Moje články

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    O železných prutech

    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno na Velké Moravě...

    Drabble: 

    Viching uraženě praštil o zem důstojností svého úřadu. Berla mu vyletěla z ruky a on hněvivě hrozil pěstí k těm, které před chvílí nazval neznabohy. Metudovi žáci se však urazit nenechali a se Švábem vyrazili dveře. Doslova.
    Ten oprášiv se vyrazil k Římu žalovat. Sice se domohl slyšení, ale úřad moravského biskupa mu nikdo nevrátil. Místo v Nitře s úšklebkem odmítl. To by šel z bláta do louže.
    Něčeho ovšem uražený benediktin docílil. Po smrti Metuda jeho pomluvy vyslyšel biskup Gorazd. Ten slovanskou liturgii zakázal a vrazil klín mezi Velehrad a Nitru. A tak nakonec zlomily se oba pruty Svatoplukovy.

    Závěrečná poznámka: 

    ... v pověstech jsou sice Svatoplukovi synové tři, ale třetí byl přidán spíš pro dramatický efekt. Známá pověst o prutech a o tom, jak se nezlomí, když budou spolupracovat, nepočítala s tím, že Mojmír II. (velehradský kníže) a Svatopluk II. (nitranský kníže) povedou spor o staroslověnskou liturgii. A takhle dámy a pánové zanikla Velká Morava a párek bezvýznamných českých knížat z Levého Hradce položil základy českého státu.
    S tohle peckou se s vámi loučím, děkuji za věrné čtení až do konce a bylo mi ctí malovat tyhle historické fresečky.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Bájná Thúlé

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejprve zmizela z dohledu pevnina. Několik dní nespatřili odvážní mužové zemi a počínali se bát. Ale pak se objevila země mléka, medu a obilí. Thúlé a její laskaví obyvatelé. Cestovatel a bohatý obchodník naložil svou loď, ale neobrátil ji směrem k jihu, nýbrž plul za ubývajícím sluncem. Voda se pomalu měnila v mrazivou brečku, vzduch houstl a měnil se v neproniknutelnou mlhu. Dopluli jsme konce světa, remcali námořníci. Chci vidět, jak konec vypadá, odpovídal objevitel. Nakonec rozum zvítězil a galionová figura konečně zase spatřila slunce.
    Pýtheovi nevěřili, že byl v bájné Thúlé, ale jeho podrobné záznamy potvrdily kulatost naší planety.

    Závěrečná poznámka: 

    Pýtheás byl antický obchodník, který snad motivován jantarem plul ve čtvrtém století před Kristem na sever a ještě dál. Obeplul Británii, načerpal vodu na Orknejích a potom plul šest dní směrem na sever. Objevil místo jménem Thúlé, o kterém se úplně neví, kde to bylo. Dnešní výzkumy potvrzují, že Pýtheás doplul na Island a potom se téměř dostal až ke Grónsku, kde ho ovšem zastihla zmrzlá voda.
    A potvrzení kulatosti Země bylo jedno z velkých odkrytých vesmírných tajemství, nu ni?

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Chechtáky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když náhodně, tak náhodně. Dadada. Dá!

    Obrázek: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nejen velký je můj rod

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Nuže a pověz, co je nejlepším základem pro budování moci státu?" Sókratés rozprávěl se svými žáky, ale tentokrát se většina z nich bavila přestřelkou mezi ním a zlatovlasým mládencem v těle Adonise.
    "Velký a starodávný rod nás opravňuje vládnout obci," odpověděl a přihnul si poháru silného vína.
    "A čím prospěješ ty svým činěním?" pokračoval učitel.
    "Oslním nepřátele?" mládenec rozptyloval svou pozornost mezi sličné číšníky.
    "Kteří jsou nepřátelé naší obce?" usmál se Sókratés.
    "Přeci konkurenti. Sokové moji." A dál už se věnoval jinému.
    Platón se rovněž usmíval: "Proč tolik péče hlupákovi, mistře?"
    "Inu, snad pro ten jeho luzný zjev," pokyvoval Sókrates.

    Závěrečná poznámka: 

    Alkibiadés byl velmi významný, velmi zhýralý a velmi zlatovlasý státník, žák Sokrata a vítěz v řecko-perských válkách. Prostě chlapec k pomilování. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ďáblova bestie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno po celém území Francie.

    Drabble: 

    1632
    V lese u Cinglais našel pastýř mrtvé dítě. Pokřižoval se, když spatřil bestii. Vlka s rudou srstí, ohromnými zuby a pruhovaným ocasem. Stvůra ho nezabila, byla syta.

    1731
    Za vesnicí Trucy našli dvanácté tělo rozsápané ženy. Lidé přestali vycházet na ulici. V lese spatřili stvůru s rudou srstí a pruhy na ocase. Řádila čtyři roky a potom už ne.

    1764
    Osamělou pastýřku ochránilo před napadením stádo krav. Popsala bestii jasně - velká jako osel, rudá srst, obrovské zuby. Zprvu jí nevěřili. Pak zemřely dvě stovky lidí.

    Počátek 19. století
    Ženy a děti roztrhalo neznámé obří zvíře.

    Bestie nikdy nebyla ulovena.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejznámější případ je tzv. gévaudanská bestie, její útoky byly nejhorší a trvaly nejdéle. Nicméně v celých novodobých dějinách se objevují zprávy o podobných útocích. Vždycky se sváděly na vlky, ale očití svědci popisovali zvíře jinak. Dodnes se neví, co za druh zvířete to by. Degenerovaný vlk, kříženec vlka a psa, hyena, tygr, vakovlk nebo sadistický psychopat?

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Jak si to rozdělili

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát velmi nevážně kdysi v 18. století

    Drabble: 

    "Vezmeme to rovným dílem a basta." Na důraz svých slov udeřil pěstí do stolu.
    "Chocho, to byste mě snad i rozesmál." Její druhá brada se komicky otřásala.
    "Maminka říkala, že dělit rovně nemáme." Argument maminkou vždycky zabíral.
    "Sluho, dones ještě lahev vodky a my se na tu mapu podíváme ještě jednou."
    A tak koukali. Válečník, velká hráčka a pragmatik. Pohledy z očí do očí. Vyčkávání. Mizející vodka. Ale žádný z nich nedal najevo svůj slabý bod.
    Nakonec rozhodl pragmatik. Rusku největší, jako kompenzaci za Turecko, Prusku nejlidnatější, aby byli muži do armády, Rakousku nejbohatší. Protože to byl ostatně Josefův nápad.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Snůška

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Když já nevím, věru, těžko se mi rozhodnouti," povídala panna Ančka a nervózně se tahala za vrkoče.
    "Vždyť všechny jsou krásné, milostslečno, ostudu vám neudělají, ať se rozhodnete jakkoliv," pobízela trhovkyně a dále předkládala před Ančku další střevíce, tentokrát zelené. Ty saténové stužky, ty by na vrchnost dojem jistě udělaly. Ach, srdéčko se jí rozbušilo a v živůtku se ňádra nadýmaly. To jsou ty pravé.
    Však ve váčku se blyštil jeden jediný stříbrný tolar. Kéž by stačil mladé kuchařince na všechny botky. Na audienci u Šlikové bez saténu, povzdychla si. Od vedlejšího krámku odnesla si za tolar dvě kopy vajec.

    Závěrečná poznámka: 

    Inu, téma ohýbám, ale je tam, je tam! :-)
    Není to úplně konkrétní historická postava, nicméně jáchymovsko bylo u nás první místo se stříbrnými tolary a patřilo dlouhá léta Šlikům. Navíc služebnictvo muselo v té době žádat vrchnost o svolení se sňatkem a mladá kuchařka chtěla udělat dojem.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nevěsta

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Tohle je ona? Není trochu moc... veliká?" Královna Markéta se rozpačitě dívala na svou budoucí snachu. "Umí tahle princezna vůbec francouzsky? A není nějaká až moc snědá?" Propichovala stříbrnou princeznu pohledem. Je stará, to je ono, je na něj moc stará. Co to Jindřicha napadlo, dát ji Jeanovi? Nebyl by Walram lepší nápad?

    ***

    "Tohle je on? Vždyť je to dítě!" Královna Guta se zděšeně dívala na drobného chlapce, kterého právě snoubili s její milovanou dcerou. Takový holec. Tohle je podle českých pánů ideální kandidát na trůn? Co s ním budeme dělat? Nebyl pro Elišku lepší nápadník? Třeba králův mladší bratr?

    Závěrečná poznámka: 

    Dneska nejsem ve formě a vím, že v době sňatku Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského už Guta Habsburská, matka Elišky, nežila, ale nějak mě nenapadlo, jak jinak tam dostat matky v množném čísle. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Pevné body v čase

    Fandom: 
    Drabble: 

    Známe je, ale vlastně máme uložena jenom jména. Při troše štěstí k nim můžeme přidat číslo. A někdy, velmi výjimečně přidáme i tvář. Ikonu, jež na nás hledí z lesklého plátna vyvedeného v olejových barvách, prázdný pohled se zatuhnutým úsměvem kamenných soch. Uvězněni v jediném bodu své existence, navždy připoutáni ke své době. Králové, generálové, duchovní, světci...
    Ale v prachu pod nimi, pod našima nohama i ve vzduchu, který dýcháme, jsou defilující miliardy. Lidí beze jména. Lidí s pocity, které se nenávratně ztratily v čase. Co o nich víme, když jednou budeme jako oni? Nebo také skončíme zamrzlí v obraze?

    Závěrečná poznámka: 

    Dnes místo příběhu krátká úvaha o tom, že i ikony a sochy kdysi byli lidmi jako jsme my, plní emocí, snů a třeba i zášti. Dovedete si představit, že byste se jednou stali dějepisnou látkou? Nebo hůř, uvědomujete si, že se jí pravděpodobně nestanete?

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Noční návštěvníci

    Drabble: 

    Xanthippos se rozloučil s milující manželkou a políbil své děti. Jeho nejstarší syn se dlouze díval, jak otec mizí na obzoru, dokud je oba neoddělila tma. Zatímco ženská část domu klidně oddychovala, trápili mladého muže tři noční návštěvníci.
    Ráno o nich vyprávěl Damónovi, svému učiteli. První přišel krásný mladý muž, měl lesklou zbroj a přilbici. Druhá připlula pentéra plná zlata a obilí. Ale poté přišel vlk, měl krvavou tlamu a hlavu plnou boláků.
    "To byli Morfeus, Fantasos a Fobétór, bohové snů," pravil Démonos.
    "Snad mi přinesli vizi?" otázal se mladý žák.
    "Snad, ale kdo ví, co znamená, můj milý Perikle."

    Závěrečná poznámka: 

    *pentéra = loď s pěti řadami vesel
    Jinak je snad všemu rozumět. :-)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nazdar!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma "Nehlaste se všichni".

    Drabble: 

    "To byl kolikátý?" zeptal se kapitán rotného, který svíral blok a malou tužtičku.
    "Tenhle byl v pořadí šestistý padesátý třetí," odpověděl rotný a zahleděl se k bráně do tábora. "A teď, jak vidím, míří k sem číslo šest set padesát čtyři," dodal a poznamenal si cosi do notýsku.
    "Rotný, to není možné, měla jich být četa," kapitán nabíral barvu srovnatelnou s barvou hvězdy, jež zdobila jeho čepici.
    "Velitel vyhlásil, že všichni zajatci mohou dobrovolně vstoupit do armády a přísahat věrnost carovi."
    "A to se přihlásili všichni?! Co s nimi budeme dělat."
    "Místo čety budeme mít rovnou celý prapor, zdá se."

    Závěrečná poznámka: 

    Nakonec se jich do Roty Nazdar přihlásilo 720, čímž zdaleka překonali i ty nesmělejší představy. Dobrovolnické vojsko československé se stalo základem legií v Rusku.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Pro slávu Boží nebo tak něco

    Fandom: 
    Drabble: 

    Původní skromný projekt podle tehdejší prapodivné experimentální módy získával další a další přístavby, aby se davy hrnoucí se za nejsvětější relikvií vůbec vešly.
    O sto let později si někdo vzpomněl, že stávající podoba stavby je silně nevyhovující, a na jejím místě rostla nová. Větší. Lepší. Párkrát vyhořela, ale stačila.
    Za sto let si na počest krále vysloužila příčnou loď. A nové svěcení.
    Pak bylo ticho. Až trochu trapné ticho. Nastalo bourání a majestátní projekt podle tehdejší módy rostl. Rostl pomalu. Sem tam mu někdo něco přidal, ale moc často ne. Na dokončení čekal dlouho. Nějakých pět set osmdesát pět let.

    Závěrečná poznámka: 

    Dějiny svatovítské katedrály jsou velmi barvité a odrážejí ze všeho nejvíc touhu po prestiži mísenou z velkým nedostatkem peněz. Ale vždycky ji někdo oprášil. Zhruba tak jednou za těch sto let.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Elektrizující samotář

    Fandom: 
    Drabble: 

    Měl všechny důkazy na své straně. Záznamy. Výsledky experimentů. Svědectví kolegů. Nekonečný zástup papírů se svým trochu neúhledným písmem, ovšem pečlivě odatované. Přesto se musel dívat, jak někdo jiný, ten nechutný zloděj, přebírá Nobelovu cenu za jeden z jeho stěžejních objevů. A co hůř, celá věděcká i laická veřejnost byla na straně toho lháře? Proč? Za ty úsměvy, které rozdával fotografům? Kvůli těm penězům, kterými mohl prosazovat svoje názory o tolik snáz? Jistě, co byl oproti němu zadlužený emigrant ze Smiljanu, kterého všichni považovali za blázna. Copak spravedlnost bude až tak slepá? Proč není alespoň jediný člověk na jeho straně?

    Závěrečná poznámka: 

    Nicola Tesla je krom jiného objevitelem radia, nicméně Nobelovu cenu za tento objev získal G. Marconi. Tesla s ním vedl dlouhá léta soudní spor, v jeho prospěch však rozhodl až několik let po Teslově smrti.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Hříšný král

    Fandom: 
    Drabble: 

    Odpustili mu, že nebyl válečník a raději jezdil na lodičkách.
    Odpustili mu, že přivedl na trůn po svém boku francouzskou vlčici.
    Odpustili mu, že královnu zanedbával.
    Odpustili mu, že se pustil do konfliktu se Skoty a že prohrál.
    Odpustili mu, že regentství věnoval Gavestonovi, se kterým léhal. (Jenom pro jistotu připravili Gavestona o hlavu.)
    Odpustili mu, že pokazil diplomatická jednání s Francií a připravil Anglii o vliv v Gaskoňsku.
    Odpustili mu všechno, dokud byl jejich z boží milosti král. Bez trůnu sečetli mu všechny hříchy. A kterým koncem proti přírodě konal, tím koncem neslavně skonal. Nebohý anglický král Eduard II.

    Závěrečná poznámka: 

    A všechno je to pravda.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Císařova milostná psaníčka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vojáci se mohli tak akorát podrbat na nose. Sice zadrželi kurýra, ale ani po přečtení všech zpráv nebyli o mnoho moudřejší. Láska orlova hoří k ctnostné panně ze severu a touží ji obejmouti. stálo na jednom z dopisů. Červená jablka pukají a slupka se odlupuje na slunci. vysvětloval jiný.
    S pocitem dobré práce, že alespoň zadrželi posla a tudíž se na frontu nedostane rozkaz, mohli jít spokojeně spát. Že Císař není hlupák a posílá rozkazy na frontu minimálně po třech kurýrech, to nenapadlo ani jednoho z nich.
    Druhého dne ráno byla pruská armáda na hranicích přepadena nečekaně z obou křídel.

    Závěrečná poznámka: 

    Napoleon proslul svými kódovanými šiframi. Pokud jste viděli nebo četli Hraběte Monte Christa, měl mladý Dantés průšvih proto, že byl naprosto nevinný vzkaz považovaný právě za nějakou tajnou Napoleonovu šifru.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Na dvacet let

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prostředků na moji stavbu bylo málo. Však si to umíte představit, po válce. Všechny materiály drahé, natož nějaké železo. Původně jsem měl být jenom malinká lávka, ale nakonec mě protlačili jako důležitou spojnici vltavských břehů. Dostal jsem kabátek, který se mi líbil. Takový správě hranatý, a ty krásné lampy nikdo jiný neměl. Když mě slavnostně otevřeli, slibovali mi, že budu sloužit dvacet let. Inu, to není špatná služba.
    Dnes se nemůžu zbavit dojmu, že se na mě zapomnělo. Drolím se, reznu, každou chvíli mě někdo zavírá. Jsem poněkud unaven, ale přiznávám, že ten pohled na východ slunce si užívám pořád.

    Závěrečná poznámka: 

    A možná spadne zítra a možná vydrží dalších padesát. Libeňský most.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Hvězdné nebe

    Fandom: 
    Drabble: 

    Noci v Toledu bývaly nádherné. Chladivý vítr rozfoukával oblaka a díky tomu se po celém nebi rozsypala záplava hvězd. Arzachel je pozoroval již celých dvacet let. Přenášel jejich polohy na jemný papír, studoval jejich pohyby. Zjistil, že některé vidí neustále, jiné ho vítají pouze v letních dnech. Nejprve odvozoval své měření od té nejzářivější - Al Shira - ale později zaznamenal hvězdu, jež se po celý rok držela stále jednoho místa. Alrucaba - Severka.
    Arzachel odpočíval pod fíkovníkem a s nebem nad hlavou klimbal po dobře vykonaných výpočtech. Sám se sice nedožil požehnaného stáří, ale jeho vynález ho přežil o dalších šest století.

    Závěrečná poznámka: 

    Toledský astronom z 11. století Az-Zarkálí (Arzachel) sice není otcem astrolábu, nicméně ho díky svému důkladnému pozorování noční oblohy zdokonalil tak, že ho mohli lidé používat ještě v 17. století. Kromě astrolábu má na kontě ještě astronomické tabulky, výpočet světelné vzdálenosti Země-Slunce (sekl se o 0,2 vteřiny) a hlavně poprvé vyslovil teorii, že planety obíhají slunce po eliptických drahách pět set let před Keplerem.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Noční let

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Můj hodně oblíbený pán.

    Drabble: 

    Byla to láska a byla to posedlost. Jeho vášeň ho stála značnou část rodinného jmění a opakovaně ho stavěla do opozice nejprve proti matce, později proti snoubence. Obě ho vydíraly, každá po svém, ale on trval na svém. Paličatě a do roztrhání těla.
    Kdo nebyl sám v tichu a tmě, kdo nesplynul se strojem, kdo se nevracel domů s krystalky mraků ve vlasech, kdo necítil mrazivý vítr ve tvářích a vlasech, kdo nebyl pánem nad životem a smrtí... kdo nikdy nelétal a nikdy nespadl, nepochopí.
    Byl starý, starší než si mohl armádní pilot dovolit. Ale křivky Lightningu byly naprosto neodolatelné.

    Závěrečná poznámka: 

    Spisovatel Exupéry byl vášnivým letcem. Nebyl nijak dobrý pilot, ale byl tak paličatý, že si své místo v armádě doslova koupil. Snoubenka ho nakonec ve strachu o jeho život opustila. Chvíli na to se Exupéry vydal na rutinní let z Alžírska do Lyonu...

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Přadlena

    Drabble: 

    Idmonova dcera plakala při pohledu na své zničené dílo. Byla přesvědčená o tom, že bylo dokonalé. Dny i noci strávila nad barevnými nitkami, tkala vzory, její jemné ruce čarovaly obrazy a příběhy. Tapisérie však skončila roztrhaná na kousky, uražená bohyně pocítila zcela lidský vztek.
    Idmonova dcera plakala při pohledu na smyčku, kterou si sama utkala. Na jejím konci si vzala dobrovolně život, bála se Athénina trestu.
    Pozdě si bohyně proslulá moudrostí uvědomila chybu, jíž se dopustila. Duši mrtvé Arachné alespoň vetkala do bytosti věčně spřádající.
    Dala jí jméno pavouk. Podle všeho na památku slov Pallas Athéna věčně odčiňuje unáhlené konání.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    V dobrém i zlém

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je to sladký jako cukrkandl, takže pozor na zuby. :-)

    Drabble: 

    Sňatek z lásky nebyl výsadou králů. Naštěstí byl "pouhým" vévodou, a proto byla politika ochotná o drobný krůček ustoupit milostným přáním. Smlouva hovořila o Margaretě, mladší dceři anglického krále, ale smrt si ji vzala jako děcko, za Kanálem zbyla pro mladého vévodu jediná nevěsta.
    Snoubencům bylo sedmnáct, když jim v Londýně požehnali. Zamilovali se na první pohled. Čekalo je pár šťastných let v Heidelbergu, potom už moc ne. Šest měsíců v protestantských Čechách, mnoho let na útěku v exilu. Třináct dětí a dvacet společných roků. Stála mu větně po boku, psal jí zamilované dopisy.
    Bohužel ho přežila o třicet let.

    Závěrečná poznámka: 

    Vévoda Fridrich Falcký (+1632) a Alžběta Stuartovna (+1662) byli velmi neobvyklým párem nejenom na tehdejší dobu. Nehovořili stejnou řečí, ona angličanka vzdělaná ve francouzštině, on Němec; neměli stejný stavovský původ, je s podivem, že dceři následníka trůnu dovolili sňatek s pouhým mladším synem saského kurfiřta.
    Ale bylo to manželství velmi šťastné, všude ho doprovázela, i když byla několikrát ve velmi pokročilém stavu těhotenství. Počet jejich potomků je asi taky docela slušná nápověda o tom, jak dobře jim spolu bylo.
    V těch vzácných chvílích odloučení si psali milostná psaníčka.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nešťastný král

    Fandom: 
    Drabble: 

    Věděl, že má všechnu otcovu lásku, ale od dětství marně plnil jeho představy o povinnostech budoucího krále.
    Nebyl hloupý, rád a dobře se vzdělával, ale vize o budoucím království měl trochu jiné než jeho slavný otec. Chtěl navázat na jeho činnost, podporovat víru a množit obchod, ale také zastavit zadlužování. Chtěl být člověkem a pak teprve králem, ne ikonou z oltáře. Chtěl mít čas i na sebe, snil o honu a o skolení dvanácteráka. Často rád a hodně snil.
    Bylo mu patnáct, když mu hlavu zatížila říšská koruna. A její tíže zbortila vše, co si Václav dosud v představách budoval.

    Závěrečná poznámka: 

    Václav IV. zůstává po mnoho let jednou z mých nejvíc obdivovaných osobností, přitahuje mě obrovská nejednoznačnost jeho osobnosti, názorů i politiky. Myslím, že byl v nesprávné době na nesprávné pozici, a kdokoliv na jeho místě by možná zažil to samé fiasko.
    Přes všechno, co se o něm běžně říká, byl totiž velmi schopným politikem, vzdělaným a inteligentním mužem, jenom ho ta doba semlela víc, než byl schopen unést.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Spartský vlk

    Úvodní poznámka: 

    Téma tam je. Fakt tam je.

    Drabble: 

    Jeho čest trhlali jako Lykáón a jeho synové. Lakónie, jeho domov, se proměnila ve nepřátelské vlčí doupě. Byl téměř slepý, přesto nesplnil základní z přísah - "se štítem a nebo na něm". Jeho manželka ho nazvala Zbabělcem. Měl opakovat, že plnil Leónidův rozkaz? Že se vrátil, ale už bylo pozdě? Vždyť ho stejně nikdo neposlouchá...
    Ale byť byl Zbabělcem, zůstala mu čest. Před očima už vnímal pouze světlo a stíny, ale připravil si koně a zamířil k Platajím.
    Nakonec se Zbabělec do svého domova vrátil. Jako hrdina bránil svou zem do posledního dechu.
    Na náhrobku má vyryta dvě slova: Spartský vlk.

    Závěrečná poznámka: 

    Aristodámus/Aristodemus byl jedním ze spartských velitelů, byl součástí slavné Leonidovy třístovky. Ale kvůli jakési infekci přišel o zrak a Leonidas mu nařídil, aby se vrátil domů. Aristodemus si to sice rozmyslel a vrátil se, ale už bylo pozdě. Ve Spartě byl označen za Zbabělce, Hérodotos napsal, že žádný ze Sparťanů s ním nepromluvil ani slovo.
    Zemřel v bitvě u Platají, kde si napravil svou čest. Pravděpodobně byl v té době už úplně slepý.

    Lykaón a jeho synové byli podle mytologie Diem proměněni ve vlky a všichni vlci jsou právě potomky tohoto krutého bájného krále.

    Vlk byl jedním ze symbolů starověké Sparty a vlci byli vnímáni jako symbol houževnatosti, síly a taky právě sjednocené a organizované spolupráce.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Gusta

    Drabble: 

    Když přijel do Rotterdamu, stával se často terčem posměšků. Nikdo o něm nikdy neslyšel, smáli se jeho podsadité postavě, nadávali mu do zběhů. A když o sobě hrdě tvrdil, že je Čech, jenom přilil olej do ohně.
    Prázdný svalovec z neznáma.
    Když ovšem došlo na zápas, museli pochvalně mručet i největší posměváčci. Neznámý řeznický učeň odnikud vyhrál mistrovství Evropy.
    Jel domů jako šampion, ale zjistil, že ani doma na něj nečeká přívětivá náruč. Jeho místo mezitím nabídli mladému Němci. Celý zklamaný opustil Brno.
    Štěstí se na něj usmálo až po roce, kdy mu bratránek Varel dohodil práci řezníka v Litovli.

    Závěrečná poznámka: 

    Gustav Frištenský to v počátcích své kariéry neměl lehké, ještě, že měl laskavého bratrance Varla Frištenského. :-)

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Čerstvý vítr nad řekou Douro

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno v portugalském 17. století.

    Drabble: 

    Dva angličtí gentlemani se v průběhu večera začali velmi neanglicky pohihňávat.
    "Úžasná dovolená, bratše," špatně artikuloval první.
    "Amen, bratře!" přikyvoval druhý.
    "Bratři!" okřikl je opat, ale pak se začal smát spolu s nimi. Další naražený sud.
    "A šímto, že tohle nechutná ani trochu jako to námožničké víno, co jsme ochutnávali čera?"
    Opat se rozhlédl, jako by hledal pár zvědavých uší.
    "Já vám to povím, ale..." škyt, "nsmíte to nkomu říst."
    Obchodnické duše obou Angličanů zaplesaly, ale fialové rty přísahaly mlčenlivost.
    "Já naše místní víno nechávám v sudech... po anglické brandy!" prozradil opat a netušil, že se právě stal otcem portského.

    Závěrečná poznámka: 

    Asi bych měla opustit alkoholová témata. Na chvilku.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Zelené moře

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno ve sladké, dekadentní Francii...

    18+

    Drabble: 

    ...v přívalu hořkých vod topím své zelení prosáklé tělo. Pronikající kloun mě trhá na kusy noc co noc, boří se do útrob mých prohnilých končetin. Tak sladký kloun. Hltám tu zelenou hořkost plnou mokvajících krás, hořím pro ni, hořím pro něj. Ten rytmus je prudčí a bouřlivější nad všechna zelená moře. Chci se do něj ponořit. Nořím se a topím v hvězdokupách nebe svoje já. Žijeme nocí. Slunce, fialkový démon našich nočních můr, se pouze v neděli smí dotýkat naší alabastrové kůže. Pro zeleného démona bych zabil. Nebo se nechal zabít. Prozatím mě pouze párá. Znovu a znovu. Zelená víla.

    Závěrečná poznámka: 

    absinth

    (se vyrábí z pelyňku)

    (a tohle je jakože prokletý básník)

    (a dost se tam souloží, i když to tam není napsané)

    (a já jsem střízlivá)

    (fakt)

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Cenzurováno

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Susan

    Drabble: 

    Má nejdražší Veličenstvo Viktorie,
    doslechl jsem se, že máte stále ještě problémy s parlamentem s plánováním svých návštěv v opeře. Velmi mě rmoutí představa, že nejste šťastna. Rád bych setrval po Vašem boku a byl Vám oporou. Ovšem jak jste sama řekla, působím arogantním a zbytečně intelektuálním dojmem, těžko bych Vám v této situaci mohl být nápomocen čímkoliv jiným, než dobrou radou.
    Rovněž mi bylo sděleno, že ačkoliv je toto naše soukromá korespondence, stále se musím věnovati pouze tématům hudby, umění a počasí. V tom případě tedy mohu jen doufat, že na Buckinghamský palác neprší.
    S láskou
    Navždy Váš
    Albert

    Závěrečná poznámka: 

    Ne všichni měli to štěstí, aby mohli psát o čemkoliv budoucí manželce.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Ha-cuka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nobunaga byl hrdý syn nepříliš hrdého otce. Nobunaga byl hrdým bratrem velmi hrdých bratrů. Nobunaga byl hrdý válečník. Jeho ostré ha páralo těla nepřátel a cuka se svou krásou brzy vyrovnala té, kterou nosil Nobunagův daimjó.
    Nobunagova katana sjednotila provincii Owari, její ostří tančilo před chrámem u Okehazany, na její břit přísahal Tokugawa věčné spojenectví.
    Z Nobunagy se stal velký sjednotitel. Syn nikoho odnikud mohl cuka ozdobit jako šógun.
    Přesto však katana neukončila život velkého samuraje. Zapálil obklíčený chrám. V bílé říze a s haiku na rtech nalehl na svůj wakizaši. Jeho tělo i meče pohltily plameny. Nestal se trofejí.

    Závěrečná poznámka: 

    Nobunaga Oda je první z velkých sjednotitelů Japonska, i když známější je až jeho nástupce Tokugawa, který to na šóguna opravdu dotáhl. Pocházel z malinké bezvýznamné provincie, vypracoval se téměř na vrchol, ale byl nečekaně obklíčen armádou svého vazala, uvězněn v Kjótu. Nobunaga se nevzdal, chrám, v němž se ukrýval, zapálil a v hořícím chrámu pak spáchal seppuku, aby se jeho hlava nemohla stát válečnou trofejí.
    To vše v divokém Japonsku roku 1582.
    Jinak ha je čepel katany a cuka je rukojeť, která se zdobila a umělecky zdokonalovala v souladu s postavením jejího majitele. Wakizaši je kratší ze dvou mečů samuraje, primárně určený k soubojům v omezeném prostoru, zatímco katana byla primárně meč jízdy, takže byla dlouhá.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Artemis

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kam se hrabou všichni Bondové na tuhle ženskou!

    Drabble: 

    "Jak to myslíte, že jste Artemis nenašli?! Copak je tak těžké chytit ženskou, co má jenom jednu nohu?" Náčelník zpravodajců byl rudý vzteky. "Vždyť je na ni nasazený agent ještě z Varšavy!"
    "Pane," poručík trochu zaváhal, "ztratil ji, když se přesouvala z Toulouse."
    "Vy žabaři! Někdo posílá depeše z Lyonu přímo do Států!" Rána do stolu, rozlitá káva.
    Poručík neměl sílu pokračovat. V Lyonu se sice podařilo infiltrovat odboj, ale žádná Marie Moninová, poslední známá identita Artemis, nikde nebyla. Tou dobou už totiž opustila území Francie.
    Za to, že utekla jako pan Nicolas do Španělska, ho nejspíš na místě zastřelí.

    Závěrečná poznámka: 

    Virginia Hall byla americká špionka, která za 2. světové války pomáhala francouzskému odboji. Sice přišla o nohu, ale nakonec to byla pro ni obrovská výhoda, protože ve své dřevěné noze pašovala různé tajné dokumenty. Německá zpravodajská služba jí označovala pod kódovým jménem Artemis.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Óda o Velkém Kormidelníku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdysi dávno v Rudé Číně...

    Drabble: 

    Slunce naše, jiskro rudá,
    vůdce, jenž nám dal jsi ráj!
    V srdci žárem plane touha,
    věčná práce přijď v náš kraj!
    Kouzlo tvé teď opět víže,
    co kdy čas tak dělil rád,
    zástup lidstva sbratřen blíže
    cítí van tvých křídel vát.

    Komu štěstí v práci přálo,
    v soudruhu že štít svůj máš,
    komu věrnou ženu dalo,
    mísit pojď se v jásot náš!
    Sám byť jenom jednou duší
    celou bys ji rozdal nám!
    V díle Tvém kdo nezdar tuší,
    od nás budeš zbraní hnán!

    Velký vůdce, velký Mao,
    čas udělat čistku zas.
    Může za to politbyro,
    uber další z našich mas.

    Závěrečná poznámka: 

    Jako morální kocovinu chápu i současný náhled na samotnou Maovu osobnost. Sice v něm stále vidí velkého vůdce a někoho, kdo pozvedl Čínu, ale na druhou stranu už ani současné vedení nedokáže skrývat Maovy pracovní tábory, masové vraždění i fingované procesy s politickými nepřáteli. Přesto se Maova tvář stále dívá na náměstí Nebeského klidu...

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Abschiebung

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Československo, 1945

    Drabble: 

    Na stolech přibývalo vybryndané pivo a zábrany naopak mizely.
    "...na mě mával tím svým kufříčkem, že prý unterwäsche. Sem to votevřel a co bys řek, že tam měl?" líčil Jozka.
    "Hodinky?" tipoval Fanouš.
    "Jo, kamaráde, kdyby hodinky, šperky svý starý. Samý diamanty."
    "Kecáš, cos s tim proved?"
    "No co by, vzal sem mu to, jemu jsem rozbil hubu a poslal ho pryč s holou řití, jak si zasloužil... Akorát to viděl jeden vod červeňáků a co jsem si vzal, mi ten šmírák sprostě ukrad."
    "Kretén," litoval Fanouš.
    "Ale co... na zdraví. A na to, že ty německý kurvy konečně vodtáhnou!"

    Závěrečná poznámka: 

    Odsun německé menšiny lze chápat jako ukázkový příklad kolektivní viny, byť měly spravedlnost obstarat Norimberské procesy. Inu, kontroverzní otázka českých dějin je to už přes půl století.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Hajej, dadej, synáčku

    Úvodní poznámka: 

    Ta rádoby poezie se tam dostala vlastně omylem.

    Drabble: 

    Světničkou neslo se matčino broukání. Spi synáčku, spi. Co jsem se natrápila, co se naplakala, šest dětí jsem pohřbila. Spi, synáčku, spi. Bylinky trhala, v škapulíř vázala, by vůně chránila. Spi, synáčku, spi. Rolničky koupila, na šňůrce nosila, cink cink, by nemoci plašily. Spi, synáčku, spi. První si voda vzala, druhé nemoc udusila, třetí se v lese ztratilo, čtvrté si hlavu srazilo, páté snad vzal si strašlivý duch, z šestého hrobečku odporný puch. Spi, synáčku, spi. Tebe si smrtka nevezme, jsi moje dítko líbezné. Tobě jsem stříbra leštila, tobě do kolébky vložila. Zrcátko hlídej, zlé duchy odrážej. Spi, synáčku, spi.

    Závěrečná poznámka: 

    Vzhledem k nedostatku asi tak úplně všeho se dlouho ochrana dětí svěřovala pouze pověrám a nadpřirozeným prostředkům. Běžně se nosily škapulíře s bylinkami, jejichž vůně měla plašit duchy, děti chodily ověšené rolničkami a cinkaly, aby odháněly duchy, a v postelích měli i dospělí malá zrcátka, protože kdyby přišel ďábel, duch, strašidlo, cokoliv, nastavili by jim odraz, oni by se lekli a utekli. Taková středověká dítka se musela velmi snadno hledat, protože cinkala na hony daleko.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Buduj práci, posílíš stát!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ráno musel vstávat hodně brzo, ale pětikilometrová procházka chladným lesem ho pokaždé zaručeně probrala. U velkých vrat ho nikdy nečekal pozdrav, jenom zamručení v lepším případě, v tom horším rána do zad. Vzduch v pivovaru čpěl sladem a potem. Přiřadili ho k práci ve sklepě. Prý aby svými myšlenkami nekazil dělnému lidu jeho potěšení z práce. Ale pravda byla jednodušší. Ve sklepě se dalo spolehlivěji odposlouchávat.
    Každý den byl jako ten předchozí. Tahej pytle, vytoč sudy, odnes dřevo, dej si pivo, nemysli.
    Večer padal do postele zmožený příjemnou únavou a musel soudruhům jednu věc přiznat. Manuální práce byla perfektní inspirací.

    Závěrečná poznámka: 

    Občan Havel pracující.
    Sám se nechal slyšet, že ta těžká práce ho mentálně hrozně stimulovala, navíc si našel báječné přátele. Jsem přesvědčená, že o mnoho let později si na trutnovský pivovar myslel právě jako na ty příjemné dny.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Před svítáním

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dyš já si nemůžu pomoct...

    Drabble: 

    Bratr Richard si dýchl na ruce a pak je třením ještě znovu zahřál. Jeho skromnou celu osvětlovala olejová lampa. V okamžiku, kdy ho přemohl spánek, lampa varovně prskla. Jako vztyčený prst.
    Oklepal se a protáhl unavené tělo. Zamžoural z okna. Hvězdy na něj ospale blikaly. Podle nich usuzoval desátou hodinu po západu slunce.
    Bratr Richard vstal, prošel neslyšně chodbou. Místnost, do které vstoupil, byla prosycena téměř až neslušně hlasitým cvakáním. Vahadlo se posunovalo po ozubeném kole. Bratr zaplesal. Podle polohy příčky byla desátá hodina od západu slunce! Funguje to. Hodiny opravdu měří čas!
    Toho rána měli bratři velmi radostné laudy.

    Závěrečná poznámka: 

    Kde a jak přesně byly vynalezeny mechanické hodiny, není úplně jisté, nicméně se prvenství přisuzuje jakémusi mnichovi Richardovi z anglického kláštera snad už ve 13. století. Původní mechanické hodiny byly jednoduché, sice měli kyvadlo, ale to ještě bylo vodorovné a netrvalo dlouho a z toho to chronometru vznikaly první lihýřové hodiny.
    Jinak co se týče měření času, ve středověku se den i noc dělily přesně na dvanáct hodin, ale jejich délka nebyla pevně daná, prostě od západu slunce do jeho východu uplynulo dvanáct stejných dílků času.
    Jo a laudy jsou první ranní modlitba při východu slunce.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Jakub I.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ výlet do renesanční Británie

    Drabble: 

    Souhlasil s vytvořením personální unie Anglie a Skotska. Pokud ta unie bude mít jedno centrální sídlo a jeden parlament.
    Rozhodně souhlasil s výroky parlamentu. A když ne, tak ho prostě rozpustil.
    Byl se svými poradci za jedno o pokoření Španělů. Bleskurychle dohodl mír a povolil v zemi katolické bohoslužby.
    Prosazoval náboženskou toleranci, a proto museli puritáni odplout do Severní Ameriky.
    Estetika, něžnost, jemný cit, to byly jeho přednosti. Dokud neměl možnost skolit jelena nebo sledovat kohoutí zápasy.
    Jeho dynastie pokračovala a kvetla, miloval svou manželku. O tom vztahu s Buckinghamem skoro nikdo nevěděl.
    Král - víc než zákon. Celých dvaadvacet let.

    Závěrečná poznámka: 

    Jakub I. Stuart, král, který proslul výrokem: Král je zákon. A všechny svoje zákony hrozně rád porušoval.

    Moc děkuju všem, kteří se pročítali mými nesoutěžními pokusy o popularizaci dějepisu, dějin a historie všeobecně. Těším se zase za rok.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Moko

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ identita a výlet do Tichomoří...

    Drabble: 

    "Na co koukáš?" utrhla se na ni stařena.
    Holčička se nenechala jen tak odradit: "Ještě nikdy jsem neviděla tetování, jako máte vy."
    "Pche, co ty víš, bledé pískle. Tohle není tetování, to je moko," řekla stařena a pořád zněla naštvaně.
    "Moko?"
    "Znamení válečníka a lovce," vysvětlovala trochu mírněji. "Můj otec měl celou tvář pokrytou moko, byl to velký muž."
    "A proč vy nemáte celou tvář? Nejste tak velký lovec?" malá byla zvědavá.
    "Nejsem o nic menší než velký náčelník Mata. Ale už není, kdo by mi moko udělal. Jsem poslední na světě."
    "Zajímavé..." pískla holčička a nechala Maorku o samotě.

    Závěrečná poznámka: 

    Moko bývalo speciální maorské tetování tváře, které se nedělalo jehlou, ale do tváře se vyřezávaly žraločím zubem "cestičky" obrazce, do kterých se potom nanášela barva. Muselo to hrozně bolet, ale největší a nejlepší bojovníci si opakovaně přidávali další.
    Poslední moko na světě měla dcera jednoho náčelníka. Zemřela v 50. letech.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nepřemýšlej, přidej

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ identita nahrazuje téma č. 28: Co když řeknu ne?

    Drabble: 

    Když máš pocit, že jsi maličký a nemáš na to, běž.
    Když dochází dech a všechno bolí, běž.
    Když jsou nohy ze železa a před očima mžitky, běž.
    Když je sníh a mráz, běž.
    Když ti přivážou k pasu závaží, běž.
    Když tě pozvou do reprezentace, běž.
    Když řeknou, že poběžíš pět kilometrů, běž.
    Když řeknou, že poběžíš deset kilometrů, běž.
    Když se rozhodneš pro maraton a všichni tvrdí, že jsi blázen, běž.
    Když uvidíš na stadiónu krásnou holku, hlavně za ní běž!
    Když tě režim ničí, přemýšlej. Řekneš ne a můžeš jenom kopat studně.
    A tak nima radši běž.

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli je z toho úplně jasné, že se jedná o Emila Zátopka, ale jemu se jeho historické "ne" docela vymstilo. Tak se nakonec přidal.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Tu hezčí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ještě pár dní NESOUTĚŽNÍ identita

    Drabble: 

    Jeden syn a dvě velké možnosti. Oženit to nemluvně s Kazimírovnou, nebo ho zasnoubit Erzebet z Uher? Která koruna víc posílí české království, polská či uherská? Král zvažoval a zvažoval. Zvažoval dlouho a stal se vdovcem. Dilema vyřešeno, polská sirota českému králi, uherská českému korunnímu princi.
    A byla svatba a byly zásnuby. Království rostlo, rostly i spory a problémy. Polská princezna se záhy stala i českou vdovou. Korunní princ byl nový král, král tří zemí. A všechny koruny začal ztrácet.
    Přemlouvali všichni, že Erzebet přinese věnem celé Uhry. Ale mladý král si vybral Fialku z Těšína. A nepřipojilo se nic.

    Závěrečná poznámka: 

    Takové hezké rodinné drama ze života posledních Přemyslovců. V hlavní roli Václav II., Eliška Rejčka, Václav III., Alžběta Uherská a Viola Těšínská.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Nechutný zlozvyk

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Velká inspirace seriálem The Crown o prvních letech vlády královny Alžběty II. Vynikající věc, mimochodem.

    Jo a já jsem zase NESOUTĚŽNÍ identita.

    Drabble: 

    "Tohle bys nejpíše neměla dělat," ohrnula Elizabeth nosík, když si Margaret zapálila cigaretu, "už s ohledem na dítě."
    "Moje dítě to vydrží," vypustila Margaret slastnou dávku kouře.
    "Myslela jsem svoje dítě," zamumlala Elizabeth a houpala malou Anne. Maličká princezna náhle spustila hladový pláč.
    "Oh," řekla královna se zcela nepatřičnou noblesou a začala si rozhrnovat blůzku.
    "Tohle bys neměla dělat," ohrnula nos Margaret.
    "Krmit vlastní dítě?"
    "Je to zcela nechutný zlozvyk. Vytahá ti prsa. Navíc ti malí uřvánci koušou. Uch." Margaret sáhla po skleničce se skotskou.
    Elizabeth ji potřebovala taky, ale místo toho šla do vedlejšího pokoje vykonat ten nechutný zlozvyk.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdybyste nepochopili, že ten seriál musíte vidět, tak MUSÍTE!

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Král netančí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ identita

    Drabble: 

    Slunce tančilo a kolem tančil svět. Byl mladý, krásný, ambiciózní. A pak už ne. Stárnul, tloustl. Tělo i mysl chátraly. Vládl šedesát let a zažil, co si žádný panovník nepřeje. Jeho zemi zachvátily četné války a hladomor. K čemu byla všechna vítězství a nádhera, jež ho obklopovala, když lid trpěl. Další rány následovaly jedna za druhou. Zemřel Velký dauphin a ani ne za rok i jeho syn. Naděje starého krále se upínaly k pětiletému chlapci, ale byl churavý a spalničky ho zabily pár měsíců po otci.
    Zbyl dvouletý chlapeček. A i ten ještě dlouho čekal, než usedl na pradědečkův trůn.

    Závěrečná poznámka: 

    Ludvík XIV. vládl 72 let. Jeho pravnuk Ludvík XV. sice tenhle čas netrumfnul, ale vládl 60 let, což je taky docela síla.

  • Obrázek uživatele Blueberry Lady

    Královské daně

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ identita

    Drabble: 

    Daně, poplatky, berně. Platit a zase platit. Dávat městu, dávat cechům, dávat šlechtě, dávat králi. Každý by chtěl brát, ale vracet už nechtěl nikdo.
    Za nemoci, nákazy, vraždy, za špatnou úrodu, za málo vody, za mnoho vody, za neštovice, za mor, i za ty platit.
    Byli jich desítky, ale báli se jich, jako by jich městem kráčely tisíce. Schovali je za zeď, za příkop, za vlnu mlčení. A za zeď a příkop zase platit.
    Propukla válka - rychle půjčit. Skončila válka - rychle půjčit. Král je milostivý a chrání svoje plátce. Pokud si nepůjčí až moc.
    Potom přijde na řadu řešení. Pogrom.

Stránky

-A A +A