Moje články

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    To si Stařenka nezasloužila

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno naší kočce, na kterou nejsem vždycky vlídná.

    Drabble: 

    "No počeem, ty seš loštomiláá. No jaašně, jaaašně."
    vrká Stařenka klokotavě na Vetřelkyni rozvalenou v MÉM kanapátku.
    Žaludek mi sevřela ledová ruka. Tohle tady teď bude každý den?
    "Jejejejej, jaaašně." nepřestává hrůzostrašná kakofonie.
    Zoufale se utíkám ke sklenici s vodou a doušek za douškem polykám pěkně pomalu. Na tohle nás na kurzu nepřipravili!
    "Co babi, dáme kávičku?"
    Zkouším odlákávací manévr.
    "Kafíčko! Kaafíško ši vypijeme, pooočem ke mně košiško."

    Tiše zaúpím.

    Počkat...

    "Babí, raději se k ní..."
    Prsknutí, zaražené ticho.
    Aaach. TICHO!
    Rudou stopu neschová ani rouška.
    Mažu Stařence tvář a Vetřelkyni věnuji tajný úsměv.
    Tentokrát mi večer smí hřát nohy.

    Závěrečná poznámka: 

    Pardon, je to trochu škodolibé. Ale nebojte, opravdu se to nestalo.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Udatní bojovníčci

    Úvodní poznámka: 

    Památce těm, kteří zlomeni padli.

    Drabble: 

    Prásk! Buch!
    Zhluboka se nadechla a přelétla očima dvě barevné řady svých věrných. Bude je muset doplnit. V horku i mrazu, dešti, větru, sněhu i krupobití dělají, co mají. Drží. Dokud se nezlomí.
    Utřela si slzy a popotáhla. "Tak jo kluci. Zas vám to povyprávím." Ohlédla se ke dveřím. Kolem futra se udrolil další kousek zdi. Přisunula těžký škopek blíž a nacvičenými pohyby svěřila během krátké chvíle svým "klukům" nejen jeho obsah, ale i všechny těžkosti světa. Slyšeli její modlitby, písničky, pláč i smích i pochybnosti. A drželi. Věrně a spolehlivě.
    Objednávka se nezdařila. Na skladě nejsou. Snad brzy dorazí.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Nenápadní služebníci

    Drabble: 

    Tajně jsem kdysi mívala jedno z mých trapných přání. Trapných, protože nešlo o žádnou ušlechtilou touhu jako třeba býti světu užitečná, jako lékařka chudých v Africe nebo napsat báseň, která pohne osudem mnohých k dobrému už tím, že si ji tito pouze přečtou. Dnes jsem si znovu uvědomila, když se některé z nich už potolikáté třepotaly v jarním větříku, jako barevné prapory ve slunci zářícím nad naším domovem, jak dlouho, tiše a věrně nám slouží. Nevědí nic o našich vnitřních bojích ani radostech. Jen plní svou stále stejnou službu, než věkem zvetší. Stejně krásné ručníky, jako měli ostatní na plovárně.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Pokojíček

    Drabble: 

    Nachystali jsme to se vší péčí. Jen vymyslet, kam s tou její havětí. Nakonec, už máme těch chlupatých či okrunýřovaných potvůrek doma dost. A čistá a nová místnost jen pro mou potřebu, to je sen, který si já můžu nechat jen zdát. Měla by být tedy vděčná. Jsem tu paní domu a žádnou další havěť tu už nechci. Hm. Vlastně jsem nikdy žádnou havěť doma nechtěla, víš! A nedělej tady ty svoje psí oči. Víš, že to na mě neplatí. Jasně, že nebyla vděčná. A nežebrej! A ty se taky nelísej. Potvory jedny. Tak pojďte. Brzy budete mít nové kamarády.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Naboso

    Drabble: 

    Její kročeje nebylo slyšet. Chodidly, vězněnými celou dlouhou zimu a ještě neuvyklými na svobodu, cítila každou nerovnost cesty, místa vyhřátá sluncem i chlad stinných koutů. Později v létě, až bude zvyklejší, její chůze se zrychlí a smysly zbystří, nohy budou umět rychle zareagovat tak, aby se nezranily. Zatím však kráčela pomalu -lehce nakročit a pak teprve přenést váhu. Měla ráda ten čas křehké citlivosti. Usedla u potoka a ulevovala chladnou vodou drobným zraněním. Myslela na všechny své milé, kterým obnažila nitro a pocítila je tak, jako dnes cítila krajinu. Zváženo, sečteno, věděla, že stojí za to příště se zas zout.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Vernisáž

    Drabble: 

    "Je to nebezpečné. Radím vám, abyste to dále nerozvíjela. To, o co Vám jde, není možné."
    Starostlivý pohled Starého pána ji na chvíli přesvědčil. Omezila komunikaci jen na nutný provoz.

    Alespoň většinou.

    Teď se však rozhodla, že to nevzdá.

    Věci, jež za něco stojí,
    právě ty nás něco stojí.

    To je, panečku, myšlenka!
    Svým způsobem může být v klidu. Není jeho tip.
    Navíc - něco tak snobského ji zřejmě neuchvátí tak, aby se ocitla v ohrožení.

    Jenže, překvapivě, má to tu půvab. Žádný snob okolo.

    Invaze ticha dusivě zaplavující mozek poté, co vedle ní usedl.

    Starý pán nelhal. Je to nebezpečné.

    Závěrečná poznámka: 

    Při loučení si nepodali ruce. Tím tuhle bitvu vyhráli.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    P.I. F.K.A. na výhybky

    Úvodní poznámka: 

    Jsem si jistá, že některá slova jsou použita špatně.
    Ale snad lze i tak pochopit, že přiznání existence odboček může pomoci udržet se na hlavní trase, případně se na ni vrátit.

    Drabble: 

    Přemýšlím,
    proč pouhý pohled přítele
    prvně potěší, pěkně pohladí,
    překlene potíže,
    poskytne pocit přijetí, poslání.
    Po pár poutavých příbězích
    prožitých pospolu
    přes přání povzbudit
    podivně překáží,
    působí půlnoční pláč,
    palčivé představy,
    překotnou potřebu přinést přehršli pitomé
    Imprese intenzivních idejí,
    imaginárních ideálů
    i idiotských improvizací
    imitujících intervenci inteligence
    Formou frustrujících
    freudovských fenoménů,
    falešných fundamentů,
    floskulí frivolních floutků,
    filmových fiflen
    fláknutých
    Koketně kýmsi
    kamsi
    ke kraji kruhových kinosálů.
    Kolik křehké krásy
    kopnuto
    ke krajnostem kuriozně
    kousavého komična,
    kryjícího
    kroucení krutými křečemi
    klamů
    A agilních askezí
    atrofujících autentičnost,
    abychom auditem abstraktních apelů,
    asimilačních akcí
    a abortivních analýz
    absolutního "asi"
    akceptovali
    alarmující...
    ...Ach, Adame!

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Chvíle před

    Drabble: 

    Jen pár okamžiků.
    Po zvuku, znamenajícím jen jedno...
    Příliš pozdě si uvědomila, že tohle byla cesta, kterou se vydat neměla.
    Jen pár okamžiků ji dělí od úplného konce.
    Právě teď, kdy už kráčela odhodlaně.
    Po zoufalých chvílích, kdy chtěla jen skončit a vždy se objevil někdo nebo něco, co ji zastavilo, to přichází tak náhle?
    Uprostřed jistoty, že není sama a její život má smysl pro druhé, pro Něho... kolik toho nedokončila...
    "Pane..." stihla ještě zašeptat do tmy.
    Ležela tiše.
    Bez hnutí...

    Pak jejím tělem projel záchvěv.
    Druhý.
    Zablublání.
    Po chvíli už se svíjela smíchy.
    Ach jo. Zas ta postel...

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Stavitelé mocných valů

    Drabble: 

    Nebyla zvyklá žádat pomoc. Pokud tomu došlo, přednesla svou žádost nesměle a s pocitem vlastního selhání. Snad pýcha, či co.
    Ve tmě nebyl vidět lehký úsměv, který se jí mihl obličejem při tom pomyšlení. Právě jejich ústa zvolil. Ten, který si říká Alfa i Omega. Cítila na svém těle hebkost maličké tváře. Další, kdo jí byl svěřen. Další, kdo je na pomoc zcela odkázán. Další, kdo svým křikem přerušil, pomohl zvítězit, ale také způsobil nemálo bitev, jež svedla.
    Ano ta ústa. Ještě se trochu pohybují, když ho ukládá do postýlky spokojeného a znaveného tou namáhavou prací. Sát umí skutečně mocně.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Nejbližší možný násobek

    Drabble: 

    Stál uprostřed ztemnělého náměstí.V kuželech světla kolem něj byly vidět drobné kapičky. Dívala se a přemýšlela. Odváží přijít blíže? Věděla o něm příliš málo. Málo o pohnutých dobách, kdy již sloužil svému Pánu, ačkoliv ještě nebyl hotov. Málo o jeho kráse i temných zákoutích...

    Přátelství prý dělí žalost a násobí radost. Může si dovolit přistoupit o dalších pár krůčků? Věděla, že je další z dlouhé řady. Přesto doufala. "Díky za přátelství" napíše jí v příštích dnech a bude to pro ni odpověď na nevyslovenou otázku.

    Zatím její oči spočinuly na zdobných stěnách a vysoké věži starého kostela opatrně a zpovzdálí.

  • Obrázek uživatele Krajina sopek

    Mami koukni

    Drabble: 

    Vždy cestou zpět jí to začalo docházet.
    Lidé okolo ní nevycházejí ven, aniž by věnovali pozornost svému zevnějšku.
    Tam v lesích na to ani nepomyslela. Ale teď? Každá skvrnka na její režné haleně na ni blikala a troubila. A... joj! Ve skalách taktéž nejsou zrcadla a skla. Bezděčně si sáhla do vlasů, aby učinila poněkud marný pokus o narovnání bujné záplavy, padající na její silná ramena. Ne, nepatřila mezi křehké krásky. S povzdechem se otočila od okna.
    Pak ji uviděla, jak čmárá tuhou od propisky na zmačkaný kousek papírku. Na malém nose šmouhu, rozcuchané vlasy a v očích nejhezčí úsměv.

-A A +A