Tři postavičky krčící se na střeše paneláku mlčky pozorují město pod sebou. Nekonečné řady aut, barevných teček v záplavě betonové šedi, všudypřítomný hluk. Svět, do kterého nepatří.
Přišli z ničeho nic, se svými buldozery a bagry a přesnými pokyny. Les zmizel a s ním i jejich doma.
Pánové v obleku a kouzelné razítko. Sluníčko, co se dá zhasnout vypínačem. Zvuk pařízku kutáleného po špinavém asfaltu.
Krteček s pláčem vzhlédne od mumraje pod nimi a stažené srdíčko mu poskočí.
Vítr štípající do očí, mocné máchání labutích křídel, zelené louky a zurčení potůčků.
Nadechnutí.
Alespoň na chvilku, alespoň než přijdou i sem.