Moje články

  • Obrázek uživatele Owes

    16: Krok stranou

  • Obrázek uživatele Owes

    Odbor záhad 1996

    Drabble: 

    Brána do paralelní dimenze pro mě znamenala něco, co vypadlo z románu Julese Vernea.
    Když mi bylo deset, považoval jsem takovou věc za někde existující, dobře ukrytou, chráněnou tak, aby se nedala zneužít.
    V šestnácti jsem tu záležitost překvalifikoval na konstrukci lidské mysli, zoufale toužící po úniku z kruté reality.
    Když jsem se v šestatřiceti letech ocitl na odboru záhad a v obrovském krystalu spatřil sám sebe klečícího před jakýmsi odporným černokněžníkem bez nosu, srdce mi bušilo až v krku.
    „Brána do světa, v němž se nacházejí naše trpící já,“ okomentovala artefakt paní Láskorádová. „Otvírá se jednou za sto let.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Rio de Janeiro 1992

    Drabble: 

    Vrátit se do Ria pro mě znamenalo naprosté vytržení.
    Deset měsíců strávených papírováním, poradami ve sborovně, dozorem na chodbách a snahou vštípit bradavickým studentům alespoň základní vědomosti způsobilo, že jsem tuhle dovolenou vnímal jako živou vodu a žíznivě hltal hned po přistání.
    V záplavě křiklavých barev, pronikavých vůní a tisíců hlasů jsem zapadl stejně, jako slza zapadne v oceánu.
    Nasával jsem atmosféru ovocného trhu, užíval si pocit dokonalé anonymity...
    Vtom se ke mně zakutálel míč.
    Zvedl jsem ho a hodil zpět drobnému chlapci.
    „Díky, pane!“ zakřičel. „Máma vzkazuje, že vypadáte smutně, jak tu stojíte tak sám. Zve vás na drink!“

  • Obrázek uživatele Owes

    Cena za rozkoš

    Drabble: 

    Život vás někdy vmanévruje do situací, ze kterých prostě nejde vybruslit. Ani před nimi zavřít oči a počkat, až vás minou. Zkrátka se jim musíte postavit.
    A ideálně z toho střetnutí vyváznout celí a zdraví.
    Během boje přijdou okamžiky, kdy to budete chtít vzdát. Budete klečet na kolenou a prosit o ránu z milosti, zatímco vaše vyčerpané tělo a třeštící mysl se budou svíjet ve společné agónii.
    A potom všechno zlé odejde. Přijdou nové dny.
    A s nimi přijdou nové bolesti. Úplně jiné. Méně časté, o to však rafinovanější.
    Za některé hříchy se nepřestane platit nikdy.
    Obzvláště za ten nejpříjemnější.

  • Obrázek uživatele Owes

    O vlásek

    Drabble: 

    Brumbál prý na tu práci sháněl člověka celou řadu let. Vsadím se, že kdybych se mu nenabídl, shání ho doteď. Protože druhý takový blázen po světě neběhá.
    „Než mě hodíte do kotle, rád bych využil práva posledního přání,“ promluvil jsem k náčelnici.
    Upřela na mě oči tvrdé jako ten kotel a žhavé jako smola v něm.
    „Máš přání, čaroději? Snad ne milost?“
    V jejím hlase zazněl krutý výsměch.
    „To bych si nedovolil,“ ujistil jsem ji vážně. „Naopak. Chci, abys mě nešetřila.“
    V planoucích očích uvízlo překvapení.
    Stejně jako ve tváři Brumbála, když jsem těch vlasů peruánské divoženky přinesl celou hrst.

  • Obrázek uživatele Owes

    Wiltshire

    Drabble: 

    Většina obchodních setkání probíhala na rušných místech, aby se slova rozplývala v okolním šumu a nepovolaným osobám nebylo umožněno je odposlouchávat.
    Pouze jeden člověk dával přednost soukromí a veškerá jednání vedl za zavřenými dveřmi tajné komnaty. Místům zaplaveným hlučící lůzou se vyhýbal jako upír kostelu.
    Lucius Malfoy.
    „Je to zvláštní,“ pronesl zamyšleně poté, co jsme uzavřeli další oboustranně výhodnou smlouvu, a seřízl špičku svého doutníku. „Nikdy se neptáš, na co ty věci potřebuji.“
    „Nevidím důvod, proč bych se měl ptát,“ odpověděl jsem lhostejně a připálil mu. „Nejsem ani úřední kontrola, ani tvá manželka.“
    „Nejsi zvědavý? Ani maličko?“
    „Zvědavost zabila kočku.“

    Závěrečná poznámka: 

    Ti, kdož četli vánoční povídku, vědí, v jaké zvířátko se už od školních let proměňuje Severus. :-)

  • Obrázek uživatele Owes

    Po sečuánsku

    Drabble: 

    Existují situace, do kterých se nechcete dostat.
    Třeba prasklý popruh batohu, v němž schováváte pět dračích vajec i s jejich matkou, zatímco utíkáte před dopáleným chovatelem, který by vás tolik netrápil, kdyby to nebyl cholerický poloobr se samostřílem.
    Také vás úplně nepotěší okamžik, kdy s klouzajícím batohem dorazíte k úzké provazové lávce, na kterou se váš pronásledovatel zaručeně nevejde, zaradujete se a v polovině cesty uslyšíte nezaměnitelný zvuk trhajících se lan.
    Pak už prostě nezbývá nic...
    Nic než rozletět se a doufat, že magie zafunguje.
    Tenkrát zafungovala.
    Přelet nad zalesněnou sečuánskou propastí hlubokou 400 stop patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám.

  • Obrázek uživatele Owes

    Léto II

    Drabble: 

    A tak jsme letos osaměli už v polovině prázdnin.
    Děti jedou s dětmi k moři. Pomáhal jsem jim vybrat místo. Prý aby tam bylo hodně sluníčka, klidná voda a co nejméně sfing, mantichor a škorpiónů.
    Na Krétě se jim bude líbit.
    „A my pojedeme kam?“ zeptala se Hermiona, opřená o zábradlí verandy a hledící na levandulové lány.
    Ve vzduchu se vznášela těžká, medová vůně léta a taky příslib horkých, sluncem zalitých dnů.
    „Kam jen si budeš přát, ma clarissime étoile.“
    „To neříkej dvakrát, mon cher. Nebo si budu přát, abys mě vzal ke hvězdám.“
    „S potěšením. Ale až zapadne slunce.“

  • Obrázek uživatele Owes

    15: Krok ke smíření

  • Obrázek uživatele Owes

    14: Odvážný krok

    Úvodní poznámka: 

    Kapitola, v níž je odhaleno temné tajemství.

  • Obrázek uživatele Owes

    Bez obav

    Drabble: 

    Bývala doba, kdy jsem se bál výšek. Měl jsem strach z bolesti a smrti.
    Jako dítě jsem trpěl závratí při šplhání na nejvyšší polici matčiny knihovny.
    Na první hodině létání jsem marně překonával svalovou paralýzu.
    (Sirius se mi smál. James kroutil hlavou.)
    Všechno se zlomilo krátce před mými sedmnáctými narozeninami.
    Dodnes netuším, jaká tajemná síla zpřetrhala okovy strachu.
    Jisté je, že spolu s ním zmizel i pud sebezáchovy.
    Přišel jsem na to prvního májového večera roku 1978, kdy jsem prolétával bouřkovými mračny.
    Necítil jsem nic než šlehání větru a elektrické výboje.
    A vzrušení.
    Strach z bolesti a smrti už nikdy.

  • Obrázek uživatele Owes

    Pobertové

    Drabble: 

    Prožili jsme krásná, téměř bezstarostná léta plná radostného i zlomyslného smíchu. Léta žíznivého hltání vědomostí, testování hranic, prvních přešlapů a prvních vítězství. Říkalo se jim studentská.
    Vystřídal je čas velkých plánů a taky velkých zklamání. Čas hledání a objevování sebe sama. Byl naplněný divokým smíchem i zalykavým pláčem. Čas nezralé dospělosti.
    Po něm přišla dlouhá doba temna, která nás hrozila nenávratně rozdělit. Doba, v níž zazníval jen tenký, zoufalý pláč. Doba zodpovědné dospělosti.
    Nakonec ale...

    „Ostrodrápku, přestaň je už nudit tou historií!“ houkl z kuchyně Dvanácterák, zatímco Tichošlápek před domem parkoval motorku a Náměsíčník kontroloval stav knihovny.

    ...jsme pořád spolu.

  • Obrázek uživatele Owes

    Odbojově organizován

    Drabble: 

    Musím říct, že spolupráce s pány Fredem a Georgem Weasleyovými výrazně zjednodušila některé sabotážní akce Fénixova řádu, jejichž plánování mi často přistálo na bedrech.
    Ti uličníci měli můj neskonalý obdiv. (Přestože jsem byl jako jejich kolejní ředitel nucen jej skrývat.)
    Peruánský zatmívací prášek nás nejednou zachránil před odhalením, děsivé dělobuchy nesčetněkrát napomohly našemu zmizení v davu a záškolácké zákusky spolehlivě neutralizovaly příslušníky ostrahy bez nutnosti likvidace.
    Jejich zásilková služba navíc bývala spolehlivá.
    Až na jeden případ.
    „Objednával jsem výbušné zámky, ne vzdušné zámky. O vloupání do pracovny Dolores Umbridgeové sním i bez vašich brýlí. Teď se tam potřebuju dostat doopravdy.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Rozhraní světla a tmy

    Drabble: 

    Záhy poté, co jsem vykročil na strmou stezku lovce magických artefaktů, trnitou pěšinu sběrače vzácných bylin a křivolakou cestu obchodníka s neobchodovatelným, došlo mi, že se bez oficiálního, zákony schváleného a úřady posvěceného zaměstnání neobejdu. Potřeboval jsem působit solidním dojmem, zdůvodnit vlastnictví některých kontroverzních věciček a v neposlední řadě ospravedlnit své nesčetné výpravy do krajů, kterým se běžný člověk raději vyhýbá.
    A tak jsem složil léčitelskou přísahu a začal pomáhat těm, které tehdy nikdo léčit nechtěl.
    „Prostě řekni svým známým, že mají dveře otevřené,“ zopakoval jsem ohromenému Remusovi. „Pondělí a středa od šesti do devíti. Pokud tedy zrovna nebude úplněk.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Pálava

    Drabble: 

    V pálavském sklípku byl na začátku léta příjemný chládek.
    „A čím se vlastně živíte?“ Růžolící chlapík se zástěrou napnutou přes objemný břich překřikoval vysoké tóny houslí, zatímco umně broušeným koštýřem naléval další z povedených ročníků.
    „Většinou tím, co mi lidé nabídnou,“ odpověděl jsem vyhýbavě.
    „Já myslím, co děláte za práci! Co je vaše profese? Řemeslo? Kšeft?“
    „Od obojího trochu. I uměním by se to dalo nazvat. Rozhodně je umění se při tom nepodělat.“
    Sklepmistr se zachechtal.
    „Mluvíte, jako byste byl jednou nohou v kriminále!“
    „To zase ne,“ pousmál jsem se. „Já svou práci dělám dobře. Nezanechávám stopy.“
    Sklepmistr se dochechtal.

  • Obrázek uživatele Owes

    Karpaty

    Drabble: 

    Probuzení na ovčí houni nikdy nevěstilo nic dobrého.
    Tentokrát to vypadalo na zlámaná žebra a chalupu místního felčara, kam mě laskavě dopravil někdo, kdo moje tělo našel v horách.
    Stařec mi přinesl pohár s odporně hořkou tekutinou.
    Třetí doušek jsem musel vyplivnout.
    „Zbytečně moc pelyňku.“
    Zamračil se.
    „Co taký panáček može vědít o lektvárech, ha? Drž sa svojho řemesla!“
    „Dobrá. Příště nahraď polovinu množství pelyňku třezalkou, přidej lžíci makového mléka a častěji míchej - máš to sražené.“
    Zamračil se ještě víc.
    „Panáček je študovaný?“
    „S vyznamenáním.“
    „A co potém hladá v takej ďuře?“
    „Vampýry.“
    Stařík se přežehnal.
    K obědu uvařil česnečku.

  • Obrázek uživatele Owes

    Léto

    Drabble: 

    A tak jsme na konci prázdnin zase osaměli.
    Děti si přijely pro děti, poděkovaly za hlídání, snědly oběd a odjely.
    Zůstali jsme na verandě a dívali se na místo, kde nám zmizely z dohledu.
    Ve stínu pod pergolou bylo příjemně. Houpačka pod námi povrzávala.
    Hermiona pohladila moji ruku a pak do ní vložila tu svou. Byla teplá a pořád stejně drobná a jemná.
    Na zahradě voněly růže. V horkém vzduchu bzučely včely.
    „Možná bys jim některé příběhy vyprávět neměl,“ řekla káravě a zároveň tak láskyplně. To uměla jen ona. „Liam s Philipem si včera na hřbitově hráli na vykradače hrobek.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Vysoké učení magické v Praze - říjen 1977

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 6 - Naostro

    Drabble: 

    „V zdravém těle zdravý duch!“ zařval profesor fyziomagie a popohnal nás švihnutím hůlky. Znělo to jako prásknutí biče.
    Tréninkový ovál zkrápěl pot.
    „Těžko na cvičišti - lehko na bojišti!“ zahulákal další ze svých oblíbených průpovídek a nahnal nás k lanům.
    Konopná vlákna zbarvila krev.
    „Padesát kliků ještě nikoho nezabilo!“ zakřičel do prostoru tělocvičny, prosyceného pachem únavy a zoufalství.
    Než hodina skončila, měl jsem pocit, že můj duch spíše než co jiného navždy opustí mé zdrchané tělo, a proklínal toho, kdo tu zavedl povinnou tělovýchovu.
    O pár let později, když jsem unikal opičím démonům po liánách indonéské džungle, jsem tomu člověku blahořečil.

  • Obrázek uživatele Owes

    Rudá stuha

    Drabble: 

    Byla místa, kam jsem raději chodíval inkognito. Člověk se tam zkrátka cítil bezpečněji. Zejména člověk mé profese.
    Lovce magických artefaktů neviděli rádi nikde (kromě černého trhu), ale v klubech jako Rudá stuha byla návštěva takového člověka považována za dobrovolné rozloučení se životem.
    Sázel jsem na skutečnost, že mě v Riu nikdo nezná.
    Risk se vyplatil.
    S Manou jsem strávil půlku večera, celou noc a malý kousíček z brzkého rána.
    Byl bych se snad i zamiloval, kdyby šlo zamilovat se do ženy, která vám většinu společného času pije krev.
    „Za tu snídani díky, tu si často neužiju,“ mrkla a zabouchla dveře.

  • Obrázek uživatele Owes

    Studnice informací

    Drabble: 

    Během školních let se občas stávalo, že mě profesorka McGonagallová potrestala spolu s mými přáteli. Přestože jsem se jejich lotrovin neúčastnil.
    Možná mi to nebudete věřit, ale já byl jako student tak vzorný, že jsem někdy znechucoval i sám sebe.
    Chvíle na koberečku kolejní ředitelky, po boku takového rabiáta, jakým byl Sirius Black, jsem nesl opravdu těžce. Nechápal jsem, proč mám nést vinu na proměně zmijozelského prefekta v poníka. Vždyť mě by taková ptákovina nikdy nenapadla.
    Později jsem pochopil.
    Ta ptákovina se sice vylíhla v Blackově hlavě, nicméně informaci, že do mnoholičného lektvaru lze přidat zvířecí chlup, měl ode mne.

  • Obrázek uživatele Owes

    Obsidiánová jeskyně

    Drabble: 

    A pak jsem narazil na tu zvláštní stěnu. Kámen hladký a lesklý jako zrcadlo. Černý jako bezhvězdná noc.
    Čekal jsem ochranná kouzla, mocnou magii, která by mě zadržela v dalším postupu.
    Ničeho takového jsem se nedočkal.
    Paní jeskyně, jejíž obraz se zjevil v kameni, měla vlasy jako tekuté zlato, oči jako svit měsíce a hlas podobný doteku teplé dlaně.
    Dodnes nevím, co ji vedlo k tomu, že mi prozradila cestu k pokladu.
    I kdyby snad uměla číst myšlenky, ty mé byly uzamčené.
    Možná ale četla v srdci.
    V roce 1995 mohl rudý obsidián z téhle jeskyně zastavit epidemii krvácivé horečky.

  • Obrázek uživatele Owes

    Solná pláň v Botswaně

    Drabble: 

    Solná pláň v Botswaně byla tím nejbláznivějším, co se mi kdy přihodilo.
    Bylo mi tehdy pětadvacet. Tolik, kolik bych býval zasloužil rákoskou přes zadek.
    Objednávka zněla jednoduše - získat černý diamant z trůnu náčelníka kamenných lidí.
    Realizace už tak jednoduše nevypadala.
    Afričtí kamenní lidé dorůstají velikosti našich obrů.
    Diamant byl ke trůnu připevněný kouzlem trvalého přilnutí.
    Naštěstí si mě oblíbila náčelníkova žena. Noc před mou popravou vyvolala povstání, svrhla manžela do drtiče kamení a prohlásila se za náčelnici.
    Kdyby mě nepronásledovala až k Rudému moři, protože jsem jí dal košem, byla by to příjemná dovolená.
    S tím trůnem se utíkalo špatně.

  • Obrázek uživatele Owes

    Dědečku, vyprávěj.

    Úvodní poznámka: 

    A poněvadž nechci míchat hrušky s jabkama, tak letošní sérií drabblů chci navázat na svou povídku Padesát kroků k cíli a vyplnit pomocí ní mezery v příběhu. A to konkrétně retrospektivním vyprávěním jedné z hlavních postav. :-)

    Drabble: 

    „...a tak jsme se s babičkou dali dohromady.“
    Mezi dětským obecenstvem to vzrušeně šumělo. Děvčata obdivně vzdychala a chlapci uznale kývali hlavami.
    Starý muž v zeleném ušáku se něžně usmíval, zpola ztracen v dávných vzpomínkách.
    „Dědečku, vyprávěj nám o cestách!“
    „Jo! Chceme slyšet o džungli a zákeřných hadech!“
    „O poušti a obřích škorpionech!“
    „Já chci solnou pláň a povstání kamenných lidí!“
    „Nejdřív nám pověz, jak to bylo tenkrát v Dartmooru!“
    Do dveří nahlédla žena s prošedivělými kudrnatými vlasy a zle se zamračila.
    „Proč ještě nejste v postelích? Je deset! Mazejte na kutě!“
    „Ale když dědeček S-“
    „Zítra je taky den!“

  • Obrázek uživatele Owes

    13: Krok za tebou

  • Obrázek uživatele Owes

    12: Krok k nalezení řešení

  • Obrázek uživatele Owes

    11: Krok přes čáru

    Úvodní poznámka: 

    Možná tahle kapitola zase něco málo objasní. (A možná taky ne.)

  • Obrázek uživatele Owes

    10: Rozumný krok

    Úvodní poznámka: 

    Jinak přeji všem dívkám a dámám mnoho úspěchů na poli pracovním/studijním a také v osobním životě.

  • Obrázek uživatele Owes

    9: Krok vzad

  • Obrázek uživatele Owes

    8: Krok do neznáma

  • Obrázek uživatele Owes

    7: Krok vpřed

  • Obrázek uživatele Owes

    6: Krok z temnoty

  • Obrázek uživatele Owes

    5: Krok k nápravě

  • Obrázek uživatele Owes

    4: Krok nezbytný k záchraně

    Úvodní poznámka: 

    Varování: naturalistické, nebál bych se říct až nechutné

  • Obrázek uživatele Owes

    3: Krok blíž

  • Obrázek uživatele Owes

    2: Krok přes práh

  • Obrázek uživatele Owes

    1: Krok ke svobodě

    Úvodní poznámka: 

    Nejspíš se mi zachtělo pokračovat v příběhu, který jsem napsal jako vánoční povídku pro Remi.

  • Obrázek uživatele Owes

    Splněná přání

    Obdarovaný: 
    Remi
    Fandom: 

    Milá Remi,

    předně bych Ti rád popřál klidné vánoční svátky, spoustu splněných přání a hlavně jen to nejlepší do nového roku.

    Doufám, že se Ti povídka bude líbit, přestože se tak nějak přihodilo, že kromě Tvých oblíbených Pobertů je ústřední postavou i Severus. Zkrátka jsem té představě nedokázal odolat, neboť mi už příliš dlouho vířila hlavou.

    Owes

    Zařazování

  • Obrázek uživatele Owes

    Na vodítku

    Léto toho roku bylo všelijaké, jen ne typické. Po obloze se převalovala šedivá mračna, sem tam střídaná slabým paprskem slunce; občas sprchlo, ale povětšinou bylo jen odporné dusno; každou noc přicházela bouřka, na poslední chvíli ovšem svůj záměr přehodnotila a jejich místu se obloukem vyhnula. Rtuť teploměrů někdy vystoupala až na 38 °C, aby o tři dny později klesla na 17. Zkrátka nic, oč by člověk stál. Tím méně pak pes.
    „Dej tu chlupatou potvoru pryč, Blacku, nebo to udělám sám, v kterémžto případě neručím za její bezpečí.“
    „Bojí se bouřky, Severusi.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít sloní paměť

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Pro ty, kterým by se tento konec zdál málo nadějeplný či pozitivní, má řešení Brumbál a jeho záhony. :D

    Drabble: 

    Citronáda se leskla v oroseném džbánu.
    Seděli v rozkvetlé zahradě malebného venkovského sídla.
    V parném letním dni měli na hlavách slamáky a rukávy košil vyhrnuté.
    „Ty cukety jsou vážně dobré, Albusi.“
    „Děkuji, Severusi. Už jste si všiml nového záhonu u studánky?“
    „Krvavé lilie. S čím jste je zkřížil?“
    „S vlčím mákem. Impozantní, že?“
    „Ano. Impozantní...“
    Výraz Snapeovy tváře byl podivně napjatý. Vůbec nekorespondoval s atmosférou, kterou se Brumbál během siesty snažil vytvořit.
    „Děje se něco?“
    „Ne... Jen... Nevím proč, ale pokaždé, když ty květiny vidím, jako by mi srdce proklála dýka.“
    „Nepovídejte... Na to se vykašlete. Dejte si ještě cuketu.“

  • Obrázek uživatele Owes

    Mít toho dost

    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se ve chvíli, kdy je dávno po všem. Tohle už žádná koťátka a růžové slony neobsahuje. Je to závěr, k němuž by Severus podle mého názoru dospěl, pokud by všechno přežil. Pamatujete si tu stařenu na Obrtlé ulici? Pokud ne, zde a zde je malé připomenutí.

    Drabble: 

    Obrtá ulice byla jediným místem, na kterém se nepodepsal vzestup Pána zla, jeho pád, návrat i definitivní odchod. Té ulice se nedotýkalo vůbec nic. Čas plynul po jejím dláždění jako voda po skle a Druella Blacková byla stejně seschlá jako před dvaceti lety.
    „Kdysi jste mě odmítla, vzpomínáte?“
    „Přišel jste příliš brzy.“
    Položil na stůl naditý měšec a přijal od ní křišťálový pohár s rudou tekutinou.
    „Nebudu si pamatovat nic?“
    „Absolutně nic. To vám slibuji.“
    Přikývl a napil se.
    „Poměry v Bradavicích se teď poněkud rozvolní,“ utrousila jedovatě.
    „To už mě netrápí,“ usmál se upřímně.
    Rezavý řetěz bolestných vzpomínek povolil.

Stránky

-A A +A