Moje články

  • Obrázek uživatele Rya

    Obyčejný život

    Fandom: 
    Drabble: 

    Narodil se v roce 1909 v Londýně, vychodil základku, střední, pracoval v bankách v Německu a v Paříži, pak se vrátil domů a dělal zase v jiných bankách. Když mu bylo necelých třicet, chtěl si zajet do Alp zalyžovat, ale nakonec strávil dovolenou v Praze. Za války sloužil u administrativy, a když válka skončila, věnoval se, jaké překvapení, bankovnictví. Zestárl, šel do důchodu.
    Trochu nuda, ne?
    Padesát let po pražské dovolené uklízela jeho manželka na půdě. Jinak bychom se o něm nejspíš nikdy nedozvěděli.
    Ani my, ani těch 669 lidí, kterým se říká Wintonovy děti.
    Ještě žije.
    Spravedlivý mezi národy.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Zlodějská čest

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na tohle

    Drabble: 

    Vévoda nevěřil v metodu cukru a biče; věřil na bič a prvotřídní stejk. Timova záda chladila léčitelova mast a v břiše ho hřála dvojitá porce hovězího.
    „První úkol,“ prohlásil vévoda. „Přivedeš mi tu svou kapsářskou bandu.“
    Tim polkl.
    „Nemám žádnou…“
    „Nezkoušej mi lhát, chlapče!“
    Strach se usadil Timovi v krku jako dusivý uzel. Sevřel rozklepané ruce v pěst.
    Jednou vyvázl, ale jestli teď odmítne panovníkův požadavek…
    Zítra už možná ruce mít nebude.
    „To neudělám, můj pane,“ zašeptal.
    „Na něčem jsme se dohodli,“ připomněl vévoda ledově.
    „Vím, ale… nemůžu je zradit.“
    „Odvést!“ poručil vévoda stroze strážci.
    Když osaměl, zamyšleně se usmál.

    Závěrečná poznámka: 

    pokračování příště... ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Vzpomínky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdysi jsem byl jedináček.
    Jediný. Jedinečný. Zrozený, nestvořený.
    Pořádně zmatený – tolik nevyzkoušených možností, tolik neprošlapaných cest – ale taky spousta zájmu, lásky, přijetí. K nebi jsem vzhlížel s důvěrou.
    Pak se věci změnily. Nejenom k horšímu. Bylo skvělé nebýt sám. Jenomže to jsem si uvědomil, až když jsem zase sám byl.
    Vlastní vinou.
    Toužil jsem po smrti, ale trestem je život.
    K nebi se už nedívám. Nechci z něj vidět ani kousek. Hledím k zemi.
    Musím žít, tak žiju. Mám ženu. Bůh ví, kde se vzala. Mně to neřekl.
    Mám děti a vnuky. A v srdci prázdné místo.
    Postrádám bratra.
    Ábela.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Rya

    Nápady šíleného spisovatele 1: V komoře pod schody

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Danae, protože Vánoce jsou pořád

    Drabble: 

    Přišel znova.
    Duben.
    Stejný, a přece jiný.
    Kvetoucí stromy na Petříně opadaly všechny naráz.
    „Země se otřásla,“ zašeptal mladík dívce a pod vonící závějí ji vděčně políbil.
    Jinde následky nebyly tak neškodné.
    Vládce galaxie Perisel si opařil nasávací chapadla horkým nápojem.
    Hvězdy v souhvězdí Vzteklého psa se přeskupily do tvaru roztomilého voříška; následovalo desetiletí náboženských válek, než uctívači Psího kultu přivykli nové podobě božstva.
    Galaxie Mu narazila do víčka a explodovala.
    Modrá budka se řítila proti proudu času. Její pasažér mládl.

    Stařík zastrčil zavařovačku s vesmírem za sklenice kdoulové marmelády a odšoural se do kuchyně.
    Byl čas na šálek čaje.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak se Pažout zlobil

    Úvodní poznámka: 

    Drabble bylo napsáno na obranu mých oblíbených postav.

    Drabble: 

    Jednou Pažout praštil o stůl nějakou knížkou a řekl, člověče, Horáčku, pamatuješ, jak jsme měnili pravopis, a Horáček odpověděl, jasně, vždycky z toho byl průšvih, a Pažout řekl, koukni, tady si s I a Y dělají co chtějí a lidi jim za to platí! Horáček otevřel Opráski a začal se chechtat, ale Pažout se mračil, kdybychom to dělali my, bude průšvih zase. Horáček řekl, třeba ne, a přepsal ceduli jejich podniku na ZÁMEČŇYCTVÝ – VÍROBA KLÝČŮ, a Pažout vzdychl, teď k nám lidi přestanou chodit, ale lidi k nim chodili dál, protože tohle zámečnictví bylo prostě nejlepší v okolí, pravopis nepravopis.

  • Obrázek uživatele Rya

    Speciální oddělení Soví pošty

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo jedno sovátko. Přemýšlivé, brejlaté. Toužilo pracovat u SOPS. Kurýři SOSP jsou důležití. Nosí slova do příběhů.
    „Jsem ale malé. Neunesu velký vak.“
    „A tenhle? Je v něm sto slov.”
    „Jenom?“
    „Jsou lidi, sovátko, kterým stovka stačí na vyjádření myšlenky. Nebo pěti. Jsou takoví, kterým nestačí statisíce.“
    „Opravdu?“
    „Onehdy jsem posílal slova na tři tlusté knihy. Řeknu ti, škoda slov!“
    „Knih o čem?“
    Šéf SOSP koukl na sovátko. Bylo tak mladé, tak nevinné!
    „O míchání barev. Hlavně šedivé. Chceš tu práci?“
    Sovátko je teď kurýrem SOSP. Nosí balíčky lidem, kterým stačí sto slov, aby vyjádřili myšlenku.
    Nebo třeba pět myšlenek.

  • Obrázek uživatele Rya

    Veřejné ohrožení

    Úvodní poznámka: 

    Double drabble pro Julii a Quiquillu.
    Veselé Vánoce! ;)

    Drabble: 

    Jednou šli Mach a Šebestová, která už nebyla Šebestová, ale Machová, s Horáčkem a Pažoutem na pivo, a přišla řeč na to, co prováděli v dětství, a Machová řekla, teda vy dva, kluci, vy jste teda byli čísla, přímo veřejný ohrožení, to se hned tak nevidí. Jenže Pažout prohlásil, omyl, veřejný ohrožení jsme nebyli my, nýbrž vy s tím vaším sluchátkem, vy to ani nevíte, ale málem jste mě připravili o život, prej štěkám jako hrom, ať je koček milion, jenže milánkové, já jsem na kočky alergickej, a milion koček, to už přestává bejt sranda, já byl sám doma, všude kočky, sotva jsem dejchal, přemejšlel jsem co teď, zavolal bych záchranku, ale na telefonu seděla kočka, tak jsem vyházel věci z ledničky a vlezl si dovnitř, studenej vzduch je dobrej na dejchání a v ledničce kočky nebyly, jenom kuře, co jsem zapomněl vyndat, ale zase tam byla zima, říkal jsem si, jestli je lepší zmrznout nebo se udusit, už jsem neměl ani sílu vylézt, ještě že přišel tuhle Horáček. Vyhodil kočky, zahřál mě, dal mi umělý dejchání, ale bylo to o fous.
    Mach a Machová byli celí zděšení, ale Horáček se usmál a povídal, mně se to vlastně docela líbilo.

  • Obrázek uživatele Rya

    Noční procházka

    Obdarovaný: 
    Hippopotamie
    Fandom: 

    Milá Hippopotamie! Ano, už zase! (Snad si teď neříkáš No nazdar, už zase!;)) Vybrala jsem si Tě s myšlenkou, že zas napíšu něco z našeho oblíbeného fandomu, jenomže jak jsem si přečetla tu větu o okrajové postavě, jedna taková se mi usídlila v mozku a už se nedala žádným způsobem vypudit. Takže jen tiše doufám, že proti tomuto fandomu (a té neústupné postavě) nemáš nějaké zásadní námitky.
    Krásné a požehnané Vánoce!

    Rya

    Děkuji Aries za betaread povídky

  • Obrázek uživatele Rya

    Píseň o Kalliopé

    Obdarovaný: 
    Danae
    Fandom: 

    Toto je vánoční dárek navíc, protože si Danae přála zpracování nějakého nápadu šíleného spisovatele Richarda Madoca a mě lákalo napsat sestinu, což je tedy pořádně vypečený poetický útvar. Protože sestiny nejsou tak populární jako třeba sonety, dovolím si krátký teoretický úvod.

  • Obrázek uživatele Rya

    Záchranáři

    ZÁCHRANÁŘI

  • Obrázek uživatele Rya

    Deset temných historek

    Drabble: 

    Aries: La Llorona . Nádherné a smutné a děsivé.
    Kleio: Nevěřící Tomáš . Ještě jsme nic nevěděli, a už jsme se báli.
    Dangerous: Noc, která nebyla . Coleridgova Christabel je pořádně tajemná a Dangie to napětí mistrně stupňuje.
    Aveva: Zrcadlo . Chudák Jošt! A dál?! Co se dělo pak?!
    Smrtijedka: Oči. Drabble stačí, doprovodné video si raději nepouštějte - nebo aspoň ne na noc!
    vatoz: Cesta pro jméno . Strašlivé. Ani nechci vědět, jak to bude pokračovat… (ale jo, chci – že ten klouček TO nechytil, že ne?!)
    Amaranta: Průnik . Celé to bylo hrozně napínavé a temné a tahle erotická pasáž možná nejvíc.
    Saphira: Poslední nádech . Ano, pořádně se nadechněte... temnotou obchází netvor a nikdo netuší, jak vypadá!
    Lee: Na konci bylo slovo . Víme, co bylo potom, ale nikdy mě nenapadlo si představit ten děs předtím.
    Arengil Šerá brázda 9 . Ještě že do kina půjdeme na Šerou brázdu hromadně a budeme se držet za ruce...

  • Obrázek uživatele Rya

    Někdy jest lépe domov opustiti...

    Úvodní poznámka: 

    Nakonec jsem se rozhodla vybrat drabble, které mi nejvíc zvedlo náladu. Bylo mi ten den smutno a ještě navíc vyšla dvě přesmutná májovská drablata, a já měla vždycky pro toho ubohého vězně slabost - tak jistě, byl to loupežník a taky ta otcovražda, ale kdo z nás je dokonalý, že? A když jsem navzdory třem krvelačným autorům dosáhla pro Viléma happyendu, udělalo mi to tak dobře...
    Takže AU, pro Dangie a pro Lejdynku a taky pro všechny milovníky šťastných konců ;)
    Jo, a některé kousky jsou od pana Máchy, ale ty jistě poznáte.

    Drabble: 

    „…zemi milovanou, kolébku mou i hrob…“
    ...tu poslední myšlenky odsouzencovy přerušeny jsou hlučnými údery kopyt a divokými výkřiky. Dvé známých silných paží do sedla jej zdvíhají, zatímco houf zbojníků ostrými meči drží v šachu vojenský pluk.
    Nehnutý stojí lid i kat, zatímco vězeň jest ku svobodě unášen. Když nad dálkou temných hor poslední požár plá a v hluboké ticho měsíce vzchází zář, jsou již daleko. Pátravý pohled Vilémův jeho uchvatitel rozpačitě oplácí.
    „Měli bychom odjet,“ navrhuje. „Přesunout se pod slunce jiného světa. Možná Itálie - loďky bílé – věž – město – bílých ptáků rod – vše stopeno v lůno vod…“
    „Proč ne,“ souhlasí Vilém.

    Závěrečná poznámka: 

    Ten rozpačitý únosce pochází z Dětinství mého věku od Dangerous.

  • Obrázek uživatele Rya

    Rozhovor s dobrodruhem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zvažoval jste účast ve výpravě dlouho?

    Víte… dělo se to překotně, spousta rušivých vlivů… řekl bych, že jsem se rozhodl rychle.

    Přinesla vám nějaký zisk?

    Něco jsem si přivezl. Ale to není důležité… podstatnější je, co s vámi takové putování udělá. Jak ovlivní vás a všechno. Třeba domov se teď zdá menší, a zároveň o hodně větší, jestli mi rozumíte. A ti, s kterými jsem cestu sdílel – změnili mě. Možná, že i já jsem maličko změnil je.

    Váhal byste, kdyby přišla podobná nabídka?

    Další nebezpečí, útrapy a nepohodlí?
    Ani na okamžik!

    Děkuji za rozhovor, pane Pytlíku.

    Neviditelný fandom: 
    Hobit
  • Obrázek uživatele Rya

    Slavnost v Chrámu

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní vzpomínka na loňské noční můry.
    Věnováno Ave, k narozeninám

    Drabble: 

    Jeden den v roce, ve výročí zrození Velké, panuje v Chrámu klid. Naleštěné obětní nože spočívají na svých místech nečinně. Odrážejí paprsky slunce, které se horce a nemilosrdně kutálí po obloze.
    Stín chrámových zdí je konejšivý. Novicům je dovoleno porušit mlčení a jejich šepot se odráží od kamenů nádvoří.
    Strážci Pramene je řetěz povolen o několik článků.
    Vězni v kobkách smějí nerušeně odpočívat ve svých okovech.
    Prvního se cítí prázdný jako manžel, kterému se milovaná vymkla z objetí. Utěšuje se myšlenkou na dvojité obětování.
    Prohřešky jsou sčítány a viny váženy jako kdykoliv jindy, ale trest se odkládá.
    Na příští den.

  • Obrázek uživatele Rya

    Někdy jest lépe domov opustiti...

    Úvodní poznámka: 

    Totální a vyprovokované AU!
    Obsahuje části autentického textu
    Věnováno Dangie a Lejdynce ;)

    Drabble: 

    „…zemi milovanou, kolébku mou i hrob…“
    tu poslední myšlenky odsouzencovy přerušeny jsou hlučnými údery kopyt a divokými výkřiky. Dvé známých silných paží do sedla jej zdvíhají, zatímco houf zbojníků ostrými meči drží v šachu vojenský pluk.
    Nehnutý stojí lid i kat, zatímco vězeň jest ku svobodě unášen. Když nad dálkou temných hor poslední požár plá a v hluboké ticho měsíce vzchází zář, jsou již daleko. Pátravý pohled Vilémův jeho uchvatitel rozpačitě oplácí.
    „Měli bychom odjet,“ navrhuje. „Přesunout se pod slunce jiného světa. Možná Itálie - loďky bílé – věž – město – bílých ptáků rod – vše stopeno v lůno vod…“
    „Proč ne,“ souhlasí Vilém.

  • Obrázek uživatele Rya

    Příklady táhnou

    Drabble: 

    Růže mám nejradši šípkový. U horního plůtku nám roste pár keřů.
    Chystám večeři a koukám oknem do zahrady na Josefa, kterej opatrně setřásá růžový kvítky do čepice. Roztržitě uvažuju, proč to dělá. Že by chtěl přilepšit králíkům?
    Brácha se Šimonem dorazí z výletu až se soumrakem, utahaný a zpocený.
    „Vezmu si čistý ručník, můžu?“ hrne se Šimon do naší ložnice.
    Na prahu okouzleně zavzdychá.
    Koukneme mu s bráchou přes rameno.
    Postel oblečená do růžovejch plátků vypadá jako ze snu.
    Brácha obrátí oči v sloup.
    „Ty máš teda nápady, člověče,“ prohodí k Josefovi.
    Pak popadne misku a odhodlaně vyrazí do tmy.

  • Obrázek uživatele Rya

    Milosrdenství

    Drabble: 

    Pro zrádce panovníka nebyla obyčejná poprava dostatečným trestem. Kati je udržovali naživu týdny, v dlouhém a trýznivém umírání.
    Mysleli na to oba: vévoda, jemuž čepel zrádného strážce projela stehnem a přišpendlila ho k podlaze, i útočník, který ležel vedle něho s Janisovým mečem na krku.
    "Zabij ho!“ přikázal Wilhelm Janisovi.
    Mužovy oči se naplnily nejprve nevírou a vzápětí vděčností.
    Janis zaváhal.
    Z chodby se ozývaly výkřiky.
    „Prosím!“ Strážcův hlas úpěnlivě žadonil. „Udělej to. Rychle!“
    Janis pochopil.
    Krev vévody a zrádce se smísila na podlaze.
    To dřevo se může rovnou vytrhat a vyhodit, pomyslel si Wilhelm těsně před tím, než omdlel.

  • Obrázek uživatele Rya

    Na koledě

    Úvodní poznámka: 

    Vlastně jsem si chtěla něco na nějakou písničku napsat už dávno ;)

    Drabble: 

    Mráz zalízá za nehty, proniká až k serci. Klopejtám po bouchoři od mosky k mosce a doufám, že se ňáká paňmáma ustrne a naplní mi břicho vod hladu bolavý. Dyť budou Vánoce a to si i sedlák na chudý spomene!
    Nejni to však jediný toužení, co mě na nohouch drží. Šak sem z chalupy na venek nemusíla, dycky mi spaní vod hladu pomůže! Ale kdybysem Francka ani očkem nespatříla, to bych vod samýho smutku mohla umřít.
    Já su jen chudobný ďouče z chalupy a on by moh s bohatou v prachovejch peřinách líhat, ale teplejc by mu pro to nebylo!

    Závěrečná poznámka: 

    Nenašla jsem text mé oblíbené koledy na netu, takže ho reprodukuji po paměti:
    Přišla jsem k vám na koledu,
    dejte mi syna!
    Nechce se mi samé líhat,
    je velká zima.
    Mám roztrhanou peřinu,
    čimpak já se přikryju,
    jestli mi ho připovíte
    tak zejtra přídu.
    Nemračte se, panímámo,
    že jsem chudobná,
    a že žádnej u muziky
    ke mně se nemá.
    Umím šít a pracovat,
    zelé šlapat, tancovat,
    a vašeho Francka budu
    věrně milovat.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jeden z mnoha listů

    Drabble: 

    Miluji Vás, Naomi.
    Spokojeně přečetl krátký řádek. Bylo to dobré. Stručné, výstižné, pravdivé. Slova omšelá tím, jak je tisíce lidí již stovky let opakují, ale těžko by hledal lepší.
    Zapečetil list, neurčitě přemítaje, co s ním udělá. Na jaře se už v Paláci nezatápělo. Mimoděk pohlédl ke krbu, o kterém si byl jist, že je vymetený a prázdný, jenže s údivem zjistil, že v něm plápolá velmi malý, nenápadný ohýnek.
    Přesunul svůj zrak na Janisovu tvář. Mladý strážce snesl jeho zkoumavý pohled bez jediného mrknutí.
    Pán Rakasi podal strážci dopis.
    Oba se zaujatě dívali, jak se mění v šedivý popel.

  • Obrázek uživatele Rya

    Váhavý dobyvatel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kde by jiní viděli otevřené brány, byly pro Šaela zamčené dveře. Vztáhnout touhu ke komukoliv, kdo mu byl povinován poslušností, považoval za nečestné. Nebál se odmítnutí; obával se, že by bylo považováno za nemožné.
    V cimře s postelí, která by stačila pro početnou rodinu, nabídl Taminovi víc než tvrdou zem. Mladík vděčně přijal. Usnul, jakmile položil hlavu na polštář.
    Šaelův neklid ale spánek zaháněl. Váhavě položil ruku na chlapcovo rameno a pevně zavřel oči. Když si po chvíli dovolil kradmý pohled, Tamin stále tvrdě spal. Ve světle měsíce viděl, že se ze spánku usmívá.
    Pozoroval spící tvář až do svítání.

  • Obrázek uživatele Rya

    Sny kamenů

    Úvodní poznámka: 

    Pro Aries

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pod prvním městem druhé leží,
    Svět skrytých řek, svět tajných věží,
    A skalní stěny, tak tiše snící
    O nebi, o hvězdách, o měsíci,
    O věcech nikdy neviděných,
    O příběhu, jejž četla z dlaní
    toho, kdo jemně dotýká se
    kamenů v jejich němé kráse.

    O tom, kdo mlčí jejich řečí,
    S kým navzájem se kouzly léčí,
    Kdo vchází slují do tmy dolů
    Vdechovat vůni karneolů.
    Tvrdost a pevnost, sílu skály,
    Chápe jen ten, kdo sám je stálý,
    Kdo ve vichřici neohne se,
    Kdo za svou věrnost jizvy nese.

    Jak klidno je tu: jen šepot kapek
    A v písku otisk liščích tlapek.

    Neviditelný fandom: 
    Budeč: Liškomág Evžen
    Budeč
  • Obrázek uživatele Rya

    Strýček sýček

    Drabble: 

    Bylo jedno sovátko, to tmoplaché, které nosilo tmoodpuzovací brejličky. Ale tuhle vyprávěnku možná znáte, tak vám o sovátku povím víc.
    Kdo má brejličky, je tuze inteligentní a přemýšlivý. Takové bylo i sovátko. Nejvíc přemýšlelo o svých příbuzných.
    Že prababička sovice sněžná nosí sníh, to bylo jasné.
    Že mamince, sově pálené, to tuze pálí, o tom nebylo pochyb.
    A děda výr dělal víry. Nebo výry? Možná obojí.
    Ale co strýček sýček?
    „Já, mé malé sovátko, přihoukávám smrt,“ řekl strýček sýček důležitě. „Komu zahoukám, musí umřít!“
    „A kdo zahouká tobě, strýčku?“ zeptalo se sovátko.
    „Nikdo!“ odpověděl sýček vítězně. „A proto nikdy neumřu!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Na lovu

    Úvodní poznámka: 

    Tohle je začátek povídky, kterou nosím v hlavě. Vím, jak se bude jmenovat, vím, co v ní bude, vím, že je to dárek, a vím, pro koho. Jenom nevím, kdy budu mít čas ji napsat...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stlačil zběha na kolena a svázal mu ruce za zády. Mladík se nebránil. Očividně měl větší hrůzu z lesa než z čehokoliv jiného.
    Z porostu se ozvalo zařvání.
    „Leún!“ zakvílel uprchlík a vystrašeně se přitiskl k Šaelovi.
    „Buď tiše!“ Sevřel chlapcovo rameno a ucítil, jak se chvěje. „Není to démon. Je to kasía, Kráska. Kočkovitá šelma.“
    „Kočka? Veliká kočka?“ strach vystřídal zájem. „Takové jsme doma lovili!“
    „Tak velké asi ne,“ povzdychl Šael. Vytáhl dýku a přeřízl provaz. Zbraň vtiskl zběhovi do ruky. „Máš právo se bránit. I když nemáme žádnou naději.“
    Smrt vyrazila z lesa, zuřivá a s vytasenými drápy.

  • Obrázek uživatele Rya

    Poslední myšlenky Jayneho Cobba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvě minuty.
    Ruka na tlačítku.
    Smrt.
    Nejsou žádný slova, kterejma to zvrátit.
    Jasně, prodal jsem je, ale taky dostal ven! Nebyla jiná možnost, ale stejně… ta holka byla šílená, bodla mě… odměna za uprchlíky byla velkorysá.
    Když mi doktor ukazoval její mozek … táta byl stará škola, pro ránu nešel daleko, ale já umím špatný vzpomínky schovat. River ne…
    Nebudu škemrat, chcípnu jako chlap.
    Ale ostatní to nemusí vědět. Když mi Simon děkoval, cejtil jsem hrdost, jako čestnej chlap.
    Ať po mně zůstanou dobrý vzpomínky.
    To by Mal udělat mohl.
    Zařvu svý poslední přání.
    Najednou mám život zpátky.
    Nevím, co dál.

    Závěrečná poznámka: 

    Atypické zacházení s očividnými zrádci mi vždycky přijde nesmírně zajímavé.

  • Obrázek uživatele Rya

    V zajetí středověku

    Úvodní poznámka: 

    Navíc, nesoutěžní

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsem Martin, tesařův syn, a ničím než tesařem býti nesmím. Není v mé moci povznést se nad řemeslnický stav, byť mě ustavičně sžírá touha poznat víc a činit něco jiného než budovat krovy chrámu.
    Mé myšlenky jsou kacířské. Nechávám si je pro sebe, stejně jako touhu uprchnout z města, kde náš dobrý pán Matyáš a konšelé bdí a chrání nás před světem za zdí, jenž proniká do našeho pomalu plynoucího času svými pachy a hluky.
    Zatímco ostatní tovaryši kradmými, leč lačnými pohledy stíhají zbožné panny při nedělní mši, já pozoruji své druhy pohledy ještě kradmějšími, a spřádám plány na útěk.

  • Obrázek uživatele Rya

    Krize identity, ta první

    Úvodní poznámka: 

    K tomuhle drableti patří ještě tohle: http://sosaci.net/node/5893

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pravidla to připouštějí. Možnost svést na vedlejší kolej přebytečná drablata, která se vtírají do mozku, vypadala lákavě. Alter ego, druhá identita. Jenomže s touhle jsou potíže! Od začátku se chová jako nějaká svéhlavá postava. A myslí si, že je chlap! Já jsem ovšem žena, nepochybně, denně to kontroluji. Ale ano, jistě, slyšela jsem, že prý duše každého obsahuje obojí, ale to jako fakt?
    Vymyslel si vlastní příběh. Nadává, že má místo jména zkratku. Ale zřejmě se domnívá, že znamená Sexuální Idol!
    A drží se zuby nehty jednoho fandomu!
    Už jen jedenáct dní, se.ide, bláznivý pohádkáři!
    Bude se mi trochu stýskat…

  • Obrázek uživatele Rya

    Setkání po letech

    Úvodní poznámka: 

    Mám slabost pro pro problémové a zlobivé děti a téhle dvojky mi bylo vždycky trochu líto. A taky jsem si to musela zkusit, aspoň jednou ;)

    Drabble: 

    Když Šebestová už nebyla Šebestová, nýbrž Machová, šla s Machem po ulici, a koho nepotkají, jako Pažouta a Horáčka, ano, ty známé výtržníky ze 3. B, ale nevypadali jako výtržníci, vypadali docela mile, tak se dali do řeči a dozvěděli se, že ti dva mají spolu zámečnickou dílnu, a nejenom dílnu, taky byt a vůbec všechno. A Mach se zeptal, kluci, proč jste ve škole tak vyváděli, a oni se začervenali a řekli, protože jsme vůbec nevěděli, co se s náma děje.
    Když se rozloučili, vytáhl Mach sluchátko a řekl, „Je to vůbec možný?“ a sluchátko odpovědělo, „Možné to je!“

  • Obrázek uživatele Rya

    Zdravíme a těšíme se, tvoji P.I.F.K.A.

    Úvodní poznámka: 

    Toto drabble spadá do neexistujícího cyklu Viktorka po dvaceti letech.
    Věnováno Ave.

    Drabble: 

    Prej už po tý operaci nebudu žena.
    Ani nevím, kdo tak blbý slova řekl.
    Mám to za sebou, ležim v nemocničním pokoji a prohlížím si obrázky, podepsaný legrační zkratkou. Namalovali je naši mrňousové.
    Brácha, Šimon a starší část party cestujou s Matyášem po Africe. My jsme dostali na starost potěr, a nakonec s nima válčí Josef sám.
    Iana, Naiina provorozená. Adélka a Kryštof, naše vnoučata. Filip, nejmladší z bráchova čtyřlístku.
    Písmeno P znamená Pepa.
    Soukromej vtípek. Josefovi neříká nikdo Pepo. Ale my tak říkáme – jistý jeho části.
    Pepa se na mě těší.
    Najednou se cejtim strašně moc a nádherně žensky.

  • Obrázek uživatele Rya

    Experiment

    Úvodní poznámka: 

    Fandomem je úžasná kniha, která je psána z pohledu patnáctiletého autistického chlapce.

    Drabble: 

    (227)

    Dřív jsem míval hodně behaviorálních problémů. Táta říkal: „Christophere, tvoje behaviorální problémy mě přivedou do hrobu!“. Je to nesmyslná věta, protože do hrobu vás nemohou přivést ani problémy, dokonce ani nemoc nebo úraz ne. To mají na starosti pohřební služby. Zjistil jsem si to, ale když jsem to tátovi řekl, měl v obličeji tento výraz :-( .Podle Siobhan to znamená smutek. Já si to nemyslím. Kdysi jsem zkoušel, jestli hnědé předměty vydávají jiné křupnutí než zelené, když je rozšlápnete. Použil jsem při experimentu tátovu dýmku a táta se tvářil takhle, ale nebyl to smutek. „Teď jsi mě naštval, Christophere“, řekl.

  • Obrázek uživatele Rya

    Staré rány

    Úvodní poznámka: 

    Toto drabble se odehrává tři měsíce po konci Wilhelmova uvěznění

    Drabble: 

    Tekutina slabě světélkovala.
    „Vzácnost. Dárek od chórských čarodějů,“ řekl Akras.
    „Za pašování čarodějných substancí je trest smrti,“ poznamenal vévoda Wilhelm.
    „Doufám, že mě ušetříte, můj pane.“
    „Možná,“ ušklíbl se Wilhelm. „Co s tím?“
    „Vetře se do jizev. Hojí i staré rány. Ovšem poněkud… bolestivě.“
    „Zkoušel jste to?“
    „Samozřejmě.“
    „Ne na nějakých nebohých vězních, doufám.“
    „Na jednom ano. Kdysi.“
    Vévoda pochopil.
    „Ach ano. Vzpomínám si.“
    „Tentokrát vás mohu uspat,“ nabídl Akras.
    „To nebude nutné.“
    Když vévoda odešel – s úsměvem, snad jen trochu bledší než obvykle – sňal Akras rukavice. Opatrně se dotkl prstem zbytku tekutiny.
    Křídlem hojitelů se rozlehl jeho bolestný výkřik.

  • Obrázek uživatele Rya

    Ženská otázka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Říkal jim přece, že se vrátí. Opakovaně. Ale nenaslouchali moc pozorně. Na to byli příliš zaujati svými hádkami.
    Opustili ho, utekli, zapřeli ho. Jak vylekané děti! Ale co, nestojí to za zmínku.
    Však oni dospějí. Změní se.
    Ovšem to, že se chovali hrubě k těm obětavým, nenápadným družkám, které je vždycky doprovázely, které o ně tiše pečovaly! Že jim nevěřili, že jim nadávali do lhářek a bláznů, tak tohle jim tedy nedaruje!
    To si spolu vyříkají!
    Ukázal se jedenácti, když byli spolu u stolu. Vyčítal jim tvrdě jejich nevíru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, které ho první viděly vzkříšeného.

    Závěrečná poznámka: 

    Poslední dvě věty jsou (mírně upravené) z Markova evangelia.
    A skutečně, tohle je to jediné, co Ježíš svým učedníkům vytknul ;)

  • Obrázek uživatele Rya

    Interview s mecenášem, aneb návod na změnu světa

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Danae, s poděkováním za inspiraci ;)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nechte toho! Nejsem úspěšný, majetek jsem zdědil. A nejsem žádný světec.
    Výbuch na základně Whisper jsme přežili jen dva. Mně byly čtyři. Za patnáct let, než dorazila záchranná jednotka, mi můj pečovatel dokonale vštípil několik zásad.
    V praxi jsem si je mohl vyzkoušet, až když jsme se odtamtud dostali.
    Být ohleduplný.
    Nepřihlížet nečinně utrpení.
    Starat se o druhé víc než o sebe.
    Ale o sebe se starat taky pečlivě.
    Poslouchat dobré rady.
    Jistě, šel mi příkladem. Jenže se řídil přísnějšími pravidly.
    Ne, nebyl to člověk.
    Ale řeknu vám, kdyby lidé převzali něco ze zákonů robotiky, byl by svět lepším místem!

    Neviditelný fandom: 
    Robouniversum (Isaac Asimov)
  • Obrázek uživatele Rya

    Zdroje inspirace

    Úvodní poznámka: 

    Drabble obsahuje jedno sprosté slovo. A víte co? Na některá místa sprostá slova prostě patří! ;)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někdy mám chuť nevstat, někdy mám pocit, že se proti mně spikl svět, někdy mě zavalí chmury jako mlha.
    Předpokládám, že to tak má občas každý.
    Vzpomínky jsou strážní andělé. Zanesou mě na místa, kde se kuráž drží zuby nehty.
    Ozařování je kratičké, čekání dlouhé. Denně potkáváme stejné lidi. Romského kloučka na koloběžce, doprovázeného celou rodinou. Osmdesátiletou paní s myslí ostrou jako břitva. Nádhernou dívku, pečlivě nalíčenou, s hedvábným šátkem na hlavě. Kráčí o berlích, vzpřímeně, s hlavou vysokou vztyčenou. Nosí minisukně. Má krásnou nohu.
    „Nějaký depky ať jdou do prdele,“ prohodí ke kamarádce, když jdou kolem nás.
    Přesně tak.

  • Obrázek uživatele Rya

    Z budoucnosti

    Úvodní poznámka: 

    Tohle drabble je pro Ave, která chtěla příběh z budoucnosti, a pro Kleio, která si přála smíření.

    Drabble: 

    O dětech debatovali kluci od dubna 2013, kdy do toho šla Francie. Čtyřletá Nia přibyla do rodiny hned potom, co se ledy prolomily u nás. Nejroztomilejší dítě na světě.
    Nejedna rozhádaná rodina se smíří přes vnoučata. Ale u Šimonovejch rodičů to byl opravdu zázrak. Patřili mezi zarputilé odpůrce adopcí tohohle typu.
    Dokud se čirou náhodou nesrazili s klukama a malou ve Stromovce.
    Koukali na sebe beze slova. Pak Nia z nějakýho důvodu chytila Šimonovu mámu za ruku a držela ji jako klíště.
    Myslím, že v tu chvíli sevřela do něžnejch klepýtek i její srdce.
    Zbytek uzdravil čas a dobrá vůle.

  • Obrázek uživatele Rya

    Výlet

    Úvodní poznámka: 

    Děkuji Dangerous za zapůjčení postav; k objasnění doporučuji tohle drabble

    Drabble: 

    Žádný bráchovo a Šimonovo kamarády jsem neznala a z toho, že pojedeme na výlet v pěti, jsem byla dost neklidná.
    Ale vypadali sympaticky, jak stáli na nádraží a vstřícně se usmívali. Ten tmavovlasej, Daniel, měl v očích něco povědomýho. Otisk přestálýho smutku, opuštěnosti, takovej, jakej museli mít Jeníček s Mařenkou, když zjistili, že jsou v lese sami.
    Stejnej smutek, jakej má v očích Šimon.
    Jenže z Daniela jsem cejtila, že už je z toho lesa venku.
    A Šimon v něm pořád bloudí.
    Ten den jsme se hodně nasmáli, a to bylo dobře, protože smích vyhání smutek z očí.
    Na chvíli.

  • Obrázek uživatele Rya

    Když se slova nepřátelí

    Úvodní poznámka: 

    Vysvětlení: já prostě nemůžu jít spát, dokud sem nedám aspoň něco. Je to úchylný, já vím, ale je to tak.
    Upozornění: pochopím odepření bodu v důsledku nevalné souvislosti s tématem.
    Varování: drabble není v próze.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Znaveně bříška prstů hladí
    Zorané řádky klávesnic
    Tak rády slova v příběh řadí!
    Čekají nápad, ale nic!

    V oparu líném mysl sní si
    V meandrech mozku závitů.
    Letargie se těžko křísí.
    Tak volám Múzu. Přijď! Jsi tu?

    Múza je bezstarostný pěvec
    Když setřese hlas rozumu.
    Baloňák shodí a jde na věc
    Chtivě jak dlaždič po rumu.

    Vždy verše mívá pohotově
    Nosí je jen tak po kapsách
    Lehký má krok i v těžké době
    A netrápí ji žádný strach.

    Slova jsou kostky, hravé děcko
    Snadno je vznese do věží.
    A to je snad pro dnešek všecko
    Vždyť o tolik zas neběží.

  • Obrázek uživatele Rya

    Černej led

    Úvodní poznámka: 

    Tohle drabble se jako první skutečně vztahuje k vlastnímu Viktorčinu příběhu , na rozdíl od dosavadních historek rodinného charakteru.
    Obsahuje tudíž celkem nevýznamný spoiler.

    Drabble: 

    Jsem malá, maličká, uvězněná ve kře černýho ledu, kolem kterýho se horce vzdouvá zuřivost.
    Vzpomínky mě opouštějí. Vědomí zvolna vychládá.
    Zapomínám listí a kamení, vůni posečený louky v pravý poledne.
    Zbytek paměti mě přivazuje k jménům kopců, kotev země, vlajkových stožárů kraje.
    Strážná hora, Havraní vrch, Kamenná hůra.
    Nejsem sama sebou, jsem pomstou, horkým plamenem mrazivý nenávisti.
    Vlhošť, Ostrý, Hájenec, Mlýn.
    Zapomínám ryby a ptáky. Zapomínám tváře svejch milovanejch.
    Za černým ledem plavou lidský oči.
    V konečcích mejch prstů se sbírá vražednej oheň.
    Oči jsou bezbranný, udivený.
    Neznámý.
    Až oheň vzplane, vyhasnou navždy.
    V posledním okamžiku je poznám.
    Patřily Šimonovi.

    Závěrečná poznámka: 

    Julie?! Kde to je?

  • Obrázek uživatele Rya

    Velkej úklid

    Drabble: 

    Svýho času jsme se s bráchou na chalupě střídali. V tý době jsem o něj mívala opravdu strach. Nijak zvlášť se nesnažil zakrejvat stopy divokejch mejdanů. V očích měl podivnej výraz, napůl zoufalej a napůl lačnej.
    „Mohl bys tam občas něco udělat,“ soptila jsem.
    „Například?“
    „Uklidit! A namazat dveře, například! Vržou!“
    Ukliď si v životě, chtěla jsem mu říct.
    Ale netroufala jsem si.
    Příště to bylo zase stejný.
    Pak jsem jednou přijela a dveře do vypulírovanejch místností byly tichý jak kočičí krok.
    „Něco novýho?“ zeptala jsem se po návratu.
    „Coby,“ usmál se. „Uklidil jsem.“
    O týden pozdějc mi představil Šimona.

  • Obrázek uživatele Rya

    Hlína a touha

    Úvodní poznámka: 

    Varování: drabble je psáno ve stavu vyčerpání
    (no - a vlastně, teď mě napadá, že se to k němu docela hodí... ;) )

    Drabble: 

    Samci nory nehloubili; domov potřebovala mláďata a bylo věcí ramlic, aby se o hrabání postaraly. Jenže Ostružník měl pravdu a jejich zkušenosti z dlouhého putování ji potvrzovaly. Jestliže nezmění své zvyky, nepřežijí.
    Překonávali únavu, bojovali s přirozeným instinktem, který jim velel utéci od nezvyklé dřiny, snášeli bolest ve svalech a v tlapkách.
    Vyčerpaní králíci ani nevěřili, že namáhavé hrabání někdy skončí.
    Ale touha po domově, skrytém pod zemí, udávala znaveným srdcím rytmus naděje. Než se slunce ponořilo do bukového lesa, stal se jejich sen skutečností.
    Poslední hrábnutí, poslední kopnutí, a Plástev, pýcha a útočiště králíků z Kamenitého vrchu, byla hotova.

  • Obrázek uživatele Rya

    Den umírá v růžové

    Úvodní poznámka: 

    Varování: drabble se pokouší být romantické.

    Drabble: 

    V letní podvečer vyšlapeme na Strážnou horu, vylezeme na rozhlednu a koukáme, jak se slunce ukládá mezi kuželovitý kopce Středohoří.
    Obloha je nejdřív modrá, pak zrůžoví a nad obzorem je tyrkysově zelená. Světlo se zvolna vytrácí, pomaloučku umírá pod našima nohama, aby se mohla narodit noc. Ta chvíle má v sobě tolik jímavý krásy, že se mi do očí tlačí slzy.
    Otočím se na bráchu a Šimona, jestli je to taky tak bere, jenže oni už se do kraje nedívají.
    Koukaj jeden na druhýho.
    Tak je tam nechám a potichu se vytratím.
    Nemusím být u všeho.
    A vy taky ne.

Stránky

-A A +A