Moje články

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít sloní paměť

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Pro ty, kterým by se tento konec zdál málo nadějeplný či pozitivní, má řešení Brumbál a jeho záhony. :D

    Drabble: 

    Citronáda se leskla v oroseném džbánu.
    Seděli v rozkvetlé zahradě malebného venkovského sídla.
    V parném letním dni měli na hlavách slamáky a rukávy košil vyhrnuté.
    „Ty cukety jsou vážně dobré, Albusi.“
    „Děkuji, Severusi. Už jste si všiml nového záhonu u studánky?“
    „Krvavé lilie. S čím jste je zkřížil?“
    „S vlčím mákem. Impozantní, že?“
    „Ano. Impozantní...“
    Výraz Snapeovy tváře byl podivně napjatý. Vůbec nekorespondoval s atmosférou, kterou se Brumbál během siesty snažil vytvořit.
    „Děje se něco?“
    „Ne... Jen... Nevím proč, ale pokaždé, když ty květiny vidím, jako by mi srdce proklála dýka.“
    „Nepovídejte... Na to se vykašlete. Dejte si ještě cuketu.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít toho dost

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se ve chvíli, kdy je dávno po všem. Tohle už žádná koťátka a růžové slony neobsahuje. Je to závěr, k němuž by Severus podle mého názoru dospěl, pokud by všechno přežil. Pamatujete si tu stařenu na Obrtlé ulici? Pokud ne, zde a zde je malé připomenutí.

    Drabble: 

    Obrtá ulice byla jediným místem, na kterém se nepodepsal vzestup Pána zla, jeho pád, návrat i definitivní odchod. Té ulice se nedotýkalo vůbec nic. Čas plynul po jejím dláždění jako voda po skle a Druella Blacková byla stejně seschlá jako před dvaceti lety.
    „Kdysi jste mě odmítla, vzpomínáte?“
    „Přišel jste příliš brzy.“
    Položil na stůl naditý měšec a přijal od ní křišťálový pohár s rudou tekutinou.
    „Nebudu si pamatovat nic?“
    „Absolutně nic. To vám slibuji.“
    Přikývl a napil se.
    „Poměry v Bradavicích se teď poněkud rozvolní,“ utrousila jedovatě.
    „To už mě netrápí,“ usmál se upřímně.
    Rezavý řetěz bolestných vzpomínek povolil.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít svou hlavu

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 8 - Už nejsem dítě.

    Odehrává se po definitivní smrti lorda Voldemorta, někdy kolem roku 2000. Všude panuje klid a mír a radost a... láska. V pozadí si klidně představujte koťátka, jehňátka, rozkvetlou louku (či Brumbálovy záhony), zvonečky štěstí a růžové slony.

    Drabble: 

    „Babičko, jsem dospělý a svéprávný,“ řekl Neville a pojal za choť Lenku.

    „Už nejsi v pozici, kdy bys mi mohl nařizovat, co mám dělat,“ vmetl otci do tváře Draco a učinil jeho snachou Ginny.

    „Seber se, kamaráde, už dávno nejsme děti!“ setřel Harry Rona a požádal o ruku Hermionu.

    „Si myslíš, že jsem nějakej malej fakan, abych tě poslouchala?“ zařvala Crystal a vzala si Liama.

    „Láska má někdy zvláštní smysl pro humor,“ pronesl zamyšleně Lupin, když Snape s Tonksovou odešli ruku v ruce.
    „My to ale oznámíme, až se trochu uklidní vody,“ prohlásil rozhodně Black a objal ho kolem pasu.

    Závěrečná poznámka: 

    Crystal Blacková je nejstarší dcerou Siriuse Blacka. Jo, tou ztřeštěnou holčičkou, co Snapeovi přejela nohu dětskou motorkou.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít tajemství

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se v roce 1995. Harry po prázdninách nastoupí do 5. ročníku. Jeho bratr Liam pojede v tomto roce poprvé do Bradavic.

    Drabble: 

    Harry rád trávil část léta s bratrem Liamem, proto byl prvních čtrnáct dní v Prasinkách a pak nastala nepříjemná povinnost odvézt ho k Potterovi. Obzvlášť nepříjemné pro Snapea bylo, že se tam vždy setkal s Blackem a jeho...
    „Kolik už těch dětí je?“ užasl při pohledu na klubko pobíhajících ratolestí.
    Black sundal koženou bundu a mrkl na tetování přes celou paži.
    „Osm.“
    „Hm. Ještěže máš po ruce seznam jejich jmen, že?“
    „Pořád lepší než to, co máš na ruce ty.“
    Snape instinktivně stáhl levý rukáv níž.
    „Tati, ty máš tetování?!“ obrátil se k němu Liam. „Ukaž!“
    „Mnohokrát ti děkuji, Blacku.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít svůj ráj

    Úvodní poznámka: 

    Bezprostředně navazuje na Mít na koho se obrátit.

    Drabble: 

    Úskalí rozhovoru, který se Snape snažil vést, spočívalo v Brumbálových úhybných manévrech, které způsobovaly, že rozhovor nakonec vedl on.
    „To, co vám tu popisuji, nejsou výplody mé představivosti -“
    „Podívejte se na ta rajčata, Severusi. Říká se jim býčí srdce. Dorůstají velikosti kriketových míčků!“
    „Longbottom mívá sny -“
    „Mým snem je vyšlechtit cuketu, která by chutnala jako rajče.“
    „Vy mi nejspíš nerozumíte. Situace začíná být -“
    „Dáte si šálek čaje? Je z mého speciálního maliníku.“
    „Brumbále, já jsem nepřišel obdivovat vaši zeleninu a popíjet čaj! Přišel jsem vás povolat zpět do služby! Je přece vaší povinností -“
    „- zalít hrášek. Vidíte, na ten jsem zapomněl.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít na koho se obrátit

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Odehrává se v červenci 1993, Harry a Neville právě ukončili 2. ročník. Snape stále ředitelem Bradavic.

    Drabble: 

    Sedm let poté, co spolu ušili největší boudu v kouzelnické válečné historii, dospěl k závěru, že ho musí vyhledat.
    Před venkovským stavením se rozprostíraly velkolepé zeleninové záhony, podél zdí stály pestrobarevné květinové truhlíky a za domem voněl ovocný sad.
    Snape odhrnul keře rajčat.
    „Jak dlouho si ještě budete hrát na mrtvého?“
    Brumbál seděl v zahradním křesílku a bafal z fajfky třešňový tabák.
    „Severusi, čemu vděčím za...“
    „Loni mému učiteli Obrany vyrašil na hlavě obličej Pána zla, před měsícem vylezl Tom Raddle z nějakého prokletého zápisníku, čekám, kdy něco vyhřezne z té Longbottomovy jizvy! Vážně chcete tvrdit, že vás není zapotřebí?!“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít za ušima

    Úvodní poznámka: 

    Střípek vysvětlující, jak to bylo s Brumbálem. Konec léta 1986. Akce na převzetí Ministerstva kouzel je přichystána, Pán zla čeká pouze na uvolnění cesty do Bradavic a likvidaci Brumbála, který by mohl jako jediný puč překazit.

    Drabble: 

    „Nemůžu vás zabít,“ přiznal Snape zničeně. „Nedokážu to.“
    Brumbál se zamračil.
    „Jsi pěšák a pěšák přece plní rozkazy.“
    „Oba víme, že jsem v téhle partii nikdy nebyl obyčejný pěšák. Jsem váš kůň, Brumbále. Ten, který dokonale obehraje figuru protistrany, ale nikdy nezradí svého pána.“
    Brumbál se usmál.
    „Severusi, nebudeš mě muset zavraždit doopravdy. Můj záměr je dopřát Voldemortovi pocit opojného vítězství, protože to je moment, kdy bývá nejzranitelnější. Svůj život mu však zatím odevzdat nehodlám.“
    „Takže svou smrt chcete předstírat?“
    „Samozřejmě. Sice budu do konce války mimo dění, ale skýtá to i nezanedbatelné výhody. Už dlouho toužím vypěstovat vlastní cukety.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít to těžké

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Jaro 1988. Lily je trvale umístěna na Oddělení nevyléčitelných chorob v Nemocnici svatého Munga. Severus je od "Brumbálova odstranění" a nástupu Pána zla k moci ředitelem Bradavic. Ve funkci zůstává i po Voldemortově pádu. Nadto se věnuje výzkumné činnosti v oblasti lékolektvarů. Pochopitelně v naději, že dokáže pomoci Lily. Jejich dítě je střídavě v péči Severuse a jeho matky, která v tomto příběhu žije a těší se velmi dobrému zdraví.

    Drabble: 

    Slova Jamese Pottera v něm s krátkými přestávkami rezonovala prakticky neustále. Bušila mu zevnitř do lebky a způsobovala vleklou, tupou bolest.
    Přesto se nikterak nevepsala do jeho zraněné duše.
    Přemýšlel o nich, ale neprožíval je.
    Navštěvoval ji tak často, jak jen mu povinnosti ředitele, otce a výzkumníka dovolovaly.
    Třebaže pro něj každé shledání znamenalo nepopsatelná muka.
    Lily se napřáhla a plácla ho po hlavě. Zatnul zuby a usmál se.
    „Lásko, musíš přestat léčitele kousat. Jestli nepřestaneš, zase tě znehybní. A to přece nechceš.“
    Chytila ho za předloktí, přitáhla si jeho ruku a kousla.
    Když odcházel, v očích mu stály slzy.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít vztek

    Drabble: 

    Oddělením nevyléčitelných chorob způsobených zaklínadly se ozývaly zvýšené hlasy.
    Dva rozzlobení muži stáli přede dveřmi pokoje č. 3.
    Jejich hádka eskalovala.
    „S tebou už Harry nestráví ani minutu! Beru ho do Londýna.“
    „Brumbál nám nechal jasné instrukce! Musí zůstat, kde je.“
    „Na Brumbála já seru, Brumbál je mrtvej!“
    „Děláš chybu!“
    „Ne! To ty jsi chyboval, a moje žena za to zaplatila!“
    „Už dávno to není tvoje žena, Pottere!“
    „Nikdy nepřestala bejt moje, Snape. Začla si s tebou, aby tě udržela pro Brumbála.“
    Z pokoje vystrčila hlavu mladá léčitelka.
    „Tak dost. Zmlkněte nebo odejděte. Je rozrušená. Už si zase překousla jazyk.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít strach

    Úvodní poznámka: 

    Následuje jen pár dní po smrti Longbottomových...

    Drabble: 

    Seděl v kuchyni jejich malého domku v Prasinkách a zachmuřeně vyhlížel z okna.
    Hodiny ubíhaly a Lily se nevracela.
    Čím déle tu seděl, tím intenzivnější pocit úzkosti se ho zmocňoval.
    Hodiny přibývaly a Lily byla stále pryč.
    Z dlouhého sezení mu úplně zdřevěněla dolní polovina těla. Strach ho poprvé v životě paralyzoval.
    Dvě hodiny po půlnoci mu McGonagallová přiběhla oznámit, že v Battersea objevili Harryho.
    Potlučený a špinavý, neustále opakoval, že dědeček s babičkou jsou mrtví.
    Kde je maminka, neřekl.
    Severus však odpověď znal.
    Zvedl zadek a vytáhl z postele zbytek Řádu.

    Ráno si přáli, aby Lily bývali nikdy nenašli.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít pravdu

    Úvodní poznámka: 

    Brumbál se ve své teorii očividně nemýlil. Následky jeho rozhodnutí však půjdou mnohem dál, než předpokládal. S časovým odstupem jednoho roku navazuje na: Mít plán

    Drabble: 

    Jedinými jistotami v životě člověka jsou prý daně a smrt.
    O Longbottomových se dalo s jistotou říci, že letos už daně neodvedou.
    Zemřeli 31. října 1987 při pokusu ochránit svého syna před útokem Pána zla.
    Sedmiletý Neville přežil a je prvním, kdo dokázal úspěšně čelit vražedné kletbě.
    Přesně rok po převzetí Ministerstva kouzel Temný pán následkem odraženého kouzla padl a s ním i krutovláda potlačující práva mudlorozených kouzelníků.
    Bradavice byly znovu otevřeny všem mladým čarodějům bez rozdílu původu a známí Voldemortovi přívrženci posláni do Azkabanu.
    Ti neznámí však spravedlnosti unikli.
    Zuřiví.
    Žízniví po pomstě.
    Skrytí ve stínu nově nastoleného míru.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít plán

    Drabble: 

    „To po mně nemůžete chtít!“ zařval Snape.
    „Můžu, chci a musím,“ odvětil klidně Brumbál.
    „Je to dítě!“
    „Ano, vím, kolik malému Longbottomovi je.“
    „Navíc, on přece není jediný, kdo se narodil na sklonku července. Ve stejný den přišel na svět i Harry!“
    „Ale to Voldemort neví.“
    „Až to zjistí, půjde i po něm.“
    „Pokud uvažuji správně, nebude mít důvod. Jeho protivník již bude vybrán.“
    „A co když se mýlíte? Hodláte riskovat život dítěte, abyste si potvrdil svoje teorie?!“
    „Hodlám ho riskovat, abych ukončil tuhle válku.“

    ***

    Temnému pánovi zněla slova Věštby jako rajská hudba...
    ...Severus v jejich ozvěně slyšel burácet peklo.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít důvěru

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 16 - Dobře naložený tučňák.

    Stále rok 1986, tentokrát podzim, již těsně před převratem.

    Drabble: 

    Kornelius Popletal se ve svém naškrobeném fraku dokolébal k řečnickému pultu, kouzlem zesílil svůj bodrý, kvákavý hlas a promluvil ke shromáždění.
    „Vážení kouzelničtí spoluobčané, kolegyně a kolegové, přátelé, dámy a pánové, jsem nesmírně potěšen, že mne Starostolec dnes odpoledne zvolil do funkce ministra. Slavnostně slibuji, že budu vždy hájit vaše zájmy a usilovat pouze o to, abyste se měli stejně skvěle jako já nyní!“
    Blýskl svými zářivými zuby v úsměvu připomínajícím reklamu na zubní pastu a neúnavně kynul na pozdrav novinářům.
    Snape se naklonil k Malfoyovi.
    „Ten chlap na něčem frčí?“
    „Ne, on už je prostě takový.“
    „Hm. Dlouho nebude.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít to ve svých rukou

    Drabble: 

    Brumbál, skloněný nad myslánkou, šťouchal špičkou hůlky do stříbřitých vláken vlastní vzpomínky. Vzpomínky na setkání se Sibylou Trelawneyovou v hostinci U Prasečí hlavy.
    Uplynulo sedm let a zatímco Voldemort sílil, věštba, kterou Sibyla pronesla o jeho zkáze, zůstávala nenaplněná.
    Existovali dva chlapci, jichž se proroctví mohlo týkat. Dva, kteří v sobě možná ukrývali moc, jakou Pán zla nezná.
    Neville Longbottom a Harry Potter.
    Žádného z nich Voldemort zatím nepoznamenal jako sobě rovného.
    Žádného si nevybral jako svého budoucího soupeře.
    Protože o žádném z nich nic nevěděl...
    Protože nevěděl nic o věštbě.
    Brumbál naopak věděl, že nic už trvá příliš dlouho.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít fištrón

    Drabble: 

    Albus Brumbál často dělal, že tu vůbec není. Zejména v případech, kdy ho někdo vynášel do nebes. Obzvláštní zálibu v tomto zneviditelňování se měl ovšem v případech, kdy mu někdo spílal.
    Také velmi rád předstíral, že v ničem nemá prsty. Přestože všichni dobře věděli, že je to on, kdo tahá za nitky.
    Ale vedl nás mistrně. Kroky v partii, kterou rozehrál s lordem Voldemortem, byly dokonale propočítány. Tato napínavá hra, jejíž součástí jsou živé figury, je bezesporu jeho největším počinem.
    Ačkoli on sám už se zakončení nezúčastní, šachmat proběhne přesně dle jeho instrukcí.
    Mistr je mrtev, jeho odkaz však žije.

    Závěrečná poznámka: 

    Útržek řeči nalezený v pracovním stole Severuse Snapea, datovaný tři dny po Brumbálově smrti.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít povinnosti

    Úvodní poznámka: 

    Pro ty, kdo se trochu přestali orientovat. Rok 1986. Harrymu je 6 let, už má ročního sourozence. Severus a Lily jsou manželé a momentálně žijí v Bradavicích, protože Snape nastoupil na místo učitele lektvarů. Zároveň však stále pracuje jako dvojitý agent (loajální k Fénixově řádu). Poslední jím získané informace naznačují, že brzy dojde k násilnému uchvácení moci Voldemortem, který hodlá ovládnout Ministerstvo kouzel a nastolit nový pořádek. K tomu však nejdřív potřebuje zlikvidovat Brumbála...

    Drabble: 

    „Potter souhlasil. Přemluví Blacka, aby svému vedoucímu dali ještě jednu šanci. Zdá se, že pochopil, jak moc potřebujeme své lidi na oddělení bystrozorů, teď, když se schyluje k ozbrojenému převratu...“
    Polkl doušek odpoledního čaje.
    „Hmm...“
    „Byl jsem překvapený, jak mě přijali starší studenti. Takový respekt jsem nečekal.“
    Rozmíchal v šálku lžičku cukru navíc.
    „Ano...“
    „Začal jsem mluvit s Harrym.“
    Ukousl z citronové sušenky.
    „Mhm...?“
    „Dokáže být docela zábavný. Myslím, že k sobě najdeme cestu.“
    Odložil čaj i sušenky stranou.
    „Severusi, oceňuji tvůj pozitivní přístup, nicméně doufám, že jsi nezapomněl na svůj nejdůležitější úkol...?“
    „Vy ale člověku dokážete zkazit neděli, Brumbále.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít správné lidi na správných místech

    Drabble: 

    Sešli se na neutrální půdě. Potter navrhoval Doupě, Snape hlavní štáb Fénixova řádu. Lupin jim domluvil setkání na Kolčaví hůrce.
    Na vrcholu bylo pusto. V údolí pod nimi se převalovala mléčně bílá mlha.
    Měřili se nevraživým pohledem, přesto udržovali bezpečnou vzdálenost a hůlky měli schované v pláštích.
    „Potřebujeme mezi sebou bystrozory! Pokud s Blackem přejdete do ilegality, připravíte naše lidi o krytí!“
    „Teď mluvíš o členech Řádu nebo o svých kamarádech Smrtijedech?“
    Snape si představil, jak Potter po hlavě padá z prudkého srázu, k jehož okraji stál právě příhodně zády...
    „Mluvím o lidech, na kterých nám oběma záleží,“ odpověděl diplomaticky.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít to potěšení

    Drabble: 

    „Čili Voldemort usiluje o co nejrychlejší převzetí moci, jestli to chápu správně,“ ujišťoval se právě Lupin, když se z chodby u vstupních dveří ozvalo pronikavé zaječení, následované několika tupými ranami, dupáním a hrdelním výkřikem.
    Do konferenční místnosti vjela na dětské plastové motorce holčička s rozevlátými tmavými vlasy, několikrát obkroužila stůl, Kingsleymu vyrazila z ruky šálek kávy, Snapeovi přejela nohu a smykem zabrzdila před Brumbálem.
    Do konsternovaného ticha vpadla jakási žena, kterou nikdo neznal. Vteřinu za ní se objevil udýchaný Black.
    „Omlouvám se, ale ta ženská tvrdí, že tohleto je moje dcera.“
    „Zcela nepochybně,“ poznamenal Snape a mnul si pohmožděný nárt.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít štěstí v neštěstí

    Drabble: 

    Šrámy, které mu s potěšením do těla vyryla Bellatrix, cítil ještě dnes. Oproti těm, jež mu v mysli způsobil Voldemort, však neznamenaly nic.

    „Už nebudu čekat! Potřebuji Brumbála odstranit a ty mi k němu prorazíš cestu. Nastoupíš do Bradavic. Jak mi sdělil Lucius, místo učitele Obrany je opět volné.“

    Bradavické jezero zářilo v poledním slunci. Věnoval dlouhý pohled Lily, která si na břehu hrála s dětmi.

    „S tou šmejdkou to byl chytrý tah. Jako jejímu manželovi ti všichni bezmezně věří.“

    Její úsměv potřel jizvy hojivou mastí. O tuhle výhru už se připravit nenechá. I kdyby měl vyložit karty na stůl.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít jizvy

    Drabble: 

    Stáli na bílém útesu a zamyšleně shlíželi na tříštící se mořské vlny. Do nosu jim stoupala vůně soli. Jejich hábity vlály ve větru.
    "Návrh přijímám," rozťal ticho Brumbálův hluboký hlas. "Ale Obranu proti černé magii ti nesvěřím. Nastoupíš na místo učitele lektvarů."
    Snape se nehezky ušklíbl. Jizva na jeho levé tváři udělala totéž.
    "Jistě, pane řediteli."
    "Je podivuhodné, jak obratně jsi z toho vyvázl."
    "Těch obratů bylo poměrně dost." Severus ukázal na svůj obličej. "Tahle jediná nejde schovat."
    Brumbál se zamračil.
    "Zacelovat pomáhá odvar z bodláčí."
    "To učiteli lektvarů říkat nemusíte."
    "Horší je to při zacelování duše. Tu taky neschováš."

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít za zády krysu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bez zpětného pohledu zamířil pryč. Kdyby se ohlédl, postřehl by krysu, která vyrazila v jeho stopách.
    Došel do poloviny průchodu, když na zádech ucítil hrot hůlky.
    Neměl ponětí, komu patří, ale kam se přemisťují, věděl s neotřesitelnou jistotou.
    Den pokračoval hůř, než začal.
    Snažil se uklidnit, vyčistit si hlavu, nepodlehnout panice.
    Vždycky existovala šance, že Pán zla nezná všechny detaily.
    Vždycky bylo něco, na čem se dalo otočit.
    Temný pán nikdy nedostával úplné informace, protože Severus je nikdy úplně neprozrazoval.
    Netušil, že Voldemort právě drží trumf, zatímco jemu do karet nehraje vůbec nic.
    Den měl skončit mnohem hůř, než začal.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít čas

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11 - Upřednostňuji osobní setkání

    Drabble: 

    Stařena jej zavedla do skromně zařízené pracovny.
    "Proč jste si vybral zrovna mě?"
    "Jste nejlepší."
    Přijal porcelánový šálek z její kostnaté ruky.
    "Službu, o kterou žádáte, neposkytuji každému."
    "To mi bylo řečeno. A také to, že se nezdráháte učinit výjimku."
    Posadili se do sametových křesel a usrkli kávu.
    "Ke každému je nutné přistupovat individuálně, to je důvod, proč s klientem jednám výhradně osobně. Potřebuji vidět, pochopit."
    "Co vidíte v mém případě?"
    Žena se smutně pousmála.
    "Vidím člověka, který není zdaleka tak zoufalý, aby potřeboval mé služby."
    "Jinými slovy mi nepomůžete."
    Plamen v jeho očích pohasnul.
    "Ještě není ten správný čas."

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít naspěch

    Drabble: 

    Obrtlá ulice rozbřesku nijak nepodléhala. Tonula ve věčném oparu tabákového dýmu, dusivé mlhy a skličujícího šera. V šest hodin ráno, pár minut po východu slunce, byla lidským zrakem stejně mizerně prostupná jako uprostřed noci. A pro někoho, kdo si přál zůstat nepovšimnut, byla ideálním místem.
    Zběžně obhlédl výlohy, které míjel. Pak náhle zahnul do úzkého průchodu, oddělujícího dva pásy zanedbaných obytných domů. Na jeho konci stál obchod bez vývěsního štítu, bez označení, beze jména.
    Třikrát zaklepal těžkým mosazným klepadlem.
    Čekal.
    Objevila se zamračená tvář staré ženy.
    "Jste tu brzy."
    Jeho pronikavé černé oči plály jako dva pekelné kotle.
    "Jsem skřivan."

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít nepřítele

    Drabble: 

    „Důkazy jsou nezvratné, můj Pane!“ šeptal vzrušeně Pettigrew, zatímco lordu Voldemortovi div neolizoval nohy. „Jeho loajalita jednoznačně patří Brumbálovi!“
    Voldemort se napřímil ve svém majestátním, ručně vyřezávaném křesle a potřetí přejel očima pergamen, který mu Pettigrew přinesl.
    „Kdo tu zprávu dešifroval?“ štěkl do napjatého ticha.
    Pettigrew se zarazil. Na kratičký okamžik se uvnitř něj ozvalo něco jako hrdost, co teď ovšem schytalo nečekaný políček.
    „Já, Pane.“
    Voldemort si ho měřil chladným, vypočítavým pohledem. Pak zaujal v křesle mnohem uvolněnější pozici a koutkem bezretých úst se zlomyslně ušklíbl.
    Zajímalo by ho, jestli je Severus taková třída, aby se z tohohle vylhal.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít to, co jsi chtěl

    Drabble: 

    Jeho pracovna se utápěla v šeru padajícího soumraku. Stolní lampa vrhala světlo na rozsáhlý dokument, kterému se věnoval s mimořádnou pečlivostí.
    Do soustředěného ticha se zařízl výkřik.
    Zavřel oči.
    Zavrhl myšlenku použít umlčovací kouzlo.
    Znovu namočil pero do inkoustu.
    Zaječení bodlo jako jedovatý šíp.
    Snape zaklel tak sprostě, že ta slova pohoršila i jeho samotného.
    Lily vešla dovnitř s kojencem v náručí.
    „Lásko, já musím pracovat,“ namítl unaveně.
    „Dnes je čtvrtek,“ připomněla a položila mu dítě na klín. „Koupeš.“

    ***

    Potter dopil šesté pivo a Black objednal další.
    „Nikdy bych nemyslel, že to řeknu, ale... je mi toho parchanta fakt líto.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít to na háku

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Vlídné paprsky zapadajícího letního slunce dopadaly na zahradu a barvily její pobledlou tvář dozlatova.
    Namáhavě dýchala, jak se kolébala k venkovnímu sezení, v ruce čokoládový dort.
    „Už je to strašlivě vidět,“ šeptala Molly rozpačitému Arturovi nenápadně.
    „Narostlo jí teda pořádně, chuděrce,“ promlouvala Alice k Frankovi hlasem na prahu slyšitelnosti.
    „Já bych takovouhle hanbu nepřežila,“ svěřovala se Hestie Dedalusovi tichoulince.
    Lily je stejně všechny slyšela.
    Třískla podnosem o stůl.
    „Jestli jste přišli řešit můj zbouchnutej pupek, tak můžete zase vypadnout. Já tu chci slavit Harryho narozeniny. Takže kdo si dá dort?“ usmála se medově a podala nůž Snapeovi.
    Lupin zvedl ruku.

    Závěrečná poznámka: 

    Příběh se vyvíjí rychleji, než jste asi čekali. :D Ujišťuji vás, že žádný drabble nebyl vynechán, jen to mílovými kroky spěchá kupředu a s nikým se to nemaže. Momentálně se nacházíme v době, kdy je Harrymu pět let. Ale retrospektivní střípky určitě ještě budou následovat.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít po ptákách

    Drabble: 

    „Je vůbec ještě nějaký místo, kde jsme nehledali?“ zeptal se Potter, ruce vražené do kapes džínsů, v obličeji výraz typický pro někoho, kdo strávil několik předchozích hodin marným hledáním člověka, který je mu vlastně naprosto ukradený a kterého musí najít, protože to dostal rozkazem.
    „Určitě jsme něco vynechali,“ pátral v paměti Black, ruce v kožené bundě založené na hrudi, ve tváři zamračené soustředění. „Co ten kutloch ve Whitechapelu?“
    Přemístili se přímo před vchodové dveře.
    Ani jeden se neobtěžoval klepáním.
    Prostě je vyrazili.
    V předsíni stály dvě postavy.
    Snape s boky omotanými prostěradlem a Lily... bez prostěradla.
    „Můžu to vysvětlit,“ špitla.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít přístup

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 6 - Čas hesel

    Drabble: 

    Sklep opuštěného cihlového domku uprostřed Londýna, v němž kdysi zřídili základnu, po třech letech stále páchl plísní a zatuchlinou.
    Black si uvařil kafe tak silné, že by probudilo mrtvolu, a nasypal do něj tolik cukru, že v něm stála lžíce.
    Nesnášel ranní služby.
    Ráno na štáb chodil jenom Snape.
    A dnes přirozeně nevynechal.
    „Heslo?“
    „Skřivánek.“
    „Jo, to teda jsi. Zasranej skřivan.“
    Black otočil klíčem a zamířil zpátky do hlavní místnosti, ke své nedopité kávě.
    Snape ho následoval.
    „Nebudu tě zdržovat, jen tu nechám vzkaz pro Brumbála.“
    Zastrčil ruličku pergamenu do přihrádky s došlou poštou.
    „Je šifrovaný,“ dodal chladně. „Pro jistotu.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít důvod

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.

    Drabble: 

    Prudký vítr na vrcholu kopce ho šlehal do tváří a znemožňoval mu zapálit si cigaretu.
    Jeho nervozita byla téměř hmatatelná, když se Brumbál objevil.
    Dorazil na vteřinu přesně a rozhodně se nesnažil skrývat své rozladění.
    Snape otevřel ústa. Brumbál ho gestem ruky zarazil.
    „Nevím, proč hodláš přeběhnout, a je mi to srdečně jedno. Nezajímají mě ani žádné tvé požadavky. Odpusť, chlapče, ale tak vysoká figura zase nejsi. Chceš do Řádu? Přijmu tě. Za práci zaplatím. Nečekej ovšem, že ti poskytnu ochranu. Na jeho straně šachovnice budeš vždycky sám.“
    „Nechci ochranu pro sebe, ale pro Lily.“
    Brumbál se konečně zatvářil překvapeně.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít oporu

    Drabble: 

    Už nebyl sám.
    Byli na to dva.
    On a Lily.
    Téměř jako za starých časů, kdy městem kráčeli ruku v ruce, aniž by tušili, co jim chystá budoucnost. Jen stromy ševelící ve větru, řeka líně plynoucí mezi dvěma špinavými břehy a tovární komíny průmyslové čtvrti v roli svědků, kteří nikdy nevyzradí jejich tajemství.
    „Byl hodně překvapený, že mu nabízím služby?“
    „Překvapený? Sotva.“
    „Takže naštvaný.“
    Severus moc dobře věděl, že tím pytlem hříchů, s nímž se vláčel na jejich stranu, bude Brumbál přinejmenším znechucen.
    Lily se povzbudivě usmála.
    „Každopádně i on uznává, že agent v takové blízkosti Voldemorta, se vyvažuje zlatem.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít ji po boku

    Drabble: 

    Malá a velká ručička hodin se setkaly v pevném objetí na čísle 12.
    Půlnoc ohlásila konec dnešních nadějí na schůzku.
    Severus zvolna vykročil k Trafalgarskému náměstí. Napětí ve svalech povolovalo. Dýchal zhluboka, nasával vlhký noční vzduch prosycený pachem dieselových motorů, fritovacího oleje a těžkých parfémů.
    Náhle ucítil na pravé dlani dotyk a koutkem oka zahlédl šmouhu rudých vlasů.
    Lily ho chytila za ruku a dál pokračovali společně, jako by je nedělila žádná barikáda.
    „Domluvila jsem ti setkání s Brumbálem.“
    „To měl udělat Lupin.“
    „Neměl kuráž.“
    Severus posměšně odfrkl.
    „Nebelvír rotuje v hrobě.“
    „Mudlovská šmejdka zachraňuje Smrtijeda v nesnázích. Nebelvír tleská.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít trpělivost

    Drabble: 

    Slunce nad Piccadilly Circus zapadlo už před hodinou.
    Slogany neonových reklam se mu za dobu čekání vypálily na sítnici.
    Opřený loktem o poštovní schránku, dovolil si na pár vteřin zavřít oči, přesto je stále viděl.
    Coca-Cola REFRESHES YOU BEST.
    Přinutil se oči znovu otevřít. Nechtěl, aby mu unikaly detaily. Protože detaily byly klíčové.
    Dáma s příliš velkou příruční kabelou. Cesta na nádraží.
    Mladík nervózně pošilhávající ke vchodu do kina. Rande.
    Muž s prsty bezděčně přitisknutými k levé náprsní kapse. Obchodní schůzka.
    Zívnul.
    Potlačoval spánek už druhý den.
    Věděl, že zítra přijde první krize.
    Ale musel vydržet.
    Jednou sem přijde.
    Určitě.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít nouzový východ

    Drabble: 

    Zvažoval možnosti.
    Kouzla, kterými dům zabezpečil, nedovolovala přemístění.
    Okno na ulici zastoupil Potter, před krb se postavili Longbottomovi.
    Blackovu přítomnost ve dveřích za sebou odhadoval jen ze závanu sladové whisky a silné kolínské.
    „Tak si na tebe posvítíme, co říkáš?“ ozval se Pastorek a rozsvítil.
    „Vypadá to, že přece jenom budeš muset zazpívat,“ utrousil Potter falešně nasládlým tónem.
    „Teď už doufám chápeš, že nejsi v pozici, kdy si můžeš diktovat podmínky,“ dodal Lupin. Hlas měl klidný, smířlivý.
    Snape se usmál.
    Řád se zarazil.
    Tři vteřiny překvapení stačily, aby dosáhl tajného vchodu za knihovnou.
    Koneckonců, nejlepší cestou je vždy ta úniková.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít pech

    Drabble: 

    Odemkl domovní dveře a překročil práh.
    Jakmile se podrážka boty dotkla ošlapané rohožky, ozvalo se mu v pravém uchu tiché zacinkání. Zbystřil.
    Dál už pokračoval s vytaženou hůlkou, obezřetně postupoval tmavou předsíní, dech zatajený...
    „Už jsem se bála, že tu nebydlíš,“ zazněl z obýváku ženský hlas.
    Využil zadržovaný vzduch k podrážděnému zavrčení, zatímco schovával hůlku zpět do kabátu.
    Proti oknu se rýsovala štíhlá silueta.
    „Chtěl jsi se mnou mluvit?“
    „Lily...“
    Měkké oslovení vystřídal drsný skřek, když se vedle ní objevil Potter. Následoval dlouhý němý výkřik. Všude kolem se zhmotňovaly další figury.
    Celkem devět namířených hůlek.
    Jen jeho vězela v kapse.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít navrch

    Drabble: 

    Lupinova ruka dopadla na Snapeovo rameno.
    „Počkej! Promluvím s Brumbálem! Dá ti, co chceš!“
    Spokojený úšklebek zvlnil tenké rty svírající cigaretový filtr.
    „Všechno?“
    Remus nepatrně zaváhal.
    „Všechno,“ potvrdil vzápětí, pohled přibitý ke Snapeově kamenné tváři.
    „Fajn. Jestli toužíte po další dávce informací, pošlete Lily. Příští sobotu. Stejný čas.“
    „Myslíš, že Lily přistoupí na přímé jednání s tebou?“
    Severus nezaváhal.
    „Pokud odmítne, připraví vás o výhodu, kterou už znovu nezískáte,“ konstatoval suše, pohled upřený do Lupinova bledého obličeje.
    „Dobrá. Vyřídím.“
    Snapeova ruka přistála na Lupinově rameni.

    Zvědavá krysa u odpadkového koše a černý pes na zastávce autobusu zůstali nepovšimnutí.
    Němí.
    Prozatím.

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít svou cenu

    Úvodní poznámka: 

    Tak jo, přiznávám, že jsem se asi zbláznil, nicméně letos opět seriál na pokračování. Alternativní realita. Odehrává se během první války s Voldemortem, neboť k žádné druhé už nedojde. Pán zla se totiž nikdy nedoslechne o Věštbě, nezaútočí na Potterovi, nepoznamená Harryho jako sobě rovného a celý boj "dobra a zla" nadlouho uvízne v patové situaci.

    Drabble: 

    Centrum Londýna bylo po setmění plné rušivých vjemů. Záměrně vybral pro schůzku právě Piccadilly Circus. Pokud se měli někde spolehlivě ztratit, pak tady.
    „Oheň?“ zeptal se příchozí a zamával cigaretou.
    Oslovený muž vytáhl z ošumělého kabátu krabičku zápalek a tou poslední škrtnul.
    „Jdeš pozdě.“
    „Smrtijedi nepracují od devíti do pěti, Lupine.“
    „Dobrá. Tak co pro nás máš?“
    Snape mu do tváře vyfoukl obláček dýmu a jízlivě se usmál.
    „Záleží na vaší nabídce.“
    „Nemůžeme ti dát všechno, co požaduješ.“
    „Tak nic.“
    Zamířil pryč a odpočítával vteřiny, kdy mu Lupinova ruka přistane na rameni.
    Raz... dva... tři.
    Řád musí být skutečně zoufalý.

  • Obrázek uživatele Owes

    Hodiny

    Obdarovaný: 
    Carmen
    Fandom: 

    Milá Carmen,
    je to AU, tak doufám, že ne moc přitažené za vlasy.
    Je tam slash, tak doufám, že ne příliš laciný.
    A je to psané formou mozaiky, tak doufám, že se vše pochopí.
    Přeji ti veselé Vánoce a šťastný nový rok plný naděje, bohatý na zajímavé alternativy a chudý na špatná rozhodnutí.

  • Obrázek uživatele Owes

    Desatero dost dobrých drabblů

    Úvodní poznámka: 

    U některých autorů bylo velmi těžké vybrat jeden konkrétní drabble, ale vybral jsem ten, který na mě nějak specificky zapůsobil.

    Drabble: 

    1. Myšlenkové stínohry od Carmen, protože vězni jsou teď v kurzu a notoricky známý masový vrah Sirius Black obzvlášť.
    2. Trumfová karta od Danae, protože dvojití agenti jsou cool a jejich role je nevděčná.
    3. Je to zahradník? od Ryy, protože Marie byla tou nejsilnější ženou na světě.
    4. Důmyslný malíř s duší Quijota od Lejdynky, protože najít malíře jménem Mazanec, co maluje takovéhle mazanice, bylo prostě geniální.
    5. Za kolik let od Elronda, protože moudrost není ukrytá v poznání světa, nýbrž v poznání sebe sama.
    6. Vylitej vejlet od Iantoucha, protože vzpomínky Lidí s kocovinou jsou prostě ultimátní.
    7. Zelená víla od Scully, protože každý správný umělec má být doceněn až po smrti.
    8. U všech čertů! od Keneu, protože pozadí zrodu Ďáblovy Bible v jejím podání je prostě boží!
    9. Nekončící utrpení od Gwendolíny, protože Snape je prostě dokonalá hračka pro autorovy mučící nástroje.
    10. Jestli je ještě co slepovat od striggy, protože Albus a Aberforth bolí i po těch desítkách let, co jejich společný příběh skončil.

  • Obrázek uživatele Owes

    Sedmero slovutných sérií

    Úvodní poznámka: 

    Série, u kterých jsem s napětím očekával každý nový kousek. Řazeno zcela náhodně, nikoli podle abecedy či sympatie.

    Drabble: 

    1. Hagridovská série od Regi. Nikdo neumí psát bradavického hajného tak jako ona. Její drabbly hladí po duši. Tak třeba: Šafářův rok.
    2. Z pera Martian tu máme svérázný výzkum mudlovské fanfikce, na kterém po válce společně pracují Hermiona a Draco a který si jistě zaslouží vaši pozornost. Nechci být svou vlastní babičkou!
    3. Lejdynčino groteskní AU na Malého Prince je prostě neopakovatelný zážitek. Tak například: Přiložit ruce k dílu.
    4. Drabbly od Danae ze života Tipa a Tapa, respektive strýčka Fida a pana Havrana, jsou jednoduše kouzelné: Na sáňkách.
    5. Temné příběhy z Boosdorpje od Saphiry vás napnou jako kšandy, aby vás vzápětí připravily o dech. Malá ochutnávka: Přivítání. Samozřejmě doporučuji přečíst celé, od začátku až do mrazivého konce.
    6. Rorico letos rozjel fenomenální AU na Harryho Pottera ve stylu špionážního thrilleru. A byla to zatraceně skvělá jízda. Vícenásobná zrada.
    7. Voldemort a její drabbly zasazené do alternativního kouzelnického světa podrobeného zlovůli ministra Rojvola Raddlea. Aneb střípky jedné velké skládačky o životě v totalitním režimu. Vzhledem k úctyhodnému množství napsaných drabblů odkazuji na tři: Psychohygiena, Krůček po krůčku a Záchvat kreativity.

    A protože sedmička je takové pěkné magické číslo, necháme to tak. ;-)

  • Obrázek uživatele Owes

    Epilog

    Drabble: 

    Když jeho prababička Annie poznala Rina, zlomené srdce vysloužilé akrobatky slepila dohromady víra začínajícího reverenda.

    Když jeho babička Eileen poprvé spatřila Tobiase, v chladném nitru zasmušilé dívky rozdmýchal plamen mladík s cigaretou.

    Když jeho matka Hermiona poprvé uviděla Severuse, považovala ho za nejprotivnějšího chlapa pod sluncem.

    Když je osud po dvaadvaceti letech znovu svedl dohromady, střepy minulosti z duše osamělé lékařky vytáhl zabiják ve službách kontrarozvědky.

    Henry měl v sobě sílu všech svých předků a na bedrech tíhu jejich vin.
    Poslední záběr jeho života se odehrál v zahradě plné motýlů, voněl cigaretovým kouřem a střelným prachem.
    Bylo mu 117 let.

Stránky

-A A +A