Moje články

  • Obrázek uživatele Arenga

    Krev není voda

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble "Caradoc" (http://www.sosaci.net/node/30494).

    Drabble: 

    “Chcete pohřeb první, druhé či třetí třídy?” ptal se znuděně místní hrobník.
    “Spálit a popel hodit do řeky,” zavrčel Leokastis.
    Avani mu položila ruku na rameno - nejspíš jí později vyčte, jak se starala, ale Caradoc byl její strýc. Krev zapřít nemohla. “Chceme pohřeb se všemi náležitostmi. Zaplatíme.” Oreladsky už mluvili plynně, cizí původ nikdo nepoznal.
    “Mám výborný sbor plaček,” zpozorněl při zmínce o penězích hrobník. “Nijak drahý. Taky violistu. Hraje neobyčejně tklivě.”
    “Upřednostňujeme tichý pohřeb.”
    “Když myslíte,” znovu zlhostejněl muž. “Na co váš příbuzný vlastně zemřel?”
    “Stařecké vyčerpání,” zalhala pohotově. Nebyl tak starý, jeho síly však nepochybně odsála tvorba keriaktu.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na lavičce v Jardin de Tuileries

    Úvodní poznámka: 

    tentokrát nesoutěžně

    Následuje jen několik dní po drabble “Město nad Seinou” (http://www.sosaci.net/node/30364), pokud jste je nečetli, pro pochopení souvislostí doporučuji nejdříve je.

    Paříž, září 1920

    Drabble: 

    “Vaše noha, to je válečné zranění?” zeptala se, pohled upřený na nedaleké jezírko.
    Přitakal.
    “Kde jste bojoval?”
    “V Itálii.”
    “Papá zůstal na Sommě. Bratr u Verdunu.”
    “To je mi moc líto.”
    Obrátila se k němu. “Opravdu? Nebo to říkáte jen jako frázi?”
    “Opravdu.” Jeho sestry by se nemusely ptát. Prostě by věděly. Byl rád, že Marléne se jim nepodobá.
    “Jako nepřítel…” pokračovala.
    “Československo přece patří k vítězům,” přerušil ji. Část jeho druhů ve zbrani hovořila o sladké porážce, někteří přímo o vítězství. On sám cítil spíš trpkost. “Nechci být váš nepřítel.” Sklonil se k jejím rtům.
    Polibek rozhodně chutnal sladce.

    Závěrečná poznámka: 

    Karel samozřejmě své sestry miluje, jejich neobvyklé schopnosti ovšem někdy snáší jen těžce.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Caradoc

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble "Na stopě?" (http://www.sosaci.net/node/30447).

    Drabble: 

    Unikal dva a půl roku.
    Nakonec se jim ho podařilo dostihnout v jednom pohraničním oriadském městečku.
    Leokastis rozrazil dveře toho ošuntělého domku s opojným pocitem vítěze. Návrat domů se zdál na dosah ruky!
    Caradoc vypadal překvapeně. “Má drahá neteři!” uvítal je přesto jako dávno ztracené leč stále milované příbuzné.
    “Strýčku!” Avani šokovalo, jak za těch několik let zestárl.
    Leokastis si zdvořilosti odpustil. “Vydej keriakt!”
    Muž se usmál. “Copak jsem hlupák? Dávno ho nemám. Nikdy ho nenajdete,” zasípal a rozkašlal se.
    Avani sledovala jeho horečnaté oči. “Umírá,” špitla.

    Boj o život do večera prohrál, i mrtvému však zůstal úsměv na rtech.

    Závěrečná poznámka: 

    Malé resumé pro sudičky, pokud neznají kontext: Caradoc něco ukradl, co Leokastis a Avani potřebují zpátky, aby se mohli vrátit do země, z níž byli vypovězeni. Caradoc jim několikrát unikl, nyní jej konečně dostihli - vítězství jim však zkysne ve chvíli, kdy zjistí, že Caradoc to, co hledají, nemá. Naopak Caradoc, ačkoli umírá, cítí uspokojení z toho, že je přechytračil.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na stopě?

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu

    navazuje na "Doplňující informace II" (http://www.sosaci.net/node/30304)

    Drabble: 

    “Myslíš, že vědí?” špitla Avani. Čekali na tržišti v hlavním městě Palfiatského baronátu. Sledovali sem Caradoca přes celý Kar-galhad a několik sousedních zemiček, párkrát unikl o vlásek.
    “Co?” zeptal se stejně tiše, jako mluvila ona. Z místního jazyka ovládali jen obecné fráze, nechtěli být nápadní.
    “Že jméno jejich města znamená v rifasštině ‘opevnění z písku’. Nevědí, viď? Jak by mohli!”
    Přikývl. Rifasština byla na kontinentu dávno zapomenutým jazykem.
    “Pane!” zatahal jej za rukáv páchnoucí žebrák.
    Odehnali by ho - kdyby nemluvil rifasky.
    “Utekl!” šeptal překotně. “Ale už vyrobil keriakt!”
    Leokastis zavřel oči. Dokud se s ním nesetkají osobně, nebudou vědět jaký…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Město nad Seinou

    Úvodní poznámka: 

    Dnes opět něco málo o Karlovi.
    (A po včerejšku opět docela "civilně").

    Volně navazuje na drabble “Vliv babičky Treschlové” (http://www.sosaci.net/node/29816). Karel se stal ředitelem pražské filiálky francouzské firmy s luxusními látkami - a tím pádem jezdí často do Paříže. Kromě obchodních záležitostí mu tam ovšem zbývá čas i na něco jiného. Třeba na poznávání pamětihodností. Anebo na ještě něco úplně jiného…

    Paříž, září 1920

    Drabble: 

    “Nádherné, viďte,” ukázala černovláska na majestátní bílou stavbu.
    Karel přikývl. Montmartre měl svébytnou atmosféru. “Dáme si kávu?” Ukázal k blízké kavárničce.
    “Ráda!”

    “Byl jsem potěšen, že jste přijala mé pozvání.”
    “Poslal jste mi třikrát nádherné květiny, k posledním lístek, že se chcete setkat. Tomu nešlo odolat! Byla jsem na vás zvědavá,” mrkla na něj trochu rozpustile.
    Pousmál se. O její kráse věděl dlouho, jak příjemnou společnicí je, zjistil teprve dnes odpoledne. “Kdy vás příště uvidím, mademoiselle Marléne?”
    “Dnes večer se nepřijdete podívat?”
    Byla zklamaná? “Jistěže přijdu.” Přitáhl si její ruku ke rtům, aby ji políbil. “Ale myslel jsem osobnější setkání.”

  • Obrázek uživatele Arenga

    Doplňující informace II

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu

    navazuje na drabble "Doplňující informace" (http://www.sosaci.net/node/30119)

    Drabble: 

    “Toho Caradoca, znáte ho?”
    Avani kývla. “Je mistrem půlkruhu. Jeho živly jsou voda a vzduch.”
    “Podle všeho patří k proticísařské opozici,” doplnil jejich hostitel. “Musí mít někde na jihu spojence. Kar-galhad bude chtít opustit co nejdřív. Dokáže sám vytvořit keriakt?”
    “Předpokládám, že ano,” odvětila Avani.
    Leokastis mlčel. Proticísařská opozice! Do čeho se to zapletl?! Toužil po návratu domů. Jenže nemůže, dokud nepřinese esenci nebo keriakt - znak, který je nositelem moci. Bude s tím ten parchant spěchat nebo počká, až bude mít klid?
    Avani na něj pohlédla. “Není z těch, co chodí s bubnem na zajíce,” podotkla.
    Caradoc byl její strýc.

    Závěrečná poznámka: 

    Chodit s bubnem na zajíce = počínat si ukvapeně, hloupě (to jsem si vygooglila, to není z mé hlavy :-) /Mimochodem jsem taky vygooglila, že se podobně jmenuje oceňovaný rumunský román, ale ten neznám/.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Procházka kolem řeky

    Úvodní poznámka: 

    Krásovi jezdí na prázdniny na letní byt, pronajímají si vilku v blízkosti Prahy. Děti zde přebývají jen s maminkou, tatínek za nimi jezdí na sobotu a neděli.
    Leopoldině je šest, Karlovi deset, Doramo patnáct, Cosette je sedmnáctiletá.

    Nedaleko Prahy, červenec 1907

    Drabble: 

    Jdou procházkou kolem řeky, dívky v bílých šatech, pak mamička, poslední Karlík. Vzduch vonící létem rozráží bzukot včel, řeka se vlní krajinou jako modrá stuha, vytváří slepá ramena, zákruty, tůně. Poblíž splavu tancuje v kolečku skupina vesnických děvčat.
    “Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati, až polezeš z vody ven!” zpívají zvesela.
    Poldýna po nich zvědavě pokukuje, nejraději by se přidala. Vedle ní kráčející Doramo však strne. Chytí za ruku nejstarší sestru, mluvit nemusí.
    Cosette spěchá k matce.
    “Odveďte ty hlupačky pryč!” přikáže okamžitě paní Krásová. “Utíkejte!”

    Nazelenalá hlava se z vody vynoří jen do úrovně očí.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Doplňující informace

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu

    Přímo navazuje na drabble "Nečekaná pomoc" (http://www.sosaci.net/node/29966).

    Drabble: 

    “Očekával jste nás?” Leokastisovi málem zaskočilo. “Jak to?”
    “Císařský zmocněnec, samozřejmě,” odpověděl klidně Eyssal.
    Hleděli na něj jako na zjevení.
    Pousmál se. “Zprávu, že se tady objevíte - protože cestou na jih nemůžete jinak - přinesl zhruba před týdnem. Nevěděl ovšem přesně, kdy dorazíte. O vašem úkolu mi něco pověděl, ale stále jsou bílá místa, která bych potřeboval doplnit.”
    “Císařský zmocněnec? To je…?” vyslovila Avani, co zajímalo oba.
    “Vy nevíte? Císařští zmocněnci jsou cestovatelé na kontinent. Kurýři, kteří nám ostatním přinášejí pokyny.”
    Nám ostatním? V tu chvíli si Leokastis uvědomil, že Rifas není ani zdaleka tak izolovaný, jak si celý život myslel.

    Závěrečná poznámka: 

    P.S. O správném skloňování jména Leokastis jsem ochotná diskutovat. Nejsem si sama úplně jistá, jestli je to takhle v té formě, která by se mi úplně líbila...

  • Obrázek uživatele Arenga

    Vzor hodný následování

    Úvodní poznámka: 

    Již několikrát bylo řečeno, že sester Krásových je pět. V uplynulém týdnu se však objevily jen čtyři: nejstarší Marie Cosette (ta učitelka), druhorozená Dora Monique zvaná v rodině Doramo (ta intelektuálka), čtvrtá Leopoldina - také má druhé jméno francouzské, zatím nepadlo, ale je to Vivian (ta, co se seznámila s legionářem Tadeášem) a nejmladší Hana Élisabeth zvaná Anabet (ta, co čte sestrám bez dovolení myšlenky).
    Dnes se mozaika doplní o třetí sestru, Antonii Louisu.

    Praha 1906-1911

    Drabble: 

    Antonii Louisu Krásovou fascinoval zeměpis. Nad mapami a různými cestopisy proseděla celé hodiny.
    Když ve dvanácti letech řekla s vážnou tváří rodičům: “Mým vzorem jest paní Růžena Holubová,” ani je to nepřekvapilo.
    Když si o rok později začala s vdovou po slavném cestovateli dopisovat, nepřekvapilo je to.
    Když v patnácti uměla nejen česky, německy a francouzsky, ale také obstojně anglicky a srbochorvatsky, byli spíš potěšeni než překvapeni.
    V šestnácti se začala zajímat nejen o medicínu, ale i o preparování ptáků a drobných živočichů. Což, pravda, poněkud překvapivé bylo.
    “Chci se naučit střílet,” řekla v sedmnácti.
    Okolo stolu zavládlo ohromené ticho.

    Závěrečná poznámka: 

    Koho by zajímalo, kdože to byl vzorem Antonie Louisy, můžete nahlédnout tady (https://www.holubovomuzeum.cz/historie/ruzuna-holubova) nebo tady (https://brno.rozhlas.cz/galerie-zenskych-osobnosti-ruzena-holubova-6452267).
    Fascinující osobnost, že?

  • Obrázek uživatele Arenga

    Nečekaná pomoc

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu

    Navazuje na "Na cestě" (http://www.sosaci.net/node/29851).

    Drabble: 

    Měl krásný sen: byl znovu malý, choulil se v bezpečí měkké mateřské náruče.
    Když se vzbudil, Avani na něj hleděla smutnýma hnědýma očima. Okolo nich šeredné kar-galhadské město.
    “Všichni bychom občas rádi byli znovu dětmi,” špitla. “Aby se o nás někdo postaral, ukázal správný směr…”

    Toho dne je na ulici oslovil neznámý muž. Byl oblečen jako místní, mluvil však bezchybnou rifasštinou, pozval je do svého domu.
    Leokastis váhal. Mají důvěřovat? Avani však nenápadně přikývla.

    Jmenoval se Eyssal. “Konečně jsem vás našel,” řekl s úsměvem, když jim nechal připravit lázeň a chutnou večeři. “Dostal jsem zprávu, že přijdete. Očekával jsem vás.”

  • Obrázek uživatele Arenga

    Drobné svízele sdíleného pokoje

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na drabble Stále Žluté lázně (http://www.sosaci.net/node/28894) u něj pak odkazy na předchozí - Žluté lázně (1-3).
    Kromě Leopoldiny se dnes setkáme i s nejmladší ze sester Krásových, Hanou Élisabeth, v rodině někdy nazývanou Anabet, je jí necelých šestnáct.

    Praha, začátkem prosince 1920

    Drabble: 

    Leopoldina se před spaním česala, mladší sestra Hana seděla na posteli, pažemi si objímala kolena, zpytavě ji pozorovala. “Takže už sis s ním dávala hubičky?”
    “Vůbec nevím, o čem mluvíš,” zalhala nepřesvědčivě, rudá až za ušima.
    Hana se usmála naprosto nedětsky. “S tím tvým legionářem přece.”
    Zase jí četla myšlenky! Kolikrát jí říkaly, že bez dovolení by to sestrám dělat neměla!? “Nic ti do toho není!” zasykla. “Věnuj se raději těsnopisu!”
    “Možná i něco víc než hubičky?” vyptávala se zvědavě. “Hladil tě?”
    “Anabet!” okřikla ji.
    “No a co?” pokrčila rameny. “Myslíš, že o tom nic nevím? Nejsem už malá, Poldýno.”

    Závěrečná poznámka: 

    V minulých drabble jsem se dotkla vzdělání sester Krásových. Nejmladší Hana studuje na Českoslovanské akademii obchodní v Resslově ulici, kde dívky studovaly od školního roku 1906/07 - proto ten těsnopis.

    Mimochodem, jen pro doplnění souvislostí - pokud je tu náhodou někdo, kdo četl v Mlokovi moji povídku Cizinec, tak Hana je maminka Elišky a tedy prababička Loly, Šorše a Heleny. Leopoldina je maminka Františky.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na cestě

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu

    navazuje na drabble "Obyčejná lidská chyba" (http://www.sosaci.net/node/29693)

    Drabble: 

    Když Leokastis se svou ženou Avani prošel průsmykem do Kar-galhadu, očekával, že za horami bude jiný svět. Nezmýlil se. Pomyslel si, že Rifasané dělají dobře, že se už dlouhá staletí izolují!

    Byli tu cizinci, neznali jazyk ani zvyky. Zásoby, které přinesli s sebou, jim došly během týdne.
    Jediným pozitivem bylo, že zachytili stopu toho zrádcovského zloděje Caradoca.
    Dle očekávání mířil na jih.

    Ztratil se jim v prvním větším městě. Jmenovalo se Hiristrad - či nějak podobně.
    Zoufalství se jim stalo denním chlebem.
    “Arténis!”
    Leokastis strnul. Kdo by ho tady mohl oslovit jako přítele? Rifasky?!
    “Pomohu vám,” řekl muž. “Pojďte, bydlím nedaleko.”

    Závěrečná poznámka: 

    (zatím to celkem padá, uvidíme, co bude dál)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Vliv babičky Treschlové

    Úvodní poznámka: 

    Je po první světové válce, Karel Krása se vrátil z fronty, nějaký čas mu trvalo plné zotavení z válečných útrap a doléčení zranění na noze. Následně hledá své místo v životě, jeho otec by jej rád viděl jako právníka, advokáta, který po něm jedno převezme praxi, ale tuto životní dráhu Karel zavrhl již dávno (a šel studovat na reálku, nikoli na gymnázium). Karel se zajímá o architekturu - lákal by jej také obchod a cestování. Sandrine Marie Treschlová, Karlova babička z matčiny strany, sny a touhy svého jediného vnuka dobře zná. A rozhodne se příležitost trochu popostrčit…

    Věnováno mile_jj, která se zajímala, co vlastně bude dělat Karel po válce.

    Praha, srpen 1919

    Drabble: 

    Babička jej políbila na obě tváře. Byla ztělesněním pravé dámy, bílé vlasy sčesané do drdůlku, batistové fiží ozdobené stříbrnou broží. Ačkoli uměla obstojně česky a celkem dobře německy, vždy s nimi mluvila svou mateřštinou: francouzsky: “Už na tebe čekáme, mon chéri!” Hned jej vedla do parádního pokoje.
    “Můj vnuk Karel Adrien Krása,” představila jej šedivějícímu gentlemanovi. “Pan Louis Beauchamp z Paříže.”

    “Obchoduji s luxusními látkami,” vysvětloval pan Beauchamp. “Plánuji v Praze otevřít filiálku. Sháním někoho schopného, mladého, hovořícího perfektně česky i francouzsky.”
    Babička se vřele usmála. “Shodli jsme se, že budeš ideální!”
    “Chci vám nabídnout pozici svého zástupce, pane Kráso.”

  • Obrázek uživatele Arenga

    Volíme kandidáty národní fronty

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu

    Vzhledem k tématu to úplně svádí k docela velkému skoku v čase, na druhou stranu to myšlenkově trochu navazuje na včerejší drabble "Starostlivý bratr" (http://www.sosaci.net/node/29491).

    Hrdinkami dnešního drabble jsou dvě nejstarší sestry Krásovy, Marie Cosette a Dora Monique, neboli Doramo. Obě jsou již starší dámy, Cosette je 64, Doramo 62 let. Právě sedí v nádražní čekárně a čekají na vlak.

    Praha 26. listopadu 1954

    Drabble: 

    “Hlasujeme pro další rozkvět naší vlasti! Tak, jak budeme dnes pracovat, tak se budeme zítra mít!” křičely titulky Rudého práva, které četl muž na protější straně čekárny.
    Bože, Cosette, takové kecy!
    Pohladila mladší sestru konejšivě po předloktí. “Vlak jede za čtvrt hodiny.”
    Víš, co mi včera řekla ta ludra Málková odnaproti? Že dá svůj hlas pro štěstí lidu. Že prý nebylo jasnějších dnů v životě Československa, než jsou dnešní. Že ve svorné jednotě zvítězíme. Vymytý mozek!
    Cosette slabě vzdychla, souhlasně přikývla.
    Jako mladá jsem bojovala za volební právo pro všechny. Ale řeknu ti, někteří by ho snad radši mít neměli.

    Závěrečná poznámka: 

    Citáty z Rudého práva jsou autentické (a i to, co říkala soudružka Málová, jsou citáty z Rudého práva, též autentické). Volby do Národního shromáždění se toho roku konaly 28.11.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Obyčejná lidská chyba

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na drabble "Obstát v nelehkých časech..." (http://www.sosaci.net/node/29647).

    Trochu se rozkryje, k čemu vlastně má být ta esence, za jejíž odcizení (díky, Erendis!) je Leokastis odpovědný. A proč je za to vlastně odpovědný.

    Drabble: 

    Z císařova rozkazu - vlastně to nařídil císař mrtvý již několik stovek let, ale rozkaz stále platil - byly esence nutné k výrobě keriaktů přísně hlídány. Nejen lidskými strážemi, ale hlavně zvláštními zámky, které se daly otevřít pouze hesly.
    Leokastis zajišťoval jejich pravidelnou změnu - o půlnoci a v poledne - a náležitou obtížnost. První nebyl problém. Druhé trestuhodně zanedbal. Podlehl klamnému dojmu, že obezřetnost je zbytečná námaha. Dvě stovky let se přece nic nestalo…
    Jedno odpoledne změnilo všechno.
    Pachatel byl zahlédnut, nikoli chycen.
    Urychleně opustil Rifas - Leokastis musí za ním. Za každou cenu nalézt keriakt, který bude vytvořen. Přestože nemá tušení, jak vypadá…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Obstát v nelehkých časech...

    Úvodní poznámka: 

    Bez bodu.

    Navazuje na http://www.sosaci.net/node/29389.

    Drabble: 

    Leokastis padal únavou.
    “Jsi hrdina!” řekla mu jeho žena.
    Hrdinství byl ovšem ten úplně poslední pocit, který zakoušel.
    První byla marnost.
    Další v řadě přešlapovalo znechucení. Kar-galhad byl neuvěřitelně zaostalý, Oriad s Laciniií si stály jen o fous lépe. Tolik toužil po návratu domů! Do Rifasu!
    Jenže vrátit se nemůže. Ne dokud nedokončí úkol, dokud císaři nepřinese keriakt.
    “Sám si za to můžeš, Leokastisi,” pravil tehdy jeho strýc. Měl moc i prostředky uchránit jej před vypovězením. Ale neudělal nic. Prý musí napravit, co zavinil, když svou nedbalostí umožnil odcizení esence.
    Avani šla s ním.
    Z její strany to hrdinství bylo.

    Závěrečná poznámka: 

    Vyjde-li téma, dané bude i nějaké to pokračovaní...
    Díky všem čtenářům za jejich přízeň :-)

    Mimochodem, přítomní právníci, stále se mi plete zcizení a odcizení, které je to správné slovo pro to, když někdo něco ukradne?
    Za osvětlení předem děkuji, snad si to už konečně zapamatuji :-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Na cestě za pomstou

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.

    Přemýšlela jsem, jak tohle téma pojmout, možností by bylo celkem dost, ale nakonec jsem se rozhodla, že trochu vykradu sama sebe. Následující kousek je trochu upravený (krátila jsem že 150 slov) úryvek z mojí povídky Mstitel (vloni se umístila v soutěži O dračí řád, tak doufám, že bude časem někde veřejně k přečtení)
    Jestli jsou vám někomu některé postavy trochu povědomé, tak pro oživení můžete kouknout na tohle predloňské (Sny, v nichž přicházejí mrtví - http://www.sosaci.net/node/20825) a tohle loňské drabble (Deset tisíc - http://www.sosaci.net/node/25654).

    Arminovi ze Starmelu je v tomto drabble 17 let a vypravil se se svými muži za hory, aby našel muže, který před několika lety zabil jeho staršího bratra.

    Drabble: 

    Do útoku zbývalo několik hodin. Spát Armin nechtěl. Pozoroval hvězdy, přemítal, že za pár hodin naplní přísahu složenou u otcovy rakve.
    Po chvíli stejně zdříml, dokonce se mu zdály sny. V posledním spatřil Thelfa-Sörena. Viděl i sebe a chtěl se bratra konečně zeptat, co mu pořád chce - jestli pomstu, brzy ji dostane!
    Promluvit však nedokázal. Jako by měl jazyk přilepený k patru, nezmohl se na víc než neartikulované huhlání.
    Thelf-Sören mu položil ruku na rameno. „Ví o tobě,“ pravil naléhavě. „Vstávej, spáči,“ šeptl, vzápětí se jeho tvář rozplynula v mlze.
    Armin procitl.
    Tohle nebyl obyčejný sen.
    Vždyť mrtví neznali čas...

  • Obrázek uživatele Arenga

    Večer před útokem

    Úvodní poznámka: 

    Italská fronta, květen 1918

    Drabble: 

    “Co tu sedíš tak sám?” přisedl vedle Karla menší podsaditý muž v uniformě se svobodnickými výložkami. “Nemáš cigaretku?”
    Mlčky mu podal, sám si taky zapálil. Doma nekouřil, to se naučil až na frontě.
    “Poženeme zítra do útoku, Josefe?” zeptal se příchozího. Vlastně to možná ani vědět nechtěl. Bylo lepší nemít strach předem.
    “Asi jo,” kývl Josef a vyfoukl obláček kouře. “Co naděláme, mladej! Musíme se k tomu postavit, jak nejlíp umíme.”
    Karel potáhl z cigarety. Obdivoval jeho odvahu. Tenhle Josef Färber, obyčejný cihlář z jihočeského Mrakonínku, byl opravdový hrdina! Do útoku hnal beze strachu, když museli ustupovat, šel vždycky poslední…

  • Obrázek uživatele Arenga

    Kde nejsou jiné, je jediná královnou

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.

    Pokud sledujete drabblata o Gidonovi Redarském, tak tohle k nim nepatří. Ale, jak doufám, za nějaký čas se to třeba propojí...

    Drabble: 

    Jediná pozemní cesta vedla do Rifasu skrze pečlivě hlídaný horský průsmyk. Jinak byla země dostupná pouze po moři - což byla cesta jednodušší jen zdánlivě. Pobřeží, povětšinou skalnaté, bylo střeženo a jediný pořádný přístav, Aronartis - skutečná brána k moři -, cizí lodě zkrátka nepřijímal.
    Rifas byl izolovaný, celá dlouhá staletí dobrovolně izolovaný, se vším, co to znamenalo. Rifasané přece nikoho nepotřebovali, vystačili si sami, sami si tento úděl vybrali.
    Leokastis byl hrdým Rifasanem. Nikdy by si nedokázal představit, že bude chtít, moci či muset žít kdekoli jinde.
    Ani v tom nejbláznivějším snu!
    Jenže pak byl i se svou ženou vyveden průsmykem. Nedobrovolně…

    Závěrečná poznámka: 

    Ano, závěr je otevřený. Záměrně. Doufám, že budu moci v příštích tématech navázat.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Vzdělání jen pro někoho

    Úvodní poznámka: 

    V rodině Krásových vyrůstá pět dcer. Zatímco v prvních letošních drabble z tohoto "Čajového cyklu" (drabble Žluté lázně) vystupovala převážně čtvrtá z nich, Leopoldina, a včera jsme nakoukly do minulosti nejstarší Cosette, dnes bude drabble věnované druhorozené. Původně jsem tuhle vsuvku neplánovala, ale znáte to… ono nějak samo. Vzhledem k tomu, že se tato slečna v příběhu ještě nepochybně objeví, nebude si ale špatné o ní něco povědět.

    Praha 1911

    Drabble: 

    “Tatínku?” dceřin hlas zněl nejistě.
    Doktor Norbert Krása zvedl oči od novin. S čím přichází jeho druhorozená?
    “Tatínku, povolíte mi studovat?”
    Překvapeně zamrkal. “Už přece studuješ.” Vzdělání syna bylo samozřejmostí, i dcery však nechal vybrat si vlastní cestu. Doru Monique čekala za pár měsíců maturita na Minervě.
    “Já… chtěla bych…”
    Takhle plachá obvykle nebývala. Mlčel a čekal, co řekne. Ale vlastně to uhodl. Královnou cest za vzděláním byla univerzita.
    “Chtěla bych studovat dál,” vyhrkla. “Práva, jako jste studoval vy!”
    Jak by byl rád! Jenže tohle nebylo v jeho moci. Právnická fakulta jeho chytrou a neobyčejně talentovanou dceru ke studiu nepřijme…

    Závěrečná poznámka: 

    Dora Monique, v rodině nazývaná Doramo, zvolí nakonec po poradě s otcem studium na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, která dívkám umožňovala řádné studium již od roku 1897 (kromě filozofické fakulty přijímaly studentky v té době pouze fakulty lékařské a farmaceutické, a to od roku 1900). Studium literatury a jazyků úspěšně zakončí promocí v roce 1915.

    Soukromé dívčí gymnázium Minerva, první svého druhu v Rakousku-Uhersku, fungovalo od roku 1890. Právo veřejnosti získala Minerva až roku 1908, do té doby musely absolventky skládat maturity na státních gymnáziích, teprve od roku 1908 mohly maturovat přímo na Minervě.

    Právnická fakulta začala přijímat dívky k řádnému studiu až roku 1918. První absolventka promovala roku 1922.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Okamžik prozření

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.

    Navazuje na drabble "Nepřeberně možností" (http://www.sosaci.net/node/29094), "Otázka motivace" (http://www.sosaci.net/node/28882) a "Jed nebyl potřeba" (http://www.sosaci.net/node/28780).

    Drabble: 

    “Zabil jsem tři lidi, nestačí to?” skoro křičel, málem zapomněl, s kým mluví. Vlastně nebyli jenom tři, ale na tom nezáleželo…
    “Zabil jsi tři, jednoho trochu omylem, dva z nich byli však mí milovaní synovci, oriadští princové…” Merwionis z Welhelinu pateticky vzdychl. “Drahý chlapče! Myslíš, že bys z toho vyvázl živ, kdybych tě nechránil? Ale já tě budu chránit, neboj se,” ujistil jej. “Budeš-li mi věrný, nikdo se nic nedozví. Kdyby se mi ale náhodou něco stalo… mám dobrého přítele, kterému jsem svěřil zapečetěný list. Měl bys doufat, že budu žít hodně dlouho,” usmál se sladce.
    Gidon polkl na sucho.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Slečna učitelka

    Úvodní poznámka: 

    V minulém drabble jsme se dozvěděli něco o Karlově minulosti (http://www.sosaci.net/node/28957). Dneska trochu do minulosti Cosette. Oba se objevili v tomto drabble ze Žlutých lázní (http://www.sosaci.net/node/28894).

    Praha 1912

    Drabble: 

    Tři bílé halenky, tři bleděmodré, tři dlouhé tmavé sukně, devět kapesníků…
    Paulína Krásová pozoruje plnící se kufr nejstarší dcery. Marii Cosette je dvacet dva let. Paulína chápe její touhu osamostatnit se. Ví, že se o sebe dokáže postarat. Je hrdá, že má vlastní zaměstnání: úspěšně složila zkoušku způsobilosti, stane se učitelkou na dívčí měšťanské škole. Přesto je Paulíně těžko u srdce - Klatovy jsou tak daleko!
    Netuší, jak šťastná tam Cosette bude.
    Netuší, že za rok se zasnoubí s důstojníkem od dragounů.
    Netuší, že za dva roky vypukne válka.
    Netuší, že za tři roky se Cosette vrátí domů. Nikdy se nevdá.

    Závěrečná poznámka: 

    Ještě poznámka na okraj: pokud by se Cosette byla provdala, musela by jako učitelka samozřejmě skončit. Povinný celibát učitelek totiž platil až do roku 1919.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Nepřeberně možností...

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.

    Souvisí s včerejším drabble "Otázka motivace" /http://www.sosaci.net/node/28882/.
    Aneb úpadek Gidona Redarského v přímém přenosu - a vysvětlení, jak se dostal do té lapálie, do které se dostal.

    Drabble: 

    Měl jméno i majetek, dědictví po otci nabízelo nepřeberně možností. Ženit se samozřejmě nechtěl. Na pokračování rodu bude času dost. Ne, že by se obdivu žen vyhýbal, to chraň! Ale na to, aby se usadil, měl moře času. Proč ztratit svobodu už sedmnáctiletý?
    Pořídil si drahé obleky, boty, pár fešných klobouků. Věnoval se obvyklým mužským zábavám. Víno, kostky a karty byly němými svědky jeho úpadku. Děvky tak úplně němé nebyly. I když raději měl vždycky ty, které mlčely…
    První směnky splatil svým věřitelům snadno.
    Za ty poslední platil věčnou ztrátou svobody.
    Kdyby to byl věděl, raději by se tenkrát oženil.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Památka na vojenská léta

    Úvodní poznámka: 

    Takže drabble o Karlovi (viz http://www.sosaci.net/node/28894), dříve než jsem sama čekala.

    Drabble: 

    Karel se probudil do tmy, ve zmrzačené noze nepříjemnou křeč. Posadil se, opatrně začal masírovat ztuhlý sval.
    Zasykl bolestí.
    “Budete s tím mít trable celej život,” řekl mu v lazaretu lapiduch. “Buďte rád, že jste o tu haksnu nepřišel. Moc nescházelo.”
    Vlastně mu ta slova pomohla. Začínal ztěžka, když se však vrátil domů, dokázal už chodit bez hole.
    Křeč konečně povolila. V přicházejícím svítání pohlédl na jizvu. Údajně výbuch granátu. Ale střepinu v noze - ani jinde - prý žádnou neměl. Zkrvavená uniforma barvy štičí šedi, přilba a plynová maska byly němými svědky toho, co se doopravdy stalo. Karel sám to nevěděl.

    Závěrečná poznámka: 

    Časově nemusí být přesně zařazené, kdykoli po lednu 1919, kdy se vrátil domů z války.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Stále Žluté lázně

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.

    Zatím stále přímo navazujeme (stále Praha, stále léto 1920), předchází toto drabble: http://www.sosaci.net/node/28770.

    Drabble: 

    „Kdes byla?“ mračil se starší bratr.
    „Plavat přece. Jsme na plovárně.“
    „Plavat! Trochu daleko, nemyslíš?“
    Doufala, že nic neviděl. Usmála se.
    „Nezkoušej to,“ zavrčel. „Na mne tohle neplatí.“
    „Nemluv se mnou jako s malou. Je mi devatenáct.“
    „Právě! Mamička žádala, ať na vás obě dohlédnu.“ Stočil pohled k druhé sestře, té nejstarší.
    Cosette se zatvářila více než shovívavě. “Děkuji, Karle,” řekla se svou typickou vlídností. Nech ho, neoponuj mu. Potřebuje si připadat užitečný.
    Nepřekvapila ji. Sestry Krásovy spolu běžně hovořily v myšlenkách.
    Co to bylo za mládence, Poldýno?
    A jéjé! Zdálo se, že Cosette na rozdíl od Karla viděla všechno…

    Závěrečná poznámka: 

    Nejstarší ze sester, Cosette, i bratr Karel, se objevili již v tomto drabble: http://silenesuple.blog.cz/1712/prosincove-plneni-slibu-vanoce-1918.
    Leopoldina je čtvrtá ze sester, o tři roky mladší než Karel, o jedenáct let mladší než Cosette.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Otázka motivace

    Úvodní poznámka: 

    Pro pochopení kontextu doporučuji nejprve přečíst drabble “Jed nebyl potřeba” (http://www.sosaci.net/node/28780).

    Drabble: 

    Musel riskovat. Všechno nebo nic. Svoboda nebo popraviště pro vraždu čpící velezradou…
    Dlužil totiž už příliš mnoho a pan Merwionis z Welhelinu, bratr knížete Gaela, nabízel štědře otevřenou dlaň. Navíc, jak záhy zjistil, koupil většinu těch zpropadených směnek.

    Když Gidon splnil jeho přání - až příliš podobné rozkazu - myslel, že má vyhráno. Doufal, že získá volnost, bude moci odejít. Daleko z Citadinu! Opustí Oriad, začne znovu. Nebylo mu souzeno. Směnky před ním Merwionis sice spálil všechny do jedné, držel jej však v šachu tisíckrát nebezpečnějším tajemstvím.

    Gidon musel splnit další jeho přání.
    Přání, které mělo jeho pánovi uhladit cestu k trůnu.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Jed nebyl potřeba

    Úvodní poznámka: 

    Chtěla bych letos psát i Starmel, zatím neuvažuju o žádné ucelenejší sérii, ale uvidíme, jak to vyjde. Následující drabble volně souvisí s Éseldskou sérii, kterou jsem psala vloni, jen se podíváme trochu dál do minulosti. A ano, začneme trochu drsněji.

    Drabble: 

    Pohlédl na růžové bublinky, místo, kudy z plic utíkal vzduch – otvorem pod levou paží, který v těle korunního prince Legeldena vyrobil svou dýkou. Pro jistotu ji nechal napustit jedem. Bodl však dobře, jistou, pevnou rukou. Jed nebyl potřeba.

    Gidon věděl, že musí zmizet a že to musí udělat rychle. Princ dodýchával, pomoci už mu nebylo. Vina padne na ergelindské, nevadí, že jejich průzkumný oddíl je dosud za kopcem. Jeho samého tu ovšem nikdo nesmí vidět.

    Jenže viděl. Wilden z Norivaru, princův přítel.
    Blahoslavená rychlosti!
    Norivarského výkřik odumřel. Klesl s dýkou v srdci, bezhlesý vedle knížecího syna.
    Jed znovu nebyl potřeba.

    Závěrečná poznámka: 

    Souvislost s Éseld viz drabble Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného (http://www.sosaci.net/node/23708) a Jen se trochu pobavit (http://www.sosaci.net/node/24495).
    S tímto drabble pak volně souvisí i toto drabble napsané v rámci akce 4D na téma "Prašivé pryšce"

    Jedna vražda nestačí


    "Paliatsky prýšč, oreladsky dávivec," vysvětloval apatykář. "Je to taková prašivá rostlinka: v malém množství léčí, ve větším… zvracení, hnačka, blouznění, křeče, nadměrné pocení, třas, motolice…"
    "Působí pomalu anebo rychle?" zajímal se Gidon.
    "Spíš pomalu."
    "Děkuji." Nůž na rozdíl od dávivce působil rychle. Nepotřeboval, aby to apatykář vykládal i někomu jinému.

    O měsíc později zemře oriadský korunní princ Erendias během epidemie černé horečky. Stejně jako stovky dalších obyvatel hlavního města bude trpět průjmem, zvracením, blouznivými stavy a svalovými křečemi.
    Nikoho nenapadne, že on černou horečku nedostal.
    A Gidon netuší, že dal svému "mecenáši" do rukou další trumf, jímž ho bude vydírat.


    Erendias byl mladší bratr oriadského prince Legeldena, s nímž byla Éseld zasnoubená. Dlouze jsem o tom přemýšlela, ale nakonec mi to dost logicky sedlo do příběhu: věděla jsem, že Erendias stál v cestě, věděla jsem, že ho z ní kdosi nejspíš odstranil (jinak by ta epidemie přišla zatraceně vhod), tušila jsem i kdo, jen jsem nevěděla, jak přesně to udělal. A ano, psát Starmel na tohle téma byla docela výzva ;-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Žluté lázně (3)

    Úvodní poznámka: 

    Takže ještě jeden kousek - přímo navazuje na http://www.sosaci.net/node/28760 - pokud půjdou dobře témata, tak další během dubna ;-)

    Stále Praha, stále léto 1920.

    Drabble: 

    Plavali spolu, povídali si, smáli se. Tadeáš se cítil uvolněně jako už dlouho ne, prvotní ostych i obavy z neobratné konverzace byly pryč. Dobře, že ho kluci z Legií vytáhli ven! Doma by jen koukal do zdi. Jeho nová známá – Leopoldina, jak se mu představila – měla pravdu: občas bylo dobré trošičku utéct.

    Poznala, že se tomu příjemnému mladému muži líbí. Těšilo ji to, také se jí líbil. Bylo by snadné podsunout mu myšlenku, aby ji pozval do cukrárny. Díval se jí přímo do očí, stačila trocha soustředění. Uměla to dobře.
    Jenže svou schopnost nezneužívala. Neudělá to!

    Nakonec ji pozval stejně.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Žluté lázně (2)

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/28748
    stále Praha, léto 1920

    Drabble: 

    Dříve považoval vltavskou vodu za chladnou, dnes mu nepřišla. Nejspíš se během vojenských let otužil. Plaval, potápěl se, nechal se jen tak nadnášet a koukal na nebe. Kluci měli pravdu: bylo skvělé užít si ždibec volnosti a bezstarostnosti.
    „Poplavete-li ještě kus dál, nabere vás parník,“ ozval se kus od něj pobavený hlas.
    Otočil se. Ve vodě z ní viděl jen hlavu v koupacím čepci, pod který si nastrkala dlouhé vlasy. Byla hezká.
    „Nezatoulala jste se trochu daleko od bazénu dámského oddělení?“ S hořkostí si pomyslel, že úplně odvykl jen tak mluvit s děvčaty.
    Zasmála se. „Občas je dobré trošičku utéct.“

  • Obrázek uživatele Arenga

    Čajový cyklus

    Čajový cyklus (dříve jsem používala název Magie černého čaje), je jistý rámec, v němž se odehrávají některé moje povídky. Nejedná se o originální svět, všechno se v podstatě děje v realitě doby od druhé poloviny 19. až do počátku 21. století (převážně v prostředí naší vlasti), je to však realita trošku posunutá, neboť zde jsou přítomné jisté řekněme věci, které v běžném životě nezažíváme (mnohdy člověk dodá: naštěstí). Všechno se točí kolem jedné rodiny, jejíž příslušnice jsou nadané neobvyklými schopnostmi, přesnější rodinné vztahy budu uvádět pro přehlednost přímo u jednotlivých drabble.

    Součástí Čajového cyklu je povídka Cizinec (Mlok 2017), další dvě povídky mám aktuálně v soutěžích, takže o nich mluvit nemůžu ;-)
    Patří sem i toto o Vánocích uveřejněné tripple drabble: http://silenesuple.blog.cz/1712/prosincove-plneni-slibu-vanoce-1918
    a také drabble Advokátka ex offo, uveřejněné v listopadu 2017 (http://silenesuple.blog.cz/1711/citlive-zasnezeny-listopad).

  • Obrázek uživatele Arenga

    Žluté lázně (1)

    Úvodní poznámka: 

    Praha, léto 1920

    Drabble: 

    Legionáři se do mladé Československé republiky vraceli přes půl světa. Tadeáš se nemohl dočkat! Čekalo jej však rozčarování, v rodném domě zakoušel nepříjemné pocity cizince. Dokonce ani s matkou (běhala kolem něj jako kvočna kolem kuřátek) nedokázal vést víc než povrchní rozhovory.

    „Pojď s námi, Tadeáši,“ zazubil se šikovatel Houska.
    Cosi zamručel, nechtěl. Navrátilci dostali repatriační dovolenou, prý na zotavenou – a klukům nepřišlo na mysl nic lepšího, než ji zahájit v pražských Žlutých lázních. Že prý je hezky, tak si to užijí, zaplavou si, budou na sluníčku…
    „Mám ti to dát rozkazem, bratře?“
    Věděl, že Houska žertuje, přesto nakonec šel.

    Závěrečná poznámka: 

    ano, bude to mít pokračování
    a ano, informace o fandomu doplním

  • Obrázek uživatele Arenga

    Budeme jedno

    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem dlouho váhala, které drabble dám do výběru, nakonec jsem se rozhodla, že nějaké starmelské (a Gusta půjde do e-knihy, ať je to spravidelivé). Z těch starmelských jsem nakonec vybrala toto, bylo na téma "Jsme tým", a to proto, že ho mám ráda a mám všeobecně ráda Thelfa-Sörena a taky proto, že tady je to propojení Éseldina příběhu se Starmely.
    Drabble je součástí seriálu, ale doufám, že bude fungovat i samostatně.

    Éseldin příběh.
    Následuje po "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708). Navazuje "Deset tisíc" (http://www.sosaci.net/node/25654).

    Drabble: 

    Drahá Éseld,
    nehněvejte se, prosím, že Vás tak nazývám již nyní. Rád bych Vám ta slova řekl osobně, leč zatím to není možné, tedy volím alespoň tuto formu, abych Vás pozdravil a ujistil Vás, že již nyní jste mi drahá. Těším se velice, až Vás spatřím, sevřu Vaši ruku ve svých a vtisknu do Vaší dlaně polibek symbolizující mou náklonnost. Muži mého rodu se tradičně žení v zimě, kdy jsou průsmyky zapadané. Ještě půl roku tedy, pak se stanete mou ženou a já Vaším mužem. Slibuji, že Vám budu stát vždy věrně po boku.
    V úctě a nejvyšší oddanosti

    Thelf-Sören
  • Obrázek uživatele Arenga

    Dalších 12 oblíbených

    Úvodní poznámka: 

    Další dvanáctka z drabblat, co jsem si vložila do oblíbených, tak nějak chronologicky. Některá drabble, která se mi hodně líbila, jsem ovšem nezařadila, protože jsem si oblíbila celé fandomy - viz můj první výběr (http://www.sosaci.net/node/28100).

    Závěrečná poznámka: 

    Vzkaz pro striggu: kdesi v hloubi komentářů (u některého staršího drabble z fandomu Praha 78) jsem zachytila informaci, že pocházíš z Vinohrad :-) Tak mi k tomu nejde nedodat, že i já jsem rodilá Vinohraďačka (z části od Rozhlasu), byť dneska na druhém konci republiky ;-)

    Vzkaz pro všechny: ještě jednou děkuju za skvělý měsíc. Budete mi chybět!

  • Obrázek uživatele Arenga

    Ještě jedna dvanáctka

    Úvodní poznámka: 

    Dvanáct drabble, která mě oslovila, protože jsou ze života anebo se mi „jenom“ hodně líbila:
    (seznam není vyčerpávající)

    Drabble: 

    Krásy a hrůzy čtení od Krakena (Kdo tohle nezná… fandím ti, Krakene, čti a piš dál!)
    Jdeme do toho od KattyV (Původně jsem vybrala jiné, ale už se tu objevilo, takže jsem výběr změnila – protože černá animovaná postavička na koštěti taky stojí za to ;-))
    Eso zasahuje od Kočičky (Ano, karty už nikdy nebudou, co bývaly)
    Mozkomoření od striggy (Úžasná hra s jazykem, tohle miluju.)
    SOS: eso es od Viktorky (Jo, taky doma máme miminko, Viktorko, já to moc dobře znám, a vždycky si na tebe teď vzpomenu, když mu říkám, jak je krásný.)
    Srpen – měsíc stolůvky od Eurydiké (Úžasný nápad!)
    Zbraň nezbraň od Regi (Hagrid má pravdu!)
    Bůh neběhá od Faoba (Ano, tohle mě hodně oslovilo. Čímž ještě jednou Faobovi děkuji.)
    Rušička od Umeko (Milé drabble s velmi vtipným závěrem.)
    Za hranicemi od Lee (Silné a dojemné.)
    ESO plné es od mily_jj (Poetická poušť Atacama a jako vždy úžasný doplňující komentář.)
    Když láska nestačí od Owlicious (Tenhle úhel pohledu mě nikdy předtím nenapadl, díky.)

  • Obrázek uživatele Arenga

    12x útok na bránici

    Úvodní poznámka: 

    Dvanáct drabblat, která byla náročná v tom, že hrozilo vzbuzení spících dětí (pokud jsem je četla v noci)

    Drabble: 

    (řazeno více méně náhodně)
    Sedm nazmar od Tory (jako nemám kočku, takže jsem se řehtala nahlas, no…)
    Lžička jako zbraň hrdinů? Literatura stojí před novou výzvou - od striggy (legendární drabble letošního ročníku! Doporučuji včetně komentářů.)
    Dodržujte vodní příměří! od Vinpikeho (úžasný kousek, taktéž doporučuji včetně komentářů)
    Balada o stroji strašlivém od Rebelky
    Málo klapek ještě jedno od Rebelky
    Osudné setkání od ef77
    Nevýchovně výchovné od HCHO
    Stařičký drak od Aplír (ten konec, ten konec!)
    Drama za ohradou od Čarodějnice
    O znavené makromolekule od Chrudoše Brkoslava Štýřického
    Kankán před tabulí od mily_jj
    Dopadeni od Mordomora

    Závěrečná poznámka: 

    seznam opět není vyčerpávající, smála jsem se samozřejmě i u jiných kousků

  • Obrázek uživatele Arenga

    Celé oblíbené fandomy

    Drabble: 

    Deset oblíbených fandomů, které jsem četla každý den:
    (řazeno abecedně)

    Bjørkhallen od Ioanniny – mám tenhle fandom opravdu ráda už od loňska, z letošních drabble mě asi nejvíce zasáhlo drabble Touha a naděje – za pozornost jich ale stojí mnohem víc

    Druhá smuténka od Jeřabiny – potěšilo mě, že příběh Anušky a Záboje má pokračování. Toto drabble je hodně silné: Lema sabachthani

    Hotel u devíti koček od Tory – úžasná drabble ze života domácnosti s kočkami, mnohá velmi, velmi zábavná, například starosti malého černého kocourka Není to vůbec jednoduchý, abyste věděli

    Novinky ze světa sportu od eliade – originální, nápadité a nesmírně vtipné – jeden z mnoha oblíbených kousků je třeba Koalí služba

    Opravnik oblíbených otištěných omylů od Čarodějnice – spousta, spousta legrace celý duben! Vizte například: Kuřátko v obilí

    Paměť rozdrcená na štěrk od Kytky - můj absolutní letošní favorit mezi všemi seriály! Doporučuju číst od začátku až do konce. Líbilo se mi vše, hodně třeba toto: Tma padá na sad

    Pět pokladů od Xantina – objevila jsem je až v druhé půlce dubna, ale o to víc jsem si tuhle báječnou rodinu užila! Jeden z mých oblíbených kousků a to zejména díky Viktorce, která se zasmála skoro nahlas ;-) : Děti dráždí otce

    Poutníci z brdských lesů od Profesora – namátkou třeba Pomni poutníče

    Tip a Tap od Danae – podání tohohle večerníčku od Danae je podle mne lepší než originál. Moje oblíbené kousky jsou tady na špičce hned dva (no jo, neuměla jsem se rozhodnout, přiznávám): Noční dítě a První návštěva

    V.O.L.D.E.M.O.R.T. od Voldemort sice není úplně ryze originální fandom, ale byla jsem naprosto fascinovaná tím, jak autorka ohýbá realitu kánonu – že z toho vlastně vychází úplně jiný příběh – škoda jen, že zatím nedokončený. Na ochutnávku třeba Vymanit se

    a na závěr ještě série od Martian v rámci fandomu Harry Potter - Aneb jak vidí kouzelnicí mudlovskou fanfikci ;-) - ukázka ...má však cenné údaje...

    Závěrečná poznámka: 

    Není to samozřejmě všechno, co jsem četla a co mne zaujalo, doufám, že to nedopadne jako vloni a další výběry opravdu budou následovat ;-)

  • Obrázek uživatele Arenga

    Fanatický zavařovač

    Úvodní poznámka: 

    nesoutěžní, bez bodu

    Drabble: 

    Začali bezovým medem a sirupem. Došel dřív, než dozrály maliny, takže malinový mohli dát do stejných lahví. Mezitím tři druhy jahodového džemu: obyčejný, s vanilkou, s rebarborou. Pak přišly na řadu třešně, maliny, černé maliny, směs. Souběžně meruňky, rybíz. Ještě jedna směs. Léto se překulilo do druhé poloviny. Dozrávaly ostružiny, hrušky, jablka, švestky. Nakonec se Gusta vypravil na šípky.
    Víčko zaklaplo, postavil sklenici dnem vzhůru. „Tak poslední! Až mě z toho jímá určitá nostalgie…“
    Jana si spíš oddychla.
    Po týdnu přinesl domů dva litry za studena lisované ananasové šťávy – byla zlevněná.
    „Je dodneška, to nevypijem,“ upozornila.
    „Ne. Uděláme ananasovou marmeládu!“

    Závěrečná poznámka: 

    Tak a je to tady, moje letošní poslední DMD drabble... Taky mě jímá určitá nostalgie, jako Gustu s tou poslední skleničkou marmelády. Moc děkuji všem, kteří jste Gustu četli, jsem ráda, že se drabblata líbila, a moc moc děkuji těm, kteří mě povzbuzovali svými komentáři (každý komentář povzbudí! ;-)). Jestli jsem se nepřepočítala, napsala jsem za letošní duben 66 drabblat - což jsem sama nečekala a ani zprvu neplánovala, že budu psát pravidelně dvě drabble denně. Za to, že jsem to zvládla, patří velký dík jednak mému trpělivému manželovi, jednak vám, mí milí čtenáři! Vím, že máme před sebou ještě květen a výběry, ale už teď vím, že mi vy všichni, s nimiž jsem se zde v dubnu potkávala, budete chybět! Tak snad nashledanou napřesrok!
    A ještě jednou velký, velký dík organizátorkám - vážím si toho, co pro DMD děláte!

  • Obrázek uživatele Arenga

    Knihovnice

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na "Pod svícnem tma" (http://www.sosaci.net/node/27864) - vzhledem k zadanému tématu a vzhledem k tomu, že jde o téma pro letošní duben poslední jsem musela provést jistý časový skok.

    Drabble: 

    Zaklapla desky rukopisu, pak je znovu otevřela a ještě jednou zaklapla. Vazba držela dobře.
    „Dílna odvedla dobrou práci,“ podotkla s úsměvem a v seznamu nutných oprav si odškrtla další položku.
    Dívka v tmavě modré jí úsměv oplatila. „Vyřídím to, paní Knihovnice.“

    Éseld byla v Citadinu spokojená. Žila tu již tři roky. Již krátce po příchodu do zdejšího Kamenného domu jí shodou okolností byla svěřena knihovna čítající několik desítek tisíc svazků. Éseld tu práci milovala. O tom, kdo je doopravdy, věděla jen představená a několik členek kamenodomské Rady. Její práce se vlastně stala její novou identitou. Paní Knihovnice. Bylo to bezpečnější.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji moc všem, kteří střípky o Éseld četli a Éseld si oblíbili. Přiznám na rovinu, že v tom příběhu je ještě hodně bílých míst, ale třicet témat je třicet témat, nedalo se postihnout všechno.
    Momentálně je Éseld v bezpečí v kamenném domě v Citadinu a nějakou dobu tam zůstane. Konec jejího příbehu to ovšem není. Ani zdaleka.
    Držte mi palce, ať se mi daří psát. Protože pokračování by mělo dostat formu románu /z něhož mám momentálně hotovou cca šestinu/. Moc děkuji za podporu a komentáře, kterých se mi během uplynulého měsíce dostalo, moc si jich všech cením a budu na ně myslet, pokud mě posedne nějaká tvůrčí krize. Ještě jednou díky za skvělý měsíc!
    A to v neposlední řadě i organizátorkám, bez nichž by zde ničeho nebylo!

  • Obrázek uživatele Arenga

    Pod svícnem tma

    Úvodní poznámka: 

    bez bodu, nesoutěžně

    Navazuje na "Závazky" (http://www.sosaci.net/node/27666).

    Drabble: 

    Nápad poslat ji do Tollidy, téměř pod okna vévodského paláce, vypadal šíleně. Ukázal se však jako trumf, který Éseldiny pronásledovatele dokonale zmátl.
    Tollida byl nakonec jediný Kamenný dům, odkud Éseld odešla na vlastní žádost. Žít v rodném městě znamenalo, že nesmí vystrčit ani nos z nejsoukromější části Kamenného domu, kam neměl přístup nikdo mimo Společenství. Pro Éseld to po několika měsících začalo být k nesnesení.
    Tollidský pobyt měl však i svá pozitiva. Pokročila v umění zhmotňování myšlenek a také se celý rok zaobírala starými svazky v knihovně, takže se naučila mnohé o nich i z nich.
    V budoucnu to využije.

    Závěrečná poznámka: 

    Protože sto slov je sto slov, tak ještě malý dovětek k těm kamenodomským knihovnám:

    Všechny Kamenné domy byly vybaveny knihovnou. Ani v těch nejmenších venkovských domech to ovšem nebyly obyčejné knihovny o jedné skříni s několika policemi, ale sbírky čítající přinejmenším několik stovek, zpravidla však tisíce svazků, tisky i rukopisy o všem možném. Ve větších domech, zpravidla těch městských, byly za staletí jejich existence shromážděny vpravdě monumentální knihovny.

  • Obrázek uživatele Arenga

    Tetička

    Drabble: 

    „V sobotu nás navštíví teta Draha,“ oznámí maminka.
    „Drahá teta Draha, přiveze nám ji sem dráha…“ deklamuje tatínek. „Schovám karty, žolíky s ní už nehraju!“
    „Radši ne,“ zastavuje ho maminka. „Jinak vytáhne vlastní. Podezřívám ji, že má cinknutá esa.“
    „V sobotu mám narozeniny,“ protestuje Gusta. Marně. Teta prý přijde i proto, aby mu popřála.

    „A tady mám pro tebe dárek, Gustíčku,“ oznámí tetička, když prasynovce náležitě ohubičkuje, a vyloví z tašky balíček. „Od pravého kuchařského esa!“
    Gusta rozbalí. Strne. Na obálce stojí: Zavařujeme s Láďou – snadno, rychle, levně!
    „To teda děkuju…“
    Teta ho poplácá po tváři. „A teď dáme karty!“

Stránky

-A A +A