Byl pozdní večer, lásky čas, jenže teprve půlka dubna.
"Dokážeš ještě někam uplacírovat nástěnnej kalendář? Jsou na něm zvířátka, a občas i traktor."
"Dyť je půlka dubna, co s kalendářem v dubnu?"
"Mno, ale jsou tam ty zvířátka..."
Pomalu jsem se nadechla.
Ubožák se za mnou svíjel ve snaze přibít do stěny skobičku.
"Víš, Franto, dneska asi nakonec nebudu mít večer čas, mám ještě práci."
"Aha, tak to teda promiň, jestli jsem obtěžoval, ale hele, už visí."
Být venku, dýchat vzduch, opustit prokleté Stodůlky.
"Tak se měj, třeba příště."
Nadechla jsem se z přístroje. Snad to vyjde v dalším životě.