Moje články

  • Obrázek uživatele Arenga

    XXX. (minulost 1921)

    Úvodní poznámka: 

    Moc se omlouvám všem čtenářům a doufám, že se na mne nebude nikdo příliš zlobit, ale rozhodla jsem se jednak v padesátce nepokračovat, jednak stáhnout z webu všechno, co bylo zatím uveřejněno. Důvod je ten, že se mi původně plánovaný příběh posunul někam trochu jinam a nečekaně rozkošatěl, takže bych ho ráda předělala do trochu jiné, komplexnější a možná ještě rozsáhlejší podoby. Díky moc všem, kteří jste ten příběh četli (i když nevím, kolik čtenářů až dotoho třicátého dílu zůstalo), opravdu si toho vážím a doufám, že se třeba jednou budete moci vrátit k tomuto příběhu v trochu jiné podobě.
    Díky moc za pochopení
    P.S. Jsem dočasně skoro bez internetu jen na datovém připojení, takže nebudu moci případně nějak moc reagovat, ani zatím dočíst ostatní padesátky, ale určitě se k nim vrátím, až se vrátím na normální internet.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Já budu volit komunisty

    Úvodní poznámka: 

    Drabble jsem vybrala, protože je jedním z těch, které funguje bez souvislostí s jinými drabble i bez jakékoli znalosti tohoto fandomu, lépe se ovšem chápe se základní znalostí historie :-) (ono by vlastně klidně i v tom fandomu Historie mohlo být).

    Psáno na téma "Vzdušné zámky"

    Praha, 1946

    Drabble: 

    Zastavila ji na rohu: upovídaná sousedka z vedlejšího domu.
    Doramo byla unavená z práce, ale byla zvyklá lidem naslouchat.
    „Brzo budou ty volby, co tomu říkáte? Já už v tom mám úplně jasno,“ pokračovala rozšafně, aniž počkala na odpověď. „Já budu volit komunisty. Voni jsou spravedlivý. Velký podniky znárodněj, ale malý živnostníky a řemesníky budou podporovat. Zemědělcům budou všestranně pomáhat. V měnový reformě nepoškoděj drobný střádaly, jako jsme my. Hospodářství pošlape jedna báseň. Taky samozřejmě respektujou svobodu svědomí a vyznání. Konečně se budeme mít všichni dobře, bez útlaku. Komunisti jsou zárukou silný, šťastný, ve všem spravedlivý republiky. Já jim věřím!“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Neměla jsem poslouchat

    Úvodní poznámka: 

    Na závěr ještě jednu Elišku, bez bodu (tedy, bodovat prosím jen v případě, že by neprošlo téma v prvním drabble)

    Omlouvám se za sprostá slova, Eliščin otec je zemitý, rázný a navíc horkokrevný, poloviční Maďar.
    Elišce je v této době dvanáct let.

    Těšetín, 1948

    Drabble: 

    Rodiče se o tom bavili večer a o samotě (obojí samozřejmě nikoli náhodou).
    Eliška nemohla za to, že měla zrovna žízeň. Ale přesto se cítila trochu provinile, protože to pochopitelně vypadalo, jako by poslouchala za dveřmi.
    „Zákony garantují soukromé vlastnictví do padesáti hektarů, ale…“ tatínek zněl ustaraně, „už za mnou byli, Hani.“
    „Vojnar s Bartoškem?“
    Nejspíš kývl. „Prý jednotné zemědělské družstvo,“ skoro to vyplivl. „To je hovno družstevnictví tohleto, to je kolektivizace jak vyšitá. Seber, ovládni a pak možná něco málo rozděl. Do žádnýho zasranýho kolchozu mne nedostanou, i kdybych to tu měl zapálit!“
    „Filipe!“
    Eliška za dveřmi polykala slzy.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji moc všem, kteří tenhle můj fandom četli a komentovali (i těm, kteří četli a nekomentovali nebo jenom občas). Cením si toho, že se vám tenhle "svět" líbí a vracíte se. Měla jsem letos záměr psát víc 40. a 50. léta, což se mi s nějakými přesahy více méně povedlo, takže jsem spokojená.
    Ještě jednou díky všem za veškerou podporu, zejména betovacímu týmu ;-)

    Vzhledem ke končícímu DMD předpokládám publikování dalšího dílu Padesátky výjimečně až zítra nebo ve čtvrtek, jinak plánuji zůstat u úterků. Takže koho by zajímaly nejen osudy Doramo Krásové ve 20. letech a její vztah s MUDr. Oswaldem Steinem, ale také její překladatelská anabáze v roce 1938, jste vřele vítáni!

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova

    Úvodní poznámka: 

    ještě jeden neplánovaný nebod

    Věnováno všem příznivcům letošního seriálu, kterým třeba na konci možná ještě něco maličko chybělo. A ještě jednou díky za všechny vaše povzbuzující komentáře.

    nějak mne to dada strhlo :-) a trochu jsem si s tím zaexperimentovala, včetně psaní ve druhé osobě; zároveň obsahuje i jedno ze starších témat

    Drabble: 

    Trysk a cval a s větrem o závod.
    Znovu tam, kams chtěl.
    Vidět a najít. Zjistit proč.
    Nesmí tě vidět, kdo zrádce, kdo vrah, kdo žhář…
    Nesmíš být spatřen, ale to znáš.
    Jsi jako stín, co se plíží neviděn.
    Tam, kde to začalo. Pro některé.
    Pro jiné skončilo příliš brzy.
    Snad pro peníze?
    Nejsi mstivý, leč některá provinění se neodpouštějí.
    A myslíš na budoucnost.
    Musíš zjistit, kdo ví.
    Musíš zajistit, aby se nikdo nedozvěděl.
    Tápeš, nitek je příliš mnoho.
    Nedají se splést.
    Jdeš-li po špatné stopě, nepoznáš.
    Je toho víc, nežs tušil.
    Intrika pavoučí sítě.
    Kdo se připlete, skončí mrtev.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Dobré místo pro život

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble U cíle cesty, původně jsem tam toho chtěla dostat víc, ale zkrátka sto slov mne tentokrát těžce limitovalo.

    Věnováno Toře.

    Drabble: 

    Yllanit ho překvapila. Jak dlouho byli v Lenghardii? Tři dny? Podle jejího výrazu a smíchu nejméně tři měsíce.
    „Tohle je Trystan,“ představila mu asi devítiletého chlapce. „A mám tu opravdovou, vlastní pratetu! A počkej až uvidíš…“
    Vnímal ji jen napůl. Vždyť ten chlapec jako by Odettě z oka vypadl!
    Sestřenice jeho podezřívavý pohled nepochybně zachytila. „Pojď,“ vyzvala jej, náhle zčervenalá. „Čeká nás představená.“

    Paní Éseld byla poměrně mladá, nepochybně vlídná, laskavá, jistě však vládnoucí „svému“ malému království pevnou rukou.
    „Budete se muset rozdělit, vy a vaše chráněnka. Nemějte strach, bude tu o ni dobře postaráno.“
    Veděl, že tomu může věřit.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji moc všem, kteří tenhle miniseriálek četli, zvlášť těm, kteří mě povzbuzovali svými komentáři. Moc si toho cením. Díky organizátorkám a celému podpůrnému týmu a všem účastníkům.
    Bylo to s vámi letos moc fajn!
    Díky a snad zase napřesrok.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Náhodné

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Ještě takový pokus, když už bylo to dada téma. Spoluautorem tohoto drabble je můj tablet, respektive klávesnice g-board, která mi při psaní nabídne vždy tři slova, z nichž jsem pokaždé náhodně vybrala (začala jsem slovem Chechtáky a pak pokračovala jen z nabídky, sama jsem už nepsala nic, interpunkce chybí záměrně, je to jen seřazené do jednotlivých řádků).
    Takže je to opravdu velmi, velmi dada ;-)

    Drabble: 

    Chechtáky na ploché břicho a boky
    jsou v pořádku a pak se to dá vypnout
    spíš předkráčko to bylo v roce a půl dioptrie
    jsem zvědavá co se týče pohlaví autora myslím že by
    kde je možné použít jako dekoraci vašeho přání a potřeb
    zákazníka v češtině a dalších v novém kabátě to bylo na čase
    se nedivím je to tak že jsem se zeptat trochu jinak než bylo
    původně jsme chtěli přesunout ikonku čarodějnice
    aby bylo dosaženo maximální počet přistýlek pak
    je možné použít pro suchou výstavbu bytů a
    rodinných domů přípravný kurz
    na rozloučenou se
    to dá vypnout.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Žádné skrupule, zato mám moc a prašule

    Úvodní poznámka: 

    Obsahuje sprostá slova.
    (text byl napsán do značné míry opravdu dost spontánně a s využitím volných asociací, takže jsem se vulgarismům nebránila)

    Přesně dle definice dadaistických básní závisí interpretace čistě na čtenáři.

    Drabble: 

    Chechtáky!
    Mobilní řešení
    každého problému.
    Jsem nejlepší!
    Nevinný jak lilie.
    Co v noci boty poblije,
    když se vrací z mejdanu.
    Dál ani krok, jsme odborníci.
    Přetěžce pracující.
    Pro blaho lidu!
    Nebylo to tady už?
    Jen zmlkněte!
    Jsem alfasamec, šéf a velký muž!
    Ruka trhu zvládne všechno.
    Všechno zvládnu, rukou trhnu.
    Utrhnu ji u ramene.
    Utrhnu ji u prdele.
    Všichni jste mi u prdele.
    Jde mi jen o prašule!
    Blbé ovce všechno spasou,
    na vysušené zemi tráva neroste.
    Ale co je nám po tom, co bude zítra.
    Žijeme teď!
    A vůbec, všechno je to velká lež,
    tak mne znovu zvolit běž!
  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – U cíle cesty

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje částečně na drabble Tápání a částečně také na drabble Nepříjemnost na cestě.

    Drabble: 

    Na něco si vzpomněl, některá místa jeho paměti však stále zůstávala bílá...
    Když se vypořádal s těmi třemi, cesty už jim mnoho nezbývalo. Ještě, že tak. Zastavili je o hodinu později. Tentokrát byli jen dva, naštěstí patřili ke stráži Kamenného domu. Adeliza měla pravdu, stačilo ukázat znamení.
    Vybavoval si, že docela jasně zvládl vysvětlit, kdo jsou a proč přijeli. Víc si ovšem nepamatoval, i když do bezvědomí asi hned neupadl. Na to zase tolik krve neztratil.
    „Kde je Yllanit?“ obrátil se na Odettu. Po záhadě, co tady v Lenghardii jeho sestřenice pro všechny hvězdy na nebi dělá, bude pátrat později.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Pozor, inspekce!

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno mile_jj.

    Horní Hrádek, 1957

    Drabble: 

    „Inspektor je dělnický kádr, morous a protiva,“ varoval Elišku ředitel.
    „Řekla bych, že za tím budou hemoroidy,“ podotkla suše šedovlasá kolegyně Říhová.
    „V každém případě se snažte zařadit do výuky nějaké aktuální téma,“ poradil ředitel. „Na to on dá!“

    Zatímco psala na tabuli, inspektor netrpělivě pofrkával.
    Sovětští vědci odkrývají záhady vesmíru.
    Kolem Země obíhá družice s živým tvorem.
    Ohromený svět gratuluje sovětským vědcům k historickému úspěchu.
    Rychle mrkla na inspektora.
    Četl docela pomalu, dokonce při tom pohyboval rty. Pak se však spokojeně usmál.
    I děti toto skutečně aktuální téma zaujalo.
    Přesně do chvíle, než oznámila, že si udělají větný rozbor.

    Závěrečná poznámka: 

    Druhá věta, kterou Eliška napíše na tabuli je vypůjčená z Rudého práva (4.11.1957).

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Nepříjemnost na cestě

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.
    Vím, že jsem na tohle téma už psala, ale když ono se mi pro pokračování příběhu hrozně moc hodilo...

    Více méně navazuje na drabble Tápání, respektive na jeho poslední větu:

    Možná i díky tomu si vzpomněl.

    Chronologicky ovšem předchází drabble Opravdu nečekané překvapení.

    Drabble: 

    Byli tři.
    Netušil kde se na ně nalepili, netušil, jestli vědí, kam mají namířeno, netušil ani to, jestli si je vybrali schválně, či jestli mají nějakou spojitost s jeho nebo Yllanitinou minulostí.
    Vlastně na tom až tak moc nezáleželo.

    Naštěstí o nich věděl dřív, než bylo pozdě.
    Naštěstí na ně byl připravený.
    Naštěstí ho podcenili...
    Jen ho netěšilo, že to Yllanit viděla. Znovu. Muže s rozpáraným břichem, druhého chroptícího, s dýkou v hrdle. Třetí měl dost rozumu, aby utekl.
    „Neboj se. Už je to pryč,“ řekl jí konejšivě, když se vydávali na další cestu.
    Po paži mu pomalu stékala krev.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Tápání

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje na drabble Opravdu nečekané překvapení.

    Drabble: 

    Nejstarší dceru tety Tessy, Odettu, si pamatoval, ačkoli ji naposledy viděl, když byl ještě chlapec. Ona byla už tehdy dospělá, narodila se o šest či sedm let dříve než on.
    „Co tady děláš?“ zeptal se, vzápětí se zarazil: „Co tady dělám já?“
    „Nepamatuješ si vůbec nic?“ Když neodpovídal, znovu se usmála. „Jsi okouzlující, když se takhle tváříš, Rotolfe.“
    Netušil, jak se tváří, ale připadal si jako naprostý hlupák. Zkusil si utřídit zmatené myšlenky. Byl v Lenghardii? V Citadinu? Nebo byl tohle celé nějaký podivný sen?
    Hlava ho tupě bolela, v rameni mu zacukalo bolestí.
    Možná i díky tomu si vzpomněl.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Ovčí logika

    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedna Eliška pro mé milé bety (bez bodu).

    Horní Hrádek, 1956

    Drabble: 

    „Soudružko, moc té bajce nerozumím,“ přihlásí se Zdenka. „Vlk hledá důvod, proč beránka sežrat, obviňuje ho z různých věcí. Beránek obvinění vyvrací, ale vlk ho nakonec obviní, že kvůli němu má hlad, a sežere ho. Proč ten beránek prostě neutekl?“
    „Na bajce je důležité naučení,“ vysvětluje Eliška.
    „Kdo uteče, vyhraje?“
    „Ne, že slabý proti silnému se spravedlnosti nedovolá.“ Měla by asi dodat něco o tom, že Krylov zobrazuje zkušenost z carského ruska, ale v socialistickém řádu že to již neplatí, neboť jsou si všichni rovni. Nedodá. Tahle chytrá holka totiž skončí ve fabrice, kádrově nevyhovuje. Žádná spravedlnost v tom není.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Arenga

    Nechtěný doprovod

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Setkání na rohu, kde nesvítí lampa.

    Věnováno Regi.

    Horní Hrádek, 1955

    Drabble: 

    „To byl ale okouzlující mladý muž, co vás doprovodil domů“ vrkala její bytná ještě půl hodiny po Eliščině návratu.
    Stiskla rty. Ten idiot – propána, od kdy používá takováhle slova, byť jen v myšlenkách! – se jí doslova vnutil s tím, že samotnou potmě ji domů nepustí. Jako by byla malá holka! Myslel si snad, že když slouží socialistické vlasti, může všechno? I když, aby mu nekřivdila, podobnými jalovými frázemi se neoháněl...
    „Určitě jste se potkali na tom lampionovém průvodu, viďte. Pozval vás někam?“ vyzvídala bytná.
    Zavrtěla hlavou s pomyšlením, že přílišná četba červené knihovny škodí.
    Ale i kdyby pozval, nešla by.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Opravdu nečekané překvapení

    Úvodní poznámka: 

    Zjistila jsem, že mi opravdu nevyhovuje stavět příběh na tématech podle chronologie. Takže dnešní střípek sice následuje po drabble On, ona a kůň, ale ne bezprostředně. Něco dost podstatného v příběhu samozřejmě chybí a já budu doufat, že to tam později budu moct doplnit.

    Drabble: 

    Na pelesti seděla veverka.
    Koukala na něj korálkům podobnýma očima, v pacičkách svírala oříšek.
    Rotolf zamrkal. Tohle se mu přece muselo zdát, ne? Mávl rukou, aby zvířátko zahnal, ale nedalo se. Naopak: seskočilo na přikrývku a přihopkalo blíž.
    Když zavřel oči a pak je znovu otevřel, neseděla na kraji postele veverka, ale mladá žena.
    Znovu zamrkal. „Teto Tesso?“ Zřejmě blouznil. Otcově sestře bylo přes padesát a neměla nic společného s Kamenným domem. Tahle žena v chrpově modré musela být členkou Společenství už dlouho.
    Usmála se. „Jsem ráda, že sis mě zařadil, bratránku.“
    „Odetta?“ Teď už mu nedávalo smysl vůbec nic.

    Závěrečná poznámka: 

    Jestli ani čtenářům v tuhle chvíli nedává tohle drabble moc smysl v souvislosti s tím, co bylo řečeno v minulých dnech, je to v pořádku, chyba není na vašem přijímači ;-)

    A ne, Odetta tam ještě nebyla. Ale myslím, že její příbuzenský vztah k Rotolfovi je naznačen dost jasně.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – On, ona a kůň

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje na drabble Poklidně, snad až příliš.

    Drabble: 

    Plamenů se díky Adelizině péči již nebála, večer tedy mohli rozdělat oheň. Rotolf byl rád, i přes teplé oblečení byl konec října nevlídný.
    Hrabyšinu nechali za sebou, cestovali opět sami dva.
    „Jak dlouho ještě pojedeme?“ vyzvídala po večeři.
    „Tři dny.“
    „Znáš cestu?“
    „Teď už ano.“
    „Máš mi zavázat oči? Prý je to tajné,“ ztišila hlas.
    „Pro tebe ne. Získáš určité zvláštní postavení. Vysvětlila ti to paní Adeliza?“
    Kývla. „Budu s Kamenným domem už napořád svázaná. Když budu chtít, můžu jako dospělá vstoupit do Společenství. Ale nemusím.“
    „Postarají se o tebe, kdykoli budeš potřebovat,“ ujistil ji.
    Kůň spokojeně chroupal svůj oves.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Poklidně, snad až příliš

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu a hodně po termínu. Některá témata zkrátka dozrají pro pokračování příběhu až později...

    Navazuje na drabble Cesta povede na jih.

    Drabble: 

    Cestování s doprovodem, který kromě dvou žen v modrém tvořili ještě tři rytíři sloužící citadinskému Kamennému domu, mělo své nezanedbatelné výhody. Až do Hrabyšiny se Rotolf vlastně nemusel starat skoro o nic. Yllanit jela spolu s ženami v uzavřených nosítkách, naprosto nenápadná, výborně schovaná jak uvnitř dopravního prostředku, tak mezi modří svých dvou spolucestujících. Během cesty s ní Rotolf vlastně skoro nepromluvil.
    Mezi muže tvořící spolu jejich ozbrojený doprovod se navenek sice snažil zapadnout (ctil knížecí přání, že nesmí být viděn a hlavně poznán), společná témata k hovoru s nimi však nenalezl. Ostatně, ani se o to nějak zvlášť nesnažil.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Autorská práva by se měla dodržovat

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/38342

    Praha, cca 1962

    Drabble: 

    „Myslím, že je to dobré,“ konstatovala Cosette a rozložila na stůl hotovou šálu. „Docela jednoduchý návod, moc pěkný vzor.“
    „Mně se to nelíbí,“ nesdílela její nadšení Doramo.
    Překvapeně na ni pohlédla.
    „Nemyslím tvé háčkování, ale celkově princip. Překládáme z francouzského journalu, který československému časopisu soudružsky poskytl nějaký magazín z Moskvy. Otisknou to, nám zaplatí za překlad, ale Francouzům ani korunu. V podstatě je to krádež.“ Roky práce v advokacii nemohla zapřít.
    Cosette se zamyslela. „Máš pravdu. Ale můžeme to přece pozměnit. Dokonce by šlo udělat víc typů té šály. A na všechny jeden návod. Tím původním se jen volně inspirujeme.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na stará kolena

    Úvodní poznámka: 

    Praha, cca 1962

    Drabble: 

    „Netušila jsem, že budu na stará kolena dělat tohle,“ odfrkla Doramo.
    „Pracujeme na tom spolu,“ připomněla Cosette laskavě.
    „Myslela jsem, že budete rády,“ podotkla jejich neteř Františka. „Přivyděláte si k důchodu.“
    „Jsi hodná, Fančinko,“ pousmála se Cosette. „Já se ráda zabavím. Měla bych snad chodit do Riegerových sadů krmit holuby?“
    Doramo se ušklíbla. „Vždyť pořád učíš. Sice pár žáků, ale učíš.“
    „Ty zase pořád překládáš.“
    Doramo si povzdechla. „Samozřejmě, moc zábavné: Mezi každým šestým okem uháčkujte jeden dlouhý sloupek…
    „Ty přeložíš, já vyzkouším, jestli návod sedí,“ usmála se Cosette. „Dokonalá spolupráce.“
    „V Ženě a módě po tom skočí,“ dodala Fany.

    Závěrečná poznámka: 

    Doramo je v tomhle kousku cca 70 let, Cosette je o dva roky starší. Františka se letos ještě neobjevila, je dcerou jejich mladší sestry Leopoldiny (letos nebyla, byla vloni). Pokud někdo četl moji povídku Cizinec, tak tam Františka vystupuje jako hodně stará paní.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Cesta povede na jih

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Pojedete přes Hrabyšinu, spolu s dvěma členkami našeho Společenství a doprovodem, odtamtud sami. Bude vám muset stačit jeden kůň pro oba i na všechny zásoby.“
    V tom problém neviděl, ovšem... „Stále neznám cestu.“
    „Hrabyšinská představená ti všechno poví, stačí ukázat znamení.“
    Maně si sáhl na levou stranu hrudníku, kůže jej dosud pálila, ačkoli znamení vyleptané prstenem kamenodomské paní namočeným v jakési bezbarvé tinktuře bylo při zběžném pohledu docela nezřetelné.
    „Otevírá brány všech Kamenných domů, aniž bys musel cokoli říkat,“ vysvětlila Adeliza.

    Cílem jejich cesty byla Lenghardie. Tajný Kamenný dům, kde měla Yllanit nalézt nejen domov, ale i sestru své babičky.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma by mělo být dokonce dvakrát: jeden kůň na všechny zásoby a jedno znamení otevírající brány všech Kamenných domů.

    A ano, konečně jsem byla schopná se v příběhu dál pohnout, přiznám, že mi to s těmihle tématy dalo docela zabrat ;-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Aby ses nemusel stydět sám za sebe...

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu a po termínu, ale potřebuju tenhle kousek tak trochu k přemostění pro následující.

    Navazuje na drabble Čas na rozmyšlenou.

    Drabble: 

    Čest muže je silná tak, jak je silné jeho slovo.
    To mu otec vštěpoval od dětství.
    Laskavost není žádné vzácné koření. Buď takový, aby ses nemusel stydět sám za sebe. Tvá budoucnost leží pouze ve tvých vlastních rukou.
    Tak mluvívala matka. Za jejího života měl Rotolfův život pevný řád, do vnitřního zmatku upadl až poté, co navždy odešla.
    Myslel to odpoledne na oba rodiče; jejich dávno vyřčená slova mu zněla v uších, jako by oba byli dosud živí.

    Když vyšla první hvězda, vrátil se k Adelize, aby oznámil, že se skutečně chce zavázat Kamennému domu.
    Kývla. Zjevně takové rozhodnutí čekala.

    Závěrečná poznámka: 

    Kupodivu se mi tam nějak vetřela i témata "Vzácné koření" (bez komixu) a "Nejzářivější hvězda" ;-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Hodina českého jazyka a literatury

    Úvodní poznámka: 

    O Elišce, která je učitelkou, již byla párkrát řeč. Třeba tady nebo tady.

    Horní Hrádek, 1956

    Drabble: 

    „Maxim Gorkij… ehm, totiž... jeho dílo Matka…“
    „Pokračuj, Pavle,“ povzbuzuje chlapce před tabulí Eliška. „Hlavní hrdina se jmenuje stejně jako ty,“ snaží se aspoň trochu napovědět.
    „Já jsem to četl, soudružko učitelko,“ hájí se. „Matka má syna. Žijí v domě.“
    Ve třídě se někdo uchichtne.
    „Vlastně ona má těch synů víc.“ Pavel jako by se najednou rozpomněl. „A některý z nich jsou už jako mrtví, ale ona s nima mluví a s jejich mrtvým tátou taky. Postupně jí umřou další synové, ale pak vypukne válka a ona pošle bojovat i toho posledního.“
    „Pavle,“ řekne laskavě Eliška, „to je jiná Matka.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Čas na rozmyšlenou

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje na drabble Co zamýšlí kamenodomská paní (3. část).

    Drabble: 

    Dala mu čas na rozmyšlenou.
    Odmítl. Lhůty byly zbytečně svazující, svým rozhodnutím si byl jist. Za ta léta úzkých kontaktů s Kamenným domem věděl, že závazek, který je po něm žádán, mu nepřinese pouze povinnosti, ale také jisté, nezanedbatelné, výhody. Dosud prokazované služby nebyly postaveny na žádném závazku, šlo spíš o laskavosti, za něž zpravidla nežádal nic, co nebylo součástí poslání.
    Jenže Adeliza na času na rozmyšlenou trvala.

    Seděl na zídce v zahradě a přemýšlel. Hlavně o tom, kdo vlastně je – jak se ho Yllanit ptala cestou.
    Kdo vlastně je? A kam směřuje?
    Možná právě tohle bylo cílem té lhůty.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Doramo stále překládá

    Úvodní poznámka: 

    Je to trochu taková blbůstka, ale prostě mi to nedalo...
    Opět souvisí s mojí padesátkovou povídkou, ale mělo by fungovat i samostatně.

    Praha, 1938

    Drabble: 

    „Začínám to chápat,“ ukázala Doramo na rukopis. „Tedy, začínám chápat, proč to působí tak zmateně. Autor se zjevně nenechal svazovat časy, naopak s nimi experimentoval.“
    Cosette zvedla obočí. „Myslíš slovesné časy? Němčina jich má šest, záměna samozřejmě srozumitelnosti nepřidá...“
    „Kdepak, žongluje s různými časy ve vyprávění. V prvních kapitolách dodržuje chronologickou posloupnost. Líčí události, jichž byl účastný Koba a jeho druhové. Jenže najednou skočí a začne čtenáře seznamovat s jinou časovou rovinou. Potud ještě dobré. Ovšem pak se mu tam zcela nelogicky začnou míchat různé časové i místní vrstvy. A čtenář se marně ptá, kam se ztratil ten zatracený Koba.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Co zamýšlí kamenodomská paní (3. část)

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžně, zcela brutálně po termínu a bez bodu, ale potřebuji ještě tenhle kousek, abych mohla navázat (a navíc jsem se trochu hecla, že si to dopíšu ;-))

    Přímo navazuje na drabble Co zamýšlí kamenodomská paní (2. část).

    Drabble: 

    Místo, kam měla Yllanit odjet, patřilo nepochybně k tajemstvím Kamenného domu. Proto o něm Adeliza nechtěla mluvit.
    Rotolf se však odbýt nenechal: „Slíbil jsem, že ji doprovodím.“
    Zpytavě na něj pohlédla.
    Tenhle upřený pohled nesnášel. Zatnul zuby. Pochybovala snad o jeho věrnosti? Copak ji už několikrát neprokázal? Vždyť k ní byl dokonce ještě loajálnější než ke knížeti! Což by mu samozřejmě Legelden nikdy neodpustil, kdyby to zjistil.
    „Ráda bych ti vyhověla,“ přerušila protahující se ticho. „Ale je to složité. Musel by ses zavázat Kamennému domu. Nevím, zda po tobě něco takového vůbec smím žádat...“
    „Jsem pánem svých rozhodnutí,“ ujistil ji.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Co zamýšlí kamenodomská paní (2. část)

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžně, zcela brutálně po termínu a bez bodu, ale potřebovala jsem se posunout zase o kousek dál (a navíc jsem se hecla, že si to dopíšu ;-))

    Přímo navazuje na drabble Co zamýšlí kamenodomská paní (1. část).

    Drabble: 

    „Na Starmel? I to jsem zvažovala. Má tam příbuzné; spálenecký vladyka je vlastně její strýc. Jistě by se k ní přihlásil, stejně jako příbuzní ve Vyšebolu, koneckonců ani starmelská paní by ji neodmítla. A nikdo by ji tam nehledal.“
    „Všichni věří, že uhořela.“
    „Vyslanec může mít omezené informace. Nemůžeme si být jisti, jestli tomu věří opravdu všichni. Každopádně, poměry v horách jsou nyní nevyzpytatelné.“
    Věděl, v létě byl na Starmelu jako knížecí vyslanec. Od obrovské bitvy se záhorskými klany uplynuly sotva čtyři měsíce, hory byly plné ran, příměří křehké. Pochopil, že teta tam dívenku poslat nechce. Vlastně se mu ulevilo.

    Závěrečná poznámka: 

    O Spáleneckých jsem psala první rok na DMD, Yllanitina stejnojmenná prababička byla v druhém manželství provdána za vladyku ze Spáleného pole (její dcera z prvního manželství byla Yllanitina babička), o jejich synovi Londrinovi (který byl nevlastním bratrem Yllanitiny babičky), jsem psala hned ve svém prvním drabble zde. Současný vladyka, jeho syn Darbud, se objevil třeba tady. Darbud Spálenecký je bratranec Yllanitina otce, proto o něm Adeliza mluví jako o jejím strýci. Ve stejném stupni příbuzenství je k ní i vladyka z Vyšebolu, jehož matka byla dcerou staré paní Spálenecké a tím pádem též nevlastní sestrou Yllanitiny babičky. Proto o nich v tomto kousku také Adeliza mluví jako o možných opatrovnících malé Yllanit - přihlásili by se k ní nepochybně oba vladykové a pomocnou ruku by neodmítla ani sama starmelská paní (ačkoli ta s ní příbuzná není).

  • Obrázek uživatele Arenga

    Sny a skutečnosti

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Věnováno Avevě.

    Souvisí s drabble Půjdeme na koncert a hlavně s drabble Rozhovor s kolegy, zatím stále ještě nad náhražkou kávy.

    1928-1950

    Drabble: 

    V deseti mu sbormistr řekl, že s takovým hlasem se hudbou může klidně živit.
    Rodiče jej drželi při zemi: „Zpěvák? S tvojí hlavou, Hvězdíku?! Taková škoda! Půjdeš na gymnázium, však peněz máme dost! Budeš pan učitel, to je pořádný povolání.“
    Studoval, snil o kariéře profesora, možná i ředitele školy. Zpěvu se však nevzdal.
    Odučil pouhý rok, pak nasazení v továrně. Po osvobození středoškolským profesorem, nicméně...
    Sny o svobodném životě jej provedly šumavskými lesy až do bavorského internačního tábora.
    Jako uprchlík snil, že se vrátí za katedru.
    Nevrátil.
    Řízením osudu nakonec skončil na zaoceánském parníku.
    Jako zpěvák.
    Nikdy nebyl tak šťastný.

    Závěrečná poznámka: 

    Hrdinou drabble není samozřejmě nikdo jiný než Hvězdoslav Kostohryz. Drabble je brutálně krácené, takže se mi tam už nevešlo, že si na té lodi samozřejmě musel změnit jméno, protože to jeho bylo pro místní klientelu asi dost nevyslovitelné :-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Co zamýšlí kamenodomská paní (1. část)

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžně, po termínu a bez bodu, ale potřebovala jsem se posunout zase o kousek dál (a navíc jsem se hecla, že si to dopíšu ;-))

    Navazuje na drabble V zahradě (2. část).

    Drabble: 

    Dostát danému slovu nebylo jednoduché.
    V první řadě narazil na Adelizu.
    „Kam chceš Yllanit poslat?“ zeptal se přímo.
    Zvedla obočí. Málokdo s ní mluvil takovým způsobem. Málokdo byl ovšem její synovec. Vlastně – už byl naživu jen on. Starmelští bratranci byli mrtví a Ropraht… Stiskl rty. Ta rána byla dosud příliš čerstvá. Nikomu a nikdy, ani jednou, třeba za sto let, by neprozradil, že po zprávě o bratrově smrti proplakal noc.
    Kamenodomská paní na něj vážně pohlédla. „Chápu, že jsi k tomu děvčeti vázán…“
    „Nejsem…“
    „Podle v horách platných zvyklostí jsi,“ pousmála se jemně.
    „Chceš ji poslat na Starmel?“ napadlo ho.

  • Obrázek uživatele Arenga

    V zahradě (2. část)

    Úvodní poznámka: 

    Přes Velikonoce jsem sotva stíhala napsat jedno drabble (a udělat komiks), navíc jsem se trochu sekla na tématech, ale dnes můžeme pokračovat s Rotolfem a jeho rozhovorem s malou Yllanit v zahradě Kamenného domu v Citadinu, kam se dostali po nepříliš bezpečné cestě z Berseny, kde Rotolf zachránil Yllanit z hořícího domu jejího otce.

    Přímo navazuje na drabble V zahradě.

    Drabble: 

    „Vím, že se tebou nebudu moci zůstat napořád. Nejsem takový snílek.“ Najednou mluvila, jako by jí nebylo jedenáct, ale mnohem víc. „Paní Adeliza říkala, že na tamtom místě budu naprosto v bezpečí. Ale… než se tam dostanu… prý je to daleko. Rotolfe, já… Bojím se.“ Žádost nevyslovila, přesto ji měla v očích.
    Adeliza by dívenku samozřejmě nikam neposlala samotnou, ale Yllanit důvěřovala pouze jemu. Stroze přikývl. „Pojedu s tebou. Doprovodím tě.“ Svým způsobem to považoval za svou povinnost. Musí se přesvědčit, že Yllanit skutečně bude v bezpečí.
    A pak se vrátí do Berseny a zjistí, kdo stál za tím požárem.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Setkání na rohu, kde nesvítí lampa

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble Ještě není deset, ale lampa nesvítí.

    Eliška v nepřízni počasí cestou od zámku na rohu, kde nesvítila lampa, do kohosi vrazila. Vykřikla leknutím, vzápětí si uvědomila, že muž, který ji chytil do náručí, je oblečený v uniformě se svobodnickými výložkami.

    Horní Hrádek, 1955

    Drabble: 

    „Co blázníte, takhle tu běhat po tmě?“ bafne na ni voják.
    Zmůže se na prosté: „Promiňte.“
    „Jste celá studená,“ zavrtí hlavou a konečně ji pustí. „To jsou nápady, jít na průvod v lehkém kabátě. Vždyť už je listopad.“
    Nepřizná, že jiný kabát zatím nemá. Teplejší si chtěla koupit z listopadové výplaty, ale přišlo prý jen pár kusů. Nedostalo se na ni. Někdy má pocit, že nové zboží chodí do obchodů jednou za sto let…
    „Kde bydlíte?“ zajímá se voják.
    „Proč bych vám to měla říkat?“ odsekne zamračeně.
    Muž trochu zrozpačití. „Já bych vás radši doprovodil. Aby se vám něco nestalo.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Nejnovější kniha Ignáce Jáhelného

    Fandom: 
    Drabble: 

    Novou knihu od Ignáce Jáhelného by si samozřejmě měl pořídit každý, kdo jen pomyslí na to, že by chtěl něco napsat ;-)

    Doufám, že je to čitelné...

    Plné rozlišení ZDE

    Obrázek: 
    Závěrečná poznámka: 

    Neznáte Ignáce Jáhelného?
    Sledujte padesátkovou povídku KattyV.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Doramo je někde, kde vůbec nechce být

    Úvodní poznámka: 

    Praha, 1948

    Drabble: 

    Přivedla ji tam náhoda. V duchu si říkala, jak je hloupá, mohla tušit, že přes Václavské náměstí dnes nejspíš neprojde. Jenže zpátky skrz lidské moře cesta nevedla.
    „Takys přišla podpořit naši věc?“ otočil se k ní bodře jakýsi čtyřicátník v šedém kabátě. „Z jakýho jsi závodu?“
    „Pracuji na poště,“ sykla skrz zuby a měla chuť mu šlápnout na nohu.
    „Slyšíš, Lojzíku,“ drcnul šedokabátník do souseda. „Dokonce i ouřednictvo z pošty de s náma. To bude dobrý!“
    Měla chuť křičet, že dobré nebude vůbec nic.
    „Právě jsem se vrátil z Hradu,“ ozvalo se v tu chvíli dole na náměstí.
    Dav zajásal.

    Závěrečná poznámka: 

    Památný projev Klementa Gottwalda bývá občas situován na Staroměstské náměstí, ve skutečnosti byl ovšem pronesen na dolní části Václavského náměstí, a to nikoli z balkonu, ale z korby nákladního vozu. Na Václavském náměstí bylo ten den cca 100000 lidí, tato "spontánní podpora" byla samozřejmě velmi dobře organizovaná.
    Pro zájemce pár odkazů, včetně dobových fotografií:
    http://muzeumprahy.cz/unor-1948-v-praze/
    https://www.minulost.cz/cs/vitezny-unor-ve-fotografii
    https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zadny-balkon-gottwald-recnil-z-korby-...

  • Obrázek uživatele Arenga

    Konstruktivní slovní hodnocení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Uvedené konstruktivní slovní hodnocení je samozřejmě zcela a naprosto fiktivní, netýká se žádného konkrétního textu v jakékoli literární soutěži. Fakt ne!
    Pravdou ovšem je, že vytýkané bohužel tak úplně fiktivní není...

    Drabble: 

    Z jazykového hlediska je povídka slabá, autor pravidelně chybuje ve shodě podmětu s přísudkem, občas i ve vyjmenovaných slovech, zcela libovolně zaměňuje zájmena ji a jí, špatně používá zájmeno svůj. Je zde větší množství překlepů, občas dokonce chybí slovo, což nasvědčuje podcenění závěrečné fáze korektur.
    Velkou slabinou příběhu jsou prohřešky proti logice, a to jak v reáliích, tak v jednání postav; fyzikální zákony nelze bez patřičného vysvětlení libovolně ohýbat. Postavy jsou ploché, nevýrazné, často se pletly (i kvůli podobným jménům); dialogy šustí papírem, jsou plytké, neživotné, nudné. Pointa slabá, konec useknutý, dějový oblouk nedotažený.
    Z těchto důvodů dávám povídce NE.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Některé výroky se neodpouštejí

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabbe Republice více práce!

    Věnováno Apatyce
    (za ty kapesníčky - a promiň...)

    Praha, 1948

    Byl poslední červnový den, vysvědčení rozdaná...

    Drabble: 

    „Prostě mě vyhodil.“ Byl trochu pobledlý, v ruce jakýsi papír. Zmačkaný.
    „Jak to myslíte, Viléme, vyhodil?“ tázala se Cosette.
    „Že prý v jednotném socialistickém školství pro takové reakční živly, jako jsem já, není místo. Že si mám najít nějakou pořádnou, chlapskou práci. Že prý s krumpáčem v rukách mě podobné řeči urážející dělnickou třídu dozajista přejdou.“
    „On vám ten váš projev během oné rádoby osvětové besedy neodpustil,“ konstatovala.
    Pokrčil rameny. „Nešlo jen o to. Byl jsem drzý vícekrát.“
    „Co budete dělat?“
    „Vrátím se do Kolbenky. Vydržel jsem tam čtyři roky za války, zvládnu i další rok. Déle tu komunisté nebudou.“

    Závěrečná poznámka: 

    Možná se zdá, že Vilém je přehnaně, až naivně optimistický.
    Ovšem v té době hodně lidí věřilo, že je to jen na chvilku...

  • Obrázek uživatele Arenga

    Republice více práce!

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na drabblata Nový kolega a Nejen jedno tajemství; souvisí též s drabble Půjdeme na koncert.

    Věnováno KattyV ;-)

    Praha, 1948

    Drabble: 

    Účast na ředitelem naplánované osvětové besedě byla povinná, pozváni byli i učitelé z několika dalších škol.
    „Soudruzi,“ začal přednášející, „a soudružky, samozřejmě. Ale hlavně soudruzi! Všichni víme, jak je důležitá práce pro republiku. Budujeme socialismus, soudruzi. K tomu potřebuje republika každýho jednoho z vás. Jak na vás koukám, je mezi váma spousta silnejch, zdravejch, mladejch chlapů. Soudruzi, vás je v tom školství strašná škoda! Vždyť to vaše učení klidně zastanou soudružky. Vás, chlapi, potřebujou doly, hutě, fabriky! Socialisticky se zavažte nastoupit do výroby!“
    Ticho v sále přerušil Vilém Poděbradský: „Toho jsme si dost užili za Protektorátu.“

    Ředitel mu to nezapomene.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Nejen jedno tajemství

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Volně navazuje na drabble Nový kolega; souvisí též s drabble Půjdeme na koncert.

    Praha, 1947-8

    Drabble: 

    Něčím jí připomínal Josífka. Přistihla se dokonce při myšlence, že nějak takhle by býval mohl vypadat její a Josífkův syn. Musela se kousnout do rtu, aby se nerozplakala. Ano, viděla v něm syna, kterého neměla. Což se ovšem kolega Poděbradský nesměl nikdy dozvědět!
    Cosette se vždy držela zásady, že pouhá zvědavost není důvodem využívat rodinného daru a nahlížet lidem do mysli. Mnohé však dokázala vycítit i bez nějaké zvláštní snahy – třeba to, že má Vilém Poděbradský jakési závažné tajnosti. Jednoho odpoledne ve sborovně nakonec neodolala.
    Svou nechuť ke komunistům netajil, že však zajde tak daleko, aby organizoval odbojovou skupinu, nečekala.

    Závěrečná poznámka: 

    Josífek byl Cosettin snoubenec, který padl v první světové válce. Viz též v drabble Slečna učitelka, psané vloni na téma 3 x 3.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – Tajný rozhovor s knížecím vyslancem

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Následuje po drabble S informacemi je občas třeba šetřit, předchází drabble V zahradě.

    Drabble: 

    Rotolf dbal na příkaz, že jej ve městě nesmí nikdo vidět, nicméně s panem Žernovským mluvit nutně potřeboval, proto se k němu vypravil po střechách.
    Starý vyslanec byl upozorněn vzkazem kamenodomské paní, a tak jej již očekával. „Nezlobte se, že vás vítám takhle vsedě,“ omlouval se, „kolena mi v poslední době vypovídají službu. Inu, věk si občas žádá svou daň. Opravdu jsem myslel, že jste při tom neštěstí uhořel spolu s Qanterskými. Proč jste mi nic neřekl?“
    „Mohu postavit svou vůli proti knížecímu příkazu?“ odpověděl otázkou. „Nikdo z Qanterského rodiny nepřežil?“
    Vyslanec zavrtěl hlavou. „Zahynul kancléř, jeho manželka i dcerka.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – S informacemi je občas třeba šetřit

    Úvodní poznámka: 

    Následuje po drabble Kamenodomská paní, předchází drabble Tajný rozhovor s knížecím vyslancem.

    Drabble: 

    Že s ním kníže bude chtít mluvit, Rotolf očekával. Že dostane příkaz dostavit se do Paláce tajně, jej překvapilo.
    „Jsem rád, že jste naživu,“ uvítal jej kníže.
    „Děkuji. Proč ale to utajení?“
    „Nechal jsem rozšířit zprávu, že z Berseny jste odjel rovnou do Imberlie. V Citadinu vás nesmí nikdo vidět. Teď mi povězte, co jste zjistil v Berseně.“
    „Takže jste v tom domě vůbec nebyl?“ tázal se, když Rotolf se svým hlášením skončil.
    „Ne. Ale chtěl jsem, aby si to všichni mysleli,“ zalhal. Že z hořícího domu zachránil Yllanit, kníže vědět nepotřeboval.
    Čím méně lidí tajemství zná, tím je bezpečnější...

  • Obrázek uživatele Arenga

    Nový kolega

    Úvodní poznámka: 

    Volně předchází drabble Půjdeme na koncert.

    Praha, 1946

    Drabble: 

    „To se přece stává,“ podotkla Cosette. „Věci se opotřebovávají a odejdou.“
    „Odejdou? Úžasné, když si tu někdo plete klíč a rýč, a pak to svádí na únavu materiálu,“ zavrčela Doramo klečící před kredencí. „Leda to vypáčit…“
    Paulína Krásová, matka obou, nesouhlasně sykla. „Zajdi pro domovníka…“
    Doramo se ani neohlédla. „Myslíte, mamičko, toho domovníka, proti němuž jsme svědčily u Mimořádného lidového soudu?“
    „Mám nového kolegu, za války se prý přiučil od různých řemesel,“ nadhodila Cosette. „Poprosím ho, jestli by nepřišel.“

    Vilém Poděbradský přišel ochotně. Nemohl přece nechat v nesnázích kolegyni. I když těmi nesnázemi byl jen zalomený klíč ve dvířkách kredence.

    Závěrečná poznámka: 

    Vilém Poděbradský se za války různým řemeslům přiučil samozřejmě proto, že byl totálně nasazený, ale to se mi do drabble už tak nějak nevešlo.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rozhovor s kolegy, zatím stále ještě nad náhražkou kávy

    Úvodní poznámka: 

    Souvisí s drabble Půjdeme na koncert.

    Praha, 1948

    Drabble: 

    Hvězdoslav Kostohryz byl třicátník se zářivým úsměvem. V hudebním sdružení PAVOUK působil jako zpěvák, zejména posluchačky jej většinou považovaly za největší hvězdu celého sexteta. Civilním povoláním byl profesorem matematiky na Reálném gymnáziu v Ječné ulici.
    „Mám obavy, že mi zakážou učit,“ svěřil se v červnu.
    „U nás už čistky začaly,“ ušklíbl se Vilém Poděbradský.
    Cosette přikývla. Učili s Vilémem na stejné měšťance, odejít odsud museli dva kolegové. Ji i Poděbradského nechával nový ředitel na pokoji. Zatím.
    „Co prázdniny?“ změnil náhle téma Hvězdoslav. „Docela rád bych jel na Šumavu.“
    Cosette na něj ostře pohlédla. Pochopila, že on na výpověď čekat nebude.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Rotolf z Rohova – V zahradě

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje, byť ne bezprostředně, na Kamenodomská paní.

    Drabble: 

    Zahrada Kamenného domu byla útěšným místem.
    Yllanit seděla na lavičce, klátila nohama ve vzduchu. Přisedl vedle ní.
    „Podívej,“ ukázala na květinový záhon. „Jsou krásné, viď? Vypadají jako rozzářené hvězdičky.“ V očích měla jas, který tam po celou dobu jejich cesty z Berseny nebyl.
    Zamrkala. „Ty ses usmál!“ Znělo to skoro jako obvinění.
    „To nemohu?“
    „Ještě jsem tě neviděla usmívat se.“
    Neměl co odpovědět.
    „Chtěla bych tu zůstat,“ řekla po chvíli. „Ale nemůžu.“
    Nemohla. Byla příliš malá.
    „Tvoje teta je hodná. Říkala, že mne pošle někam, kde jsou děti jako já.“
    Zvedl obočí. Tentokrát jí Adeliza zjevně prozradila víc než jemu.

Stránky

-A A +A