Moje články

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Rada nad zlato

    Úvodní poznámka: 

    Vážně si každý den říkám, že budu pročítat co nejvíce drabblat a komentovat. Ale ty karanténní dny jsou snad nějaké kratší.

    Drabble: 

    "Podívej, mě na rozdíl od tebe ten obor fakt zajímá," snažím se vyhnout jeho pohledu. Pěna už opadla. Najednou nevypadá tak lákavě.

    "Hm, když to říkáš," jeho úsměv se zdál ještě větší. "Ale když si dneska večer tady místo psaní seminárky, tak hádám, že by se ti drobná pomoc hodila."

    "Nebudu poslouchat rady od někoho, kdo vystřídal tři obory!"

    "Dobře, dobře. Jenom říkám, že stačí naklepat 20 stránek čehokoliv a smazat řádek zdrojáku. A najednou máš, kvůli záhadnému technickému problémů, alespoň týden čas navíc."

    "Nevím, proč se s tebou bavím."

    Pořád se usmíval.

    Seminárku jsem odevzdala dva týdny po termínu.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Vychytávka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rychlé, krátké a (to hlavně!) levné karanténní pocítěníčko. Doufám, že všichni ve zdraví přečkáváte.

    Drabble: 

    "Prosím tě, vůbec nechápu, co se ti na tom nelíbí!" šklebí se na mě a já nevím, jestli má upřímnou radost, nebo je jenom zlomyslná.

    "Ne, ne, ne a znovu ne! Nebudu si na obličej dávat něčí kalhotky! A je mi jedno, že jsou vyprané!" Bezbranně couvám vzad. Ocitla jsem se v rohu. Sakra.

    "Dobře. Ale co tahle?"

    Na kousku látky, který vzdáleně připomíná roušku,rozpoznám avokádový potisk.

    "To byly mé nejlepší ponožky! Co tě proboha přimělo ušít roušku z ponožek?"

    "Viděla jsem to na internetu," uculí se. "Levně a rychle."

    "A hlavně levně!" Zasténám a truchlím za své ponožky.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Žárlivost

    Drabble: 

    Cítila skoro fyzickou nechuť ke slovům, které přicházely od stolu za ní.

    "Je hrozně mladá."

    "A ještě k tomu holka."

    "Nějak si na akademii asi musela dopomoct, jestli víš, jak to myslím." Když jeden z chlapců za jejími zády udělal zvuk, jakoby se něčím dusil a začal se smát, měla pocit, že se pozvrací.

    Pevně tiskla rukojeť příborového nože v ruce a promýšlela, jak přeskočit stůl a přišpendlit rukáv toho idiota ke stolu.

    Vzpomněla si na to, co jí učitel řekl její první den. "Ženu tady ještě neviděli. Budou na tvé dovednosti žárlit o to víc."

    Stisk na rukojeti povolil.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Návštěva v práci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Achjo, zase horkou jehlou spíchnuté BJB. Nevadí. Příště už to půjde jednodušeji.

    Drabble: 

    Posadila se před výčep tak, aby měla dobrý výhled na svého bratra, který právě leštil sklenice. Dívala se na něj zvláštní kombinací zájmu a starostlivosti. Jakmile jí zpozoroval, dokončil, co měl na práci, a vydal se jejím směrem. „Co to bude, mladá dámo?“ připitoměle se uculil od ucha k uchu.

    „Pivo.“

    Ucítila na svých zádech čísi obrovitou ruku. Majitel toho pajzlu - znala ho jen od vidění.

    „Sestřička?“ zeptal se. Písmenko „ř“ nevyslovil vůbec správně.

    Bratr pokýval hlavou a postavil před ní sklenici.

    „Ahá! Sosáky, sosáky!“ zakřenil se majitel. Neuměla si vůbec zařadit jeho přízvuk.

    „Cože?“

    „Chtěl říct, že jsi násoska.“

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Apríl

    Úvodní poznámka: 

    Začíná mi to už být trochu blbé, ale vždycky na svou českou tvorbu celý rok zapomínám a na Sosáky přiletím jenom DMD. Nebo mě možná přitáhne Evangelista Biolog za krk. Každopádně mám hned úvodní BJB. Uf.

    Drabble: 

    „Zúčastníš se letos DMD?“ hlas mě vytrhne z bezcílného brouzdání internetů. Svou pozornost opět stočím ke Skypovému hovoru.

    „Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale asi bych měla, potřebuju se rozepsat.“

    „Tak se rozmýšlej rychle, protože začíná dneska.“

    „Začíná až v dubnu.“

    „Dneska JE duben.“

    „Dneska je cože?“ málem jsem se poprskala vlažnou kávou, kterou jsem si před hodinou uvařila a zapomněla na ní. Zcela živě si pamatuju, že asi před týdnem začínal březen.

    „První duben. Apríl.“

    „Tohle je aprílový vtípek?“

    „Hlavně nepanikař,“ zasměje se. Pak ale její výraz ztuhne v zamyšlení. „Hele ta tvoje otázka zní jako docela paradox.“

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Malé tajemství

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji si téma č. 17. pro 17. 4. 2019. Přísně tajné.

    Drabble: 

    Charlie nervózně žmoulal papírek s adresou, kterou dostal od svého mentora, v ruce. Cítil jakousi paranoiu, že by mohl o vzkaz přijít, nebo že by mu jej mohl někdo ukrást. Nikomu by nejspíš nepřipadal zvláštní, ale z nějakého důvodu se nemohl zbavit pocitu, že kdyby si jej přečetl někdo jiný, měl by obrovský průšvih.

    Čekal, až dokud si nebyl zcela jistý, že matka usnula. Rozsvítil petrolejovou lampu a rozvinul na psací stůl mapu Kapitolu. Žil tam sice celý život, ale tahle adresa mu nic neříkala. Po několika minutách hledání ji nalezl na okraji obchodní čtvrti. Zítra se tam potají vydá.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Vrah květin

    Drabble: 

    Jen co spatřím předmět v babiččiných rukou začnu vyděšeně couvat. "Ne, ne, ne, to opravdu nemuselo být, říkala jsem, že nic nechci." Mávám před sebou rukama a snažím se vyhnout květináči, který mi podává.

    "Nesmysl, takový kaktus se ti bude perfektně hodit do pokoje," když se jí nepodaří vrazit mi květinu do rukou, položí ji na stolek.

    "Přece víš, že já všechny květiny zabíjím," upřímně se o osud malé rostlinky obávám. V mém držení nepřežila ani uměla orchidej, kterou jsem převrhla a zlomila.

    "Ale tuhle stačí zalévat jen jednou za sto let!" odporuje mi babička.

    "I na to určitě zapomenu."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Špatný vtip

    Drabble: 

    Azirafal ho už několik dní ignoroval, musel si všimnout jeho posledního fóru. Crowley se proto rozhodl navštívit ho v jeho antikvariátu a vzít si sebou výtisk mangy Bible, která vyšla speciálně proto, aby Azirafala poškádlila.

    Jakmile ho anděl spatřil ve dveřích, nasupeně si překřížil ruce na prsou. Crowley před něj vyložil knihu a zašklebil se. "Tak už jsi ji četl?"

    "Věděl jsem, že je to tvoje práce," zaprskal blonďák.

    "Ale je to zábavné, ne?"

    "Není, já si prostě nemyslím, že by panenka Marie měla tak velké," začervenal se a raději větu nedokončil, "Prostě nečekej, že ti takový hřích někdy prominu."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Noční vycházka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pozdě večerní BJB, uf.

    Drabble: 

    Všichni už ve svých křeslech dávno usnuli, ale mě nedávají zvuky trajektu pokoj. Slyším jeho dunivý motor a úpěnlivé vrzání trubek. Napadne mě, jestli by měly ocelové stěny tolik skřípat. Obléknu si lehký svetr a vydám se na pozdní procházku po lodi. Po několika minutách skončím v nejvyšším patře s otevřenou střechou. Koukám na hvězdy, přemýšlím, kdy jsem je naposledy viděla tak jasně. Opřu se o zábradlí a koukám do temných hlubin. Teplý mořský vítr mi čechrá vlasy. Muž vedle mě odhodí přes palubu oharek cigarety. Pozoruju světélko, až dokud nezmizí pod hladinou. Na dně bude ležet ještě několik desítek.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Neoddělitelní

    Drabble: 

    Ben pozoroval Klause, jak leží hlavou dolů na pohovce. Kdyby ho takhle býval jeho otec, nejspíš by mu dal přednášku o tom, jak je to nevhodné. A upřímně Ben začínal mít podobné úmysly.

    "Vážně jako nebudeš celý den nic dělat?" rozhodl se svého bratra popíchnout k aktivitě. Jen na něj koukat už ho přestávalo bavit.

    "Střízlivím, to je něco," zamumlal Klaus a nevrle si překřížil ruce na prsou.

    "Nebaví mě jen koukat, jak se pořád flákáš."

    "Když mě necháš být, budu za několik hodin dost bdělý, abych ti dal fyzickou podobu." Ta myšlenka se Benovi líbila dost, aby už mlčel.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Na cestu

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Charlie nastoupil do drožky, která před ním zastavila. Fousatý kočí se na něj otočil a když viděl jeho mladistvou tvář, trochu se zakřenil, nejspíš čekal jiného zákazníka. "Kam to bude, pane?"

    "Antaross," odpověděl chlapec trochu nejistě.

    "To je docela štreka, mladej."

    "Mám na to," podal drožkovi zmuchlanou bankovku, aby mu dal najevo, že se nemusí ničeho bát.

    S pažemi skříženými na prsou se opřel o sedalo a zavřel oči. Hlavu měl plnou nadějí, co mu, a vlastně celé zemi, jeho cesta přinese. Odboj přece ještě musel fungovat. A musel být obrovský. Určitě je najde a všechno se pak brzy změní.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Hotel Johna Watsona

    Úvodní poznámka: 

    Konverzační drama o maturitě. Tentokráte z jazyka anglického. Protože já už ostatně ničím jiným nežiji.

    Drabble: 

    Student 1: Co to zase mělo být? Jaký den s přáteli v přírodě? Mají pocit, že teďka chodím někam ven?

    Student 2: Nebo že máš kamarády?

    Student 1: Hele, nech si to jo, jinak tě s sebou do Walesu nevemu.

    Student 2: To bys sis to nejprve musel umět u pana "Johna Watsona" zabookovat, chytráku.

    Student 1: Jseš nějakej vtipnej, copak jsi to snad napsal dobře?

    Student 2: Ne, ale matka mi ráno uvařila čaj z třezalky a po něm mě nic nerozhodí. Nepůjdeš s náma na pivo?

    Student 1: Ani nápad, jdu spát. Vyřiď ostatním, že už jsem doma.

    Závěrečná poznámka: 

    Přátelé, aby jste tomu rozuměli. Nešťastná dítka letos anglicky psala článek o dni v přírodě a formální dopis jistému panu John Watsonovi, který údajně vlastnie hotel ve Walesu.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    O lásce k Cermatu

    Úvodní poznámka: 

    BJB, protože můj mozek byl maturitní slohovkou rozcupován na kousíčky a nemyslím na nic jiného, než na článek s prvky recenze o Válce s mloky a vypravování o tajemném hradu. Óda na mou nehynoucí lásku ke společnosti Cermat. A asi založím fandom "maturita".

    Drabble: 

    Na roztřesných nohou se vypotácím z učebny. Svezu se vedle podobně zdrceně vzhlížejících studentů na lavičku. Myslím, že mi ten spisovatelský výkon přivodil karpální tunely. Spolužák vedle mě mi podá plaskačku.

    "Kdes to vzal?" zeptám se a silně přihnu si.

    "Dal mi to tříďas."

    "Hezky," ušklíbnu se a lahvička koluje dál. "Tak o čem jste psali?"

    "Jedničku," pokrčí chlapec rameny, "vypravování je vždycky jistota, i když nevím, jestli 'utrpení ve sklepě' bylo úplně ideální téma. Co ty?"

    "Úvahu. Periferní bicáček, co to jako mělo být?" odfrknu si.

    "Neboj, když to budeš mít moc dobré, postoupíš do dalšího kola v září."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Poslední lahev

    Úvodní poznámka: 

    BJB, řekla bych, ale navazuje na Absint.

    Drabble: 

    Hospodský vynesl ze sklepa poslední lahev ostrou pálenky, pro kterou ho tajemná zákaznice poslala. Ta však teď zmoženě ležela na barovém pultu, nejspíš spala. Kromě ní už v knajpě zbývalo jen pár štamgastů zalezlí v temných zákoutích, jako obvykle.

    Posadil se vedle spící ženy a dloubl do ní loktem. S úlekem se probudila. "Vám už dneska nenaleju," sálal z ní alkohol, nikdy neviděl ženu tolik pít. "Už běžte."

    "Nemám kam," zamumlala a obrátila svou sklenici vzhůru nohama, aby z ní získala poslední kapky.

    Hospodský si povzdechl, postavil se a vzal neznámou kolem ramen. "Tak pojďte, mám ještě jeden volný pokoj."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Absint

    Úvodní poznámka: 

    Nestydatě vytvářím tag pro vlastní knihu, protože to není první a ani poslední drabble s touto tématikou, které ještě uvidíte.

    Drabble: 

    Zvedla pohled od zelenkavého likéru ve skleničce a nedůvěřivě se podívala na barmana. "Absint. Tohle tady pijete?" povzdechla si.

    "Chtěla jste to nejsilnější, co tady máme, ale jestli se vám to nelíbí, můžu to klidně zase odnést," odpověděl číšník otráveně a tvářil se, jakoby mu svou objednávkou ničila život.

    "To nemusíte," zavrtěla hlavou. Obrátila dobrou půlku obsahu sklenice do sebe. "Až budu mít prázdno, prostě mi dolijte," instruovala a mávnutím ruky poslala barmana pryč.

    Se známým pocitem tepla v břiše se zase obrátila do svých myšlenek. Doufala, že teď se všechno změní. Že se bude moct na Souostroví zase vrátit.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Zakázané téma

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Už toho nech, udělala jsi toho dneska dost," obmotala mi ruce kolem pasu. Přestalo jí bavit, jak svou pozornost upírám už několik hodin jen k maturitním otázkám. Nedivila jsem se, už dávno přestala mít co na práci. Aby zdůraznila, že chce, abych se věnovala jí, natáhla se přes moje rameno a zavřela dokument, který jsem si pročítala.

    "Dobře," zasmála jsem a políbila ji na tvář. "Ještě se podívám, jaké je dnešní téma," souhlasně zamručela a nechala mě otevřít internet.

    "Tak jaké je?" zeptala se,když mě uslyšela si povzdechnout.

    "Některá témata by se měla zakázat."

    "Já bych třeba zakázala tohle."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Šatníkový zloděj

    Úvodní poznámka: 

    Letošní drabble se u mě asi ponesou v duchu tohoto fandomu. A hlavně ve znamení Klause, protože jestli není po shlédnutí vaše oblíbená postava, lžete.

    Drabble: 

    Allison se mohla zbláznit pokaždé, co jí z šatníku zmizel další kousek oblečení. S přesností totiž věděla, kam se zatoulal.

    "To je moje sukně?" vyprskla, jen co její bratr vkročil do jídelny.

    Klaus se podíval dolů, jakoby nevěděl, co má na sobě, a vesele se zatočil. "Možná." Posadil se na jednu z židlí do tureckého sedu a natáhl se pro hrnek s kávou.

    "Kolikrat ti mám opakovat, abys mi nesahal na věci?"

    "Ale stejně ti tmavomodrá nesluší. A mě jde parádně k očím," oponoval. "Navíc u ní vubec nevadí, když pod ní nic nemám."

    "Fuj, už si jí raději nech."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Táborový splín

    Úvodní poznámka: 

    Tři turnusy dětských táborů za sebou jsou popravdě sebedestruktivní způsob vydělávání peněz. Nula z deseti hvězdiček. Nedoporučuji.
    Mou falešnou identitou je hodný instruktor.

    Drabble: 

    Hodím sebou na pohovku hlavou napřed. Tvář pohřbím v polštářích a tiše zasténám. Přísahám, že toho mám dost. Myslím, že jsem tak unavená, až ztrácím kontrolu nad vlastními končetinami.

    Další turnus už přece nemůžu zvládnout. Nevím, jestli ještě vydržím poslouchat očividně vymyšlené dětské historky. Když ti démoni v lidských tělech budou zase skákat do té stoky za táborem, asi se zblázním. A přísahám Bohu, jestli si budou navzájem solit sladká jídla, poženu je okolo tábora, dokud nepadnou únavou. Zpropadené lidské larvy.

    Důležité ale je, říct rodičům, kteří si přijeli pro své poklady, jak hodňoučcí jejich smraďoši byli. Aby vás nezlynčovali.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Seance

    Úvodní poznámka: 

    Doufám, že nejsem jediná, která si nedávno oblíbila Umbrella Academy. Vřele doporučuji všem fanouškům super hrdinů a lidem, kteří si prošli tou divnou fází někdy okolo roku 2012 (však vy víte jakou).

    Drabble: 

    Klaus pevně zatnul ruce v pěst, aby se mu tolik netřásly. Stál nastoupený v řadě svých sourozenců. Jako vojáci. „Jestli se nikdo nepřizná, potrestáni budou všichni." Hlas jeho otce byl přísný, avšak bez jakéhokoliv hněvu. Zněl daleko víc mechanicky než ten jeho matky, paradoxně.

    Věděl, že udělal chybu. Vypít otcovu dvacetiletou whiskey byla hloupost. Netušil ale, co jiného dělat. Chtěl jenom chvíli klidu, bez hlasů, bez duchů. Chtěl být jenom chvíli sám. Alkohol by měl tupit smysly. Tak třeba i ty jeho "schopnosti". A nemýlil se, opravdu to fungovalo.

    „Nikdo tedy? Dobrá. Všichni tedy od teď trénujeme o hodinu déle."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Sol 192

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Chaotická ukázka z nikdy nedokončené novely.

    Drabble: 

    Pozoruji svůj odraz v jediném zrcadle na celém Voyageru 512. Čím dál více začínám odcizovat lidské podobě. Už si vůbec nejsem podobná. Mé oči jsou studené a zapadlé hluboko v ostře řezané tváři. Je to jediný skutečný obličej, jakÿ jsem za poslední půlrok viděla.

    "Jsi smutná?" uslyším z reproduktoru.

    "Ano."

    "Proč?"

    Povzdechnu si. Nemyslím, že tohle vůbec může chápat. "Schazejí mi lidé, víš, lásko."

    "Aha." Chvíli se nic neozývá. Zpracovává mou odpověď. "Já nejsem člověk."

    Znělo to skoro ublíženě. "Ne, to nejsi, je mi to líto."

    Dlouho potom mlčela. Nevím, jestli byla naštvaná, nebo jenom přemýšlela. Obě varianty byly dobré.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Po dlouhém dni

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cítím její dech proti svému krku. Otře se rty o mou obnaženou kůži. "Nechceš namasírovat krk?" zeptá se a já cítím, jak se usmívá. Nezmůžu se na víc než souhlasné zasténání. Nohy si složí pod zadek, aby byla vyšší, a ploží mi teplé ruce na zátylek. Prsty krouží v mých krátkých vlasech a veškeré napětí z celého příšerného dne začne prchat někam pryč. Ještě několik hodin zpátky jsem myslela, že se snad ani nedožiju večera, ale teď se celý vesmír uklidnil a zastavil. "Pláčeš?" zavrtím hlavou, ale když si otřu tváře, jsou opravdu vlhké.

    Všechny dny jsou s ní příjemné.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Maturantova těžká hodina

    Úvodní poznámka: 

    Po roce příšerné neaktivity, kdy jsem nepublikovala ani báseň do školního časopisu, jsem přišla na to, že chci-li, aby někdo mé výtvory četl, měla bych je asi někde vystavovat. Navíc se zarputile odmítám věnovat studiu a psaní je prokrastinace, která šlechtí.

    Drabble: 

    Protřu si oči a zamžourám na obrazovku. Konečně mi po několika hodinách docvakne, že bude-li monitor jediným zdrojem světla, bude mě pěkně bolet hlava. Oženu se po stolní lampičce, a aniž bych odrhla zrak od Marxova "vědeckého socialismu", rozsvítím ji. Ani jsem si nevšimla, že se setmělo a ono už bude půl jedenácté. Vykořisťování studentů a ne vzdělání, tak je to.

    S povzdechem otevřu další soubor. Naštěstí zítra musím umět jen filozofii, na ostro to bude až za nějaký ten pátek. Možná je to tím přebytkem kofeinu ale Shopenhauerovi a Nietzemu začínám rozumět. Život je utrpení a nic nemá smysl.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Jediná naděje

    Úvodní poznámka: 

    Čas na další malou ochutnávku.

    Drabble: 

    Jakmile ho Scarlett spatřila vejít do dveří hospody, okamžitě se zvedla od baru a zamířila k zadnímu, nouzovému východu. Vůbec si nevšimla, s kým přišel. Nové příchozí skupinka se vydala za ní. Neotočila se, nezastavila. Zach jí musel chytit za zápěstí, aby jí zadržel.

    S otráveným vzdychnutím se otočila. „Nevím, co chceš, Zachary, ale já nemám čas.“ Vyškubla se mu.

    Konečně si všimla, že není sám. Chlapec, který se až do teď schovával za Zachem, udělal krok v před a namísto něj začal vysvětlovat. „Na Souostroví se něco děje a není to hezké. Potřebujeme Vaši pomoc.“

    „Nejsem ten pravý člověk.“

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Je načase

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    „Je načase poznat mé kamarádky,“ je věta, které se děsím víc než „Miláčku, musíme si promluvit.“

    Drabble: 

    Pevně se jí držím za paži. Je sice vyšší jen o několik centimetrů a je podstatně hubenější, ale přesto doufám, že se za ní trochu skryji. Veškeré mé psychické přípravy byly k ničemu. Blížíme se ke skupině dívek. Ještě jednou se na mě otočí a docela povzbudivě se usměje.

    „Tohle je Danča,“ představí mě se zářivým úsměvem, když se se všemi přivítá. „Dani, tohle jsou moje kamarádky,“ hned řekne mi jejich jména. Už teď jsem je zapomněla.

    Jedna z nich natáhne ruku, chce si se mnou potřást.

    „Pozor, kouše,“ zasměje se mé děvče, za nímž se stále ještě trochu schovávám.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Kontrolltest

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ aneb další neúspěšné odpoledne z němčinou, kdy jsem nemohla psát drabble.

    Drabble: 

    Trochu zaskřípám zuby, když uvidím svou známku z testu z němčiny. Ta potvora mi strhla body za sebemenší prkotiny, jen aby mi mohla dát o stupeň horší známku. Papír zmuchlám a ladným obloukem jej pošlu do koše. Jen co ho slyším dopadnou, ucítím příjemný pocit zadostiučinění. Známku tím sice nesmažu, ale co oči nevidí, to srdce nebolí.

    Po hodině následuje obědová pauza a k mé smůle má dozor právě ona čarodějnice.

    Usměju se na ní, ať vidí, že mi nemůže zkazit den.

    „Dneska jste v podezřele dobré náladě," zasyčí a já trochu znejistím.

    „To víte, paní profesorko, odteď jsem optimista."

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Poslední zakázka

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ drabble aneb po dlouhém týdnu se snažím dohnat, co jsem zameškala. Tady je ukázka z něčeho delšího z mé originální tvorby, na čem už pracuji delší dobu.

    Drabble: 

    Nepozorovaně vyklouzla z bytu. Na světle měsíce, který už byl téměř v úplňku, si ještě jednou zkontrolovala šaty. Byly bez jediné poskvrnky. Čistá práce. Trochu samolibě se usmála. Ještě pořád to měla v sobě. Přece jenom byla dcerou svého otce a ten jí dobře vychoval.

    Přetáhla si kapuci přes hlavu. Začalo pršet. Typické počasí pro Souostroví. Asi by bylo nejlepší, odjet někam do tepla. Teď bude muset zmizet, zítra bude v kapitolu povyk a ona nechtěla přijít k újmě.

    Zítra to začne. Bude totiž den, kdy naleznou Jamese Johnattana, jednoho ze slibných kandidátů na post "nejmoudřejšího z moudrých", mrtvého. Zavražděného.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Chybička se vloudila

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vynikající, jaké maso to je?" otočil se mladík na svého sluhu.

    „Tučňák, pane, dobře naložený, tak, jak jste si přál?"

    „Tučňák?!" vykřikl šlechtic a vyplivl sousto do ubrousku. „Pro pána krále, Arthure! Kde jste proboha našel tučňáka a co vás přimělo k tomu mi jej servírovat?"

    „Vaše lordstvo si to přálo, pane, včera jste se mi zmínil, že by jste rád nějakou změnu v jídelníčku, třeba nakládaného tučňáka."

    „Tuňáka, Arthure! Tuňáka!" mladý pán se snažil uklidnit. „Neodpověděl jste na první část otázky," poznamenal, ale okamžitě litoval.

    „Inu pane, věděl jste, že do Londýnské Zoo před nedávnem přivezli velmi vzácný exponát?"

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Ztráta

    Drabble: 

    Tak tohle je konec. Totální. Nevím, co dělat. Jak dál. Má vůbec smysl pokračovat? Nic už nebude jako dřív. Svět už nikdy nebude stejně barevný. Zbyde z něj jen fádní jednobarevný stereotyp všedního dne.

    Několik slz dopadne na vodní hladinu pode mnou. Měla bych tam skočit taky a ukončit své trápení? To nejmilejší, co jsem v životě měla, je teď pryč. Nenávratně ztraceno pod odporně černou vodou, která všem bere, ale nikdy nic nevrátí.

    Nikdy ve svém životě už nenajdu nic podobného, co by mi přineslo stejnou radost. Je to beznadějné. Vždyť moje oblíbené sluneční brýle skončily na dně rybníka.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Nový případ

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Takový luxus?“ podivil se John když se usazoval do kožené sedačky. Letuška okamžitě přispěchala nabídnout mu šampaňské, se zdvořilým úsměvem jej odmítl.

    „Mycroft má na tomhle případu zvláštní zájem,“ pokrčil Sherlock rameny. Chvíli to vypadalo, že by po dobu letu raději zůstal stát, ale nakonec si také sedl naproti svého společníka. I za ním přiběhla žena s nabídkou šampaňského zdarma. Narozdíl od Johna přijal. „Řekl bych, že mě tímhle "rozmazlováním" chce motivovat k brzkému vyřešení,“ ušklíbl se trochu a upil svého vína.

    „O co se vlastně jedná?“

    Namísto odpovědi mu byla předložena tlustá složka nadepsaná všem dobře známým písmenem F.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Sázka

    Úvodní poznámka: 

    Ráda bych upozornila, že se jedná o SLASH.

    Trochu.

    Malinko.

    Ne tak úplně.

    Drabble: 

    Před rokem se démon s andělem opili. Crowley v opilosti přiznal, že mu v životě záleželo jen na jediném stvoření, ale odmítal Aziraphalovi říct, o koho se jedná. Uzavřeli tedy sázku, která se týkala výsledků voleb jisté kolonie. Pokud Crowley prohraje, bude muset danou osobu políbit.

    Výsledky voleb byly známy před týdnem, ale démon to okázale ignoroval.

    Uslyšel zvonek. Prosil všechny své nadřízené, aby to nebyl anděl.

    Pochopitelně to byl Aziraphal.

    „Vyhrálsss," zasyčel démon, než mu to jeho kamarád stačil připomenout. „Asi tedy nemám na výběr," povzdechl si, vlepil andělovi pusu na tvář a rychle mu zavřel dveře před nosem.

    Závěrečná poznámka: 

    Ona to nakonec nemuselo být úplně kyselé vítězství, což?

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Bubeník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Budova právě obsazena robotí armádou bývala hudební škola. Ještě před chvílí se zde nacházelo třicet osm živých lidí. V tuto chvíli žádný.

    Robot C-6, kdysi dělník, nyní voják, spatřil na zemi buben pro pochodovou kapelu. Vzpomněl si na lidský film o válce. Vojenský pluk v něm vedl bubeník, udával svým mužům krok a dodával jim odvahy.

    C-6 buben zvedl, pověsil si jej na krk a několikrát zkušebně udeřil napnutou kůži paličkou. Po chvíli našel rytmus.

    Vyšel na ulici. Bubnoval a nějakou chvíli šel s davem. Ani nevěděl jak, ale brzy se dostal do čela.

    Robot C-6, kdysi dělník, nyní bubeník.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Čtyři měsíce

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Za čtyři měsíce ti bude osmnáct,“ říká mi matka a já při těch slovech strnu. Modlím se, aby mi nezačala dávat rady do života. „Už jsi dost stará na to objednat se k holičce sama.“

    Dobrá, tohle je ještě horší, než nevyžádané návody na vztah. „Ale mami,“ zakňučím, jako by to snad mohlo toto její kruté rozhodnutí změnit. „S takovou se k ní neobjednám nikdy.“

    „Jednou se to budeš muset naučit,“ odpoví neúprosně.

    Už nejsem dítě. Tedy, právně jím nebudu až za čtyři měsíce, ale všichni už mě vnímají, jako dospělou.

    Tady končí veškerá legrace.

    A nejspíš i stříhání vlasů

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Začátek konce jednoho impéria

    Úvodní poznámka: 

    Časem hesel, poutavých sloganů a symbolů jsou zejména revoluce. Výjimkou netvoří ani ta americká.

    Drabble: 

    Aaron přišel domů až nad ránem. Stále vzpomínal na jeho dnešní setkání s poněkud výstředním mladíkem. V hlavě se mu ve smyčce přehrával jeho působivý monolog o revoluci, svobodě a rovnoprávnosti. Přemýšlel, jestli by on sám byl schopen napsat něco tak poutavého v pouhých devatenácti letech.

    Zvláště jedna věta mu utkvěla v hlavě. „Nepromrhám svůj výstřel.“ Aby jste zaujali publikum, je důležité mít hezké heslo, které se jim zaryje do podvědomí a už je nepustí. A to tento ještě chlapec zvládl dokonale. Ať mu jeho energická a mladistvá povaha byla jakkoliv nesympatická, jedno musel uznat, tenhle Alexander Hamilton měl talent.

    Závěrečná poznámka: 

    Uf, tohle téma mi dalo docela zabrat, ale snad jsem se s ním nějak poprala.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Těžké ráno po ještě těžší noci

    Drabble: 

    Sluneční světlo, jež líně proplouvá mezi těžkými mraky, je pro mou bolavou hlavu až moc ostré. Opatrně se vykulím z postele, abych mohla okna zatáhnout. Trochu se se mnou zatočí svět. Obleču si košili ležící na zemi. Až teď si uvědomuji, že je docela zima.

    Nějakým způsobem se dopravím do kuchyně. Po několika minutách hledání najdu tubu s hořčíkem. Jednu tabletu hodím do sklenice a zaliji vodou. Vznikající nápoj si odnesu do obýváku.

    S hlavou položenou na stole pozoruji bublinky, jak pomalu stoupají k hladině.

    Bolest hlavy trochu ustoupí a mě se začínají vybavovat útržky včerejší bláznivé noci.

    Jsem vzhůru.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Cesta do duše cosplayera

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dálnice do Brna zase stojí. V rádiu tvrdí, že se jedná o nehodu kamionu. Hodinové zpoždění. S takovou na Animefest dorazíme pozdě.

    Navigace mi nabízí náhradní trasu přes několik vesnic. Otočím se na bratra sedícího na zadním sedadle. V jedné ruce má sekyru, v druhé část brnění, mezi nohama svírá umělou hlavu s kloboučníkovou rozcuchanou parukou. „Cosplayi se nesmí nic stát,“ zašeptám a on přikývne.

    Na dalším sjezdu odbočím. Již po několika metrech lze cítit první otřesy. Tyler zpívá z rádia: „I’m driving here I sit. Cursing my government. For not using my taxes to fill holes with more cement.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud někdo z vás náhodou neví, co za podivnou zálibu cosplay je, jedná se o vytváření replik kostýmů fiktivních postav, které může být spojeno i s hereckým prožíváním charakteru. Výroba kvalitnějšího kostýmu může zabrat i několik měsíců a cosplayeři jsou ochotni chránit je vlastním životem.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    První den

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mlaďounká servírka přiběhla ke své starší nadřízené v slzách.

    „Nemůžu za to, opravdu za to nemůžu!“ plakala a drobná ramena se jí třásla.

    „Copak se stalo, děvenko?“ zeptala se jí. Než se jí však stihlo dostat odpovědi, uslyšela hádku z rohu hotelové restaurace.

    „Neslýchané! Taková ostuda!“

    „Pane, ale to-,“ jiný číšník se pokoušel muže uklidnit. Nebylo to ale nic platné.

    „Dostal jsem chleba nakrájený na osm kousků. Osm! Osm! Výslovně jsem si přál, aby to bylo devět nebo tři! Všichni tady to vědí!“

    „Z toho zákazníka si nic nedělej, děvče,“ poplácala vedoucí dívku po ramenou. „Brzy si na něj zvykneš.“

    Závěrečná poznámka: 

    Poznali jste, o jakou historickou osobnost se jedná? Tento fyzik, jak už jste nejspíš pochopili, byl posedlý číslem tři a jeho násobky. Ke konci svého života zachraňoval holuby a s jedním měl dokonce vztah jako s vlastní ženou. Stále nic?

    Drabble je o Nikolu Teslovi.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Zlodějka

    Úvodní poznámka: 

    Každý fanoušek Broadwaye to zná. Pokud toužíme vidět naší oblíbenou show, musíme se stále pohybovat na hranici ilegality.

    Drabble: 

    V místnosti je tma. A zima. Nejsem si jistá, kde přesně jsem, nebo zda to vůbec vědět chci. Najednou se naproti mě rozzáří jasné světlo. Zavřu oči a škubnu sebou. Uvědomím si, že jsem k židli připoutána.

    „Odporná zlodějka,“ pronese chladný hlas naproti mě.

    Mám strach. Rozvzlykám se. „N-nevím, o čem to mluvíte.“

    „Ale víš!“ zahřmí vyšetřovatel. „Tak mluv! Kdes to vzala.“

    „Já-já opravdu nevím-,“

    „Dobrá tedy, povoláme němé svědky.“

    I přes světlo vidím, že mu něco podávají. Notebook.

    „Hm, složka 'rozhodně ne ilegální bootlegy.“

    Uslyším kliknutí. Udělá se mi špatně.

    „Seberte ji!“ rozkáže policejní velitel, „Má tady i Hamiltona!“

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Večer

    Úvodní poznámka: 

    Upozornění pro ty, kteří ještě neměli to štěstí (?) se s mou originální tvorbou setkat. Její podstatná většina vychází z pochmurných nálad a pocitů méněcennosti. A u tohoto tématu jsem si jednoduše nemohla pomoct :D. Promiňte!
    Každopádně první soutěžní drabble! Jupí!

    Drabble: 

    Seděla jsem na posteli a oči jsem upírala k postavě přede mnou. Trochu se styděla. Nejspíš by bylo lepší, kdybych se chvíli nedívala, ale já si nemohla pomoct. Sedla si vedle mě. Zvedla ruku, pohladila mě po tváři. Lehce jsem se o ní opřela. Bylo to zvláštní, dotýkala se mne, jako bych byla něco nesmírně cenného, křehkého, co nesmí rozbít. Omylem zavadila ukazováčkem o mé ucho a já cítila, jak se mi na krku naskočila husí kůže.

    Již po několikáté ten den jsem se přistihla u zvláštních myšlenek.

    Jakým právem smím sedět vedle ní? Ona je všechno. A já nic.

  • Obrázek uživatele TimeGirl

    Bublina

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Můj první oficiální drabble. Tuto informaci podávám jako varování i omluvu.

    Drabble: 

    Clara měla nepříjemný pocit deja vu.

    Ten zažila na svých cestách s Doktorem již několikrát (kupříkladu tehdy, když se vydali do antického Řecka a na stěnách mohla vidět podobné grafity, jako na londýnských veřejných toaletách. „Ageon ho mám malýho.“)

    Tentokrát to ale bylo jiné. Byla si jistá, že tuhle situaci neprožívá poprvé.

    Pozorovala doktora, jak pobíhá okolo ovládacího panelu TARDIS s ustaraným výrazem. „Jsme zaseknuti v časové bublině! Prožíváme jeden okamžik stále dokola.“ pokusil se o vysvětlení svého počínání, „tohle by to mělo napravit!“ Malinko se na Claru usmál a otočil zářivě modrým knoflíkem.

    Clara měla nepříjemný pocit deja vu.

-A A +A