Moje články

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Vzpomínky mrtvého muže

    Fandom: Silmarillion, LARP Arnor

    Přístupnost: 12+

    Poznámka: Tato povídka vznikla jako ohlédnutí za mou postavou na vynikajícím středozemském LARPu Arnor 2017. Hyacin, syn Adrahilův, byl vojenským velitelem númenorejské posádky nedaleko osady Hůrka v roce 2029 Druhého věku. Chci poděkovat všem, kdo se na Arnoru podíleli, jmenovitě Linkal a Caldonovi, bez nichž by Hyacin nespatřil světlo světa.

    Prohlášení: Toto dílo jsem nenapsal se záměrem materiálně obohatit svou osobu. Středozemě je duševním vlastnictvím J.R.R. Tolkiena, LARP Arnor náleží těm, kteří se podíleli na jeho vzniku.

    Podporovaná organizace: Česká alzheimerovská společnost, o.p.s.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Prázdnota

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem s Fëanorejci napsal jen jedno jediné drabble. Ale pořád je to pro mě neuvěřitelně silné téma, ke kterému se budu vracet. Poslední dobou přemýšlím o tom, kam se dokáže život pohnout, jakými neuvěřitelnými cestami směřuje osud. Snad denně si říkám: "V životě by mě nenapdalo, že budu..." A přitom vždycky dělám prostě to, co musím. Jinak to ani nejde.

    Na téma Emoční kolika.

    Drabble: 

    Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
    „Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
    Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
    „Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
    Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
    „Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
    Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Nálet

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č.7 "Bezpečnost letového provozu".

    Drabble: 

    „Ty vole, já už zase musim,“ zaúpěl Saša spěchaje ke kadiboudě.
    „Čí to byl nápad, sežrat guláš, co stál dva dny v přetopený chatě?“ nadhodil Ivan.
    „Muj ne!“ ohradila se Lynda. Vzápětí se zlomila v pase a vyběhla z verandy. „Sašo, dělej! To tu je vážně jen jeden hajzl?“
    „Poté co Jiřík zalil chemickej záchod kýblem, si ho fotr zamknul do kůlny,“ vysvětlil Ivan.
    „Tak já letim do křoví!“ oznámila Lynda.
    „Tady už jsem já!“ zvolal Albert. „Leť si jinam!“
    „Hlásim nouzový přistání na kompost.“
    „Oukej, jdu bombardovat louku! Doneste mi pak letovej plán, ať si mam čim utřít prdel.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Spot

    Drabble: 

    „V téhle zemi jsem prožil roky míru a radosti, i ty špatné, kdy nás potkala válka. Ale díky nim jsem si nejvíce uvědomil, že mé srdce patří sem. A udělám pro svou zemi vše, co bude v mých silách.“
    „Stop!“
    Gil-galad frustrovaně vydechl. Obklíčil jej nespočet hbitých rukou s pudrem, hřebeny a vatičkami. Jiné rovnaly uzel na kravatě, další kartáčovaly tmavomodré sako.
    „Sjedeme si to ještě jednou,“ oznámil režisér. „Klapka!“
    „Volby 2017, záběr 18, po šesté!“
    Gil-galad znovu zopakoval text.
    „Stop! Tohle beru.“
    Tiskový mluvčí Elrond si promnul kořen nosu a utrousil: „Kde jsou ty časy, kdy Lindon býval monarchií…“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Poker

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Hele, Becky, co znamená kulový eso?“
    Seděli jsme na hromadě pneumatik. Becky se snažila rozmotat sluchátka.
    „Kulový eso je materiální úspěch. Třeba výhra v loterii,“ odpověděla zamyšleně.
    „A zelený?“
    „Zelený je dobrá karta. Urovnává problémy.“
    Zamručel jsem na souhlas.
    „Červený je láska, ale to by poznal i ignorant jako ty,“ dodala.
    „Nechceš mi vyložit, jak dopadne další běh?“ zeptal jsem se.
    „Klidně,“ souhlasila. „Vyber si jednu.“
    Zašátral jsem v balíčku a vytáhl kartu. Skepticky jsem na ni pohlédl.
    „Žaludový eso je co?“
    Zbledla.
    „Tak co?“
    „Smrt,“ hlesla.
    Pokrčil jsem rameny.
    „Já bych spíš řek, že s těma ostatníma mam poker.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Prázdnota

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stáli na hranici lesa. Nebe bylo světlé, pokroucené větve stromů se proti němu rýsovaly jako ohořelé paže vzpínající se v zoufalé prosbě o milost. Bylo ticho; teď už ano. Eärendil vyplouval, jasný silmaril se vyhoupl nad obzor.
    „Kdy jsi naposled plakal?“ prolomil mlčení Maedhros.
    Maglor se na něj nepodíval. Řekl jen: „Už si nevzpomínám.“
    „Bojím se, že už to nedokážu, bratře.“
    Maglor se zhluboka nadechl. V chřípí stále cítil pach krve. Plášť se zdál těžší a těžší.
    „Mám pocit, jako by ve mně rostla prázdnota, uzlovala mi střeva a požírala mě zevnitř…“ pokračoval Maedhros.
    Maglor přikývl: „Já zvracím každé ráno.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Petr

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejdřív jsem chtěl bejt myslivec, pak Vinnetou, pak tuším Robin Hood. Na základce jsem šéfoval partu. Lez jsem po stromech, střílel z luku, rval se a čural vestoje. Pak mi máma zakázala hrát si na kluka. Tak jsem to dělal tajně. Taky nemusí vědět všechno.
    V patnácti jsem to už nějak nezvlád. Naučil jsem se udělat si perfektní mejkap a nehty, pořídil si šatičky, punčošky a boty na podpatku a konečně zažil něco jako přijetí. Sbalit jakýhokoliv kluka bylo v podstatě snadný.
    „No ještěže jsi dostala rozum, my už jsme si mysleli, že jsi nějaká divná.“

    ***

    Teď se jmenuju Petr.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    O PETce a tvořilce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Žila byla jedna PETka. Když ještě spala v obchodě, snila o tom, jak jednou bude vhozena do tříděného odpadu a pak se z ní zázrakem stane něco hezkého a užitečného.
    Jenže ouha! PETku koupila zlá bydlena, která když dopila limonádu, proměnila se v ještě něco mnohem horšího: tvořilku! Vzala nebohou PETku, zmrzačila ji a přetvořila v odpornou věc neznámé funkce. PETka plakala, ale nikdo ji neslyšel.
    Naštěstí se z práce vrátil manžel té tvořilky.
    „Co je to tu zase za zrůdnost?“ řekl a odnesl nebohou PETku do plastů.
    Z lahvičky se nakonec stala výplň do bundy a všechno dobře dopadlo.

    Závěrečná poznámka: 

    Tady máte ilustraci. Doporučuju nejíst a nepít.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Válka na plnej úvazek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Místností se rozezní ústřední melodie z Pána prstenů. Mobil vibruje a sune se sem a tam po desce psacího stolu.
    „Ty vole, matka,“ zafuním.
    Přijmout hovor.
    „No, čau mami.“

    -

    „Ne, to nemůžeme, to je Libušín.“

    -

    „Ten příští? To nevim, ale asi budeme mít trénink.“

    -

    „No pak je Barka.“

    -

    „Barbarie. Jak jezdíme k tý Čáslavi.“

    -

    „Počkej, podívam se. Ne, to určitě ne, to jedem na bépéáčko.“

    -

    „Jo, já ti zavolam.“
    „Co chtěla?“ zeptá se nevzrušeně Elrond.
    „Že prej bysme mohli překovat meče v pluhy.“
    „Co?“
    „Ale že bysme nemuseli furt někde lítat a přijet. Potřebuje posekat trávník a zastřihnout živej plot.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Záhadné zmizení čtyř osmin

    Drabble: 

    Saša bouchl prázdným panákem o konferenční stolek a pronesl: „Ty vole, já mam hlad.“
    „Tak si objednáme pizzu,“ navrhla Týna.
    Ivan se zahleděl do telefonu.
    „Kolik toho mam objednat? Je nás pět, tak pět?“
    „Já celou nesnim.“
    „Tak čtyři.“
    „Mádl, dobrý večer, já bych chtěl objednat čtyři pizzy…“

    Za půlhodinku už se cpali.
    „Když z každý sníme jenom sedm osmin, tak mi zbyde půlka pizzy na snídani!“ zvolal nadšeně Saša.
    „Žerte jenom sedm osmin,“ upřesnila myšlenku Lynda.

    Když se Saša ráno doploužil ke krabicím, zděšeně zjistil, že jsou prázdné.
    „Kde jsou mý čtyři osminy?!“ zaskučel.
    Nacpaný Jindřich jenom pokrčil rameny.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Úcta k institutu

    Drabble: 

    Bylo zvykem, že bastardi dostávali příjmení podle toho, čeho bylo v kraji nejvíc. V krajině říčních lordů se rodily děti jménem Řeka, v údolí Arryn Kámen, v Dorne Písek…
    Mistr Luwin otevřel tlustou knihu, zabodnul do ní kostnatý ukazovák a začal soustředěně projíždět stránkou.
    „A máš ji!“ vykřikla Arya, vpadnuvší v patách svého bratra do pracovny.
    „Nemám!“ bránil se Bran. „Oplátky se nepečou!“
    Luwin se zmateně rozhlédl po dětech.
    „Co to děláš, mistře?“ zeptala se Arya a zvědavě nahlédla do knihy.
    „To je matrika,“ odpověděl Luwin. „Počítám loňské Sněhy. Zase jich přibylo. Dnes už nikdo nemá úctu k institutu manželství.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Vylitej vejlet

    Drabble: 

    Chata Ivanova otce se nacházela v jakési řiti u Plzně. Sašovo auto funělo po dálnici naloženo čtyřmi opilými lidmi, pěti basami piva a jedním dehydrovaným řidičem.
    "Musíme sjet na Starej Plzenec," radil Ivan.
    "Mně navigace říká, že na Rokycany," reagovala Lynda.
    "Ty vole, tak kudy teda?" rozčiloval se Saša.
    "To máš fuk, nějak tam dojedem," uzavřel Jindřich a vyhodil z okýnka prázdnou plechovku.

    O několik hodin později...

    "Ty vole, už je tma," konstatoval Albert.
    "Už musíme bejt blízko."
    "Možná jsme přejeli bludnej kořen?"
    Jindřich vykřikl: "Vidim bludnej kruh!"
    Ivan vyhlédl z okna.
    "Mně to teda připadá spíš jako zákaz vjezdu."

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Třikrát banán

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma z 19.4. "Banány to jistí".

    Drabble: 

    Lynda se prodrala oblakem cigaretového dýmu.
    "Mám pro vás blbý zprávy," oznámila ostatním. "Bankochvat u Billy je rozbitej a na Opatov nejdu."
    Ivan smutně dopil svůj větrák a pronesl to, na co ostatní pouze mysleli: "Tak holt půjdem domů, no!"
    Jindřich a Saša začali lovit v kapsách drobné.
    "Za jedenáct korun si nedáme ani malý pivo," zhodnotila situaci Lynda.
    "Je tu automat!" vykřikl Jindřich, sesbíral peníze a hnal se k jednorukému banditovi.
    Ivan vstal ve snaze ho zadržet, ale zakopl o Jindřichův batoh.

    Válce se zastavily.

    "Třikrát banán!" zavýskl nadšeně Jinřich do zvuku sypajících se mincí. "Dáte si někdo daiquiri?"

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Brunch

    Drabble: 

    Bilbo Pytlík vysrčil nohy z vyhřáté postele, protáhl se s hlasitým zívnutím a vyhlédl z okna. Slunce už stálo vysoko.
    Nespěchal. V klidu se umyl, pročísl vlasy a vybral si jednu z barevných kazajek, které dostal darem od Elrondových sloužících.
    Kručení v břiše ho naléhavě hnalo do jídelny.
    "Dobré ráno, pane Pytlíku!" pozdravil hobita s úsměvem Lindir. "Nebo mám spíše říci poledne?"
    Bilbo zasedl na svou vysokou stoličku a s chutí se pustil do oběda.
    "To víte, elfíci, doháním, čeho se mi v mládí nedostalo," zasmál se.
    "Takže snídaní jste měl s Thorinovou družinou zřejmě dostatek," utrousil suše Mistr Erestor.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Padesát odstínů hnědi

    Drabble: 

    Christian Hrdobec Brown byl nejmajetnějším chrobákem v okresu. Měl atletickou postavu, lesklé krovky a na kontě tolik trusu, že ho nebylo možné přepočítat. Měl však temné tajemství: Liboval si v sadomasochismu.
    Stázička Ocelová byla malá nenápadná muška. Od rána se plahočila od výkalu k výkalu, až jednoho dne potkala pana Browna.
    Hrdobec se do ní zamiloval a začal ji systematicky týrat, což Stázičce působilo nevýslovnou rozkoš. Byla vzrušená dokonce víc, než když se jí parta kluků pokoušela utrhnout nožičky a křidýlka.
    Po několika dnech vydatných prasáren Christian řekl: "Teď si oba zasloužíme wellness. Pojď, do JZD navezli novou kupu hnoje."

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Moc hezký na bestie

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Hele, pojedem na ten Arnor?"
    Procházím kalendář akcí a vymýšlím, kdy si mám nahlásit dovolenou.
    "Tak můžem. A za co chceš jet?"
    Rychle listuju webem.
    "Elfové už jsou skoro plný."
    "Co je tam za možnosti?"
    "Hůrka, trpoši, nějaký Numenorejci..."
    "Tak pojedem prostě za bestiář."
    "To je nápad! Tak já jim písnu."

    Milí Romane a Hugo,
    jsme moc rádi, že chcete dorazit na náš larp. Bestiář se hodí, ale moc byste se nám líbili jako noldorští šlechtici, byla by strašná škoda nevyužít ty úžasné kostýmy. (Trochu jsme vám stalkovali fotky.)
    Vaši orgové.

    "Tak co?"
    "Tak na bestie jsme prej moc hezký."

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Co žrát

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Máš tam někde metr?“ táži se.
    „Je v šuplíku,“ odpovídá nevzrušeně Elrond.
    „Tak krk a lýtko 36. Ještě potřebuju nabrat pět čísel přes biceps,“ uvažuju nahlas a zahlížím k hrazdě mezi futry. „A zejtra musim jít běhat, potřebuju shodit ten pupek.“
    „Dyť nemáš pupek,“ oponuje Elrond.
    „Dokud nejsou vidět svaly, tak je to pupek,“ nesouhlasím a hledím do webu o fitness. „K nárůstu svalový hmoty je třeba aspoň 200 gramů proteinu denně. Potřebuju vymyslet, co žrát.“
    „Bych chtěl mít tvoje starosti.“
    Ještě před pár lety jsem řešil, co žrát, když mam v kapse 12 korun a exekuci na účtu.
    „Viď?“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Muž ve zbroji

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téma jako dělané pro neznámého noldorského vojína.

    Drabble: 

    Věděl jsem, že život vojáka nebude snadný. Ani ve snu jsem si ale nedokázal představit, co to obnáší. Brzo jsem zjistil, že vojín není hrdina. Vojín je dělník. Boj jsme cvičili jedenkrát týdně. Zbytek bylo tahání pytlů, kácení stromů, stavění palisád, tahání pytlů…
    Usínal jsem bolavý a budil se unavený. Myšlenky se ubíraly k bitevnímu poli. Mrtvé už nic nebolí.

    ***

    „Držte řadu!“
    Nárazy do štítů. Černé skřetí kopí nachází skulinu. Krev. Muž vedle mě padá. Záblesk čepele. Stříbro štítů se zavírá jako hladina.
    Sehnu se k němu. Kolik váží muž ve zbroji?
    „Vydrž.“
    Je překvapivě lehký. Lehoučký jako dítě.
    „Vydrž.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Jak šli na výstavu

    Drabble: 

    Jednou paní učitelka povídá, půjdete s kolegou Hrachem na výstavu moderního umění. Jenže pan učitel Hrach onemocněl, nedá se nic dělat, řekla paní učitelka, půjde s vámi tělocvikář Mazanec.
    Učitel Mazanec v galerii kroutil hlavou, co je to za mazanice, Šebestová se na to nemohla dívat, vytáhla sluchátko a povídá, prosím, nešlo by, aby pan učitel Mazanec tomu umění rozuměl? Jak je libo, ozvalo se, a Mazanec začal používat slova jako asambláž a kontrapunkt, všichni na něj užasle hleděli a nejvíc mladá brýlatá kustodka, ze které se pak stala paní Mazancová a Šebestová řekla, no vidíte, jak umění sbližuje lidi.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Fünfzig Euro

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma z 9.4. "Tak za kolik?"

    Drabble: 

    V Praze hráli Fatal shore. Vzal jsem si kvádro a bílou košili, ulíznul vlasy, a když jsem kouřil v Plzni na peróně, připadal jsem si jako mladej Nick Cave.
    Do hlavního města jsem dorazil trochu brzo. Kámoši z Brna byli ještě na cestě. Jako správnej dekadent jsem krátil čas v secesní Fantově kavárně u šálku předraženýho pressa.
    Postarší Němec od vedlejšího stolku na mě nejdřív občas pokukoval, pak nenápadně mávnul. To mě jako balí? Pleš, knírek, pupek... Sorry kámo, můj typ fakt nejsi.
    „Fünfzig Euro?“ vypadlo z něj, když si přisednul.
    Takhle rychle jsem ještě nikdy z žádný kavárny nevypad.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Plán A?

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Takže plán je následující,“ říká Janine a naklání se nad mapou.
    Víc než slova vnímám jednotlivý detaily: černej měsíček špíny za nehtem, malou jizvu na kloubu, koženej řemínek na zápěstí.
    „Jednička a Čtyřka odlákají zombie tudy. Lékárna je v přízemí týhle budovy,“ pokračuje.
    „Jo,“ vypadne ze mě, že chápu.

    ***

    „Fraxiparine, fraxiparine, kde je kurva fraxiparin,“ melu nervně sám pro sebe, když se hrabu v krabicích.
    Zombie v bílým plášti to nejspíš kdysi věděla.
    „Janine, jsem v prdeli, opakuju, jsem v prdeli.“
    „Fajn, čas na plán B.“
    „Co je, sakra, plán B?“
    „Běž!“
    „Pamatuju časy, kdy to bejval plán A.“
    „Běž!“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Trošku chlupaté na skřeta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Muži doriathské hlídky seděli ve větvích stromu. Byli tiší. Jejich dech byl jen ozvěnou ševelících listů. Zelené kazajky pokryté mechem a zelenou kůrou navíc chránilo kouzlo Melian.
    Dole pod stromy se něco hnulo. Bylo to rozložité, nemotorné a hřmotné. Chvíli si mysleli, že slyší divoké prase.
    Co je to? naznačil Mablung posuňkem.
    Jiný hraničář pokrčil rameny.
    Sešplhali níž. Kráčelo to po dvou nohách, bylo to šeredné a páchlo to.
    Skřet, ukázali si dohodnuté gesto.
    Střela nalezla cíl. Bytost bolestně vykvikla.
    „Trošku chlupaté na skřeta,“ pronesl Mablung, když otáčel mrtvolu špičkou boty.
    „Ticho! Něco mi říká, že jich tu bude víc.“

    Závěrečná poznámka: 

    Když se elfové poprvé setkali s trpaslíky, lovili je, protože se domnívali, že se jedná o skřety nebo podobnou havěť. No co, každý se může zmýlit.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Písnička

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak zas pro změnu neznámý noldorský vojín.

    Drabble: 

    Na chvíli vyšlo slunce. Bylo to skoro jako zázrak. Východní vítr přinášel jen čpavou mlhu a dým. Vyšel jsem před stan. Na mysl se mi vtírala známá písnička.

    Copak mi přineseš za věno,
    panenko útloboká?

    Pozoroval jsem ho, jak bere ze šňůry košili a zapíná řemínky zbroje. Pobaveně jsem se zasmál. Otočil se, oplativ mi úsměv. S panenkou by si ho spletl snad jen trpaslík. Zezadu. Potmě.

    Copak mi přineseš za věno…

    Pro tuhle chvíli jsem zapomněl, že to má i další sloky.

    Copak mi přineseš za věno,
    šavličko ocelová?
    V blátě či prachu spát s tebou budu,
    nevěsto má?

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Krizovej stav

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Dobrý ráno, Pětko.“
    Ty vteřiny po probuzení jsou docela příjemný. Pak mi dojde, kdo jsem, co jsem, a že okolo nás zuří zombie apokalypsa.
    Rozlepim oko. V hubě mám jak v polepšovně.
    „Můžu dostat kafe?“
    Jsem běžec, tudíž jsem privilegovaná osoba, takže obvykle na kafe nárok mám. Záblesk světla v nekonečný beznaději.
    „Dneska bohužel ne. Je krizovej stav, docházej zásoby a musíme šetřit.“
    Krizovej stav, ty vole. Přeháněj, pořád jenom přeháněj. Tyhle jejich krizový stavy jsou jedna velká bouře ve sklenici vody.
    Janine mi u ucha zašplouchá velkou sklenicí od okurek.
    A kurva. Tohle bude spíš bouře ve sklenici mozků.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Neprůstřelná strategie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozhovor s lordem Elrondem pro přístavní občasník Strážní koš, Yastarë, 1697 Druhého věku, Mithlond.

    Drabble: 

    Pro začátek otázka, která určitě zajímá úplně všechny: Jak se cítíte?

    No, abych byl upřímný, jsem trochu nervózní.

    To je v této situaci docela pochopitelné. Proč si myslíte, že Velekrál Gil-galad vybral pro tento nelehký úkol právě vás?

    Heh, no, to jste mě zaskočila, asi… protože věří, že to zvládnu?

    Abych řekla pravdu, docela nás udivilo, že velení svěřil někomu, kdo nemá prakticky žádné zkušenosti s vojenskou taktikou. Co máte po příjezdu do Eregionu v plánu?

    Připojit se ke Celebrimborovým a Durinovým jednotkám a porazit Saurona?

    To zní jako neprůstřelná strategie.

    No, lord Glorfindel věří, že by to mohlo fungovat.

    Závěrečná poznámka: 

    Popis následujících událostí naleznete zde (v angličtině).

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Fialky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zkontrolovat letky šípů, zlehka zkusit ostrost hrotů, promnout v prstech tětivu.

    Rozplést copy, stokrát pročísnout kartáčem, upravit vlasy v čelence.

    Dotáhnout přezky kazajky, nasadit rukavice, prošlápnout boty z jelení kůže.

    Zašněrovat stuhy, ozdobit dekolt perlami, bosé nožky cudně ukrýt pod řasenou sukní.

    Potěžkat kopí, uklidnit koně, spěšně dát rozkazy psovodům.

    Navonět se jasmínovou vodou, štípnout se do tváří, vykročit s prvními paprsky slunce.

    „Přeji ti šťastný lov, pane,“ řekne mu a podá kytičku fialek.
    „Díky,“ usměje se.

    Srnec se řítí křovinami v zoufalém boji o život.
    Fialky vadnou v jezdcově záňadří.
    K hostině bude zvěřina.
    Tindómiel se provdá za krále.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Metabolická výměna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ty jo, jak dlouho už jsem nanapsal žádnej Torchwood?

    Drabble: 

    Owenův byt působil vždycky trošku prázdně, ale teď Toshiko připadal ještě prázdnější. Zmizelo jídlo, pití, pasta na zuby, všecky ty věci, které napovídají, že někde žije živá bytost.
    Pozorovala Owenovu křehkou postavu shrbenou na okraji pohovky. Zoufale toužila udělat něco, co by mu pomohlo, a zoufale netušila, co by to mělo být.
    „Trochu ti vyvětrám,“ vyhrkla. „Je tu nedýchatelno.“
    „Já nemusím dýchat, Tosh,“ upozornil ji. „V podstatě můžu nabírat vzduch do plic a zase ho vypouštět, je to nezbytné k tomu, abych s tebou mohl komunikovat, ale fakticky nejde o metabolickou výměnu. Nepotřebuju vzdušný kyslík.“
    Zhluboka vydechla. Ona kyslík potřebovala.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Návštěva

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Máme doma veselo.

    Drabble: 

    Kdo by nemiloval ten pocit, když se po náročném dni svalí do své měkoučké postele.
    „Do prdele, co to tady zase je!?“ vrčím a dlaní vehementně vymetám drobky z prostěradla. „Ty jsi zase žral v posteli, ty prase!“
    „Já? Neee,“ protáhne popuzeně Elrond a snaží se velkým plyšovým hrochem zakrýt skvrnu od kafe, čímž na ni ještě více upozorní.
    „A kdo teda jako?“
    „To bylo moje zlé dvojče!“
    „No nepovídej, že samotný Tar-Minyatur připlul z Númenoru, aby se občerstvil na mojí posteli.“
    „Jo.“
    Najednou mi nejde se nesmát.
    „Tak mi ty návštěvy příště hlas předem, abych ti náhodou nepřefiknul bráchu.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Mystické okolnosti

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma z 1.4. "Zázrak zrození".

    Drabble: 

    Náš pejsek je úplně nejúžasnější pejsek na světě. Na výstavách dostává jen ty nejlepší posudky. Výborné ochlupení, výrazná samčí hlava, pravidelný tělní rámec a podobně. Povahově je to také klenot. Chodící optimismus. Když jsem propadal zoufalému pláči poté, co rozprasil filtr z kávovaru po celém obýváku, ihned ke mně přiskočil a počal mě utěšovat: „Páníčku, neplač, já jsem přece tady!“
    Takto dokonalá bytost musela být zcela jistě zrozena za mystických okolností. Tázali jsme se tedy chovatelů (tchána a tchyně), jak se to naše vemínko vlastně narodilo.
    Odpověď byla všeříkající: „Jo, to Arwena utekla z domu a vyprdla ho před garáží.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Jako dobře namazaný stroj

    Fandom: 
    Drabble: 

    Půvabná Nimelen vybere květiny, Lindir pohladí polootevřená poupata tulipánů a štíhlými prsty je rozestře ve váze. Slečinka Arwen donese kytici na adův stůl. Dvojčata slíbí, že dnes nebudou zlobit a když už, tak jenom trošičku. Nenwen zadělá těsto a upeče čerstvý chleba. Fíriel vyleští džbán i umyvadlo a uhladí nahřátý ručník vonící levandulí. Nallon spokojeně vdechne vůni kávy, když chystá vajíčka k snídani. Glorfindel vstane časně a obejde stráže, úhledně sepíše hlášení hlídek.
    Elrond vstává, myje se a češe, snídá. Květiny mu udělaly radost. Pročítá listiny na stole.
    Teď je na řadě Erestor.
    „Můj pane, dnes přináším velmi špatné zprávy.“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Po bitvě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zářil. Polední slunce stálo vysoko a zlatilo chladný kov jeho přílby. Hrot kopí se leskl jako ledový plamen. Ozdobný pás jasně modré prošívanice byl vyšívaný stříbrnou nití a hrdě nesl královský emblém. Nadechl se. Vteřina ticha před tím, než se ozval nelidský řev a první nárazy do štítů. Udělal krok.
    Natha mereth!“ slyšel se křičet. Pak ho pohltil beztvarý chaos bitvy.

    ***

    „Čau,“ zahučel a došel ke skříňce. Do montérek se převlékal s monotónní rutinou. Vlasy omotal gumičkou a vytáhl cop zpod firemního trika. Zběžně přehlédl krabice a hromádku faktur.
    „Tak co víkend?“
    „Ale jo. Měli jsme takovou akci s kámošema…“

  • Obrázek uživatele Iantouch

    On tohle pochopí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozhodl jsem se navázat na příběh neznámého noldorského vojína.
    Pro připomenutí jsem vyštrachal původní drabblata s ním Na cvičáku a Blázni.

    Drabble: 

    Velekrál seděl na dřevěné sesli v mírném předklonu. Únava mu rýsovala vrásky kolem očí.
    „To je on?“ zeptal se a pohlédnuv na mě mírně naklonil hlavu.
    „To je on,“ přisvědčil velitel a postrčil mě tak, že jsem padl na kolena. Pouta na zápěstích nepříjemně dřela. „Napadl hlídku, ukradl koně a svévolně opustil jednotku. A ještě měl tu drzost se za tři dny vrátit.“
    Snad se mi to zdálo, ale Gil-galadovi cukl koutek. „Proč jste to udělal?“ zeptal se.
    „Já…“ zakoktal jsem, „…musel.“
    Velekrál povytáhl obočí.
    „Byl zraněný, musel jsem ho vidět,“ přiznal jsem zničeně.
    Věděl jsem, že on tohle pochopí.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Okurčice

    Drabble: 

    Ivan típl máčko v přeplněném popelníku a lokl si piva řka:
    „Makovice, makovice,
    bolela mě převelice,
    když jsem hleděl do lednice,
    hledal marně v kyslém láku…“

    „Utopence u hlaváku,“ doplnila Lynda hledíc do displeje svého smátrfounu.
    „Ne, chtěl jsem napsat:
    'Když jsem marně v kyslém láku
    hledal velké okurčice.'“
    „Okurčice neni slovo,“ uvažovala Lynda.
    „Tak okurky, ale to tam rytmicky hapruje,“ zamyslel se Ivan.
    „Já myslim, že tam haprujou i utopence,“ dodala Líza.
    Přišla servírka a donesla další rundu piv, aniž by se snad ptala, jestli si dají další.
    „To máš fuk,“ prohlásil Ivan. „Debilní to je tak i tak.“

    Závěrečná poznámka: 

    (Ano, dnes to vznikalo v hospodě.)

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Jak bojovali proti systému

    Drabble: 

    Horáček a Pažout stáli zoufale nad novou EET pokladnou v železářství, Horáček se rozčiloval, že ten krám zapálí a Pažout nevěděl, jestli myslí kasu nebo železářství, ale ani jedno se mu nelíbilo, krčil rameny a koukal na Horáčka, jak zuří. A pak najednou Horáček vykřikl, Mám to, když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo! a hnal se k regálu. Pažout se ho snažil zadržet a povídá, prosím tě, Horáčku, žijeme v jednadvacátém století, chovej se trochu rozumně, existují civilizovanější způsoby, načež Horáček vykřikl, že si teda vezme sbíječku. A Pažout hlesl, že spíš myslel, že jako příště půjdou k volbám.

    Závěrečná poznámka: 

    EET počítám jako jedno slovo, protože mi přijde dostatečně ustálené. (Tedy jako slovní spojení, nikoliv systém.)

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Jak si pořídili psa

    Drabble: 

    Povídá Pažout Horáčkovi, Horáčku, pamatuješ na Jonatána? a Horáček povídá, že jasně, a Pažout na to, že by si chtěl pořídit psa a Horáček vykřiknul, To je nápad, proč jsi to neřek‘ hned!
    Hned v sobotu jeli do útulku a přivezli si štěňátko. Ráno chodil venčit Horáček a večer Pažout, jinak se střídali, jak jim to vyšlo. Horáček to bral do parku, Pažout k sámošce, takže když šel jednou výjimečně ráno Horáček, pes táhnul na druhou stranu a Pažout pak povídá, To víš, když ty mu takhle narušuješ ty jeho čurací kruhy, a Horáček se zasmál a pojmenoval psa Archimédes.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Vavila Ignatěvič a Nastasja Petrovna

    Lidová slovesnost mě poslední dobou mocně inspiruje, snad jsem se trefil do vkusu a potěším duši češtinářky. Veselé Vánoce, Kleio. :)

    Obdarovaný: 
    Kleio
  • Obrázek uživatele Iantouch

    Zlaté dno

    Fandom: Silmarillion
    Přístupnost: 15+ (slash)
    Poznámka: Nijak se netajím tím, že nemám rád sindarštinu, proto používám původní quenyjskou podobu jména Celebrimbor, a to Telperinquar.

    Prohlášení: Toto dílo jsem nenapsal se záměrem materiálně obohatit svou osobu. Středozemě je duševním vlastnictvím J.R.R. Tolkiena.

    Podporovaná organizace: Danar z.s. - Rozvoj Historicko-řemeslně vzdělávacího centra Šelmberk

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Krutý udavač

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    15+ na téma Tanec stínů.

    Protože zrovna prožívám mnoho zmatků a tohle drabble to tak nějak odráží.

    Drabble: 

    Předstírá spánek. Polštář je navlhlý slzami. Otočí jej zrovna ve chvíli, kdy vrznou dveře.
    „Kolik je hodin?“ zašeptá hrajíc rozespalou.
    „Teprve svítá, spi,“ odpoví Fingon, skloní se k ní a políbí ji na čelo.
    „Mluvili jste dlouho.“
    „Dlouho,“ přitaká manžel.
    Netuší, že je viděla. Vysokou Maedhrosovu postavu pomalu se blížící k té Fingonově. Závoj rozpuštěných vlasů, cudně skrývající polibek. Temnou siluetu manželových zad, prohnutých v záchvěvu chtíče. Obrys Maitimových boků a křivku jeho rtů lapajících po dechu.
    Mohli alespoň zhasnout. Svíce byla krutý udavač. Tanec stínů vypověděl vše.
    Zhluboka vdechla. Fingon voněl mýdlem.
    Aspoň má tolik slušnosti, že se umyl.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Slib

    Fandom: 
    Drabble: 

    Artanáro pevně sevřel otcovu ruku. Na nádvoří Barad Eithel zvonila ocel.
    „Já chci taky mečovat!“ vykřikl nadšeně.
    „A máš na to dost síly?“ vyzvídal Fingon.
    Bojující Maedhros pokynul dítěti zbraní.
    „Maitimo, podej mi tamten klacek!“ křikl Fingon.
    Přidřepl si k synkovi a podal mu osekaný jasanový kmínek.
    „Zkus ho zlomit. Až praskne, dostaneš vlastní meč,“ slíbil.
    Artanáro s ním marně zápolil. Malinké ruce jej sotva ohnuly. Málem upadl, když se pokoušel zlomit jej přes koleno.

    ***

    Zápasil s klackem každičký den.
    „Dneska už určitě praskne!“

    ***

    Vdechl svěží mořský vzduch. Uchopil jasanovou tyč. Praskla.
    Otec tu však není, aby dodržel svůj slib.

  • Obrázek uživatele Iantouch

    Dračí přilba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Fingon otevřel bednu. Vyjmul helmu a pozorně ji prohlížel. Byla to těžká nevzhledná věc z šedé oceli. Měla strašidelné hledí a na jejím vrcholu seděla zlatá dračí hlava. Snad to bylo dílo mistra, snad patřila samotnému Azaghâlovi, ale byla jednoduše hnusná.
    Nasadil si ji. Byla těžká a byla mu velká.
    „Co s tím mám dělat?“ zeptal se Maedhrose.
    „Je tvá. Dělej s ní, co chceš.“
    Fingon se zamyslel: „Dám ji Hadorovi. K oslavě jeho jmenování správcem Dor-lóminu.“
    „Hadorovi?“
    „Má velké srdce…“
    „A malý mozek,“ utrousil Maedhros.
    „Mozek možná, ale mozkovnu má pořádnou. Takže mu na rozdíl ode mě bude sedět.“

Stránky

-A A +A