Moje články

  • Obrázek uživatele Owes

    31: Krok naznačeným směrem

  • Obrázek uživatele Owes

    30: Krok k nalezení pravdy

    Úvodní poznámka: 

    No, nejspíš 15+, přestože nejde o nic popisného. Jen to obsahuje nějaké ošklivé věci. (Teď tak uvažuju, že ono už to možná od téhle chvíle bude všechno pouze 15+. Atmosféra nám poněkud houstne.)

  • Obrázek uživatele Owes

    29: Krok ze stínu

  • Obrázek uživatele Owes

    28: Krok do prázdna

  • Obrázek uživatele Owes

    27: Taneční krok

    Úvodní poznámka: 

    Nakonec na pokračování nemusíte čekat příliš dlouho. :-)

  • Obrázek uživatele Owes

    26: Krok přerušený v půli

    Úvodní poznámka: 

    Jak už název napovídá, v této kapitole je splněno zadání ohledně jistého přepůlení.

    A také jsou v ní obsaženy odpovědi na vámi kladené otázky.

  • Obrázek uživatele Owes

    25: Krok v temnotách

  • Obrázek uživatele Owes

    24: Krok do sra***

    Úvodní poznámka: 

    Vím, že se máme s délkou kapitol krotit, ale snad mi bude odpuštěno vzhledem k tomu, že tohle je zásadní téma: Chroptící chýše.

    Upozornění: vulgární

  • Obrázek uživatele Owes

    23: Krok vedle

  • Obrázek uživatele Owes

    22: Krok dál

    Úvodní poznámka: 

    A zase zpátky do přítomnosti.

  • Obrázek uživatele Owes

    21: Krok zpět

    Úvodní poznámka: 

    Retrospektivní kapitola.

    Aneb Všechno, co jste chtěli vědět o výletu do Dartmooru, ale báli jste se zeptat.

  • Obrázek uživatele Owes

    20: Krok ven

  • Obrázek uživatele Owes

    19: Krok v paměti

  • Obrázek uživatele Owes

    Léto IV

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 10 - Periferní bicáček.

    Drabble: 

    Letos přijely jen na krátkou návštěvu.
    Obědvali jsme v sadu.
    Nad stolem poletovaly včely, vábené vůní rybízového moštu.
    „To jehněčí je vynikající,“ usmála se Lea sladce a vyťala Tobymu takový záhlavek, že přistál obličejem v polentě. „A je určeno ke konzumaci! Ne k barbarským kratochvílím!“
    „Phillip se kvalifikoval na mistrovství světa,“ oznámila Vera a dmula se pýchou nad svým starším synem. „Všichni ho od boxování odrazovali, ale Dudleymu udělal radost.“
    „Přirozeně,“ kývl jsem a zapil sousto kotlety vínem. „Jaký otec, takový syn. Třeba si taky jednou pořídí domeček na periférii a bude kritizovat sousedovic pelargónie. Mimochodem, jak se má Petunie?“

    Závěrečná poznámka: 

    Moc děkuji všem, kteří letos četli a komentovali moji sérii. A omlouvám se, že jsem neodpovídal zdaleka na všechny vaše reakce. Popravdě jsem byl rád, že jsem letošní ročník vůbec zvládl.

  • Obrázek uživatele Owes

    Poslední tah

    Úvodní poznámka: 

    SPOILER JAK BRNO! Tentokrát je to opravdu, ale opravdu hodně velký spoiler pro ty, kteří čtou moji povídku Padesát kroků k cíli.

    Drabble: 

    Brumbálova pracovna tonula v šeru.
    Nehybný vzduch byl prosáklý pachem strachu a blízké smrti.
    Držel jsem Albusovu zčernalou ruku a pokoušel se zastavit postupující kletbu.
    Na čele mi perlil pot, stékal po spáncích, kapal na oční víčka, na zdřevěnělé rty, ze špičky nosu na Brumbálův cestovní plášť...
    Po hodině zaklínání jsem omdlel.
    Tři minuty nato Brumbál zemřel.
    Stačil však načerpat dostatek energie, aby ještě naposledy promluvil a všechny zaskočil.
    Když mi druhý den Remus sděloval, jaké povinnosti mě čekají, obratem jsem mu oznámil, že se o ně mile rád podělím.
    A tak jsem první ředitel, který svým zástupcem jmenoval vlkodlaka.

  • Obrázek uživatele Owes

    Srdce

    Drabble: 

    Lily.
    Srdce.
    Šlahouny osidla. Ševelí. Šimrají. Škrtí.
    Ďábel ví, jak chutná pravá láska.
    Hladí, bolí, líbá, kouše.
    Beránek ve vlčím rouše.
    Slza fénixe v krvavé ráně.
    Neprodejná. Ale nikdy ne zadarmo.
    Za ni neplatíš penězi, hlupáku. Platíš kousky srdce.
    Odřezáváš. Když tě zklame, když nepřijde, když se mračí. Když mlčí.
    S křečí v čelistech vytrhneš poslední kus.
    Vysvobození. Uzdravení.
    Prázdno. Ticho. Tma. Chlad.
    Jen cinkání mincí v klíně potulné lásky.
    Oheň. Voda. Krev. Mámení. Prchavá vůně štěstí.
    Hledáš, hledám, hledáme. Hledají.
    Nenachází.
    Přichází
    sama.
    Po špičkách. Nevzbudit běsy.
    Kousek po kousku skládá nové srdce.
    Čerstvé, citlivé.
    Nesoucí jiné jméno.
    Hermiona.

  • Obrázek uživatele Owes

    Kámen poznání

    Drabble: 

    Z podzemních chrámů Sahary si toho moc nepamatuji.
    Brumbál mě tam krátce po absolutoriu poslal pro nějakou mahagonovou truhlici. Neměl jsem ještě tolik zkušeností s cestováním, s alkoholem už vůbec ne a o ženách raději nemluvím.
    Proto není překvapivé, že si z celého dobrodružství vybavuji jen broušenou číšku plnou něčeho třpytivého, ohnivé jazyky olizující mramorové stěny, šátek z rudého hedvábí, zbořený oltář a pak koberec Brumbálovy pracovny.
    Pravou záhadou je, že se na tom koberci válela i mahagonová truhla, zatímco Brumbál už pečlivě zkoumal její obsah.
    "Tabula Smaragdina?" užasl jsem.
    "Ano," odvětil nevzrušeně. Ani nevzhlédl. "Těch 800 galeonů si zasloužíš."

    Závěrečná poznámka: 

    Legendární Smaragdová deska prý obsahuje odpovědi na všechny taje vesmíru, neboť popisuje princip jeho vzniku a fungování. Víc si můžete najít na Wiki. Z nějakého důvodu mi nefunguje na mobilu vkládání odkazů. Nejspíš taky jedna z velkých záhad vesmíru.

  • Obrázek uživatele Owes

    Uganda

    Drabble: 

    V některých končinách se nevyhnete situacím, kdy si připadáte jako idiot. Tim spíše, když idiotem jste. Alespoň pro domorodé obyvatelstvo.
    Do Ugandy už bych podruhé nejel.
    Vstup do kuchyně je pro muže potupou (ačkoli, kdybych tu topinamburovou kaši nedochutil, tak by se nedala jíst), interakce se starším členem komunity bez jeho předchozí výzvy je nezdvořilost (a to i v případě, že dědkovi hoří vlasy a vy mu je chcete uhasit) a soukromá návštěva šamana za účelem společné konzumace omamných látek je absolutně nepřípustná.
    Ráno mi bylo oznámeno, že kdybych se mu tak nelíbil, dochutil by mým popelem svoji topinamburovou kaši.

  • Obrázek uživatele Owes

    Suvenýr z Paříže

    Drabble: 

    Psal se rok 1993, když jsem poprvé navštívil Paříž a spatřil všechny její starobylé krásy i moderní výstřelky.
    Třetího dne v hotelu U inkoustové růže jsem procitl po boku oranžové kočkovité šelmy.
    V první chvíli jsem si pomyslel, že to musí být maguár uprchlý z místního kouzelnického cirkusu.
    Po vystřízlivění jsem dospěl k názoru, že se jedná pouze o výsledek divokého dobrodružství uprchlého maguára a odvážného experimentu kočky domácí.
    Kocour se odmítal vzdálit. Pronásledoval mě až do Bradavic, kde se mnou sdílel soukromé komnaty.
    Naštěstí se 1. září někam zatoulal.
    Charita si stěžovala, že ji v noci shazuje z postele.

    Závěrečná poznámka: 

    Otázka za zlatého bludišťáka zní: Ke komupak se asi kocourek zatoulal?

  • Obrázek uživatele Owes

    Domov

    Drabble: 

    Molly s Arturem ke mně byli vždycky laskaví. Jejich obětavost vůči Řádu neznamenala nic proti obětavosti, kterou prokazovali jeho členům v záležitostech ryze soukromých.
    Přijali mě uprostřed noci. Molly se beze slova ujala spící Very a uložila ji do pokoje po nejstarším synovi. Artur mi nalil dvojitou whisky a ošetřil šrámy, které dosud krvácely.
    "Vím, že je troufalé žádat vás o takovou věc. Kdybych měl jinou možnost, neprosím vás. Každý měsíc uvolní Gringottovi z mého účtu 80 galeonů. Kdyby výdaje -"
    "Severusi!" přerušila mě Molly. "Postaráme se o ni i bez alimentů. Bude tu doma. Koneckonců, zrzavá je na to dost."

    Závěrečná poznámka: 

    Vera je dcera Kary, strigy z Dartmooru, která za režimu Dolores Umbridgeové skončila v koncentračním táboře. Malou Veru se podařilo před deportací zachránit na poslední chvíli.

  • Obrázek uživatele Owes

    Všeléčitel

    Drabble: 

    První vlkodlak, který navštívil mou soukromou ordinaci, byl Jason Elderwick, osmašedesátiletý instalatér.
    "Co vás trápí, pane Elderwicku?"
    "Mívám špatný spaní."
    "Noční děsy?"
    "Jo, děsný to teda je. Taky se mně loupe kůže. Na tlapách - chci říct na nohách - je to nejhorší."
    Prohrábnul jsem vitrínu s vlkodlačími lektvary.
    "A blbě vidím v šeru."
    Pustil jsem vybraný flakón a sáhl po vedlejším.
    "A ty křeče v lejtkách by taky mohly přestat."
    Zavřel jsem vitrínu a obrátil se k němu.
    "Jestli je to opravdu všechno, zastavte se ve čtvrtek. Namíchám vám lektvar na míru."
    "Bezvadný. Tak do něj přidejte i něco na potenci."

  • Obrázek uživatele Owes

    Zemřely matky, siroty po nich zůstaly...

    Úvodní poznámka: 

    Velký spoiler k cyklu Padesát kroků k cíli! Kdo nerad spoilery, ať to raději nečte.

    Drabble: 

    Když tenkrát ve čtyřiadevadesátém na štáb přivedli tu rozcuchanou bosorku s divokýma očima a drápy ostrými jako břitva, ani na moment jsem nezapochyboval o totožnosti matky. Bylo jasné, že mi po sobě Kara zanechala víc než jen památku v podobě jizvy přes půlku krku.
    Rok nato jsem v sutinách rodinného domku na kraji Wiltshiru nalezl asi tříleté děvče. Bledé jako okvětní lístky kopretiny, s očima černýma jako smola a vlasy barvy rezavé vody. Netušil jsem, koho mám před sebou, dokud jsem pod troskami zborcené střechy neobjevil Charitu.
    Nakonec Hermiona vaše maminky vychovala s láskou. Třebaže to občas bylo zatraceně těžké.

  • Obrázek uživatele Owes

    Léto III

    Drabble: 

    Letos si děti přijely pro děti už v půlce července.
    Vyprovodili jsme je za protipřemisťovací bariéru, pěšinou vyšlapanou v levandulovém lánu.
    Cestou zpět jsme hovořili o rybízovém moštu a třešňovém koláči, když si Hermiona lehla mezi trsy fialových květů a stáhla mě k sobě.
    „Miluju tuhle vůni,“ řekla a mhouřila oči do slunce. „Léto, země, levandule.“
    Vzal jsem ji za ruku.
    „Pamatuješ, jak jsem ti jednou vyprávěl o magických zrcadlech na odboru záhad?“
    Přikývla.
    „Každé ukazovalo jinou realitu. A ve všech jsme si byli souzeni. Kromě jedné.“
    „A v té jsem byla s kým?“
    „S Ronaldem Weasleym.“
    Zvonivě se rozesmála.

  • Obrázek uživatele Owes

    17: Krok od tebe

    Úvodní poznámka: 

    Tento týden kratičká kapitola, neboť zítra odlétám do Anglie a víc už nestihnu.
    Jak v předchozím díle podotkl Brumbál, vztahy se sourozenci jsou důležité.

  • Obrázek uživatele Owes

    Pobertové II

    Drabble: 

    Ten největší snílek byl vždycky Náměsíčník. Často jsme ho vídávali na nádvoří u fontány, se sbírkou básní na klíně, zavřenýma očima a tváří nastavenou slunečním paprskům.
    Tichošlápek také občas trpěl denním sněním. Zvláště v parných letních dnech, na břehu Černého jezera, kde si nechával zdát o divoké jízdě napříč Amerikou.
    Ani Dvanácterákovi se fantazie nevyhýbaly. Ačkoliv u něj byly omezené výlučně na okamžiky, kdy kolem prošla krátká sukně.
    Ti tři s oblibou říkávali, že Ostrodrápek je suchý jak strup.
    Z těch tří jsou teď ukázkoví morousové, zatímco já lehávám v ovocném sadu, s tváří nastavenou slunci a hlavou v oblacích.

  • Obrázek uživatele Owes

    16: Krok stranou

  • Obrázek uživatele Owes

    Odbor záhad 1996

    Drabble: 

    Brána do paralelní dimenze pro mě znamenala něco, co vypadlo z románu Julese Vernea.
    Když mi bylo deset, považoval jsem takovou věc za někde existující, dobře ukrytou, chráněnou tak, aby se nedala zneužít.
    V šestnácti jsem tu záležitost překvalifikoval na konstrukci lidské mysli, zoufale toužící po úniku z kruté reality.
    Když jsem se v šestatřiceti letech ocitl na odboru záhad a v obrovském krystalu spatřil sám sebe klečícího před jakýmsi odporným černokněžníkem bez nosu, srdce mi bušilo až v krku.
    „Brána do světa, v němž se nacházejí naše trpící já,“ okomentovala artefakt paní Láskorádová. „Otvírá se jednou za sto let.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Rio de Janeiro 1992

    Drabble: 

    Vrátit se do Ria pro mě znamenalo naprosté vytržení.
    Deset měsíců strávených papírováním, poradami ve sborovně, dozorem na chodbách a snahou vštípit bradavickým studentům alespoň základní vědomosti způsobilo, že jsem tuhle dovolenou vnímal jako živou vodu a žíznivě hltal hned po přistání.
    V záplavě křiklavých barev, pronikavých vůní a tisíců hlasů jsem zapadl stejně, jako slza zapadne v oceánu.
    Nasával jsem atmosféru ovocného trhu, užíval si pocit dokonalé anonymity...
    Vtom se ke mně zakutálel míč.
    Zvedl jsem ho a hodil zpět drobnému chlapci.
    „Díky, pane!“ zakřičel. „Máma vzkazuje, že vypadáte smutně, jak tu stojíte tak sám. Zve vás na drink!“

  • Obrázek uživatele Owes

    Cena za rozkoš

    Drabble: 

    Život vás někdy vmanévruje do situací, ze kterých prostě nejde vybruslit. Ani před nimi zavřít oči a počkat, až vás minou. Zkrátka se jim musíte postavit.
    A ideálně z toho střetnutí vyváznout celí a zdraví.
    Během boje přijdou okamžiky, kdy to budete chtít vzdát. Budete klečet na kolenou a prosit o ránu z milosti, zatímco vaše vyčerpané tělo a třeštící mysl se budou svíjet ve společné agónii.
    A potom všechno zlé odejde. Přijdou nové dny.
    A s nimi přijdou nové bolesti. Úplně jiné. Méně časté, o to však rafinovanější.
    Za některé hříchy se nepřestane platit nikdy.
    Obzvláště za ten nejpříjemnější.

  • Obrázek uživatele Owes

    O vlásek

    Drabble: 

    Brumbál prý na tu práci sháněl člověka celou řadu let. Vsadím se, že kdybych se mu nenabídl, shání ho doteď. Protože druhý takový blázen po světě neběhá.
    „Než mě hodíte do kotle, rád bych využil práva posledního přání,“ promluvil jsem k náčelnici.
    Upřela na mě oči tvrdé jako ten kotel a žhavé jako smola v něm.
    „Máš přání, čaroději? Snad ne milost?“
    V jejím hlase zazněl krutý výsměch.
    „To bych si nedovolil,“ ujistil jsem ji vážně. „Naopak. Chci, abys mě nešetřila.“
    V planoucích očích uvízlo překvapení.
    Stejně jako ve tváři Brumbála, když jsem těch vlasů peruánské divoženky přinesl celou hrst.

  • Obrázek uživatele Owes

    Wiltshire

    Drabble: 

    Většina obchodních setkání probíhala na rušných místech, aby se slova rozplývala v okolním šumu a nepovolaným osobám nebylo umožněno je odposlouchávat.
    Pouze jeden člověk dával přednost soukromí a veškerá jednání vedl za zavřenými dveřmi tajné komnaty. Místům zaplaveným hlučící lůzou se vyhýbal jako upír kostelu.
    Lucius Malfoy.
    „Je to zvláštní,“ pronesl zamyšleně poté, co jsme uzavřeli další oboustranně výhodnou smlouvu, a seřízl špičku svého doutníku. „Nikdy se neptáš, na co ty věci potřebuji.“
    „Nevidím důvod, proč bych se měl ptát,“ odpověděl jsem lhostejně a připálil mu. „Nejsem ani úřední kontrola, ani tvá manželka.“
    „Nejsi zvědavý? Ani maličko?“
    „Zvědavost zabila kočku.“

    Závěrečná poznámka: 

    Ti, kdož četli vánoční povídku, vědí, v jaké zvířátko se už od školních let proměňuje Severus. :-)

  • Obrázek uživatele Owes

    Po sečuánsku

    Drabble: 

    Existují situace, do kterých se nechcete dostat.
    Třeba prasklý popruh batohu, v němž schováváte pět dračích vajec i s jejich matkou, zatímco utíkáte před dopáleným chovatelem, který by vás tolik netrápil, kdyby to nebyl cholerický poloobr se samostřílem.
    Také vás úplně nepotěší okamžik, kdy s klouzajícím batohem dorazíte k úzké provazové lávce, na kterou se váš pronásledovatel zaručeně nevejde, zaradujete se a v polovině cesty uslyšíte nezaměnitelný zvuk trhajících se lan.
    Pak už prostě nezbývá nic...
    Nic než rozletět se a doufat, že magie zafunguje.
    Tenkrát zafungovala.
    Přelet nad zalesněnou sečuánskou propastí hlubokou 400 stop patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám.

  • Obrázek uživatele Owes

    Léto II

    Drabble: 

    A tak jsme letos osaměli už v polovině prázdnin.
    Děti jedou s dětmi k moři. Pomáhal jsem jim vybrat místo. Prý aby tam bylo hodně sluníčka, klidná voda a co nejméně sfing, mantichor a škorpiónů.
    Na Krétě se jim bude líbit.
    „A my pojedeme kam?“ zeptala se Hermiona, opřená o zábradlí verandy a hledící na levandulové lány.
    Ve vzduchu se vznášela těžká, medová vůně léta a taky příslib horkých, sluncem zalitých dnů.
    „Kam jen si budeš přát, ma clarissime étoile.“
    „To neříkej dvakrát, mon cher. Nebo si budu přát, abys mě vzal ke hvězdám.“
    „S potěšením. Ale až zapadne slunce.“

  • Obrázek uživatele Owes

    15: Krok ke smíření

  • Obrázek uživatele Owes

    14: Odvážný krok

    Úvodní poznámka: 

    Kapitola, v níž je odhaleno temné tajemství.

  • Obrázek uživatele Owes

    Bez obav

    Drabble: 

    Bývala doba, kdy jsem se bál výšek. Měl jsem strach z bolesti a smrti.
    Jako dítě jsem trpěl závratí při šplhání na nejvyšší polici matčiny knihovny.
    Na první hodině létání jsem marně překonával svalovou paralýzu.
    (Sirius se mi smál. James kroutil hlavou.)
    Všechno se zlomilo krátce před mými sedmnáctými narozeninami.
    Dodnes netuším, jaká tajemná síla zpřetrhala okovy strachu.
    Jisté je, že spolu s ním zmizel i pud sebezáchovy.
    Přišel jsem na to prvního májového večera roku 1978, kdy jsem prolétával bouřkovými mračny.
    Necítil jsem nic než šlehání větru a elektrické výboje.
    A vzrušení.
    Strach z bolesti a smrti už nikdy.

  • Obrázek uživatele Owes

    Pobertové

    Drabble: 

    Prožili jsme krásná, téměř bezstarostná léta plná radostného i zlomyslného smíchu. Léta žíznivého hltání vědomostí, testování hranic, prvních přešlapů a prvních vítězství. Říkalo se jim studentská.
    Vystřídal je čas velkých plánů a taky velkých zklamání. Čas hledání a objevování sebe sama. Byl naplněný divokým smíchem i zalykavým pláčem. Čas nezralé dospělosti.
    Po něm přišla dlouhá doba temna, která nás hrozila nenávratně rozdělit. Doba, v níž zazníval jen tenký, zoufalý pláč. Doba zodpovědné dospělosti.
    Nakonec ale...

    „Ostrodrápku, přestaň je už nudit tou historií!“ houkl z kuchyně Dvanácterák, zatímco Tichošlápek před domem parkoval motorku a Náměsíčník kontroloval stav knihovny.

    ...jsme pořád spolu.

  • Obrázek uživatele Owes

    Odbojově organizován

    Drabble: 

    Musím říct, že spolupráce s pány Fredem a Georgem Weasleyovými výrazně zjednodušila některé sabotážní akce Fénixova řádu, jejichž plánování mi často přistálo na bedrech.
    Ti uličníci měli můj neskonalý obdiv. (Přestože jsem byl jako jejich kolejní ředitel nucen jej skrývat.)
    Peruánský zatmívací prášek nás nejednou zachránil před odhalením, děsivé dělobuchy nesčetněkrát napomohly našemu zmizení v davu a záškolácké zákusky spolehlivě neutralizovaly příslušníky ostrahy bez nutnosti likvidace.
    Jejich zásilková služba navíc bývala spolehlivá.
    Až na jeden případ.
    „Objednával jsem výbušné zámky, ne vzdušné zámky. O vloupání do pracovny Dolores Umbridgeové sním i bez vašich brýlí. Teď se tam potřebuju dostat doopravdy.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Rozhraní světla a tmy

    Drabble: 

    Záhy poté, co jsem vykročil na strmou stezku lovce magických artefaktů, trnitou pěšinu sběrače vzácných bylin a křivolakou cestu obchodníka s neobchodovatelným, došlo mi, že se bez oficiálního, zákony schváleného a úřady posvěceného zaměstnání neobejdu. Potřeboval jsem působit solidním dojmem, zdůvodnit vlastnictví některých kontroverzních věciček a v neposlední řadě ospravedlnit své nesčetné výpravy do krajů, kterým se běžný člověk raději vyhýbá.
    A tak jsem složil léčitelskou přísahu a začal pomáhat těm, které tehdy nikdo léčit nechtěl.
    „Prostě řekni svým známým, že mají dveře otevřené,“ zopakoval jsem ohromenému Remusovi. „Pondělí a středa od šesti do devíti. Pokud tedy zrovna nebude úplněk.“

Stránky

-A A +A