Moje články

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Bohoslužba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ne, do kostela si rozhodně nemůžeš brát autíčka“, prohlásila. „To se prostě nesluší a navíc to není psáno.“ Naslinila si prsty a upravila mu patku. „V Leviticu o autíčkách nic není. Za tohle Ježíš rozhodně neumřel.“

    Už zase. Člověk se nenaděje a znova koukaj. Krev, voda. Černý, bílý. Pravda. Lež. Pleš. Věž. Než. Než se naděješ, je z Tebe farář. Rozdělovat lidi na ty, co splňujou a nesplňujou, už mě nebaví.

    Bratři a sestry, U Franců mají od devíti hodin otevřeno. Přemýšlím nad tím, jak by to Bohu slušelo jinde, než v kostelních lavicích.“

    Jo, holt s autíčkem odejde Zákon.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Na závěr přednášky

    Fandom: 
    Drabble: 

    …a pokud chcete měnit svět k lepšímu, je potřeba se rozhodnout teď. Od teď jsem optimista“, prohlásil na závěr přednášky mírně nedůvěryhodně. Ve skutečnosti myslel na to, že má být za hodinu na oslavě narozenin vnuka svojí matky.

    To mi bylo jasný, pomyslel si, zácpa. Přemýšlel nad matkou. Co mu do života dala, kolik z toho, jaký je, je vlastně jeho matka v něm.

    Můžu Ti nandat, mami?“ Nejdřív řekla, že by si ráda nandala sama. Pak, že neví, co si může vzít. Nakonec nandával on.

    Po obědě koukal na toho dvouletýho prcka. Tak teď doopravdy, od teď jsem optimista.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Co se hodí do bytu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Děti si z venku přinesly bodlák v kbelíku. Prej je to podle nich moc hezká rostlinka. Nakonec jsme usoudili, že se do bytu hodí. Není moc veliká, přiměřeně náročná a koneckonců o jednu kytku víc nikdy neuškodí. Dětem udělá radost a nás to nic nestojí.

    Po pár dnech ale začala rodina pozorovat malé návštěvníky, kteří se podezřele systematicky pídili po čemkoliv, co by se dalo sníst. Chvíli to bylo roztomilé. S jejich rostoucím počtem ale bylo jasno: bodlák musí z bytu, než se stane něco horšího.

    „Příští týden proběhne hubení mravenců“, stálo o pár dnů později na vstupních dveřích domu.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Muž s krabicí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ve kterym okně Tě najdu?, pípla jí esemeska.

    Tak fem Tě pfifel vytáhnout do sfeta“, pokusil se co nejzřetelněji říct se slunečnicí v puse a s krabicí s pizzou v levé ruce. Vylézt takhle do druhého patra o půl jedenácté v noci na balkon nebyla žádná sranda. Zvlášť v jeho věku. Teda on to nebyl velkej věk, ale s tím jak žil…
    Člověče zmizte, nebo zavolám policii“, ozvalo se podrážděně. „Co tu vlastně chcete s tou krabicí?

    Píp, píp. Který, že je to Tvoje okno?

    Píp, píp. To ne, u vočaře sem byl. Jen sem si zapomněl čočky. Brzo navi.

    Závěrečná poznámka: 

    Upřednostňuji osobní setkání

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Nešporův portér

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dobrý den. Posaďte se a rovnou si nalejte“, řekl kolísavým hlasem terapeut. Ukázal na lahev vína.
    Být poslední klienti, má své úskalí, pomyslela si.
    Je to normální postup, na kterém není nic divného. Tedy u párových terapií“, dodal po chvíli mlčení.
    Na stěně si všimli portrétu Nešpora. S přimalovaným knírem. V krabici označené jako
    Použité terapeutické nástroje bylo patnáct prázdných lahví.

    Mlčeli.

    Na co čekáte, pravda je na dně. Až ji najdete, zaklepejte“. Vrávoravě se odšoural ke dveřím, na kterých byla očividně kradená cedulka: Freudova toaleta.

    Po hodině zaklepali.
    Z úsměvů mu bylo jasné, že tam kousek té pravdy byl.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Naděje pro všechny?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt velikou zimu a ještě k tomu navíc třeba ryby, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako lední medvěd.
    Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt veliký lesy a ještě k tomu navíc třeba med, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako medvěd „lesní“ neboli hnědý.

    Než si jako duše řekneš svý přání, nauč se pořádně vyslovovat, pomyslel si v severní polární oblasti, odolávajíce síle zimního spánku.

    V lese se ozvalo: To je ale sakra med.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    a měli vlastní

    Fandom: 
    Drabble: 

    KČT má na mapách kde co. Značky. Vlakový zastávky. Lesy. Vesnice. „Vytisknem jenom tu trasu výletu, jo? Nebudem kupovat mapu, viď? Jo a zkontroluj tiskárnu, radějc“. Rybníky. Mohyly. Památný místa.
    Vlakový zastávky.
    Tak tady, jak končí ta zelená a měla začínat modrá, je bílej flek. A jak je ten bílej flek, tak tam měla bejt cesta. A jak tam měla bejt ta cesta, taky zpátky k vlaku. „Nějak se to nevytisklo.“ Usmáli se.
    Vrstevnice. Louky. Města. Kašny. Kostely.
    Hospody.
    Prosím Vás, ty dvě piva rovnou zaplatíme. Jo a můžete nám pučit propisku? Nám tak trochu zmizela značka.
    A měli vlastní.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Kazatel

    Fandom: 
    Drabble: 

    V Kazateli se píše, že je čas sázet a čas sadbu vytrhat. Náš kazatel během mše řekl, že je čas hesel. Znejistilo mne to. Na dveřích kostela jsem ale narazil na: S Ježíšem na věky za vodou.
    Tak přeci. Zřejmě nějaký poberta pod heslo dopsal, že kdo dřív přijde, ten dřív mele.

    Pod cedulí o výluce na nádražní budově stálo: „Vlaky jedou, auta stojí“.
    Masna: „Lepší párek v hrsti, než zelenina za plotem“.
    Hospoda: „I muži mají své dny“.
    Dům naproti: „Žijeme jen jednou“.

    Na mém domě nic nestálo. Otočil jsem letáček „Nakupujte levněji“ a napsal:
    Bez hesel jsem vešel.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Dva večery

    (Toho kluka je mi líto a to ten příběh ještě ani nezačal), pomyslela si žena. Dnes tomu bylo na den přesně dvacet let, co spolu začali psát hry. Rádi chodili do divadel a tak je tehdá napadlo, že si budou hrát vlastní. „Tebe to ještě nepřestalo bavit“, přerušil její vzpomínání muž. „Ale co, tak nějakou krátkou jednoaktovčičku bych si dal“, dodal. Odklepl popel z cigarety do popelníku na balkoně.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Polední kapka

    Drabble: 

    „A to sem krad slepice, když sem byl malej, Bonnie.“ Clyde se přes výlohu cukrárny podíval na směs modrých uniforem, čumilů a novinářů. Ještě před hodinou se povalovali opřeni o auto. V kufru dost peněz minimálně na další měsíc. Jenže s jídlem roste chuť.
    „Tak uděláme ještě tuhle, Bonnie. Takový rozloučení se státem. Pojmenovat krám Polední kapka, to si o to vyloženě říkaj.“ Chvíli se na sebe jen tak koukali. Mlčeli.
    „Vždycky si připadám jak ve filmu, Clyde, kdy přemýšlím nad tím, jakej bude end… a kdy toho necháme.“ „Se neboj, Bonnie, po tomhle končíme a vypadnem s happy…“ Klapka

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Kolik je, prosím Vás, hodin?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pepe nikdy neodpovídal na otázku: Kolik je hodin? pravdu. Popravdě většinou
    hledal nejméně vhodné slovo, které by se dalo použít. Třeba třešeň. Vlastně
    stromy využíval poměrně často, ale to jen na okraj.
    A teď si představí, že potřebujou vědět, kolik je hodin. Příkladmo proto, že
    spěchájí na setkání s rodiči Vaší snoubenky. Peněz nemají zrovínka na rozhazování
    (drožka přeci něco stojí, obzvláště tady v Budapešti), tak se zeptají seriózně
    vyhlížejícího pána. A odpověď? Třešeň.

    „Pojď Eriku! Tvá matka a šest sourozenců na nás čekat dlouho nebudou“ Rozčílil
    se Rabbi Weisz a odplivl si. Malému Erikovi zněla v hlavě odpověď: Eso.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Sezení

    Fandom: 
    Drabble: 

    ,,Jak se dnes cítíte?" zeptal se mě můj psychiatr.
    To je mi otázka. Jak to vlastně myslí? Jestli cítím sám sebe? Jestli jsem veselej?
    Jestli jsem se myl? ,,Asi je pro Vás těžké o tom začít mluvit…Představte si, že Váš pocit sídlí někde uvnitř Vašeho těla.’’ Mlčím. Snažím se na to nemyslet …a už vůbec ne, že by to mohlo mít co do činění s mým psychickým stavem.
    ,,Přemýšlím, kolik toho ve Vás je…Zkuste napovědět, ať se posuneme. Řekněte první myšlenku, která Vás napadne!” Rudnu.
    Cožpak takovém doktorovi přes duši můžu říct něco tak přízemního, že bych se nejradši po…?

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Tři víly

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byly, nebyly. Tři víly v království: Re, Cykl a Ce.
    Cykl a Ce spolu tu a tam vykouzlily někomu pár jablek, trocha polínek do kamen, nějaké ty brambory.
    Re opakovala první větu, kterou slyšela, ale tak, že zněla jako posmívání. A protože víly nejsou vidět, lidé v království se začali hádat.
    O půlnoci prvního pondělí, druhého měsíce, třetího roku se král, který si už nevěděl rady, vydal za vílí královnou.
    „Za to určitě může Re. A tak od dnešní půlnoci bude chodit s Cykl a Ce a opakovat jejich dobro.“
    V království se naučili, že záleží na tom, co opakuješ.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Nepřenáší

    Fandom: 
    Drabble: 

    V mozku máme podle některých zdrojů až 100 miliard neuronů. A tohle se v něm děje, když máme dojem, že nám to nemyslí.
    1: „Ty vooole, dneska je to samej vzruch.“
    2: „Nepindej a přenášej! Jak dlouho na to maj ty moje synapse čekat.“
    3: „Cože? Co máš v kapse?
    2: „Ty se do toho nepleť. Ty seš pseudounipolární.“
    3: „Zato Ty seš nějak moc elektricky negativní.“
    2: „Sem elektricky negativní, protože nepřenáší.“
    1: „Beztak přenáším jen nějakej tik, ťak, tik, ťak.“
    2: „No, tak jen ať Ti ten tik nezůstane! Minule ses přecpal neuroregulátorama a přenes si jen půlku.“

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Bez houslí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od malička mě zajímalo, co to vlastně mezi tím mečem a pluhem je.
    "Na takový blbosti vůbec nemáme čas!"
    "Drž ty housle pořádně! Mečem na ně nehraješ! A nehrb se!"
    Závěr z dětství zněl: jestli něco mezi mečem a pluhem je, housle to rozhodně nebudou.

    Dospěl jsem.
    Bez houslí.

    Asi sem si přál platit.
    "Takže dvě a jedno zavěšený, pane vrchní."
    Vlastně je docela hezký pozvat někoho, koho vůbec neznáte.

    "A dáte si ještě kávu? Upekla jsem ten štrúdl."
    Cestou od rodičů domů mě napadlo, že jsem na housle dlouho nehrál.
    Možná v té skříni ještě jsou.

    Nedozvěděl jsem se...

-A A +A