Moje články

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Herkules na trůně

    Drabble: 

    Nejspíš při něm stáli bohové štěstěny už od narození. Umírali jeho bratři, bratranci, strýcové a nakonec, jako náhodou v den jeho osmnáctých narozenin, i jeho otec. Měl být první mezi rovnými, ale chtěl být první nad prvními. Učence převyšoval výřečností, nepřátele bojovností, lid uchlácholil chlebem a hrami, stal se Herkulem. V oděvu ze lví kožešiny vystupoval v amfiteátru, porážel šelmy i zástupy gladiátorů.
    Nakonec mu vaz zlomili milenka, komorník a praetorián. Svorně ho otrávili, uškrtili a vymazali z dějin.
    První mezi prvními se tak stal nejposlednějším z posledních.*
    -------

    *A mohlo u toho i zůstat, kdyby ho býval nehrál Joachim Phoenix.

    Závěrečná poznámka: 

    Císar Commodus byl nejspíš stejně jako mnozí jiní z řad římských císařů trochu blázen.
    Ale na Phoenixe se prostě nedá zlobit. :D

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Tržnice

    Fandom: 
    Drabble: 

    Klokotání řemeslných nástrojů, pravidelný rytmus kovářova kladiva, šum nedalekého potoka, zpěvné hlasy dívek s malovanou keramikou, drsné volání řezníka od masného krámu, smích a smlouvání, capkání bosých dětských nožek v bahně i nekonečné škemrání o almužnu. Vůně čerstvého chleba, vzácných koření, štiplavé rybí šupinky, lákavé chutě uzeného, pot stovky nemytých těl. Provolávání vrchnostenských příkazů, babylon jazyků z křižovatky, vyděšené výkřiky pod popravčím pódiem, přísné pohledy biřice na příliš těžká závaží. Většina přítomných neumí číst, ale počítat dovede od kolébky. U stánku s kožešinami se právě domluvil sňatek, sedláci si s plácnutím podali pravice.
    To vše byl trh. Trh byl život.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Hodně nepovedené bakši

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    bez varování
    Seregil/Alec

    Drabble: 

    "I Bilairyho smrdutého nemytého poklopce, dejte ty pracky pryč!" nadával lord Seregil dvěma vyhazovačům, kteří ho z vynášeli z herny. Jako na zavolanou se ve dveřích objevil sir Alec.
    "Tady je, celou noc ho hledám. Co zase provedl, pánové?" Nevinný pohled.
    "Dluží tu hodně peněz," zamručel vyhazovač
    "Talí! Tys kvůli bakši přišel o naši střechu nad hlavou?! Pánové, jste laskaví, já už ho odvedu."
    Jakmile zmizeli z dohledu, začali se oba smát.
    "Předstírat bankrot je větší zábava, než jsem očekával," hlaholil Seregil.
    "A máš ten dopis?" zajímal se Alec.
    "Mám. Doufám, že má cenu těch dvanácti tisíc, které dlužím Meragovi."

    Závěrečná poznámka: 

    To krácení tak bolí!
    Nicméně vrátit se k miláčkům ze světa Nightrunners je to nejlepší, co mě mohlo potkat. A kupodivu se tam ani nevešel slash. :D

    Doufám, že bankrot a totální krach se dají považovat se synonyma. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Jasná volba

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stavy čerstvě zvolený král byl sotva třiadvacetiletý, měl chytré uhrančivé oči a nebál se dávat najevo, kdo je tady majestát. Rád chodil mezi svůj nový lid, předváděl své krásné štíhlé nohy v nejlepších botách, své sametové kabátce, velké klobouky se zlatými pírky. Předstíral zájem o obyčeje té podivné země, která si ho zvolila, a jíž nikdy nebyl schopen porozumět úplně. Koupal se prý nahý ve Vltavě, tancoval s měšťankami a dětem sám lezl na stromy pro jablka.
    Když došlo na listopadové dny, velmi ohleduplně se rozhodl nepřekážet na bitevním poli, nasedl do kočáru a víckrát ho v Čechách nikdo nespatřil.

    Závěrečná poznámka: 

    Jeho veličenstvo Fridrich Falcký byl opravdu velmi ohleduplný sobec. Sobecky se do ničeho nepletl, ale ohleduplně se taky nepustil do války, což mohl. Miloučký chlapec. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Inferno

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Sprosté slovo!

    Drabble: 

    Ve vyhnanství měl sice více času na své dílo, ale také větší vztek na všechny, kteří se o jeho vyhoštění zasloužili. Sázel je do pekla jednoho po druhém, vymýšlel pro ně hrozivá podzemská okruží. Čím víc žluči, tím hrozivější pekelný kruh. Celou Bolognu bičují démoni, Florenťané se zase topí v řekách tekoucích hoven, papeži Mikulášovi pekelníci pálí holou řiť. Papež Bonifác se k němu brzy přidá. Vředy, hady a pijavice na kůže všem bohatým bankéřům a zrádce čeká věčné požírání.
    Psal verš za veršem, odplatu po odplatě.
    Ale svědomí ho nakonec tížilo natolik, že sám sebe v očistci nechal trestat.

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, zda a v jakém překladu jste četli Božskou komedii, ale řeknu vám, že většina těch trestů z pekla je hodně nechutná a pro některé z postav v dnešním chápání zcela neopodstatněná.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Mystéria z Eleusis

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zástupy očí sledovaly horizont v napjatém očekávání slunce. Telesterion praskal ve švech, tolik lidí toužilo stát se mlčenlivým svědkem mystéria. V okamžiku, kdy se světlo dotklo posvátného kamene, na nádvoří vstoupila Déméter, vložila posvátný klas do rukou eleusinského krále Triptolema a naučila ho zasít obilí.
    Dav propukl v jásot a začal se oddávat rituálu. Nejprve je třeba obětovat tučnou bachyni. Kněžka panna a kněžka matka malují posvátnou krví zvířete znamení na čela. Poté začínají poznamenaní tančit kolem obětiny v projevu nejvyšší úcty k bohyni. Vonný kouř halí celé nádvoří, mystérium vrcholí únosem Persefony.
    Poté přišlo zasvěcení účastníků.
    Jaké? Dodnes nevíme.

    Závěrečná poznámka: 

    Obsah mystérií je tak trochu nevyřešená otázka, protože kdo ho zažil, ten o něm nesměl mluvit, neb byl zasvěcený. V Eleusině probíhala největší mystéria na počest bohyně Déméter, měli tam pro tento účel budovu pro tak 30 000 lidí. Přehrával se tam příběh o prvním člověčím pěstování obilí a tančilo se tam kolem obětovaného prasete.

    Jiný prasečí tanec už nevymyslím, leda byste měli zájem o vášnivé tango dvojice Zeman-Babiš. ;)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Mistr nad mistry

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kde se v malém chlapci vzalo tolik nadání, nedá dodnes spát nejedné hlavě. Zvládal tolik různých oborů. V malbě byl nepřekonatelně precizní, do mistrovy dílny přišel jako hotový umělec. Sochařská díla zdobila nejeden palác či vilu. Na loutnu hrál jako žádný jiný, přestože byl samouk. Zkoumal pohyby planet a záhady vesmíru, chtěl odhalit tajemství krve a hledal i lidskou duši. Nakreslil bagr, padák, vrtáky a byl zcela posedlý létáním. Zvládal myslet tak nekonvenčně, že vyděsil celý tehdy známý svět.
    Tisíce dochovaných náčrtků a rukopisů jsou jenom zlomkem jeho díla. Něco zničil čas, většinu jeho vlastní ruka. Třeba sonety pro Salaie.

    Závěrečná poznámka: 

    Mistr nad mistry a práce úplně všeho druhu. ;)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nic pro slabé žaludky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: prosím čtenáře se slabým žaludkem a milovníky domácích mazlíčků, aby se připravili na nejhorší.
    P. S. A tentokrát to myslím vážně.

    Drabble: 

    Zatímco misionář vytrvale zvracel bez ohledu na svou důstojnost, jeho filipínský tlumočník jenom krčil rameny. Přivoněl k misce a neshledal na ní nic závadného. Obrátil se na kuchařku, která nechápavě koukala.
    "Jak dlouho byl zakopaný?"
    Kuchařka se zamyslela: "Minimálně půl roku. Do toho nejjemnějšího písku jsem ho zahrabala."
    "Dosušil se potom na slunci?"
    Kuchařka kývla. "Denně jsem ho sama potírala solí a bylinami... Není ten člověk nemocný?"
    Tlumočník znovu pokrčil rameny. Přivoněl k lehce čpícímu masu se sklovitým povrchem, pak si nabral do vlastní misky a pustil se do jídla.
    Takhle vynikajícího psa už dlouho nejedl. Misionář je nejspíš blázen.

    Závěrečná poznámka: 

    Ňamka z jihovýchodní Asie, kterou misionáři hodně rychle zakázali, ovšem plemeno psa výhradně chovaného pouze na maso se dodnes těší velké oblibě v celé oblasti. Recept na zakopaného psa si tentokrát raději nechám pro sebe. Dobrou noc.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ofélie ze Seiny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Víčka má lehce přivřená, jako by je každou chvíli měla znovu otevřít. Jaké oči se pod nimi skrývaly, se ovšem nejspíš už nikdy nedozvíme. Vlasy má stále ještě v pevném účesu, elegantně objímají tvář. Ale nejkrásnější je její úsměv. Tak něžný, plný klidu a nevinnosti. Jako by smrt nebyla nic než příjemný okamžik.
    Snad to byl právě ten úsměv, který přiměl lékaře v márnici navždy zachovat tvář Ofélie ze Seiny. Kdo byla ona dívka a proč se rozhodla skončit v objetí vody, se nikdy nikdo nedozvěděl. Vznikly o ní tisíce příběhů a fantazií.
    Ale nakonec zbyla jenom maska jemným úsměvem.

    Závěrečná poznámka: 

    A jako bonus na závěr - její maska byla tak populární, že její podobu nakonec dostaly i resuscitační panny.
    Pokud máte chuť podívat se do tváře mrtvé, je ZDE

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Množení

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Zkusili jsme opravdu všechna dostupná opatření?" Hlas císařského majestátu se nesl sálem.
    "Ano, auguste, vše," pevně odpověděl Sabinus.
    "Muže jste přestali kleštit?"
    "Samozřejmě."
    "Navezli jste do Říma čerstvé otrokyně z Núbie?"
    "Tisíce."
    "Zákaz rozvodů s prokazatelně plodnými manželkami?"
    "Platí rok."
    "Vojákům prodlužujeme pobyty u žen?"
    "Na dvanácte dní."
    "Jak je tedy možné, že noví Římané se nerodí? Peníze dáváme mladým rodinám, dcerám bez bratrů dokonce i občanská práva, slavnosti plodnosti pořádáme snad každý měsíc... Jak máme Řím opět ku slávě pozvednouti, když docházejí Římané?" Hlas majestátu vyhasl.
    "Snad kdyby..." opovážil se Sabinus.
    "Kdyby? Dopověz."
    "Snad kdyby libertini práva občanská dostali?"

    Závěrečná poznámka: 

    Starý Řím za pozdního císařství trpěl vesměs stejným neduhem jako Evropa dneška. Rodilo se málo dětí a rozvodovost byla enormně vysoká. Do toho se do Říma valilo pořád víc a víc obyvatel nejen z Itálie, ale i z celého zbytku dosud známého světa, kterých bylo víc a víc. Zmiňovaný císař Domitianus byl vůbec tím posledním, který se doopravdy narodil jako syn císaře, následovala dlouhá řada adoptivních císařů.
    Po něm nastoupil rodilý Ital Nerva a hned vzápětí po něm Traianus, který pocházel, ó římští bohové hrozte se, z Hispánie.
    S porodností se neudělalo nic, místo toho se po smrti Domitiana začalo občanské právo rozšiřovat i na ne-Italy a propuštěné otroky.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Soumrak bohů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tři a půl hodiny melodií a jejich souladu vrcholí, všech patnáct sekcí hraje fortissimo, nad vším ční melancholický zvuk lesního rohu, který náhle mizí, přehlušen nářkem barytonu v závěrečné scéně, divák nedostal šanci vydechnout, skladatel jim nedopřál jediné tiché místo, všechno se valí, starý svět mizí a s prstenem na scéně umírají i staří bohové.
    Je 17. srpna a obecenstvo tleská. Král Ludvík Bavor pláče dojetím, po čtyřech večerech se konečně zvedá z honosné lóže divadla, jež sám zaplatil, líbá Wagnerovi ruce a tělo mu vibruje blažeností. Publikum se střetlo s všehomírem.
    Jen státní pokladna nejásá. Kvůli opeře hlásí bankrot.

    Závěrečná poznámka: 

    Historické okénko: Richard Wagner složil opus zvaný Prsten Nibelungův pro krále Ludvíka Bavorského, nebýt jeho peněz, tak by těch 26 psaní Wagner neměl co jíst. Když byla opera napůl hotová, uvedl ji Ludvík v Mnichově, což Wágnera tak nakrklo, že požadoval stavbu operního domu pouze a jedině pro tuto operu, nebo že už nesloží ani akord.
    Ludvík to celé zacáloval, zadlužil nejenom svou soukromou pokladu, ale i pokladnu státní. Není divu, že se zanedlouho jiní mocní rozhodli, že Ludvíka je třeba se zbavit a prohlásili ho nesvéprávným.
    Jestli tohle nebyl koncert zkázy, tak už nic. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Tanec na osm dob

    Fandom: 
    Drabble: 

    První doba - nadechni se a vykroč, buď majestátní, i když jsi zebra mezi hyenami.
    Druhá doba - trubka prořízne ticho sálu, pruhy světla tě našly.
    Třetí doba - spusť a nauč Evropu, co je to jazz.
    Čtvrtá doba - odháněj chlapy v pruhovaných oblecích.
    Pátá doba - nechej je, aby propadli tvé sukýnce z trávy.
    Šestá doba - třásně odhalují pruhy tvé měděné kůže, doma ti kvůli ní nikdo nepodá ruku, tady ti obě budou chtít láskou utrhat.
    Sedmá doba - jásá celá Folies de Bergere.
    Osmá doba - úklona, vítězství.

    Vznešené dámy s opalovacími oleji. Už nejsi tmavý pruh v zebřím vzoru. Splynula jsi s davem.

    Závěrečná poznámka: 

    Josehpine Baker - slavná tanečnice charlestonu - okouzlila Francii a později i Evropu svými tanečními kreacemi. Nutno dodat, že snáz než v domovských Státech, kde byla "jenom černošská služka". Evropa z ní udělala svého miláčka a je to právě tato dáma, která zavedla módu opálené kůže a vyholeného těla (fakt díky, tyjo).

    Magické proužky jsou tam hned několikrát - pruhy světla na jevišti, ona jako černoška mezi bělochy, 20. léta jsou také dobou pruhovaných pánských obleků. Prostě samé pruhy a samá magie neuvěřitelné doby.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Z deníku Miloše Jakeše 1989

    Drabble: 

    Budíček - Jako každé ráno vyskočím z postele ohromně nabitý radostí. To bude z toho pocitu moci, kterou vládnu nad ostatními soudruhy.

    Ranní cvičení - Blíží se plavková sezóna a já chci vypadat dobre v plavkách. Muskulatura musí být k nakousnutí. Najal jsem si mistra boxu Pepíka Němce, aby mě trénoval a dal mi každý ráno pořádně do těla.

    Ranní cvičení (podruhé) - Je to nějaké náročné. Zaplatil jsem Pepíkovi, aby cvičil místo mě, zatímco já si jdu dát pár sušenek.

    Snídaně - Jím sušenky.

    Ranní práce - Nechce se mi psát projev, budu improvizovat, odpoledne mám něco říct na Červeném Hrádku. To bude blbosť.

    Závěrečná poznámka: 

    Z projevu na Hrádku pochází i slavné: "Taková Zagorová, je to milá holka, všechno, ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou..." Čímž odkopal nejenom svoji blbost, ale i to, v jakém srabu už strana doopravdy byla.
    A pokud vám projev páně Miloušově připomíná jistého Bureše, tak to není náhoda, fakt jsem se snažila, aby tak zněl. Takže ty slovakismy jsou záměr. :D

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Histopad

    Úvodní poznámka: 

    Dnes trochu jinak, snad se bude líbit.

    Drabble: 

    Prázdné stěny opět pokryjí barevné tapiserie, tapety z hedvábí nebo živé malby, propadlé klenby stropu se vrátí zpět na své místo, tiché prostory ožijí stovkami postav v róbách, které nám neukazují ani nejvěrnější historické filmy, v krbu se znovu rozhoří oheň a z okna už nebude výhled směrem k parkovišti, ale do překrásného rosaria.
    To není sen. To je realita. Za pomoci nejmodernějších technologií se před vámi historie objeví právě tady a teď, živá a téměř na dotek. Chcete se podívat do laskavé tváře Karla IV.? Použijte histopad - průvodcovský tablet s aplikací - s nímž se každá prohlídka promění v dobrodružství.

    Závěrečná poznámka: 

    Není to výmysl, tenhle gadget používají ve Francii u papežského paláce a mostu v Avignonu. Zajímalo by mě, kdy se tahle možnost rekonstrukce prostor hradů, zámků i zřícenin dostane ve velkém i k nám. Zatím ji používají jenom na pár místech a ty výsledky jsou spíš legrační. Ale věřím, že budoucnost už je na dosah.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Zapuzená královna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téměř každé období českých dějin by se dalo nazvat slovem "zmatek", ale doba mezi Vladislavem II. a Přemyslem Otakarem I. je opravdu velký zmatek.

    Drabble: 

    "To nemůže myslet vážně!" Vztek barvil královnu Adlétu doběla. "Příbuzenství čtvrtého stupně?" Pročítala doručený list pořád dokola. "A že spolu čtyři děti máme, to není překážka?" Komnatou létaly hromy a blesky, snad ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli synovi, který se musí stát jeho dědicem.
    Hledala oporu po celé Evropě, u císařského dvora, ve Francii i u papežského stolce. Nikde nenašla zastání, jen sklopené oči a odvrácené pohledy. Papežský výnos rozvod potvrdil.
    Vsadila na poslední zbývající kartu. Doufala, že choť brzy zemře, a ona se pak přihlásí o nároky pro svého nejstaršího syna.
    Bohužel ji přežil o dvacet let.

    Závěrečná poznámka: 

    Mimochodem, s Přemyslovou motivací k rozvodu si lámou hlavu historici už dlouhé roky. Adléta měla dobrý původ, ty správné příbuzné, prožila s ním dvě vyhnanství. Když ji zapudil, vzdal se tak svého jediného syna, což bylo pro muže po čtyřicítce velmi riskantní. S druhou manželkou čekal na syna ještě deset let, ale nároky na trůn prvorozenému ani tak nikdy nepřiznal.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Stěny mají uši

    Úvodní poznámka: 

    Dovolím si jeden crossover, co vlastně není crossover. Kdo zná film, pochopí, kdo nezná, zcela si vystačí.

    Drabble: 

    Nejvyšší královská hofmistryně neponechávala nic náhodě. Její hlavní povinností byla péče o blaho jediné paní a vládkyně, a proto musela znát každý její krok, její dech, její myšlenky. K tomu potřebovala stovky očí i uší. Každá služebná od vymetačky pavučin až po královskou garderobiérku měla denně za úkol hlásit vše, co viděla a slyšela. Hofmistryně jim bedlivě naslouchala, dokud její přehled nebyl kompletní. Teprve poté vstoupila na své oblíbené jeviště v královniných komnatách a zahrála oslnivé představení - s královnou Annou jako marionetou v hlavní roli.
    A bývala by dotáhla svou vládu k dokonalosti, nebýt té zpropadené ambiciózní mrchy Abigail Mashamové.

    Závěrečná poznámka: 

    Splynutí uší tady chápu jako všechny ty shromažďované drby, které se musely dostat k jedinému uchu. Snad je to dostatečné.

    Pro neznalé fandomu a historie - Sarah Churchill byla velmi silná dáma v pozadí vlády královny Anny, časem to dotáhla až na správkyni financí celé Británie. Sloužila jí k tomu celá armáda dobře prověřeného ženského personálu královniny domácnosti. V jedné věci se ale přepočítala - přijala do služby svou sestřenici, která postupně ovládala její hru a nakonec to byla ona, kdo se dostal na její pozici.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Augusta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nadprůměrné nadání a bystrý úsudek devítiletého děvčátka dvořané uznávali neradi, ale s přibývajícími lety i nejvyšší státníci museli přiznat, že nejstarší dcera císařova oplývá zázračným nadáním. Bylo jí sotva čtrnáct let, když usedla na konstantinopolský stolec, obtěžkána korunou.
    Mladá augusta vedla ještě dlouhá léta celou říši jménem bratra. Když se zvedla vlna odporu mocných, znovu je přechytračila. Své sestry Arcadii a Marinu strhla svým slibem věčného panenství. V odloučení žily jako mnišky, nikomu nedaly tělo, duši zaslíbily Kristu. Augusta se sice provdala, ale žila v manželství po způsobu josefovském s mužem, kterého si sama vybrala za vůdce své velké říše.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak já jenom doufám, že "my se nedáme" je tam jasně vidět, prostě (se) holky nikomu nedaly.
    A ona mladá augusta je východokřesťanská světice Aelia Pulcheria (sv. Pulchérie), která opravdu vládla východořímské říši polovinu 5. století. Na trůn sice usedl její mladší bratr, ale fakticky to byla ona, kdo všechno řídil, a následovníkem se nestali bratrovi potomci, ale její manžel. Pěkně mocná a chytrá mrcha, že? :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Vynikající společník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Syn rytíře z Gaskonie oplýval všemi ctnostmi mužnými: byl jest udatný, vtipný, mravů vyspělých, nadto i pěkný zdál se dosti, v etiketě zběhlý a k šermu postava jeho jako by od přírody sama stvořena byla. Se svou neteří dal ho král oženiti, panství Corwallské mu vykázal. Tak ideálním společníkem zdál se králi pro syna, že plnou důvěru do něj jest vložil.
    I pookřál mladý Edward, pokaždé když s ním byl. Líce růžověly a oči nechtěly ho opustiti.
    Pozdě uvědomil si starý král míru citů, jež syn jeho k rytíři chová. Když Gawestona od dvora vykázal, princ byl láskou zcela polapen.

    Závěrečná poznámka: 

    No, detektor citů se starému králi trochu porouchal, ale nakonec přece zapískal. Pozdě. Jak to bylo dál si vyhledejte pod hesle Edward II.
    Já budu mezitím doufat, že jsem naplnila téma. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nebe nad Ragusou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Zuzku

    Drabble: 

    Nebe nad Ragusou bylo toho dne nádherně modré, mnozí v tom viděli příslib bohatých zítřků. Ostré paprsky slunce zaobloval příznivý vítr, vzduch voněl solí a na pobřeží čekaly davy obchodníků s prázdnými měšci. Na obzoru se objevily první plachty, akorát včas, osmanský tribut se bude splácet napozítří.
    Jako první zakotvila Princesa dos Mares, portugalská nau naložená kořením. Další na sebe nenechaly dlouho čekat, kdo měl ruce ten nosil, měřil, vážil, chutnal, smlouval.
    Když se objevily plachty byzantinských lodí, byl už přístav vyklizen. Ragusa nebude další Janov. Měšce už jsou plné dost, čtrnáct dní čekání vydrží.
    Akorát měli počkat raději čtyřicet.

    Závěrečná poznámka: 

    Ragusa, dnes Dubrovník, ve středověku malá obchodní republika, věděla o moru, který se šíří na lodích a zavedla přísnou, čtrnácti denní karanténu. Moc se neosvědčila, takže časem došlo na oněch slavných 40 dní, podle kterých ten stav nucené izolace vlastně pojmenováváme doteď.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Jídelníček

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pondělí
    Snídaně: káva (černá)
    Dopolední svačina: voda s citronem popíjená během úpravy vlasů
    Oběd: římský salát s bodlákovým olejem
    Odpolední svačina: káva (černá)
    Večeře: vývar z 6 koroptví

    Úterý
    Snídaně: káva (černá)
    Dopolední svačina: gymnastika
    Oběd: bodlákový olej
    Odpolední svačina: káva (černá)
    Večeře: vývar ze srnčí kýty

    Středa
    - Půst -

    Čtvrtek
    - Půst -

    Pátek
    - Půst -

    Sobota

    - Půst -

    Neděle
    Snídaně: červená šťáva
    Dopolední svačina: červená šťáva
    Oběd: červená šťáva
    Odpolední svačina: červená šťáva
    Večeře: červená šťáva

    Císařovna Alžběta předala svůj týdenní seznam komorné a dál si prohlížela v zrcadle svůj vosí pas. Kdepak masa a sladkosti, půst, to je strava pro krásnou siluetu.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud je něco známé o císařovně Sisi, tak to, že byla posedlá svou štíhlou postavou, pro kterou byla ochotná udělat úplně všechno - hodně cvičila a opravdu málo jedla. Většinu času se živila "červenou šťávou", což byla prakticky hovězí krev, neboli tekutina vymačkávaná z luxusních hovězích steaků. Pas měla jako vosa, ale pleť samý pupínek a zuby skoro žádné už ve třiceti. Dobrou chuť.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Služebníčci

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dneska jsem dohrála AC Origins, takže téma bylo tak nějak jasné. :-)

    Drabble: 

    Těžký, prachem nasáklý vzduch je štípal v očích a lepil se v plicích. Páchlo to tam po plísni, přední komora nesla stopy vykradačů hrobek. Ale příčku z rákosových stvolů za velkým bojovým vozem zloději přehlédli. Vstupovali tedy do neprobádaného prostoru, srdce v krku a nohy stále jeden krok na útěku.
    Druhá komora a zlatá výbava, jaká se doposud nenašla, ale na průzkum bude čas později.
    Třetí komora a konečně sarkofág. Abdul se vrhne k víku, ruce už ho nestihnou zastavit. Vykřikne cosi o malých démonech a couvá.
    Carter posvítí a zanadává. "To jsou vešebty, hlupáku, malí služebníčci. Zcela neškodní."
    Zcela.

    Závěrečná poznámka: 

    Řekněme, že ten závěr je taková malá úlitba všem pověrám o prokletí faraonských hrobek. A řekněme, že Carterovu výpravu sice nestihl hněv faraónů, ale nakonec ho život stála a tenhle nejslavnější objev v dějinách egyptologie většina vlád, akademií i muzeí pěkně po*rala. Ask google for details.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Shon

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ha, jsem první! :D

    Drabble: 

    Bylo toho večera v Hradci Jindřichově v lidech takového hnutí, že zdálo se, jako by celé město (i s přilehlými polnostmi) ku kostelu utíkalo. Byli tam všichni - staří, mladí, děcka sotva chodící, chalupník vedle statkáře, sedlák i paní v přepychové lišce, bratři jezuiti bok po boku s bratříky převlečenými, všecko jedno.
    Dvéře kostela otevřené jako všeobjímající náruč a varhany již svými prvními tóny vábily další a další duše jako svůdná Lorelei lodníky. Kostel praskal ve švech, naplnit se mohl až po střechu.
    Ti všichni dnes večer přišli na Adama, mistra varhaníka z Otradovic, by jeho melodie ku oslavě Panny slyšeli.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji svému drahému choti za nápad, jak si najít obezličku. :-*

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Báseň pro Milou

    Drabble: 

    Srdce mé se nesuž, nelzeť zbytí,
    pravímť cele, aniž se jest lze ukryti
    byvši již veselé.
    Ač pod nebem jest mnoho stvořenie,
    nerozomiem jimť, vždyť jen jediná
    růžě, jiný květ nic nenie,
    toť směle diem.

    Jesti jí milo mi slúžiti, ač z
    milosti, neboť dá dobrým
    požíti vždy radostí.
    Rač i ty toto v svém srdci
    zavříti, že jiné nelze mieti,
    než tuto krásnou růži
    za útěchu.

    Totoť tedy pravím: Za utěšenie
    mi v světě milejšie nenie
    a za toť mám, než to jenž panuje
    v srdéčku mém a kteréž znám.
    Spolu i moje dušie, kteráž patří
    milé slovce M.

    Závěrečná poznámka: 

    Nezmohla jsem se na nic komplikovaného, takže: Stav se na letišti, M.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Vzkaz do nebes

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Osvícené nápady měly občas i velmi neosvícené následky.

    Drabble: 

    Zůstaly jenom dvě. Ta nejmladší a ta nejstarší. Ani na jednu z nich by se neopovážil zavolat drába. Ani jedna z nich ho neposlouchala.
    "Ctihodné sestry, opravdu zbožně vás..." Nedokončil. Oči Marie Hedviky ho propálily skrz.
    Sestra Terezie svěsila ramena a odevzdaně vykročila směrem k němu.
    "Jdeme." Slovo o síle koňského kopance.
    "Máte kam, ctihodné sestry?" zajímal se konšel.
    "Někde ještě žije víra, neboj se, Františku," promluvila Marie Hedvika vlídněji, "ale pověz sám - jak povznášející byl zpěv nás všech z Coeli? Copak si lidé počnou bez tohoto vzkazu nebesům. Pomyslel na to ten váš císař?"
    Sklopil pohled a zastyděl se.

    Závěrečná poznámka: 

    Josefínské rušení klášterů se nevyhnulo ani ženskému klášteru u Tišnova, který nese jméno Porta Coeli. Obnoven byl roku 1901 ani potom to zdejší sestry neměly vůbec lehké.
    Projde mi zpívání Coeli (čti [célí]) místo cely? *mrk mrk*

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Lži ve jménu Božím

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak zase trochu zvážníme... kdysi dávno v jedné divoké Bohem čerstvě objevené kotlině.

    Drabble: 

    Celý život věřil, že za jeho neúspěchy mohou jiní. Chybu v sobě nehledal, nepřízeň Boha nepřipouštěl. Šplhal, kam se dalo. Biskupem se stal ve dvaceti, arcibiskupem o pár let později. Ale byl to hloupý úřad, tahleta Nitra, kníže převlečený pohan. A hned za horami bohaté knížectví dostalo vlastní správu. I vlastní liturgii.
    Celý život zasvětil podvodům, lžím a pomluvám, jen aby získal Metudův stolec. Nakonec musel počkat, až si pro arcibiskupa moravského přišla smrt.
    Měl to být vrchol jeho kariéry - jako pasovský arcibiskup se smiloval nad Moravou a přijal ji pod svá křídla.
    O rok později zanikla po nájezdech Maďarů.

    Závěrečná poznámka: 

    Pasovský arcibiskup Wiching nemá v českých a moravských dějinách zrovna tu nejlepší pověst. Pravda je, že ztratil nad Moravou kontrolu, když dostali Konstantin s Metodějem povolení vykonávat liturgii slovanskou, takže celý zbytek života strávil snahou je odtamtud vyštípat. Povedlo se mu to těsně před tím, než se Velká Morava pomalu ale jistě rozpadla. Tomu se říká držkopád...

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Jak se žije vítězům

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jelikož nápady chodí bez ptaní, navazuji na kousek o vynálezu koprovky a neopouštím svého hrdinu.

    A řekněme, že jako 12+

    Drabble: 

    Když Portius táhl Attilia hlouběji a hlouběji do srdce špinavých uliček Pompejích, očekával mladý gladiátor obvyklý obsah jejich tajných nočních schůzek. Místo laciného slamníku ve špinavé díře za lázněmi stáli teď oba v zadní části čísi vily a doslova civěli do zdi.
    "Tady! Tady je to," ukazoval nadšeně Portius a zašermoval lampou kamsi mezi čmáranice, jež tu zanechávaly už desítky let nenechavé ruce.
    ATTILIUS ADMIRABILE HEROS EST
    "Kvůli tomu jsme šli až sem?" nechápal Attilius.
    "Není to úžasné?"
    "Úžasný by byl nápis na Vesuvské bráně, ne v pochcané uličce," mručel mladý gladiátor.
    "Tak na bráně. Hm..." šibalsky se usmál Portius.

    Závěrečná poznámka: 

    Pointa jejich činů jest dána tématem a věřte, že hrdinskými činy mladého gladiátora byla ta brána počmáraná do té doby, než z Pompejí odklidili ten sajrajt...

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    V kopru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Císař Nero nakrčil nos a s výrazem mírného hnusu civěl do arény. Mladý Attilius stál uprostřed písečného kruhu, kapala z něj krev a zbytky kdovíjakých poražených soupeřů. Oddechoval velmi těžce, ale stál hrdě, štít pevně v ruce.
    "Jak... takový nanicovatý tiro!" vydechl Nero nepříjemnou fistulí. "Jak může dítě bez zkušeností porazit našeho favorita."
    A skutečně. Ostatky Raecia Felixe začaly mlsně obletovat první mouchy. Šampión šampiónů, dvanáctkrát v řadě neporažený, skončil na špičce meče dítěte z Pompejí. K ničemu nebylo, že si svaly před zápasem poctivě kouzelnými bylinami promazal. Místo síly mu rostlina přinesla jen vynález... no řekněme, že koprové omáčky.

    Závěrečná poznámka: 

    Gladiátoři si mazali svaly koprem, ale jestli to mělo nějaký účinek, těžko říct.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Králův rádce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téma tomu chtělo, že u nebohého Václava II. ještě zůstanu. Tentokrát na něj však nebude tlačit jeho starší sestra Kunhuta, ale jeho matka - královna vdova Kunhuta.

    Drabble: 

    Královna ve vdovském rouše klečela na kolenou před svým synem. Útlá ramínka malého chlapce, na něž byla právě nasazena veškerá tíha vlády, se mírně chvěla. Veliké oči, stejné, jako měl jeho otec, se mračily v úporném zamyšlení. Královna se čelem téměř dotýkala podlahy, když dětský hlas pronesl mužné rozhodnutí.
    "Dobrá, matko. Období Branibora skončilo, ujmeme se naší vlády a regenta již nebude nám zapotřebí. A teď vstaňte, matko."
    Královna se slzami v očích objala svého syna. "Nebudeš na to sám, milovaný, pošlu k tobě rytíře udatného, co se vším ti bude pomáhat. Bude se ti líbit." Stejně jako i mně.

    Závěrečná poznámka: 

    Královna-vdova Kunhuta získala u svého syna Václava II. nejenom milost sama pro sebe, ale hlavně pro svého tehdy ještě ne manžela, ale už otce dalšího dítěte Záviše z Falkenštejna. Rozhodnutí zbavit se Oty Braniborského bylo rozhodně celkem dobrou radou, nicméně za ní byly pouze osobní motivy, které navíc vedly k něčemu, co by se dalo nazvat občanskou válkou.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Zdi bez vajec

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Kytku

    Drabble: 

    "...a taky palác královský je třeba vyspraviti, dílo našeho otce se drolí a brzy celou strž zaplní."
    Václav sestru nevnímal, hlava mu třeštila.
    "Ostuda je to! Nový klášter stavíme, korunovace té Polkyni platíme, ale kam si zveme hosty? Do domu měštěnínského! Ostuda, nejdražší náš bratře!" Takto lamentovala ještě dlouhé chvíle, než raději mávl rukou a opravu paláce otců svých slíbil.
    Pokladna prázdná nákladnými projekty přece jednoduchou opravu snese. Nic náročného, zdivo podepřít, stěny přizdít, hlavně aby Kunhuta už přestala s lamentací.
    Když však dělníci kromě palácové zdi strhli i kuchyni svatojiřskou, přísahal by, že nadávky abatyše dolehly až na Rynek.

    Závěrečná poznámka: 

    Václav II. nechal tak trochu padnout ladem Pražský hrad, respektive královský palác na něm. Poslední velké zásahy tak dělal jeho otec Přemysl II. Otakar a potom až Karel IV. Ale na druhou stranu investoval do řady jiných projektu, třeba Zbraslavského kláštera.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Narzizenj aurzednj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Léta Páně cca 1700. Originál z rynku městskýho k nahlédnutí zde. ;)

    Drabble: 

    Tytuly slavnj i narzizenj aurzednj prawie toto
    Chycen byl jest ve vsi uhersky przi wrazdienj okultowem Mohamedan, kterak pannu czistau a newinnau k rytualu prasziwymu mjnil. Tento jest byl cclenem bratrstva nezdrawyho a jako psa nutno ho bjti. Jinaczj pak Mohamedan v Augspurku czernau slepici warzil v rytualu okultowem by studny poctivjm otraviti mohl. I tento jest byl cclenem bratrstva nezdrawyho a jako psa nutno ho bjti. Trzetj Mohamedan chycen byl jest kterak krziwie pokukowal po Nejvyssi Jasnosti Nassj Mylostiwem Cjsarzi.
    Trzi zlociny tyto jest nutno trestati trestem nejvyssjm bez ptanj.

    Listinu aurzednj tuto wiwiesiti rychtarz na rynku powinnen jest.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nejstarší princezna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nejsem si jistá, jestli nevykrádám sama sebe, ale hned jsem si na ni vzpomněla.

    Drabble: 

    "Je to těžké, dítě moje, v tom s tebou ve při nebudu, ale Pán nám nakládá jen tak těžký kříž, jak jsme schopné nést," promluvila teta Kunhuta a sotva zvedla oči od čerstvě iluminovaného pasionálu, "ale i v tom nejtěžším údělu musíš si pro sebe najít zrnko svobody."
    Mladá princezna sedící u jejích nohou poslouchala, ale nerozuměla ještě.
    "Vždyť jsi byla dědička země, jakou radost máš z toho, že tě dali Mazovci, abys mu dětí dala, místo abys vládla?"
    Laskavé a moudré oči tety Kunhuty se na ni lišácky usmály: "A kdo říká, že z pozice abatyše svatojiřské zemi nevládnu?"

    Závěrečná poznámka: 

    Kunhuta Přemyslovna byla úžasná dáma. Byla dlouhou dobou jediné dítě Přemysla Otakara II. a než se jí narodil bratr, byla oficiálně uznávanou dědičkou trůnu. Byla velmi vzdělaná a neuvěřitelně výtvarně nadaná, pak ji nastrčili jako figurku do hry o trůny, aby připojila Polsko. Dosáhla toho, čeho málo středověkých žen - rozluky manželství. Polský trůn tak nechala bratrovi Václavovi II. a sama se "uklidila" do kláštera sv. Jiří, jehož byla abatyší až do své velice vzdálené smrti.
    Tahala za nitky až do roku 1320 a vychovala další úžasnou ženu - svou neteř Elišku, jedinou Přemyslovnu na českém trůnu.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Osvícené rozhodnutí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Poprvé jednu z nich viděl, když mu bylo dvanácte let, ana s očima krhavýma a bez vlasů ulici zametala. Nevěděl, na koho se dívá, však brzy pochopil. To už v parádní uniformě jako největší pán štrádoval po kasárnách a viděl, co s takovými dělají vojáci. Bylo jedno, že tváře žen byly zjizvené od neštovic a kašel se od nich ozýval častěji než steny. Jedna taková došla až k mladému pánovi. Co chvilku si soplů utírala do rukávů, přesto si na něj dovolila svůdně mrkati. Hnusila se mu a hrozil se.
    Přesto byla tím prvním, co později vedlo k osvícené koncesi.

    Závěrečná poznámka: 

    Je tam mrk. Je tam smrk. A další smrk. A... poznáte ho, že jo?

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ne tak úplně dobrý nápad

    Drabble: 

    "Vzduch páchl smrtí. Vlastně byla téměř hmatatelná. Čpící sůl a štiplavý kouř doplněný o tichounké mumlání. Flagelanti odešli před šesti východy slunce a první zrádné kapky se rozesely při ranní mši, když z kazatelny místo slov Ducha zazněl dutý kašel. Černá smrt přišla mezi ně.
    Kdo mohl, utekl na samotu a doufal, že průvod mrzáků a otevřených ran se mu vyhne..."
    Dveře se rozevřely s dramatickým efektem a v siluetě světla bylo možno spatřiti zobák morového doktora. V místnosti bylo ticho, a než se všichni nadáli, skončili s červenou samolepkou na čele.
    Máte mor, zahuhlala Mrs Burnwood vesele zpod masky.

    Závěrečná poznámka: 

    Sosáky tam jsou. Teda... jeden sosák, ale třeba v té místnosti seděla i některá sosačka. ;)

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Tři dny a šlus

    Fandom: 
    Drabble: 

    Co kuchařů, švadlen, šperkařů, co minesengrů ba i co švindlířů i jiné havěti bylo toho času v Praze. Radost nad radost, královský sňatek, dokonce s francouzskou dědičkou! Tři dny se Praha plnila božím člověčenstvím, tři dny přeradostného hemžení. Po třech dnech však, mužského dědice nemaje, ba ani levobočků jakých, mladý král zemřel.
    Podruhé v krátké době padl na české země černý stín. Bez vladaře bylo srdce Evropy jako zajíc mezi vlky. Ani nevychladl ještě Ladislav, a už se ukusovaly kusy Uher. Jen čeští stavové zdáli se v tom chaosu klidní. Věděli totiž, pro koho zvednout ruku při další volbě krále.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Človíček se sňůrkou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Těžké jsou začátky kartografie, hlavně v Čechách. :D

    Drabble: 

    Hostinský se drbal ve vousech a osazenstvo krčmy mlčky sledovalo záda odcházejícího . Nikdo nechápal, kde se tu vzal, co dělá nebo co, u všech svatých pomahačů, chce. Boty měl drahé a parádní, jenomže od bláta a prachu cest umazané, totéž kabátek i pláštík. S sebou jenom podivný okulus, velkých desek dřevěných pár a provázků nepočítaně.
    "Blázen..." zamumlal hospodský a uvedl tak svou krčmu zase v život.
    "Co potřeboval?" zeptal se jeden z hostí.
    "I nožík nějaký, že s ním kolíčky si vyřeže," dumal hostinský.
    "K čemu kolíčky?" zeptal se jiný
    "Aby šňůrky ty mezi ně natahoval. No jak pravím, blázen."

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    O železných prutech

    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno na Velké Moravě...

    Drabble: 

    Viching uraženě praštil o zem důstojností svého úřadu. Berla mu vyletěla z ruky a on hněvivě hrozil pěstí k těm, které před chvílí nazval neznabohy. Metudovi žáci se však urazit nenechali a se Švábem vyrazili dveře. Doslova.
    Ten oprášiv se vyrazil k Římu žalovat. Sice se domohl slyšení, ale úřad moravského biskupa mu nikdo nevrátil. Místo v Nitře s úšklebkem odmítl. To by šel z bláta do louže.
    Něčeho ovšem uražený benediktin docílil. Po smrti Metuda jeho pomluvy vyslyšel biskup Gorazd. Ten slovanskou liturgii zakázal a vrazil klín mezi Velehrad a Nitru. A tak nakonec zlomily se oba pruty Svatoplukovy.

    Závěrečná poznámka: 

    ... v pověstech jsou sice Svatoplukovi synové tři, ale třetí byl přidán spíš pro dramatický efekt. Známá pověst o prutech a o tom, jak se nezlomí, když budou spolupracovat, nepočítala s tím, že Mojmír II. (velehradský kníže) a Svatopluk II. (nitranský kníže) povedou spor o staroslověnskou liturgii. A takhle dámy a pánové zanikla Velká Morava a párek bezvýznamných českých knížat z Levého Hradce položil základy českého státu.
    S tohle peckou se s vámi loučím, děkuji za věrné čtení až do konce a bylo mi ctí malovat tyhle historické fresečky.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Bájná Thúlé

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejprve zmizela z dohledu pevnina. Několik dní nespatřili odvážní mužové zemi a počínali se bát. Ale pak se objevila země mléka, medu a obilí. Thúlé a její laskaví obyvatelé. Cestovatel a bohatý obchodník naložil svou loď, ale neobrátil ji směrem k jihu, nýbrž plul za ubývajícím sluncem. Voda se pomalu měnila v mrazivou brečku, vzduch houstl a měnil se v neproniknutelnou mlhu. Dopluli jsme konce světa, remcali námořníci. Chci vidět, jak konec vypadá, odpovídal objevitel. Nakonec rozum zvítězil a galionová figura konečně zase spatřila slunce.
    Pýtheovi nevěřili, že byl v bájné Thúlé, ale jeho podrobné záznamy potvrdily kulatost naší planety.

    Závěrečná poznámka: 

    Pýtheás byl antický obchodník, který snad motivován jantarem plul ve čtvrtém století před Kristem na sever a ještě dál. Obeplul Británii, načerpal vodu na Orknejích a potom plul šest dní směrem na sever. Objevil místo jménem Thúlé, o kterém se úplně neví, kde to bylo. Dnešní výzkumy potvrzují, že Pýtheás doplul na Island a potom se téměř dostal až ke Grónsku, kde ho ovšem zastihla zmrzlá voda.
    A potvrzení kulatosti Země bylo jedno z velkých odkrytých vesmírných tajemství, nu ni?

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Chechtáky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když náhodně, tak náhodně. Dadada. Dá!

    Obrázek: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nejen velký je můj rod

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Nuže a pověz, co je nejlepším základem pro budování moci státu?" Sókratés rozprávěl se svými žáky, ale tentokrát se většina z nich bavila přestřelkou mezi ním a zlatovlasým mládencem v těle Adonise.
    "Velký a starodávný rod nás opravňuje vládnout obci," odpověděl a přihnul si poháru silného vína.
    "A čím prospěješ ty svým činěním?" pokračoval učitel.
    "Oslním nepřátele?" mládenec rozptyloval svou pozornost mezi sličné číšníky.
    "Kteří jsou nepřátelé naší obce?" usmál se Sókratés.
    "Přeci konkurenti. Sokové moji." A dál už se věnoval jinému.
    Platón se rovněž usmíval: "Proč tolik péče hlupákovi, mistře?"
    "Inu, snad pro ten jeho luzný zjev," pokyvoval Sókrates.

    Závěrečná poznámka: 

    Alkibiadés byl velmi významný, velmi zhýralý a velmi zlatovlasý státník, žák Sokrata a vítěz v řecko-perských válkách. Prostě chlapec k pomilování. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ďáblova bestie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno po celém území Francie.

    Drabble: 

    1632
    V lese u Cinglais našel pastýř mrtvé dítě. Pokřižoval se, když spatřil bestii. Vlka s rudou srstí, ohromnými zuby a pruhovaným ocasem. Stvůra ho nezabila, byla syta.

    1731
    Za vesnicí Trucy našli dvanácté tělo rozsápané ženy. Lidé přestali vycházet na ulici. V lese spatřili stvůru s rudou srstí a pruhy na ocase. Řádila čtyři roky a potom už ne.

    1764
    Osamělou pastýřku ochránilo před napadením stádo krav. Popsala bestii jasně - velká jako osel, rudá srst, obrovské zuby. Zprvu jí nevěřili. Pak zemřely dvě stovky lidí.

    Počátek 19. století
    Ženy a děti roztrhalo neznámé obří zvíře.

    Bestie nikdy nebyla ulovena.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejznámější případ je tzv. gévaudanská bestie, její útoky byly nejhorší a trvaly nejdéle. Nicméně v celých novodobých dějinách se objevují zprávy o podobných útocích. Vždycky se sváděly na vlky, ale očití svědci popisovali zvíře jinak. Dodnes se neví, co za druh zvířete to by. Degenerovaný vlk, kříženec vlka a psa, hyena, tygr, vakovlk nebo sadistický psychopat?

Stránky

-A A +A