Brzy měla vypuknout válka. Věděli to všichni a každý se tak trochu chytal veškerých nadějí, co mu v životě zůstaly, protože kdyby se nechytal, tak kde by vlastně skončil? Jako troska. Nebo na té špatné straně. Pán všeho zla se ujal moci. A Harry Potter se skrýval v Lasturové vile, spolu s se svými kamarády a spolu s ním. Čekal a všichni věděli, že se zase brzo vydá pryč a až se objeví příště, kouzelnický svět se změní. Nikdo nevěděl, jestli vyhraje dobro nebo zlo, ale změna zkrátka přijít musela.
Ten den ho všichni tři přišli navštívit. Vyptávali se ho. Musel jim to říct. Musel jim říct aspoň něco.
„Hůlku je třeba získat,“ prohlásil s vážnou tváří. „Není třeba druhého člověka zabít, aby vás poslouchala.“ Zatvářil se tak unaveně, jako nikdy. Podíval se na Pottera a aby svá slova zdůraznil, ještě přikývl. „Pokud jste v minulosti někoho odzbrojil, jeho hůlka patří vám. A dokonce i všechny jeho předešlé hůlky a hůlky budoucí. Takhle to funguje, chlapče.“
Harrymu všechno pracovalo v hlavě. Brumbál- Malfoy- Snape- Voldemort. Jestli je to pravda, tak...
Všechny tři děti odešly a nechaly ho odpočívat. Ollivander se sám pro sebe uchechtl. „To jsem si zase vymyslel kravinu!“