Moje články

  • Kde se vidíte za pět let?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    omlouvám se tématům, která se nevešla...

    Drabble: 

    Paralýza výběrem, výlet do prázdna, hluk ticha se nesl kanceláří. Přemýšlel, jestli bude černá ovce nebo bílá vrána korporátu, známky punku jako poznávací znamení odhalí jeho svobodného ducha, omyl moderní drezůry a místo práce bude milovat ženu svého šéfa a nosit jí čerstvě nařezané kočičky, malovat jí lepší svět, jenže práce je plná bujarých strkanic o místo a ve válce mlčí múzy, takže výsledkem bude tichá voda, vrásky z lásky a umučená mučenka. Šach mat. Zahájil mentální gymnastiku, naházel do hrnce generátor náhodných slov, ví, že práce je neslučitelná se životem, ale on se bude držet a zhasne jako poslední.

    Závěrečná poznámka: 

    Teda, to to zase uteklo! Neměla jsem tolik času, kolik bych si bývala přála ani na drabble a už vůbec ne na čtení a komentování, tak doufám, že to v květnu aspoň trochu napravím. Moc děkuji organizátorům za každoroční výlet do světa za zrcadlem, děkuji všem účastníkům za tvořivý mikrokosmos, děkuju těm, kteří si něco přečetli a okomentovali a těším se za třeba za rok zase...

  • Banální příběh

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vím o tobě. Od chvíle, kdy ses objevil u nás doma, tě tady cítím, vím, že tu jsi, i když tě zrovna nevidím. Představuju si tě a pak se na tebe snažím zapomenout, chvíli plná odhodlání a pak zase výčitek, chvíli blazeovaně lhostejná a pak z tebe nemůžu spustit oči. Ty a já, to bude vždycky ambivalentní vztah, touha a odříkání. Jak se blíží večer a ze světa se vytrácejí barvy, začíná mě to k tobě táhnout čím dál silněji, přitahuješ mě a já začínám podléhat, banální milostný příběh. Příběh o popcornu a ženě, co se snažila po večerech nežrat.

    Závěrečná poznámka: 

    no...vysokou literaturu už asi letos nezplodím :)

  • Punková matka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č. 27 Známka punku

    Drabble: 

    Žákovskou podepisovala třemi křížky,
    myslela, že je to známka punku.
    Na třídní schůzky si brala kostým Žižky,
    myslela, že je to známka punku.
    Dětem oblékala roztrhaný tepláky,
    myslela, že je to známka punku.
    Na svačinu dostávaly sladkosti a květáky,
    myslela že je to známka punku.
    Ale děti říkaly,
    že punk je jinde.
    Ale matky říkaly,
    no to snad není možný!
    Děti ráno budila v osm hodin,
    myslela, že je to známka punku.
    Na oběd je posílala do jiných rodin,
    myslela, že je to známka punku.
    Ale děti říkaly,
    že punk je jinde.
    Ale matky říkaly,
    no to snad není možný!

    Závěrečná poznámka: 

    rodičovství je vždycky trochu punk, no ne?

  • Ticho a čas

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od dupotu v 5 ráno přes smích, házení a hraní na předměty, křik, hádky, neustále mluvení, k 294. otázce proč a jak tohoto dne, jedno dítě vydává průměrně tolik zvuků, kolik 30 podnapilých Angličanů v centru. Když dítě zmizí, nastává wellness pro uši, člověk se v tichu koupe, nechá se jím ovívat a rochňá se v něm. Dokud to nezačne být divné. Po pár hodinách je ticho smutné, prázdné a depresivní a hlásí se o pozornost víc než hluk. Pět minut poté, co se dítě vrátí, začnete po tichu opět toužit. Ticho a čas, dvě nejvzácnější a nejrelativnější komodity rodičovství.

  • Vlasová magie

  • Výzkumník

    Úvodní poznámka: 

    no...já nic, to téma...

    Varování: 

    drabble je násilné

    Drabble: 

    Moucha i kobylka,
    mají pěkná křidýlka, křidýlka.
    Na to aby běhal pavouček maličký,
    postačí mu čtyři nožičky, nožičky.
    Jen pojď ke mně malý šnečku,
    ukaž se, co uděláš bez domečku, bez domečku.
    Na kolik centimetrů do dálky
    se dají natáhnout žížalky, žížalky?
    Jak dlouho rybičky vydrží na vzduchu
    a obejde se to bez puchu, bez puchu?
    Když se žabka nafoukne, tak se nepotopí.
    kdo to nevyzkoušel, nepochopí, nepochopí.
    Myšička v kyblíčku pěkně plave,
    dálkové plavání je zdravé, zdravé.
    Ve váze čerstvě nařezaná kočička,
    Ještě se jí pohupuje pacička, pacička.
    Zvídavé děťátko, radost sama,
    jen jestli se maminka dožije rána, rána.

  • Fiskální fyzika

    Fandom: 
    Drabble: 

    Měl na věci svoje páky a uměl tahat za nitky, dobře si to spočítat. Když jste mu dali pevný bod, uměl pohnout zeměkoulí, ale jím nepohnul ani pár volů. Ve svém oboru byl těžká váha, s nikým se nedělil ani nemazal. Dokud nepřišla ona, tak přitažlivá, že si připadal jako úplná nula, jeho láska se násobila s každou akcí a reakcí a byla umocněná natolik, že nebylo potřeba zákonu setrvačnosti, aby k ní směřoval jako ke světlému bodu každého dne. On vodič po večírcích, ona spotřebič jeho financí a mezi nimi elektrizující energie. Dokud ji nepřitáhl magnetismus ještě nabitější peněženky.

  • Dont Juan

    Fandom: 
    Drabble: 

    Moc jí to slušelo, ale nechal jsem si to pro sebe. Aby jí bylo jasné, že mi jde o duši, že se mi líbí pro to, jaká je. Dal jsem si pozor, abych se jí nedotknul, ani letmo, aby si nemyslela, že jsem jedno z těch me too čuňat, kterým jde jen o to jí využít. Účet jsme si rozdělili, aby věděla, že si jí vážím jako profesionálky, jako ženy, která má zajímavou práci a dokáže se o sebe postarat.
    Blbec. To bylo fiasko. Myslela jsem si, že se mu líbím, ale vůbec na mě nereagoval, ani kafe mi nezaplatil.

  • Zločin a trest

    Fandom: 
    Varování: 

    bodík je bodík, nějako mi dnes ubývá sil

    Drabble: 

    Strategie byla jasná. Nepozorovaně se přiblížit, pobrat co nejvíc, ještě nepozorovaněji odejít. Pokud by plán z nějakého důvodu ztroskotal, bude jeden z nich obětován, aby odvedl pozornost. Byla tu i možnost přímého poměření sil, ale předchozí zkušenosti nebyly příznivé.
    Mise proběhla úspěšně navzdory vratkým plánům. V doupěti se vrhli se na kořist, ale následná hádka o její dělení ukázala, že jen někteří umí dělit, to ovšem zbytku neubírá na hlasitosti a vlastním názoru. Hluk přilákal nevítanou pozornost, záškodníci byli odhaleni v plném rozsahu svého zločinu, kořist zabavena a následoval exemplární trest v podobě zkonzumování veškerých nakradených sladkostí přímo před dětmi.

  • Statek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č.21 - výlet do prázdna

    Drabble: 

    Ne že bych se té vesnici vyhýbala, nebyl důvod tam jezdit. Poslední návštěva, když jsem narychlo do kufrů skládala náhodné předměty, statek se prodával a přemístit obsah velkorysého venkovského stavení do zaplněného dvoupokojového bytu byl předem prohraný boj. Plno věcí a prázdno loučení. Předposlední návštěva, kdy byly zvony a my seděli na zahradě a plakali, protože zvonili umíráček. Pak už nebylo proč klepat na vrata. A stejně se mi o tom místě občas zdá a jindy si zapnu streetview a koukám na něj a střídavě se usmívám a pláču, pořád ve mně žije, takové, jaké bylo, jaké už nikdy nebude.

  • Zastavte ten stav

    Fandom: 
    Drabble: 

    Začátky skvělý, nikam nemusíš, s nikým se nemusíš bavit, v pelechu do devíti, pyžamo celý den, nouzi nepociťuju.
    Jenže ty zatracený technologie mi do toho hodily vidle. Sice nemůžu nikam, ale to neznamená, že si pro mě nepřijdou. Z jednoho monitoru bliká práce, z druhýho vyučování prvňáka a do toho trojdimenzionální děti halekají, že mají hlad a ukrutně se nudí.
    Po měsíci strašný, nikam nemůžeš, s nikým se nemůžeš bavit, stejně už nevíš, jak se to dělá, v pelechu proležený důlek, pyžamo začíná zapáchat a člověk se modlí, aby to konečně chytl, aby se dostal mezi lidi aspoň na infekčním.

    Závěrečná poznámka: 

    že je nouzový stav taky jiný stav, že jo?!

  • Trýzeň volby

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ten první, to byl přístav, známé stojaté vody, ty, ve kterých jsem i já sama sebou, klidná a vyrovnaná, ale nelze od nich očekávat nic nového. Možná že stagnace je jenom hezčí slovo pro úpadek a já jsem si jen nevšimla, že už jsem jiná a dusím se.
    Ten druhý byl vichřice. Vzrušující, nový, byla jsem s ním jiná, než jsem obvykle, bláznivá. Tušila jsem, že je to jenom okouzlení, že bych brzo zjistila, že jsem směšná a svázaná zároveň. Opravdu?
    Je lepší shořet nebo vyhasnout?
    Když jsem se rozhodovala mezi dvěma muži, nebyla jsem schopná rozhodnout ani výběr kabátu.

  • Recept na státnost

    Drabble: 

    Do hrnce dejte hodně Čechoslováků, ať to má základ, který pracuje, přimíchejte třetinu Němců, ať je to řádné, přisypte Maďary, ať to má říz a Rusy, ať to nabere objem, nezapomeňte přihodit Židy, ať to má nějaký rozum. Pokud budete míchat moc dlouho, neudělá to dobrotu. Pak budete muset ubrat nejdřív Židy, následně Němce a Maďary. Zbyde vám místo na víc Rusů, ale začne se to moc rozpínat a přetékat, bude to jaksi nedobré. Radím odebrat Rusy, vzít dva menší hrnce a odebrat taky bublající Slováky. Sice se to už moc nevaří, moc to nekypí, ale je to takové mdlé.

  • Dobrá partie

    Fandom: 
    Drabble: 

    Uděláš krok dopředu-i já ti vyjdu vstříc. Pozorujeme se. Odhadujeme. Hledáme skrytou logiku v nahodilých pohybech toho druhého. Tasíme a zase schováváme zbraně, vyčkáváme. Chvíli mám převahu já, pak zas ty. Ti druzí, okolo nás, se stávají bezvýznamnými figurkami. Když už si myslíš, že jsi vyhrál, překvapím tě ze zálohy. Najednou stojíš odkrytý, bezbranný, už nemáš jak útočit, kam se schovat. Být to hra, královna poráží krále, ten se kácí a ona o něj vítězoslavně opírá svůj střevíc. Tohle je ale život. To, že ses mi odkryl, je tvá nejsilnější zbraň, tvá slabost je moje bezpečí. Padáme spolu. V objetí.

  • Mimikry a mamakry

    Drabble: 

    Strie jsem zamaskovala silonkami, vytahané břicho stahovacím spodním prádlem, zuby jsem si vyčistila už před polednem, dvakrát, oblékla se přede dveřmi, aby na mě nikde nezůstaly stopy slin, soplů nebo nalepené bonbony. Vlasy umyté, parfém můj a ne s Elsou a Annou. Kafe jsem nenechala vystydnout, ani se po něm nevrhla, dokud se z něj ještě kouřilo, zákusek jsem si nechtěla rozdělit, ani jsem ho nenapomínala, když mluvil s plnou pusou. Stejně přišla v půlce rande otázka, kolik mám dětí. Kruci. Smrdím mateřstvím na sto honů. Jdu se vyplakat na záchod.
    Aha. Sakra. Zase jsem si namalovala jenom jedno oko.

  • Bílo

    Drabble: 

    Jako by z jejího života vymazali barvy. Vzpomínala si ještě, jaké to je, když prsty voní terpentýnem a na pár centimetrech může vzniknout jakýkoliv svět, který si vysní. Měla strach, že až se vrátí, nedokáže už namalovat nic, než bílé nekonečno. Měkké, milosrdné bílo, nebo jedovaté bílo, ze kterého fouká potměšilý vítr, který se usadí pod děravým kabátem a bude štípat do prstů. Bílo, ze kterého svítí matčiny smutné oči. Proč ses vracela, Ariadno, do země, která ti zabila sestru? Budou ty ruce schopné malovat i za pět let? Za deset? Vrátí se vůbec? Nebo jí zmrznou, jako tolika jiným?

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím proč, ale tohle téma mi evokovalo gulag...jak se asi o budoucnosti přemýšlelo lidem, které vytrhli v rozkvětu jejich životů a dostali za smyšlená provinění rozsudky na mnoho let?
    A taky jsem si vzpoměla na Marinu Cvětajevovou a její dceru Ariadnu Efron a jejich téměř neuvěřitelný osud.
    https://www.databazeknih.cz/knihy/nas-vsedni-zivot-339420
    https://plus.rozhlas.cz/kdo-byla-marina-cvetajevova-emigrantka-uvnitr-em...

  • Výletníci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č.15, Bujaré strkanice

    Drabble: 

    První kilometr, mírný kopec.
    „Už nemůžu.“ zní zprava. „Mě to nebaví.“, zní zleva.
    Třetí kilometr, o 2 hodiny později, tempo vražedné, mám z něj třetí infarkt.
    „Už neujdu ani krok.“ zazní příhodně před hospodou. Kafe od infarktu nepomůže, ale dávám si dvojité.
    Děti usednou. A začnou se vrtět. Nejdřív nenápadně. Pak se začnou židle povážlivě naklánět. Než stihne kafe vychladnout na pitelnou teplotu, běhají maraton kolem stolu, skáčou přes překážky tvořené padajícími židlemi a hází si pivními tácky přes celou hospodu. Vypiju lok kafe a mizíme.
    Ujdeme 5 metrů.
    „Už nemůžu.“ ozve se zprava. „Už neujdu ani krok.“ zní zleva.

  • Trhing

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dveře se rozletí, až nadskočím na židli.
    „Ready na brainstorm, holky?“
    „Dneska se trochu nachytříme, potřebujeme pořádný insighty, chce to nacítit, pak to bude topka. Deadline se blíží a budget je napjatej, ale tohle Bítubíčko musí mít nějakou flow, chci vidět vymazlenou konverzi z leadu, pěknej outdoor, upgrejdovany Pépécéčko.“
    Kadence mluvy se zrychluje a mně začíná cukat v oku.
    „Chci toplines a popsat trendy, oukej? Tak zatím, holky, mám meeting.“
    Dveře se zabouchnou, aniž bychom stihly říct jedinou větu. Dávalo to smysl, nebo jsme se ocitly ve vodopádu náhodných slov?
    „Moc kafe?“
    „Možná má úpal z těch zářivek v offisu?“

  • Pokus-omyl

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pece dobrá, ceny dobrý“ upoutal jí nápis v prosklené výloze kadeřnictví. Zastavila se a koukala dovnitř na zručnou práci kadeřníka, který dokončoval účes mladému vietnamci. Pro její drobné oči, výrazné lícní kosti a smyslná ústa se jí lidé často ptali, zda nemá asijské předky a tak usoudila, že by jejím rysům mohl prospět účes východního typu od odborníka. Když usedla do křesla a řekla „Zkrátit.“, kadeřník chvíli zaraženě mlčel. Cena byla dobrá, ale navzdory peci dobré jí seděl na hlavě výstavní ježek. Na rozdíl od jejích rysů měla vlasy evropsky jemné a slabé a pánské vietnamské kadeřnictví dokonalo dílo zkázy.

    Závěrečná poznámka: 

    není to žádné veledílo, ale zato se to opravdu stalo mojí mamce, celoživotní poutnici po kadeřnictvích všeho druhu.

  • Na dně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tichá voda snadno splývala s davem, vždycky šla s proudem, většinou ledově klidná, maximálně si pro sebe tiše bublala, když jí něco narušilo kruhy.
    Když se jí ale zvedla hladinka, v tiché vodě se vzedmula stavidla a vylila se z břehů, následovaly vodopády slov a moře výčitek, bezbřehý smutek a zurčící veselí. Když se dostatečně vypařila, tak jí zkalenou jak vodáka přátelé uložili do vodní postele a nechali usnout na vlnách odplouvající noci. Ráno, v krůpějích potu, se zrakem zamlženým, utopená ve výčitkách, pila břečku a slibovala, že už jí to konečně doteklo a že zůstane už navždy na suchu.

  • Dobrovolníci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nekanonické

    Drabble: 

    „Na čaroděje se můžete spolehnout, obzvláště, když se podpírají o hůl. Trojnoží je jednoznačně lepší než dvě nohy.“
    „Se vší úctou čaroději, oplýváš jinými kvalitami než silou, tady čáry nepomůžou. Na tenhle úkol je jednoznačně lepší člověk.“ odvětil Boromir.
    „Nikoliv, drahý příteli. Zvolil bych elfy pro jejich odvěký klid a stabilitu.“ oponoval s úsměvem Legolas.
    „A taky se dá přidržet těch špičatých uší, co. Elfové jsou křehule. Stát na ramenou trpaslíků je každopádně nejlepší, protože když ztratíte rovnováhu, rozbijete si maximálně sebevědomí.“ prohlásil Gimli.
    Hobiti věděli svoje, když stáli o slušný výhled na Arwen s Aragornem, bylo nejlepší říct Stromovousovi.

  • Terapie

    Drabble: 

    Pozastavit na chvíli svět s jeho ostrými zvuky, špičatými lokty a nikdy nekončícím koloběhem povinností, požadavků a nároků. Začít existovat v plném vědomí sebe, svých tužeb, svojí svobody a divokosti. Zadržet myšlenky, které hladově ukusují z dní jejich sladkou nerozvážnost. S těžkým heknutím dosedla na dřevěnou lavici a automaticky zvedla do vzduchu pravou ruku, jako školačka se zase hlásila o slovo. Když půllitr s dunivým zvukem přistál na stole, nedokázala už zadržet úsměv, očima se vpila do bublinek, razících si cestu vzhůru a nechala se unášet jejich rozvernou lehkostí. Na to, na co měli pražáci antidepresiva, stačila Máně chlazená desítka.

  • Mlynář

    Fandom: 
    Drabble: 

    Výstavní mlýn a v něm šikovný mlynář, v kraji vážený. Voda teče a věci lidské nemají dlouhého trvání.
    Výstavní mlýn a v něm německý mlynář, kdo jiný by v téhle díře dokázal něco velkého. Mlynář se o politiku nezajímal, ale politika se zajímala o něj.
    Výstavní mlýn a v něm německý mlynář, který pomáhá Čechům. Pro jedny málo Němec, pro druhé málo Čech.
    Výstavní mlýn a v něm německý mlynář, svině jedna, jistě si pěkně vydělal a s tou pomocí to nebylo tak horké.
    Výstavní mlýn zůstal bez mlynáře, semletého historií, která se kolem něj prohnala netečná k jednotlivým osudům.

    Závěrečná poznámka: 

    pro jedny černá ovce, pro druhé bílá vrána, zrovna včera jsem dočetla Habermanna

  • V posledním tažení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Začalo to nenápadně, ale situace se rychle přiostřila. Krůpěje potu zalité hektolitry čaje, týden, kdy se hýbou pouze oči hledící na obrazovku, ale ani čtvrtá série Hercula Poirota nepřináší kýženou úlevu ztrápenému tělu a ochablé mysli.
    Mezitím o pokoj vedle, tatáž nemoc. Vzbuzena v 6 radostnými hlásky, o 15 minut později následuje první bitka, kterou pískám. Snídaně, levou rukou hraju maňáskové divadlo, pravou zdolávám nástrahy homeofficu, svačina, pravidelná dodávka čaje vedlejšímu pokoji, oběd, meeting s rozmlženým pozadím, na kterém se míhají dva barevné fleky, oč menší, o to hlasitější, večeře, po hodině čtení usínám pouze já. Vysmrkat jsem se nestihla.

    Závěrečná poznámka: 

    taky znáte?

  • Ta pravá

    Drabble: 

    „Po rodičovské se tloustne a šediví. Po lásce k práci plešatí. Po nehynoucí přibývají vrásky. Po vášnivé se zlepšuje pleť, ale ty kruhy pod očima…“
    Žena se pod náporem informací trochu zakymácela a s patrnou nelibostí v hlase se zeptala: „A nějaká, po které se hubne, by nebyla, doktore?“
    „Ale samozřejmě milostivá, to zařídí nešťastná, ale musím vás varovat, někdy má přesně opačné účinky, dávkujte tedy opatrně.“
    „Sem s ní.“ Nedočkavě mu vytrhla z ruky recept a vyběhla ze dveří. Chvíli se ještě točil na židli a pak zavolal do chodby „Ještě je tu sebeláska!“. Ale nikdo ho už neslyšel.

    Závěrečná poznámka: 

    ostatně soudím, že bodík je bodík

  • Půlnoční muka autorova

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    nahrazuji téma č. 6, Ve válce múzy mlčí

    Drabble: 

    Nesměle si odkašlám. „Ehm, dovolte mi připomenout, že už je skoro čtvrteční půlnoc…“
    Nevěnují mi pražádný pohled, jen si tančí kolem.
    „Hele, většinou po vás nic nechci, ale tohle je DUBEN, pohotovost!“ snažím se upoutat jejich pozornost.
    „Já vím, že většinou mi to píše hlavně z nudy nebo emocionálního přetlaku. Ale na nudu teď jaksi nemám vůbec čas a není do koho se nešťastně zamilovat.“
    Zvedají ke mně pohledy, ale místo zájmu v nich vidím jen pohrdání.
    „Žádný múzy, pěkný čůzy jste! Abyste věděly, je tu ještě nedělní bonus!“ zaklapnu naštvaně noťas. Už nemlčí, ale to, co říkají, je nepublikovatelné.

  • Tázání (je vždycky lepší než kázání)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdo ví víc?
    a) Trojhlavá saň – víc hlav víc ví
    b) Trpaslíci – víc malých hlav ví víc než míň velkých hlav
    c) Děd Vševěd – jedna hlava stačí, pokud máte 3 zlaté vlasy

    Čím trpí Růženka?
    a) Klinickou depresí
    b) Kvartálním alkoholismem
    c) Naivitou
    d) Hlubokým kómatem
    e) Kombinací všeho

    Co je víc?
    a) Celá princezna
    b) Celé království a půl princezny
    c) Půl království a celá princezna
    d) Celé království
    e) Klid

    Koho chce mít doma průměrný muž?
    a) Popelku, aby bylo doma naklizeno
    b) Bellu, protože je zvíře
    c) Chytrou horákyni
    d) Sedm trpaslíků a soudek rumu
    e) Klid

    Závěrečná poznámka: 

    Tento kvíz nemá správné ani špatné odpovědi. Dost záleží na tom, jestli odpovídá Děd/ka Vševěd/ka, zarytý/-á demokrat/ka, lékař/ka nebo průměrný/-á muž/žena.

  • Den jako malovaný

    Fandom: 
    Drabble: 

    Držíme se za ruce, úsměvy od ucha k uchu, kdybychom nějaké měli, máme dům s červenou střechou, kolem lány zelené trávy, i to slunce svítí tak nějak přívětivě, není úmorné letní vedro a není nám ani chladno, přestože jsme nazí. Já mám čtyři ruce, protože je potřebuju a táta pindíka až ke kolenům, asi ho taky potřebuje, tvoje o tři roky starší sestra je menší než ty, protože jí to dělá líp, než být velká a ty jí zase rád přerosteš. Úplně jednoduchý samozřejmý svět, kam bychom potřebovali všichni na chvíli vklouznout a jen tak být. Děkuju ti za něj.

  • Praxe relativity

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vstávala před svítáním o poznání unavenější, než šla spát. Exemplární dilatace času, před tím, než si zase bude moct lehnout do postele, uplyne pocitově týden, ale kafe si nikdy nestihne vypít teplé a ze seznamu denních úkolů bude moct odškrtnout maximálně datum. Dny byly zdánlivě stejné a přesto jí dokázaly zastihnout nepřipravenou tam, kde to čekala nejméně.
    „Svoboda je absence bariér, omezení a útlaku, volný pohyb, možnost výběru, možnost uplatnění vlastní vůle, volnost a nezávislost.“
    Pousmála se. Když někdo takhle mluvil o svobodě, docela jistě tím nemyslel svobodnou matku. Ta má ke svobodě podobně blízko jako mateřská dovolená k dovolené.

    Závěrečná poznámka: 

    tohle je opravdu krásné téma, mít víc svobodného času:)

  • Proti proudu času

    Fandom: 
    Drabble: 

    K lidem přistupovala jako jiné rozvedené samoživitelky z maloměsta 50. let, rázně a bez zbytečného sentimentu, dovedně se starala o pokrytí základních potřeb, teplý čaj, teplá večeře, čisté oblečení, vzpřímený postoj, úpravný zevnějšek, citová ostražitost. Z práce byla zvyklá rozhodovat a případná selhání řešit sama za zamčenými dveřmi, na kompromisy nebyl čas.
    Čím víc vzpomínek ztrácela, tím větší lehkost získávala. Problémy mizely, vztahy byly jednodušší, výčitky se vyprázdnily.
    Teď je z ní holčička, která chodí na procházky s panenkou. Moc nemluví, ale nemá z ničeho strach, směje se.
    Otázka není, kdo jsme, ale kým budeme, když přijdeme o všechny vzpomínky.

  • Prodejná

    Drabble: 

    „Melouny! Berte dva pořádné, ať je za co chytit!“ šeptá hluboký ženský hlas.
    Dáma v kostýmku významně nadzvedá obočí.
    „Passion fruit.“ vzdychá hlas s mučivým důrazem na š. „Rozhodně si s ním užijete víc zábavy, než s nějakou nudnou umučenkou.“
    „Naše paradajky vás vezmou do ráje.“
    Sekuriťák se nepřítomně usmívá.
    „Jeho banán. To chcete vidět v regálech!“ letí excitovaně vzduchem další hlášení.
    Důchodkyně se zhluboka nadechuje a ztěžka se opírá o vozík. Matky zakrývají dětem uši a vybíhají ven prosklenými dveřmi, které se nestíhají otevřít.
    Sex sells, přátelé. Ale možná nebyl nejlepší nápad najímat do Alberta hlavního marketéra erotického veletrhu.

    Závěrečná poznámka: 

    doufám že mi tahle volná asociace na passion fruit projde :)

  • Ochotníci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    jako obvykle nekanonické

    Drabble: 

    Bystrozraký pronášel, že takovou krásu by nepřehlídl ani slepý. A vždycky když se míjeli, s dramatickým omdléváním vzdychal „Jsem oslněn“. Moc by za to nedal, že při procházkách v parku si směrem ke komnatám sundává ten svůj šátek, šmírák jeden. Široký byl po bandáži, na nádvoří mezi kováři nabíral svalovou hmotu vidlemi a kalorie počítal zdatněji než výběrčí daně. Dlouhý už začal být s těmi poznámkami typu „nomen omen“ a lascivním pomrkáváním dost trapný. Kocour se najednou plížil po chodbách bez klapajících podpatků. Kralevic začal mít neodbytné podezření, že to s těmi sliby věrné služby nebrali až tak úplně doslovně.

  • Výprava

    Fandom: 
    Varování: 

    žádné varování neobsahuje, ale mohlo by, kdybych měla dalších sto slov.

    Drabble: 

    „Děti, venku je krásně, jdeme se projít!“
    „Sluníčko mi svítí do očí, nikam nejdu!“.
    „Z chození mě bolí nohy.“
    Jdu si na balkon zapálit. Na nervy.
    „Tak jdeme na hřiště.“
    „To je nuda. Radši si budeme hrát doma.“
    Trhám si zbývající 3 vlasy, které mi během čekání zešedivěly.
    „Uděláme si procházku do cukrárny?“
    „Můžeme tam jet autobusem?“
    Blížím se ke dnešnímu třetímu nervovému zhroucení po ranních „jde se do koupelny“ a „co si dáte ke snídani“ etudách. Divám se teskně z okna, jak míjí čtvero ročních období.
    Přichází v plavkách a zimní čepici.
    „Tak jedeme?“
    „Já už to dneska nedám.“

  • Hranice

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když je vám 18, leží vám svět u nohou, i když to zrovna přehlížíte. Nic není nemožné a hranice jsou tu k tomu, abyste je zpochybnili.
    Když je vám dvojnásobek, jsou chvíle, kdy ležíte světu u nohou vy, a doufáte, že na vás dneska nešlápne. Množina nemožného se zúží úměrně k rozšíření pasu. Za hranice kolem sebe jste rádi, protože je v nich bezpečno.
    Když jsem v 18 odcházela s řidičákem v kapse, byla to samozřejmost. Stejnou samozřejmostí se v dalších letech stalo, že řidičák zůstal v kapse.
    Jestli na mě troubí, tak to znamená, že jedu. Konečně. Za hranice.

    Závěrečná poznámka: 

    jako vždycky mám pocit, že už to letos fakt nedám, ale na druhou stranu se na to zase těším. zdravím všechny ostatní dubnové závisláky!

  • Svoboda slečny Hi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Slečna Hi seděla v bistru a točila se jí hlava. Kolem bylo příliš mnoho zvuků, barev, příliš mnoho možností. Teprve teď, když viděla, co je to svoboda, si začala uvědomovat svojí nesvobodu. Nevěděla jistě, čemu věřit a co si vybrat a stýskalo se jí po dnech, které měly jasný jízdní řád od rána až do večera. Svírala fotku muže, který si jí chtěl vzít, výměnou za to, že jí naučí žít v jeho vlasti. Dívala se té fotce do očí a snažila se vyčíst svou budoucnost. Pak papírek rychle zmačkala a hodila do koše. Když svoboda, tak se vším všudy!

    Závěrečná poznámka: 

    Loučím se s vámi i se Severní Koreou. Na uprchlice ze Severní Korey čeká v Jižní Koree nižší status, velká dezorientace a seznamky. Mezi muži z Jižní Korey jsou zdá se velmi oblíbené, nejen pro to, že jsou prý pohlednější, ale na rozdíl od jejich již poměrně emancipovaných krajanek pokornější, skromné a vděčné a vezmou za vděk i muži, kteří mají ve své vlasti problém najít protějšek. Dá se ale očekávat, že ženy, které riskovaly život na útěku nebudou jen submisivní manželky :) Díky všem za inspirativní duben a hurá na květnové čtení!

  • Běh o život

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdyby se v Severní Koree běželo o život, závod by vypadal následovně. Kim, sirotek, potomek nepřátel režimu, by měl svázané tkaničky a mířili by na něj startovací pistolí tak zblízka, že by se vůbec nerozběhl. Paní Song, domovní důvěrnice, by měla start předsunutý o jedno kolo a z dráhy by jí odstranili všechny překážky. Pan Kang, činovník, by se na start nepostavil, ale o jeho vítězství by se barvitě psalo na prvních stránkách. Paní Hyun by se celý závod ohlížela a klopýtala by. Slečna Hi by před startem utekla. Pan Won by v plné polní běžel 10x365 kol plných překážek.

    Závěrečná poznámka: 

    závodníci zde
    Kim, Song, Song podruhé, Kang, Hyun, Hi, Won

  • Záblesk z minulosti

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č.26, Kolovrátek (beru ho obrazně jako opakování minulého, snad mi to úznáte :)

    Drabble: 

    Za mých mladých let, ve vývinu, jsem se do všeho vrhal po hlavě a pak jsem se budil na místech, kde se nechceš probouzet, mnohem dál, než jsem chtěl. Denní chleba byl vstávat jako fénix z popela, s hlasy z hlubin v hlavě, vypouštět bubliny a ptát se, kde jsou kytky, co jsme kouřili. Módní expert zrzavec mi připínal s mravenčí prací k pramenům vlasů všechno, co mi doma viselo a to není málo. Největší fanynka, šelma, se nebála rozkvést v rouše Evině a můj chtíč mě pravda nenechával na holičkách. Následoval křížový výslech rodičů na hranici trpělivosti a šmitec.

    Závěrečná poznámka: 

    omlouvám se katastrofě a červíkovi, 100 slov je 100 slov

  • Vousy pana Wona

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když Wonovi vyrostly první vousy, byl nadšením bez sebe. Nosil se pyšně, z chlapce se stal mužem a tento milník dával na odiv. Vousy byly brzy následovány povolávacím rozkazem, dalším důkazem mužství, zkouškou, kterou byl připravený pro vlast podstoupit. Čekala ho nekonečná řada vyčerpávajících dní. Navlékal ty dny jeden po druhém na šňůru jako korálky. Šňůra dlouhá deset let. Někteří se na ní oběsili, další přidusila a bylo pár takových, kteří po zádech druhých vyšplhali nahoru. Na konci té šňůry nebyl chlapec, ale muž, kterému ve vousech hrály první šedé odlesky a který zoufale doufal, že bude mít kde navázat.

    Závěrečná poznámka: 

    Vojna v Severní Koree trvá 10 let, v posledních letech se stala povinnou i pro ženy (ty jí mají o něco kratší), což z Korey dělá zemi se čtvrtou největší armádou světa a státu to dává ohromné množství lidí, kteří pro něj pracují za velmi levno (taková Eritrea má například vojenskou službu zřejmě i z tohoto důvodu neomezenou). Opušťáky nejsou nijak běžné a tak se někteří za tu dobu podívají domů třeba jednou (a to někdy jen z toho důvodu, že jsou už tak zbídačení, že je pošlou domů na výkrm, aby mohli pracovat dál, ženy běžně přestávají menstruovat, vojáci na zimu ani nefasují teplé boty a sebezvraždy vzhledem k vyhlídkám nejsou zřejmě nijak vzácné).

  • Poklady paní Song

    Fandom: 
    Drabble: 

    Největšími poklady bytu paní Song jsou dva zarámované obrázky. Pověsila je v centrální místnosti tak, aby na ně viděla z kuchyně i chodby. Obrázky na ní ze zdi dohlíží celý den. Po ránu se na ně usměje a s jemnou úklonou jim poděkuje, že nad ní v noci držely ochrannou ruku. Když vaří oběd, děkuje jim za jídlo, které naplní její stárnoucí útroby. Večer, když se cítí obzvlášť osaměle, jim někdy vypráví, o svém dětství i nepříliš šťastném manželství. Cítí se před nimi malá, ale doufá, že něco z jejich velikosti dopadá i na ní. Vůdci. Vděčí jim za tolik.

    Závěrečná poznámka: 

    Portréty vůdců jsou povinnou a opěčovávanou součástí každé domácnosti v Severní Koree, chabá péče o ně se rovná zločinu, vše je samozřejmě kontrolováno při pravidelných domovních prohlídkách. Pokud je třeba v okolí obrázek někoho blízkého a je v lepším stavu, může to být velký problém. Do jakých absurdit to může dojít viz následující dva články.
    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kldr-matka-matka-pozar-kim-ir-sen...
    https://www.lidovky.cz/svet/chlapec-zachranil-portrety-vudcu-a-utonul-kl...

  • Vlasy slečny Hi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Slečna Hi se sleduje přes rameno v zrcadle a čaruje nůžkami. Pramen za pramenem padají na zem dlouhé černé vlasy a prosycují vzduch koupelny jemnou jasmínovou vůní. Za nimi padají slzy slečny Hi, její vzpomínky, její dětství. Spolu s vlasy doufá odstřihnout i něco mnohem delšího a temnějšího, svou minulost. Doufá, že se do krátkých vlasů schová, že jí spolu s hadry, do kterých se převleče, ochrání před hladovými pohledy převaděčů, že jí dají novou budoucnost, či spíš že jí dají nějakou budoucnost. Dnešní noci musí slečna Hi vytrhnout svoje kořeny a doufat, že se jí podaří ještě někde vyrůst.

    Závěrečná poznámka: 

    Útěk se Severní Korey je věc obtížná, ale ne nemožná. Riskujete samozřejmě život, ale ve hře jsou vždy i životy ostatních. Na útěk vždycky doplatí příbuzenstvo a výjimkou nejsou ani exemplární popravy (kterých se účastní veřejnost, včetně dětí).

Stránky

-A A +A