrčil rameny.
    „Měl jsem hlad a byl jsem unavený.“
    „Zlodějina nevynáší?“
    „Ti malí toho moc nepřinesou. Ale jíst musí.“
    „Nemají rodiče?“
    „Nemají nikoho.“
    Někoho přece jen měli, pomyslel si vévoda.
    Tima.
    „Přestaň si dělat starosti,“ řekl konejšivě. „Tvé lupičské chásce teď budu velet já!“

    Závěrečná poznámka: 

    pokračování příště

  • Obrázek uživatele Rya

    Tradiční trest

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na tohle.

    Drabble: 

    V Rakasi se šeptanda šíří rychleji než úplavice.
    Tomu mladýmu kapsáři nechá vévoda useknout ruce.
    Zvlášť když ji kradmo rozšiřuje městská stráž.
    Pak ho nechá zašít do volský kůže a hodit do řeky, zmetka zlodějskýho!
    Ten den nestál za nic.
    Proč? Protože odmítl prásknout svý kumpány, proto.
    Byli příliš neklidní, než aby se odvážili sahat do cizích kapes.
    Dobře mu tak! Vévoda město od tý nenechavý pakáže vyčistí!
    Stáhli se z tržiště a sešli se v rozvalinách, kde spávali.
    Kdyby se ti ostatní sami vydali spravedlnosti, snad by ho vévoda ušetřil.
    V podvečer stál na nádvoří Paláce hlouček otrhaných dětí.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokračování příště.

Stránky

-A A +A