Moje články

  • Obrázek uživatele nettiex

    Ale hanbu tvého srdce

    Úvodní poznámka: 

    Téma Můj nejlepší přítel zrcadlo

    Drabble: 

    Prsty si pohrávaly s látkou zakrývající magický artefakt, který měl v úmyslu prostudovat.
    „Koho tam vidíš?“ ozvalo se za ním.
    Nejmocnějšímu čaroději své generace se stáhlo hrdlo.
    „Přišel sem si promluvit o studentech, co mi minulý týden udělali z hospody kůlničku na dříví. Ale nechci tě okrádat o čas s tvým drahocenným… přítelem,“ pokračoval mladší bratr nemilosrdně.
    „Aberforthe,“ začal Albus.
    „Jeho nebo ji?!“
    Mlčel. Aberforth vztekle hodil kus pergamenu na zem a vyrazil z místnosti.
    „Neměl jsem odvahu se podívat,“ přiznal učitel prázdnému kabinetu.
    Jaký člověk by toužil vidět svou zesnulou sestřičku méně než jednoho z jejích vrahů?

    Strhl závěs.

    Závěrečná poznámka: 

    Tenhle rok jsem chtěla věnovat Albusovi a Gellertovi, pak jsem ale při psaní zjistila, že tak nějak samovolně tíhnu spíš k Aberforthovi. Nenapsala jsem zdaleka všechno, co jsem chtěla - ale přes všechnu nespokojenost, kterou vůči sobě cítím, tu jsou věci, se kterými spokojena jsem. Tohle drabblátko je jednou z nich. :)

  • Obrázek uživatele nettiex

    Lapen

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Včera jsi nepřišel,“ vyčetl mu.
    Chlapec si provinile povzdechl.
    „Ariana měla špatný den,“ odpověděl. Unaveně si promnul oči.
    „Bylo to špatné?“ zeptal se soucitně Grindelwald.
    „Dost na to, abych váhal, jestli je ten správný čas,“ přiznal.
    „Samozřejmě!“ vykřikl Gellert netrpělivě.
    „Neváháš kvůli času, jsi spoután pochybnostmi,“ obvinil Albuse.
    Brumbál sebou trhnul.
    Černokněžník okamžitě zjemnil tón hlasu.
    „Každičká minuta, kterou otálíš, je další minutou jejího utrpení, její nesvobody, Albusi. Copak mi nevěříš? Nevěříš... v nás?“
    V Brumbálově nitru se ozval drobný, tichoučký záchvěv nečeho. Nevěnoval tomu dostatek pozornosti, aby to pojmenoval.
    „Zítra si promluvím s Aberforthem,“ řekl rozhodně.
    Gellert se usmál.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Rozloučení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rudozlatý pták přilétl k postavě velmi starého muže, stojícího před mramorovou hrobkou.
    „Fawkesi,“ pozdravil muž. Nevypadal překvapeně, že jej vidí.
    Fénix na něj zamrkal bystrýma očima. Muž ho pohladil.
    „Ne ten Brumbál, kterýho bys rád,“ řekl tiše.
    „Ale byl bych pokrytec, kdybych ti zrovna tuhle myšlenku vyčítal.“
    Fawkes naklonil hlavičku na stranu.
    Čaroděj se nevesele zasmál a obrátil svou pozornost zpět k hrobce.
    „Nikdy jsem ti nechtěl odpustit.“
    Ticho.
    „Což je pravděpodobně důvod, proč jsi mě o to nikdy nepožádal.“
    Aberforth Brumbál se nadechl.
    „Odpustil jsem ti,“ řekl, bez příkras.
    „Věřím, že ona taky,“ dodal.

    Fawkes zacvrlikal.
    Znělo to spokojeně.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Šance

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    krizekrizekrizeletostojesamákrize!

    Drabble: 

    Padesát tři let snil mezi studenými zdmi Nurmengardu o šanci a ta teď konečně stála před ním. Voldemort. Mocný, ano, jen hlupák by to nepřiznal.
    Gellert býval také mocný.
    Byli si podobní, tihle snílci nočních můr. Před padesáti lety mohli být spojenci. Oba toužili vést a udávat směr, jako nejzářivější hvězdy kouzelnického světa. Ve své domýšlivosti neviděli, že existuje další druh hvězd – ty, které padají, aby splnily přání. Jejich pád byl rozhodně přání mnoha.
    Gellert měl padesát let na přemýšlení.
    Teď dostal šanci a chopil se jí.
    „Nevyhraješ,“ vysmál se Tomovi.
    A smál se, dokud ho neumlčel vítaný zelený záblesk.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Drápy a tesáky tvých slov

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Kendra Brumbálová!“ rozlehl se hlas Ursuly Blackové Velkoprodejnou Mžourov. „Úplně jsi zmizela ze světa!“
    Kendra se napjatě usmála.
    „Slyšela jsem o Albusových školních úspěších, na tohle dítě musíš být pyšná! Má Belvina nastoupila loni. Nebude ve stejném ročníku jako tvá dcera?“ Ursula se nesnažila skrývat krvelačnou dychtivost, se kterou očekávala odpověď.
    Kterou moc dobře znala.
    „Potřebuji ještě knihy,“ zabručel čtrnáctiletý Aberforth otráveně. Pohoršenou Blackovou ignoroval. „Jdeme už?“
    Matka se chystala se jej napomenout za drzost, ale tichá… podpora, kterou mu viděla v očích, ji zastavila. Polkla, aby se zbavila knedlíku v krku.
    „Jsem pyšná na všechny své děti,“ řekla odhodlaně.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Večeře

    Fandom: 
    Drabble: 

    Po Kendřině smrti nebyly večeře u Brumbálů příliš vřelou událostí. Aberforth mrzutě napichoval brambory a tiše sledoval sestru, která naštěstí pokojně jedla.
    „Zítra přijde na oběd Gellert,“ pronesl Albus. „Chtěl bych ti ukázat, na čem pracujeme.“
    A zase úžasný Gellert, pomyslel si Aberforth znechuceně.
    „A docházejí nám vejce a mouka a Ariana potřebuje nové boty,“ změnil téma mladší bratr.
    Albus zavřel oči. Proč se musel zabývat tak přízemními záležitostmi jako vejce?! Stáli na pokraji revoluce!
    „Copak, není to pro tebe dost velkolepé? Kdybych se nemusel vracet do Bradavic, postaral…“
    „Nezačínej,“ přerušil ho nejstarší unaveně.
    Zbytek večeře proběhl v dusivém tichu.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Posel dobrých zpráv

    Úvodní poznámka: 

    crack

    Drabble: 

    Nadechl se. Odvahu, Same. Zabil jsi Bílého chodce. Tohle zvládneš. Prostě si to natrénuj.
    „Jone. Jsem štastný, že ses vzpamatoval ze smrti své první lásky a Daenerys je skvělá. Jenom je tady taková… maličkost?“
    Maličkost. Ha.
    „Uhm… Tvoje macecha tě nenáviděla zbytečně?“
    Vážně?!
    „Nemůžu jim přece jen tak říct, jsi manželským synem Lyanny Stark a Rhaegara Targaryena, Aegon - což tedy brrrr, dost neuctivé, vždyť tvůj stejnojmenný bratříček byl krátce předtím brutálně zavražděn – a právoplatným dědicem trůnu… ale teto Daenerys, nezoufej, pořád můžeš být královnou, incestní manželství jsou nakonec prakticky rodinná tradice!“

    „Cože?“ ozvalo se za ním.
    Ach.
    No… očividně mohl.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Výborně, Andersone

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Přiliš pozdě, nejméně stokrát zpracované téma, příliš osekané... uhm, dost, tohle je přesně důvod, proč obvykle nepíšu poznámky. :D

    Drabble: 

    John už nevěděl, jak ta hádka začala. Ale její konec…
    „Proč nemůžeš být normální?!“

    Nazítří rozpačitě vešel do kuchyně.
    „Šálek čaje?“ zeptal se ho spolubydlící.
    „Jis-“
    Zarazil se. Sherlock nevinně zamrkal s konvicí v ruce. Sherlock. Věděl vůbec, jak to… funguje?
    „Poslyš, ohledně včerejška-“
    „Zapomeň na to.“ usmál se. „Toast?“
    Tak to šlo celý týden. Žádné experimenty, žádné urážky. Spousta čaje a slušného chování. Sherlock vařil. Nikoliv drogy.
    Bylo to skvělé.
    Ne?

    „Výborně, Andersone!“ vytrhl ho z myšlenek Holmesův hlas.
    Ale dost je dost.
    „Buď zase normální!“ vybuchl doktor. „Uhm… Myslím tvou verzi!“
    Sherlock chvíli mlčel.

    (Pak se vítězně pousmál.)

  • Obrázek uživatele nettiex

    Hříchy otců

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tak klidně si tu vyšlapujou!“
    „Trochu pokory!“
    „Uteče pár desítek let a myslí si, že jsme zapomněli!“
    „Vyroste z nich beztak stejnej šmejd.“
    Nevšímej si jich, opakoval si.

    Jednoho dne už nemohl.
    Zíral na knihu, kterou mu spolužák vyrazil z rukou. V návalu adrenalinu ho popadl za košili.
    „Kolikrát jsem tě zmlátil?“ zeptal se ho.
    „Co? Pusť mě!“
    „Nikdy. Kolikrát jsem ti nadával? Odpověz!“
    „Ty ne, ale...“
    „Nikdy! Tak víš co? Je mi líto, co mí předci prováděli. Ale já u toho nebyl. Není fér vinit mě!“
    Pustil ho a odešel.

    Byl celý roztřesený. Ale zároveň se cítil... lehčeji.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Ale hanbu tvého srdce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prsty si pohrávaly s látkou zakrývající magický artefakt, který měl v úmyslu prostudovat.
    „Koho tam vidíš?“ ozvalo se za ním.
    Nejmocnějšímu čaroději své generace se stáhlo hrdlo.
    „Přišel sem si promluvit o studentech, co mi minulý týden udělali z hospody kůlničku na dříví. Ale nechci tě okrádat o čas s tvým drahocenným… přítelem,“ pokračoval mladší bratr nemilosrdně.
    „Aberforthe,“ začal Albus.
    „Jeho nebo ji?!“
    Mlčel. Aberforth vztekle hodil kus pergamenu na zem a vyrazil z místnosti.
    „Neměl jsem odvahu se podívat,“ přiznal učitel prázdnému kabinetu.
    Jaký člověk by toužil vidět svou zesnulou sestřičku méně než jednoho z jejích vrahů?

    Strhl závěs.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Dospělá

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nadechla se a zazvonila.
    „Ahoj, mami.“
    „Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“

    Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.

    Upíjely kávu.
    „Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“

    Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.

    „Je to fajn.“
    „No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.

    Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.

    Usmála se.
    „Myslím, že to nějak zvládnu.“

    Závěrečná poznámka: 

    Dlouho jsem přemýšlela, co vložit a jestli vůbec něco. Tenhle rok jsem prakticky nepsala - protože prostě... nemůžu. Real life je tak trochu mrcha a... moje momentální problémy mě prostě ubíjí.

    Tohle drabble není o mně. Trochu si přeju, aby bylo - pro tu tichou naději, kterou jeho hrdinka má. Ale vzhledem ke... všemu, mi asi teď přijde nejvýstižnější.
    Mno, nic. Děkuji za přečtení. :)

  • Obrázek uživatele nettiex

    Dokument (bez názvu)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prázdnota dokumentu (papíru, monitoru, zatraceného písku, hlavy) zírá a děsí a obviňuje. Nebo možná ani to ne. Třeba jen bezvýznamně mlčí, protože to je to jediné, co zvládá. Prsty nedělají nic kromě odolávání nutkání zahodit tu ztrátu času; kliknout jinam, vzít do ruky něco jiného, vstát a odejít, protože co tady, tohle je mrtvé, pokud to vůbec někdy doopravdy žilo.
    (Občas o tom pochybuješ.)

    A je to jako rozervané boty, které nemůžou jít dál, jako ruka, která nedokáže pohnout zaseklou klikou a spousta dalších zbytečných neoriginálních přirovnání, která užíváš, aby ses nemusel představit vlastním jménem.
    Autor, který nemá co říct.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Přednost

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vždycky jsem tvrdila, že tenhle fandom číst ani psát nebudu, neboť kánon je pro mě v tomto případě posvátný.
    Uhm. Tolik k mým předsevzetím, no. :D

    Drabble: 

    „Ohromné ohňostroje! A když jsme odlétali… hádejte, kdo nám zasalutoval!“
    „Profesorka McGonagallová?“
    „Filch?!“
    „Ne.“ George se dramaticky odmlčel.
    Děti zatajily dech.
    „Protiva! A potom...“

    „Děkuji, že jste přišel, pane Weasley,“ potřásla mu rukou lékouzelnice. „Vašich návštěv u našich dětských pacientů si opravdu ceníme.“
    „Možná příště přinesu pár našich kejklí.“
    Čarodějce trošku zamrzl úsměv na rtech.
    „Samozřejmě nic nebezpečného!“ dodal spěšně. S jiskřičkou v očích.
    „Možná, nějaké velmi umírněné zpestření. Ale nemusíte - není nic, čemu by dávali přednost před vyprávěním o kouscích, které jste s bratrem vyváděli.“
    Jiskřička zmizela, protože on věděl, čemu by dal...
    Ale odhodlaně se usmál.
    „Tak příště.“

  • Obrázek uživatele nettiex

    Vítězná strategie

    Fandom: 
    Drabble: 

    Holčička vařečkou urputně mlátila do provizorního bubínku z hrnce. Její chůva – jindy známá jako nejslavnější detektiv na světě – nadšeně vrzala na housle.
    „Co to má ksakru být?! Sousedka volala, že se ozývají divné zvuky…“
    John.
    Smyčec utichl.
    „Hodina válečné strategie,“ pravil Sherlock s pečlivě nastudovaným arogantním výrazem člověka, který ví, že vaří z vody, nicméně je v tom umění dostatečně zběhlý, aby věděl, že mu to projde.
    „Jak zavraždit moje ušní bubínky?“ zeptal se pochybovačně John.
    „…takže se můžeš vrátit na to rande.“
    Vteřina váhání.
    „Stejně by to nefungovalo,“ zabručel doktor a přisedl si.

    Sherlock se spokojeně usmál.
    Takhle, Rosie.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Dospělá

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nadechla se a zazvonila.
    „Ahoj, mami.“
    „Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“

    Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.

    Upíjely kávu.
    „Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“

    Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.

    „Je to fajn.“
    „No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.

    Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.

    Usmála se.
    „Myslím, že to nějak zvládnu.“

  • Obrázek uživatele nettiex

    Noční můra, můj sen

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez zhlédnutí poslední série to asi nebude moc k pochopení.

    Drabble: 

    Měl pocit, že umírá. Bolest, ach, ta bolest a studené ruce na jeho tvářích. Zmatek a křik.
    Konec světa.
    „Musíme najít našeho syna, Williama!“
    Naděje.
    Ostré světlo-

    „Probuď se,“ zatřásla mu ramenem Scullyová.
    „Byla to jenom noční můra,“ zašeptala. Pohladila jej po tváři.
    Unaveně si promnul oči a zhluboka se nadechl. Usmál se na ni, konejšivě, unaveně a trochu zoufale. Přikývl a znovu ulehl. Stulila se mu do náručí. Byli v bezpečí, ve své ložnici. Svět nekončil. Pravda byla venku. Ale...

    Ale část mě si přeje, aby moje noční můry byly realitou.
    Nahlas nic neřekl. Fox Mulder nebyl krutý muž.

    Závěrečná poznámka: 

    Já se s takovým koncem prostě nedokážu smířit.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Školní život

    Fandom: 
    Drabble: 

    Žaludek na vodě a třesoucí se ruce.
    Vešla do třídy.

    Spolužaččiny blond vlasy svírané chlapeckou rukou. Rozházené pastelky. Smích.
    Nadechla se.
    Dnes, dnes něco řekne!
    „Nějakej problém?“ vyjel a…
    Šla na místo. Udělala chybu; podívala se na ni.

    Ty oči.
    Zavřela svoje, mysl zaplnila výmluvami, srdce vztekem nad nezvanou zodpovědností, v hrsti svírala sluchátka. Ale neměla žaludek vložit si je do uší. Přišlo jí to nějakým zvráceným způsobem příliš neuctivé.
    Zvonek zazvonil. Židle vedle zaskřípala.
    Výtvarka začala.

    „Půjčíš mi modrou, prosím? Já…“ Rozpačité pokrčení rameny.

    Prsty, posměšně si hrající s modrou tužkou o lavici dál.

    A ty oči, plné… pochopení.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Smutnoveselé osmero

    Drabble: 

    O mlčení od striggy a Doctor, kterého mám nutkání vzít do náruče a schovat do skříňky a zamknout, aby už nikdy... ách.
    Tragické, avšak velmi působivé ohlédnutí za tím, co je už pryč - Musíš si počkat od Tory.
    Hra na světlejší momenty od Carmen, protože tohle je MASH v celé své hořké kráse.
    Krásné Ďobání vzpomínek od Erys, protože tahle křivda prostě bolí.
    A když mluvím k hořkosti a křivdě, nemohu nezmínit drabble „Hodný chlapec.“ od Keneu.

    A teď hezky zvesela:
    Skvělé Nezájmem trpěti - neplechu dělati od Lejdynky a rozpustilý synek Shakespearův.
    Rebelčin Návštěvník, který je prostě a jednoduše geniální! A výborné Postrčení správným směrem od Gwendolíny a Mary Watson, před kterou i já, její zapřísáhlá odpůrkyně, musím pobaveně smeknout. xD

    Závěrečná poznámka: 

    Tenhle ročník jsem tak nějak nestíhala ani moc psát, natož číst. Ale nedalo mi to, tak aspoň tenhle malý výběr. :)

  • Obrázek uživatele nettiex

    Sníh a popel

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    The Christmas Invasion

    Drabble: 

    Miluje sníh. Pravda, na těchto dlaních ještě nikdy netál - ale tahle duše, tahle staronová duše, z něj má ohromnou radost.
    Měla by, kdyby.
    Rosiny dlaně se otevřou a ona se se smíchem zatočí dokola a on to nechce kazit, ale...

    Vločky vypadají krásně, ale jejich elegantní sestup k zemi není tancem volnosti, nýbrž tragédie. Padající hvězdy - kusy lodi Sycoraxů - žádná přání nesplní.

    Přesto je to příslib.
    Země právě poprvé otevřela oči mimozemskému životu.

    A on se na 21. století těšil, ale přesto cítí osten stesku po jejích ignorantských časech.
    Protože Země právě ztratila nevinnost. A on ví, jak to bolí.

  • Obrázek uživatele nettiex

    O mlčení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je září. Nulťák.
    Je ti pět a poprvé jsi vystoupila ze své komfortní zóny a... nezvládla to.
    Potom slzy uschnou a... nastane ticho.

    Krásně čteš a učitelkám odpovídáš. Ale pro spolužáky jsi duch neodpovídající na (znovuaznovuaznovu) vyřčené "Proč nemluvíš?".)

    Září.
    Prvňáček. Nový začátek...
    ...a staré pokračování.
    ("Proč nemluvíš?")

    Srpen. Skoropáťačka.
    Teď se to zlomí, slíbíš si posté. Zítra. Otevřu ústa a...
    Hej. Stejně jsi tomu nevěřila.

    (Sama nevím, nedokážeš říct.)
    Ptají se znovu.
    Bludný kruh.)

    Je září. Je duben, prosinec. Měsíce, roky utíkají.
    Bez předsevzetí, rezignuješ. Do konce vězení základky zbývá jen 1463 dní. To přečkáš.
    Musíš.

    (Září. Středoškolačka.
    "Ahoj.")

  • Obrázek uživatele nettiex

    Jejich syn

    Fandom: 
    Drabble: 

    "A vypadá to, že bude pršet. Nebylo by lepší, kdyby sis vzal deštník?"
    "Mami."
    "A netvař se tak otráveně! Je ti patnáct, ne padesát - pořád ti můžu dát zaracha!"
    "Poslouchej svou matku," pravil moudře Williamův otec. "Vím, o čem mluvím!"
    Will se zasmál a vyhnul se matčině pohlavku. Zamával a vyšel ke dveřím, kde čekali ostatní.
    Jeho matka jej sledovala a nedokázala úplně skrýt ustaraný pohled. Důvěřovali jim, ano, ale...

    "Ahoj," pozdravil chlapec, trochu rozpačitě.
    Scullyová a Mulder sledovali rodinný rozhovor a nedokázali se ubránit mírnému úsměvu.
    A palčivé bolesti za ním.
    "Ahoj, synu."
    Protože tenhle vlak už nikdy nedohoní.

  • Obrázek uživatele nettiex

    BAN

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tak jako při prvním nadechnutí Života vznikl Smrť, tak v momentě, kdy si člověk dupl se slovy "na svův projev má sakra nárok" se ozval opatrný hlásek, který řekl "to ne, počkej, ale co když uděláš něco, co se mi nebude líbit?" a narodilo se cosi malého a žlutého.
    To malé mělo Moc.

    Vetinari nikdy netvrdil, že by lidé neměli mít nárok na svobodu slova.*
    Díval se na Karotku, prakticky prohlašujícího Elánia rytířem.
    Mohl mu doživotně zakázat vstup do města.
    Mohl jej... umlčet.
    Cítil žluté pokušení.

    Pak se usmál.

    *Každopádně trval na tom, mít slovo poslední. Občas se svobodou souviselo.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad to dává aspoň trochu smysl. Jestli ne... jsem příliš ospalá na to, aby mi to ještě myslelo. Grrr. Dobrou noc!

  • Obrázek uživatele nettiex

    Lehko ve válce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Každá kulka ve cvičném terči (představte si nepřítele) byla tíživá. Bylo hrozné učit se vidět zneškodněného protivníka a ne potenciálního pacienta.

    A potom byl v opravdové válce.
    A potom byl znovu ve válce.

    "Pošuk si zase hraje na Boha vševědoucího," ozvala se rozčileně Sally.
    Ano. Sherlock a jeho potřeba vědět více než ostatní.
    Ale Bůh toho má daleko víc. Koná, jak se mu zlíbí.
    Nemilosrdně zastřelil Jeffa Hopea pevnou rukou. Pak o tom vtipkoval.
    Kdo si tady doopravdy hraje na Boha, pomyslel si trpce.
    Ale navenek se jen usmál a šel vysvobodit detektivy Scotland Yardu ze spárů svého šíleného génia.

    Závěrečná poznámka: 

    Dobrou noc. *chcíp*

  • Obrázek uživatele nettiex

    Helen

    Fandom: 
    Drabble: 

    Odjakživa chtěla žít. Jako malá pevně svírala klacek a vedla líté bitvy s bratry v blát- ne, na dalekých planetách, jako její princezna ochránkyně!
    A potom... vyrostla.

    Stalo se to jednou, když se vracela coby zdravotnice z odpolední. Muž ve vojenském kabátě, mluvící na... něco.
    Křičelo to, zmučeně a všude jizvy a... ona byla v šoku, protože něco byl někdo.
    Ale vstala a-
    "Potřebujete pomoc?" zeptala se stvůry odhodlaně.

    "Flat Holm," pronesl o týdny později Jack a tahle dvě slova definovala zbytek její existence.
    Nikdy nepoznala nádhery vesmíru. Ale brodila se jeho špínou, oběťmi.

    Byl to nehezká alternativa.
    Ale dobrá.

    Závěrečná poznámka: 

    Flat Holm je je ostrovní zařízení - prakticky hospic - založené Jackem Harknessem pro oběti cardiffské trhliny. (Nebo oficiálně nepovedené lidské experimenty.)
    Chjo. Nějak jsem znova propadla Torchwoodu. xD

  • Obrázek uživatele nettiex

    Alonso

    Drabble: 

    Zakroužil skleničkou. Napil se.
    Povzdechl si. Možná byl čas jít. Neměl chuť tančit, neměl...
    "Alonso," ozvalo se a... a jemu se náhle chuť vrátila.
    Kapitán Jack Harkness byl prostě fascinující.

    Alonso se zakřenil a povytáhl obočí.
    "A co přesně máte na mysli, pane?" povytáhl škádlivě obočí. Tahle noc najednou vypadala tisíckrát slibněji.
    Mrkl na kapitána a- zarazil se.
    Flirtovná jiskřička v jeho modrých očích byla pryč.
    "Neříkej mi tak," řekl.
    Alonso se zarazil. Co udělal špatně?
    "Nic," řekl Jack tiše.
    "Prostě... jen asi ještě ne," dodal a pak...
    Prostě odešel.

    Alonso se neubránil pocitu, že mu uplavala pěkně výjimečná rybka.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Něco vždycky zemře

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zmrtvýchvstání není vítězství života nad smrtí: jsi zpět, ale tvůj svět je dávno mrtvý.
    Rovnováha.

    Nemátla ji jen technologie; byl to především neznámý vysoký třiatřicátník, kterého ještě nedávno chovala v náručí jako miminko. A dávno ne chlapeček, jehož zelené oči křičely o tragédiích, které viděly a přesto měly tu drzou naivitu dívat se na ni s úžasem a očekáváním, která už nikdy nemohla splnit, protože ta žena, kterou sledovaly, nebyla tou, kterou si mysleli, že vidí.
    Protože matka, která je tehdy dokázala milovat automaticky, se to teď musí znovu naučit.
    Děsila chvíle, kdy jim to dojde.
    A toužila po ní.

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli jenom nejsem zaujatá proti všem postavám se jménem Mary W., ale... prostě patří do země mrtvých, nemohu si pomoct. xD

  • Obrázek uživatele nettiex

    Ten druhý

    Fandom: 
    Drabble: 

    Miloval běh.
    Nevydrzel na jednom místě. Běžel a doufal, že tenhle pohyb aspoň trochu uchlácholí jeho rozbouřenou krev, toužící po vesmírných dálkách.
    Po útěku.
    "Doc... Johne," ozvalo se za ním a jeho při jejím prořeknutí píchlo u srdce.
    Ne. Píchlo ho napravo: tam, kde by měl mít druhé srdce a neměl, protože... on nebyl on. Ne doopravdy.
    "Rose?"
    Slabě se usmála a vzala ho za ruku.
    Pocítil příliv náklonnosti. A zmatku. A trochu nevraživosti.
    Doctor Rose miloval. A Rose milovala Doctora.
    Ale co on? To nedokonalé dvojče?
    "Co to děláme?" zeptal se ztraceně. Lidsky.
    Chvíli mlčela.
    "Snažíme se," odpověděla prostě.

    Závěrečná poznámka: 

    Možná nevyhovuje tématu, ale... uff. Nějak vařím z vody.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Něco jiného

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo zvláštní sledovat ho a vidět...
    Vidět opravdového Merlina, nejspíš. Ne naivního a nemotorného mladíka, ale tuhle zvláštní bytost se zlatýma očima a výraznou aurou... moci.
    Artuš se slabě zasmál. Moc.
    Slovo, které se k jeho osobnímu sluhovi vůbec nehodilo.
    "I když jen bohové vědí, co jsi vlastně zač," zamumlal.
    Merlin s sebou trhl.
    "Jsem tvůj sluha a ty můj pán," řekl upřímně. "Navždy."
    A Artuš... tomu věřil. Věřil, že kdyby si přál, tak by čaroděj sám dobrovolně položil hlavu na špalek.
    Merlinova loajalita ho někdy až děsila.
    (Byl jí hoden?)
    "Ne," řekl pomalu.
    Možná byl čas...
    "Jsme něco jiného."

  • Obrázek uživatele nettiex

    Východní vítr

    Fandom: 
    Drabble: 

    všichni spí
    "Já se bojím," zavřískne děvčátko a klopýtá a klopýtá, protože podlaha se hýbe a letadlo spadne a kde je ten pán na telefonu?
    sama

    Eurus sledovala staršího bratra.
    Její výraz byl klidný, bez emocí - snad jen se špetkou profesionální zvědavosti.

    pevně sevře telefon a čeká

    "Čas běží," poznamenala.

    ale už nemůže
    letadlo padá

    "Nejsi sama," řekl Sherlock a objal ji.

    její pád zdrží bratrovy ruce
    na okamžik se cítí bezpečně. téměř... lidsky

    "Jsem tu," řekl.

    ale proklouzne a vznáší se pryč, tentokrát bez letadla, bez spících lidí - iluze naděje na nesamotu
    i bez osamělosti

    Zvuk houslí.

    pozvedne smyčec

    Závěrečná poznámka: 

    Ne, ne, já prostě nemůžu, postava Eurus a absolutně všechno kolem ní mi nedává vůbec žádný smysl. Nechápu ji. Je to v seriálu jako pěst na oko. Tak nerealistická a... eh. Dost.
    Ona je prostě letadlo, no. xD
    A já si jdu dál předstírat, že se 4x04 nikdy nestalo.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Čtyři stadia života s Sherlockem Holmesem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod

    Inspirováno drabbletem od Gwendolíny - Otázky bez odpovědí
    Děkuji!

    Drabble: 

    Nejprve
    vztek
    "SHERLOCKU HOLMESI! NEMÁM TUŠENÍ, CO JE TO V TÉ VANĚ, ALE ZA PĚT MINUT TO TAM NEBUDE!"
    Zmizelo to za dva dny. Když John usoudil, že hrdost není nutnost.

    a odevzdanost
    John nehnutě zíral.
    Hlava také.
    "Sherlocku?"
    Detektiv ani nevzhlédl od mikroskopu.
    "Hm?"
    Dveře lednice se zase zavřely.
    "Proč... Ale nic," povzdechl si rezignovaně a vyhodil zbytky číny do koše.
    Nějak tušil, že už nebude mít chuť.

    pochopení
    Housle vrzaly bez přestání několik hodin.
    Doktor ráno vstával do práce.
    Mlčel.

    a potom...
    "Tohle je šílenost," řekl John se smíchem.
    "Jdeme do toho?"
    Ruka v ruce.
    "Že se ptáš!"

  • Obrázek uživatele nettiex

    Ohlédni se zpět, pak pokračuj

    Fandom: 
    Drabble: 

    Lhala by, kdyby tvrdila, že občas nevzpomínala na život Před tím. Kdy duchové byli jen pohádkou a mutant, schopný hibernovat třicet let po požití lidských jater zápletkou béčkového hororu. Na život před temnotou.

    Nedokázala přesně určit, ve který okamžik se jeho Pravda pomaličku stala jejich pravdou. Možná to bylo, když ji celou zmrzlou svíral v náručí uprostřed ledového ničeho. Možná dřív; když pohřbívala svou dceru. Když čekala jejich syna.
    Když ho dávala pryč, už věřila. Musela.

    Ale když svírala umírajícího Muldera a vzhlédla k ostrému, skutečnému světlu, které rozčíslo jejich metaforickou temnotu a možná slibovalo smrt, ale možná Williama...
    Nelitovala.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Dvě možnosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Absolutně to nedávalo smysl.
    "...a ten případ v Himalájích! Přesně jeho styl." Popadl do rukou štos papírů ležících na stole a strčil jí je až pod nos.
    Sally bezděčně ustoupila.
    "Phillipe, uplynul rok. Kdyby pošuk- kdyby byl Holmes stále naživu, už..."
    "Nedokončil svou misi!"
    "Misi." Zopakovala nevěřícně. Rozhlédla se. Špína. Papíry. Hrnky od kávy.
    Co by viděl Sherlock? Posedlost.
    (A její kolena, už dlouho v perfektním stavu.)
    Zahnala tu myšlenku.
    "Vysvětli mi, proč tohle děláš," řekla unaveně. "Proč se nevrátíš do práce?"
    "Existují dvě možnosti. Buď přežil... nebo jsme ho zabili."
    Chvíli bylo ticho.
    "Ne," řekla.
    (Jeho pohledu se vyhnula.)

  • Obrázek uživatele nettiex

    Mocnější než

    Fandom: 
    Drabble: 

    "...i s povolením Cechu opravdu není hezké okrádat vdovu s dětmi..." promlouval Karotka dolů ke zloději.
    Který náhodou při setkání upadl zrovna tak nešťastně, že se dobrých deset minut urputně snažil nehýbat, aby jej špička Karotkova meče, stojícího nad ním, neoslepila.
    "Pa-pane..." zakoktal.
    "Technicky jste nic neporušil," rozhodil rukama Karotka. Tím pohybem rozhoupal meč. Šťastný nevinný občan v duchu vybíral pásky přes oko.
    "Ale vciťte se do..."
    "Prosím..."
    "Ano?" Zeptal se a už už se starostlivě shýbal.
    "NE! Už... nikdy nebudu krást, přísahám!"
    Narovnal se. Špička zmizela.
    Bývalý zloděj utekl.

    "Vidíš, Noby? Soucit! Mocnější než meč!" zazářil.
    Seržant nejistě přikývl.

  • Obrázek uživatele nettiex

    Nenič je (nenič mě)

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Odvykačka?! Zase?"
    Nevěřícnost. Pohrdání. Arogance, na kterou zhroucený, špinavý teenager neměl právo.
    Mycroft unaveně kývl na podřízené. Věděl, co bude.
    (Odmítavost, rudé otisky na zápěstí, protože po dobrém to nejde a křik a mlčení a únava, beznaděj a trucování a výsměch a to nejhorší: "Ano, mami, Sherlock je v pořádku.")
    Tentokrát trvalo měsíc, než utekl.
    Den, než ho našel.

    "Neunavuje tě tenhle nekonečný kruh?! Skončí stejně, jako ty předchozí - nikdy! Klidně mě nech-!"
    Mycroft se napřáhl. Ztuhl. On by nikdy... Nejistě svěsil třesoucí se ruku.
    Dva páry šokovaných modrých očí se setkaly.
    Ticho.
    Sherlock dobrovolně vstal.

    (Utekl za dva měsíce.)

  • Obrázek uživatele nettiex

    Rosamund

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tváříš se šokovaně a...
    (A všichni věří, že člověk jako ty se dopustí nedbalosti náhodného těhotenství.)

    Díváš se na ni a vidíš naději. Budoucnost. Zázrak.
    Vidíš Rosamund Mary Watson, dceru jiné Rosamund, která chtěla být Mary Watson. Opakuješ to jméno dokola a dokola a až teď, když ho nosí někdo, komu právem náleží, kdo jej učinil skutečným, poprvé doopravdy cítíš, že ty sama, Mary Watson, máš právo existovat. Že Rosamund znovu existuje - ale bez tvých skvrn.
    Dala ti život stejně, jako ty jí a jsi sobecký člověk, víš to, ale přesto - jsi téměř šťastná. John taky.
    A to je hlavní.

    Závěrečná poznámka: 

    Nemám nejmenší tušení, proč jsem to napsala.

  • Obrázek uživatele nettiex

    A teď spát!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pětiletý William měl magnetickou tabuli s písmenky, kterou od té doby, co se naučil číst, naprosto zbožňoval.
    JMENUJI SE WILLIAM oznamovaly veselé barevné magnety.
    HRAJEME SI dodal.
    „Wille, jsi ještě vzhůru? Můžeš si hrát zase zítra. Teď spát,“ řekla maminka.
    „Ale já ještě nechci! Vidíš, tabulka říká, že si hrajeme! Jak to… Co je psáno…“
    Povzdechla si. Sundala magnety.
    A TEĎ SPÁT, napsala.
    „Co je psáno, to je dáno?“ usmála se.
    William si zamračeně lehnul.

    Když odešla, podíval se na tabulku.
    A TEĎ SPÁT
    Ne. Nelíbí!
    Zavřel oči. Když je otevřel, tabulka říkala:
    A TEĎ PSÁT
    Usmál se. Daleko lepší!

  • Obrázek uživatele nettiex

    Lásky prince Modrovouse

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma 11 - Levná kořist.

    Drabble: 

    Láska prince Modrovouse skončila nedobře: novomanželka pouze zlato chtěla. Ubránil se noži a nechal ji ležet, kde padla. Hrůzu objevila žena druhá, uklouzla po krvi a Modrovous opět vytáhl černý šat. Třetí a čtvrtá při porodu zemřely, pátá nemocna byla, šestá nevěrnice a sedmá po penězích lačnila…

    Dvanáctero žen mu nebylo souzeno, přece se vydal znovu na cestu. Míle střídala míli, až našel.
    Panna byla nádherná, leč zdráhavá. Až cinkot mincí změnil její názor a on s nadějí v srdci odmítl otevřít oči.

    Když mu její bratři prokláli srdce mečem, když pohodili jej k manželkám… dokázal se jenom šíleně smát.

    Závěrečná poznámka: 

    ...aneb láska lacinou kořistí není, lásku milující naivní princ ale ano.
    A žili... no, někteří žili. xD

  • Obrázek uživatele nettiex

    Konec pohádkových princů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Malá krčma v lesích za sedmero horami…

    „…šlofíka a jeden jedinej trn. Jeden! Já vypadal jak oběť vzteklýho ježka…“
    „Co mám říkat já? Líbal jsem mrtvolu!“
    „…ropucha! Zatracená ropucha! Ale né, všichni jen ‚chudinko, fuj, políbit žabáka‘ - já sakra tím žabákem byl! Roky!“
    „Obelhala mě, aby mě dostala! Prej princezna… vesničanka! Manželství založený na důvěře, fakt…“
    „Sedmihlavej drak! Sedm hlav, chápete?! Šílenej masakr!“
    „…vůbec nechtěl ženit, ale né, následník musí být, královna ti pomůže s vládnutím… s koštětem umí, ale co sakra ví o politice?!“
    „Máme dost!“ zabušil jeden princ korbelem o stůl.
    „CHCEME ROVNOPRÁVNOST!“
    „Ať se laskavě zachraňujou samy!“

  • Obrázek uživatele nettiex

    Svět skončil pětkrát

    Fandom: 
    Drabble: 

    Alici Nině Campbell poprvé skončil svět ve čtyřech letech. Tatínek říkal, ať si uklízí hračky a ona… možná proto odešel. Allie neposlouchala. Ale Nina bude, bude!
    Nina se poprvé zamilovala ve čtrnácti. Nešťastně. Patnácté narozeniny slavila Theresa.
    Hannah se narodila, když špionka Theresa stiskla spoušť a… její svět nebyl jediným končícím. Hannah zemřela při zjištění, že jméno smýt může, ale krev a vědomí, že zvolila špatnou stranu, nikoliv.
    Eleanor svou existenci nenáviděla.

    „Dejte mi šanci, pane,“ prosila muže s deštníkem. „Pokusit se… odčinit...“
    Prohlížel si ji.
    „Kdo jste?“
    „Záleží na tom, jestli mě berete,“ řekla.
    Pozvedl obočí.
    „Když ano?“
    „Anthea.“

  • Obrázek uživatele nettiex

    Když ti bylo šest měsíců...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kolik let musí být dítěti, aby bylo dost staré na zjištění, že příšery pod postelí jsou skutečné? Deanovi byly čtyři. A John si bude navždy vyčítat, jak brzy ztratil syn dětství. Nezastaví ho to.
    Lov je všechno.

    „Same… musíme si promluvit,“ začal.
    Sam vylekaně vzhlédl.
    A John v tu chvíli věděl, že mladší chlapec . Dean musel promluvit. Na okamžik pocítil vlnu vzteku, protože voják nesplnil rozkaz, kterou vystřídala vina, když viděl, jak Sammy chytil bázlivě bratra za ruku a oba před ním stáli, oba tak mladí a…
    „Pane?“ řekl Sam.
    John se nenáviděl. Ale…
    „Když ti bylo šest měsíců…“

    Závěrečná poznámka: 

    (Někdo mě měl varovat, jak návykovej ten seriál je. *zahrabaná ve čtvrté sérii*)

Stránky

-A A +A