Moje články

  • Když vlasy padaly...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nikdy se mu neomrzel pohled na Narcisu, když si večer rozčesávala vlasy. Blonďatá hříva, připomínající lán rozkvetlých pampelišek, živá, voňavá…

    Jeho vlasy (které po něm zdědil i Draco) byly světlounké, platinové – dobře si vzpomínal, že někteří sebevražední Nebelvíři ho v Bradavicích nazývali peroxidem. Narcisa, ač také blondýnka, měla barvu odlišnou. Tmavší, výraznější. Nádhernou…

    Věděl, že je na ně pyšná. Starala se o ně pečlivě, možná i trošičku marnivě.

    Když jí v důsledku stresu a občasného mučení ze strany Temného pána začaly vypadávat… když si je proto raději ostříhala nakrátko… Luciuse to zabolelo, jako máloco jiného.

    O důvod víc ho nenávidět…

  • Lákavý proslov

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přemístili se k hradu Tintagel současně. Prostranství zaplňovala snad tisícovka osob.

    „Tušíš, co má v plánu?“ syknul Lucius.
    „Cokoli…“ pokrčil Severus rameny.

    Posouvali se davem. Dost blízko, jak příslušelo jejich postavení v úzkém kruhu nevěrnějších. Dost daleko, aby zůstali v roli nezaujatých pozorovatelů.

    Temný pán předstoupil. Dav se utišil. Všichni fascinovaně poslouchali. Proslov o mocné říši, kterou hodlá vybudovat. O vládě čistokrevných. O návratu k tradicím. O poslušnosti.

    „Neměli bychom tu rozhodit náborové letáky do Ptačího klubu?“ ušklíbl se Lucius.
    „Není třeba. Ti, o které stojíme, se po tomhle přihlásí sami,“ odpověděl Severus.

    Věřili, že tenhle blábol odradí hodně lidí…

  • Jídlo jako zbraň

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hostina byla v plném proudu. Temný pán seděl v čele, jednou rukou hladil Nagini, druhou držel skleničku s archivním vínem. S nezvyklou blahosklonností pozoroval své Smrtijedy, hltající vše, co se na stole nacházelo, a zapíjející to tu Ohnivou whisky, tu jemným koňakem.

    „Luciusi, dnešní večeře byla vynikající,“ promluvil. „Zdá se, že sis konečně uvědomil, jakou čest vám prokazuji, když jsem si Malfoy Manor vybral za své hlavní sídlo.“
    „Pane, jsme rádi, že jsi spokojen,“ sklonil Lucius pokorně hlavu.

    Ověřil si, že to funguje. Kdyby v tento okamžik vrazili dovnitř členové Řádu, přejedení a opilí Smrtijedi by jim nekladli velký odpor.

  • Změna perspektivy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vlastně proti nim nic neměl. Bral je jako cosi neviditelného, součást vybavení domu. Jistě, byli malí a oškliví, zároveň však dobří a věrní služebníci. Až na Dobbyho, pochopitelně.

    Tunky, nejstarší ze skřítků náležejících rodu Malfoyů, mu tehdy přišel za všechny znovu slíbit bezpodmínečnou poslušnost a omluvit se za chování toho proradníka, který uvrhnul hanbu na poctivé domácí skřítky.

    Dlouho mu byli lhostejní.

    Jednou měl Temný pán obzvlášť příšernou náladu. Lucius schytal několik sérií kletby Crucio. Věděl, že nemá sílu se přemístit na Manor. Když lusknul prsty a okamžitě se před ním objevil Dinky, poprvé k těm drobným stvořením pocítil vděčnost…

  • Začátky a konce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Začalo to jako klasické dohodnuté manželství, tak běžné mezi čistokrevnými rody. Výhodou bylo aspoň to, že na rozdíl od svého otce měl možnost s nevěstou promluvit dříve než na oficiální zásnubní hostině. Znal Narcisu z Bradavic. Byla o rok mladší - hrdá dcera rodu Blacků, přitom tak odlišná od své starší sestry.

    V Bradavicích ji vnímal, byla mu však lhostejná. Když mu otec řekl, že se má stát jeho manželkou, necítil nic. Byl přesvědčen, že ten svazek bude stejně formální, jako u jeho rodičů.

    Nicméně… mýlil se. A za tento omyl byl osudu vděčný. Neboť v Narcise našel svoji spřízněnou duši.

  • Kdo si hraje, nezlobí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na drabble "Kdo se plazí, neupadne" - http://www.sosaci.net/node/9496

    Drabble: 

    „Severusi, příteli, nezdá se ti, že si zahráváš už příliš?“ zeptal se Lucius s vážnou tváří.
    „Neříkej, že se ti to nelíbilo,“ ušklíbl se Severus, který se tím seriózním výrazem nenechal ani na okamžik zmást.
    „Napoprvé to bylo osvěžující,“ připustil a koutky mu zacukaly. „Pokusy mé drahé švagrové o vyprávění vtipů a do toho Ten-jehož-jméno-je-přesmyčkou žvatlající jako nemluvně… to bylo vynikající.“
    „Že?“ přikývnul potěšeně.
    „Ale co ten nejnovější nápad? Že si budeme hrát na zvířátka ze ZOO? A že on bude punkovou nutrií?!?“
    „Já mu dodávám jen ochucené lektvary. „Co se mu po jejich požití honí hlavou, za to nemůžu…“

    Závěrečná poznámka: 

    1/ U Voldemortova označení jsem se inspirovala v povídce Post Tenebras Lux.
    2/ Fakt jsem v téhle své identitě chtěla psát vážné drabbles, ale asi ten plán přehodnotím...

  • Přesvědčivý argument

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Dokonalý dárek - http://www.sosaci.net/node/9196

    Drabble: 

    Vracel se do toho obchůdku už popáté. Vytrvale se snažil přesvědčit majitele, aby mu sochu prodal. Ten hlupák stále zatvrzele odmítal.

    Lucius však nebyl Zmijozelem pro nic za nic. Uvědomil si, že to chce změnu strategie.

    „Tu sochu vám neprodám. Za žádnou cenu,“ řekl majitel místo pozdravu, když další den uviděl Luciuse opět vstupovat do obchodu.
    „Není vám líto, že ji skoro nikdo neuvidí? Je krásná, ale… přece netvoříte umění jen pro umění. Chcete, aby bylo vaše dílo obdivované. Kolik lidí sem zavítá? U mě by byla na důstojném místě. A samozřejmě bych vám dovolil se na ni chodit dívat.“

  • Kdo se plazí, neupadne

    Fandom: 
    Drabble: 

    Smrtijedská setkání bývala spíše pochmurná. Zdálo se však, že toto bude jiné.

    Začalo to, když se Temný pán objevil ve dveřích sunoucí se vpřed po kolenou a rukách, jako malé dítě. Na udivené pohledy nezareagoval Cruciem, ale prohlášením:
    „Kdo se plazí, neupadne!“

    Lucius risknul úšklebek Severusovým směrem. Byl si poměrně jistý, že má s momentálním mentálním stavem Pána něco společného.

    „Teď si budeme vykládat vtipy!“ zavelel Ten-který-nedokázal-stát-na-vlastních-nohou.

    Jako první zareagovala snaživka Bela:
    „Znáte ten, jak běhá po lokále mudla s kudlou v zádech?“ zeptala se zkoprnělého osazenstva.
    „Ten je z doby, kdy jsi trénovala na pohyblivých terčích?“ ujišťoval se Severus.

    Závěrečná poznámka: 

    Taková témata mi dost narušují můj plán, o čem chci celý měsíc psát... Navíc psát třeskutě vtipně na povel mi nikdy moc nešlo :-( Tak kdyžtak prostě bez bodíku, no...

  • Sladká Francie

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Drahá, co bys řekla krátké dovolené?“ zeptal se jednou při večeři své manželky.
    „To by bylo pěkné,“ usmála se potěšeně, ale hned dodala: „Je to ale vhodné? Teď, když…“
    „Válka může trvat ještě dlouho,“ přerušil ji, dobře věděl, s čím si dělá starosti. „Nehodlám žít na Manor jako nějaký zajatec. Týden ve Francii nám prospěje.“
    „Francie…“ zasnila se Narcisa. „Máš už konkrétní plán?“
    „Ne, itinerář bude tvůj úkol.“
    „Děkuji, Luciusi. Udělal jsi mi opravdu radost,“ řekla a věnovala mu další úsměv.

    Už to bylo dávno, kdy se usmívala naposledy, kdy měla důvod se smát. Udělal by cokoli, aby ji rozveselil…

  • Šokující informace

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl Malfoy, nedávat najevo své pocity pro něj bylo stejně přirozené jako dýchat. Projevy emocí člověka oslabují, činí ho zranitelným.

    Jen málokdy něco dokázalo narušit přezíravou pózu, tu masku, kterou nastavoval venkovnímu světu. Když se však dozvěděl, že Severus změnil strany… tedy, že vlastně nezměnil strany, že celou dobu plnil pokyny bývalého ředitele, který dokázal naplánovat i vlastní smrt… tehdy byl natolik šokovaný, že se to nepokoušel skrývat.

    Kromě šoku ovšem cítil také… naději. Vážil si Severusova úsudku i jeho schopností. Pokud on stál na straně Řádu, šance na poražení Temného pána prudce vzrostly. Lucius po dlouhé době usínal klidně…

  • Dokonalý dárek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Lucius zálibně hleděl na sochu znázorňující Jaro. Byla nádherná. Dokonalá… Sochař si dal obrovskou práci, aby každý sebemenší detail ladil s celkem. Ladné křivky, perfektně tvarované, něžné…

    Ideální dárek pro Narcisu k narozeninám. Představoval si její radost, její nadšení. Jak bude pobíhat, hledat, na kterém místě by se nejvíc vyjímala. Jak ji překvapení na chvíli přemůže a ona odloží svoji pečlivě udržovanou masku vážné dámy.

    „Kolik stojí?“
    „Tahle? Ta není na prodej, pane,“ odpověděl majitel obchodu s omluvným úsměvem.
    „Prosím?“ zamračil se a sevřel pevněji svoji hůl. „Chci ji a jsem připraven za ni zaplatit nehoráznou sumu.“
    „Peníze nejsou všechno…“

  • Změna velení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Miloval svoji ženu, i když jí to říkal méně často, než si zasloužila. Samozřejmě by ji nenapadlo si postěžovat, na to byla příliš hrdá. Dbali na dekórum, dva potomci starobylých rodů. On řídil rodinu a rozhodoval o všech zásadních záležitostech. Ona pořádala večírky a doprovázela ho do společnosti. Doplňovali se.

    Když ho poprvé uviděla zhrouceného pod schody, třesoucího se dozvuky kletby Crucio, jeho láska a obdiv k ní ještě vzrostly. Polykala slzy, přesto okamžitě začala pronášet složité zaříkávání, aby mu ulevila od bolesti.

    „Opři se o mě,“ řekla věcně. „Nemusíš to snášet sám…“

    Bylo příjemné jí na chvíli přenechat velení.

  • Přežít

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zase jednou stojím v kruhu. Smrtijedský plášť, maska, skloněná hlava. Čekáme, až přijde náš pán, ten vražedný šílenec. Rychle zasouvám myšlenku co nejhlouběji. Před jeho Nitrozpytem není nikdo v bezpečí. Proto se snažím neuvažovat o spoustě věcí… a hlavně o jedné. Že kdybych v mládí neudělal tu strašnou pitomost, mohl být celý můj život úplně jiný.

    Přichází. Padáme na kolena. Tiše si nás prohlíží, jeho hadí miláček šmejdí kolem. Všichni doufáme, že nepřitáhneme jeho pozornost.

    Připadám si, jako bych se pozoroval zvenčí, jako bych byl v cizí kůži. Nepatřím sem, to vím jistě. Musím ale chránit svoji rodinu… musím přežít…

  • Bilancování

    Fandom: 
    Drabble: 

    Narodil jsem se do čistokrevné rodiny. Prvního mudlu jsem uviděl v osmi letech. Vypadal stejně jako kouzelníci, to mě zmátlo.

    V Bradavicích jsem zářil, všichni mě respektovali. Ujal jsem se Severuse. Nemohlo mi uniknout jeho přátelství s mudlovskou šmejdkou.

    Přijal jsem Znamení, zavázal se mu sloužit. Myslel jsem, že to je pro dobrou věc. Pak jsem zjistil, že je poloviční krve.

    Narodil se mi syn, byl jsem tak pyšný. Od dětství měl nejlepší učitele. Přesto nebyl ve škole nejlepší, vždy ho porazila Grangerová.

    Přišla druhá válka. Pán nepochyboval o mé věrnosti. Neuvědomil si, že nejsem takový fanatik jako moje švagrová…

  • Mají se (všechny) smlouvy dodržovat?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    S opovržením hleděl na toho muže. Potil se, oči mu těkaly po místnosti. Zoufale hledal výmluvu, která by ho zachránila.

    „No?“ protáhl netrpělivě. „Máte ty peníze nebo ne?“
    „Já… ehm…“ koktal. „Pane Malfoyi, moc vás prosím, posečkejte mi měsíc. Určitě je seženu, slibuju.“
    „Zavázal jste se je vrátit dnes.“
    „Ale… co vám to udělá… Určitě je nepotřebujete…“
    „Jistě že nepotřebuji,“ odfrknul si pohrdlivě. „Ale smlouvy se mají dodržovat. Váš dům se stane majetkem mého rodu.“

    Už odcházel, když se ozvalo:
    „Nikdy jste nelitoval žádné smlouvy, kterou jste uzavřel?“

    Mimoděk se dotkl levého předloktí.

    „Dobrá. Máte měsíc. Ani o den víc!“

  • Největší bohatství

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stál uprostřed pečlivě udržovaného parku. Vypadal hluboce zamyšlený, ale možná nepřemýšlel vůbec o ničem… Hleděl na oblohu…

    Celý den strávil na obchodních schůzkách, večer pak kontroloval účty. Teď byla noc.

    Byl jedním z nejbohatších kouzelníků. Záviděli mu, a to nikdo neznal skutečný rozsah jeho jmění. Považoval za svoji povinnost rodový majetek dále rozmnožovat. Věnoval tomu úkolu spoustu energie. Od jisté doby ale věděl, jak nedůležitý vlastně je.

    Strávil v Azkabanu jen pár dnů, díky svým konexím se jeho případ projednával přednostně. I za tu chvíli si ale Lucius zřetelně uvědomil jednu věc. Kus nebe nad hlavou je to největší bohatství…

  • Zásadní rozhodnutí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Fascinovaně sledoval svoji ruku. Jakoby si neuvědomoval, co se děje. Až po chvíli jeho tváří problesklo poznání… a zděšení.

    To ne! Znovu ne…

    Trvalo dlouho, než po první válce získal alespoň částečně zpět postavení a respekt obchodních partnerů. Ačkoli se tvářili, že mu věří, věděl, že tomu tak není. Smířil se s tím, že bude navěky spojován s poraženým Temným pánem…

    Teď se však zdálo… Ne, bylo jisté…. Vrací se!

    Nechtěl vše absolvovat znovu. Nechtěl se plazit před „Pánem“ a líbat mu ruce. Nechtěl slyšet křik mučených mudlů. Nechtěl zažívat bolest Cruciatu.

    Lucius se rozhodl, že tentokrát bude vše jinak…

Stránky

-A A +A