Moje články

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Počestné paničky godrikodolské

    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem psal seriál. Osmnáctiletý Albus Brumbál, jeho trápení, velká letní láska a naivní plánování revoluce pro vyšší dobro. S občasnými výlety do (nepříliš vzdálené) budoucnosti či minulosti dle toho, co témata zavelela .

    Protože jsem nakonec spíš veselá kopa než tragik, vybral jsem ze všech tohle drabble, u kterého jsem se fakt bavil. Tak doufám, že vám taky vykouzlí úsměv na tváři.

    Psáno na téma "Zmatek matek".

    (A když nebudu moc líný, zkompletuju to do Dubnových seriálů.)

    Drabble: 

    Představte si Godrikův Důl. Vesnice na konci světa. Hostinec, kostel se hřbitovem, pošta, několik krámků. Každý čtvrtek whist, o sobotách kriket. Genetický potenciál stojatého rybníčku.

    „Ubohá paní Brumbálová! Ale ten mladý pan Albus! To by byla partie pro naši Elektru!“
    „Věděla jste, že dostal cenu na konferenci v Káhiře?“
    „A co ten pan Gellert, co je na návštěvě u Baty Bagshotové?“
    „Je její synovec, že?“
    „Naše Imelda na něm může oči nechat!“
    „Slyšela jsem, že studoval v zahraničí.“

    Albus s Gellertem prochází po náměstí. Drží se za ruku. Políbí se.

    „No toto!“
    „Skandál!“

    „A ten mladý pan Aberforth někoho má?“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Výjimečný

    Úvodní poznámka: 

    Tohle je svět, kde všechno dopadlo dobře. Úplně všechno. Protože mám rád dobré konce.

    Drabble: 

    Woolův sirotčinec, Londýn, 1930

    „Proč si přejete adoptovat dítě, pane - “
    „Brumbál.“
    „Profesor Brumbál,“ upřesnil Gellert.
    „A váš… společník?“
    „Gellert Grindelwald, obchodník. Máme velký dům, chceme se trochu rozdělit.“
    „Ten hoch je… problémový. Jste si jisti…“
    Dvojí rozhodné přikývnutí.

    „Ahoj Tome,“ usmál se profesor. „Já jsem Albus.“
    „Ahoj,“ odpověděl chlapec.
    „A tohle je Gellert.“
    Velké hnědé oči zatěkaly z jednoho muže na druhého.
    „Vy… mě chcete?“
    „Ovšem,“ přisvědčil Albus. „Vybrali jsme si tě.“
    „Proč… zrovna mě?“
    „Protože jsi výjimečný,“ oznámil Gellert.

    Vyšli ven.
    „A teď, synku,“ pronesl Gellert, „poznáš, jak si žijí králové.“
    Čtyřletý Tom Rojvol Raddle nesměle stiskl Albusovu ruku.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    V černi

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Pro vyšší dobro, respektive na V hlavě.

    A doufám, že si zítra budu moci napsat něco hezkého, veselého a optimistického. Třeba AU, kde to všechno dopadlo dobře. Tak.

    Drabble: 

    Ve vesmíru bylo mnoho záhad. Albus teď přemítal hned o několika z nich. Nedokázal porozumět tomu, jak dokázal vstát. Nechápal, jak zvládl přes všechny ty slzy napsat dopis Elfiasovi. Nevěděl, kde je Gellert. A netušil, zda ho ještě někdy uvidí. Marně hledal odpověď na to, jak teď mluvit s Aberforthem. A nebyl si jistý, jestli by to vůbec měl dělat. Vratká nejistota prostupovala celou jeho bytost. Co teď bude?
    „Co teď bude?“ zopakoval myšlenku nahlas.
    Ještě před pár hodinami viděl svou budoucnost docela jasně. Teď se utápěla v černi. Neviděl nic než tmu. Kolikrát ještě?
    „Co teď se mnou bude?“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    V hlavě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No, je to spíš surrealismus než dada, ale automatické a chaotické je to velmi, tak snad projde. Když ne, tak se asi nic nestane.

    Přímo navazuje na Pro vyšší dobro.

    Drabble: 

    Pukající sklo, zamrzlá hladina. Hladivá hladina hladí. Chvilička. Pavoučí prsty objímající týl. Srdcebol. Zvracet, zvracet – vyblít všechnu tu bolest. Slzy houstnou v sliz.
    Propadání.
    Připravit peníze na pohřeb.
    Zrada chutná. Jako železo. Voda ze studny. Chcípl tam pták, nepij to. Už nikdy. Už nikdy.
    Připravit peníze na pohřeb.
    Zazpívej mi jednou. Jednou naposled. Kam utíkáš? Vrahu.
    Sestřičko na obraze. Dotek; žhavý pohrabáč. Zamrzlá hladina.
    Já jsem vrah. Vrahu.

    Je to má vina,
    má veliká vina.

    Báby jdou z kostela. Polibky mezi hroby. Už nikdy. Už nikdy.
    Připravit peníze na pohřeb.
    Co řeknou lidi. Zelená hladina.
    Musím připravit peníze na pohřeb.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Pro vyšší dobro

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Hlava rodiny.

    Nahrazuji téma č. 26 - Mezi šesti očima

    Drabble: 

    Gellert vrazil ruce do kapes a čekal. Slyšel Albusovy kroky, pak křik. Když už mu celá situace připadala nesnesitelná, nadechl se a vešel do domu.
    Bratři Brumbálové stáli naproti sobě, dělily je asi tři kroky a nízký stolek.
    „Běž se vycpat s celou vaší revolucí!“ vykřikl Aberforth. „Jste směšní! To vaše vodění za ručičky je taky pro vyšší dobro?!“ Vytáhl hůlku a tvář mu zohyzdil vztek.
    Gellert byl rychlejší.
    „Crucio!“
    Křik.
    Zmatek.
    Bosé nohy pleskající po parketách.
    „Nechte toho!“
    Záblesky světel.
    „Nechte toho!“
    Tři páry očí se střetnou, pak pohlédnou k zemi.
    Dívka je mrtvá, zrak navždy upřený do prázdna.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Hlava rodiny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Petrificus totalus.

    Drabble: 

    „Aberforthe, ty idiote!“ Albus nakráčel do salónu s energií ničivé vichřice. „Máš pocit, že je normální dělat pokusy na kozách? Co ti to zvíře udělalo, žes ho očaroval?“
    Mladší z bratrů sevřel ruce v pěst a udělal agresivní krok vpřed.
    „Sám jsi idiot!“ procedil mezi zuby.
    Albus se teprve teď rozhlédl. Pod vitrínou ležela hromada skla, závěsy byly ohořelé. Zarazil se a ztěžka polkl.
    „Co se tu stalo?“
    „Arianě nebylo dobře. Ale to je tobě úplně jedno. Hraješ si na hlavu rodiny, ale vůbec se o ni nestaráš. Místo toho se někde…“ nedokončil.
    Na schodech stála sestra v noční košili.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Petrificus totalus

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je tam nějaká pusa, tak asi 12+ nebo co.

    Drabble: 

    Dvířka zahradní branky vrzla. Albus provedl Gellerta kolem záhonu s pivoňkami. První nedočkavý polibek si dali ještě dřív, než dorazili k lavičce. Ve vzduchu visela těžká vůně růží.
    Gellert uchopil Albuse za uši a přitáhl si ho blíž. Pak ztuhl.
    „Civí na nás koza,“ oznámil stroze.
    „Cože?“
    „Koza,“ potvrdil Gellert a ukázal směrem k domu.
    Albus vstal. Pak zadupal, zatleskal, luskl koze před čumákem, ale zvíře se nepohnulo.
    Obrátil oči v sloup a vytáhl hůlku.
    „Finite incantatem!“
    Koza zamečela, zmateně se oklepala a odběhla do šera.
    „Ten pitomec Aberforth,“ zavrčel Albus. „Jednou se mu ty experimenty na kozách šeredně vymstí. “

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Naději vkládám do Mrzimoru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Profesor Brumbál se rozhlédl po třídě. Zmijozelští třeťáci.
    „Dnes,“ začal s výkladem, „se budeme věnovat akromantulím. Tento pavouk pochází z Bornea. Abyste získali představu o jeho velikosti, přinesl jsem vám na ukázku jeho cheliceru.“
    Otevřel kufřík a vytáhl dvanáctipalcové klepítko.
    „Je to výjimečně vzácný vzorek, mám jenom jeden. Nechte ho kolovat,“ řekl. Pak důrazně dodal: „Musí se dostat na všechny.“
    Posadil se a zapsal do třídnice. Po chvíli vzhlédl.
    „Už ho měli všichni?“
    Nastalo ticho.

    Když později v kabinetu popíjel čaj, hleděl na bednu se zásobou akromantulích klepítek a přemýšlel, zda někdy zažije hodinu, při které se mu opravdu vrátí.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Počestné paničky godrikodolské

    Fandom: 
    Drabble: 

    Představte si Godrikův Důl. Vesnice na konci světa. Hostinec, kostel se hřbitovem, pošta, několik krámků. Každý čtvrtek whist, o sobotách kriket. Genetický potenciál stojatého rybníčku.

    „Ubohá paní Brumbálová! Ale ten mladý pan Albus! To by byla partie pro naši Elektru!“
    „Věděla jste, že dostal cenu na konferenci v Káhiře?“
    „A co ten pan Gellert, co je na návštěvě u Baty Bagshotové?“
    „Je její synovec, že?“
    „Naše Imelda na něm může oči nechat!“
    „Slyšela jsem, že studoval v zahraničí.“

    Albus s Gellertem prochází po náměstí. Drží se za ruku. Políbí se.

    „No toto!“
    „Skandál!“

    „A ten mladý pan Aberforth někoho má?“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Vězni

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mám dnes nějakou depresivně sentimentální náladu (to bude tím jarem). Stejně v rámci dodržování zvyklostí musím napsat aspoň jedno patetický BJB, tak co.

    Drabble: 

    Stojím u okna a dívám se ven. Pozoruji, jak se mění roční období, jak čas prochází okolo mne. Stárnu, ale připadám si neměnný. Vše okolo rotuje závratnou rychlostí, stromy sotva opadají a už kvetou, aby se utopily v zeleni léta. Dnes je mi sto let, a přesto si nepřipadám jiný, než když mi bylo osmnáct. Stále jsem to já. Říkají, že mám moc, ale já se cítím bezmocný. Přestože jsme dlouhověcí, smrt nás nakonec dostihne; před smrtí neujde nikdo. Jsme vězni ve svých celách. Já jsem polapen ve své zodpovědnosti, ty odpykáváš trest v Nurmengardu. Oba platíme za své chyby.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Až se věci pohnou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Teplé podvečerní světlo se líně převalovalo ve větvích. Seděli pod stromem; Albus opřený o Gellertovo rameno.
    „Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se ho.

    Přišli jste sem dnes s touhou a vědomím, že nic už není jako dřív. Přišli jste sem, protože toužíte po něčem novém. Něčem jiném.

    „Představuju si, jaké to bude.“

    My, kdo žijeme pro svobodu, pro pravdu a pro lásku.

    „Co jaké bude?“
    „Až se věci pohnou…“

    Magie vzkvétá jen u výjimečných jedinců.

    „Ty jsi snílek,“ usmál se Albus, propletl prsty s Gellertovými a pevně stiskl. „A to mám na tobě rád.“

    Slibte mi svou nekonečnou věrnost.
    Nebo zemřete.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Hodiny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Albus vstoupil do salónu. Ariana seděla v křesle a tvářila se tajemně, kdežto Aberforth cosi kutil.
    „Děje se něco?“ zeptal se Albus.
    „Vzpomínáš na ty hodiny?“ řekla Ariana.
    „Jaké hodiny?“ podivil se Albus.
    „Rodinné hodiny po pradědečkovi,“ vysvětlila.
    „Ty, co se jednou za sto let musí seřídit,“ dodal Aberforth.
    Na stole stály sloupkové hodiny s mnoha ručičkami. Nápisy Percival a Kendra byly zčernalé a ukazovaly tam, kde by na normálních hodinách bylo 12.
    „Jsou už asi rozbité,“ spekuloval Aberforth.
    „Jakto?“ hlesla Ariana.
    „U Albuse to ukazuje, že je zamilovaný. A za boha to nejde poštelovat!“
    Ariana na Albuse spiklenecky mrkla.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Nástupiště 9 a ¾

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma pro 20. 4. 2019: Osamocen v davu

    Drabble: 

    Albus se zhluboka nadechl a prošel přepážkou. Pak zůstal stát a zíral s otevřenými ústy. U nástupiště 9 a ¾ nádraží King's Cross se z oblaků páry vynořila lokomotiva. Zářila rudým lakem a její píšťala zazněla jako radostný výkřik.
    „No tak, chlapče, nepřekážej tady,“ řekl mu kdosi a popostrčil ho vpřed.
    Nástupiště bylo plné lidí. Hemžilo se to tu jako v mraveništi.
    Albus sevřel kufřík, prodral se davem a rychle nastoupil do vlaku. Našel prázdné kupé, skryl tvář za knihou.
    Přál si být sám.
    To je totiž to, po čem toužíte, když nastupujete na střední školu a jmenujete se Brumbál.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Vision

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Čtvrtek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ehm, no, je tam sex a prádlo, tak minimálně 15+

    Drabble: 

    Byl čtvrtek. Batylda Bagshotová o čtvrtcích hrávala whist a vracívala se pozdě.
    V domě bylo ticho. Domácí skřítka Potty byla ujištěna, že dnes už nic potřebovat nebudou. Po schodech vzhůru byly poházené kusy oblečení.
    Albus zhluboka vdechl omamnou vůni Gellertova potu. Zajel rukama pod tenkou košili a stáhl ji dolů z ramen. Pak neomylně zamířil do slabin. Gellerův sten zanikl v polibku. Postoupili o pár kroků blíže k ložnici.
    Gellert uchopil Albuse v bocích a posadil ho na postel. Albus přivřel oči v rozechvělém očekávání a vyšel vstříc slasti.
    Náhle se zarazil.
    „Gellerte!“
    „Co je?“
    „Gellerte, ty sis nesundal ponožky!“

    Závěrečná poznámka: 

    Whist je karetní hra pro 4 hráče populární v 18. a 19. století, z níž se později vyvinul bridž.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Šance

    Fandom: 
    Drabble: 

    Albus Brumbál dopil čaj a znovu se zahleděl do inzerce v Denním Věštci.
    Škola čar a kouzel v Bradavicích vyhlašuje výběrové řízení na pozici Učitel Obrany proti černé magii, stálo v rámečku opatřeném logem instituce. Přeložil noviny a vstal. Nemůže donekonečna sedět a fňukat. Potřebuje práci.

    „Proč myslíte, že bychom měli zaměstnat právě vás?“ zeptal se ředitel školy Phineas Nigellus Black.
    „Splňuji všechny požadavky. A… chtěl bych učit.“
    „Počkejte chvíli venku.“

    Albus čekal.

    „Tak co myslíte? Vezmeme ho?“ otočil se Black na zástupce.
    „Je dost mladý.“
    „No, mladý je. Ale taky zatím jediný, kdo se přihlásil.“
    „Dobrá. Dáme mu šanci.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Pohádky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ariana seděla na lavičce pod růžovým keřem. Nedaleko se popásala koza.
    „Dlouhá léta pátrala Smrt po třetím z bratří, leč nikdy ho nevypátrala,“ slabikovala dívka.
    Do zahrady brankou z ulice vstoupil Albus.
    Ariana vzhlédla, pak četla dál: „Teprve když tento nejmladší dosáhl úctyhodného věku…“
    Albus se zarazil.
    „Čtu kozám pohádky,“ vysvětlila Ariana.
    „Čti dál!“
    „…svlékl si konečně neviditelný plášť a předal ho synovi.“
    „To je ono!“ vykřikl Albus. „Celou dobu jsme to měli před sebou!“
    „Co jste měli…“ hlesla Ariana.
    Albus neodpověděl a rozběhl se pryč.
    „Kam běžíš?“
    „To je přísně tajné!“ křikl.
    Doufal, že na matrice ještě někoho zastihne.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Víc než písmena

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Shluky run počítám vždy jako jedno slovo.

    Drabble: 

    Stáli nad náhrobkem Ignotuse Peverella s výrazy napjatého soustředění.
    „YAJALBRY – RAIFBAZIHJP – ALFBAMH… Sakra, to absolutně vůbec nic neznamená!“ zavrčel Gellert, hledě na runové zápisy na okrajích kamene.
    Albus přiklekl k hrobu, setřel nános hlíny a zetlelého listí a odhalil další nápis.
    „FCHJL,“ zadeklamoval otráveně Gellert. „To jsme si pomohli.“
    „Počkej,“ uvažoval Albus. „Runy jsou víc než písmena. Tohle je Fehu – bohatství. Kaunas – oheň. Hagalaz – vzduch. Jera – země. Laguz…“
    „Voda!“ vykřikl Gellert. „U Merlinových fousů, to dává smysl!“
    „Jo,“ přikývl Albus. „Ale třetina z nich je nečitelná.“
    „Co čekat od šest set let starýho šutru,“ vzdychl Gellert. „Reparo!“
    Nestalo se nic.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud vás stejně jako mě baví studium starověkých run, tak si mou interpretaci můžete ověřit tady. Jo, fakt tam jsou. Těch pět konkrétních vpravo uprostřed. A já to jdu zkoumat dál, protože to asi fakt má nějakej smysl, na kterej musim přijít.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Vycházející hvězda

    Fandom: 
    Drabble: 

    Aberforth zhltal večeři, zahodil příbor a zbrkle vyrazil od stolu.
    „Můžeš mi vysvětlit, kam se řítíš?“ otázal se Albus.
    „Do divadla,“ křikl Aberforth přes rameno, pak se ale zarazil a vrátil se do jídelny. Ze zásuvky kredence vytáhl fotografii mladé ženy, vydechl a přitiskl si ji na prsa.
    Ariana se tiše zachichotala do ubrousku.
    „Co to bylo?“ otočil se Albus na sestru.
    „Lilian Braithwaiteová,“ pronesla významně.
    „Nejlepší herečka současnosti!“ zaznělo z předsíně, kde si Aberforth pucoval boty. „Vycházející hvězda! Do roka bude zářit v Londýně, to ti říkám!“
    Albus se pousmál.
    Jeho hvězdou byl Gellert.
    A toho nemohlo překonat nic.

    Závěrečná poznámka: 

    Lilian máte tady, ať nemusíte googlit.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Dopis

    Fandom: 
    Drabble: 

    Albus stál u okna a upřeně hleděl na potemnělou tabulku, která odrážela jeho tvář. Byl bledý, vypadal jako socha.
    „Stalo se něco?“ zeptal se Gellert.
    „Dostal jsem dopis. Od Elfiase.“
    Gellert pohlédl na pergamen v Albusově ruce.
    „Je teď v Řecku. Potkal chiméry,“ dodal Albus a hlas se mu zlomil. „Proč mi o tom píše!“ To už křičel a přes víčka se mu hrnuly slzy zoufalství a vzteku. „Byl jsem nejlepší! Měl jsem sny! Chtěl jsem jet kolem světa!“ Schlíple se posadil. „A teď trčím tady.“
    Gellert nevěděl, co říct.
    „Hniju ve vězení vlastní zodpovědnosti.“
    Gellert ho políbil do vlasů.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Grimsel

    Úvodní poznámka: 

    Takové coby kdyby... Tak to neberte úplně vážně. :)

    Drabble: 

    Tmavomodrý Mercedes-Benz 220S Cabriolet klouzal po klikatých silnicích průsmyku Grimsel. Na 40 let staré auto byl ve výborném stavu.
    Spolujezdec Albus Brumbál si přidržoval slaměnou fedoru a jeho dlouhé stříbrné vlasy a vousy unášel vítr.
    „Jedeš v protisměru,“ upozornil řidiče.
    Gellert Grindelwald si promnul knír a zavrčel: „Jedu normálně vlevo!“
    „Ano, drahý, ale tohle je Švýcarsko.“
    „Ach tak.“
    Gellert elegantně pohnul volantem. Albus mu položil ruku na stehno a vyzývavě povytáhl obočí.
    „Jeden by řekl, že ve sto patnácti letech už si dáš pokoj…“
    „Nemůžu za to, že jsi ve sto třinácti pořád sexy.“
    Zvonivý smích obou staříků odneslo povětří.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Jako králové

    Fandom: 
    Drabble: 

    Albus přiklekl k Arianě ve velkém křesle a vzal její ruce do dlaní.
    „Jsi nějaká smutná,“ zašeptal a ucítil bodnutí nervozity.
    „Skoro nejsi doma,“ vysvětlila.
    „Máme hodně práce,“ řekl omluvně a ohlédl se na Gellerta, který stál za ním. „Ale máme plán!“ dodal povzbudivě. „A až vyjde, budeme se mít jako v pohádce.“
    „Budeme bydlet ve velkém domě?“
    „Třeba na zámku,“ odtušil Gellert.
    „Bude mít zlatou bránu a spoustu věží?“ zasnila se Ariana.
    „Cokoliv si budeš přát,“ ujistil ji Albus. „Budeme žít jako králové. Ty, já a Gellert.“
    Ariana se napřímila a nekompromisně dodala: „A taky Aberforth a jeho kozy.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Revoluce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Gellert mezi prsty otáčel plesnivý brk nalezený v Peverellově sklepě.
    „Potřebujeme název,“ řekl Albus.
    „Název čeho?“
    „Název revoluce.“
    Gellert se poškrábal na bradě. „Co třeba… Progresivní anarchistická revoluce epických kouzelníků?“
    Albus mu vytrhl brk.
    „Co děláš?“
    „Musím to napsat, než to zapomeneme.“ Zarazil se. „Uvědomuješ si, že zkratka by byla párek?“
    Gellert se pubertálně zachechtal. „Ale začátek se mi líbí. Hmm… Progresivní Anarchistická Válka za Osvobození Utlačovaných Kouzelníků!“
    Albus to zapsal. Skepticky se ušklíbl.
    „Co je zase?“
    „Vyšel pavouk.“
    „Pavouk je dobrej! P.A.V.O.U.K.“
    Albus zkratku rezolutně přeškrtl. „Možná tomu radši budeme říkat prostě jenom revoluce.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Úplně sám

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na včerejší Cípeček.

    Drabble: 

    Batylda vstoupila do předsíně a upustila kufřík. Domácí skřítka se polekala tak, že málem zahučela do necek.
    „Co se tady děje?“ otázala se Batylda, odkládajíc klobouk a plášť.
    „Nic,“ vypískla skřítka a ponořila se do mýdlových bublin. „Potty jen myslela, že vypere a pak opraví ten stolek.“
    „Jaký stolek?“
    „Rozpadl se úplně sám, Potty to viděla,“ zamumlala, opustila valchu a rozběhla se ke sporáku.
    „Co to vaříš?“
    „Jehněčí kotlety, omáčku a cibulový koláč.“
    „My čekáme hosty?“
    „Hosty ani ne, ale pan Gellert a pan Albus říkali, že jsou hladoví jako vlci.“
    Batylda se zakousla do rtu.
    „Aha. Takže úplně sám…“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Cípeček

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je tam jakýsi sex, tak asi 15+

    Drabble: 

    Albus se ponořil do polibku, jako by to měl být jejich poslední.
    Batylda na pár dní odjela a celý dům patřil jen jim.
    Dovrávorali k posteli. Albus zasypal Gellertův hrudník polibky a zamířil níž.
    „Co chceš dělat?“
    Albus mu neodpověděl, protože v ten okamžik měl už plná ústa. Gellert se zakousl do ruky a slastně zasténal.
    Pak se Albus zarazil. Periferně zahlédl nějaký pohyb. Uhnul očima a za veřejí opravdu cosi bylo: Malinké, útlé nadloktí a cípeček kostkované utěrky.
    „Kdo je to?“
    Do místnosti váhavě vkročila domácí skřítka.
    „Ehm, budou si pak pan Gellert a pan Albus přát čisté povlečení?“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Lovci pokladů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Gellert zabušil na dveře krčmy.
    „Máme zavřeno!“
    Gellert zabušil znovu. Dveře vrzly a ve škvíře se objevila tvář Rufuse Kvasinky.
    „Á, to jste vy pánové. Tak pojďte…“
    Albus podal muži váček galeonů.
    „Nevím, co myslíte, že tam najdete, ale na otázky asi nejste zvědaví, co?“ uchechtl se, když scházeli po schodech dolů.
    Prošli kolem vinných sudů. Kvasinka vytáhl hůlku a poklepal na zaprášený regál s lahvemi.
    Z temné chodby páchla plíseň.
    „Lumos!“
    Několik dlouhých minut procházeli labyrintem.
    „Tak tady,“ oznámil Kvasinka. „Peverellovic sklep.“
    Uprostřed místnosti stála bedna. Gellert ji otevřel.
    „No?“ vyhrkl nedočkavě Albus.
    „Nic. Plesnivý brk a myší hovna.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Paříž

    Fandom: 
    Drabble: 

    Odpolední slunce zlatilo Champs de Mars a obzoru vévodila Eiffelova věž.
    Seděli v malé kavárně. V kouzelnickém světě se cestovalo snadno, ukradli si pro sebe dva dny v cizím městě a pohledy Pařížanů se nezdály být pohoršené.
    „Pánové si dají absint.“ Číšníkova věta nezněla jako otázka.
    „Dvakrát,“ přitakal Gellert.
    Albus skepticky přičichl ke sklenici. Cítil anýz, fenykl…
    „Pelyněk?“
    „Podle všeho je to mudlovská varianta na elixír Euforie,“ zasmál se Gellert.
    Albus, který o pár hodin později táhl téměř bezvědomého Gellerta domů, nabýval přesvědčení, že je to spíše mudlovská varianta Doušku živé smrti.
    „Budeš zvracet?“ Byla to zbytečná otázka.
    „Nenávidím Paříž!“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Kletby, které se nepromíjejí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Profesor Brumbál si promnul kořen nosu a několikrát zamrkal. Bude potřebovat brýle. Vhodil do čaje kostku cukru, zamyšleně se poškrábal ve vousech a přidal druhou. Hodnocení esejí nepatřilo k jeho oblíbeným činnostem.

    Kletby, které se nepromíjejí

    Přečetl pár vět.

    Kletba Cruciatus působuje bolest, která může oběti přivodit šílenství.

    Vztáhl ruku k šálku, ale chvěla se mu tak, že se nedokázal napít.
    „Crucio!“ uslyšel v hlavě Gellertův hlas.
    Křik patřil Aberforthovi.
    „Nechte toho! Nechte toho!“ To byla Ariana.
    A pak jen záblesk světla.

    Zakryl si ústa dlaní.
    Proč tohle musí číst?
    Ach ano, je to v osnovách.
    A on je učitel.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Stvrzeno krví

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 6. pro 6. 4. 2019: Naostro

    Drabble: 

    Vzduch v Batyldině sklepě byl chladný a páchl zatuchlinou. Vládlo tu šedé přítmí.
    Gellert se rozhlédl po nějakém harampádí, jako by potřeboval pár vteřin, než bude připraven pohlédnout Albusovi do očí.
    „Dlouho jsem to studoval,“ řekl Albus, aby si dodal odvahy. „Věříš mi?“
    „Věřím ti.“
    „Nikdy se nepostavíme proti sobě.“
    „Nikdy.“
    Gellert zatnul zuby, když přiložil hrot hůlky k dlani, kde se objevila krvavá rýha. Albus sykl, když i on ucítil ostrou řezavou bolest. Dlaně se dotkly. Gellert v konečcích prstů jasně cítil tlukot Albusova srdce.
    Dvě kapky krve se vznesly vzhůru, spojily se a vytvořily pečeť.
    Přísaha byla stvrzena.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Záblesk

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téma dnes velí posunout se po časové ose trochu vpřed.

    Drabble: 

    Gellert Grindelwald se postavil naproti zrcadlu a rutinně si protáhl krční páteř. Stále to byl nezvyk. Dopnul škrobený límec košile a uvázal si kravatu. Dnes ho čekala velká spousta práce. Chvíli se ztratil uvnitř vlastní mysli a plánoval. Až po chvíli si uvědomil, že hovoří nahlas. V odrazu se pohybovaly rty pohledného muže v elegantním obleku. Oči byly černé, tmavé vlasy prošedivělé na skráních. Grindelwald je prohrábl dlaní a tentýž pohyb v zrcadle učinil Percival Graves. Ušklíbl se.
    A pak se v hlavě zjevila myšlenka. Drobná, droboučká, jen nepatrný záblesk nesoustředěnosti. Gellerta napadlo, zda by se tahle tvář líbila Albusovi.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Zaslouží si to

    Fandom: 
    Drabble: 

    Krajinu přikryla tma.
    Gellert sevřel Albusovy prsty a zašeptal: „Máš ledové ruce.“
    Pak vytáhl hůlku a udělal tři rychlé pohyby. Čára, kruh, trojúhelník. Znamení nakreslené ohněm zastínilo hvězdy.
    „Potřebujeme je,“ vydechl Albus a snad to znělo jako otázka.
    „Potřebujeme je,“ potvrdil Gellert. „A potřebujeme jeden druhého.“
    Albus otřel nos o Gellertovu tvář, zhluboka se nadechl a zavřel oči.
    „A co bude pak?“
    „Budeme zářit, Albusi. Vyjdeme ze stínu. Budou nás ctít a budou se nás bát.“
    „Zaslouží si to,“ opět to znělo jako otázka.
    „Zaslouží. Vzpomeň si, co udělali tvojí sestře.“
    „Všichni ale takoví nejs…“
    Slova se ztratila v polibku.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Gellertovi

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Prosím vás, seberte Albusovi někdo brk a vysvětlete mu, že se rozhodně nemá dávat na literární dráhu. Jako učitel bude určitě úspěšnější než jako básník.

    Drabble: 

    Když hledím ti do očí, topím se v hlubině
    chladného jezera severních skal,
    v červáncích zářný jsi jak jiskra ve víně
    dlaně tvé na mých jsou obranný val.

    Můj hrdino, oděn jsi ve zlatém brnění,
    v kouzle své mysli té nejvyšší ceny,
    v nádheře, z níž každý úžasem oněmí
    kráčíš vstříc větru, co přináší změny.

    A když mluvíš o dobru, co nese oběti,
    já visím ti na rtech a tajím svůj dech
    jsa lapen jak můra v tvém stínu.

    V polibcích, v šílenství, pochybnost odletí,
    srdce mé vězněm je v tvých hladkých zdech.
    Však když jsem sám, cítím jen vinu.

    Závěrečná poznámka: 

    (Ten původní pergamen, na němž byla metafora s kouzelnou hůlkou naštěstí rovnou spálil.)

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Úplně jiný svět

    Fandom: 
    Drabble: 

    Leželi v trávě a pozorovali nebe.
    „Víš, že existuje zrcadlo, které ti ukáže, po čem toužíš úplně nejvíc?“ řekl Albus.
    Gellert vytáhl z úst stéblo trávy a zamyšleně s ním otáčel vstříc slunci.
    „Viděl bych úplně jiný svět. Svět, kde se nemusíme skrývat. Svět, kde nám žádný mudla nemůže ublížit. Svět, který patří nám…“ pronesl přivíraje oči. „A po čem toužíš ty?“
    Albus ucítil příjemný tlak ve slabinách, přitiskl se ke Gellertově boku a s úsměvem mu to pošeptal.

    ***
    O osmadvacet let později profesor Brumbál strhl závěs z rámu. V zrcadle Erisedu spatřil sebe. A tolik milovanou tvář Gellerta Grindelwalda.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Jako kouzlo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byly tu i příjemné dny.
    Albus dočetl odstavec a vzhlédl. Na hladinu řeky nalétaly vážky. Byly zelené a modré a hravými záchvěvy křídel připomínaly hejno Zlatonek. Albus nastavil tvář slunci.
    Vážky se rozlétly a z vody vystoupil Gellert oděný do úsměvu. Bez ptaní se položil na Albusova rozpálená záda.
    „Studíš!“
    I přes ledové kapky Albus cítil, jak Gellertovo tělo intenzivně sálá. V jeho objetí se cítil šťastný.
    Bylo to jako kouzlo, které mu dovolilo zapomenout. Na dny, kdy se Ariana budila s pláčem a ve vzduchu kolem viselo napětí.
    Ale ne vždy to tak bylo.
    Byly tu i příjemné dny.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Výkřik poslední módy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já se předem omlouvám úplně všem.

    Drabble: 

    Vzduch byl prosycen létem. Nad temným obzorem visel zlatavý pruh nebe jako blednoucí připomínka dne. Zahrada u domu Batyldy Bagshotové vibrovala hlasitým koncertem cikád.
    Albus se opřel zády o kmen stromu. Zhluboka se nadechl. Cítil seno a vzdálenou bouřku. A také Gellertovu vůni, ve které se mísily věci, co měl rád. Inkoust, čokoláda, dobrodružství…
    Polibek přišel náhle, byl spěšný a obezřetný.
    „Počkej,“ zašeptal Albus.
    V okně Gellertovy pratetičky se svítilo. Na stolku stál výkřik poslední módy: stolní lampa s vitrážovým stínidlem.
    „Už dávno spí,“ odtušil Gellert. „Nechává si rozsvíceno.“
    Albus zavřel oči.
    Batylda Bagshotová pustila záclonu a potěšeně se usmála.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Namárië / Sbohem

    Fandom: Pán prstenů

    Poznámka: Již nějaký ten čas jsem si pohrával s myšlenkou vlastního překladu Galadrieliny písně Namárië, kterou zpívá při odjezdu Společenstva z Lothlórienu. Mrzelo mě, že v knize je quenyjský originál přeložen pouze prozaicky, a rozhodl jsem se tedy pro překlad básnický, v němž by byly zachovány rýmy a qenyjská rytmika textu. Při překladu jsem vycházel z qenyjského originálu (nepřebásňoval jsem prozaický překlad, ale skutečně překládal elfštinu), proto se může zdát, že tu jsou výraznější významové odchylky. Například slovo "Oiolossëo" znamená zhruba "Věčně sněžně bílá". V anglickém i českém překladu se předpokládá, že se jedná o opis pro horu Taniquetil, já se však přikláním k verzi, že jde o pojmenování samotné Elbereth (Vardy), jelikož v jiných písních je nazývána Sněžná, atd.
    Pro srovnání uvádím quenyjský originál, Tolkienův anglický překlad Pytlíkova překladu do Obecné řeči, český prozaický překlad a následně svůj vlastní text.

    Prohlášení: Práva vyhrazena. Qenyjský text náleží Artanis Nerwen Arafinwiel, zvané též Galadriel. Autorem anglického překladu je J.R.R. Tolkien (Překládá ovšem překlad Froda Pytlíka, který převedl qenyjský text do Obecné řeči.). Český prozaický překlad téhož náleží Stanislavě Pošustové.

    Podporovaná organizace: Paměť národa - Post Bellum (Protože Galadriel toho pamatuje opravdu hodně.)

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Zlaté květy

    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem toho moc nenapsal, ale tohle se mi, myslím, docela povedlo.

    Drabble: 

    Šeřilo se a odněkud z dálky se nesl zvuk strun. Po chvíli se přidal zpěv. Zprvu jsem jej nevnímal. Snažil jsem se v chatrném světle čadícího ohýnku vyspravit přezku nátepníku.

    I lóti lostar laurië
    apa ringa ondolë…*“
    ozýval se tklivý hlas.

    „Co to je za píseň?“ zeptal se a podal mi tupou jehlu.
    „O Glorfindelovi,“ utrousil jsem. „Ty zlaté květy bych teda chtěl vidět.“
    „Leda by si zašil semínka elanoru do prošívky,“ zachechtal se suše. „Možná to udělám taky. Až umřu, tak vykvetu.“
    Rozesmálo mě to.

    I lóti lostar laurië
    apa ringa ondolë…

    Na hrobech našich druhů vyrůstalo leda bodláčí.

    Závěrečná poznámka: 

    * Květy kvetou zlatě
    na studeném kameni...

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Hymna krajníků

    Úvodní poznámka: 

    Myslím, že hobití policie si hymnu zaslouží. I když měla pouze dvanáct členů a většinou museli hledat spíš zaběhlý dobytek než chytat zloděje. Ale tak co už...

    Drabble: 

    Jak na břehu Brandyvíny
    hnízdí ptáci vodní,
    na hranici patrolují
    krajníci den po dni.
    Cinky cink, cinky břink,
    cinky cinky cinkylinky,
    cililinky, cililink,
    na hranici patrolují
    krajníci den po dni.

    Nejsou zbrklí, ba ni líní,
    nic ti nedaj‘ levně,
    písničku si zanotují,
    jak dub stojí pevně.
    Cinky cink, cinky břink,
    cinky cinky cinkylinky,
    cililinky, cililink,
    písničku si zanotují,
    jak dub stojí pevně.

    Jsou to zkrátka hoši smělí,
    písnička jim přijde vhod,
    lump a zloděj, co je potká,
    nadělá si do kalhot.
    Cinky cink, cinky břink,
    cinky, cinky cinkylinky,
    cililinky, cililink,
    lump a zloděj, co je potká,
    nadělá si do kalhot.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Poselství

    Drabble: 

    „Potřebuju dva dobrovolníky,“ řekl velitel při nástupu.
    Vyhledal jsem modré oči vedle sebe a pak jsme oba udělali krok vpřed.
    Velitel pokračoval: „Jako doprovod posla. Do Imladris.“

    „Co myslíš, že mu Gil-galad píše?“ zeptal jsem se, když jsme zastavili napojit koně.
    Zahleděl se přes řeku.
    „Hvězdy ve tvých očích jsou zářivější než všechna rosa Telperionu!“ pronesl pateticky.
    Vyprskl jsem smíchy.
    Pokračoval: „Ve snech vídám vodopád tvých vlasů a toužím vtisknout do nich tvář!“
    To už jsme se řehtali oba.
    „Idioti,“ sykl posel.
    „Tak co je v tom listu?“ naléhal jsem.
    Posel zavrčel: „Něco ohledně výzdoby v Roklince. Fresky či co…“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Co jsem dělala o víkendu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Co jsem dělala o víkendu
    Magdalena Rádlová, 4. A

    O víkendu pršelo, tak jsme byli doma. Dostala jsem látku na šaty. Učila jsem se stříhat a šít na šicím stroji. Potřebovala jsem pomoct, ale úplně sama jsem zvládla entlovat. To je, že se obšívají okraje. A taky jsem říkala, jak ty šaty chci, aby vypadaly. Už jsou hotové.
    V neděli jsem pomáhala vařit oběd. Krájela jsem zeleninu a myla nádobí. Večer jsem si četla.

    Učitelka rozdává sešity.
    „Ty máš ale hodnou maminku, Magdalenko.“
    „Maminku?“ podiví se děvče.
    „Tak s kým jsi šila ty šaty a vařila?“
    „No s tatínkem přece!“

Stránky

-A A +A