Moje články

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Dva večery

    (Toho kluka je mi líto a to ten příběh ještě ani nezačal), pomyslela si žena. Dnes tomu bylo na den přesně dvacet let, co spolu začali psát hry. Rádi chodili do divadel a tak je tehdá napadlo, že si budou hrát vlastní. „Tebe to ještě nepřestalo bavit“, přerušil její vzpomínání muž. „Ale co, tak nějakou krátkou jednoaktovčičku bych si dal“, dodal. Odklepl popel z cigarety do popelníku na balkoně.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Polední kapka

    Drabble: 

    „A to sem krad slepice, když sem byl malej, Bonnie.“ Clyde se přes výlohu cukrárny podíval na směs modrých uniforem, čumilů a novinářů. Ještě před hodinou se povalovali opřeni o auto. V kufru dost peněz minimálně na další měsíc. Jenže s jídlem roste chuť.
    „Tak uděláme ještě tuhle, Bonnie. Takový rozloučení se státem. Pojmenovat krám Polední kapka, to si o to vyloženě říkaj.“ Chvíli se na sebe jen tak koukali. Mlčeli.
    „Vždycky si připadám jak ve filmu, Clyde, kdy přemýšlím nad tím, jakej bude end… a kdy toho necháme.“ „Se neboj, Bonnie, po tomhle končíme a vypadnem s happy…“ Klapka

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Kolik je, prosím Vás, hodin?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pepe nikdy neodpovídal na otázku: Kolik je hodin? pravdu. Popravdě většinou
    hledal nejméně vhodné slovo, které by se dalo použít. Třeba třešeň. Vlastně
    stromy využíval poměrně často, ale to jen na okraj.
    A teď si představí, že potřebujou vědět, kolik je hodin. Příkladmo proto, že
    spěchájí na setkání s rodiči Vaší snoubenky. Peněz nemají zrovínka na rozhazování
    (drožka přeci něco stojí, obzvláště tady v Budapešti), tak se zeptají seriózně
    vyhlížejícího pána. A odpověď? Třešeň.

    „Pojď Eriku! Tvá matka a šest sourozenců na nás čekat dlouho nebudou“ Rozčílil
    se Rabbi Weisz a odplivl si. Malému Erikovi zněla v hlavě odpověď: Eso.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Sezení

    Fandom: 
    Drabble: 

    ,,Jak se dnes cítíte?" zeptal se mě můj psychiatr.
    To je mi otázka. Jak to vlastně myslí? Jestli cítím sám sebe? Jestli jsem veselej?
    Jestli jsem se myl? ,,Asi je pro Vás těžké o tom začít mluvit…Představte si, že Váš pocit sídlí někde uvnitř Vašeho těla.’’ Mlčím. Snažím se na to nemyslet …a už vůbec ne, že by to mohlo mít co do činění s mým psychickým stavem.
    ,,Přemýšlím, kolik toho ve Vás je…Zkuste napovědět, ať se posuneme. Řekněte první myšlenku, která Vás napadne!” Rudnu.
    Cožpak takovém doktorovi přes duši můžu říct něco tak přízemního, že bych se nejradši po…?

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Tři víly

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byly, nebyly. Tři víly v království: Re, Cykl a Ce.
    Cykl a Ce spolu tu a tam vykouzlily někomu pár jablek, trocha polínek do kamen, nějaké ty brambory.
    Re opakovala první větu, kterou slyšela, ale tak, že zněla jako posmívání. A protože víly nejsou vidět, lidé v království se začali hádat.
    O půlnoci prvního pondělí, druhého měsíce, třetího roku se král, který si už nevěděl rady, vydal za vílí královnou.
    „Za to určitě může Re. A tak od dnešní půlnoci bude chodit s Cykl a Ce a opakovat jejich dobro.“
    V království se naučili, že záleží na tom, co opakuješ.

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Nepřenáší

    Fandom: 
    Drabble: 

    V mozku máme podle některých zdrojů až 100 miliard neuronů. A tohle se v něm děje, když máme dojem, že nám to nemyslí.
    1: „Ty vooole, dneska je to samej vzruch.“
    2: „Nepindej a přenášej! Jak dlouho na to maj ty moje synapse čekat.“
    3: „Cože? Co máš v kapse?
    2: „Ty se do toho nepleť. Ty seš pseudounipolární.“
    3: „Zato Ty seš nějak moc elektricky negativní.“
    2: „Sem elektricky negativní, protože nepřenáší.“
    1: „Beztak přenáším jen nějakej tik, ťak, tik, ťak.“
    2: „No, tak jen ať Ti ten tik nezůstane! Minule ses přecpal neuroregulátorama a přenes si jen půlku.“

  • Obrázek uživatele JednoDuše

    Bez houslí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od malička mě zajímalo, co to vlastně mezi tím mečem a pluhem je.
    "Na takový blbosti vůbec nemáme čas!"
    "Drž ty housle pořádně! Mečem na ně nehraješ! A nehrb se!"
    Závěr z dětství zněl: jestli něco mezi mečem a pluhem je, housle to rozhodně nebudou.

    Dospěl jsem.
    Bez houslí.

    Asi sem si přál platit.
    "Takže dvě a jedno zavěšený, pane vrchní."
    Vlastně je docela hezký pozvat někoho, koho vůbec neznáte.

    "A dáte si ještě kávu? Upekla jsem ten štrúdl."
    Cestou od rodičů domů mě napadlo, že jsem na housle dlouho nehrál.
    Možná v té skříni ještě jsou.

    Nedozvěděl jsem se...

-A A +A