Moje články

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Kdy železo nestačí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kol mě je kov. Víc a víc. Strach je pryč.
    Však stal se zlý čin. Tam krev. Má ne, leč měl jsem vztek. A zas strach.
    Ne, o mě ne.
    Pěst.
    Prásk. Dům byl pryč a zbyl jen prach.
    A já frnk´. Dál a dál.
    Let. Pád. Kov cink´. Hlas zmlk´.
    Kol mě jen tu a tam strom. Dub či smrk.
    Noc. Chlad.
    Šel jsem vpřed. Stál tam srub a v něm kov, co jsem chtěl.
    A byl tu kluk. Měl strach?
    Ne, ze mě ne.
    Jen mrk´ a dal mi dar. Tik tak.
    Zas jsem byl muž a kov.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Kde vzít a nekrást?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já vím, je to BJB...

    Drabble: 

    „Kde mám sakra v Marvelu vzít nějakej sosák?“ zaběduju nahlas.
    „Tak použij toho upíra,“ poradí mi světem těchto filmů nedotčená sestra.
    „Koho že?“
    „No toho v masce, jak lítá nad tím divným městem.“
    Dojde mi to - asi že jsme příbuzný.
    „To není upír, to je netopýr. A hlavně to je DC!“
    „A ta bledule od toho tetovanýho?“ nadhodí. Strážci galaxie ji zřejmě úplně neminuli.
    „Ta má tykadla, ne sosák,“ tluču už hlavou o zeď. Ačkoliv… to by možná šlo…
    Sedám k notebooku a zkouším něco napsat. Cokoliv. Marně. Hlavou mi totiž zní bez přestání to samé: „Do pěti, do pěti…“

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Nežádoucí účinky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Není to nic moc, ale snad se časem rozjedu :-)

    Drabble: 

    Z jezera se vynoří startovací plošiny pro obrovská letadla, jenže vzápětí se zřítí zpátky do vody. Jamie, kterému právě zabrala ryba, naštvaně zahrozí k mrakodrapu pěstí.
    Do trávníku v Greenwichi vyryje podivný stroj širokou brázdu a na nebi se vytvoří průhledy do jiných světů. Sunny se dojde podívat k oknu, ale pak se vrátí ke knize.
    Svatyně vybuchne a trosky se rozletí po okolí. Cheng v bistru na rohu nezúčastněně vyloví z misky poslední sousto rýže.
    Útok střídá útok, taxíky létají vzduchem, ale nikdo nekřičí, neprchá, neomdlévá.
    Stan Lee si povzdechne: „Co se objevili Avengers, lidi už vůbec nepropadají panice!“

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Nepodstatná změna plánu

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Mon chéri!“ zahlaholil od dveří mužský hlas. „Mám pro tebe skvělou zprávu. Jdeme tančit!“
    Henriette se překvapeně otočila od stolku, na kterém si vykládala pasiáns.
    „A kam? Jak se ti to podařilo, Williame? Měli jsme přece peníze jen na cestu, nebo ne?“ zahrnula muže otázkami.
    „No,“ William zaváhal a krátce se odmlčel. „Trochu jsem pozměnil plány. Koupil jsem lísty do druhé třídy místo do první…“ Když zaregistroval Henriettin podmračený pohled, okamžitě dodal: „Ale neměj žádné obavy. Ujistili mě, že i tak to bude velmi pohodlné. Tu plavbu si určitě užijeme. A teď už se jdi připravit, mon chéri. Southampton čeká!“

    Závěrečná poznámka: 

    Henriette Yvois a William H. Harbeck se následujícího dne, tj. 10.4.1912 nalodili na Titanic, potopení lodi však bohužel nepřežili. Více viz https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic-victim/henriette-yvois.html

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Mise jako každá jiná

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jednalo se o standardní průzkumný let. Dle instrukcí měl být v příslušné soustavě uskutečněn monitoring planet se zaměřením na úroveň vyspělosti zdejší civilizace. Průzkum měl být proveden z paluby lodi za pomoci přístrojů, ve výjimečném případě se povolovalo vyslání sondy se zabudovaným samodestrukčním mechanismem, který se aktivoval po odevzdání dat.
    Mise probíhala v klidu, bez jakýchkoliv komplikací. Posádka plnila pokyny velení a to nemělo žádný důvod se od instrukcí odchýlit. Až do okamžiku, kdy skenery zaznamenaly, že ze zkoumané planety odstartovala kosmická loď a přešla na warp pohon.

    Tou planetou byla Země a psal se na ní 5. duben 2063.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Ovčák

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jo, je to trochu BJB, jen jsem zpracovala příběh z písničky od Spirituál Kvintetu. Snad se příště polepším.

    Drabble: 

    Seděl v trávě na mezi a snil o slávě. Pást ovce ho nebavilo, toužil stát se hrdinou, na procházející oddíl vojáků tedy hleděl s neskrývanou závistí.
    "Hej, ovčáku, nechceš se k nám přidat?" zahalekal na něj najednou velitel. "Chybí nám tambor. Dostaneš parádní uniformu a kdo ví, časem třeba i nějaký ten metál."
    Horlivě přikývl a vyštrachal se na nohy. To, že se jedno z jehňat vzdálilo od stáda a míří k lesu, už nebyla jeho starost.

    Vrátil se za půl roku. Bez metálů, bez uniformy a bez ruky. Tou druhou se ale místo bubnu s chutí chopil pastýřské hole.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Do boje se slovy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Před rokem 400: Morituri te salutant
    12. stolení: Nepřátelům země české hlavy dolů
    1120: Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam
    1412: Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti
    1789: Liberté, égalité, fraternité
    1848: Proletáři všech zemí, spojte se
    1861-1865: E Pluribus Unum
    1883: Národ sobě
    1918: Nebát se a nekrást
    1935: Ein Volk, ein Reich, ein Führer
    1936: ¡No pasarán!
    1951: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak
    1969: Love, Not War
    1989: Havel na hrad!
    21. století: bF1lm2PS3Vz – Neplatné heslo – vygenerovat nové?

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Probouzení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejsem s tím úplně spokojená, ale je to mnohem méně depresivní než můj původní nápad.

    Drabble: 

    Spánek.
    Dlouhý. Nerušený. Hluboký. Hluboko. O samotě. Moje součást. Moje já.
    Dech.
    Pomalý. Klidný. Uvolněný. Ve mně. V mém hrdle. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
    Tma.
    Černá. Neproniknutelná. Temná. Ve mně. Za očními víčky. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
    Chlad.
    Mrazivý. Známý. Všudypřítomný. Ve mně. V mém těle. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
    Ticho.
    Absolutní. Zlověstné. Děsivé. Ve mně. V mé hlavě. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
    Hlas.
    Cizí. Povědomý. Lidský. Volá mně. Vábí. Moji součást. Moje já.
    Oči.
    Žluté. Hadí. Smrtící. Moje součást. Moje já.
    Strach.
    Ne můj. Jejich. Jejich strach. Jejich strach ze mě.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Osudy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Druhé - nesoutěžní - drabble. Ale první nápad, jehož zpracování jsem nakonec nedokázala odolat :-)

    Drabble: 

    Tři se na cestu nevydali dobrovolně, ale přinuceni zvědavostí, pohrůžkou, okolnostmi. Přesto se každý ukázal být cenným zrníčkem, které vychýlilo misky vah na správnou stranu.
    Ze tří se stali nejvěrnější přátelé. I když je na začátku nepojilo nic než slib, nabídka síly k ochraně slabšího, snaha vyrovnat se druhému.
    Tři se nikdy nevrátili k budoucnosti, která se před nimi otvírala před cestou. Ztratili sami sebe. Zaplatili za důvěru v nesprávnou osobu, ve špatnou věc, ve vlastní neomylnost. Nesli v sobě břímě, o jehož skutečné váze měli povědomost jen oni.
    Devět osudů. Devět společníků, kteří za ranního šera vykročili z Roklinky…

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Prostor pro fantazii

    Fandom: 
    Drabble: 

    Krčí se za chatrnou barikádou a ostražitě sleduje okolí. Všude kolem číhá nebezpečí. Rychle se ohlédne – munice není mnoho. Co když nebude stačit?
    V tom zaregistruje kradmý pohyb. Je to tady, nepřítel útočí! Zásoba střel je brzy vyčerpána a nezbývá než přelézt bariéru a jít bojovat muž proti muži.
    Zápas je urputný a dlouhý, síly jsou velice vyrovnané. Oba se rvou s plným nasazením, bez ohledu na šrámy, které si odnesou. Hroutí se obranná věž i zákop útočníka. Nakonec boj ukončí zásah zvenčí a je sjednáno příměří. Aspoň pro čas oběda.
    Kdo ví, v co se dětský pokoj promění potom.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že se mi podařilo splnit zadání. Na nápad mě přivedlo vyprávění kamarádky o tom, co všechno ty její kluci dokáží zvládnout v prostoru dětského pokoje 3x3 metry ;-)

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Vědění

    Fandom: 
    Drabble: 

    Věděly o kameni v zrcadle. Věděly o tvorovi putujícím potrubím a spícím po staletí v hlubinách. Věděly o tajných chodbách. Věděly o muži, který tak úplně nebyl mužem, stejně jako o psu, který tak úplně nebyl psem. Věděly o truhle se sedmi zámky a o jejím nešťastném obyvateli. Věděly o schůzkách v komnatě, kterou najde jen ten, kdo ji potřebuje. Věděly o lahvičkách se stříbřitým obsahem a prstenu v zásuvce stolu. Věděly o meči za obrazem.
    Věděly o zoufalství, o zlu i o naději. Možná by byla blíž, kdyby promluvily, ale kamenné zdi nemluví ani v kouzelnickém světě. Jen naslouchají.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Můj pracovní den

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ouvej, ouvej, jak já jsem utahaná. Bolí mě doslova každá kostička v těle. No, jen si poslechněte, jakej jsem měla dneska den:
    Ze začátku to ještě celkem ušlo – transport věcí je poměrně jednoduchá záležitost. Ačkoliv teda mohlo jít o něco menšího, ale dejme tomu.
    S rekonstrukcí tý nemovitosti už to bylo horší. Šlo o děsnou kůču, takže tam bylo práce jak na kostele. A jí to furt nebylo recht, pořád jsem musela něco předělávat.
    Jenže nakonec byla všechna ta dřina k ničemu. Když někdo chce všechno, nedostane nic, to je základní pravidlo. A ta rybářova ženská už to vážně přehnala.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Rozhovor

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dispečer střediska letového provozu spatřil na radaru tečku pohybující se směrem k letišti.
    “Tady věž. Ohlašte se, prosím.”
    “Dobrý den?”
    “Letíte příliš rychle. Zůstaňte v letové hladině a při kroužení postupně snižujte rychlost.”
    “Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... zem!”
    “Jo, je to zem. Brzděte, sakra!”
    “Jestlipak budeme kamarádi?”
    Po mlaskavém žuchnutí následovalo už jen ticho.
    Vzápětí se na radaru objevila nová tečka signalizující další neznámý letící objekt.
    Dispečer si stihl pomyslet jediné: “To snad ne, už zase!”

    Neviditelný fandom: 
    Závěrečná poznámka: 

    Kurzívou psaný text je parafrází souvisejících vět z knihy.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Co se dozvíme zítra?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, původní myšlenku jsem bezostyšně ukradla z Mužů v černém. Nemluvě o mnoha dalších odjinud ;-)

    Drabble: 

    Před 2500 lety všichni věřili, že Země je placatá.
    Před Gutenbergem vlastnila knihy jen šlechta a církev.
    Před Kolombem znali Ameriku jen Vikingové.
    Před bratry Montgolfierovými uměli létat jen ptáci.
    Před Edisonem se nepracovalo tak často na tři směny.
    Před Rogerem Ackroydem platilo, že detektivku nemůže vyprávět pachatel.
    Před Apollem 11 patřil Měsíc jen básníkům a zamilovaným.
    Před rokem 1979 byly desky s hudbou vinylové.
    Před 30 lety se zprávy psaly jen do obálek.
    Před vydáním 9064. publikace nakladatelství Bloomsbury nikdo neslyšel o Škole čar a kouzel v Bradavicích.
    Před 1. dubnem 2017 měla většina z nás spoustu volného času.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Slovo mocnější meče

    Drabble: 

    Píšu. Píšu a baví mě to. Naplňuje. Dává mi to pocit síly a moci. Věřím, že svým psaním ovlivňuji okolní svět. Měním ho, přetvářím, činím lepším. Ukazuji na to, co je špatné, formuji charaktery postav, usměrňuji jejich činy.
    Ale nejde jen o psaní. Každá věta, každý odstavec vyžaduje přípravu. Hodiny, dny, týdny pozorování a přemýšlení. Hledání souvislostí. Slova známe všichni, ale to jak jsou seřazená za sebou, jaký dávají smysl a výklad, k jakým vedou myšlenkám, to je umění. A já ho ovládám.
    Jen jedno mě mrzí - že se nikdy nedočkám žádného ocenění.
    Svá díla, odesílaná v obálkách, totiž nepodepisuji.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Jeden z mnoha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Po dvou letech už se mi všechno slévá do jedné rozmazané šmouhy. Útok, ústup, útok, ústup, občas spánek, ne nutně v noci. A moře. Moře vody, moře krve, moře mrtvých. Všichni jsou stejní.
    Ale dnešek, ten je výjimečný. Dnes vstupujeme do města, prý toho nejkrásnějšího na ostrově. No, ženské tu rozhodně krásné jsou.
    Nemůžu se nabažit pohledu na jejich těla, na křivky prsou a širokých boků. Večer bude rozhodně stát za to…
    "Tak pohni se, starče, ať už mám ty povinnosti z krku!" dupnu nohou do písku.
    Muž se zamračí: "Noli tangere circulos meos!"
    To určitě.
    Tasím meč a bodnu.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Jak dospět

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, ale tentokrát mě napadají jen melancholické myšlenky.

    Drabble: 

    Abeforth dospěl v okamžiku, kdy do Arianiny hrudi narazilo kouzlo. Jeho bratr, navzdory svému pozdějšímu postavení, nikoliv.
    Molly dospěla v okamžiku, kdy půlročnímu Billovi vyletěla horečka na 40 stupňů a poblíž nebyl nikdo, kdo by jí poradil. Jejímu manželovi se to navzdory vychovávání sedmi dětí nepodařilo.
    Regulus dospěl v okamžiku, kdy vkročil do jeskyně. Jeho bratr to navzdory vězení a patnácti letům života navíc nezvládl.
    Dudley dospěl v okamžiku, kdy se rozhodl podat Harrymu ruku. Jeho rodičům se to navzdory jejich přesvědčení nepovedlo.
    George dospěl v okamžiku, kdy se matka nad Fredovým tělem zhroutila. Jeho bratr šanci dospět nikdy nedostal.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Nepřítel před branami

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zalíbilo se mi tu hnedka, jak jsem do tohohle království dorazil. Našel jsem si bydlení v lese za městem a dal se do díla. Chvíli jsem se živil sám, jenže brzy se to rozkřiklo. S levnou kořistí byl konec. No, stačilo nadělat trochu rámusu a už jsem měl zajištěnej pravidelnej přísun. Idylka.
    Mělo mi bejt jasný, že to dlouho nevydrží.
    A taky jo, už to vypadá, že se budu muset stěhovat. Doneslo se mi, že do města přivandroval nějakej tulák. Já se teda hned tak někoho neleknu, ale tenhle se jmenuje Honza a takový jsou pro nás draky hotovej mor.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Ne a ne

    Úvodní poznámka: 

    Tu větu jsem prostě nedokázala dostat z hlavy od okamžiku, kdy jsem si přečetla téma na dnešek. Snad to není až tak pitomé, jak mi to připadá ;-)

    Drabble: 

    Zrovna jsem doleštil hadronovej urychlovač, když se z květináče ozvalo zazívání.
    „Jááá jsééém Grooot!
    „Dobrý poledne,“ prskl jsem provokativně. Ten kus klacku by v jednom kuse spal.
    „Já jsem Groot,“ zněla nadšená odpověď.
    Chvíle ticha, a pak to začlo: „Já jsem Groot?“
    „Ne. Odmítám ti popátý vyprávět, jak jsme sejmuli Ronana.“
    „Já jsem Groot?“
    „Ani jak Quill přečůral Yondua.“
    Já jsem Groot znělo tentokrát prosebně.
    „Ne,“ trvám na svém. Přece nepodlehnu kdejaký větvi.
    „Já jsem Groot!“
    A rána, jako když klapne dřevo vo dřevo.
    „Si klidně dupej, stejně neustoupím. Ještě by se říkalo, že Rocket je měkkosrdcatej jak ňáká květinka.“

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Věčné dilema autorovo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jako první nastane probírka fandomů. Když popáté mažete řádek začínající slovy „Darth Vader zachrčel“, tak prostě už ty Star Wars opustíte. Bibli rovněž potká rychlý konec, o Doktorovi Who nemluvě.
    Následují nápady. Geniální idea o Voldemortovi hledajícím budoucnost místo ve věštbě v pasiánsu či Samvědův pokec s Pohlreichem ohledně nejvhodnější úpravy brambor se neopouštějí snadno.
    Ještě horší je to s postavami, ale protože Mirek Dušín dneska nějak nedokáže Široka dohonit, muže s maskou s těžkým srdcem škrtnete. Musíte si holt vystačit jen se dvěma postavami.
    A pak přijde ta největší tragédie. Když zjistíte, že ještě stále máte tři slova navíc.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Pohádka naruby

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vzhledem k tématu jsem čekala, že se tu tato postava objeví alespoň milionkrát. Když se tak nestalo, zbylo to holt na mě.

    Drabble: 

    Žil, byl jednou jeden mladý muž. Pocházel z bohaté rodiny, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, a i když se brzy ocitl bez rodičů, vyrostl obklopen přepychem. Převzal a nadále budoval mimořádně výnosný podnik. Měl vysoké IQ a nesnášel hloupost. Vyznačoval se sebestředným chováním, pohrdlivým přístupem k okolí, pyšnou arogantností a celkově špatnou morálkou.
    Nestál vždy na té správné straně. Nevydal se do světa, aby si dobyl srdce krásné dámy nebo vykonal převeliké činy. Neputoval za poznáním, ačkoliv toho se mu tedy nakonec dostalo. Přesto se, oděný v brnění jako rytíř z dávných časů, stal hrdinou.
    Osudu a Stanu Lee neporučíš.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Netušená proměnná

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Po dlouhém váhání - nezpůsobeném přemírou vlastní samolibosti, nýbrž nerozhodnosti - jsem nakonec zvolila tohle, především proto, že sice vychází ze světa, který nás kdysi spojil, ale zároveň se tak moc dotýká naší reality.

    Drabble: 

    Byl konstruktér a myslel v číslech. Jeho svět podléhal matematickým a fyzikálním zákonům, všechny proměnné v něm měly přesně vytyčené definiční obory. A v budoucnosti jeho syna se žádná neznámá nevyskytovala. Vystuduje odpovídající školu a půjde v jeho stopách.

    K narozeninám mu koupil model letadla a těšil se, jak ho spolu budou slepovat. Původně tedy opatřil i pár rachejtlí, ale ty odpálí, až si kluk opraví pětku z matematiky.

    Nalil si kávu a zamířil ke dveřím pro noviny, zároveň s nimi sebral ze země i pár dopisů. Navrchu ležela obálka s jakousi pečetí.

    To ráno proběhlo u Finniganových poněkud bouřlivě.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Moje zahrada

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji si téma První úroda

    Drabble: 

    Ta zahrada je mojí velkou láskou. Nadšeně pečuji o každou květinku, keř či strom, který v ní zapustí kořeny. Sleduji, jak se rozvíjí z malých sazeniček do statných rostlin vzpínajících se k nebi. Se zatajeným dechem pozoruji, jak opadávají okvětní lístky a jak se větve obalují novou úrodou. Zelená se mění ve světlé odstíny příštích sytých barev. Slunce přikládá ruku k dílu a na stromech se objevují žluté, červené či modré plody. Je radost na to pohledět a já se těším, až je ochutnám.

    Proto mě tak namíchlo, když mi ti dva otrhali první úrodu jablek,
    Tak jsem je vyhnal.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Nechtěné útěky

    Fandom: 
    Drabble: 

    S Helgou se znaly od dětství. Chodily spolu do lesa na maliny a dolů k potoku pouštět po proudu věnečky. Pak utíkaly po břehu, sledovaly, kam doplavou, a přály si, aby se nikdy nerozdělily.
    Odešla první. Listí na stromech ještě nežloutlo, ale její rodina spolu s dalšími prchala z kopců se strachem a obavami, jestli se ta zlá zima vůbec někdy přežene.
    Vrátili se, když kvetly stromy v sadě i květiny na louce, k potoku ale stejně musela jít sama. A chodila tam sama i dalších sedm jar, než je vyhnali podruhé.
    Ještě toho roku utekla za Helgou do Bavorska.

    Závěrečná poznámka: 

    Napsáno pod silným vlivem knihy Cejch od Zdeňka Šmída, ale mohlo se klidně odehrát kdekoliv, například tady: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=863

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Vae victis

    Fandom: 
    Drabble: 

    Snad měli tehdy v cestě na sever pokračovat všichni. Společně překročit horské průsmyky a znovu uvidět ta místa, odkud je kdysi odvlekli násilím. Možná by jim bohové zůstali nakloněni a dopřáli by jim šanci vrátit se do rodných vsí, osívat pole a plodit syny.
    Ale neudělali to. Byli přesvědčeni, že jsou v právu, že jejich boj má smysl, že musí zvítězit. Kam by je to dovedlo, kdyby nepřišla zrada? Kdyby síla protivníka mnohonásobně nevzrostla? Stali by se bojovníky za svobodu hodnými oslavování?
    Možná se tomu ještě večer dalo věřit. Ale ono ráno na cestě do Capui už žádná naděje nezbyla.

    Závěrečná poznámka: 

    Za inspiraci děkuji písničce skupiny Klíč - http://www.pisnicky-akordy.cz/klic/beda-porazenym

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Měl jsem ho rád

    Fandom: 
    Drabble: 

    Měl jsem ho rád. Asi. Nevím, jestli umím mít někoho rád. Každý život byl příliš krátký na to, abych to zjistil. Ale bude mi chybět.
    Měl jsem ho rád. A nebyl jsem sám, všude kolem slyším pláč. Slzy jsou léčivé, hojí rány v srdcích a odplavují smutek. Ale já chci být smutný.
    Měl jsem ho rád. A měl jsem rád tohle místo. Jenže bez něj už nikdy nebude stejné.
    Měl jsem ho rád. Nebyl tak špatný. Na člověka.
    A proto mu teď zpívám. Na rozloučenou, protože vím, že odešel navždycky. Lidé se neumí znovu zrodit z popela tak jako my.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Jména

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když čekali první dítě, neřešila to. Dokud spinkalo v bříšku, říkali mu šmudlísek, zlatíčko nebo prostě mimčo. A když se narodilo, cítila takové štěstí, že ji nic jiného nezajímalo.
    Druhé těhotenství nesnášela moc dobře. Když během rána utíkala potřetí zvracet, obvykle ten dáreček v děloze oslovovala ´ty můj malý tyrane´. V souvislosti se jménem, které pro něj její muž vybral, jí to vlastně připadalo vtipné.
    U třetího dítěte plánovala vzpouru. Jenže se narodila holčička a ona se nad ní tak rozplývala, že šly zase všechny formality mimo ni.
    „Ale jestli budeme mít ještě jedno, odmítám ho pojmenovat po mrtvých, Harry!“

    Závěrečná poznámka: 

    Mně prostě vůči Ginny připadá nefér, že si nemohla aspoň jedno dítko pojmenovat podle svého.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Nález

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji si téma "Tam ve tmě"

    Drabble: 

    Jak sestupovali hlouběji do temnoty podzemí Ankh-Morporku, zápach se zhoršoval. Samuel by rád utekl, ale výzkum je výzkum. I když je vám teprve osm.
    “Jsme na konci,” ozvalo se vpředu. “Co teď?”
    „Budeme kopat.“
    “Blázníš? Podle mapy jsme skoro u mostu. Když se to provalí, utopíme se.”
    „Se bojíš, že jo?“
    Další půlhodinu se ozývaly jen tupé rány, dopady odhazované hlíny a supění. Pak cosi cinklo. Kov o kov.
    Společně zabrali a vytáhli dlouhý, napůl rezavý meč.
    “Je na něm nápis!”
    “Ukaž…”
    “První půlka nejde přečíst, ale pak je tu něco jako ...české hlavy dolů! Co ty lidi asi provedli?”

    Závěrečná poznámka: 

    Pro trochu méně zdatné pratchettovce - sám autor přiznal, že inspirací pro město Ankh-Morpork byla mimo jiné Praha a Mosazný most je kopií Karlova mostu. Tak jsem si dovolila zajít ještě o kus dál a vystavět centrum Zeměplochy přímo na sutinách naší stověžaté matičky :-)

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Ve špatným pořadí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nebyl to špatnej život. Měl jsem moc, sílu, slávu. Vlastní armádu. Lidi se mě báli. Moje jméno se vlastně jen šeptalo. Jasně, musel jsem i poslouchat, každej máme někoho nad sebou, že jo, ale moje zájmy a zájmy mýho mistra se naštěstí shodovaly.
    Časem to, pravda, šlo poněkud z kopce. Ta druhá strana začala vyhrávat. Pěkně mi pocuchali nejdřív nervy a pak i fazónu. Nejhorší rány obvykle přijdou od rodiny. Ale i to se vyjasnilo a nakonec jsme se dohodli. Celkem spokojeně jsem umřel, jenže...
    Jenže pak si ten blbej režisér usmyslel, že natočí další tři filmy o mým mládí!

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Když kocour není doma

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vycházím z vysvětlení, které ke slovu anarchie uvádí slovník cizích slov - totiž že to znamená bezvládí.

    Drabble: 

    Toho sobotního rána Albus oznámil, že musí naléhavě odejít a vrátí se až pozdě večer. Jakmile vkročil do krbu, vypukla horečná aktivita.
    Minerva si nalila ohnivou whisky, zapálila si doutník a k obědu si objednala ovarové koleno.
    Pomona cestou do svých komnat zcela minula skleníky a šla si dočíst Kytici.
    Filius se zamknul u sebe a přilepil ucho k rádiu. Právě se totiž jel závod Formule 1.
    Severus vytáhl z tajné zásuvky DVD přehrávač a pustil si film Skyfall.
    Ředitel sedící ve své pracovně otráveně odložil Moodyho oko. Očekával, že za jeho údajné nepřítomnosti se bude dít něco mnohem zajímavějšího.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Než se zvedne opona

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Za prapůvodní nápad vděčím Ampérovi - tímto z celého sovího srdíčka děkuji

    Drabble: 

    Otevřu dveře divadla a dýchne na mne jeho neopakovatelná atmosféra. Projdu chodbami do své šatny, usadím se před zrcadlo a užívám si ty zbylé okamžiky, než se na mě vrhnou maskérky a kostymérky. Pohladím desku toaletního stolku, otevřu zásuvku a vyndávám hřebeny, vlásenky, krémy, líčidla… Všechno tady má svou vůni, kterou miluji už od dětství.
    V tom do důvěrně známého obrazu vpluje cosi nepatřičného. Nakrčím nos, začichám a kýchnu.
    „No to snad ne!“ vzlyknu zoufale, vyskočím a rozrazím dveře skříně. Nepříjemný pach zesílí.
    Můj kostým kočky Dželíny mi před sezónou vyprali a vymáchali v aviváži. Na kterou já jsem alergická.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Tvůrčí krize

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji si téma Slaměný vdovec

    Drabble: 

    Nadšení z letošní dámské jízdy mi kazí termín – v dubnu víkend bez internetu prostě chybí – ale setkání s kamarádkami, které vídám jen sporadicky, je super. Courání po muzeích, výstavách a obchodech střídá posezení v kavárně. Večer u vína je také skvělý a já zapomínám, že na rozdíl od mého muže nestihnu napsat všechna drabblata.
    Už skoro usínám, když mi zazvoní mobil. Který… Aha, můj osamělý manžel, to musím vzít.
    „Jak se máš, miláčku?“ ptám se a čekám na milá slova.
    Místo popřání dobré noci se ale ozve: „Blbě. Už tři hodiny mi nejde napsat nic kloudnýho na ty pitomý opice!“

    Závěrečná poznámka: 

    Celé je to od prvního do posledního písmenka pravda :-D

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Na západ

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejsem s tím úplně spokojená, ale času je málo a voda stoupá. Takže spíš BJB...

    Drabble: 

    Otřela si z obličeje prach a protáhla se. Byla unavená, velké břicho ji tížilo a suchý horký vzduch také nepomáhal.
    Nadzvedla plachtu a pohlédla ven. Její Patrik se radil s ostatními, kde se utáboří na noc. Už dávno přestala počítat, před kolika týdny opustili zelený ostrov daleko na východě. Nejprve nekonečná cesta přes oceán, pak špína měst na pobřeží a nakonec kodrcání nehostinnou pustinou. Pomalu ztrácela víru, že to někdy skončí. Doma je čekala jen bída, ale co tady?
    Pak uviděla, jak se Patrik usmál, a vzchopila se. Muži možná překonávají neznámé hranice, ale láska jejich žen žádné hranice nemá.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Kšeft

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Ták, holky moje zelený, už jsem tady!” spustil jsem hned ve dveřích skleníku. “Která z vás má hlad? Která si dá jatýrka? Nebo kostičku?” Vybaloval jsem nákup od řezníka a halekal u toho víc než tureckej prodavač na bazaru.
    ´Holky´ nadšeně ševelily listama a já obratně porcoval maso a spravedlivě ho dělil mezi nedočkavý blizny.
    “Hotovo,” utřel jsem si ruce do kusu papíru, “tohle bylo poslední krmení. Teď je potřeba, abyste pořádně vyhládly.”
    Vytáhl jsem seznam zákazníků a ještě jednou ho překontroloval. Začátkem března jsem vždycky zavalenej objednávkama. To byste nevěřili, kolik chlapů touží, aby šlo jejich manželství do kytek.

    Závěrečná poznámka: 

    Mojí inspirací byla Masožravá kytka od Vojty Kiďáka Tomáška: http://www.supermusic.cz/skupina.php?idpiesne=4547&sid=&TEXT=1

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Schůze

    Úvodní poznámka: 

    Pokorná omluva za zneužití cizího - mimochodem naprosto geniálního - fandomu. Tímto děkuji!

    Drabble: 

    Dveře se netrhnou, Sauron už ani nepouští kliku z ruky. V jednom kuse se dovnitř někdo courá. Mladí, staří, živí, nemrtví… vypadá to, že dorazí všichni.
    Ačkoliv účast jednoho ještě není jistá.
    “Dneska určitě přijde!”
    “Myslíš?”
    “Říkal to Vader!”
    “Kdo přijde?”
    “Pssst, nejmenovat. No přece On.”
    “Kdo on?”
    “Zakladatel. Otec OOZZ.”
    “Nepřijde. Zase prý něco točí.”
    “Přijde.”
    “Nepřijde. Povídala Ježibaba, že to nestihne, a ta má vždycky nejpřesnější informace.”
    V tom se ozve velká rána a dveře rozrazí mocná tlapa. Dohady končí. Na výroční schůzi Odborářské organizace záporných postav přichází její bývalý předseda. Na levém uchu mu visí babiččin čepec.

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Nábor

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chceš poznat místa, kam se dosud nikdo nevydal? Svézt se lodí Federace?
    Spolupracovat s těmi nejlepšími?

    PŘIDEJ SE K NÁM!
    Stále hledáme nové tváře!

    Kdo se jednou nalodí na Enterprise, už nikdy nepoletí s nikým jiným.

    Požadujeme: odpovídající kvalifikaci, odvahu a chuť riskovat
    Nabízíme: zajímavou práci, cestování, červený služební stejnokroj

    Závěrečná poznámka: 

    Možná malá nápověda pro neznalé: http://cs.wikipedia.org/wiki/Redshirt

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Dědictví

    Fandom: 
    Drabble: 

    To jméno se v našem rodu dědí z pokolení na pokolení. Místo pýchy však ve mně vyvolává zoufalství. Kdyby tak věděli, jak ho nenávidím! Každý, kdo ho uslyší, si hned ode mě drží odstup. Bojí se, že k mému naštvání stačí málo. Že mám v oblibě hned kolem sebe mlátit.

    Nic ale není vzdálenější pravdě. Jméno je jen součástí vnější slupky, toho, co vidíme na povrchu. Uvnitř může být někdo docela jiný. I já přece mohu cítit touhu po objetí a pohlazení, jenže má pověst mě předchází a ostatní odpuzuje.

    Takže jediným společenským kontaktem zůstává vítr ohýbající mé vrbové proutky…

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Netušená proměnná

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji si téma č. 3 Proměnná

    Drabble: 

    Byl konstruktér a myslel v číslech. Jeho svět podléhal matematickým a fyzikálním zákonům, všechny proměnné v něm měly přesně vytyčené definiční obory. A v budoucnosti jeho syna se žádná neznámá nevyskytovala. Vystuduje odpovídající školu a půjde v jeho stopách.

    K narozeninám mu koupil model letadla a těšil se, jak ho spolu budou slepovat. Původně tedy opatřil i pár rachejtlí, ale ty odpálí, až si kluk opraví pětku z matematiky.

    Nalil si kávu a zamířil ke dveřím pro noviny, zároveň s nimi sebral ze země i pár dopisů. Navrchu ležela obálka s jakousi pečetí.

    To ráno proběhlo u Finniganových poněkud bouřlivě.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Jacomo

    Podoba

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BJB

    Drabble: 

    „Že se nám ale povedl, viď?“ kývne táta. „Jako živej.“
    „Ještě mu chybí oči, nos a pusa.“
    „To jo. Já skočím do sklepa pro uhlí a ty zajdi za mámou, ať ti dá nějakou mrkev.“
    Dusot dětských nohou po chodbě.
    „Mami, já chci mrkev.“
    „Vydrž, bude k obědu, dušená, zrovna ji dodělávám.“
    „Ale já potřebuju celou, na nos.“
    „Ta už není, všechnu jsem ji nastrouhala.“
    Popotáhnutí a smutné dětské oči.
    „Ale dám ti něco jiného,“ sáhne do ledničky.
    Úprk zpátky na dvůr a sněhulák je hotový.
    „A můžeme mu říkat Franz Josef,“ směje se táta. „Když má místo nosu okurku...“

    Závěrečná poznámka: 

    Pokorně přiznávám inspiraci písničkou František Josef od dua Paleček - Janík:
    František Josef to byl kabrňák,
    ministr Bach doved´ dát přes frňák
    (...)
    licousy mocné, nos jak vokurku,
    byl nejslavnější ze všech Habsburků...

  • Obrázek uživatele Jacomo

    Dětské čarování

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vykoukla z okna, aby zkontrolovala holčičky hrající si na zahradě. Menší měla dlaněmi zakryté oči a druhá ji napomínala, ať se na ni nedívá, když čaruje. Mezitím rychle utrhla ze záhonu kopretinu a zlehounka ji položila sestřičce do vlasů.
    Děvčátko si sáhlo na hlavu, a když nahmátlo kytku, radostně zapištělo.
    “Teď já! Teď budu čarovat já,” volalo nadšeně. “Zavři oči.”
    Usmála se a vrátila se k vaření oběda. Když dívenky po chvíli zavolala ke stolu, přiběhly dovnitř ověšené květinami jako luční víly.
    Až mnohem později ji uvědomila, že taková červená růže, jakou měla ve vlasech Petúnie, nikde v okolí neroste.

Stránky

-A A +A