Moje články

  • Obrázek uživatele mamut

    Král

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl tady dávno před námi a doufám, že ještě dlouho zůstane.
    Rozložitý ve své majestátnosti hlídá náš dům.
    Teď na jaře se jeho holé větve ozdobí jehnědami a na konci větviček raší trsy malých střapatých lístků.
    Do léta se pokryje zeleným hávem. Jeho koruna jako baldachýn poskytuje stín v parném dni.
    Ráda pod ním sedávám a čerpám sílu, kterou rozdává.
    Na podzim, až shodí svůj poslední list a oříšky rozdělí nám a veverkám, vezmu hrábě na tu zlatou nádheru.
    Aby mohl klidně spát a snít sen o bosorce, co si zase na jaře sedne pod jeho korunu.
    Král - Juglans regia.

    Závěrečná poznámka: 

    Jsem věčný optimista.
    Každé jaro vítám tu sílu znovuzrození, každý podzim děkuji za úrodu a doufám, že se na jaře znovu sejdeme v trávě.
    https://www.youtube.com/watch?v=d9zMeHb2X1E

  • Obrázek uživatele mamut

    Skopová hlava

    Fandom: 
    Drabble: 

    Skopová hlava je velmi tvrdá.
    To mohu místopřísežně prohlásit a několika názornými příklady doložit.
    Zaprvé: vezmete-li si za muže ogara z Valašska, nejen že bude toužit po svém domě, ale k domu paří hospodářství. Začne to nenápadně slepičkou a končí to potvorou ovečkou - skopcem.
    Zadruhé: když vám dovezou domů ty něžné tlamičky, ty vočíčka, ty RŮŽKY!
    Jednoho dne se ta potvora zaoblí a zvětší a naroste a pak duši svou spaste!
    Růžečky jsou k nabírání a vás už jen jediná myšlenka pohání - na řezníka.

    Však shodit skopce z kopce je věc ztrápená neb i já jsem ve znamení skopce zrozená.

    Závěrečná poznámka: 

    Ovečky naše se od té doby pasou tam na Valašsku, u švagříka.
    A pro jistotu jim dávám krásná prozaická jména - Gulášek, Medailonky a Svíčková.
    Když nechtěly z kopce, tak ať trénují skok do mrožákova.

  • Obrázek uživatele mamut

    Špet

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dne 12. března tohoto roku, jsme se rozloučili s naším vždy věrným sourostlým.
    Odešel nám náhle.
    Byl s námi v dobrém i zlém. V časech hubených i bohatých.
    Miloval cestování a krajů nových poznávání.
    Nade vše však byl světový gurmán. Uměl ocenit dobrou kuchyni, nic nelenil ochutnat. Výtečnou krmi s potěšením vychválil až do nebes, jak by nebeskou hudbu na housle hrál.
    Léta odolával osudu a trápení ze strany druhých.
    Nenechal se zdolat žádnými módními výstřelky, vždy pevně seděl na svém místě.
    Však osud zmařil jeho plány na další setrvání v našich životech.
    Buď ti navždy vzpomínka zachována. Špetu můj.

    Závěrečná poznámka: 

    Špet - krásný libozvučný název v naší rodině označující "špeku trošku".
    Ať již na prkýnku krájený a do úst dávaný, či umě tvarovaný, s našim tělem sourostlý.

  • Obrázek uživatele mamut

    Ámen

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ - bez nároku na bod.

    Drabble: 

    Země se nad ním zavřela, nebe zmizelo.
    Není již možnosti navrátit se zpět.
    Nepocítí teplé ruce, jež jej laskaly, neprohne se pod nohama, co po něm šlapaly.
    Nepojme více kořínků šimravých, nevydá živin svých.
    Záhon náš zahradní, buď mu navždy Ámen.

    Proto zapišme do kroniky domácí:
    Každoroční invazivní podvratná činnost hmyzu názvem krtonožka, kdy docházelo k zcela decimujícím úbytkům na rostlinách pěstovaných, vedla s konečnou platností k rozhodnutí zrušit veškeré pěstební plochy na zahradě. Rozloučení s námi milovaným záhonem proběhlo v úzkém kruhu rodinném.
    Hlubokou soustrast projevili zástupci košťálovin, kořenové zeleniny i samotných škůdců zahradních, jež se posléze dojemně rozloučili.

  • Obrázek uživatele mamut

    Romantický rebel

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    To bylo za časů, kdy kluci holkám zpívali Prstýnky z lásky a mysleli to doopravdy.
    To bylo za časů, kdy brouzdat se lesem bylo nad vše na světě...

    Drabble: 

    To bylo za časů, kdy být trempem něco znamenalo, minimálně že vás důkladně prolustrovali "Franto piš!".
    Hned na prvním svém vandru jsem propadla kouzlu dálek a chtěla znovu vylétnout z hnízda.
    Tak šel jednou tatíček se mnou.
    Zříc bandu očouzených bláznů v maskáčích, zavelel: "Domů!".
    Jenže já, do pasti kouzla lesů lapená, v čase kdy ostatní se snažili tatínka přemluvit, skočila do vlaku a...
    Jediné, na co se ubohý tatínek zmohl byla památná věta: "Zastavte ten vlak, já tam mám dceru."
    Doma mne čekal teplý čaj a smířený tatínek.
    A ze mne se stal romantický rebel. Bylo mi velkých třináct.

    Závěrečná poznámka: 

    Každý rok věnuji jedno drabble tatínkovi.
    Tentokrát s omluvou, že jsem ho tak zlobila. Já už budu hodná, tatínku :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Blondýna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouhé roky jsem tiše záviděla všem svým tmavovlasým kamarádkám.
    Dívčí blonďaté, se sklony sluneční paprsky spíše odrážet, jsem i na konci prázdnin vypadala jako v prosinci - bledá.
    V dospělém uvědomění jsem objevila krásu barev nejen na řasy, ale hlavně na vlasy.
    Ohnivou liščí, mahagonovou či bordó jsem prokládala černými konci a kouzlila tak se svou skoro bílou pletí vizáž Morticie.
    Před pár lety, s příslibem šedin, jsem se vrátila poslušně do lůna blond.
    Jak moudré rozhodnutí.
    Když jsem (tele) zapomněla sundat v myčce anténu z auta, půl zlomené antény vyletělo z myčky napřed.
    A já hrdě vyjela za ní. Blondýna.

    Závěrečná poznámka: 

    Nakonec býti blondýnou je opravdu terno.
    Na křižovatkách se mě chlapi bojí a silniční kontrola se vždy pěkně usmívá.
    To moje kolegyně, brunetka, má už nějaké ty bodíky v úschovně.

  • Obrázek uživatele mamut

    Starý zahradník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Důvěrně znám jeho vůni.
    Voní jako starý skleník, kde zahradník polévá vodou nejen uličky, ale i zídky u postranních stolů, aby zvýšil rostlinkám vzdušnou vlhkost.
    Přichází pozvolna po krásných dnech zalitých sluncem.
    Není hravý jako májový deštík, který dychtivému mladíku odhalí, co skrývá jeho milá pod blůzkou.
    Není ani dravý jako bouře, která ve své divokosti bere vše okolo sebe.
    Vydatně nasytí půdu, opláchne listy stromům, dá napít květinám i bodláčí.
    Vytváří malinké tůňky v dolíčcích záhonů, kam chodí ptáci pro vodu.
    Déšť. Tichý a vytrvalý.
    Starý zahradník.
    Zbudou po něm drobné kapičky na listech a nezapomenutelná vůně vlhké půdy.

  • Obrázek uživatele mamut

    Krmička

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Tučňáky! Copak neslyšíš? Ale spíš tuleně, podle fotek." hulákám přes půl baráku na svého muže.

    To bylo před rokem.

    Naše mládí - syn se snachou se vydali do Vancouveru. Chytit štěstí za pačesy nebo mu jít aspoň na proti.
    Ta naše mladá si tam domluvila stáž v nějakém tom zařízení pro mořské živočichy.
    "Takže krmí tuleně a honí tučňáky, na talíř jim nakládá uleželý tuňáky." smál se manžel.
    "Tak nějak. Kosatky jsou jinde."
    "No, ale takový těstovinový salát s tučňákem, to by bylo. Tučňák v oleji." plácal se drahý do stehen.

    Mládí se nám vrátilo a tučňáci naštěstí zůstali, kde byli.

  • Obrázek uživatele mamut

    Mňam!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    12+
    Malé upozornění - občasná hrubá slůvka.
    Vstup spíše zakážeme rodičům neb ze školy vím, že je děti znají.

    Drabble: 

    Na dně je takové zvláštní spojení.
    Ponejvíc jej lidé užívají, když jsou v ouzkých, v deprési, v pérdeli (pane hrábě).

    Jenže co se mé osoby týče, "na dně" je to úplně nejlepší.
    Na dno velkých pětilitrových flašek dávala moje babička ty největší okurky kvašáky.
    Víte, co mi to dalo práce, než jsem se k nim projedla.
    Žádné přehrabování. To bych dostala facana, až bych se po(d)srála.
    Musela jsem hezky papkat jednu za druhou.
    Babička je zakládala takovým širokým dřívkem. A hezky s višňovým listem a koprem a pod celofán s gumičkou.
    Kdo by je za mnou pořád vázal šňůrkou.
    Mňam!

  • Obrázek uživatele mamut

    Ceteris paribus

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ceteris paribus: Za jinak nemněnných podmínek - hřměl na každé přednášce mikroekonomie náš Sváťa.

    Drabble: 

    Za jinak neměnných podmínek jsem zodpovědná a pilná žena - kuchyně, dům, zahrada.

    Sluníčko již pěkně hřeje.
    V takových prosluněných volných dnech se naše talíře spolu s námi stěhují ven pod košatý ořešák.
    Venku je venku.

    "Bylo to výborné, zlatíčko." pochvalovala jsem obídeček.
    "Ještě by to chtělo křesílko."
    Manžel křesílko poskládal na určené místo.
    "A kávičku a zmrzlinku." dělám na něj oči.
    Manžel servíruje vše podle přání.

    Líně se povaluji v křesílku a chytám vitamín D.
    Když pan doktor přikázal tři měsíce NIC nedělat, tak NIC nedělám.
    Už se těším, až v pondělí dojede ségra, aby mi vyplela moje milované záhonky.

  • Obrázek uživatele mamut

    Praktická cvičení

    Fandom: 
    Drabble: 

    otevírání dveří, panty zaskřípou tmou
    první: "Máš strach?"
    druhý: "Mám. Děsnej"
    první: "Nemůžeš mít strach."
    druhý: "Proč ne. M-mám děsnej strach. Co když nás tu někdo..."

    tichem se nesou kroky
    první: "Pssst. Ať nás neslyší."

    je slyšet nervózní drkotání zubů
    první: "Neblázni, nebo nás uslyší."
    druhý: "J-já za to n-nemůžu. J-já se děsně b-bojím."

    kroky se vzdalují
    první: "Neblázni. Ještě chviličku vydrž."
    druhý: "J-já to vydržím."

    tichem se ozve zasténání postele a hlasité oddechnutí
    první: "A jdem na to."
    druhý: "Tak jo" s povzdechem
    první: "Co zas!"
    druhý: "Já jen nechápu, proč zrovna my vyfasovali na praktické cvíko takovýho prostatika."

    Závěrečná poznámka: 

    Rozhlasová adaptace díla "Má učňovská léta" známého autora Draculy.

  • Obrázek uživatele mamut

    Nosíky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jaro je v plném, proudu.
    Slunce svítí, včely létají o sto šest.
    Stromy a keře vytahují ten nejvyšší kalibr - záplavu květů.
    Všeliké barvy, všeliké tvary.
    Mezi tím vším pučením a záplavou krásy jsem našla své nejmilejší.
    Angličan by řekl "first class".
    Při procházce parkem, při jízdě autem.
    Zvedněte na chvilku oči nahoru.
    Uvidíte jasně zelené obláčky na větvích javorů.
    Ne, nejsou to rašící lístky, jak by se zdálo.
    Jsou to nenápadné kvítečky.
    Během týdne se změní v drobné nosíky.
    Když dozrají, jako vrtulníčky se snáší k zemi, aby z nich vyrostly nové stromy.
    Nosíky, co si dodnes lepím na nos.

  • Obrázek uživatele mamut

    Rozluštění hodné Sherlocka Holmese

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tahle byla jediná, které se u nás nelíbilo.

    Když nám odešli naší vrníci, zbylo doma prázdno.
    Známí nám donesli černou kočičku.
    Jenže pořád naříkala a nebyla spokojená. Doufali jsme, že se to časem usadí.
    A najednou byla pryč. Že by otevřené okno?
    Volali jsme, hledali. Prostě zmizela.
    ...

    Až dnes mne zastavila kolegyně ve škole.
    "Vy jste bydleli tam u nás? S kočkou." povídá.
    "Já pořád slyšela mňaukání ze stupaček a zavolala hasiče. A když přijeli, na našem záchodě seděla kočka. Zavezli jí do útulku."

    Záhada po dvaceti letech rozluštěna.
    Ne vždy útěk končí svobodou.
    A já si oddychla - přežila, potvůrka.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad to mohu shrnout do závěrečného resumé:
    Ta malá černá micinka u nás nechtěla být a tak, přes peripetie se stupačkami, skončila v útulku - kyselé vítězství.
    A já si dnes oddychla, že ačkoliv jsme pro ni nebyli ten správný domov, nakonec se jí snad poštěstilo najít tu správnou adresu - po těch letech zaslouženě sladká prohra pro mně.

  • Obrázek uživatele mamut

    Seladon a Mademoiselle

    Fandom: 
    Drabble: 

    Má ráda cestování. Dlouhé trasy přímo zbožňuje.
    Teď je ale na místě a ráda by si odpočala. Pomalu přestává vnímat okolí.
    "Dobrrý večerrr, Modemoiselle."
    Jeho nohy předváděly taneční kreaci zamilované rumby.
    "Rrráád bych se s vámi seznámilll."
    Božínku, zase jeden neodolatelný seladon... pomyslela si.
    "To víte, Mademoiselle, není nad osobní kontakttt. Ten já nejrradějjj." tiše zpíval a sem tam se o ní lehce otřel bokem.
    Ať jde pryč! Já se ho snad nezbavím! bědovala.

    ...

    "Poslyš, já ti měla celou cestu od vás vidiny." volá mi kamarádka po příjezdu domů.
    "Pak začalo pršet a rázem všechny ty ťapky za oknem zmizely."

    Závěrečná poznámka: 

    Prostě není nad to, když náš Kureček, pětikilová mourovatá střela, okouzluje cizí autíčka. :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Poslední zrnko

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bože ženo.
    Ty bláznivá...
    Tak úžasně roztržitá, popletená, zapomnětlivá, šíleně zmatkářská.
    Zas hledá klíče či včerejší den.

    Mě z tebe narostou fousky a budu jimi mrskat na všechny strany.

    Ach ženo.
    Ty úžasná...
    Pro všechny tak laskavá, milující, pomáhající, bolístku ošetřující.
    Běhá, přenáší, spravuje a útěchu přináší.
    Na sebe myslí málo, na druhé moc.

    Já vidět chci tvé srdce, zní pro mne jako varhany.

    Ty ženo.
    Unavená, ztichlá, navždy spící.
    Náruč zůstane prázdná, srdce ztiší svůj kvap.
    Spolu smát se již nikdy hloupostem nebudem.
    Nespravedlnost dostala svého dílu kus.
    Poslední zrnko přesýpacích hodin tiše spadlo,

    jak palička němá na buben.

    Závěrečná poznámka: 

    Dnes byl moc krásný den a přesto zůstal smutný.
    Věnováno naší milé kolegyni, která nás dnes nečekaně opustila.

  • Obrázek uživatele mamut

    Chodit tiše jako lev

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejsou všechny chvíle v životě veselé.
    Nevím jestli poslední, ale v tu chvíli pro mne bylo. Určitě.

    Drabble: 

    Tady žijí lvi, stálo na starých mapách v místech, kde lidé nebyli.
    V tu chvíli jsem chtěla vymazat to místo ze své mapy života.
    Proč jsem sem vůbec kdy jezdila.
    Lstivá a haštěřivá. Matinka mého muže. Toho báječného chlapa.
    "Víš, že mamince nikdy nikdo raději neodporuje."
    "To je možné, ale já ji na to zvykat nebudu." zněla má jasná odpověď před odjezdem z matinčiny šedesátky.
    Půl roku jsem zvedla telefon a na pozdrav jen slyšela bouchnutí sluchátkem.
    Po půl roce jsem nakonec kývla na zdvořilou vánoční.
    "A kávičku, miláčku, dáš si?"
    Tak jsem se naučila chodit jako lev. Klidně, tiše.

    Závěrečná poznámka: 

    Rodinu si nevybíráme, bylo napsáno.
    Vybrala jsem si ale svého muže. A tak, po nepříjemných konfrontacích, se naučila ne ustupovat mamince (jako všichni do té doby), ale na rovinu říct, že takhle ne.
    A jde to. Návštěva na dvě hodiny, žádné osobní informace, pozdravit, poděkovat.
    Bez matinky bych toho svého skvělého dnes neměla, že ano.

  • Obrázek uživatele mamut

    Sebezpytná

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Víš jaký je to drámo, když máš máti úču!" úpěla před svými spolužáky má dítka.
    Dítka již vyrostla a já si užívám klidu.

    I když...
    Vloni jsme vyjeli s bandou na chatu na Velikonoce.
    Pro pobavení a aby si chlapi oživili tradice, vezla jsem s sebou vrbové proutí.
    "Takže osm, na dvě poloviny, poslední přeložíš a vrátíš..."
    Vysvětlovala jsem jak na pomlázku.
    "Davaj, máš to blbě." chňapla jsem po pravici a začala opravovat zamotanec.
    "Nejsem žádnej malej Jarda!" zuřivě zavyl dotyčný a s nasupeným výrazem odkráčel trucovat.

    Asi budu muset více ovládat můj mateřsko-učitelsko-pefekcionistický pud, jak mi pošeptal můj manžel.

    Závěrečná poznámka: 

    Krásně mi to spočítalo "mateřsko-učitelsko-pefekcionistický" do jednoho slova, tak se na mne usmívejte a počítejte to také tak.
    Ono to taky vystihuje vše v jednom :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Ušotrhy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sedím si u televize a najednou škrr, škrr, škráb, škrááb .
    Z ložnice slyším tyhle prapodivné zvuky.
    "Johan! Nech toho!" v duchu počítám, co tam těmi svými drápky upravuje.
    škrr, škrr, škráb, škrááb
    "Johan! Co tam zase, cákryš!"
    Vždycky na chvilku utichnou ty ušotrhy a pak zas.
    Až dnes jsem se náhodou přichomýtla v ložnici, když...
    škrr, škrr, škráb, škráááááb
    Nakouknu za postel a hele.
    Johan, dědouš patnáctiletý, bitvami pochroumaný, skoro slepý, v zápalu boje se na boku točí pořád dokola a loví svůj ocásek.
    " A mám tě ty šedá chlupatice! "
    Tuhle myš si přece ještě chytí. Ta se sama nabízí.

    Závěrečná poznámka: 

    Johan je náš služebně nejstarší kocour, jakého jsme kdy měli. Začal jako po vánocích vyhozený nechtěný dárek a našel azyl u nás.
    Tolik úrazů, sešívámí, dlah a opravování jsme s žádným jiným kočičákem nezažili.
    Ale pořád má chuť do života.
    Tak ať si svůj čas ještě dlouho užije.

  • Obrázek uživatele mamut

    Heslo do zapomnění kleslo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Csss...
    Si připadám jako vykopávka.

    Za mého dětství / mládí (už je to tady) to byla taková ta uvědomělá o budování lepších zítřků a plnění na 110%.
    Pak přišla nová doba a hesla se změnila na ta o opascích a lepší budoucnosti pro všechny (jak pro koho).
    Vystřídala je provolávání každý může, jenom chtít (ale nejlíp se má vyvolávač).
    Současnost nás ohromuje podíváním se pod povrch věcí a jak s těmi heslaři z dob předminulých, minulých i nedávných pěkně vyheslujeme (pořád ti samí agitátoři).

    Ale to je mi na...

    Nevíte někdo jaké mám heslo do knihovny? Chtěla jsem si zamluvit knížku.

  • Obrázek uživatele mamut

    Milující zombie

    Fandom: 
    Drabble: 

    Maminky mají lehký uši.
    To jsem si uvědomila po narození prvního potomka.
    Jakékoliv zavrtění, jakékoliv zakňourání, a už jsem byla na nohou.
    Podívat se, zda se mu dobře leží, pohmatem zkontrolovat plínku, jestli nemá teplotku...
    Noc co noc.
    Pomaličku se ze mne stávala domácí zombie. Večer oči jako baterky, ráno jsem se ploužila do koupelny opláchnout únavu a nasadit šťastný výraz.
    Až mi jednoho dne docvaklo.
    Kdykoliv jsem vešla večer do ložnice, dítko vstávalo.
    Druhý den se postýlka stěhovala do sousedního pokoje.
    Dveře otevřené a dítko sladce spalo a spalo.
    Já ovšem taky - do devíti.
    Ten den mne poprvé budili.

    Závěrečná poznámka: 

    "lehký uši" bejt tam muší - pro hnidopichy jazykospytné :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Pod peřinou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdo si vymyslel označení noční klid.
    Tady, kde jsou samí dospělí.
    Nechtějí pochopit, že se mi tu špatně spí a tak místo koukání do okna a počítání pípání na sestřičky, jsem si zalezla do jídelny a hltala.
    Ano doslova hltala.
    Písmenko po písmenku, slovo po slově, větu za větou.
    Přece není možné, aby to nedokázal...
    Jak je to napínavé...

    "Tak co je to!?!" ozve se od dveří. "Noční klid. Máte být v posteli!"

    Šourám se zpět na pokoj, poskládám se do postele, přikryji peřinou jako způsobná pacientka.
    Nejsem ale sama.
    Elánius je tady se mnou. Posvítíme si mobilem. Pod peřinou.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak jsem si na chvilku odskočila na nemocniční lůžko.
    A hádejte, co tam můžete dělat. Spát, koukat na televizi a spát.
    Tak to ne. Se mnou jsou vždy knížky.
    Pro tentokrát to byla Noční hlídka od skvělého autora pana Pratchetta a jeho úžasného překladatele pana Kantůrka.
    Oběma tímto vzdávám svůj hold. Děkuji Pánové.

  • Obrázek uživatele mamut

    Obrazy ve mně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
    Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.

    Podzim
    Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
    Zima
    Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
    Jaro
    Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
    Léto
    Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.

    Pro každého je trochu jiná.
    Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.

  • Obrázek uživatele mamut

    Lesní počítánky

    Fandom: 
    Drabble: 

    "A k čemu mi to bude? Však mám prázdniny."
    Mé dítko nezdárně nakopává kamínek cestou do lesa.

    "Tak znovu: Dva krát dva jsou čtyři."
    "Tancujou tu štíři" chechtá se potomek.

    "Já ti snad fláknu." vyhrknu svou nasupenou okamžitě, ale vzápětí se musím začít smát. Vždyť má vlastně pravdu. Jak jinak se to naučí, když ne s vtipem.

    "Tak jedem: Pět krát pět..."
    "Je deset a pro houbičky jde se." vítězně skotačí mládě po mechu a kapradí.

    Tři krát tři s odpovědí medvědí, už bylo samozřejmé.

    A paní učitelka na začátku školního roku napsala první velikou jedničku za konečně zvládnutou násobilku.

  • Obrázek uživatele mamut

    Dědictví

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je dokonáno. Mnoho toho nezbylo.
    Z té ideální 1/4 domu se nás mělo dělit sedm.
    "Podle zákona xy z roku ráz-dva, paragrafu zž, postupujete své dědické právo na osobu jmenovanou."
    "Ano"

    Domů jsem si dovezla jen dva oprýskané rámy.
    Nějakou dobu odpočívaly zasunuté za skříní.
    Letos jsem koupila rámy nové.
    Opatrně vyjmula staré podobenky, zarámovala a pověsila v předsíni.

    "Dovol, abych ti představila tatínka a babičku." vítala jsem svého muže z práce.
    "Těší mne" usmál se k podobenkám.

    Opět na mne dohlíží, jako když jsem byla malá. Pamětníci mých prvních krůčků i divokého dospívání.
    Dva portréty milovaných lidí.
    Mé vzpomínky.

  • Obrázek uživatele mamut

    Prstíky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ve třídě je obvyklý šum.
    Každý něco povídá, špitá sousedovi nebo ukazuje na druhou stranu třídy.
    Snad každý, až...

    Až na jednoho.
    Sedí sám v poslední lavici, myšlenkami moc nevnímá svět okolo sebe. Jen občas otočí stránku a k uchu přiloží plyšového ptáčka.

    "Kukačka, paní učitelko." řekne asistentka.
    "Kukačka? Ale vypadá jako holub."
    Všichni se lehce zasmějeme. Až na něj.
    "No, ale je to kukačka."
    Asistentka si půjčí ptáčka a stiskne mi jej u ucha.
    "KUKU"
    "Ano, kukačka. Děkuji Adámku." řeknu víc nahlas.
    V poslední lavici se zdvihne hlavička a po tváři přeletí lehký úsměv.
    Prstíky dál běží po papíru.

    Závěrečná poznámka: 

    Málokdy si uvědomíme, jak moc jsme dostali.
    A pak potkáte lidičky, pro které je i skoro nic vším.
    Adam je žák naší školy na oboru košíkářské práce.
    Od narození nevidí, má velmi malé zbytky sluchu.
    Jediný vstup všech informací ve škole je text psaný braillovým písmem.
    Nekřičíme. Zpracovali jsme materiály, které tatínek s Adámkem doma přepracovali pomocí počítačového programu, aby se mohl učit.
    A se spolužáky vymýšlíme makety, aby si je mohl ohmatat.

  • Obrázek uživatele mamut

    Na každý pád

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A já málem zapomněla - na Bubliny
    Jsem se těšila a těšila a pak přemýšlela a...
    ... a málem zapomněla :)
    Malá testovací Bublinka

    Drabble: 

    Ou, to jsem to vymňoukla
    (Kdo, co) Bublina - chtěla by mi vyprávět, o čem, že je její svět

    Jsem se na to "štelovala", slovíčka si nachystala
    (Bez koho, čeho) Bubliny - bez ní mi to tak nesedí, plácám se v tom jak ježek na náledí

    Od okna ke dveřím bloumám
    (Ke komu, čemu) Bublině - k ní své oči zdvihám, se slovíčky si lehce pohrávám

    Je to jasné, co tu zřím
    (Vidím koho, co) Bublinu - na vlastní oči, na psí uši, na kočičí duši

    Zvolat mohu, snad to stihnu
    (Oslovujeme, voláme) Bublino! - (tenhle tvar se zapomíná, prvním pádem se často ozývá)

    Však já něco vymyslím
    (O kom, o čem) Bublině - o ní vám teď vyprávím, to málo co já sama vím

    Sedím tady a rozjímám
    (S kým, čím) Bublinou - se někdy těžko žije, kdo to zvládne ven i dovnitř snadno vpluje

    Na každý pád měj člověče svou Bublinu rád.

  • Obrázek uživatele mamut

    Hvězdy nad námi

    Obdarovaný: 
    strigga
    Fandom: 

    Milá striggo
    Jsem takový Ježíšek ježíškovatý.
    Nejlépe znám svět okolo sebe z pohledu výšky mých očí, ze zvuků prošlých mými oušky, z pocitů vnímaných mým srdcem.
    A tak jsem si dovolila sáhnout do svých pocitů, vzpomínek a známých příběhů, a vykouzlit z toho malé povídání pro tu chvilku, kdy slunce se už uloží, ale noc ještě odkládá svůj příchod. Krásný čas povánoční, dnes již skoro novoroční.
    Mamut

  • Obrázek uživatele mamut

    Ludmila a Irena

    „Nedělej ze mne hlupáka, Irenko.“
    Paní Ludmila rázovitě přecházela po bytě.
    „Určitě mi jí vzala ta pokladní, když jsem jí na chvíli položila vedle tašky. Půjdeš tam se mnou a buď mi jí dá nebo zavoláme policii.“
    Irena zatím v kuchyni otevřela lednici, aby uložila mléko a maso, které matce přinesla.
    „Mami. Mami, pojď sem!“
    Z police v lednici na ní koukala peněženka.

    „Nech mě, nic nepotřebuji. Nedělej ze mne dítě.“

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí - bonus

    Úvodní poznámka: 

    Letošní rok jsem z počátku moc nestíhala číst (než jeden najede na ten rytmus :D),
    ale potom jsem si dala čas a dohnala, co se dalo.
    A protože, jak jsem již řekla, všichni letos psali zajímavě a poutavě, někdy s nádechem tajemna, někdy hrůza obcházela, jindy zase salvy smíchu či poučení, mých 3x10 je trošku málo.
    A protože jsem v notýsku (jsem trochu staromilná) měla poznačeno více povídání, přidávám jeden bonusový výběr navíc.
    Doufám, že se Vám bude líbit.

    Drabble: 

    Andrew Martinaq tu dobu znám z vyprávění mého tatínka, vždy jsem obdivovala, že i v takovém čase dokázali najít maličké radosti Dětství mezi máky
    Lee když jeden neposlouchá Pýcha předchází pád
    Lady Lestrade každý máme své dvě strany Nebolení
    galahad krutá daň za Výstup
    neviathiel já si nemohu pomoci, ale Návrat staré dámy ve mě vyvolal úsměvnou vzpomínku na písničku Slávka Janouška
    Peggy Tail jednoho až zamrazí, už nikdy se nebudu dívat stejnýma očima Škola bojových umění
    Envy je dobře, když najdeš sám sebe Rodinný standard
    Hippopotamie když se chce Jde to i jinak
    Martian statistika, nadace, hlavně, když jsou finance ... má však cenné údaje...
    KattyV z duše a od srdce Odváto větrem
    angie77 pohádka o naději O zimě, která přichází a odchází
    Aplír za rok (snad) na shledanou Somnambul

    Dovolte mi ještě malou vzpomínku. Na člověka, který tak krásně psal.
    Alasdair MacColla Barevné vrtulníčky
    Děkuji za všechny, které nám zde zůstaly.

    Závěrečná poznámka: 

    Na shledanou na pikniku a zas příští rok.

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí třetí

    Úvodní poznámka: 

    Opravdu jste pěkně psali, takže mám pořád z čeho vybírat :)

    Drabble: 

    Regi a Hagrid, jak jej neznáme Úplně obyčejné ráno
    Owes taková kopírka, to je teprve výzva Krizová intervence
    Danae nám přiblížila, jak se to má s vodníky v Čechách Záchranný kruh
    Chrudoš Brkoslav Štýřický se nostalgicky sasnil Sněhy dávné, polárkové
    mila_jj když se věda podá pohádkově Sedm osmin dokonalosti
    strigga a potom, že je lžička obyčejná věc Est post aves
    Arenga děti ví, na co se meče hodí Mečouny a kaše s pluhy
    Carmen co je před prvním románem? První krůčky kolem slov
    Bídák nás pozval do hostince, ale už je Čas zavřít
    eliade kachnami to letos začalo, kachnami to končí Kachna ke kachně sedá

    Závěrečná poznámka: 

    Třetí dekáda 21.-30. dubna hotova. Mohla bych tím zakončit, ale...
    Ale ještě jsem našla spoustu věcí, co mne oslovily.
    Takže příště bonus navíc :)

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí druhý

    Úvodní poznámka: 

    A jsem u druhé dekády. Tak, pořádně se nadechnout a jedem :D

    Drabble: 

    Faob zahájil povídku na pokračování týmu Vajíčka a pořádně to rozjel Šimanta se vybarvuje. Byla z toho parádní jízda.
    Queen24 Bylo to nutné zde ani není co dodat, silné.
    Achája naskočila do psaní letos a hned jsem u ní našla spoustu zajímavých drabblat Hvězdy nad hlavou
    Ampér není nad pravý jihočeský Vysvětlení
    Akai kouzlo okamžiku, který měl trvat o chvilinku déle Kdyby
    hidden_lemur občas jiný pohled neuškodí Restart
    Rya když její dva hrdinové mastili mazanec s mazanici Jak měli Sovátko s Myšákem veselý večer
    Tora to v Hotelu U devíti koček byla mazanice trošku chlupatější Překvapení v krabici a ještě malá parodie (to, že se na ně musím každou sobotu povinně dívat s mým drahým :D) Mrtvé ticho
    Peggy kdo by neměl rád žluťásky a banana Když se přestane číst
    Stevko keď predseda hovoril, tak aj banány budů Republika

    Závěrečná poznámka: 

    Druhá desítka z 11.-20. dubna hotova. Příště třetí dekáda ;)

  • Obrázek uživatele mamut

    Výběr mamutí první

    Úvodní poznámka: 

    První rok jsem zodpovědně vybrala 10 nej-milejších, -chytlavějších, -zajímavějších...
    Druhý rok jsem pochopila, že deset je málo, a přidala další dvě desítky - na každou dekádu jednu.
    Letos to prostě do tří desítek nevleze.
    Chápejte. Tak krásně všichni píšete ;)

    Drabble: 

    Začnu hned prvním tématem Zázrakem zrození - ioannina krásně psala o mandalách, ale její povídání Když na jaře rozkvetou jívy mi přivedlo jaro, i když se paní zima nechtěla stále vzdávat.
    Aries odmávla start nové línii příběhů liškomágů Odměna
    kytka se podívala na nejnovější výdobytek úředního šimla Bezpečnost nade vše
    čarodějnice přesně ví, jak to doopravdy bylo Paní prstenů
    Bestie nás pozval k nebesům a pravým mužům Rytíři nové doby
    Faob letos opět brnkal na lehce hororovou notu Štědrý dárce
    Dia má odpovědi i na Spousta důležitých otázek
    Akumakirei taková normální rodinka, co dodat Jablečný fíkus
    Eso Rimmerová vtipně glosuje reklamní praktiky Neváhejte a objednejte!
    A na závěr prvního výběru Tora protože mám moc ráda její povídání o všech jejích chlupáčcích z Hotelu U devíti koček a vím, čeho se člověk pro ně vzdá Relativních osm tisíc a protože nám letos přinesla i poučná nahlédnutí do historie Japonsko 1562

    Závěrečná poznámka: 

    To byl výběr z 1. - 10. dubna. Příště druhá dekáda.

  • Obrázek uživatele mamut

    Slepičí spartakiáda

    Úvodní poznámka: 

    Házela jsem si korunou, jestli zařadit opět povídání o tatínkovi a nebo...
    A pak můj manžel donesl přenosku s novými obyvatelkami našeho kurníku - krásné bílé sussexky.
    Na počest babičky Pakitové - naší nejstarší slepičky, která nejen zodpovědně vajíčka snášela, ale i nás bavila, celých osm let.

    Drabble: 

    "Takže holky, připravit..."
    kdák kdák kdák...
    "... rychle křidélka, rychle, rychle! Dostat vztlak pod křídlo, Kropenatá, neulívala se!"
    kdák kdááák kdák
    "Lehce se rozběhneme, Hrabavá. Ne, nečumím tam jako sůva z nudlí, Popelečná. Všechny najednou á..."
    kdák kdák kdááá kdák kdááá...
    "Á šup!"
    kdáaáaák

    Na dvorku probíhá snad nácvik slepičí spartakiády.
    Houf pobíhá ze strany na stranu a třepetá perutěmi. Ani žížaly, ani pšenka, nic je nezajímá.
    Jen vzlétnout ladně jako labutě (ano labutě, to bylo to okouzlení, co o něm slyšely a už si to vymluvit nedaly).
    Jen chudinky poněkud zapomněly, že jim pan domácí pro jistotu přistřihl jedno křidýlko.

    Závěrečná poznámka: 

    PS: italika - skutečné slyšené projevy slepičí

  • Obrázek uživatele mamut

    Můj malý strážce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Letošní drabblení jsem začala povídáním o stínových bytostech a o jejich maličkých - Buláncích. Prožila jsem s nimi spoustu snů a vyprávěla jim spoustu povídání o našem světě.
    A tak s Bulánky bych se letos i rozloučila, abych mohla zasednout ke čtení.
    Už se těším na vše, co jsem v dubnu nestihla.

    Drabble: 

    Bulánci poskakovali po polštářcích mlhoviny.
    Hráli si na koníčky v louce plné pampelišek, na velbloudy jdoucí Saharou.
    Stavěli sněhuláky z mlhovinových obláčků a koulovali se mlhovinovými koulemi.
    "Ty máš ale krásný svět." volali na mě, když jsem usedala mezi ně.
    "Ale řekni nám. Kdo je to s tebou?"
    Ohlédla jsem se zpět.
    Na polštáři v mé posteli vedle mne ležel náš kocourek. Malý černý Zachi - Zachary Quinto Spock, jak zní celé jeho jméno.
    Od chvíle, kdy jsem se vrátila z nemocnice lehával každou noc vedle mne a vrněl, kdykoliv jsem se pohnula.
    Můj malý strážce.
    Tehdy jsem viděla Bulánky naposledy.

    Závěrečná poznámka: 

    Dovětek, 23.5.2017
    Když jsem psala tuto povídku, seděl mi náš Zachary na klíně a vrněl. Byl spokojený.
    Dnes už vím, že, když mne po návratu z nemocnice hlídal, dal mi svých devět životů a jen čekal až budu v pořádku.
    Dnes bezohledný řidič na malé úzké uličce, kde nikdo nejezdí rychle, ten jeho kočičí ukončil.
    Měj se krásně, můj černý chlupáčku, a děkuji.

  • Obrázek uživatele mamut

    Kradený

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dá se říci, že jak jsem chytrá, tak na některé věci jsem prostě poleno.
    Třeba karty.
    Naši nás již v brzkém mládí zapojovali do večerního hraní žolíka.
    A zde nastal ten pověstný kámen úrazu.
    Tatíček mi, malé pětileté cácorce, podával ne-ná-pa-dně pod stolem chybějící obrázky do postupky.
    Takže dnes umím tak trochu prší a již zmíněného žolíka.
    Jak mě potěšilo, když mě kamarádka naučila hrát kradeného.
    Prostě si berete, dokud něco nemáte v ruce, a pak vykládáte a kombinujete a překládáte, až vám nezbude v ruce nic.
    Ovšem, už se mnou hrát nechce.
    Poslední Eso je vždy moje a za-ví-rám .

    Závěrečná poznámka: 

    Kradený, Zloděj, Loupený, jiný kraj - jiný název.
    Jakmile se postavím nad stůl a začnu prohazovat a doplňovat, je to moje :D

  • Obrázek uživatele mamut

    Služba donášková

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jednou se mne smutně ptala: "Proč jsou ke mně lidi takoví. Já přece jen chci, abychom všichni táhli za jedno."

    O pár týdnů později, na jednom nejmenovaném pracovišti:
    "No a jak to budeš řešit?"
    "Nebudu, je to blbost."
    "Ale řešit bys to měla. To jo."
    "Ale prosím tě. Co řešit. Maximálně z toho budu mít zábavnou historku ke kávě se svými kamarády. Už je to pryč."
    "Tak jo, když myslíš."

    O půl hodiny později na nejmenované chodbě:
    "Víš, ale ona říkala, žé..."

    Když mne ucítila za zády, zrudla jako rak.
    To už se tak, holka, stává, když jsi služba donášková.

    Závěrečná poznámka: 

    Také máte milou kolegyni, co se musí každému zavděčit?
    Já bych jí přála pochopení od druhých, ale někdy se to prostě nedá.
    Asi zůstane na věky začarovanou princeznou, co jí nikdo nehledá.

  • Obrázek uživatele mamut

    Zvídavě praštěná, praštěně zvídavá...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Slunečné odpoledne.
    Poobědové posezení na dvorku.
    Oči se vzpínají k obloze a sledují čáry od letadel. V té době jich ještě nelétalo tolik.
    "Tati?"
    "No?"
    "A dostane ryba vzteklinu?"
    "Prosím tě, proč?"
    "No, když ta vzteklá liška vypije vodu z potoka, tak tam naslintá, ne?"
    "Tss."
    "No ale, když tam ta liška slintá. Však jsi nám říkal, že si máme dávat pozor, abychom něco takového nesnědli."
    "Vzteklina je nemoc teplokrevných zvířat."
    "Ahá. No a co takový žralok, když napadá lidi. Ten nemá vzteklinu?"
    "Božínku. Mám já to dceru! A já tiše doufal, že ti ty cáklé otázky na vždy nezůstanou."

    Závěrečná poznámka: 

    Aby nechyběla ani letos - jedna veselejší s mým tatínkem.
    Tenhle rozhovor se nám udál, když už jsem byla zodpovědná maminka dvou synů.
    Ale to víte. Na zvídavé otázky přece máme své rádce, ne :D
    (A ono mi to zůstalo, jen teď se ptám svého muže :D )

  • Obrázek uživatele mamut

    Pruhovaná

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Na jedné louce, tam nedaleko mlází, je pařízek.
    U pařízku plot a za plotem zahrádka a tam bydlí..."
    "Kůzlátka!"
    "Ne kůzlátka. Tam bydlí pruhovaná..."
    "Jůlie! "
    "Žádná Jůlie. Žirafa."
    "A proč pruhovaná? Žirafy mají přece flíčky jako koláčky."
    "To je možné, ale tahle žirafa je pruhovaná."
    "A prooóč?"
    "Protože ona byla strááášně vybíravá. Ona chtěla být nejprve růžová a pak fialová a zase modrá a ne - červená. Prostě si pořád vybírala a na hodnou vílu dotírala, až se víle hlava zamotala. A udělala kouzlo a na žirafě všechny barvy vyplácala, co kde na skládce potkala. Zazvonil zvonec a pohádky je konec."

  • Obrázek uživatele mamut

    Meč a pluh

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jako mladík byl válečníkem.
    Ostře se vymezoval proti svým protivníkům. Bodal svým ostřím a tvrdou ranou odrážel útoky. Vybroušený břit byl jeho nejsilnějším argumentem.
    A tak to šlo dlouhé roky, až...
    Až jednou pochopil.
    Že než bojovat a válčit, je lepší zúrodňovat a obdělávat.
    Je lepší zasít, nechat klíčit a růst a potom ošetřovat a pěstovat.
    Tak každý den pracoval a šlechtil, aby pláňata se změnila v dobré a přínos nesoucí.
    Z válečníka proti všem stal se učitelem nové generace, nových nadějí.
    Jeho meč i jeho pluh byla slova.
    Slova, jež mnohdy mají sílu zmaru, ale ještě větší sílu povznesení.

  • Obrázek uživatele mamut

    Byl jednou jeden

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl jednou jeden muž.
    Byl jednou jeden muž a ten dal své ženě dvě dcery. Dvě dcery krásné a milé.
    Ale ženě to nestačilo, opustila muže i dcery.
    Byl jednou jeden muž a dvě dcery. Těm dcerám chyběla matka.
    I našel si novou ženu.
    S novou ženou vychovával své dvě dcery a k tomu dal ženě další děti.
    Dva syny a tři dcery.
    Dohromady už ten muž a žena měli celkem dětí sedm.
    Byl jednou jeden muž a ten dostal psaní.
    Že není již s námi jeho syn - osmý, dříve nepřiznaný.
    Tak zbylo sedm osmin dětí, jež mužovo jméno nosí.

    Závěrečná poznámka: 

    Minulé roky jsem psala o svém tatínkovi vždy vtipná vyprávění.
    Tentokráte to bude takové jeho osobní.
    Aby věděl, že ho mám stále ráda, i když nikdo neví, kolik nás nakonec skutečně bylo - možná ještě víc.
    Kdo ví? Babička říkávala, že byl hotový Kristián :)

Stránky

-A A +A