Moje články

„Jak dlouho se postíte?“
„Pětatřicet dnů.“
„Víte, že tělo není na takovou hladovku vybavené?“
„Ježíš vydržel 40 dní!“
Severus se zhluboka nadechl a napočítal do deseti. Pak se ironicky pousmál.
„Umíte i další jeho triky? Na příjmu máme dneska nával. Malá výpomoc by se hodila.“
„Vysmíváte se mé víře?“
„Nikoli. Myslím to vážně. V čekárně je 60 pacientů.“
„Bůh je mocný. Pomodlím se za ně.“
„No, vy naneštěstí nejste Ježíš, takže máte kurděje.“
„Cože?“
„Klid. Teď jsem se zázrakem na řadě já.“ Severus vytáhl z kapsy pomeranč a vrazil mu ho do dlaně. „Jezte to třikrát denně a buďte zdráv.“

„Mám osobní otázku. Proč vlastně děláte na pohotovosti?“ zeptal se Harry a podal Snapeovi do nastavené dlaně hrozivě vypadající kleště.
Pacient na lůžku se trochu zavrtěl, když ucítil chladný kov, nicméně zůstal v klidu.
„Protože jsem masochista,“ odpověděl Snape, vytáhl pacientovi z konečníku deset plastikových sáčků s bílým práškem a hodil je do nerezové mísy. „Pane Shunpiku, kolik jste toho kokainu převážel?“
„Dvě kila.“
„Souhlasí. Víte, že kdyby ty sáčky praskly, jste na místě mrtvý?“
„Žádnej strach, můj zadek něco vydrží.“
„Tak to jsem rád. V lapáku se vám to bude hodit. Pottere, můžete otevřít dveře a pustit sem policii.“

Na lékařském pokoji se sešlo hejno sester.
„Je ženatej?“
„Všimla sis snad prstenu?“
„Doktoři ho často nenosí. Překáží při natahování rukavic.“
„Není ženatej.“
„A myslíš, že někoho má?“
„Nemyslím si.“
„Co pamatuju, tak ho tady uháněla spousta ženskejch. Žádná nepochodila.“
„To nešel ani na kafe?“
„On kafe nepije.“
„Na skleničku? Prostě na rande?!“
„On nerandí.“
„A jak teda souloží?“
„Chceš si to vůbec představovat?“
„Docela jo. Možná si platí společnici.“
„Spíš nesouloží.“
„Myslíš, že je asexuál?“
„Ne, on je Lilysexuál.“
Sestry se hýkavě rozesmály.
Dovnitř vešla Lily. Severus jí držel dveře.
Sestry zmlkly.
Hermiona schovala rudý obličej za učebnici anatomie.

„Autonehoda. Pětiletá holčička, byla připoutaná, ale vypadá, jako by prolítla sklem. Podívejte.“
„Jedeme na jedničku. Okamžitě zavolejte pediatrii. Nedotýkejte se jí.“
Lupin s Weasleym dorazili rekordně brzy.
„Vyšetřovali jste ji?“
„Nasadili jsme oxymetr. Saturace je dobrá. S ostatním jsme čekali na vás.“
Když Ron uviděl tvář a končetiny malé pacientky, vypadal, že neví, jestli bude zvracet nebo plakat.
„Co to s ní je? To přece nejsou zranění z autonehody.“
„Ne, to je Epidermolysis Bullosa.“
„Nemoc motýlích křídel?“
„Ano. Musíme ji nakrémovat, než se jí budeme dotýkat.“
„Proboha...“
„Jak vidíš, ne všechny děti jsou usmrkánci nebo simulanti. Někteří skutečně potřebují péči.“

„Postaráme se o vás,“ ujistil zoufalou rodičku Harry, kleče mezi jejíma nohama na podlaze výtahu.
„Co jste zač?! Jste vůbec doktoři?“ zaječela, jakmile povolila kontrakce.
„No, zatím jsme jen studenti, ale –“
„Pane na nebesích!“
„– tohle je budoucí pediatr!“ ukázal na Rona, bledého, vyděšeného a nacpaného do rohu kabiny. „Já se chystám dělat traumatologii. S několika porody už mám zkušenost. Věřte mi, to zvládneme.“
Svlékl jí kalhotky promáčené plodovou vodou a odhodlaně nasadil latexové rukavice.
„A kdo je tohle?“ mrskla pohledem po plavovlasé dívce, která jí s neskrývanou fascinací zírala do rozkroku.
„Luna Lovegoodová,“ představila se dívka. „Budu pracovat na patologii.“

„Proč pana Toftyho nevezmeme na MRI?“ tázal se mladý Potter, zatímco fascinovaně sledoval, jak Snape drobným otvorem ve spánkové kosti zavádí katétr do prostoru mezi mozkovými plenami.
„Protože když byl pan Tofty ještě mladý rebel a toužil dělat dojem na holky, nevěděl, že pokrok v moderní medicíně zrodí zobrazovací techniku na principu statického magnetického pole a elektromagnetického vlnění. Jinými slovy, ten vytetovaný drak by z jeho zad vyletěl jako Vetřelec z těla Ellen Ripleyové.“
„To jste někdy viděl?“
„Já ne. Doktorka Longbottomová ano.“
„Přesto, není tahle metoda příliš riskantní?“
„Může být rád. Před padesáti lety bychom mu lebku otevírali dlátem.“

Povahou k sobě měli blíž, než by kdy byli ochotni přiznat.
Svým perfekcionismem, pevnou vůlí, disciplínou, morální integritou, zodpovědností a sklonem k odsuzování, povyšování a workoholismu byli vlastně úplně stejní.
„Vy jste ještě tady?“ podivil se Snape, když na ni narazil v laboratoři.
„Dělám ten test na stafylokoka sama. Kdybych měla čekat, až přijde papír zezdola, tak obrostu mechem,“ hudrovala Grangerová.
Když kolem ní procházel, snažil se nezachytit vůni jejích vlasů.
Když kolem ní procházel, přestala dýchat.
„Nechtěla byste zajít na skleničku?“ přistihl se, jak vyslovuje otázku.
„Moc ráda,“ přistihla se, jak odpovídá.
Oba se modlili, ať tohle neskončí průšvihem.

Českou republiku jsem navštívil v rámci anesteziologické konference.
Zajímavá země.
Lidé tu mají veškerou lékařskou péči plně hrazenou ze zdravotního pojištění, v lékárně dostanete diazepam bez doplatku a ve zdravotnických potřebách seženete chirurgickou sadu k hrudní operaci.
Držení omamných látek je povoleno v množství pro vlastní potřebu. Nikdo neřeší, jak velká ta potřeba je.
Cigarety koupíte na každém rohu.
Alkohol se tu prodává tak levně, že návštěvník první dva dny bojuje s kocovinou.
K tomu pomáhá místní kuchyně, která svými knedlíky a vepřovým bůčkem zažene i ten nejhryzavější hlad.
Klid. Když vás chytne žlučník, lékárnice vám prodá Algifen bez předpisu.

Začalo to pokusy s mouchami, pokračovalo pitváním žab a skončilo studiem anatomie.
Věděl, že chce být doktorem. Ne kvůli lidem, kvůli sobě.
Ti nejlepší volili chirurgii. Nejtěžší, nejobávanější a nejprestižnější obor.
Strávil tréninkem na pitevně tolik hodin, že z něj klidně mohl být patolog. Tolik toužil vyrovnat se ostatním. Dosáhnout nejvyšší mety.
„Severusi, máte brilantní mozek, ale na chirurgii nemáte žaludek,“ okomentovala první den jeho praxe stará řeznice Pomfreyová.
„Jste příliš opatrný,“ vytkla mu na konci ročníku legendární McGonagallová. „Tady je občas potřeba riskovat.“
A tak se stal anesteziologem.
Se svým pohotovým myšlením a pečlivostí je teď pro chirurgy nepostradatelný.

„Doktore, vyšetřovna 6, vyrážka v rozkroku.“
Snape zavraždil sestru na recepci pohledem.
„Je to zrzečka,“ doplnila se zachichotáním a podala mu kartu.
„Pacientka jde domů,“ zahlásil o deset minut později. „A příště ji odešlete na gynekologii.“

---

„Doktore, Patricia Rakepicková čeká na čtyřce. Poranění holicím strojkem.“
„Mám se ptát, co si poranila?“
„Nemusíte. Už je na koze,“ mrkla na něj sestra.

---

„Doktore?“
„Jestli je to zase Rakepicková, tak tu nejsem! Řekněte třeba, že jsem umřel. Přísahám, že ještě jednou uvidím tu její zrzavou veverku a proskočím oknem.“
„No, zrzavou ji asi mít bude, ale jmenuje se Weasleyová a potřebuje pilulku po.“

Harry vpadl na třetí vyšetřovnu a méně vzduchu v plicích už měl jen pacient na lůžku.
„Jdete pozdě.“
„Zapomněl jsem doklady.“
Teprve nyní si doktor Snape povšiml.
„A taky vlasy.“
„Jen část.“
Harry otočil hlavu, aby ukázal koberec střapatých vlasů na zátylku.
„Sázka?“
„Náročný víkend.“
„Určitě ne tak jako výkon, který provedete panu Malkinovi na dvojce.“
„Co pana Malkina trápí?“
„Natržené rektum.“
„Vy jste měl moje vlasy hodně rád, co?“
„Až budete hotov, čekají na vás bércové vředy a hnisající výtok z pochvy.“
„Musel jste ty vlasy milovat!“
„Miluju na vás úplně všechno, Pottere. Hlavně techniku šití. Tak do práce.“

Na jaře to vždycky začne.
Na pohotovost chodí lidi trpící pylovou alergií, co si myslí, že umírají na SARS, sanitky vozí pacienty, kteří se zranili během soulože na neobvyklých místech, na jednotce intenzivní péče končí mladiství zpití do bezvědomí, skauti popálení od táborových ohňů, motorkáři houfně vyrážející provětrat mašiny...
Každý rok sní o tom, že má od března do června dovolenou.
Každý rok tady od března do června trčí dvanáct hodin denně a –
„Doktore Snape, motocykl versus strom, budou tu do pěti minut.“
„Už jdu. Hepčí! Do háje, mě to dneska snad zabije.“
„Na tu alergii byste měl něco brát.“