Moje články

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí třetí

    Úvodní poznámka: 

    Do třetího výběru jsem zařadila "to zajímavé" z poslední desítky témat.
    Tedy od 21 do 30 a bonus navíc. Dokonce dva bonusy navíc, protože se nám náhle v zadáních objevil nejen Nekrolog, ale také Hymna.
    Nuže, přátelé, čtěme:

    Drabble: 

    Třetí desítka:
    Rya Sovátko a Myšák na optimistickou notu Ani Sovátko není úplně dokonalé (ale skoro!)
    Aveva klidné ticho někdy velmi tíží V lese
    Esclarte vzdala poctu malíři slov a tvůrci světa fantazie Od krásných slov až k celým světům
    Carmen Košín a Želvík, jaké mají s lidmi trápení Trapná hláška
    Keneu co se stane, když to anděl poplete Anděl nad vodami
    Saphira jen tak podlehnout volání dálek Cesta za horizont
    Terda propluli jsme dubnem na vlnách se Siréne Příměří
    ioannina okouzlena jsem nejen četla, ale i poslouchala krásnou hudbu Poklad z glastonburské knihovny
    Aries nás provedla Budčí dvěma napínavými dobrodružstvími souběžně a já se už těším na příště Konec případu a Dobrou noc

    Dva bonusy na závěr:
    gleti poslední rozloučení s inspirací Nikdy nezapomeneme
    Tora jakou milou zpívačku - přece hymnu pro kočku Hymna pro kočku. Ehm, vlastně pro kočky. Tak našlapujte tiše, ať nevyženem je ze skrýše.

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí druhý

    Úvodní poznámka: 

    Druhých deset témat a "to zajímavé", co mne oslovilo.
    Každý rok objevuji nové lidičky, kteří mne upoutají. Tak snad se bude zařazení líbit.
    Pojďme si číst spolu:

    Drabble: 

    Druhá desítka:
    Rebelka nás vzala pod svá křídla Padáčkářská
    Evangelista biolog kdo by neznal ten nikdy nekončící boj Každodenní boj
    myday půjčila drakovi Růžové brýle
    Aplír nám představila čertovského návštěvníka Velkolepý
    Profesor když se vám hrdinové najednou ocitnou až na dně Omnia tempus habent XI.
    Akumakirei co se špitá ve foyer Smutné hry potřebují veselé přestávky
    Peggy ach ta romantika... Nic se nemá přehánět
    Tora jak v Hotelu zapomněli na kočičky Domácích radosti, kočičí starosti
    Kumiko nejtěžší rozhodnutí, největší láska Poklad
    KattyV Harryho básnické střevo Trocha poezie nikoho nezabije

    Bonus nám tentokrát nadělil rozhlasovou hru:
    Chrudoš Brkoslav Štýřický trochu jsem se zamotala, kdo je kdo? Já, já, já, jenom já

  • Obrázek uživatele mamut

    Obrazy ve mně

    Úvodní poznámka: 

    Stále si je nosím v srdci a zde jsem se je pokusila ve sto slovech popsat.
    Sto - málo nebo moc? Obrazy k nám mluví beze slov.

    DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

    Drabble: 

    Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
    Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.

    Podzim
    Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
    Zima
    Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
    Jaro
    Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
    Léto
    Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.

    Pro každého je trochu jiná.
    Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí první

    Úvodní poznámka: 

    Je to tady, pročítání, dočítání, nalézání a vkládání.
    I pro letošní rok jsem zvolila pro "to zajímavé" 3 x deset témat a bonus navrch.
    Nakoukněme spolu:

    Drabble: 

    Než jsme odstartovali duben, bylo třeba se rozehřát:
    Eillen po zimě vystoupila ze své bubliny Ona, On, Oba

    A pak už to jelo, den za dnem, téma za tématem:
    3eli30 a její rozhodování, zda mít vše nebo nic Umírající nic
    a.j.rimmer němí svědci dvojí tragédie Smrky
    Tora ke svému Hotelu nám nabídla i pohledy do minulosti Za dobrotu...
    Erys mi připomněla kouzlo toulek Ať krásné skutky se dějí pro ni
    Čarodějnice ve svém Opravníku uvádí pravou tvář známých příběhů Zámek v trní
    Kaspar-Len-Myslitel nás postavil před realitu světa hesel Kousek po kousku
    With kdo by jim odolal - Asterix a Obelix Super nabídka
    Faob nás letos pozval do světa svatého kříže Rychlé dospívání v kotli
    hidden_lemur odkryla citlivou stranu života Docela bez mapy
    Regi o tom, jak Moták do Bradavic přišel Zamotal se

    Prvních deset témat uzavírá Bonus a hned Poslední hrdina:
    Ancident Coffee a její nenápadná hrdinka Paní Katůrková, hospodyně

  • Obrázek uživatele mamut

    Bylo, nebylo...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Znáte tu o dvanácti měsíčkách?
    Chudák Maruška, vyslána zlou macechou a sestrou, chodila k nim tu pro jahůdky, tu pro fialky.
    Páni měsíčkové, ač to odporuje zákonu času, z dobrého srdce si vymění berlu a čáry máry - jahůdky.
    Bývávalo...
    Před léty třemi se můj Duben dočista zjančil.
    Vtrhne zde s divokou energií, zamotá řád mých všedních dní.
    On sám - nad zákon.
    A já sedím a píšu...
    a píšu...
    a píšu...
    Ještěže je čtvrtletí uzavřené, protože asi bych nikomu nevysvětlila, že nemám známky.
    Jak vletěl tak odletí, květen vše uhladí. A já celý rok zas dychtivá čekám na toho kouzelného blázna.

    Závěrečná poznámka: 

    Když vás jednou zvábí víly sosačky, propadnete kouzlu stoslůvek, bouráte zažité a stavíte a stavíte...
    Příběhy krásné, příběhy poučné, příběhy laskavé i ty smutné.
    Ale Duben zase odvál čas a já se těším za rok - zas :)

  • Obrázek uživatele mamut

    Hymna obchodníků

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cink, cink, cink
    Market, Market. Božský hlas

    Dnem i nocí, stále touží
    Žádné levně, až se souží
    Cink, cink, cink

    Market, Market. Zní tu zas

    Zde kostýmek v rámu hnízdí
    Cenovka jej ale hyzdí
    Cink, cink, cink

    Market, Market. Jen na noc zhas

    Šaty, saka, trika, kalhoty
    Nezapomínejte na boty
    Cink, cink, cink

    Market, Market. Ráno otevřeme zas

    Dej, ať nákup Váš není zbrklý
    By úspory naše se nezcvrkly
    Cink, cink, cink

    Market, Market. Přijďte zas

    Jen a jen pro Vás, den za dnem
    Bez prodeje tiše chřadnem
    Cink, cink, cink

    Market, Market. Plaťte včas
    Oberem i příště
    Vás!
    Cink!

  • Obrázek uživatele mamut

    Kerka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tož tak vas by zajimalo, co ja na ty kerky, ni.
    No ja vam povim.
    Tu v tym našim kraju se dycky našli taki chachaři pomalovani.
    Chlapiskla jak dubi, oni jak vyšli z te ďury, oči podmalovane černym, to ste si až na dupe sedli.
    Ty pracky, co s nima hajcmany lamali z rubani, měli takyma obrazkama pomalovane, že ani v Plajbóju to do dneska od hamby neukazali.
    Tož tam same ty kosočtverečky a zvyřata chovne. (No kozy, no, kdo by nepochopil).
    Ale dnes? No to děs.
    Kdejaky chvistek, aj děvuchy, počmarany až za ušima.
    Pry vyjadřeni identyty, či co.

    Závěrečná poznámka: 

    Volný překlad pro obyvatele vzdálenějších lokalit naší krásné české zemičky:
    Takže Vás by zajímalo, jaký mám názor na tetování.
    Inu, povím Vám to.
    V našem kraji (myšleno Ostravsko) vždy byli potetovaní muži.
    Rostlí chlapi, po slončení směny na šachtě, s usazený uhelným prachem okolo očí (šel by smýt, ale byla to taková výložka cechu), jeden se nestačil divit.
    Ruce silné, že při likvidaci důlního díla po vytěžení uhlí nepotřebovali ani nářadí, měli potetované různými obrázky geometrických tvarů a části lidských těl (ženských těl).
    Ale v dnešní době. Co na to říct.
    Tetování má kde kdo. Někdy až moc.
    Prý vyjádření postoje vůči společnosti.
    volný překlad: mamut

  • Obrázek uživatele mamut

    Klíšťata

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když jsem byla mladší, myslela jsem, že všichni lidé okolo mne jsou jako já.
    Měla jsem za to, že když mne někdo o něco požádá a vyhovím, tak na oplátku mohu očekávat stejné od něj.
    Změnit své plány, zrušit schůzky, abych pomohla.
    Na oplátku: "Nemám vůbec čas. Nehodí se mi to."
    Jako klíšťata - vysát a nic nedat.
    A tak jsem postupně začala zjišťovat, co se stane, když řeknu ne.
    Stalo se.
    Někteří se odvrátili, mnozí se už neozvali.
    Avšak zůstali ti, se kterými si nemusíme ani říct a víme, že jeden druhému pomůžeme. Někdy jen tím, že si spolu sedneme.

  • Obrázek uživatele mamut

    tů-tů-tů-tů-tů...

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tož pane kapelníku! Tu naši!
    https://www.youtube.com/watch?v=dUjAuHRylR0

    Drabble: 

    //:V dnešním světě kompjůtrů, ju-trutrutrutrutrutru,
    v dnešním světě kompjůtrů, ju-trutrutrutru.://
    Pravdůůů má jenom kočičkááá,
    pravdu má jenom kočička!"

    To je téma! Hned mne napadla tahle příšerná odrhovačka, kterou mé děti vylepšily záměnou bouchačky za kočičku.

    Dá se říct, že jsem půčák.
    Půl mé osobnosti vítá všeliké připojení se svým blízkým i dalekým okolím.
    Jak jinak bych mohla celý duben okukovat sosáky a vymýšlet a psát a pak číst a komentovat. Že áno.
    Ale mám i druhou tvář. Po příchodu z práce odhodím mobil a vytahuji jej až s potřebou budíku.
    A co teprve prázdniny. Kouzelná svoboda.

    "Uživatel je nedostupný" tů-tů-tů-tů-tů...

    Závěrečná poznámka: 

    Spoluautor MIG 21 ;)
    Dovolila jsem si původní tvary Ju trutrutrutru upraviti pomlčkami, aby mi pasovalo stoslůvko. Děkuji za pochopení.
    (http://www.lyricon.net/texty-pisni/mig21/snadne-je-zit/v-dnesnim-svete-k...)

  • Obrázek uživatele mamut

    Poklady

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mám je hezky urovnané. Jako vojáky v dvojstupu.
    Každý rok se dvakráte odhodlám vyšplhat na schůdky, opatrně nožku na linku a ještě opatrněji sundávám a podávám mé drahé polovičce k uložení na stůl.
    Následuje procedura mytí a odmašťování (znáte ten sajrajt z plynového sporáku) a pak leštění.
    Závěrečná fáze je zrcadlem té zahajovací.
    Na vycíděnou linku ukládám své poklady zpět.
    Občas přehodím pořadí, aby byly okukovány všechny.
    Co?
    Hrnky.
    Co jsem kde dostala, našla na půdách, ve sklepech, nebo mi darovaly děti.
    Nejkouzelnější jsou však dva. Pucláky po mé babičce.
    Děda si v nich schovával na noc zuby.
    Neboj, nekoušou.

    Závěrečná poznámka: 

    Při posledním očistném rituálu došlo na sčítání lidu - pardon, hrníčků.
    Už jich je 108.
    A to jsou jen ty v kuchyni, ale ne v lince k pití nachystané.
    Ani nejsou započítané vystavené v místnostech obytných či na místech jinak v vystavování exponovaných. (A ještě jsou na půdě bedničky s manželovým věnem.)
    Chlopek se směje, že bych mohla naráz uvařit kafe rotě vojáků :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Musculus gluteus maximus

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tak se na to podívejme.
    Milí mužové občas sednou na zadek z krásné ženské zadnice.
    Taková Venuše Věstonická nebo Merilyn to dokáží ještě dnes.
    Zvláště kategorie mužů zvaných dolňáci zažívá v teplém čase hody.
    Kabáty a bundy se přestěhovaly zpět do skříní a klenuté obloučky dámských zadniček se provokativně pohupují skoro na dosah.
    Ale, buďme upřímné my - ženy.
    Bijeme se v prsa za emancipaci, tedy vyrukujme s pravdou na světlo.
    Co vás dámy více polechtá u bránice.
    Ploužící se smutný zadeček velikosti dvou suchých kmínků a nebo pěkně vypracovaný musculus gluteus maximus, sval hýžďový?
    Já raději kouknu na to druhé.

  • Obrázek uživatele mamut

    Doplatek daně

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Nic není jisté. Jen daně a smrt." říká postava ve filmu.
    Asi má pravdu, daně platit jeden musí a kmotříček? Ten si čas udělá.

    Já si ale ještě chvilku počkám.
    Pro Smrtě jsem už zaplatila zálohu před rokem.
    Ukázal mi druhou stranu a vzal si pět dní. Pět dní, které už nenajdu.
    Ani nechci, jestli mi proplatí za každý deset let zpátky.
    To víte. Tam je čas relativní nebo spíš není.
    A jestli bude mít kmotříček tolik humoru, co SMRT pana Pretchetta, a bude tak hezký jako Joe Black, půjdu s ním pak ráda.
    Potom v klidu doplatím daň - životu.

  • Obrázek uživatele mamut

    Povídání o slůvcích

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mám jich okolo sebe spoustu.
    Krásných a malebných (též slovíček hanebných - ty však nechme spát, o těch si nechceme povídat).
    První mi šeptala maminka, když jsem byla malinká.
    Pak přišly první lásky, něžné jako sedmikrásky.
    Co řekne muž z lásky ženě, je navždy v srdci uložené.
    Mé dítě, moje pýcha, pro něj moje duše dýchá, když poprvé se z breptání oslovení máma vymaní.
    Pak spousty otázek a ptaní nás k odpovědím popohání.
    Však co nám srdce otevírá, je nejkrásnější v nitru víra, že dítě, přítel, bratr, muž, každý kdo to vysloví, zlomí samoty okovy.
    Stačí tři slůvka "Mám tě rád."

  • Obrázek uživatele mamut

    Tak končí show...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejprve jich chodilo procesí, všichni se rozplývali. Pak napsala máma. Na vánoce. A oni už nechodí, ne za ním.
    Pak přijela Míša a televize a všichni se smáli. Dostali dárky a sladkosti a poukaz k moři. Jeli všichni i s Míšou. Zase to bylo v televizi.
    Nakonec přestala chodit Míša. Za nimi. Chodí jen za malými.
    Rozzářené oči posmutněly, až nakonec ztvrdly.

    A potom přijdou k nám.
    Nikomu nevěří, o nic už nestojí. Když to dopadne dobře, školu dodělají.
    Mnozí to vzdají.

    Osmnáct. Máma! Máma se ozvala! Máma mě chce!
    Ale jen do té doby, co mám peníze z děcáku...

    Závěrečná poznámka: 

    Vídáme ve škole často smutnou realitu dětí z dětského domova.
    Plny očekávání nakonec ztroskotají. Na neznalosti, na nenaučení od vzoru, ale často na hyenismu vlastních.
    A pak končí na ulicích. Odtud se těžko zvedá.
    Ne všichni, ale je jich hodně. A okolí odvrací oči.

  • Obrázek uživatele mamut

    Král

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl tady dávno před námi a doufám, že ještě dlouho zůstane.
    Rozložitý ve své majestátnosti hlídá náš dům.
    Teď na jaře se jeho holé větve ozdobí jehnědami a na konci větviček raší trsy malých střapatých lístků.
    Do léta se pokryje zeleným hávem. Jeho koruna jako baldachýn poskytuje stín v parném dni.
    Ráda pod ním sedávám a čerpám sílu, kterou rozdává.
    Na podzim, až shodí svůj poslední list a oříšky rozdělí nám a veverkám, vezmu hrábě na tu zlatou nádheru.
    Aby mohl klidně spát a snít sen o bosorce, co si zase na jaře sedne pod jeho korunu.
    Král - Juglans regia.

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem věčný optimista.
    Každé jaro vítám tu sílu znovuzrození, každý podzim děkuji za úrodu a doufám, že se na jaře znovu sejdeme v trávě.
    https://www.youtube.com/watch?v=d9zMeHb2X1E

  • Obrázek uživatele mamut

    Skopová hlava

    Fandom: 
    Drabble: 

    Skopová hlava je velmi tvrdá.
    To mohu místopřísežně prohlásit a několika názornými příklady doložit.
    Zaprvé: vezmete-li si za muže ogara z Valašska, nejen že bude toužit po svém domě, ale k domu paří hospodářství. Začne to nenápadně slepičkou a končí to potvorou ovečkou - skopcem.
    Zadruhé: když vám dovezou domů ty něžné tlamičky, ty vočíčka, ty RŮŽKY!
    Jednoho dne se ta potvora zaoblí a zvětší a naroste a pak duši svou spaste!
    Růžečky jsou k nabírání a vás už jen jediná myšlenka pohání - na řezníka.

    Však shodit skopce z kopce je věc ztrápená neb i já jsem ve znamení skopce zrozená.

    Závěrečná poznámka: 

    Ovečky naše se od té doby pasou tam na Valašsku, u švagříka.
    A pro jistotu jim dávám krásná prozaická jména - Gulášek, Medailonky a Svíčková.
    Když nechtěly z kopce, tak ať trénují skok do mrožákova.

  • Obrázek uživatele mamut

    Špet

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dne 12. března tohoto roku, jsme se rozloučili s naším vždy věrným sourostlým.
    Odešel nám náhle.
    Byl s námi v dobrém i zlém. V časech hubených i bohatých.
    Miloval cestování a krajů nových poznávání.
    Nade vše však byl světový gurmán. Uměl ocenit dobrou kuchyni, nic nelenil ochutnat. Výtečnou krmi s potěšením vychválil až do nebes, jak by nebeskou hudbu na housle hrál.
    Léta odolával osudu a trápení ze strany druhých.
    Nenechal se zdolat žádnými módními výstřelky, vždy pevně seděl na svém místě.
    Však rozhodnutím hubnoucím zmařila jsem jeho plány na další v žití setrvání.
    Buď ti navždy vzpomínka zachována. Špetu můj.

    Závěrečná poznámka: 

    Špet - krásný libozvučný název v naší rodině označující "špeku trošku".
    Ať již na prkýnku krájený a do úst dávaný, či umě tvarovaný, s našim tělem sourostlý.

  • Obrázek uživatele mamut

    Ámen

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ - bez nároku na bod.

    Drabble: 

    Země se nad ním zavřela, nebe zmizelo.
    Není již možnosti navrátit se zpět.
    Nepocítí teplé ruce, jež jej laskaly, neprohne se pod nohama, co po něm šlapaly.
    Nepojme více kořínků šimravých, nevydá živin svých.
    Záhon náš zahradní, buď mu navždy Ámen.

    Proto zapišme do kroniky domácí:
    Každoroční invazivní podvratná činnost hmyzu názvem krtonožka, kdy docházelo k zcela decimujícím úbytkům na rostlinách pěstovaných, vedla s konečnou platností k rozhodnutí zrušit veškeré pěstební plochy na zahradě. Rozloučení s námi milovaným záhonem proběhlo v úzkém kruhu rodinném.
    Hlubokou soustrast projevili zástupci košťálovin, kořenové zeleniny i samotných škůdců zahradních, jež se posléze dojemně rozloučili.

  • Obrázek uživatele mamut

    Romantický rebel

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    To bylo za časů, kdy kluci holkám zpívali Prstýnky z lásky a mysleli to doopravdy.
    To bylo za časů, kdy brouzdat se lesem bylo nad vše na světě...

    Drabble: 

    To bylo za časů, kdy být trempem něco znamenalo, minimálně že vás důkladně prolustrovali "Franto piš!".
    Hned na prvním svém vandru jsem propadla kouzlu dálek a chtěla znovu vylétnout z hnízda.
    Tak šel jednou tatíček se mnou.
    Zříc bandu očouzených bláznů v maskáčích, zavelel: "Domů!".
    Jenže já, do pasti kouzla lesů lapená, v čase kdy ostatní se snažili tatínka přemluvit, skočila do vlaku a...
    Jediné, na co se ubohý tatínek zmohl byla památná věta: "Zastavte ten vlak, já tam mám dceru."
    Doma mne čekal teplý čaj a smířený tatínek.
    A ze mne se stal romantický rebel. Bylo mi velkých třináct.

    Závěrečná poznámka: 

    Každý rok věnuji jedno drabble tatínkovi.
    Tentokrát s omluvou, že jsem ho tak zlobila. Já už budu hodná, tatínku :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Blondýna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouhé roky jsem tiše záviděla všem svým tmavovlasým kamarádkám.
    Dívčí blonďaté, se sklony sluneční paprsky spíše odrážet, jsem i na konci prázdnin vypadala jako v prosinci - bledá.
    V dospělém uvědomění jsem objevila krásu barev nejen na řasy, ale hlavně na vlasy.
    Ohnivou liščí, mahagonovou či bordó jsem prokládala černými konci a kouzlila tak se svou skoro bílou pletí vizáž Morticie.
    Před pár lety, s příslibem šedin, jsem se vrátila poslušně do lůna blond.
    Jak moudré rozhodnutí.
    Když jsem (tele) zapomněla sundat v myčce anténu z auta, půl zlomené antény vyletělo z myčky napřed.
    A já hrdě vyjela za ní. Blondýna.

    Závěrečná poznámka: 

    Nakonec býti blondýnou je opravdu terno.
    Na křižovatkách se mě chlapi bojí a silniční kontrola se vždy pěkně usmívá.
    To moje kolegyně, brunetka, má už nějaké ty bodíky v úschovně.

  • Obrázek uživatele mamut

    Starý zahradník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Důvěrně znám jeho vůni.
    Voní jako starý skleník, kde zahradník polévá vodou nejen uličky, ale i zídky u postranních stolů, aby zvýšil rostlinkám vzdušnou vlhkost.
    Přichází pozvolna po krásných dnech zalitých sluncem.
    Není hravý jako májový deštík, který dychtivému mladíku odhalí, co skrývá jeho milá pod blůzkou.
    Není ani dravý jako bouře, která ve své divokosti bere vše okolo sebe.
    Vydatně nasytí půdu, opláchne listy stromům, dá napít květinám i bodláčí.
    Vytváří malinké tůňky v dolíčcích záhonů, kam chodí ptáci pro vodu.
    Déšť. Tichý a vytrvalý.
    Starý zahradník.
    Zbudou po něm drobné kapičky na listech a nezapomenutelná vůně vlhké půdy.

  • Obrázek uživatele mamut

    Krmička

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Tučňáky! Copak neslyšíš? Ale spíš tuleně, podle fotek." hulákám přes půl baráku na svého muže.

    To bylo před rokem.

    Naše mládí - syn se snachou se vydali do Vancouveru. Chytit štěstí za pačesy nebo mu jít aspoň na proti.
    Ta naše mladá si tam domluvila stáž v nějakém tom zařízení pro mořské živočichy.
    "Takže krmí tuleně a honí tučňáky, na talíř jim nakládá uleželý tuňáky." smál se manžel.
    "Tak nějak. Kosatky jsou jinde."
    "No, ale takový těstovinový salát s tučňákem, to by bylo. Tučňák v oleji." plácal se drahý do stehen.

    Mládí se nám vrátilo a tučňáci naštěstí zůstali, kde byli.

  • Obrázek uživatele mamut

    Mňam!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    12+
    Malé upozornění - občasná hrubá slůvka.
    Vstup spíše zakážeme rodičům neb ze školy vím, že je děti znají.

    Drabble: 

    Na dně je takové zvláštní spojení.
    Ponejvíc jej lidé užívají, když jsou v ouzkých, v deprési, v pérdeli (pane hrábě).

    Jenže co se mé osoby týče, "na dně" je to úplně nejlepší.
    Na dno velkých pětilitrových flašek dávala moje babička ty největší okurky kvašáky.
    Víte, co mi to dalo práce, než jsem se k nim projedla.
    Žádné přehrabování. To bych dostala facana, až bych se po(d)srála.
    Musela jsem hezky papkat jednu za druhou.
    Babička je zakládala takovým širokým dřívkem. A hezky s višňovým listem a koprem a pod celofán s gumičkou.
    Kdo by je za mnou pořád vázal šňůrkou.
    Mňam!

  • Obrázek uživatele mamut

    Ceteris paribus

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ceteris paribus: Za jinak nemněnných podmínek - hřměl na každé přednášce mikroekonomie náš Sváťa.

    Drabble: 

    Za jinak neměnných podmínek jsem zodpovědná a pilná žena - kuchyně, dům, zahrada.

    Sluníčko již pěkně hřeje.
    V takových prosluněných volných dnech se naše talíře spolu s námi stěhují ven pod košatý ořešák.
    Venku je venku.

    "Bylo to výborné, zlatíčko." pochvalovala jsem obídeček.
    "Ještě by to chtělo křesílko."
    Manžel křesílko poskládal na určené místo.
    "A kávičku a zmrzlinku." dělám na něj oči.
    Manžel servíruje vše podle přání.

    Líně se povaluji v křesílku a chytám vitamín D.
    Když pan doktor přikázal tři měsíce NIC nedělat, tak NIC nedělám.
    Už se těším, až v pondělí dojede ségra, aby mi vyplela moje milované záhonky.

  • Obrázek uživatele mamut

    Praktická cvičení

    Fandom: 
    Drabble: 

    otevírání dveří, panty zaskřípou tmou
    první: "Máš strach?"
    druhý: "Mám. Děsnej"
    první: "Nemůžeš mít strach."
    druhý: "Proč ne. M-mám děsnej strach. Co když nás tu někdo..."

    tichem se nesou kroky
    první: "Pssst. Ať nás neslyší."

    je slyšet nervózní drkotání zubů
    první: "Neblázni, nebo nás uslyší."
    druhý: "J-já za to n-nemůžu. J-já se děsně b-bojím."

    kroky se vzdalují
    první: "Neblázni. Ještě chviličku vydrž."
    druhý: "J-já to vydržím."

    tichem se ozve zasténání postele a hlasité oddechnutí
    první: "A jdem na to."
    druhý: "Tak jo" s povzdechem
    první: "Co zas!"
    druhý: "Já jen nechápu, proč zrovna my vyfasovali na praktické cvíko takovýho prostatika."

    Závěrečná poznámka: 

    Rozhlasová adaptace díla "Má učňovská léta" známého autora Draculy.

  • Obrázek uživatele mamut

    Nosíky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jaro je v plném, proudu.
    Slunce svítí, včely létají o sto šest.
    Stromy a keře vytahují ten nejvyšší kalibr - záplavu květů.
    Všeliké barvy, všeliké tvary.
    Mezi tím vším pučením a záplavou krásy jsem našla své nejmilejší.
    Angličan by řekl "first class".
    Při procházce parkem, při jízdě autem.
    Zvedněte na chvilku oči nahoru.
    Uvidíte jasně zelené obláčky na větvích javorů.
    Ne, nejsou to rašící lístky, jak by se zdálo.
    Jsou to nenápadné kvítečky.
    Během týdne se změní v drobné nosíky.
    Když dozrají, jako vrtulníčky se snáší k zemi, aby z nich vyrostly nové stromy.
    Nosíky, co si dodnes lepím na nos.

  • Obrázek uživatele mamut

    Rozluštění hodné Sherlocka Holmese

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tahle byla jediná, které se u nás nelíbilo.

    Když nám odešli naší vrníci, zbylo doma prázdno.
    Známí nám donesli černou kočičku.
    Jenže pořád naříkala a nebyla spokojená. Doufali jsme, že se to časem usadí.
    A najednou byla pryč. Že by otevřené okno?
    Volali jsme, hledali. Prostě zmizela.
    ...

    Až dnes mne zastavila kolegyně ve škole.
    "Vy jste bydleli tam u nás? S kočkou." povídá.
    "Já pořád slyšela mňaukání ze stupaček a zavolala hasiče. A když přijeli, na našem záchodě seděla kočka. Zavezli jí do útulku."

    Záhada po dvaceti letech rozluštěna.
    Ne vždy útěk končí svobodou.
    A já si oddychla - přežila, potvůrka.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad to mohu shrnout do závěrečného resumé:
    Ta malá černá micinka u nás nechtěla být a tak, přes peripetie se stupačkami, skončila v útulku - kyselé vítězství.
    A já si dnes oddychla, že ačkoliv jsme pro ni nebyli ten správný domov, nakonec se jí snad poštěstilo najít tu správnou adresu - po těch letech zaslouženě sladká prohra pro mně.

  • Obrázek uživatele mamut

    Seladon a Mademoiselle

    Fandom: 
    Drabble: 

    Má ráda cestování. Dlouhé trasy přímo zbožňuje.
    Teď je ale na místě a ráda by si odpočala. Pomalu přestává vnímat okolí.
    "Dobrrý večerrr, Modemoiselle."
    Jeho nohy předváděly taneční kreaci zamilované rumby.
    "Rrráád bych se s vámi seznámilll."
    Božínku, zase jeden neodolatelný seladon... pomyslela si.
    "To víte, Mademoiselle, není nad osobní kontakttt. Ten já nejrradějjj." tiše zpíval a sem tam se o ní lehce otřel bokem.
    Ať jde pryč! Já se ho snad nezbavím! bědovala.

    ...

    "Poslyš, já ti měla celou cestu od vás vidiny." volá mi kamarádka po příjezdu domů.
    "Pak začalo pršet a rázem všechny ty ťapky za oknem zmizely."

    Závěrečná poznámka: 

    Prostě není nad to, když náš Kureček, pětikilová mourovatá střela, okouzluje cizí autíčka. :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Poslední zrnko

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bože ženo.
    Ty bláznivá...
    Tak úžasně roztržitá, popletená, zapomnětlivá, šíleně zmatkářská.
    Zas hledá klíče či včerejší den.

    Mě z tebe narostou fousky a budu jimi mrskat na všechny strany.

    Ach ženo.
    Ty úžasná...
    Pro všechny tak laskavá, milující, pomáhající, bolístku ošetřující.
    Běhá, přenáší, spravuje a útěchu přináší.
    Na sebe myslí málo, na druhé moc.

    Já vidět chci tvé srdce, zní pro mne jako varhany.

    Ty ženo.
    Unavená, ztichlá, navždy spící.
    Náruč zůstane prázdná, srdce ztiší svůj kvap.
    Spolu smát se již nikdy hloupostem nebudem.
    Nespravedlnost dostala svého dílu kus.
    Poslední zrnko přesýpacích hodin tiše spadlo,

    jak palička němá na buben.

    Závěrečná poznámka: 

    Dnes byl moc krásný den a přesto zůstal smutný.
    Věnováno naší milé kolegyni, která nás dnes nečekaně opustila.

  • Obrázek uživatele mamut

    Chodit tiše jako lev

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejsou všechny chvíle v životě veselé.
    Nevím jestli poslední, ale v tu chvíli pro mne bylo. Určitě.

    Drabble: 

    Tady žijí lvi, stálo na starých mapách v místech, kde lidé nebyli.
    V tu chvíli jsem chtěla vymazat to místo ze své mapy života.
    Proč jsem sem vůbec kdy jezdila.
    Lstivá a haštěřivá. Matinka mého muže. Toho báječného chlapa.
    "Víš, že mamince nikdy nikdo raději neodporuje."
    "To je možné, ale já ji na to zvykat nebudu." zněla má jasná odpověď před odjezdem z matinčiny šedesátky.
    Půl roku jsem zvedla telefon a na pozdrav jen slyšela bouchnutí sluchátkem.
    Po půl roce jsem nakonec kývla na zdvořilou vánoční.
    "A kávičku, miláčku, dáš si?"
    Tak jsem se naučila chodit jako lev. Klidně, tiše.

    Závěrečná poznámka: 

    Rodinu si nevybíráme, bylo napsáno.
    Vybrala jsem si ale svého muže. A tak, po nepříjemných konfrontacích, se naučila ne ustupovat mamince (jako všichni do té doby), ale na rovinu říct, že takhle ne.
    A jde to. Návštěva na dvě hodiny, žádné osobní informace, pozdravit, poděkovat.
    Bez matinky bych toho svého skvělého dnes neměla, že ano.

  • Obrázek uživatele mamut

    Sebezpytná

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Víš jaký je to drámo, když máš máti úču!" úpěla před svými spolužáky má dítka.
    Dítka již vyrostla a já si užívám klidu.

    I když...
    Vloni jsme vyjeli s bandou na chatu na Velikonoce.
    Pro pobavení a aby si chlapi oživili tradice, vezla jsem s sebou vrbové proutí.
    "Takže osm, na dvě poloviny, poslední přeložíš a vrátíš..."
    Vysvětlovala jsem jak na pomlázku.
    "Davaj, máš to blbě." chňapla jsem po pravici a začala opravovat zamotanec.
    "Nejsem žádnej malej Jarda!" zuřivě zavyl dotyčný a s nasupeným výrazem odkráčel trucovat.

    Asi budu muset více ovládat můj mateřsko-učitelsko-pefekcionistický pud, jak mi pošeptal můj manžel.

    Závěrečná poznámka: 

    Krásně mi to spočítalo "mateřsko-učitelsko-pefekcionistický" do jednoho slova, tak se na mne usmívejte a počítejte to také tak.
    Ono to taky vystihuje vše v jednom :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Ušotrhy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sedím si u televize a najednou škrr, škrr, škráb, škrááb .
    Z ložnice slyším tyhle prapodivné zvuky.
    "Johan! Nech toho!" v duchu počítám, co tam těmi svými drápky upravuje.
    škrr, škrr, škráb, škrááb
    "Johan! Co tam zase, cákryš!"
    Vždycky na chvilku utichnou ty ušotrhy a pak zas.
    Až dnes jsem se náhodou přichomýtla v ložnici, když...
    škrr, škrr, škráb, škráááááb
    Nakouknu za postel a hele.
    Johan, dědouš patnáctiletý, bitvami pochroumaný, skoro slepý, v zápalu boje se na boku točí pořád dokola a loví svůj ocásek.
    " A mám tě ty šedá chlupatice! "
    Tuhle myš si přece ještě chytí. Ta se sama nabízí.

    Závěrečná poznámka: 

    Johan je náš služebně nejstarší kocour, jakého jsme kdy měli. Začal jako po vánocích vyhozený nechtěný dárek a našel azyl u nás.
    Tolik úrazů, sešívámí, dlah a opravování jsme s žádným jiným kočičákem nezažili.
    Ale pořád má chuť do života.
    Tak ať si svůj čas ještě dlouho užije.

  • Obrázek uživatele mamut

    Heslo do zapomnění kleslo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Csss...
    Si připadám jako vykopávka.

    Za mého dětství / mládí (už je to tady) to byla taková ta uvědomělá o budování lepších zítřků a plnění na 110%.
    Pak přišla nová doba a hesla se změnila na ta o opascích a lepší budoucnosti pro všechny (jak pro koho).
    Vystřídala je provolávání každý může, jenom chtít (ale nejlíp se má vyvolávač).
    Současnost nás ohromuje podíváním se pod povrch věcí a jak s těmi heslaři z dob předminulých, minulých i nedávných pěkně vyheslujeme (pořád ti samí agitátoři).

    Ale to je mi na...

    Nevíte někdo jaké mám heslo do knihovny? Chtěla jsem si zamluvit knížku.

  • Obrázek uživatele mamut

    Milující zombie

    Fandom: 
    Drabble: 

    Maminky mají lehký uši.
    To jsem si uvědomila po narození prvního potomka.
    Jakékoliv zavrtění, jakékoliv zakňourání, a už jsem byla na nohou.
    Podívat se, zda se mu dobře leží, pohmatem zkontrolovat plínku, jestli nemá teplotku...
    Noc co noc.
    Pomaličku se ze mne stávala domácí zombie. Večer oči jako baterky, ráno jsem se ploužila do koupelny opláchnout únavu a nasadit šťastný výraz.
    Až mi jednoho dne docvaklo.
    Kdykoliv jsem vešla večer do ložnice, dítko vstávalo.
    Druhý den se postýlka stěhovala do sousedního pokoje.
    Dveře otevřené a dítko sladce spalo a spalo.
    Já ovšem taky - do devíti.
    Ten den mne poprvé budili.

    Závěrečná poznámka: 

    "lehký uši" bejt tam muší - pro hnidopichy jazykospytné :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Pod peřinou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdo si vymyslel označení noční klid.
    Tady, kde jsou samí dospělí.
    Nechtějí pochopit, že se mi tu špatně spí a tak místo koukání do okna a počítání pípání na sestřičky, jsem si zalezla do jídelny a hltala.
    Ano doslova hltala.
    Písmenko po písmenku, slovo po slově, větu za větou.
    Přece není možné, aby to nedokázal...
    Jak je to napínavé...

    "Tak co je to!?!" ozve se od dveří. "Noční klid. Máte být v posteli!"

    Šourám se zpět na pokoj, poskládám se do postele, přikryji peřinou jako způsobná pacientka.
    Nejsem ale sama.
    Elánius je tady se mnou. Posvítíme si mobilem. Pod peřinou.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak jsem si na chvilku odskočila na nemocniční lůžko.
    A hádejte, co tam můžete dělat. Spát, koukat na televizi a spát.
    Tak to ne. Se mnou jsou vždy knížky.
    Pro tentokrát to byla Noční hlídka od skvělého autora pana Pratchetta a jeho úžasného překladatele pana Kantůrka.
    Oběma tímto vzdávám svůj hold. Děkuji Pánové.

  • Obrázek uživatele mamut

    Obrazy ve mně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
    Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.

    Podzim
    Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
    Zima
    Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
    Jaro
    Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
    Léto
    Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.

    Pro každého je trochu jiná.
    Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.

  • Obrázek uživatele mamut

    Lesní počítánky

    Fandom: 
    Drabble: 

    "A k čemu mi to bude? Však mám prázdniny."
    Mé dítko nezdárně nakopává kamínek cestou do lesa.

    "Tak znovu: Dva krát dva jsou čtyři."
    "Tancujou tu štíři" chechtá se potomek.

    "Já ti snad fláknu." vyhrknu svou nasupenou okamžitě, ale vzápětí se musím začít smát. Vždyť má vlastně pravdu. Jak jinak se to naučí, když ne s vtipem.

    "Tak jedem: Pět krát pět..."
    "Je deset a pro houbičky jde se." vítězně skotačí mládě po mechu a kapradí.

    Tři krát tři s odpovědí medvědí, už bylo samozřejmé.

    A paní učitelka na začátku školního roku napsala první velikou jedničku za konečně zvládnutou násobilku.

  • Obrázek uživatele mamut

    Dědictví

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je dokonáno. Mnoho toho nezbylo.
    Z té ideální 1/4 domu se nás mělo dělit sedm.
    "Podle zákona xy z roku ráz-dva, paragrafu zž, postupujete své dědické právo na osobu jmenovanou."
    "Ano"

    Domů jsem si dovezla jen dva oprýskané rámy.
    Nějakou dobu odpočívaly zasunuté za skříní.
    Letos jsem koupila rámy nové.
    Opatrně vyjmula staré podobenky, zarámovala a pověsila v předsíni.

    "Dovol, abych ti představila tatínka a babičku." vítala jsem svého muže z práce.
    "Těší mne" usmál se k podobenkám.

    Opět na mne dohlíží, jako když jsem byla malá. Pamětníci mých prvních krůčků i divokého dospívání.
    Dva portréty milovaných lidí.
    Mé vzpomínky.

  • Obrázek uživatele mamut

    Prstíky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ve třídě je obvyklý šum.
    Každý něco povídá, špitá sousedovi nebo ukazuje na druhou stranu třídy.
    Snad každý, až...

    Až na jednoho.
    Sedí sám v poslední lavici, myšlenkami moc nevnímá svět okolo sebe. Jen občas otočí stránku a k uchu přiloží plyšového ptáčka.

    "Kukačka, paní učitelko." řekne asistentka.
    "Kukačka? Ale vypadá jako holub."
    Všichni se lehce zasmějeme. Až na něj.
    "No, ale je to kukačka."
    Asistentka si půjčí ptáčka a stiskne mi jej u ucha.
    "KUKU"
    "Ano, kukačka. Děkuji Adámku." řeknu víc nahlas.
    V poslední lavici se zdvihne hlavička a po tváři přeletí lehký úsměv.
    Prstíky dál běží po papíru.

    Závěrečná poznámka: 

    Málokdy si uvědomíme, jak moc jsme dostali.
    A pak potkáte lidičky, pro které je i skoro nic vším.
    Adam je žák naší školy na oboru košíkářské práce.
    Od narození nevidí, má velmi malé zbytky sluchu.
    Jediný vstup všech informací ve škole je text psaný braillovým písmem.
    Nekřičíme. Zpracovali jsme materiály, které tatínek s Adámkem doma přepracovali pomocí počítačového programu, aby se mohl učit.
    A se spolužáky vymýšlíme makety, aby si je mohl ohmatat.

  • Obrázek uživatele mamut

    Na každý pád

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A já málem zapomněla - na Bubliny
    Jsem se těšila a těšila a pak přemýšlela a...
    ... a málem zapomněla :)
    Malá testovací Bublinka

    Drabble: 

    Ou, to jsem to vymňoukla
    (Kdo, co) Bublina - chtěla by mi vyprávět, o čem, že je její svět

    Jsem se na to "štelovala", slovíčka si nachystala
    (Bez koho, čeho) Bubliny - bez ní mi to tak nesedí, plácám se v tom jak ježek na náledí

    Od okna ke dveřím bloumám
    (Ke komu, čemu) Bublině - k ní své oči zdvihám, se slovíčky si lehce pohrávám

    Je to jasné, co tu zřím
    (Vidím koho, co) Bublinu - na vlastní oči, na psí uši, na kočičí duši

    Zvolat mohu, snad to stihnu
    (Oslovujeme, voláme) Bublino! - (tenhle tvar se zapomíná, prvním pádem se často ozývá)

    Však já něco vymyslím
    (O kom, o čem) Bublině - o ní vám teď vyprávím, to málo co já sama vím

    Sedím tady a rozjímám
    (S kým, čím) Bublinou - se někdy těžko žije, kdo to zvládne ven i dovnitř snadno vpluje

    Na každý pád měj člověče svou Bublinu rád.

Stránky

-A A +A