Moje články

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Čekání na Xantina

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na tvářích sourozenců se usadily tupé výrazy.
    „Mohly bychom si třeba aspoň připravit svoje repliky,“ nabízí snaživě martovsky založená druhorozená, „tak třeba karanténa v biblickém pojetí je...“
    „Moc nepovídej, nebo se počet civilních obětí karantény zase zvýší,“ zahučí syn – cynik.
    „Jsem v kleci,“ hlásí Viktorka roztomile poulíc oči přes špricle postýlky, ze které dokáže už přes rok vylézt.
    „Ano, Viktorko, jsi v kleci,“ zopakuje automaticky matka.
    „Nemělo by tohle náhodou být na Xantinovi?“ ptá se šťouravý mladší syn.
    „Ne nutně,“ namítne unaveně prvorozená, „bude to jako v Čekání na Godota.“
    Šťoural narážku nepochopí a urazí se. Rodina plná tyranů, fakt.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Nezpěvní pěvci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Doplňuji téma č. 10 z 10. 4. - Zpívá celá cela

    Drabble: 

    Většina z nás neumí zpívat. Na škále hudební hluch – hudební sluch od nuly do deseti se mnozí stěží doplazí na trojku. Má to různá úskalí. U ohně si zásadně nesedáme vedle profláklých pěvců, před bájnými nestvůrami s absolutním sluchem (jsme-li varováni a střízliví) ani nepípneme. Snad proto je pro nás tak přirozené zpívat doma. Tak přirozené, že se na Bílou sobotu, kdy bychom si zpívat neměli, nejmíň stokrát přistihnu, že si v duchu notuju další a další písně. (Obzvlášť ty s aleluja, pochopitelně.)
    Když spolu pak nesouladně zpíváme Sláva na výsostech, mám dojem, že to díky Bohu přece jen přežijeme.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Jak jsem se nezabila v autě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cestu domů autem rezolutně odmítám. Máma má řidičák sotva čtrnáct dní a mně se ještě umřít nechce. (Jedna cesta mi stačila.) Před kostelem nafasuji koláčky (byly křtiny) a mířím do metra. Bezstarostně běžím po eskalátorech, když se mi dlouhá tkanička z jedné boty zasekne o háček na botě druhé. Letím dolů rovnou po hlavě. (Naštěstí přede mnou pusto prázdno.) Kutálím se dolů. V jednu chvíli to už vypadá, že zastavím, ale mrcha gravitace mi přihodí ještě pár kotrmelců nádavkem. Konečně sedím. Z ruky na mě smutně mžourá rozmačkaný koláček. Od kolen nahoru nemám ani škrábnutí. Můj anděl strážný je machr.

    Závěrečná poznámka: 

    Není to sice originální uchopení tématu, ale hrozně jsem si o téhle srandě chtěla někdy napsat. :)

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Lacrimarum vallis

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zvýšil hlas a přitom udělal první chybu. Ha, slabé místo, vidím náhle. Tudyhle pod krunýř zdánlivě neprůstřelné argumentace vrazím první klín, pak druhý, třetí a je na kolenou. Zašlapu ho do země! Můj hněv se vzedme jako obrovská ohnivá šelma a pak... Nemůžu mluvit. Zase. Zase! Brečím jako malá holka. Velká holka. Holka. Poraženecky utíkám, těžko vítězit v slovní debatě beze slov. Vzteky křičím do polštáře. Proč jsem tak slabá?! Vzlyky se derou posměšně ven. Proč ty, vlastní tělo, mě zrazuješ?! A pak se smiřuji. Náhle, nečekaně. Slovo je meč a já tu nejsem od toho, abych zabíjela, ale milovala.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    V srdci bouře

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šouravým krokem vyrazil přes byt a – přeskočiv tři erupce hraček (Blbé LEGO!), zakopnuv o roztaženou matraci (Který ničemník?!) a šlápnuv na nohu kterémusi potomku (Neječ, prosím tě!) – dorazil do kuchyně. Několika valčíkovými kroky se prosmýkl mezi osazenstvem miniaturní místnosti, až úspěšně ztuhl v pozici na jedné noze před kuchyňskou skříňkou. Vrhl chmurný pohled do životně důležitých zásob a jeho tvář ztvrdla v křemen.
    „Došly...“ zahučel temně.
    „Co?“ zaznělo nepřítomně od čtvrtého počítače zleva.
    „Kolíčky, baterie, žárovky, tablety do myčky a peníze, ale z ničeho z toho bych nevyšiloval!“
    „Takže?“
    „Lentilky,“ vypravil ze sebe ztěžka, „a Viktorie se za chvíli probudí.“

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se za prvoplánovou nudu všech nud, ale to téma mě nějak neinspirovalo. :D

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Albánka Seychelová

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Milí, skvělí čtenáři, kteří děláte DMD tím, čím je, děkujeme za soustavnou přízeň, kterou naší rodině projevujete. Jste nejlepší! Tak snad zase napřesrok! :)

    Drabble: 

    Služebnictvo se zdá jaksi skleslé. Rozdám pár útěšných úsměvů a hned je líp. Mám to s nimi těžké, jsou velmi náladoví a často až hrubiánští. Někdy mám podezření, že zneužívají toho, že jiné najmout nemohu. Ten kdo vymyslel, že se služebnictvo dědí, musel mít na vlastní služebnictvo štěstí, jinak by ho to nenapadlo.
    Naštěstí vím, jak si poradit, když si některý staví hlavu. Jednoduše mu odepřu svou pozornost a odměním místo něj někoho jiného. Podařilo se mi mezi nimi udržet zdravou rivalitu. Když nemá mou přízeň nikdo jistou, pracují lépe.

    Víme, za co nás má. Přesto dál sloužíme, zamilovaní otroci.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Ty radši nemluv!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
    „Mmmm! Mmmm!“
    Pomni, abys den sváteční světil.
    „Aaammm!“
    Milosrdenství chci a ne oběť!
    „Kakú! Kákú, mmmm!“
    „To ti asi nic neříká, že, ty tyrane?!“ vyjedu na vytrvale žebronící dítě, „co bys chtěla?“
    „Mmmeee!“
    „Kozlík?“
    „Ne. Mmmm!“
    „Mlíčko?“
    „Mmmm!!!“
    „Proč prostě nemůžeš mluvit?!“
    „A nechtěla by náhodou...?“ zkusí bratr.
    „Mlč, mlč!“ gestikuluji na něj, tušíc pohromu.
    „... pustit medvídka...“ vzápětí dostane sebranými dobrodružstvími kocoura Vavřince po hlavě.
    Rychle se ohlédnu na dítě. Viktorka nakloní hlavu. To je špatné znamení.
    „Proč musíš pořád mluvit,“ ječím skoro nepříčetně, „dřív než myslíš?!“
    Ale je pozdě.
    „Pú?“

    Závěrečná poznámka: 

    Pardon, ale to téma si o to tak říkalo. :D

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Prokletí života

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ždímám z očí poslední zbytky zraku, ale marně. Vidím rozmazaně, nejasně. Něco strašlivého se kroutí přede mnou, žádostivě polyká poslední zbytky mé životní síly. Plazím se, prosím... Směšné, existuji jen pro jeho potěšení, proč by se mělo nade mnou slitovat? Krčím se před jeho běsněním, ale vím, že stejně nemůžu uniknout, jsme spoutáni věčnou sudbou zpečetěnou krví. Nikdy mě zcela nepohltí, nikdy mě zcela nepropustí, navěky je mi totiž souzeno mu sloužit.
    Usínám na podlaze a dítě, které mě zvládlo týrat celý den, dovádivě cloumá špriclemi postýlky a volá „číst, číst!“ Podle hodin je deset pryč, podle mě nejmíň půlnoc.

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se za prvoplánovost, ale nešlo tomu odolat.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Viktorka

    Kudla do zad

    Fandom: 
    Drabble: 

    A co když řeknu ne?
    V tom případě budeme nuceni použít násilí.
    To si netroufnete, budu křičet!
    Jen do toho, stejně tě nikdo neuslyší, a i kdyby, lidem jsou problémy druhých ukradené.
    Myslela jsem, že jsme přátelé, jak jste mě mohli takhle podvést?!
    Milá zlatá, ty nevíš, co je pro tebe dobré. Jakýpak podvod, copak jsme ti někdy slíbili, že na tebe ruku nevztáhneme?
    Říkali jste, že u vás budu v bezpečí!
    To platí, mohu ti zaručit, že nikde nebudeš víc v bezpečí než tady, uchráněna ode všech přešlapů a pádů.
    Počkejte!
    Ale to už holčičku nemilosrdně strčili do postýlky.

    Závěrečná poznámka: 

    Fandom spíš Krutá realita, ale nechtěla jsem vám moc napovídat. :D

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Zrazena

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ale no tak! Tak pohni se... Co sedíš na zadku? Proč to necháváš jenom na mně? Copak to můžu zvládnout sama? Pomoz mi přece, alespoň trochu... Já nechápu, že ti to neni blbý. Vždyť... já se tak snažím. A ty? Netvař se, jako že bys to nemohla udělat. Můžeš, ale nechceš! Prostě jsi mě nechala v bryndě. A já přitom... Tak jsem ti věřila. Ale teď... jenom se usmíváš. Jak můžeš?!

    Po tváři se jí začaly koulet slzy. Bradička se roztřásla.

    Sedím na zemi, kousek od ní, náruč doširoka rozevřenou.
    "Pojď ke mně, Viktorko, no tak! Už jen dva krůčky..."

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Kdy neztrácet naději

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Divné.

    Drabble: 

    Vagón se trhavě rozjede a tebe překvapí, že právě tímhle směrem, i když nikdy nejezdil jiným. A napadne tě, že je možná pozdě, žes uviděl život stát na semaforu sto metrů před sebou a zamával jsi mu, než odjel.
    Stále se však modlíš, protože třeba je pro tebe ještě naděje.
    Stále se díváš, protože třeba je co vidět.
    Stále běžíš, i když to hrozně bolí, i když víš, že až se zastavíš, budeš se dusit vlastním dechem.
    Dál opakuješ naučené pohyby, aby to vypadalo, alespoň zdánlivě, že žiješ, protože něco ti říká, že možná ještě žít můžeš. Je ti dvacet.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma přítomno... no, spíš nepřítomno, když neuznáno, pochopím.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    O ptácích a lidech

    Fandom: 
    Drabble: 

    Způsob, jak vysvětlit mou povahu, je dvojí. Buď jde o klasický (takřka tradiční) případ vynikajícího rozumu, který neustále balancuje na hranici šílenství – virtuozní pohyb ptáka, který se vrhá do propasti za kořistí, již snad lapí, nebo se roztříští o kamení. Nebo (výklad pravděpodobnější, leč méně ikonický) není ono šílenství deviací, ale přirozeným projevem mdlého ducha, který se jakoby omylem, instinktivně (po čichu) trefuje do okamžiků a slov, která druzí chtějí slyšet – tučňák, je-li dobře nakrmen, také předvádí oku lahodící, rafinované kousky, ale integrály jeho pochopení unikají.
    Nikdo si neplete tučňáka s dravcem (ač oba ptáci), génia a blbce ovšem mnozí.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Zase matka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro moji milou tetu. (Se značnou autorskou licencí.)

    Drabble: 

    Byla strašně slabá. Nepřekvapilo ji to, ale tentokrát to bylo horší než v minulosti. Už čtyřikrát si sáhla na dno svých tělesných sil, ale teď poprvé cítila, že ji opouští i ty duševní. Nechvěla se únavou, ale předsmrtnou agónií.
    Když požádala sestru o vodu, okamžitě jí vyhověla. Nikdo jí nebránil. Bez myšlenek, polykajíc strach, pokřtila sama své dítě, protože doktoři nevylučovali… Nechtěla to ani formulovat. Snažila se myslet na všechny, kteří se za ně modlí a doufají, ale nešlo to. Byla sama. Když pak její dcera svůj zápas vyhrála, poprvé pocítila strašlivou tíhu své hrůzy, kterou valila jako Sisyfos kámen.

    Závěrečná poznámka: 

    Sisyfos mi připomněl tuhle fascinující animaci.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Na kolenou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Doufám, že nikoho nevědomky nevykrádám. (Silná stylová inspirace příběhy z Clients from hell.)

    Drabble: 

    „Ještě přesně nevím, co vlastně chci, ale nebojte se, včas se to dozvíte. Slyšel jsem, že máte v oboru značné zkušenosti, takže nepochybuji, že mým požadavkům vyhovíte. Vím, že asi nejsem váš jediný zákazník, ale přesto bych potřeboval, abyste byl na příjmu 24/7, kdybych měl nějaké připomínky k vašemu postupu. Je možné, že nezareaguji okamžitě, v zásadě jsem dostupný jen zvečera, ale na to si zvyknete. Bohužel mi momentálně nepřebývají žádné prostředky, takže to budete muset udělat zadarmo. Odměnou vám budiž má (skoro) nehynoucí vděčnost. Ostatně neděláte to pro peníze, ne?“

    Bůh si povzdechl. Modlící se ho ovšem neslyšel.

    Závěrečná poznámka: 

    No, snad to není úplně blbé.

    (Pro Ryu: počitadlo ukazuje 99 slov, protože počítá 24/7 jako jedno slovo, ale dle metodiky by se mělo počítat za dvě.)

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Hovory k sobě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Hříčka.

    Drabble: 

    „Běž se starat o dítě!“
    „Tati, nebuď na ni takový!“
    „Co je?! Ať si nestěžuje, má komentáře, hromadu komentářů!“
    „Klid, tati, já mám jenom dva.“
    „Dva?!“
    Netrpělivé F5.
    „Ne dva! Tři… čtyři! Já tě přetrhnu!“
    „Už nikdy nebudu psát drabble!“
    „Mohli byste se, prosím, trochu ztišit?“
    „Za šest minut vychází nová expanze…“
    „Kolik je šest krát šedesát?“
    „Tři sta šedesát.“
    „Maminka tu chce mít klid, tak budeme odpočítávat. Tři sta šedesát, tři sta padesát devět…“
    „Co je to expanze?“
    „Ty mlč, až budeš mít nula komentářů, můžeš mluvit!“
    „Nálada je tu vskutku prvotřídní.“
    Maminka žmoulá letenku první třídy na Havaj.

    Závěrečná poznámka: 

    A blbost. :D

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Semper victa

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ztělesněná touha se prohání jako Valkýra po bytě. Neví, co přesně, ale rozhodně něco chce. Dozorčí stále balancují mezi výchovou a rezignací. Důslednost se zdá nemožnou, když je třeba udržet pláč pod pokličkou. Rozum vede stálou válku s iracionálními city, které se ohrazují, kdykoli malá smutní. A kdo by s tím občas nepraštil, když za rozumné námitky (to není pro tebe) slzy a vyčítavé oči, zatímco za ústupek zářivý (a tak provokativní!) úsměv a láskyplné žvatlání? Který nevhod probuzený člen rodiny kdy ocenil důslednost?
    Nikdy nepochopím, proč není nejcennější položkou v životopise „vychovala pět dětí (a uchovala si duševní zdraví)“.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Tak nějak skoro pořád

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ti velcí jsou zvláštní. Rádi mluví do malých věcí, co mi nepůjčují.
    Rádi hledí na barevné desky.
    Rádi listují v knížkách s trhavými papíry a bez obrázků!
    Rádi se zavírají v pokoji a říkají: "Momentíček."

    Já vždycky raději osobní kontakt.
    Když mi kručí v bříšku.
    Když se v noci probudím a je tma.
    Když mě strčí do postýlky a jdou pryč.
    Když si prohlížím "máma pere drum, drum, drum", nebo jak se to jmenuje.
    A úplně ze všeho nejraději jsem nahoře u velkých v jejich rukách.

    Nevím, co kdo na samotě vidí.
    Jen málokdy nepotřebuji společnost.
    Třeba když plním pračku.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    S.O.S. (zase)

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozehříváme se. :)

    Drabble: 

    Přední díl zásuvky mi zůstane v ruce. Splachovadlo se někam ztratilo. Dveře do děcáku se nesmí zavírat, protože na vnitřní straně chybí klika.
    Otče, proč jsi mě opustil!
    Nerouhej se, doporučí mi sestra.
    Můžu za to, že otec od začátku dubna nevidí, neslyší? Všechno se tu rozpadá!
    Ty ho nechápeš, nemůže se starat o rodinu, vždyť pak by mohl vynechat některé téma!
    A to by nám jako spadlo nebe na hlavu, nebo co?!
    Spíš strop, tenhle byt by to rozhodně nepřežil, táta přece není vlažný.
    A co mám teda dělat?
    Zkus napsat drabble, třeba si ho přečte.

    TATI, JSI TAM?

    Závěrečná poznámka: 

    Pravda do puntíku, jen trochu časově zhuštěná. :D

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Bubliny (ne)porozumění

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Každodenní. I když trochu obrazné.

    Drabble: 

    „Co děláš?“ ptám se s úsměvem zaujaté holčičky.
    „Váhám nad svým povoláním. Nevím, zda si zvolit studium literatury, nebo se věnovat sportu,“ praví vážně sedíc vedle volejbalového míče a listujíc Donem Quijotem.
    „Eja,“ reaguji souhlasně.
    „Víš, nechci být neomalená, ale tahle komunikace je na houby,“ říká a pro názornost mi podává plyšový hřib.
    „Mmmma…“ podotýkám.
    „Jak je možné, že jsme si tak blízko, a přitom si nerozumíme? Není to vyloženě tragické?“ zalomí teatrálně rukama.
    „Hea, hea heá!“ ohrazuji se.
    „Pověz mi, ale upřímně, je vůbec nějaká perspektiva, že budeš jednou mluvit normálně?“
    „Možná,“ odtuším.
    Viktorka akorát udělá ze slin bublinku.

    Závěrečná poznámka: 

    A už to zase řve.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Zas jednou jsem špinavej

    Drabble: 

    Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
    Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
    A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
    Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

    Závěrečná poznámka: 

    Škvorecký snad promine.
    Psáno na téma "Před tím a potom".

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Kde dává liška dobrou noc

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Aries jménem celé rodiny. Bez tebe bychom duben nepřežili.

    Drabble: 

    Poslední klapka. Nikdo neslaví. Jsou dvě hodiny ráno.
    Do pokoje vtrhnou Faob, Vinpike a Xantin.
    "Faob, Faob, Faob, Vinpike, Vinpike, Vinpike, Xantin, Xantin, Xantin, všichni na něj kašlou!" překřikují se navzájem.
    Svírám poslední zdrávas v desátku.
    "Tátové," zasténám.
    "Všichni na nás kašlou!" zahřmí trojice apokalypticky.
    "Všichni určitě ne," snažím se vyjednávat.
    "Všichni..." zahučí temně Faob.
    "... na nás..." zavřeští unisono Vinpikův nos a uši.
    "... kašlou! Uááá!" dodá Xantin.
    "Běžte se podívat, určitě něco přibylo," škemrám.
    Trojice se s ustavičným mrmláním, bručením a cvrlikáním odporoučí do pokoje. Vzápětí vypukne mnohohrdelní jásot. Otcové tančí kozáčka.
    "Díky Bohu. Liška dorazila."
    Vítězný tanec konečně utichá.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    SOS: eso es

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mé milované mamince

    Drabble: 

    Od rána řvu. Maminka má špatnou náladu.
    Maminka má špatnou náladu. Od rána řvu.
    Ale řvala jsem i v noci, kdy máma bez nálady nespala, takže nejdřív bylo vajíčko, až pak slepička.
    Teď dělám, že jsem zabrala, a poslouchám tu karetní partii: kdo dokáže rozveselit.
    „V práci mě povýšili!“ říká táta.
    „Ano,“ nevnímá maminka.
    „Tak v té olympiádě postupuju do krajského kola,“ praví sestra.
    „Fajn,“ polovnímá maminka.
    „Z diktátu jsem dostal jedničku!“ vyhrkne brácha.
    „Taky jsme se na to nadřeli,“ zhodnotí maminka.
    Kníknu. Přichází můj výnos.
    Nakloní se nade mne.
    Zářivě se usměju.
    „Ty jsi tak krásná!“ vydechne v úžasu.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Maličcí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: patos. Nic pro cynické povahy.

    Drabble: 

    Přijde čas, kdy ti, co vyhledávali půtky, odloží zbroj, ti, co nechtěli slyšet, sundají helmy, ti, co vedli války, zahodí meče a ti, co kolem sebe krvelačně kroužili, se dají do tance.
    Tehdy roztaví zbroj i meče a překují je v pluhy, vytrhají ze srdcí plevel, znovu osejí pole a nechají vzrůst, položí nový základní kámen, podají si ruce, pokorným slibem obnoví jednotu duší a darují se sobě navzájem. Mocní vyjdou z bašt, moudří pokorně sklopí pohled, hlupáci uvidí, co nechápali, a všichni se skloní před dítětem, které mění a je proměňováno, léčí a je uzdravováno, zachraňuje a je zachraňováno.

    Závěrečná poznámka: 

    Původní myšlenka v tom nějak zneviditelněla. Ach jo.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Na konci roku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nemohl zůstat v prázdném bytě sám, s kolotavým přemíláním proč, poprvé ve svém životě.
    Venku ohňostroj marnosti. Bouchací kuličky, petardy, dělobuchy, hluk, vrávorání, střepy.
    Městské smetiště, povinně veselí opilci.
    Alkoholové výpary roztávaly vločky ještě ve vzduchu, na zemi marast a břečka.
    Prodíral se karnevalem šklebů, pryč, ven, do bezlidna a ticha.
    Podzemní kotle hřály, na sníh narazil až v polích.
    Bílý, křupal pod podrážkami, na vlasy a ramena snášel se nový.
    Najednou stanul a rozhlížel se. Slova opotřebovaná, sekndhendová, každé vyslovení by uráželo to, co viděl.
    „Děkuju,“ zašeptal v páře.
    Pod nohama drcené loni, na hlavě tající letos, napadlo ho.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Krátká výseč

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Doplňuji téma č. 21 - Bestiář.

    Drabble: 

    Osud se se mnou rozhodně nemazlí. Navíc, kdykoliv bych si chtěla jen krapítek postěžovat, jsou tu hned ošklivé reakce jako já nevím, co jí furt je, že tak pláče. Tak tedy pro představu:
    1. bestie - Hlad!
    2. bestie - Bolení břicha!
    3. bestie - Hlad!
    4. bestie - Mokrá plínka!
    5. bestie - Veliký hlad!
    6. bestie - Plná plínka!
    7. bestie - Hlad!
    8. bestie - Příliš studená voda ve vaničce.
    9. bestie - Hlad!
    10. bestie - Příliš horká voda ve vaničce.
    11. bestie - Ukrutný hlad!
    12. bestie - Únava.
    Jak vidíte, nemám to v životě vůbec snadné. A k tomu všemu mě ještě neustále provází hrozitánský hlad.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Trpělivá výchova

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Dobré ráno, dcero!"
    "Co je na něm dobrýho?!"
    "Dobré ráno, dcero!"
    "Nech mě spát, matko!"
    "Dobré ráno, dcero!"
    "Dobré ráno, maminko."

    "Podej mi prosím sůl, dcerunko."
    "Proč já?!"
    "Podej mi prosím sůl, dcerunko."
    "Podej si ji sám..."
    "Podej mi prosím sůl, dcerunko."
    "Ano, tati, tady je."

    Rodiče nepropustili z časové smyčky, dokud se nevymanila z bludného kruhu.
    Poslání? Nevztáhněme ruku na dítě, trpělivě mu domlouvejme?

    "Rexíku, pejsánku, vem si, ochutnej! No tak ham, nebo se budu zlobit! Co sebou škubeš? Mamíí, tatíí, pojďte sem, asi jsem udělala chybu, vraťte prosím čas, ten jed na krysy opravdu funguje!"

    Chybička se vloudila.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Krev mé krve

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon, jestli už někoho opisuji, ale hrozně se mi to nabízelo.

    Drabble: 

    Hlava jí klesá. Nemůže spát. Živé sny se hromadí v koutcích očí, i když je pravidelně vymývá. Nemůže se zlobit.
    Jí málo. Není kdy. Živí se očima. Tělo je výjimečně slušné a nebrblá.
    Občas zapomíná dýchat. Tiší každý nádech, aby nepřeslechla dech druhého.
    Přestává na ní záležet. Cítí to. S každým polibkem se uvnitř napíná a malé úlomky duše jí vylétají z úst.
    Necítí bolest. Jen pláč jako by v ní vždy přetrhl nerv. Bolest druhého řeže o to víc, že není její.

    Netušila, že by to mohlo být krásné.
    Nevěděla, co to znamená pro někoho dýchat.
    Dokud neměla dítě.

    Závěrečná poznámka: 

    Krásné starosti jsou - zdá se mi - jen jiné jméno pro dítě. :)

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Výchova je základ

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvacet let drezúry a tvrdé disciplíny. Číst myšlenky, vykonat nežádané, pochopit nevyslovené.
    „Věci musí být rychle,“ znělo hlavní heslo.
    Sekunda se tolerovala, dvě s podmračenou tváří, tři ne.
    Nakonec i oběť se zvykem oslabí a už netíží. Ne, když denním chlebem.

    Po dlouhých galejích konečně ptáče vylétá do krutého světa.
    Je nadšeno. Za zpracované smlouvy dodané dříve, než bylo požádáno, pochvala. Hrubá slova necítí, laskavá se uhnizďují v srdci. Ví, kdy ustoupit, kdy snést ránu, kdy přenechat zásluhy druhému.
    Šťastno jde se známými na pivo.
    „Tak co říkáš na svět dospělých, mládě? Hnus, co?“
    Rozzáří se: „Děláte si legraci?! Prázdniny!“

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Chyba lávky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma Zlé dvojče z 10. 4.

    Drabble: 

    Přiběhl a plaménky mu plápolaly v očích.
    "Konečně," prohlásil vítězoslavně: "konečně jsem pochopil, že mít dvojče není na nic. Přečetl jsem o tom výbornou knihu, s dvojčetem se dá dělat spousta báječných věcí - člověk na něj může házet svoje průšvihy, nechá ho vyžrat si všechny trable a slízne všechnu smetanu, jen když má trochu filipa."
    Spokojeně se zasmál.
    "A já jsem mnohem průbojnější než ty, takže toho náležitě využiju, to si teda piš! Už žádné peskování za rozbité okno!"
    Povzdechla si a sjela ho unaveným pohledem.
    "Víš, myslím, že ti unikla základní věc. Tohle funguje jen pro dvojčata stejnýho pohlaví."

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Trojjediná porada

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Malý kompilát katolických vtípků pro Ryu

    Drabble: 

    „Zdá se, že první mise nám úplně nevyšla,“ praví Otec.
    „Taky na ni nevzpomínám nejlépe,“ přitakává horlivě Syn.
    „Taťka vymýšlí nový plán, synáčkovi se nebude chtít…“ vidí do obou Duch svatý.
    „Co Polsko, Synu?“ nadhodí Nejvyšší, „taková katolická země…“
    „Nesnáší uprchlíky,“ vrtí hlavou Mesiáš, „to bych se nechyt!“
    „Já bych se podíval do Vatikánu,“ hlásí Duch, „tam jsem nikdy nebyl!“

    Nakonec poslán na Slovensko, do Tater, první stavení, na které Ježíš narazí, je salaš.
    Bača pokuřuje trávu.
    „Dáš si, hipíku?“
    Bafají, smějí se.
    „Víš,“ praví Pán po chvíli, „já jsem Ježíš Kristus.“
    „Síla, co?“ uznale pohlédne hostitel na svou šlukovku.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    V pustině

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je sama. Jak dlouho už? Dny nepočítá.
    Jídla má zatím dostatek, nestará se o něj, až dojde, tehdy se může trápit. Zima jí není, ale bojí se, protože nevidí. Nedýchá něco tiše ve tmě? Jen spánek ji vysvobozuje z obav, vždy na chvíli v bezpečí. A pak zase to nepříjemné procitnutí, tma a podivný pocit samoty a přítomnosti zároveň. Náhle zazní zdálky zvláštní šum. Ne šum - hlas. Klidný, vyrovnaný, zpěvavý hlas. Člověk! Není sama! Zašátrá v temnotě, ale její ruce jen máchají do prázdna. Prudce vykopne nohou a zasáhne něčí tělo.
    "Au," hekne matka a láskyplně přejede rukou po břiše.

    Závěrečná poznámka: 

    Možná už o tomhle někdo psal, pakliže ano, omlouvám se, ale nešlo odolat.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Jsem štědrá

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ještě než jsem se narodila, dostala jsem do vínku zaražené překvapení, pár i více slz, odhodlání, dolovaný úsměv.
    Ani mi ještě nerostou zuby a už řvu jak ta u splavu, zvídavá jsem jak zajíc v zimě, ledasčemu ale nerozumím a to mě nebaví!, v boji za mléko nebo náruč jsem sveřepá jak vikingský válečník! A směju se, občas, rozdávat já umím, ale všeho s mírou, ne každý si to zaslouží.
    Skoro se mi zdá, že svým věnem až mrhám.
    Aby mi do sňatku něco zbylo!
    Ale bláznivá partička kolem mne se může přetrhnout, tak snad ještě něco do svatby nastřádají.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Natvrdlí

    Drabble: 

    Sundali mi mokrou plenu a zase jsem s holým zadkem na zemi.
    Nohy, strop, stůl zespoda, spadlá ponožka, šňůra od lampy, rozšláplej lupínek.
    Tohle má být podnětné prostředí pro můj duševní rozvoj?!
    Asi si myslí, že na to stačí ta jedna kapka vitamínu D, co dostávám před spaním.
    Tak to teda nestačí.

    Jak to dítě rozumně kouká?! Pojďte se podívat, jak se rozhlíží! To je hotovej mudrc!... Jejkuli majkuli, ty ses nám ale rozeřvinkala! Ty máš hlad!

    Mám čistou plenu a jdu se krmit? Co mluvení a věnování?! No dobře, cukr mozek potřebuje.
    Jeden s nima prostě musí mít trpělivost.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Memento mori

    Úvodní poznámka: 

    Námět ke mně přišel včera, téma se neuvěřitelně hodí.

    Drabble: 

    Denně to slovo opakuji více než padesátkrát. Když vstávám, děkuji Bohu, že jsem přežil noc. Když usínám, prosím jej, aby mě, zemřu-li, přijal do svého království. Dříve jsem se cítil nesvůj, když jsem se večer ukládal do rakve, ale dnes pro mě nemůže být přirozenějšího lůžka. My smrtelníci musíme pamatovat na smrt, jen ve smrti na ni paradoxně můžeme zapomenout. To si stále opakuji.
    A přece se mi vždy, když vynášíme v rakvi tělo spolubratra, sevře hrdlo a to slovo, tolikrát mechanicky opakované, zazní náhle pronikavě jako hrana.
    My smrtelníci musíme pamatovat na smrt. A přesto na ni neustále zapomínáme.

    Závěrečná poznámka: 

    Teď teprve mi došlo, jak morbidně vypadá název v kombinaci s avatarem.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Nechte maličkých

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma ze 7. 4.: Bezpečnost letového provozu.

    Drabble: 

    Nadáni, celý život jen ztrácíme.
    Na počátku umíme všichni létat.
    Třepeme ručkama v oblacích a shlížíme na Otce. Jeho ruce jsou bezpečné.
    Nadnáší nás důvěra, nebeská klenba daleko, není o co si narazit makovici.
    Pak své umění zapomeneme, protože už nevěříme.
    Mezi nás a Otce vstoupí strach.
    Ztěžkneme, k zemi přilneme.
    Z Otce je otec, táta, fotr, blbec.

    Jednoho dne budeme piloty, vrhači, praky.
    Řehtající se letci na nás shlížejí.
    Důvěřují nám, ale ztěžknou a začnou se bát.
    Nakonec jsme taky blbci.

    Aspoň duše, poučena tělem, vznáší se občas ve výškách.
    Nebe už se nebojí, kokos se rozbíjí o zem.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Služba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sotva se vrátila z procházky, dítě už je plačky vzhůru. Protože matka si už odbyla své, dcera se vztyčí od slovíček a hbitě ji nahradí. Trochu houpání, trochu konejšení, miminko zvědavě kouká. A taky kaká, takže rychle rozbalit, starší syn se pitvoří a zabavuje ji, dokud je bez plenky. Po chvíli zase zoufalý pláč. Děti přispěchají, ale to už situaci přichází zachránit otec, který se holčičky ochranitelsky ujímá. Malá mlčí, kouká... Když za tři minuty opět propuká v pláč, tatínek se jí hledí zbavit dřív než své pověstné trpělivosti. Houpaná druhou dcerou konečně usíná.
    Zbytek času nad ní bdí Bůh.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Viktorka

    Zas jednou jsem špinavej

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
    Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
    A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
    Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

    Závěrečná poznámka: 

    Skoro nikdy nemusím krátit, ale tohle mě málem zabilo.
    Škvorecký promine polokrádež stylu, nešlo odolat.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Kde domov můj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se, jestli už tohle někdo napsal...

    Drabble: 

    „Když jsem se přestěhoval, měl jsem najednou spoustu místa,“ otřel jsem si čelo a usedl jsem do písku. Malý princ pozorně poslouchal.
    „Byla tam půda a velké střešní okno,“ řekl jsem.
    „A tak jsem si udělal tu radost a koupil jsem si refraktor…“
    „Co je to refraktor?“
    „… a díval jsem se na hvězdy.“
    Malý princ nikdy nenechal otázku vyznít do ztracena. Ptal se prostě tak dlouho, dokud nedostal odpověď. Nejdřív mě to přivádělo k šílenství. Pak jsem to mlčky toleroval. Nakonec jsem to miloval.
    Ale Malý princ mlčel a díval se vzhůru.
    A já pochopil, že vzpomíná na svou planetu.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že refraktor je to, co si myslím, že je. :D

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Kterak kazíme děti

    Fandom: 
    Drabble: 

    "No, pojď ke mně, holčičko malá, hodná!"
    Neumím chodit.
    "Ty jsi naše roztomilá malá kukačka!"
    Jakože vyhazuju ostatní mláďata z hnízda?!
    "No, netahej ségru za vlasy!"
    Máš pod těmi vlasy vůbec hlavu?
    "Tak je hodná. No, kdo je nejkrásnější miminko na světě?"
    Máš. Dutou jak makovici.
    "Kdopak je nejkrásnější?"
    Kdo klade zbytečné řečnické otázky?
    "No, ano, je to Viktorka!"
    Je to Viktorka.
    "A jak ses dneska vyspala, miláčku?"
    Nebylo to nic...
    "No, ano, jsi miloučká, nemrač se!"
    Tak necháš mě domluvit?!
    "Podívej na ni, jak je sladká. Ňuňu!"
    Mám důvodné podezření, že tohle bude mít na mé synapse špatný vliv.

  • Obrázek uživatele Viktorka

    Násilí

    Úvodní poznámka: 

    Tedy zkouším.

    Drabble: 

    Když otevřu oči, kousek od sebe spatřím dvě žlutá cosi. Vypadají lidumilně, skoro až přátelsky. Pohled na ně mě uklidní. Ani se ovšem nestačím rozkoukat, když mě dvě nepřátelské paže pevně sevřou a táhnou pryč. Zoufale mávám rukama směrem k žluťáskům, ale ty jsou k mému neštěstí zcela lhostejní a ponechají mě mému osudu. Vzápětí uslyším hukot vody. On mě utopí! Zoufale volám o pomoc, ale násilník si z toho nic nedělá, jeho hlas je klidný a konejšivý, chce mě zmást. Když už jsem bez sebe hrůzou, náhle mě vytahuje ven.
    "Nechápu, proč to dítě při koupání vždycky tak křičí."

-A A +A