Moje články

  • Obrázek uživatele Scully

    Naposledy

    Drabble: 

    Bylo parno, slunce ho pálilo v ryšavých vlasech. Dnes nefoukal mistrál, ani stéblo se nepohnulo. Maloval, upřeně hleděl na prašnou polní cestu mezi zlatými poli, ale v tom ho začala svírat úzkost. Vnitřní bolest tak silná, tak svíravá. Nemohl se nadechnout.
    Upíral oči na cestu a věděl, že to je ona. Jeho poslední cesta. Cesta všech cest, po které se jednou vydáme všichni. Jen někteří dřív a z vlastní vůle, protože žití je pro nás příliš bolestivé.
    Udělal pár kroků, ale bolest v břichu ho donutila klesnout na kolena.
    Na konec cesty dojde, až si odpočine.
    Nejdřív se musí rozloučit.

  • Obrázek uživatele Scully

    Hodná Maria

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejdřív psaní, pak čtení, nakonec počítání.
    Dva plus dva.
    Čtyři mínus tři.
    Tři krát tři.

    Slabikuješ nápisy nad obchodem zeleninou, počítáš punčochy při látání. Do malé modlitební knížky vykreslíš své jméno.
    Počítáš hlavičky svých sourozenců a střepy rozbitých talířů. Počítáš pohlavky a slabikuješ tiché „au!“.
    „Mario!“ hlas matky. „Proč máš v jizbičce neuklizené panenky?“
    „Chtěla jsem si hrát...“ sklíčený vzlyk.
    „Nejdřív práce, potom zábava. Nikdy nic neodkládej! Ukliď si hračky! Umyješ nádobí, zameteš, dojdeš nakoupit. A ne, že se necháš při vrácení obrat! Hezky počítej!“

    Marii bylo dvanáct. Do školy už rok nechodila.
    Vše, co k životu potřebovala, už uměla.

    Závěrečná poznámka: 

    Výchova dívek v 19. století.

  • Obrázek uživatele Scully

    Ticho

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeden vedle druhého, pojí je energie, společné soustředění, jeden nepřítel. Jsou jedna mysl. Oděni odvahou, pod kterou se skrývá strach.
    Ve vzduchu je napětí, napětí z dlouhého čekání, čekání na výhru nebo na smrt. Není nic mezi tím. Je to všechno, nebo nic.
    Odfrkování koňů, skřípot brnění. Hlasy se nesou přes tisíce hlav, vzduchem putují poslední rozkazy důstojníků.
    Pevně sevřená zbraň, pohled upřený do dálky, ale vlastně do prázdna. Do stejného prázdna, jakým se ubírají myšlenky bojovníků. Nemyslí na nic. Jen na výsledek.
    Za obzorem se objeví podobná síť odhodlání.
    Na vteřinu vše utichne. I vítr ustane.
    Pak začne boj.

  • Obrázek uživatele Scully

    Sbohem a šáteček

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesnáším přehnanou sentimentalitu a nesnáším tenhle díl, nesnáším to loučení, jak herců, tak postav v seriálu. A proto je tohle drabble o sentimentalitě a loučení. :)
    Díky za další ročník DMD, snad se sejdeme ještě v květnu při dočítání drabblů :)

    Drabble: 

    Bylo po všem. Válka skončila, nová hranice se posunula o několik desítek kilometrů, byl mír.
    Všichni se balili, rozkládali stany. Slibovali si, že se budou vídat.
    Hawkeye to pozoroval a neubránil se smutku. Vždyť po tomhle přece toužil. Jet domů, za tátou, do Maine, pryč z téhle hnusné války.
    Ale stejně to cítil.
    Prožil tu pár let, pár let se stejnými tvářemi, které se pro něj nakonec staly něčím jako jsou vzdálení příbuzní, které máte rádi, ale po pár hodinách jich máte plné zuby.
    Nasedl do vrtulníku a s pocitem, jako by právě zazněla poslední klapka filmu, navždy opustil Koreu.

  • Obrázek uživatele Scully

    Jsem doktor!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 27: Jen ať ti to nezůstane!

    Drabble: 

    „Řekl bych, že šance na přežití nejsou příliš vysoké,“ řekl Kostra.
    „Jaké asi?“ zeptal se Kirk.
    „Můj odhad je jen přibližný, šance je 3587,56 ku jedné.“
    „Mluvíš jako Spock,“ zasmál se Kirk.
    Kostra zavrčel.
    „Já vím!“

    ***

    „Fascinující,“ vydechl užasle Kostra.
    „Co jsi to řekl?“
    „Ale nic, zatraceně!“

    ***

    „Zachráníme ho,“ rozhodl Kirk. „Ať to stojí, co to stojí.“
    „Potřeby mnohých převýší potřeby jednoho,“ oponoval Kostra.
    Kirk si povzdechl. „Zrovna teď ho tady nepotřebujeme.“
    „Já vím, nemůžu si pomoct,“ pokrčil odevzdaně rameny McCoy.
    „Ještě tak aby ti to zůstalo.“
    Kostra se zamračil.
    „To by mi tak scházelo, jsem přece doktor, ne kalkulačka!“

    Závěrečná poznámka: 

    3587,56 počítám jako jedno slovo (podle pravidel), počítadlo bohužel ne.

  • Obrázek uživatele Scully

    Rozum a cit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jak už to tak bývá, trochu melu z posledního a nápad nikde.
    hudební podkres

    Drabble: 

    Spock vnímal pohled své matky, když byl ještě malý. V očích láska, ale ve tváři bolest. Byl z toho zmatený.
    Později, když už byl dospělý, na ten pohled často myslel. Bál se té bolesti, kterou by mu mohl způsobit.
    Nejsou kompatibilní, jejich druhy k sobě nepatří. Což se ostatně projevilo už v něm samotném. Jen těžko v sobě vyrovnával vulkánksou logiku a lidskou emotivnost.
    Nakonec vsadil vše. Kirk už neměl nic, s čím by ho přesvědčil, že to je správné, to rozhodnutí muselo přijít od něj.
    Jeho lidská polovina mu nedovolovala bolest zahnat.
    Vyložil poslední kartu a bylo to eso.

    Závěrečná poznámka: 

    Zase pracuji s vesmírem Spice.
    Abych tak řekla, ten problém nekompability se týkal vulkánské biologie a oběma to přineslo tolik trápení, že si to u dvou dospělých lidí člověk jen těžko dokáže představit.

  • Obrázek uživatele Scully

    Pro dobrotu na žebrotu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla jednou jedna princezna, Leontýna se jmenovala, a ta se tuze ráda parádila. Milovala, když si mohla nechat ušít nové šaty. Celé hodiny se prohlížela v zrcadle a zkoušela si nové modely.
    Měla ve sých šatnách na tři sta šatů.
    Její tatínek byl velký ekologista, a tak když si Leontýna chtěla pořídit tři sta první šaty, zakázal jí to, dokud nějaké nedá pryč, protože její záliba přiváděla království k bankrotu.
    Král si myslel, jak na to vyzrál, ale Leontýna byla hodné děvče, a tak když si pořídila nové šaty, jedny staré dala nějaké dvorní dámě.
    A tak království chudlo dál.

    Závěrečná poznámka: 

    Ono je to vlastně tak trochu ze života... :)

  • Obrázek uživatele Scully

    Na periferii

    Fandom: 
    Drabble: 

    Probudil se z narkózy a poznal, že je něco špatně.
    "Tys to udělala."
    Omluvný pohled.
    Cítil, jak v něm bublá vztek.
    "Bylo to zbytečný! Ten sval se dal zachránit!"
    Nenáviděl ji. Bude z něj kripl, ale ona má dobrý pocit.
    Zvláštní, jak je tenká hranice mezi tak odlišnými emocemi.
    "Promiň mi to," zašeptala.
    Nemohl. Tak moc ji za to nenáviděl, postavila se proti němu.
    Nenávist ho odstřihla od vnějšího světa. Zalykal se jí, nemohl to snést. Uzavřel se do sebe.
    Nezvládl to.
    Postupně od sebe odehnal každého, ale nezlepšilo se to.
    Nakonec mu zůstal jen Wilson.
    Ten se odehnat nenechal.

  • Obrázek uživatele Scully

    Pryč s klasiky

    Úvodní poznámka: 

    Kašlu na metafory, řekla múza a napsala mi v hlavě toto.

    Drabble: 

    V historii jeho země bylo mnoho malířských mistrů, Jeroen Bosch, Rubens, Rembrandt van Rijn, všechno klasikové, obdivovaní, zbožňovaní. Jen témata se měnila, bohové, obrazy biblických postav, rytíři s meči... ale to Vincentovi už nepřipadalo zajímavé. To podle něj nebyl ten život, který cítil, ten život, který chtěl zachycovat na papír, ten život, který mu byl blízký.
    Nechtěl malovat pány ve španělských límcích, žádné noční hlídky ani pekelná zjevení. Dokonce ani idylická zobrazení venkova, byť to mu bylo blíž.
    Ne, on chtěl překovat meče pánů v srpy a pluhy obyčejných lidí plahočících se na poli.
    Protože to byl ten opravdový život.

    Závěrečná poznámka: 

    Vincenta velmi inspiroval francouzský malíř Jean-François Millet, kterého často kopíroval. Další inspirací mu byl krajan Jozef Israëls, který byl o generaci starší.

    A ještě taková hnidopišská poznámka na závěr: Bosch se nečte [boš], ale [bos] :)

  • Obrázek uživatele Scully

    Cizinci

    Fandom: 
    Drabble: 

    první paprsky slunce na zdi
    a tvůj teplý dech v měkkých peřinách
    dvě těla vedle sebe
    a přece tak daleko

    každé ráno jsme dál a dál
    je nás jen sedm osmin
    krade nás čas

    a nevrací

    scházíme a přesto

    tvůj dech na mé pokožce každý den
    mě drží
    snažím se neubývat
    pohlazení po vlasech
    strniště na tváři
    schovám se v objetí a na chvilku mám pocit
    že nás je zas osm osmin
    světlo se plazí po zdi
    do tichého dechu
    je to naše chvíle, jsme spolu
    těch pár minut v noci a těsně po probuzení

    tvá teplá ruka drží mou

  • Obrázek uživatele Scully

    Prázdné ruce

    Úvodní poznámka: 

    Psáno při poslechu vám už určitě známé Starry Starry Night. Nějak mi z toho bylo zase smutno.
    Dovolila bych si též upozornit na včerejší vincentovské drabblátko, které jsem vložila do bonusu a které patrně zůstalo opomenuto. Bude rádo za přečtení :)

    Drabble: 

    Vincent hleděl z okna ústavu v Saint-Rémy a pozoroval rozkvetlou zahradu. Byla plná rozličných květin, stromů obtěžkaných poupaty, zalitá sluncem a plná zpěvu ptáků.
    Myslel na slunečnicovou zahradu u Žlutého domu, který měl v Arles.
    Tady slunečnice nebyly.
    Nesměl malovat. I přesto, že jeho tělo se napínalo touhou vzít do rukou paletu a štětce a vylít své bolesti optikou zobrazovaného světa na plátno.
    V Arles maloval každý den. To bylo pryč.
    Doktor mu zakázal se jakkoliv psychicky vypínat. A malování bylo zjevně jednou z duševně náročných činností.
    Hleděl z okna na sluncem pozlacené jaro.
    Slunečnice zůstaly jen na Vincentových obrazech.

    Závěrečná poznámka: 

    Zahrada Saint-Rémy

    K tématu: Doufám, že je patrný ten stesk po věcech minulých, jestli si tak můžu loňské sněhy vykládat :)

  • Obrázek uživatele Scully

    Příslib

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 17: Mazanec a mazanice

    Drabble: 

    Vincent kráčel ulicemi Arles. Byl Velký pátek a z boulangerií se linula vůně velikonočních briošek. Chvilku se cítil šťastně. Došel ke svému domu a u branky zahlédl Roulina.
    „Krásný den, Vincente,“ volal na něj z dálky dobrosrdečný pošťák, „mám pro vás balíček!“
    Vincent si pospíšil a už od něj přebíral velký balík zamotaný do hnědého papíru.
    „Děkuji vám,“ řekl mu a nadzvedl na pozdrav svůj slamák.
    Vevnitř nedočkavě roztrhal papír. Obraz! Před ním se skvěla nová Gauguinova mazanice. Ve skutečnosti to bylo velmi dobré dílo.
    Vincent měl radost. Ve vzduchu cítil naději, že za obrazem bude brzy následovat jeho malíř.

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka k tématu: Ve Francii se na Velikonoce pečou briošky s čokoládou nebo rozinkami, což je obdoba českého mazance.

    A Vincent si určitě nemyslel, že to je mazanice :)

  • Obrázek uživatele Scully

    Korea 1952

    Fandom: 
    Drabble: 

    Osmihodinová šichta na operačním sále. Gin. Přerušovaný spánek.
    Vrtulníky. Operování. Směna na pooperačním. Přerušovaný spánek. Gin. Vrtulníky.
    Další směna, tentokrát dvanáctihodinová. Gin. Další vrtulníky. Bez spánku.
    Smrt.
    Gin.
    Mírové dohody. Vrtulníky nelétají. Bludný kruh se na chvíli přerušuje.
    Dopis tátovi.
    Vtipkování s BJem, naštvaný Frank. Schovali mu oblečení za latrínu, hledal ho tři dny, zatímco po táboře běhal v županu půjčeném od Margaret.
    Na kobereček k Potterovi.
    Šťabajzna dýchající jim za krk.
    Odprošování Franka, aby nepsal hlášení.
    Radar s panikou v očích.
    Vrtulníky.
    Gin.
    Pooperační.
    Přerušovaný spánek.
    Osmihodinová šichta.
    Hawkeye vyčerpaně padl na postel.
    „Probuďte mě, až válka skončí. Díky.“

  • Obrázek uživatele Scully

    Čas vše vyléčí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zase navazuji na svou oblíbenou fanfikci Spice, kterou tak trochu považuji za kánon.

    Drabble: 

    Už ani nedokázal spočítal, kolik osamělých večerů takhle strávil u okna své kanceláře, když hleděl do tmy na osvětlený Golden Bridge a snažil se nedívat na oblohu plné vzdálených světů. Mládí plynulo den za dnem, tolik promarněných příležitostí. Na tu sžíravou bolest už si začínal zvykat.
    Ne dneska. Bolest byla pryč, ale když mu oči padly na známý výhled, stejně to trochu zabolelo.
    Po tolika letech pochopili, že nemá smysl snažit se žít s bolestí. Ne, když jim nic nebrání.
    Kirk se usmál, když se za ním otevřely dveře. Na stará kolena budou muset dohnat vše, co tak pošetile promarnili.

  • Obrázek uživatele Scully

    Menažerie

    Úvodní poznámka: 

    Jelikož se dostala ven informace, že Akta X se dočkají nové řady, je potřeba to oslavit alespoň jedním drabblátkem. :)

    Drabble: 

    Scullyová si prohlížela složku s případem.
    „Krevetí muž, dvouhlavá žena, mužatka s plnovousem... Muldere, to je popis nějakého béčkového hororu z cirkusu, nebo se mi snažíš říct, že to je skutečný případ?“
    Mulder jí vytrhl složku z rukou. „To je skutečný případ. V 50. letech na Floridě došlo k několika podivným vraždám a tihle lidé byli jak svědky, tak jejich obětmi. Lidské menažerie byly v té době poměrně populární.“
    Scullyová se zahleděla na černobílou fotku siamských dvojčat. Vypadala opravdově.
    „Nikdy se nepřišlo na to, kdo za tím stál. Tihle lidé byli pro společnost nepohodlní. Neměli invenci to řešit. Prostě zmizeli.“

  • Obrázek uživatele Scully

    Zlato, jsem doma!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska jsem zjistila, že mi jeden spolužák připomíná Donnieho Pfastra. Vzpomněla jsem si na DMD a tahle kardinální békovina byla na světě. Tímto se mu omlouvám, věřím, že ta podobnost je čistě náhodná a že onen chlapec nemá nekrofilní sklony.
    Aspoň v to doufám.

    Drabble: 

    „Zlato! Dneska si uděláme romantický večer,“ zvolala Dana, když odhodila klíče do misky na botníku. Dveře zaklaply.
    „Opravdu?“ ozval se z obýváku Donnie Pfaster. „A copak budeme dělat?“ políbil ji na uvítanou.
    „Dneska tvoje vlasy krásně září... budu ti je snad moct umýt?“ zeptal se dychtivě.
    „Ale kdepak, koloušku,“ usmála se Dana. „Dneska mám něco mnohem lepšího.“ Šla za ním do obýváku. Zabořila se do měkkého gauče a skopla z nohou lodičky.
    „Masáž chodidel?“ Donnie vypadal zklamaně. Byl přesvědčený, že Dana si zaslouží lepší péči.
    „Ale ne, ty hloupý... budeš mi moct ostříhat nehty na nohou!“
    Donniemu se rozzářily oči.

  • Obrázek uživatele Scully

    Změna ovzduší

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Nejdřív jen starosti a trápení z nešťastné lásky. První dny v Paříži byly pochmurné a smutné, i když už uběhla dlouhá doba. Stále to bolelo, když se s ním zdravila a ona s ní mateřsky mluvila.
    Neměla náladu chovat se společensky, ale do jejich domu pořád někdo chodil.
    Měla nyní významného švagra.
    A pak se v přijímacím salonku objevil její dávný pařížský zachránce. Něco ve vzduchu se změnilo.
    Najednou jí nepřišel příliš starý, blyštivé epolety generála mu dodávaly ušlechtilý vzhled.
    Zapomněla na bolavou lásku. Těšila se ze života a její jedinou starostí bylo, aby zachytila co nejvíc jeho laskavých úsměvů.

    Závěrečná poznámka: 

    Detaily ze zákulisí: Chtěla jsem vypíchnout Josefínu jako přezrálou vdovu se dvěma dětmi, velkou dámu a královnu dluhů, ale bohužel se mi to tam nevešlo a nakonec ani nehodilo do konceptu :D (ale jinak ji mám ráda :))
    Jinak samozřejmě jde o Désirée a Bernadotta, bolavá láska je Napoleon, který si vzal Josefínu :)

  • Obrázek uživatele Scully

    Banánová planeta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Výsadek na neznámé planetě.
    Kategorie M, atmosféra podobná Zemi.
    Bohatá vegetace.
    Kirk, Spock, McCoy a tým výzkumníků se přemístili na povrch. V ten okamžik ztratili spojení s Enterprise.
    "Zatraceně," zavrčel Kostra a nakopl nejbližší kmen stromu.
    Spock to okomentoval pozdvižením obočí.
    "Scotty to vyřeší," uklidňoval ho Kirk.
    Problém nastal, když po mnoha hodinách stále neměli kontakt s lodí.
    Měli hlad.
    Spock s týmem prohledávali okolí. Zjistili, že vegetace je sice bohatá, ale bez čehokoliv jedlého.
    Kromě banánů.
    "Výborně," brblal Kostra. "Banány nás sice zachrání od smrti hladem, ale jestli nás Scotty brzo nevysvobodí, čeká nás celkem nepříjemný týden na záchodě."

  • Obrázek uživatele Scully

    Státnice

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Všem, kteří někdy museli projít nějakou zkouškou a jsou to tak trochu uzlíčky nervů jako já :-))

    Drabble: 

    Čas pomalu i rychle utíká a nervy pracují. V jednu chvíli přesvědčená, že to nezvládne, nestihne, že je to moc těžké, že vlastně nic neví. O pár minut později se úspěšně opanuje pocitem, že to bude v pořádku a není to nic, co by nezvládla. Tyhle chvíle netrvají dlouho, špatné převažují.
    Žaludek stažený, nemůže jíst, nespala.
    V hlavě prázdno.
    Zkouší se modlit, hledá energii, prosí vesmír. To vždycky pomáhalo.
    Prožívá ty nejtěžší chvíle – žije v nejistotě.
    Pak se otevřou dveře a ona překročí práh.
    Čas najednou utíká rychleji a vše je mnohem snazší, než si myslela.
    Má to za sebou.

  • Obrázek uživatele Scully

    Barvy

    Drabble: 

    Když Vincent zjistil, že jeho plán s výstavou v kavárně nevyšel, potřeboval si vytyčit jiný cíl, náhradní směr, kterým se vydá. Nakonec se rozhodl odjet na jih.
    Venkovské ovzduší mu prospěje.
    Zabalil si své malířské náčiní a s příslibem finanční pomoci od Thea odjel vlakem do Arles.
    Nizozemce zvyklého na zlatavé duny a zelené pláně polderů nával barev Provence téměř oslepil. Do zad mu dul mistrál, který dokázal mnohé přivést k šílenství.
    Okamžitě si to místo oblíbil. Každý den chodil malovat do plenéru a nikdy neměl dost.
    Znovu se zamiloval.
    Tentokrát do krásy všech barev, kterými příroda na jihu hrála.

  • Obrázek uživatele Scully

    Danajský dar

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 14: Věno

    Drabble: 

    "Zblázním se z toho, Jime. Připadám si jako schizofrenik. Všechny vlastnosti, co jsem na něm nejvíc nesnášel, mám teď já. Je to tak zatraceně silná osobnost," brblal Mcoy.
    "Musíš to vydržet, Kostro. Spock věděl, co dělá, když do tebe vložil svou katru," uklidňoval ho Kirk.
    "Ale proč zrovna já? Chtěl se mi snad pomstít za ty roky, co jsem si z něj a jeho uší utahoval? Že já blbec nebyl zticha... Proč si místo mě nevybral třeba kámen? Ten je mu citově bližší..."
    "Kostro..."
    "Já vím, Jime. Taky mi ten zelenokrevný skřet chybí."
    McCoy si povzdychl. Už aby ho zachránili.

  • Obrázek uživatele Scully

    Splynutí myslí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nikdy nezapomene na okamžik, kdy ho poprvé uviděl. Vulkánec byl majestátní, vážný, profesionální. Svým způsobem mu jeho odtažitost imponovala.
    Když se ho Spock poprvé dotkl, jejich přátelství bylo hluboké. Dotek byl znamením Vulkáncovy důvěry, náklonnosti. Jeho chladné prsty v něm vyvolaly třas a pocit, který ještě dlouho svědil na kůži.
    Kirk jeho doteky posléze vyhledával, nenápadně si hledal záminky, proč se svého prvního důstojníka dotýkat.
    Když se poprvé o jeho mysl otřely Spockovy myšlenky, nedokázal si představit, že by někdy bez něj mohl žít.
    Moje myšlenky do tvých myšlenek, naše mysli jedno jsou...
    Od té doby je stále s ním.

  • Obrázek uživatele Scully

    René a Ruda

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak aby to nebylo moc zamotané... :)

    Drabble: 

    Ti dva nasedli do auta.
    "Máš tušení, kam ten chlápek s kobercem měl namířeno?" zeptal se René svého spolujezdce.
    "Co to je za kouzelnej koberec, že tě tak zajímá?"
    "Rudo, ty vole, kam jel?" vyjel na něj podrážěně René. Vzdychl.
    "Já nevim, podle mě někam na Vršek," pronesl Ruda nepřítomně. Motor zařval. "A co je teda s tím kobercem?"
    "Nic, prosimtě. Říkej mi, kam mám jet."
    Proplétali se nočními ulicemi města. Nikde ani noha.
    "Ty vole, Rudolfe, vždyť jedeme někam do háje!" vztekal se René, když dojeli na opuštěný sběrný dvůr.
    Ale v tom se v reflektorech auta objevil Dušan.

  • Obrázek uživatele Scully

    Rue Lepic 54

    Úvodní poznámka: 

    Právě se nacházím v Paříži na Montmartru a shledávám toto prostředí velmi inspirujícím :)

    Drabble: 

    Vincent horečnatě přecházel pokojem, v těle patrný neklid, usilovně přemýšlel o svém plánu.
    "Představ si to, Theo, jaký to bude mít pro místní umělce význam. Zviditelníme se, prodáme svá díla, obyčejným lidem představíme nové umění, bude to úspěch," vykládal a popotahoval z dýmky.
    "Vincente, to není jen tak, musíš to pořádně promyslet," snažil se ho Theo zklidnit, bez účinku. Vincent se pro svou ideu nadchl. Nebyl schopný svůj plán kriticky zhodnotit.
    "Mám to promyšlené. Najdeme kavárnu, která vystaví naše obrazy. Lidé nezkažení uměleckým snobstvím určitě něco koupí."
    Už nechtěl být na bratrovi závislý.
    Nakonec musel uznat, že bratr měl pravdu.

  • Obrázek uživatele Scully

    Dovolená

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Muldere, mám dovolenou," zabručela Scullyová do telefonu místo pozdravu.
    "Mám skvělý případ, to si musíš poslechnout." Mulderův hlas překypoval entuziasmem, jako vždycky, když v kartotéce našel něco zajímavého. Nejlépe tak třicet let starého, protož čím starší a nevyřešitelnější případ, tím lepší.
    "Počká to?" Byla si jistá, že určitě ano, ale to by Mulder nesměl být Mulderem.
    "No..." nadechl se na druhé straně Mulder.
    "Jestli je to tak důležité, začni sám. Jistě to zvládneš. Já si užiju pár dní volna a pak se k tobě připojím," rozhodla, ale tušila, že s volnem se může rozloučit.
    Proč je vlastně pořád u FBI?

  • Obrázek uživatele Scully

    Odcházíš a já zůstávám

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když viděl Spocka umírat, nejdřív necítil nic. Jen jakési vzduchoprázdno, jako by mu došel dech a nemohl se už nikdy nadechnout. Kirk plakal až o pár hodin později, když byl sám ve své kajutě.
    Samota na něj dolehla.
    Prázdnota. Umřel jeho t’hy’la, jeho druh, přítel, bratr... ashayam, jeho milovaný. Odešel na věčnost a dostalo se mu tak výsady netrápit se tím, co je a bylo v hmatatelném světě. Mohl zapomenout.
    Ale on tu musel zůstat a vypořádat se s tím. Zajistit pohřeb, jako kapitán lodi a Spockův velitel to musel oznámit posádce i jeho příbuzným.
    Ne.
    On nemohl zapomenout.
    Nikdy.

    Závěrečná poznámka: 

    Mělo to být hezký a vylezla z toho depka. Sakra.

  • Obrázek uživatele Scully

    Když se vrátíš domů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak nějak přišla krize, protože to letos prostě nestíhám, píšu na poslední chvíli a o čtení už vůbec nemluvím (a strašně mě to mrzí, byť nikdy nejsem čtecí přeborník a přečtu jen zlomek vašich úžasných drabblů), a už jsem si i říkala, jak mě to nebaví, ale pak jsem se rozhodla napsat trek a po prvním odstavci mě to tak zahřálo, že to prostě nevzdám, i kdybych měla psát až do konce měsíce jen o Spockovi a Kirkovi.
    No... prostě tohle drabble je pro mě :D Konec nezajímavého povídání :)

    Drabble: 

    Kirk se jednou rozhodl přijít na hospitaci do Spockovy hodiny, když byl „za odměnu“ pověřen výukou kadetů.
    Vklouzl do zadní řady a nasadil si na nos brýle, dárek od Kostry. Spock začal svůj výklad o zásadách bezpečnosti; Kirk věděl, že ho to ve skrytu otravuje.
    Zarazilo ho ale, jak sveřepě Spock působil. Šikmá obočí se mu nad nosem sbíhala a působil tak zlověstně. Jako kdyby to byl někdo úplně cizí.
    Zato když hodina skončila a večer se sešli v Kirkově kajutě a Spock vklouzl k němu pod bavlněné přikrývky, najednou celý zjihl a byl to zase ten starý logický Vulkánec.

  • Obrázek uživatele Scully

    Josefov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Taková náladovka, která by potřebovala víc místa a času.

    Drabble: 

    Kráčel zešeřelými uličkami Starého Města. Sychravá zima ho objímala pod kabátem, vnikala mu do těla nosními dírkami, když nadechoval studený vzduch. Od řeky se po zemi plížila mlha a halila domy okolo něj do magického hávu.
    Zahnul doprava, přešel kolem synagogy a vnořil se hlouběji do města. Ulice byly v tuhle dobu liduprázdné. Lucerny v téhle části města nebyly, a tak se propadal do čím dál větší tmy.
    Na konci uličky pak zahlédl světlo. Červené, lehce se mihotající v podzimním oparu. Z okna se ztrouchnivělými okenicemi vyhlédla polonahá dívka.
    „Za kolik?“ zeptal se, ale nečekal na její odpověď. Vešel dovnitř.

  • Obrázek uživatele Scully

    Poslední vteřiny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Psát drabble na poslední chvíli je docela adrenalin!
    BJB.

    Drabble: 

    Prodírala se mezi auty a očima pátrala po tom správném. U ucha držela telefon, v druhé ruce svírala kapačku s lékem.
    Vteřiny ubíhaly, jedna za druhou, tik ťak, s každým klapnutím podpatků měla čím dál větší strach, že to nestihne. Nesmí umřít, takhle ne. Musí přežít, aby spolu mohli zachránit ostatní.
    Potřebuje ho. Byl součástí jejího života přes dvacet let. Byl otcem jejího syna.
    Jenom dohromady mohli najít Williama a odvrátit tuhle katastrofu.
    Před ní se objevilo jeho auto. Poslední metry utíkala, nevnímala, že vráží do ostatních.
    Se srdcem v krku otevřela dveře.
    Jejich naděje neumřela. Mulder byl zatím naživu.

  • Obrázek uživatele Scully

    Nástrahy vesmíru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Čtu právě Marťana. A tohle téma prostě bez Marka Watneyho nemohlo zůstat :)

    Drabble: 

    Když uvíznete na Marsu, má to jeden háček. Není to jako když vám uletí letadlo z dovolené, kdy si prostě zanadáváte a za pár stovek dolarů si koupíte novou letenku. Na Mars toho totiž moc nelítá. Pokud nepočítáte mise jednou za pár let. Navíc nemáte jistotu, že další mise bez problému přistane, aby vás mohla vzít domů.
    Pokud se toho vůbec dožijete. Na Marsu toho moc neroste. Vlastně nic. Ani tu není voda. Nebo pro člověka dýchatelný vzduch.
    Je sol 6. Potřebuju vydržet do solu 1492.
    Myslím, že se letu Mars – Země možná nedočkám. Lítat na Mars prostě není bezpečný.

  • Obrázek uživatele Scully

    Jedlíci brambor

    Úvodní poznámka: 

    Bolí mě hlava, nestíhám a spala jsem asi 4 hodiny. Ale nakonec to přišlo.
    O Jedlících brambor jsem už psala (De Aardappeleters), ale tak nějak mě to k nim přivedlo ještě jednou.

    Drabble: 

    Rychlé črty uhlem na papíře. Zapadlé oči, křivý nos, hranatá brada. Stín ve tváři. Prázdné oči.
    Další. Bílý čepec, sklopená víčka. Mozolnaté ruce položené na zástěře.
    Strhané výrazy předčasně zestárlých lidí. Byl to život. Zachycoval ho na papír pořád dokola.
    To bylo před tím. Studoval jejich tváře a těla, aby je co nejvěrněji zachytil.
    Ne takové, jak doopravdy vypadali, ale takové, jací doopravdy byli. Tam uvnitř, vonící zeminou a severním větrem.
    Po mnoha hodinách příprav se dal do práce.
    Napnul plátno na rám a na paletu nanesl barvy. Do zemitých tónů záblesk světla.
    To bylo potom.
    Jeho úplně první obraz.

    Závěrečná poznámka: 

    Ze začátku Vincent hodně jen kreslil, ve skutečnosti trvalo několik let, než se odvážil přejít k olejovým barvám. Pořád se jemu a jeho okolí nezdálo jeho kreslení dost dobré, a tak pořád dělal studie. Nakonec se k tomu odhodlal, naštěstí. Jeho první obrazy mají typickou holandskou barevnost - hnědé tmavé tóny - to se změnilo, když přijel do Arles na jihu Francie, kde ho naprosto očarovala barevná zářivost tamní krajiny.

  • Obrázek uživatele Scully

    Blíž k pravdě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pozoroval malého světlovlasého chlapce, jak si cosi čmárá na kus papíru. Chlapec ho nevnímal, byl ve svém světě.
    Mulder z něj měl takový zvláštní pocit. Jako by ho už někde viděl.
    Věděl, že jeho matka tvrdí, že byla svědkem toho, jak UFO uneslo její kamarádku, možná to byl ten pocit. Scullyová mu to neustále předhazovala od té doby, co po něm požadovala vysvětlení, proč tenhle případ berou, a on jí to řekl. Bylo mu jasné, že mu nevěří.
    Pro něj to bylo důležité. Věřil, že každý takový případ ho může přivést blíž.
    Blíž k pravdě o tom, kam zmizela Samantha.

  • Obrázek uživatele Scully

    Nová učitelka lektvarů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Co by to bylo za DMD, kdybych si je aspoň jednou nenapsala :-)

    Drabble: 

    „Grangerová!“ zaburácel jeho hlas v chodbě. Zvedla oči. Obvykle nekřičel.
    Grangerová tu už dávno nebydlí,“ odpověděla mu sladce, když vešel do místnosti.
    Severus zuřil.
    „Kdo řekl prvákům, že mají do uklidňujícího lektvaru přimíchat obsah jedné makovice?“
    Hermiona zamrkala. „Zvyšuje účinky, opium působí...“
    Zmlkla. Snape křečovitě svíral okraje stolu, až mu zbělely prsty. Hermiona ho nikdy neviděla takhle rozlíceného.
    „Můžeš mi vysvětlit, proč je učíš něco, co není v receptu?“ procedil skrze zuby.
    „Ale... to se ptá autor vylepšené učebnice lektvarů pro šestý ročník?“ zeptala se udiveně.
    Severusova tvář zrudla. Jeho prsty povolily.
    Hermiona se usmála. Už věděla, jak na něj.

  • Obrázek uživatele Scully

    Zelená víla

    Drabble: 

    Vincent seděl u stolu malé kavárny. Místností ozářenou svícemi prostupoval modrý dým z cigaret. V očích se mu leskla zelená světýlka, která odrážela sklenice na stole před ním.
    Pomalu upíjel a propadal se do čím dál většího opojení, jako mnoho večerů před tím. Bylo v módě pít absinth, ale on měl pocit, že jemu dělá obzvlášť dobře. Zbystřoval jeho smysly, viděl věci, kterých si předtím nevšímal.
    Ale ve skutečnosti se jeho psychický stav zhoršoval. Zelená víla, nápoj pařížských bohémů, vyšší civilizované společnosti, ho ničil postupně čím dál tím víc. Byl ničivější víc než zbraň, kterou si nakonec přiložil k hrudníku.

  • Obrázek uživatele Scully

    Pozor na to, kam šlapeš!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    To už takhle mám pár let rozepsanou jednu fanfikci... a pořád ji nemůžu dopsat. Tak jsem ji alespoň trochu využila, když máme takové krásné téma :)

    Drabble: 

    Kruhy v obilí byly poměrně běžnou záležitostí. Jednou za čas se objevil nějaký vtipálek a pak toho byla plná média.
    Jenže tentokrát to bylo jiné. Uprostřed obrazce našli mrtvolu, která po prvotním ohledání koronera vykazovala podivnou příčinu smrti.
    Scullyová se loudala za Mulderem. Byla otrávená, protože věděla, že do Anglie letěli jenom proto, že toho muže našli zrovna tady.
    „Scullyová, dávej pozor!“ okřikl ji najednou Mulder, když sešla z vyšlapaného kruhu do neporušených klasů, aby si prohlédla půdu. „Když obrazec narušíš, můžeš změnit poslání toho, kdo tady ten vzkaz zanechal,“ dodal významně.
    Scullyová si povzdechla. Nemělo smysl na tohle odpovídat.

  • Obrázek uživatele Scully

    Nechtění

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kancelář ve sklepě byla tmavá a smutná, stejně tak se i cítil. Opuštěně. Dny euforie střídaly dny zmaru. Cítil, že jeho práce nikam nevede. Neměl důkazy, jen své nadšení.
    Pak jednoho dne prozářila sklepní kancelář ona a do jeho života začaly proudit barvy.
    Nebylo to s ní jednoduché. Byla tak strašně paličatá. Ale jako zázrakem se zrodilo přátelství mezi mužem a ženou, snílkem a skeptikem.
    A když spolu znovu po letech seděli v tmavé smutné kanceláři, uvědomil si, že jejich práce stále nikam nevede.
    Ale už ho to netrápilo. Byli zase spolu a on věděl, že to jediné má smysl.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Scully

    Het Gekkenhuis

    Úvodní poznámka: 

    Dlouho jsem nevěděla co, ale Vincentovská drabblata mám stejně vždycky asi nejraději.

    Na téma "Záblesk".

    Gekkenhuis znamená blázinec.

    Drabble: 

    Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
    Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
    Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
    Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
    Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

  • Obrázek uživatele Scully

    Poslední role

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vždycky mám tendenci být na konci DMD sentimentální.
    Tak zas za rok!

    Drabble: 

    Poslední poklona. Potlesk dozněl, zavřela se opona, zhasly reflektory. Konec představení.
    Prázdnota.
    Hlasy v divadle postupně utichaly, jak odcházeli poslední diváci. Jeviště se naplnilo techniky.
    Hleděla do opuštěného hlediště. Tma.
    Tma v duši.
    Poslední představení v jejím životě. Na kůži ještě cítila dotyk svojí role, chtěla si ji podržet co nejdéle, ale postupně se vypařovala.
    Už byla pryč.
    Cítila se prázdná. Prázdná jako sametově rudá sedadla před ní.
    Divadlo usnulo. Posadila se na forbínu a naslouchala zvukům budovy.
    Tohle byl její domov, který opouštěla.
    Tak ještě jednou.
    Postavila se, vzhlédla k prvnímu balkónu a zadeklamovala poslední repliku.

    Pád.
    Na věčnost.

  • Obrázek uživatele Scully

    Priority

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vždycky jsem přemýšlela, proč Janice po pár dílech tak zčistajasna zmizela. Gene Roddenberry tvrdil, že to bylo kvůli škrtům v rozpočtu, ale jaký byl její seriálový příběh? Vždycky jsem si to představovala nějak podobně:

    Drabble: 

    Janice Randová byla kapitánovou pobočnicí. Vařila kávu, nosila obědy, vyřizovala důležité zprávy z velitelství. Byla hrdá, že slouží na Enterprise, protože kapitána Kirka obdivovala.
    Po tom incidentu s Miri a onemocněním na duplikátu planety Země si ale uvědomila, že její obdiv ke kapitánovi je až příliš velký.
    Když se plně uzdravila, požádala o přeložení. Najednou viděla, že nemůže celou svou kariéru postavit na obdivu k člověku, který o ni navíc nestojí.
    Musela odejít, stát se něčím víc než ženou, která kapitánovi vaří kávu.
    Protože i kdyby o ni Kirk stál, nikdy by pro něj nebyla ničím víc než jen pobočnicí.

  • Obrázek uživatele Scully

    Až na konec světa a zase zpátky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jejich stará kancelář zvláštně voněla novotou.
    „Mám případ. Jako za starých časů, záhady, teorie a tak,“ usmál se na ni Mulder, když jí podával složku s dokumentací.
    „Kam pojedeme?“ zeptala se Scullyová, tentokrát už bez námitek. Po těch letech věděla, že to stejně nemá cenu.
    „Bude se ti to líbit,“ mrkl na ni. „Vracíme se na Aljašku. Těšíš se?“
    Scullyová se usmála. Vzpomněla si na to, když tam byli poprvé. Skoro se neznali, ale přesto je vyhrocená situace velmi sblížila.
    „Na to, že mě bereš na samotný konec světa? S tebou vždycky,“ zaculila se na něj.
    Jejich kancelář voněla domovem.

Stránky

-A A +A