Moje články

  • Obrázek uživatele Arenga

    Dopis sestře

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na Lydie, Daniel a Wolfgang Amadeus

    kdesi na Moravě, jaro 1889

    Drabble: 

    Drahá Pauli,
    daří se dobře, leč školní rok chvátá jak splašení koně. Na Velikonoce domů přijet neplánuji, cesta vlakem jest příliš dlouhá a úmorná a stejně bych mohla zůstat nejvýš pár dní. Žádné volno navíc dozajista nedostanu, i když je direktor V. laskavý člověk. Kolegyně S. dostala totiž patrně spalničky (v jejím věku!) a já musím suplovati její hodiny. Snad brzy vyzdraví, vstane z lože v plné síle a ujme se opět svých povinností. Kolega K. mě pozval zítra na špacír a také… nevím, zda to vůbec psát, hráli jsme spolu na klavír. Ve škole. Tajně. Večer. Už třikrát…
    Lydie

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud by téma nebylo jasné - Fénixem, který má vstát z popela, je samozřejmě kolegyně S., která onemocněla "patrně spalničkami".

  • Obrázek uživatele Arenga

    Jak náročné je vydělávat si na denní chleba, je-li někdo ředitelem školy v roce 1953

    Úvodní poznámka: 

    Patří do mé letošní velmi volné série o Danielu Šebestovi.

    Horní Hrádek, asi 1953

    Drabble: 

    „Poslyš, soudruhu,“ začal bodře inspektor.
    Danielovi vyrazil na zádech studený pot. Nesnášel, když mu cizí člověk tykal a navíc ho oslovoval jako komunistu.
    „Chápu, že máš dlouhou praxi v tom školství.“
    Nehnul ani brvou. Bezpochyby měl nejdelší praxi v celé republice.
    „Ale ty dějiny, to neučíš správně. Moc mluvíš o těch feudálech a kněžourech. Co soudruzi vlastenci, ti podruhové a tovaryši? Copak jim šlo jenom o chleba? Chtěli svrhnout tu vrchnost, nastolit blahobyt pro všechny, pro všechny chtěli ten chleba.“
    Vydržel mlčet.
    Vydržel nepoužít magii.
    Ale asi se večer opije.
    Ne, že by to dělal často…
    Ale dneska se opije.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Největší pokušení

    Úvodní poznámka: 

    Drabble dnes na nic nenavazuje.

    západní Čechy, podzim 1892

    Drabble: 

    „Pane řídící, to je hrozně těžké," vykládal rozšafně farář, statný třicátník s neméně statným břichem, které sutana zakrývala jen nedokonale. „Ta blízká příležitost ke hříchu. Pokušení tu číhá na každém rohu. U každé farnice!“
    Daniel jen zvedl obočí, mlčel však a čekal, jak bude velebný pan pokračovat.
    „Ony jsou to hodné ženské, to zase ano,“ potřásl kněz hlavou. „Ony to myslí dobře, prý že jsem tak sám, zvlášť od doby co mi farská kuchařka vloni umřela. Je těžké se tomu pokušení bránit... Selhávám často. Kdepak tělesné mámení, pane řídící, celibát v ohrožení není. Největší pokušení je v téhle farnosti obžerství!“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Lydie, Daniel a Wolfgang Amadeus

    Úvodní poznámka: 

    Přímo navazuje na Zahrajeme si spolu?.

    (z pohledu Lydie)

    kdesi na Moravě, časné jaro 1889

    Drabble: 

    „Jestli nás někdo uvidí, bude to hrozný malér,“ šeptla Lydie, když spolu kráčeli šerou a až nepřirozeně tichou školní chodbou.
    Neotočil se, měla však pocit, že se usmál. „Nebojte. Nikdo nás neuvidí.“
    Teď mluvil pravdu. Ale jak si tím mohl být tak jistý? Neměla s touhle šíleností souhlasit!
    „Odkud pocházíte?“ zeptala se nahlas.
    „Z Pardubic.“
    Zastavila se. „Zase lžete! Není vám dvaatřicet a nejste z Pardubic. Kdo ví, jestli se vůbec jmenujete Daniel Kostelecký.“
    Neodpověděl.
    „Přišli jsme sem, abychom hráli,“ připomněl. „Vyloudit něžné hlasy z hlubin tohoto ušlechtilého nástroje. Pojďte.“
    Usedli bok po boku ke klavíru.
    Vzápětí všechno pohltila hudba.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Zahrajme si spolu?

    Úvodní poznámka: 

    Přímo navazuje na Na čerstvý vzduch a do přírody II.

    Drabblata k vánočnímu večírku naleznete zde a zde.

    kdesi na Moravě, časné jaro 1889

    Drabble: 

    Opravdu dokázala poznat, když jí někdo lhal?
    Daniel o tom přemýšlel celou cestu zpátky.
    „Nechcete si se mnou zahrát na klavír?“ zeptal se z náhlého popudu, než se rozloučili. Vlastně ani nevěděl, jak ho to napadlo. Ne, teď lhal sám sobě: toužil si s ní zahrát už od onoho domácího vánočního večírku.
    Byla o více než hlavu menší než on, musela k němu vzhlížet. „Proč?“
    Evidentně čekala, co řekne, možná na to, zda jí bude zase lhát. Pousmál se. „Protože tu široko daleko není pianistka, která zvládne Mozartovy skladby pro čtyřruční klavír. Jenom vy. Přece mě nenecháte na holičkách, kolegyně.“

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Arenga

    Na čerstvý vzduch a do přírody II

    Úvodní poznámka: 

    Přímo navazuje na Na čerstvý vzduch a do přírody.

    kdesi na Moravě, časné jaro 1889

    Drabble: 

    Shovívavě se pousmál. „Ale jděte! Proč bych lhal? Co bych z toho měl?“
    Přimhouřila oči. „Právě to by mne zajímalo! Protože jste lhal. Vím to.“
    Zvedl obočí, jako by ho nesmírně pobavila. „Víte?“
    Napřímila se. „Vím. Neptejte se mne jak. Prostě to poznám.“
    „Zajímavé. Mimochodem, ještě jsem vám nepochválil klobouček. Vskutku vhodně zvolená barva. Náramně vám ladí s pelerínou.“
    „Netušila jsem, že jste takový odborník na módu,“ utrousila uštěpačně. „Ale nezamluvíte to a lichotkami mne neopijete.“
    Pokrčil rameny. „To opravdu nemám zapotřebí.“
    Měla trochu chuť ho přes tu samolibou tvář plesknout. Na druhou stranu ji mátl: teď totiž mluvil pravdu.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na čerstvý vzduch a do přírody

    Úvodní poznámka: 

    NAHRAZUJI TÉMA Č. 11 - NEBOJ SE ROZKVÉST

    Tímto tématem se vrátíme zpátky na Moravu a do 19. století - a taky k Lydii Treschlové.

    Daniel a Lydie doprovázejí žáky měšťanky na školním výletě do přírody. Při následujícím rozhovoru zůstanou trochu vzadu za ostatními.

    kdesi na Moravě, časné jaro 1889

    Drabble: 

    „Mám ráda sněženky,“ konstatovala Lydie Treschlová. „Nebojí se rozkvést, i když je všude ještě sníh. Připomínají mi sebevědomé ženy, které jdou proti předsudkům starosvětské společnosti. Víte, že dvě české lékařky už vystudovaly ve Švýcarsku? Snad se dočkáme doby, kdy i u nás budou moci ženy studovat na univerzitách a ne jen na gymnáziích jako pouhé privatistky.“
    „Zajímavá myšlenka, ženy na univerzitě…“
    Zamračila se. „Myslíte, že vyšší vzdělání má být vyhrazeno pouze mužům?! Doufala jsem, že muž vašeho věku bude přístupný moderním názorům.“
    Málem se rozkašlal.
    „Kolik je vám vlastně let?“
    „Třicet dva.“
    Zastavila se. „Proč lžete? Kolik je vám doopravdy?“

    Závěrečná poznámka: 

    Jste zvědaví, jak z toho Daniel vybruslí? Popravdě, já taky. ;-)

    Lékařky, o kterých Lydie mluví, byly MUDr. Anna Bayerová a MUDr. Bohuslava Kecková (googlete, jsou to zajímavé osudy ;-)).

    Dívky mohly na jinak čistě chlapeckých gymnáziích v Rakousku studovat již od roku 1872, ale pouze jako tzv. privatistky – jako takové se sice mohly účastnit výuky, ale nesměly být vyvolávány a přestávky musely trávit v oddělené místnosti.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Je důležité mít někoho, kdo se případně postará

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na Záhada zmizelých a Udržet věci pod pokličkou.

    Vysvětlení, proč Daniel potřebuje hudbu, je zde.

    Bohosudov, podzim 1675

    Drabble: 

    Na to, co se stalo, se pamatoval málo, z několika dnů polovičního bezvědomí jen sem tam záblesk. Kdosi hrál na varhany. Trochu je týral, ale nešť. Vášeň mu nechyběla.
    Probral se večer.
    „Už jsem měl obavy,“ pousmál se superior. „Dal jsem vás uložit do soukromé oratoře. Nikdo sem nechodí, je tu teplo a hlavně slyšet hudba z kostela. Bratr akolyta musí hru na varhany do Vánoc notně vylepšit. Doporučil jsem mu cvičit několik hodin denně.“
    Superior mu nejspíš zachránil život. Pokud ne život, příčetnost určitě. Olízl si suché rty. „Díky. Teď už musím sám. Hrát. Aspoň… jednou rukou. Máte cembalo?“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Udržet věci pod pokličkou

    Úvodní poznámka: 

    Drabble navazuje na Záhada zmizelých - a je trochu temnější.

    A vysvětlení, jak a čím je magie nebezpečná je zde.

    Bohosudov, podzim 1675

    Drabble: 

    „Jde o čarodějnictví toho nejhrubšího zrna.“
    „Jak jsem se obával,“ kývl superior. „Nikdy předtím tu takové potíže nebyly, ale…“
    Daniel se ušklíbl. „Magie si ráda bere, co není její. Ta žena působí jako milá stařenka, jenže celé roky musela balancovat doslova na hraně. Jedna z těch dívek utekla do Saska. Ovšem ta druhá… Nechcete vědět, co se s ní stalo.“
    Superior chvíli mlčel. „Pokud by se o té čarodějnici někdo dozvěděl, přijdou otázky. Jen jedna? Není to málo? Co když je jich víc? Nechci tu rozpoutat žádné procesy! Je třeba všechno vyřešit hned. Rozumíte?“
    Bohužel rozuměl. Musí ji zabít sám.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Záhada zmizelých

    Úvodní poznámka: 

    Dnešní drabble na žádné předchozí nenavazuje, ale trochu odkrývá, co, mimo jiné, dělal Daniel v 17. století ;-)

    Bohosudov, podzim 1675, krátce před setměním

    Drabble: 

    „Vítejte!“ Superior jezuitské rezidence byl dobře stavěný padesátník. „Netrpělivě jsme vás čekali, bratře Danieli.“
    „Nejsem vysvěcen,“ připomněl a pevně stiskl nabízenou pravici.
    „Vím. Dokonce si vás pamatuji ze studií v Praze,“ pousmál se. „Byl jsem ještě holobrádek, ovšem vy… vy vypadáte stále stejně. Tehdy jste si říkal Dominik Kostelecký, že?“
    Daniel polkl. Na tohle si musí dávat pozor!
    „Tady bude lepší předstírat, že plně patříte k Tovaryšstvu. Už tak tu máme problémů dost. Zmizela dvě děvčata ze vsi. Rosina a Zuzana. Máme podezření, že jsou za tím… nekalé síly. Proto jsem psal páteru Augustinovi a prosil, ať mi vás pošle.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pro hodnotitele, neboť téma je dnes trochu schované: Rosina i Zuzana jsou jména odvozená od květin - Rosina pochopitelně od růže, Zuzana pochází z hebrejského Šošana, což znamená lilie.

    Co se s děvčaty stalo, kam zmizely a kde jsou, přiznám, zatím netuším, ale třeba nějaké další téma nahraje a budeme to moci odkrýt.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Z deníku Lydie Treschlové, učitelky měšťanské školy

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na zrzavé drabble a fanynkovské drabble.

    Deník v originále veden ve francouzském jazyce.

    Drabble: 

    27. prosince 1888
    Dnes pozvána na hudební večírek. Samozřejmě proto, že vyučuji jejich U. na klavír a francouzsky. Jinak by mě nezvali. Pokud by se tedy milostpaní matinka jakousi nešťastnou náhodou nedopátrala, že můj děd býval francouzský hrabě. Obávám se, že by se pokoušela dohoditi mi synáčka coby výhodnou partii. Raději jít učit do Horních Uher! I kdybych toužila pod čepec, nikdy pro peníze a za takového Fratze (navíc o 8 let mladší!). Večírek se nicméně vydařil. Hrála jsem s kolegou K. na klavír čtyřručně. Náramná taškařice! K. je galantní muž s širokým rozhledem… Ale!!! Určitě něco skrývá. Jenže co?

    Závěrečná poznámka: 

    Jak vidíte, Lydie je diskrétní a v deníku nevypisuje plná jména.
    jejich U. je Uršula, dcera velkostatkářových
    kolega K. je samozřejmě Daniel, který v této době používá příjmení Kostelecký

  • Obrázek uživatele Arenga

    Pozvat hlavně pana učitele!

    Úvodní poznámka: 

    Nepřímo navazuje na zrzavé drabble ;-)

    kdesi na Moravě, Vánoce 1888

    Drabble: 

    Milostpaní velkostatkářová toužila být dámou se vším všudy, snad i proto, že nepocházela z nejvyšších kruhů.
    „Pořádáme hudební večírek,“ sdělila Danielovi s významným úsměvem. „Nedovedu si představit, pane učiteli, že by to mělo být bez vás. Opravdu nedovedu! Tady je pozvánka. Tu pro vás jsem psala já osobně! Bude to privátní akce, jen pro vybrané hosty. Večeře a potom hudební produkce. Určitě přijdete, viďte! Varhany sice nemáme, ale piano jsme nechali nově naladit.“
    Přijal bez zdráhání. Nechtěl paní velkostatkářovou zarmoutit – i kdyby pro něj pomyšlení na hudební večer nebylo tak lákavé.
    „Báječné!“ zatleskala radostně. „I slečna Treschlová slíbila, že přijde.“

    Závěrečná poznámka: 

    Paní velkostatkářová by o sobě nejspíš neprohlásila, že je číkoli fanynka, natož největší, ale myslím, že z toho, jak se vyjadřuje a jak moc o Danielovu přítomnost na hudebním večírku stojí, je to více méně jasné... ;-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Jak je to s tou hudbou

    Úvodní poznámka: 

    Stále o Danielu Šebestovi.

    Dnešní drabble je takové trochu vysvětlující, takže jej není třeba konkrétně datovat.

    Drabble: 

    Magie byla svébytnou, nebezpečnou, v podstatě špinavou silou. Muselo se s ní zacházet obezřetně, neboť měla potenciál dovést člověka na hranici příčetnosti. Nebo, což bylo snad ještě horší, za hranici toho, kdy zůstával dobrým člověkem. Možná až na hranici toho, kdy vůbec zůstával člověkem.
    Aby čaroděje vnitřně nesežehla, bylo třeba udržovat určitou životosprávu. Vnitřně se čistit. K tomu užívali lidé znalí jeden ze svých dvou nadměrně vyvinutých smyslů a hlavně krásu, jíž svět přetékal. Danielovým primárním smyslem byl sluch. K čištění životní energie mu pak přímo sloužila hudba. Nejraději měl varhany, ovšem klavír či housle mu dělaly stejně dobrou službu.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Překvapení při doučování

    Úvodní poznámka: 

    Nepřímo navazuje na toto a toto, drabble.

    kdesi na Moravě, podzim 1888

    Drabble: 

    Dávat kondice z latiny velkostatkářovic zrzavému synovi nebyl jeho nápad. Jenže prosbu ředitele Valenty nemohl odmítnout, a tak se jedno odpoledne v týdnu mořil s gymnazistou balancujícím nad propastí propadnutí.
    „Sestra má už taky soukromou učitelku,“ oznámil mladík, když se ze sousedního pokoje nečekaně ozval klavír. „Teď určitě hraje ta slečna, Uršule piáno nejde.“
    Daniel neřekl nic, jen zaujatě poslouchal. Ruce na klávesách byly nepochybně zkušené. Zavřel oči.
    „Učí jí ještě franštinu.“
    „Aha.“ Nezmohl se na lepší odpověď. Spíš nechtěl. Ta slečna hrála krásně, s vášní. Toužil si vychutnat každý takt.
    Až později zjistí, že ta slečna je kolegyně Treschlová.

    Závěrečná poznámka: 

    Hudba má pro Daniela zvláštní význam a veledůležitou roli pro používání jeho magie (nepřímo, ale o to je pro něj důležitější), zatím jsem se toho dotkla jenom letmo, snad bude nějaké téma, kde to zvládnu víc otevřít.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Z pohledu Lydie

    Úvodní poznámka: 

    Kytka si přála, zda by dnešní drabble mohlo navazovat na to předchozí, tak jsem se snažila ;-)

    A ano, je to TA Lydie.

    kdesi na Moravě, 28.září 1888

    Drabble: 

    Svatováclavská pouť ke starobylé kapli na kopci v lese představovala pro zdejší školu letitou tradici. Lydie ji absolvovala prvně, v novém působišti nebyla ani měsíc. Nesmírně si užívala samostatného života i poznávání všeho nového.
    „Nezmohl vás výstup?“ tázal se zdvořile kolega Kostelecký.
    „Ale kdepak,“ usmála se. „Jsem zvyklá. Doma jsme často výletovali a nezřídka došli dál, než jsme chtěli.“
    „Vyrůstala jste ve velké rodině?“
    „Ani ne. Sourozenci jsme jen tři. A vy? Máte velkou rodinu.“
    Chvíli mlčel. „Už nikoho.“
    „To je mi líto,“ odvětila upřímně.
    „Nemusí. Je to dávno.“
    Zjevně byl smířený. Přesto se jí na něm zdálo něco… zvláštního.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Co přinese nový školní rok?

    Úvodní poznámka: 

    NAHRAZUJI TÉMA Č. 8 - MRAVENČÍ PRÁCE

    Dnes skočíme do doby, kdy Daniel působí jako učitel na měšťanské škole kdesi na Moravě, v současné identitě je mu úředně 32 let.

    kdesi na Moravě, začátek září 1888

    Drabble: 

    „Školní rok za dveřmi,“ zamnul si ředitel spokojeně ruce. „Už se na tu naši omladinu těším. Ačkoli občas je to mravenčí práce všechny ukáznit.“
    „Spíš sysifovská,“ pousmál se Daniel. Měl ředitele Valentu rád. Působil přísně, ale měl široké srdce a dveře ředitelny byly pro každého otevřené.
    „Už jsem říkal, že k nám nastupuje nová kolegyně?“ pokračoval žoviálně ředitel.
    „Další slečna učitelka?“ podivil se. Školství bylo stále ještě převážně mužskou záležitostí. Ale poměry se evidentně měnily.
    „S plnou kvalifikací pro měšťanku, výborná doporučení.“
    „Češka nebo Němka?“ Ne, že by na tom záleželo.
    „Vlastně nevím. Psala česky, ale jmenuje se Lydie Treschl.“

    Závěrečná poznámka: 

    Poznali jste, kdopak to zanedlouho vstoupí Danielovi do života?

  • Obrázek uživatele Arenga

    To naplánujeme!

    Úvodní poznámka: 

    Jsou 50. léta 20. století a Daniel je ředitelem základní školy v malém městečku Horní Hrádek kdesi v Čechách. Drabble se odehrává jen pár let po povídce Noc zázraků a dnes je na trochu odlehčenější notu (no to téma k tomu tak vybízelo ;-) ale nebojte, žádné věkové omezení není třeba).

    Horní Hrádek, duben, 1955

    Drabble: 

    „Danieli,“ pravil vážně Vítězslav Olbram, kolega, vedoucí školního dramatického kroužku a jeden z mála blízkých přátel v jedné osobě. „To nemyslíš vážně. Alegorický vůz!? Ty ses úplně zbláznil. Nemusíme ten první máj tak prožívat. Ale hlavně to neříkej Látalovi. Ten pitomý svazák by se toho mohl chytit.“
    Daniel nalil jemu i sobě. „Látala využijeme jako personifikaci mírové holubice. Bude to nádhera, uvidíš!“
    Vítězslav vyprskl víno. „Zobák vyrobí chlapci v dílnách, křídla děvčata při ručních pracích.“
    „Eva Tomanová mu půjčí svoje svatební šaty. Vdávala se s outěžkem, to obleče.“
    „Mírová holubice v rouše Evině!“
    Oba se smáli, až jim tekly slzy.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na poli

    Úvodní poznámka: 

    Toto drabble přímo navazuje na předchozí. Doporučuji tedy číst až jako druhé v pořadí.

    Drabble: 

    „Teda, pane řídící, klobouk dolů,“ potřásl stařeček uznale hlavou a nabídl Danielovi vodu.
    Bylo horko, s povděkem se zhluboka napil.
    „Vydržel bych je poslouchat hodiny! Náš velebnej pán si zakládá na našem kostelním sboru. Haž mu povim, jakej voni maji hlas!“
    Daniel se zasmál. Svaly ho sice bolely, ale přesto se cítil uvolněně, jako už dlouho ne. Svůj díl na tom samozřejmě měl i ten zpěv. Hudba očišťovala, ať už byla v jakékoli podobě.
    „Poslouchají,“ pokračoval děda, „kde se naučili tak kosit? Takovej fortel, to se hned tak nevidí.“
    „Jsem ze statku. S kosou jsem musel dělat už jako kluk.“

    Závěrečná poznámka: 

    Danielovi je v této době reálně 346 let, i když předstírá, že je mu cca 36 ;-)

    Přísloví je tedy: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Pomoci druhému – i sám sobě

    Úvodní poznámka: 

    Další drabble s Danielem Šebestou, který si ovšem v této době říká Daniel Kostelecký.

    západní Čechy, léto 1892

    Drabble: 

    „Ukažte, pomůžu vám,“ nabídl se a shodil sako.
    Stařečka zaskočil. „To myslejí vážně? Jen habyste si nehublížil. Přece jenom, študovanej člověk… Copa humí s kosou?“
    Hořce se zasmál, vyhrnul si rukávy. „Umím, dědo.“
    Rozmáchl se, první zlaté klasy padly k zemi.
    Fyzická práce byla přesně to, co potřeboval. Dát si do těla tak, aby večer padl a nemyslel. Nechtěl se ráno probudit s hlavou na stole, vedle nedopité režné a prázdného papíru, který opět nedokázal pokrýt těmi správnými slovy.
    Rozmáchnout – seknout – rozmáchnout – seknout… Pravidelný rytmus se z rukou záhy přenesl do hlavy.
    Zhluboka se nadechl.
    Kdy naposledy při práci zpíval?

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud někdo umíte ty západočeské dialekty, budu ráda za připomínky.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Čas na změnu

    Úvodní poznámka: 

    Dnešní drabble je takové trochu vysvětlující, jak to ten Daniel vlastně dělá, když žije tak dlouho. Inu, pravidelně prostě přichází čas na změnu identity.

    2010

    Drabble: 

    Počet našich let je sedmdesát, jsme-li při síle, pak osmdesát… napsal kdysi dávno žalmista.
    Daniel se toho držel. Dávno už se nepsalo sedmnácté století, kdy stačilo přejít pár kopců a být někým jiným. Musel si dávat pozor. Předstírat stáří, být vzpřímený jak dub a neprožraný červotočem nemocí by dříve či později zákonitě vzbudilo pozornost. A držet si „zlatý střední věk“ už v moderní době tím tuplem nešlo. Bohužel musel mít platné doklady. Pomocí magie dokázal měnit podobu věcí. Nejen zdánlivě, iluzemi, uměl trvale překroutit písmena či číslice…
    Dřív to stačilo. Teď tu byly ty zatracené elektronické systémy!
    Neměl počítače rád.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Jak nezdrtit nenadaného básníka?

    Úvodní poznámka: 

    Učitelem opravujícím kompozice je samozřejmě Daniel Šebesta z povídky Noc zázraků.

    kdesi v Čechách, 1899

    Drabble: 

    „Pane učiteli, vážně se omlouvám, nechci rušit, ale… kdybyste byl tak hodný…“
    Unaveně vzhlédl od oprav kompozic. „Další verše, Jeníku? Opět vlastenecká poezie?“
    Mládenec spěšně kývl, aniž čekal na vyzvání, přitáhl si židli. „Zkusil jsem něco víc… epického. Podívejte na tohle čtyřverší. Co mu říkáte? Chtěl jsem, aby to mělo melodii, možná se to bude dát i zpívat.“
    Tváří v tvář jeho téměř štěněcímu pohledu nedokázal Daniel nahlas vyslovit, že jsou to velmi špatné verše. Zpívat? O melodii nemohla být řeč a obsahově… Epická, vlastenecká poezie o Bílé hoře? Bože, za co?!
    Vlastně si to… Ano, zasloužil! Kdyby vloni neutekl…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Zúročit své hřivny

    Úvodní poznámka: 

    Opět s Danielem Šebestou z povídky Noc zázraků. Tentokrát opět střípek ze vzdálenější minulosti.
    Danielovi je 23 let, jeho cesta leží před ním – a nejspíš má trochu pochybnosti

    Praha, 1569

    Drabble: 

    „Občas si kladu otázku, kdo vlastně jsem,“ posteskl si.
    Jeho mentor vážně pokýval hlavou. „Kdo jsem, odkud jsem přišel, kam směřuji. To jsou ty správné otázky, které bychom si měli klást, Danieli.“
    „Což nechápete, otče?!“ Nakopl kamínek na cestičce. „Vše, co dělám… co umím… Všechny ty rádoby dokonalé iluze… Každá je jako mýdlová bublina. Jen na chvilku, nic trvalého. Jeden velký klam.“
    „Kdepak, Danieli. Byls nadán neobvyklými dary,“ připomněl měkce. „Jenže ty nesmějí být tvým cílem a pýchou, nýbrž prostředkem, jímž cíle dosáhneš. Podobenství o hřivnách přece dobře znáš. Talenty musíš pěstovat.“
    Zavřel oči. „Abych mohl stát proti zlu,“ zašeptal.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Stáří je relativní pojem

    Úvodní poznámka: 

    Stále pokračujeme s Danielem Šebestou z povídky Noc zázraků.

    Dnešní drabble se ovšem odehrává skoro v současnosti - a snad je z něho patrné, že jednou za čas je Daniel prostě nucen změnit identitu.

    Praha, 2010

    Drabble: 

    Dlouho váhal, nakonec se rozhodl pro Prahu. Velkoměsto bylo anonymní. Na druhou stranu plné vzpomínek. Možnost chodit denně na koncerty či na operu však vyvážila všechna negativa.
    Z okna tramvaje zamyšleně pozoroval řeku spoutanou mnoha mosty. Když ji jako chlapec uviděl poprvé, stál tu jen ten jeden jediný, ještě bez soch.
    „Nepředstírejte, že nevidíte, mladíku,“ ozvalo se nad ním nasupeně.
    Chvíli trvalo, než mu došlo, že penzistka mluví na něj. Podobu trvale změnil teprve před pár týdny. Evidentně žádala místo k sezení. Vstal bez námitek.
    „Aby se člověk doprošoval!“ odfrkla. „To za mého mládí…“
    „Ještě jezdila koňka?“ usmál se drze.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Vracet se domů

    Úvodní poznámka: 

    NAHRAZUJI TÉMA Č. 1 - PO HLAVĚ

    Toto drabble na to předchozí nenavazuje ;-)

    Opět ale v hlavní roli Daniel Šebesta z povídky Noc zázraků, tentokrát s velkým, opravdu velkým časovým skokem do minulosti.

    Kostelec, 1565

    Drabble: 

    „Přijels na vakance?” tázal se bělovlasý farář.
    Mladík kývl. „Pomoct tátovi. Však víte, žně…“
    Stařeček se pousmál. „Nezapomínáš na svoje kořeny, to tě ctí. A studium, Danieli? Jakpak ti letos šlo?“
    Pokrčil rameny. „Inu, s pomocí Boží…“ Podrobnosti vykládat nemínil.
    „A dál?“
    „Dál, velebný pane?“
    „Jsi v Praze devět let.“
    „Nechci se do ničeho vrhat po hlavě,“ zamumlal.
    „Rozvaha tě také ctí. Ostatně, lidé jako ty mohou studovat velmi dlouho.“
    „Lidé jako já?“ Zdálo se mu to, nebo na něj kněz skutečně mrkl?
    „Já přece vím, Danieli. Proč bych jinak tvého tatíka tolik přemlouval, aby tě poslal k otcům jezuitům?“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Nevinná procházka?

    Úvodní poznámka: 

    Až do dneška jsem uvažovala, jestli letos budu vůbec psát, ale nakonec jsem se rozhodla, že to přece jenom zkusím, i když nejsem moc ve formě.

    Hlavní hrdina, Daniel Šebesta – s nímž předběžně počítám i pro další drabble, i když souvislý příběh spíš nečekejte –, se tu už v minulých letech asi několikrát mihl, hlavně ale vystupuje ve vánoční povídce Noc zázraků, kterou jsem předminulý rok psala pro Sarden (https://www.sarden.cz/2020-12-24-1805/vanocni-povidka-irena-moravcova-no...). K Čajovému cyklu tahle postava patři, i když na první dojem to není tak úplně zřejmé.

    Kdesi v Protektorátu, podzim 1942

    Drabble: 

    Les voněl hnilobou. Možná spíš páchl, ale Danielovi voněl. Něčím mu to připomínalo dětství – pošmourná podzimní odpoledne, kdy s ostatními dětmi ze vsi vyháněli prasátka a kozy, aby se popásli v dubině.
    „Francka předevčírem zatkli,“ přerušil mlčení jeho společník. „Já ti řeknu, Tomáši, že bych se vážně raděj sám zabil, než aby mě dostali do pazourů gestapáci. Bojim se, že by mě zlomili.“
    „Proto je lepší nevědět víc, než nutně potřebuješ.“ Prvořadá zásada konspirace.
    „Jo, ale voni se tě vyptávaj křížem krážem a taky lidi mučej.“
    „Když nic nevíš, nic nepovíš,“ pousmál se Daniel. Sám ovšem, bohužel, věděl příliš mnoho…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Počtvrté v očekávání

    Úvodní poznámka: 

    Tak ještě to jedno slíbené drabble jako epilog za letošní sérií.
    Věnováno mým milým betám a také Ellušce, která ho fakticky uhodla (napsala jsem ho v den, kdy bylo vyhlášeno téma, ale zkrátka jsem si ho potřebovala nechat nakonec).

    nahrazuji téma č. 26 - Dal bych si tu čtvrtou

    Praha, večer 15. listopadu 1897

    Drabble: 

    „Pořád bych jedla a mlsala,“ posteskla si Paulína. „Dala bych si ještě tu čtvrtou pralinku, podáš mi ji, prosím? Jen doufám, že z těch mandlí nedostanu nadýmání. To je v mém stavu obzvlášť nepříjemné.“
    Norbert přistrčil manželce talířek s mandlemi v karamelizovaném cukru, v očekávání čtvrté dcery si ji hýčkal. „To je nepříjemné vždycky, má drahá. Pamatuješ, jak jsme byli kdysi v Národním na Mignon a já odešel kvapem o přestávce?“

    Teprve po dvanácti letech, jí vylíčil, co tehdy způsobilo jeho indispozici.
    Paulína se smála, až slzela.

    Snad i díky tomu smíchu přišel malý Karlík na svět ještě téže noci.

    Závěrečná poznámka: 

    Původ pralinek najdeme ve Francii v 17. století, šlo o celé mandle v karamelizovaném cukru (dodnes známé jako francouzské pralinky). Čokoládová pralinka s náplní, jak ji známe dnes, spatřila světlo světa až v roce 1912 v Belgii, kdy cukrář Jan Neuhaus vyrobil první čokoládový bonbon s náplní z drcených mandlí (zdroj: https://www.jimeto.cz/pralinky/)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Spolu a sami

    Úvodní poznámka: 

    Série se nám nachýlila ke konci, a i když bude ještě později večer jedno bonusové drabble coby epilog, dalo by se říct, že tohle je poslední více méně kontinuální střípek - a tak nějak se nabízí, aby byl ten příběh o námluvách zakončen opravdu čistou romantikou...

    Praha, září 1888

    Drabble: 

    Byli spolu a byli sami.
    Vztáhla ruce a opatrně mu sundala brýle. Bylo to úplně poprvé, co ho viděla bez nich. „Vypadáš trochu jinak,“ řekla tiše. Cítila jeho nejistotu, pocit určité zranitelnosti, přesto pohled neodvrátil a očima nechráněnýma brýlemi se vpíjel do jejích. Ačkoli už věděl, že pohled z očí do očí nemusí být z její strany pouze obyčejným pohledem… Jeho důvěra pro ni měla nesmírnou cenu. „Nikdy toho nezneužiji, Norberte,“ ujistila jej s něhou. Odložila brýle na noční stolek, pak k němu znovu vztáhla ruce
    Uchopil je a jednu po druhé políbil do dlaně.
    Byli spolu a byli sami.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji celému organizačnímu týmu a také moc všem, kteří letos moje drabble četli, vážím si toho, že jste si na ně pravidelně i nepravidelně nacházeli čas a jsem ráda, pokud se vám ten příběh alespoň trochu líbil. Každopádně vaše komentáře pro mne byly velmi motivující.

    A pokud se vám Čajový cyklus líbí, tak bych si tady dovolila malé reklamní okénko ;-) Během května by měla vyjít knížka s názvem "Dům roztříštěných snů", která částečně vychází z předloňské padesátky, kterou jsem právě kvůli tomu, že se mi téma rozrostlo na knížku nakonec tady nedokončila. Aktuálně je už knížka v tiskárně, takže by měla být opravdu v dohledné době.
    Kdybyste se chtěli podívat na obálku, tak můžete tady: https://www.straky.cz/katalog.aspx?Action=Book&BookID=325

  • Obrázek uživatele Arenga

    Čeká tě krásná doba, dítě!

    Úvodní poznámka: 

    Zítra drabble ještě bude, ale myslím, že i v tomto je již řečeno dost, kam celá záležitost směřuje.

    Praha, léto 1886

    Drabble: 

    „Chtěla jsi na školu, tak nejdřív školu,“ rozhodl tatínek. „Vdavky počkají, ostatně máš teprve sedmnáct.“
    „Naštěstí nevěříme na pověru, že se má starší dcera vdát první, jinak to rodině přinese smůlu,“ pousmála se mamá.
    „Lydie se přece vůbec vdávat nechce!“ ohradila se Paulína. Ještě to tak!
    Madam Treschlová se znovu usmála. „Tatínek má pravdu. Rok či dva ještě zůstaneš na Vyšší dívčí, pak vystrojíme veselku. Hleď si ten čas náležitě užít, Paulínko! Takové dlouhé dvoření a dlouhé zasnoubení, to tě čeká překrásná doba! Divadla, plesy, koncerty, výstavy, procházky, výlety… Jen užívej! Po svatbě přijdou děti a to už se nezastavíš.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Kdo čím zachází, tím také schází

    Úvodní poznámka: 

    Téma mi tentokrát absolutně nesedlo, ale nakonec jsem se s tím snad nějak popasovala.

    Praha, leden 1886

    Drabble: 

    „Podívají. To je pobaví!“ Šéf před něj položil spis. „Sňatkový podvodník, svůdce a nemrava. Už jednou trestaný.“
    „To mi zábavné nepřijde.“
    „Aber doch!“ zasmál se šéf. „Narazil na sobě rovnou. Podvodnici. A vyžaduje svatbu, když se zaslíbili.“
    „Vyloudila z něj peníze?“
    „Taky. Aber prý má v srdci echt grosse Liebe.“ Znovu se zasmál. „Pobavil, holoubek zamilovaný. Každopádně toho zastupovat nebudu, nechci si zničit reputaci. Mimochodem, Krása, co jejich námluvy? Dlouho jsem se jich neptal. Vyhnali už slečince Lydii z hlavy to učitelství?“
    Ošil se. Samozřejmě, že nevyhnal. Ani nechtěl. Stačilo pár měsíců, aby zjistil, že žena, kterou hledá, je Paulína.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Po krůčcích...

    Úvodní poznámka: 

    Pokračování.
    Poté, co Paulína nemohla kvlůli zanícenému malíčku na procházku, přemluvila ji Lydie, aby Norbertu Krásovi napsala dopis, že ho doručí, což také udělala. Norbert Krása se následně rozhodl koupit zdravotně indisponované slečně Paulíně karamelizované mandle.

    Praha, říjen 1885

    Drabble: 

    Paulína Treschlová chroupala karamelizované mandličky a marně přemítala, zda dnešní návštěva Norberta Krásy může znamenat nějaký posun žádoucím směrem. Cítila se trošičku rozechvěle a poněkud zamilovaně. Anebo to byla jen pouhopouhá sympatie a náklonnost? Sama se v tom nedokázala vyznat, jako by jí city zatemňovaly racionální úsudek.

    Norbert Krása se mezitím rozhodl pro opravdu dlouhou procházku. Potřeboval si vyčistit hlavu, nějak mu to dnes nemyslelo... Usiloval sice o ruku slečny Lydie, a to i přesto, že věděl, že se rozhodla pro učitelské povolání a vdávat se nechce, ale… Vážně byl tak slepý, že si přes Lydii vůbec nevšímal její sestry?

    Závěrečná poznámka: 

    Nějak mám pocit, že se mi z toho letos prakticky vytrácí ten prvek fantastiky ;-) (kromě toho tedy, že děvčata nechtěla využít svých schopností, aby jimi ovlivnila city a sympatie Norberta Krásy)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Snad si nikdo nevšiml

    Úvodní poznámka: 

    Další část do série - po trapasu v divadle nastala další komplikace, když se Paulíně Treschlové zanítil malíček na noze, a proto nemohla na domluvenou procházku - Norbert Krása si ovšem myslí, že se na něj slečna kvůli kvapnému odchodu z divadla hněvá; do celé situace se ovšem rozhodne vložit Lydie, která sestru přesvědčí, aby mladému koncipientovi napsala - a sama také bezodkladně lístek doručí pod záminkou pozvání Norbertova šéfa jejími rodiči na večeři.

    Praha, říjen 1885

    Drabble: 

    Norbert byl z celé té situace úplně paf.
    Nejen, že slečna Lydie přišla do jejich kanceláře doslova jako by se nechumelilo, ale dokonce se k němu přitočila a se špitnutím „pro vás“ mu vtiskla do dlaně malou obálku. Upřímně doufal, že nikdo nic neslyšel ani neviděl. Z toho by byla hrozná ostuda!
    Psaníčko otevřel raději až doma, bezpečně z dosahu všech zvědavých očí a uší. Jaké bylo jeho překvapení, že pisatelkou není Lydie, ale její sestra Paulína!
    Takže se nehněvala, procházka byla odřeknuta kvůli zanícenému malíčku. Chudinka! Usmyslel si, že jí musí poslat nějakou drobnou pozornost.
    Co třeba karamelizované mandle?

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud by vznikly pochybnosti, kde je v drabble téma, tak se skrývá v Norbertově doufání, že ve chvíli, kdy mu Lydie předávala lístek a zašeptala "pro vás" byli všichni v kanceláři úplně a naprosto hluší.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Lydie zasahuje

    Úvodní poznámka: 

    Další kousek do série, přímo navazuje.

    Praha, říjen 1885

    Drabble: 

    Lydie Treschlová nebyla žádná citlivka, a když si něco usmyslela, tak za tím šla.
    Neměla problém přemluvit tatínka, aby pozval na večeři strýčka Waldhofa, dokonce se nabídla, že mu sama donese lístek s pozváním do kanceláře. Bude to pro ni jen docela malá zacházka, až se bude odpoledne vracet ze školy, kde dělala povinnou praxi – a ona se opravdu tuze ráda projde.
    Neměla problém s tím, že půjde sama do kanceláře, která byla jinak plná mužů, čímž se zákonitě stane středem pozornosti.
    A neměla problém ani s tím, aby při té příležitosti nenápadně vtiskla koncipientu Krásovi do ruky malé psaníčko.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Tvoje starosti bych chtěla mít...

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na to, co se stalo v divadle, po divadle a že Paulína nemohla na procházku.

    Praha, říjen 1885

    Drabble: 

    Lydie se nespokojeně prohlížela v zrcadle. „Nevím, proč mi to švadlena víc nenařasila. Přidat pár skladů tady, pár tady... Hned by ty šaty vypadaly lépe.“
    „Tvoje starosti bych chtěla mít,“ ucedila z pohovky Paulína. Nohu se zaníceným malíčkem podloženou polštářem, v klíně otevřený anglický slovník.
    „Copak, nejdou ti do hlavy slovíčka? Je to vážně skvělé, že se na Vyšší dívčí učíte tolik jazyků.“
    „Pravila učitelka francouzštiny a němčiny,“ odvětila ponuře.
    „Ty jsi tedy dneska bez nálady!“
    „A ty se mi divíš? Tolik jsem se po té jeho omluvě na procházku těšila...“
    Lydie vzdychla. „Vždyť mu přece můžeš taky napsat, ne?“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Někdo touží po ženitbě, jiný po svobodě...

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na poslední tři drabble - nevydařené divadelní představení, omluva s kyticí a zanícený malíček z tlačících bot

    Dneska je to nicméně trochu BJB, tak se moc omlouvám...

    Praha, říjen 1885

    Drabble: 

    „Jak jsou na tom mit dem Gerichtsfall Svoboda?“ tázal se šéf v pondělí odpoledne. „Myslím majitele řetězárny, ne toho úředníka ze Smíchova, co se chce rozvést. Hloupý člověk, to jim povím. Svoboda chce svobodu, prý že ho Frau drží na řetězu… Kein Problem, natürlich… jenže do roka zjistí, že mu svoboda neštimuje a najde si novou Frau.“
    „Jak to víte?“
    Odfrkl. „Už ho rozvádím potřetí. Co oni a jejich námluvy?“
    Ošil se. Měl jít včera se slečnami Treschlovými a jejich paní matkou na procházku na Žofín, ale omluvily se všechny tři.
    Jak se obával, slečna Paulína se na něj hněvala...

  • Obrázek uživatele Arenga

    Komplikace

    Úvodní poznámka: 

    Praha, říjen 1885

    Drabble: 

    Staré střevíce tlačily a ty nové… kupodivu tlačily rovněž, jako by byly pro někoho jiného. Paulína z nich měla paty i prsty rozedřené až do krve, což mělo za následek, že šla mamá k ševci ztropit scénu.
    Druhým následkem byla nejen pokorná ševcova omluva (opravdu jsem zakázku zaměnil, milostivá, taková ostuda se stane jednou za deset let…), ale k správnému páru bot také domácí pantoflíčky (pro slečnu samozřejmě zdarma).
    Třetí následek byl zanícený malíček na levé noze. Kdyby nebyla slušně vychovaná, řekla by, že to bolí jak čert.
    Čtvrtý následek byl, že kvůli zanícenému malíčku nemohla v neděli na špacír…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Pozdní hodina a inkoust stále v kalamáři

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble: "Co se přihodilo či nepřihodilo během opery" (http://www.sosaci.net/user/4885/moje-clanky)
    Děje se více méně paralelně s drabble: "Bylo to fiasko, Lydie!" (http://sosaci.net/node/47732)

    Praha, noc z 1. na 2. října 1885

    Drabble: 

    Hodiny na Jindřišské věži odbily půlnoc, Norbert Krása však stále seděl nad prázdným papírem, v ruce převracel násadku, kterou zatím nenamočil do kalamáře. Vůbec nevěděl, jak začít. Taková navýsost trapná situace! Kéž by se byl raději postil! Pokud by své bytné namluvil, že drží půst za nějaký bohulibý úmysl, odmítnutí pozdního oběda by ji neurazilo… Jenže copak může takové delikátní slečně, jako byla Paulína Treschlová, napsat do omluvného dopisu, že měl setsakramentské pnutí ve střevech, což vyvrcholilo dokonalým Durchfallem? Doslova!

    Druhý den dostane Paulína kytici s lístečkem na němž stojí pouhé: Omlouvám se za včerejší večer, byl jsem zdravotně indisponován.

    Závěrečná poznámka: 

    Durchfall znamená nejen průjem, ale také neúspěch nebo propadnutí.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Bylo to fiasko, Lydie!

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na "Co se přihodilo či nepřihodilo během opery" (http://www.sosaci.net/user/4885/moje-clanky)

    Praha, 1. říjen 1885 - pozdě večer

    Drabble: 

    „Máš zkrátka pocit, že víš vždycky všechno nejlíp,“ Paulíniným hlasem rezonovala hořkost i proti sestře namířený hněv. „Půjdete do divadla beze mne, bude to skvělá příležitost, uvidíš, všechno báječně klapne,“ napodobila Lydiin hlas. „To tedy klaplo! Naprosté fiasko… A nech mne, zvládnu to sama!“
    „Nedosáhneš,“ konstatovala Lydie a dál jí rozepínala knoflíčky na zádech. „Moc mne mrzí, jak se to vyvinulo, Pauli.“
    „Spíš nevyvinulo,“ zasmála se bez jakéhokoli veselí. „Celou dobu poposedával a ošíval se a o přestávce prý že musí odejít. Kdyžs tam nebyla, zjevně pro něj nemělo smysl zůstávat.“

    ***

    Norbert Krása mezitím přemýšlel, jak se co nejadekvátněji omluvit…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Co se přihodilo či nepřihodilo během opery

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble "Představení v Národním" (http://www.sosaci.net/node/47491)

    Praha, 1. říjen 1885

    Drabble: 

    Norbert neklidně poposedl. Již po několikáté, což upoutalo pozornost slečny Paulíny. Tázavě na něj pohlédla. Dělal jako by nic, stiskl zuby, zaťal pevně svaly. Musí vydržet aspoň do přestávky. Tenhle večer se opravdu nevyvíjel dobře!
    Nejen, že slečna Lydie z jakýchsi důvodů nemohla (prý nějaké povinnosti vzhledem k praxi na měšťance), ale Norbert sám se necítil vůbec valně. Pnutí, které cítil v zadní části těla, se mu dařilo ovládat celou první polovinu představení – z něhož tedy moc neměl. O přestávce se raději omluvil a rychle zamířil domů.
    Ta čočka v kombinaci se zelím byla před návštěvou divadla opravdu špatný nápad.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Představení v Národním

    Úvodní poznámka: 

    Praha, 1. říjen 1885

    Drabble: 

    „To oblečení je občas tak nepraktické,“ povzdechla si Paulína. „Zapínání na zádech – jedna by musela mít ruce jako opice, aby to zvládla sama.“
    Lydie se tiše zasmála a dál zapínala řadu drobných perleťových knoflíčků na sestřiných šatech. „Ale je to šik, Pauli. Vážně. Člověk by neřekl, kolik elegance poskytne mrtvá schránka nějakého plže. Ty šaty ti opravdu moc sluší, ještě účes…“
    „Žádné paví pero!“ ujistila se mladší. Z představy, že půjde s rodiči a panem Krásou na operu jen ona, jí volno nebylo. Sestra měla ovšem pravdu: bylo třeba využít příležitost, a když už se Lydie dokázala tak šikovně vymluvit…

    Závěrečná poznámka: 

    A co ten den v Národním vlastně hráli?
    Mignon, romantickou operu o třech jednáních, v níž jako host vystupovala c. a k. dvorní a komorní pěvkyně Marie Hauková.
    k opeře viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mignon
    Zdroj: Národní listy, r. 25, č. 269, z. 1. 10. 1885, s. 6.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Chce to plán

    Úvodní poznámka: 

    Vzhledem k tomu, že je celá moje letošní série vlastně o námluvách...

    Drabble věnováno Avevě (to ty brýle ;-))

    Praha, září 1885

    Drabble: 

    „Chce to plán,“ prohlásila rázně Lydie nad šálkem čaje.
    Paulína na ni tázavě pohlédla.
    „Plán, jak poposunout pana doktora Krásu, aby si přestal všímat mne a přesunul svůj zájem na tebe. Někdy si ty brýle přece musí sundat, ne?“
    Chytila sestru za zápěstí, stiskla možná pevněji, než bylo třeba. „Takhle ne, Lydie. Takhle já to nechci. Nechci, aby se o mne začal zajímat jen proto, že jsme ho ovlivnily.“
    Lydie se spokojeně usmála. „V tom případě na to musíme jinak. Vytvořit příležitost. A pak to bude na tobě a tvém šarmu.“
    „Mám vůbec nějaký?“ Pochybnost byla hmatatelná.
    „To si piš!“

Stránky

-A A +A