Moje články

  • Obrázek uživatele HCHO

    Proč nerada jezdim na kongresy

    Drabble: 

    „Mohl byste nám říci, proč ve své práci používáte tak archaickou klasifikaci? Vždyť klasifikace S. je z devadesátých let!“ Komentátor se otáčí do auditoria, jestli všichni pochopili, jak je na rozdíl od autora práce odborně vzdělán.
    Mě klepne, novější klasifikace podle R. je taky stará pomalu dvacet let, tak co řešej?!
    „Rozhodli jsme se nepoužít klasifikaci R., protože klasifikace S. má lépe definováno, co je norma, proto byla pro naši práci vhodnější,“ trpělivě vysvětluje přednášející.
    „Ale základní grading má jen klasifikace R.!“ nechce se dát komentující.
    Ježkovy zraky! Základní grading je v obou a vymyslel ho B. v roce 1952.

    Závěrečná poznámka: 

    Nádorový léze mají poměrně jednotný klasifikace, na kterých se uhádá panel specialistů, a nakonec to vyjde jako klasifikace Světové zdravotnické organizace. (Už jsem o nich kdysi psala ) Občas se nám něco do té klasifikace úplně nevejde, pak se to řeší nějakým komentářem, ale v podstatě všichni na světě ty klasifikace akceptují a na jednotlivý morfologický diagnózy vycházející z těch klasifikací jsou přesně navázaný následný terapeutický postupy.
    Tohle neplatí pro nenádorové léze, tam mám dojem, že část morfologických klasifikací vznikla jen proto, že nějaký autor potřeboval napsat článek – bez toho, aby to mělo nějaký zásadní dopad na pacienta (ale dá se na toto téma báječně zhádat na kongresu). Zánětlivé věci mají větší měnlivost v čase a morfologie je jen jeden ze střípků mozaiky, která nakonec sestaví definitivní diagnózu.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Cimprlich

    Úvodní poznámka: 

    Za námět děkuju Arenze - inspirováno jejím včerejším drabbletem - díky :)

    Varování: 

    Vstup na vlastní nebezpečí.
    Smrt z přirozených příčin.

    Drabble: 

    „Helejte, jak je ten Maďar cimprlich!“ rejpali do něj kolegové odcházející z pitveny.
    Normálně by asi bouchnul vzteky, ale dneska se ani neohlédl a jen si dál drhnul ruce. Úmrtí přítele Jakoba Kolletschka po hloupém pořezání pitevním skalpelem ho vážně sebralo, navíc pitevní nález byl (až na tu dělohu) velmi podobnej jako u těch nedělek s puerperální sepsí.
    A v té porodnici pro chudinu je o tolik nižší četnost těch infekcí než tady. Že by to opravdu bylo tím, že porodní báby na pitevnu nechoděj?
    Ale pitvou se zase zjistí spousta důležitých věcí. Co tahkle zkusit na mytí nějakou desinfekcí?

    Závěrečná poznámka: 

    Asi jste poznali, je to o Ignáci Semmelweisovi. Na problém puerperální sepse (horečky omladnic) upozornil právě statistickým rozborem rozdílné úmrtnosti rodiček mezi univerzitním pracovištěm a obyčejnou porodnicí pro chudinu právě jeho blízký spolupracovník Jakob Kolletchka. Z důvodu uvedeného v drabbleti se ale k dalšímu nedostal a za zavedení desinfekčních metod má tedy zásluhu už jen Semmelweis sám.
    Jinak Semmelweis byl velmi problematická osobnost – taková černá ovce s bílou vránou dohromady. Údajně byl velmi prudké povahy, udělal si nepřátele naprosto všude. A nebýt několika osvícených vědeckých kapacit té doby (zejména Škody a Rokitanského, o nichž si můžete něco přečíst třeba zde ) by asi z jeho nových metod ani nic nebylo.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Línej brácha

    Úvodní poznámka: 

    Tohle drabble je dost obrazem toho, proč mi letos to psaní nějak nejde. Nějak mě na ta témata napadají jen náměty na kilometrová varování.

    Varování: 

    Vrozené vývojové vady neslučitelné se životem.

    Drabble: 

    To fakt nevim, co to bráchu popadlo, že je tak línej. Všechno mu musím zařídit já. Copak nemá mozek, aby věděl, že na světě by se měl jednou umět o sebe postarat sám? Jak si to vůbec představuje? Dřu se a dřu a jemu to je jedno, celý cévní zásobení mu tam musím napumpovat. Dokonce mu ani nevadí, že mu tam ta krev teče obráceně. No já mu ji tam fakt prostě jinak nedostanu. Ze začátku to ještě celkem šlo, ale je to čím dál tím náročnější. Copak nemá srdce? Dyť já už jsem z toho všeho fakt uondanej.

    „Bráško?“

    Závěrečná poznámka: 

    Problematiku dvojčetné gravidity už jsem kdysi jednou psala. Tady je ten línej bráška acardius acranius (tj. bez srdce a bez mozkové části hlavy). (Pokud máte odvahu na obrázky, jdou vygůglit)
    Jde o jednovaječná dvojčata se společnou placentou s funkčními cévními spojkami, kdy postižený plod nemá srdce a obvykle mu v různém rozsahu chybí horní část hrudníku a hlavy. Protože plod nemá srdce, tak mu krevní oběh zařizuje jeho dvojče, což způsobuje i to, že má to cévní zásobení obráceně. Normálně jde okysličená krev z placenty do plodu pupečníkovou žilou, pokračuje do srdce, odkud jde tepnami zase do placenty. Tady ten tepenný systém zdravého plodu vlastně pokračuje přes spojky v placentě tepnami do postiženého plodu a žilním systémem se zase vrací zpátky.
    Vada je neslučitelná s postnatálním životem a stav je cirkulačně velmi náročný i pro „zdravé“ dvojče.

    Jinak vývojových vad neslučitelných se životem je velká spousta a jsou velmi různorodé (není nějaká jedna obecná příčina, těch různých mechanismů „proč“ je opravdu moc). Je to dost „tabu“ téma, ale vzhledem k tomu, jak častá to je věc (v současné době to je asi i lehce častější než úmrtí z důvodu prosté nedonošenosti miminka – to je profesionální odhad, spolehlivá data na to asi nebudou), tak si myslím že by o tom trochu povědomí být mělo. Musí to být moc bolestná záležitost pro celou rodinu. Jsem ráda, že se poslední dobou začala objevovat sdružení (třeba tohle ), která pomáhají postižené rodiny provést tou ztrátou, a to jak s tou praktickou stránkou věci, tak i s tím, nějak se nakonec s celou situací smířit.

  • Obrázek uživatele HCHO

    14. Duchařina - Lídino po životě I.

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nějak na mne padla jarní únava a vůbec mi to nepíše (nenapadá mne ani nic na DMD), tak jen pokračování Lídina vyprávnění, moc se nám to nikam nesune...

  • Obrázek uživatele HCHO

    13. Duchařina - Lídin život

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Honza se snaží z Lídy vytahnout nějaké informace o komunikaci s živými, nicméně ani v této kapitole na to ještě tak úplně nedojde.

    Ještě varování: manželská nevěra a spol. asi 15+

  • Obrázek uživatele HCHO

    12. Duchařina - Hrozivá Lída

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Honza je frustrovanej, protože se mu nedaří přijít na žádnou formu komunikace s živými.
    Rozhodne zkusit se vytahnout tyto informace z Lídy.
    Tentokrát to nakonec bude kratší kapitola – chtěla jsem to Lídino povídání nějak rozčlenit, protože by na jednu kapitolu bylo moc dlouhý…

  • Obrázek uživatele HCHO

    11. Duchařina - Kopací

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kopací a trochu shrnující kapitola, tentokrát z pohledu Honzy. Dějově se to moc neposouvá.

  • Obrázek uživatele HCHO

    10. Duchařina - Patera

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedna kapitola z Pavlova pohledu. Pavel podepsal revers v nemocnici a vydal se na sledovačku k areálu kasáren, kde sídlila pěstírna a varna. Časově se odehrává někdy v noci, chvíli po tom, co Honza mluvil s mámou.

  • Obrázek uživatele HCHO

    9. Duchařina - Máma

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tahle kapitola navazuje dějově na přeposlední kapitolu, kdy se Honza dozvěděl od Váři většinu dostupných informací o současném fungování drogové scény po smrti bývalého šéfa Kulhánka. Časová návaznost je ale i na tu poslední (Pavlovu) kapitolu.

  • Obrázek uživatele HCHO

    8. Duchařina - Pavlův pohled

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pokus o splnění "pohledu vedlejší postavy"
    Nejdřív se mi do toho nechtělo, nakonec jsem si řekla, že to možná bude trochu rekapitulace ku prospěchu věci.
    Tedy Pavel v době kapitol 5-7.

  • Obrázek uživatele HCHO

    7. Duchařina - Vářův příběh

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Od minulého dílu jsme se nikam neposunuli – Honza je stále s Vářou a tahá z něj rozumy ohledně současného fungování drogového podniku a důvodů, proč je Vářa duch a jak se mohli Honza s Pavlem připlést k úrazu elektrickým proudem.

    Varování - Vářův slovník je lehce hrubšího zrna.

  • Obrázek uživatele HCHO

    6. Duchařina - Vářova laborka

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V minulém díle se Honza Čermák vydal na obhlídku místa, kde měli s bejvalým parťákem Pavlem Dědkem tu nehodu elektrickým proudem. Vářa (po kterém vlastně původně pátrali) mu v tomto díle ukazuje, co všechno má drogová scéna v těch starých nepoužívaných kasárnách.

  • Obrázek uživatele HCHO

    5. Duchařina - Elektrický proud

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V minulém díle se Honza Čermák sžívá s rolí ducha a dozvídá se, že pravděpodobnou příčinou jejich nehody s Pavlem byl úraz elektrickým proudem. Nezdá se mu přístup, který k vyšetřování nehody zaujal jeho šéf Michal Krízl. V této kapitole se znovu setkáme s Vářou – prvním duchem, se kterým se Honza potkal, který je také totožný s profesorem Varvařovským s vazbami na místní drogovou scénu, jehož zmizení Honza s Pavlem prapůvodně vlastně vyšetřovali.

  • Obrázek uživatele HCHO

    4. Duchařina - deprese

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V minulých dílech jste viděli: Honza Čermák s Pavlem Dědkem měli nehodu při pátrání po Vářovi (zmizelém profesorovi Varvařovském s vazbami na drogové podsvětí). Z Honzy se stal duch a Pavla odvezli do nemocnice. V minulém díle se Honza za pomoci Lídy učí býti duchem, dnes se pokouší aspoň trochu nahlédnout do toho, co se jim s Pavlem vlastně stalo.

  • Obrázek uživatele HCHO

    3. Duchařina - Lída

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V minulém díle se Honza Čermák stal duchem a seznámil se s Vářou (tedy profesorem Varvařovským, po kterém s kamarádem Pavlem Dědkem pátrali). Zjistil, že Vářa je po smrti a jeho tělo bylo pohřbeno pod betonem budoucí budovy parkovacího domu. Honza neví, co se mu stalo a má strach o kamaráda Pavla, kterého po jejich nehodě odváží sanitka do nemocnice.

  • Obrázek uživatele HCHO

    2. Duchařina - Vářa

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V minulém díle byl Honza Čermák na sledovačce s bejvalým parťákem Pavlem Dědkem, který mu významně doplnil data k aktuálně řešenému případu pohřešovaného profesora Varvařovského – informoval ho o dlouholetých profesorových vazbách na drogové podsvětí. Během sledování jednoho z možných nových sídel hradecké drogové scény spatřili známého hlídače drogového klanu Pateru, jak s další osobou vstupuje do sledovaného objektu. Rozhodli se to jít opatrně obhlédnout z blízka.
    Varování: jedna z dnešních postav ráda oslovuje skot.

  • Obrázek uživatele HCHO

    1. Duchařina - bezduchý prolog

    Povídka: 
    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tenhle příběh mi leží v hlavě dlouho (popisovaný parkovací dům už je pár let postavený), letos se mi nějak sešlo víc problémů, že si říkám, že donutit se občas myslet na něco jiného, by mohlo být fajn. Takže je to trochu útěk od reality a tedy nevím, jak dlouho mi to psaní vydrží.
    Varování: budou se vyskytovati duchové - tj. je nutná přítomnost nebožtíků, nicméně myslím, že by to stále mělo být mládeži přístupno.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Duchařina

    Začalo to jako volná inspirace Randallem a Hopkirkem :)

    Fandom vznikal tak nějak sám od sebe postupně během psaní stejnojmennné padesátkové povídky Duchařina. Protože se s postavama nějak nemůžu rozloučit, chtěla bych zkusit v tomto fandomu i seriál v rámci DMD. Tj. chtěla bych se pokusit o nějaký úvod do fandomu pro padesátku nesledující čtenáře (pokud možno bez vyspoilování vlastní padesátky, pokud by se k ní někdo chtěl vrátit).

    Do padesátky vstupoval hlavní vypravěč Honza Čermák jako policajt, nicméně brzo se stal duchem a o jeho pokusech ovlivnit ze světa duchů svět živých je vlastně celý fandom. Jinak je to něco mezi klasickou detektivkou, kovbojkou a nevím čím ještě :)

    Pro lepší orientaci v postavách zde zkusím vyjmenovat nejpodstatnější Honzovy kamarády duchy:
    Vářa je jedna ze stěžejních postav padesátky, jestli se vyskytne i dále zatím nevím.
    Určitě se vyskytne Lída – je to bejvalá doktorka a pohybuje se v nemocnici.
    Dalším duchem je Olinka – Lídina kamarádka z nemocnice, bejvalá porodní bába, trochu drsnější povaha (jak už to tak u porodních asistentek bejvá :)
    Důležitým dalším kamarádem je duch/vodník Bibinka, ten je tak zvědavej, že pokud se mi podaří zrealizovat ten dmd seriál, tak tam bude určitě, ten si to ujít nenechá.

    V padesátce byla i řada živých postav:
    Hlavní živou postavou v padesátce byl Honzův kamarád a bejvalej kolega Pavel Dědek, do DMD seriálu ale počítám spíš s jinými postavami – tam bude mít hlavní roli mladej Ferda Palounek, policajt, co nastoupil místo Honzy na vraždy. Asi se vyskytne i Eva - v době padesátky Ferdova holka, v době DMD seriálu už manželka. A do Palounkovic domácnosti patří taky Ferda-děda (brzo z něj bude praděda :)
    No a z důležitých postav nám zbývá Honzova máma Libuška, je přesně mezi světem živých a světem duchů – v pečovateláku pro demence…

    Vlastní povídka je určitě 15+ (ojediněle možná i víc), seriál bych chtěla mít tak maximálně 12+.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele HCHO

    Cestou ze školky

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Dědo, dáme si závod? Kdo bude dřív u velkého jasanu! Připravit, pozooor, teď!“ A vybíhá do kopce pomalu ještě dřív než dořekne. Nožky kmitají, ruce v pěst a střízlík utíká, utíká, až bambule na čepici nadskakuje.
    I děda musí docela natáhnout krok, aby udržel zdání závodu.
    „Jupí, jsem první! První!!!“ radostí poskakuje.
    Děda je tak o dva kroky za ním, trochu se mu krátí dech: „Já jsem sice druhej, ale ten přede mnou je předposlední.“
    „Já nejsem předposlední!“ zlobí se mrňous. „Já jsem první!“
    „Tak je to dobře.“ směje se děda. „Vždycky koukej na ten svět z té optimističtější stránky.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle bude poslední letošní drabble. Chtěla bych moc poděkovat všem organizátorům, pisatelům a komentátorům... Moc jsem toho letos nenapsala, ale bylo to moc fajn a těším se že si ještě počtu (hlavně seriály).
    Díky moc :)

  • Obrázek uživatele HCHO

    Živá voda

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno velikonoční drabble (ze samé radosti, že se i u nás vrátila voda do kropenek)

    Drabble: 

    Z pod kamenného prahu prýštil pramének. Stékal dolů ze schodů jako tenoučká stříbrná stužka. Neztratil se v písku pouště, ale zázračně nabýval na síle a brzy už poskakoval mezi kameny malý potůček a začal vesele zpívat. Nejprve jemně potichoučku, postupně přibývaly další rozpustilé zurčivé hlasy. A kolem vody vše rašilo, i ratolesti se začaly odívat lupením. Do postupně rozkvétající zahrady se slétalo ptactvo a připojovalo se k chvalozpěvu. K bystřině přicházely laně i jiná stvoření. Na stromech zrálo všeliké ovoce. Klidná hluboká řeka byla plná ryb.
    Velebný chvalozpěv přecházel v jásavé Aleluja.
    Pramen života přinášel radost, obživu a uzdravení všem.

    Závěrečná poznámka: 

    Ez 47

  • Obrázek uživatele HCHO

    Pravda o nádorech

    Drabble: 

    „Já si říkal, proč tu máte v knihovně celej foch tý samý knížky a ono to jsou všechno různý díly. To je fakt tolik nádorů?“
    „Jo, to je klasifikace Světový zdravotnický organizace, jednotlivý díly jsou podle orgánových systémů. Podle zařazení tumoru se pak odvíjí jeho další léčba.“
    „Takže tam je veškerá pravda o nádorech?“
    Povzdechnu si: „Je tam stav našich současných znalostí. Někdy nádor sice sedí přesně do určité kategorie, ale stejně se chová jinak. A někdy ani prostě nikam zařadit nejde.“
    „Takový vědy a furt taková nejistota.“
    „Někde v té naší exaktní medicině přece musí být prostor pro zázraky.“

    Závěrečná poznámka: 

    Většina nádorů se chová podle knížek, ale některý nádory ty knížky holt nečtou…
    Člověka po pár letech v oboru už moc lidských osudů nevykolejí, ale jsou diagnózy (hlavně u dětí), který seberou i otrlého. Pak se ale zase tak stane, že se člověk kvůli něčemu prohrabává archivem a zjistí, že někdo, kdo by měl bejt podle všech knížek už mnoho let po smrti, si ještě celkem spokojeně žije…
    Toto drabble vzniklo ze zamyšlení nad jedním Faobovým komentářem k nějakému předchozímu drabbleti, že bychom chtěli, aby medicína byla: ano, ano; ne, ne. A ono to pořád tak nějak výchází spíš na to: Co je pravda?
    Čímž děkuji komentujícím (a omlouvám se, že fakt nestíhám číst…)

  • Obrázek uživatele HCHO

    Celebrita

    Drabble: 

    Na začátku je naše celebrita obklopena jen malým kroužkem fanynek, postupně se vytvoří tak velký houf podporovatelů, že už ani nemohou tvořit kroužek. Když už má naše celebrita i druhý okruh sledujících, tak se rozhodne, že už ji to neba, a vyrazí do světa. Vezme s sebou jen malý kroužek svých nejvěrnějších. Ty jí pomohou vybrat nejlepšího ženicha a podporují ji jak v posledním samostatném dělení, tak i po svatbě v dalších děleních. Když se ale celebrita namnoží a nacestuje dostatečně, zavrhne své dosavadní nejvěrnější a jde za lepším.
    Původní fanklub (včetně okruhu sledujících) ji ale i přesto stále podporuje.

    Závěrečná poznámka: 

    Poznali, jste kdo je celebrita? Naše celebrita je vajíčko. Na začátku má kolem sebe jen pár „fanynek“ granulózových buněk a tvoří primordiální folikl, následně jsou granulózové buňky četnější, tvoří estrogeny a postupně tvoří tzv. Graafův folikl, který už má na periferii i vrstvičku buněk theky (druhý okruh sledujících). Po prasknutí foliklu má kolem sebe vajíčko jen vrstvičku buněk tvořících tzv. zona coronata, po setkání se spermií dojde ke druhému meiotickému dělení vajíčka, následně pak ke splynutí se spermií (zygota) a pak už dochází k rýhování, vzniku moruly a následně blastuly, tuto chvíli se trácí zona coronata a povrchová vrstva blastuly (budoucí trofoblast) začíná uhnízdění do děložní sliznice.
    Mezitím zbytek fanklubu granulózových a thekových buněk vytváří žluté tělísko (luteinizací thekových buněk) a produkuje progesterony, které mají následně velký vliv na udržení časné fáze gravidity.
    Podrobněji viz třeba zde
    Kdo by si chtěl připomenout klučičí konec problematiky, tak ten byl vloni

  • Obrázek uživatele HCHO

    Hraniční

    Drabble: 

    „Co jste to zase napsali za výsledek!“ zlobí se do telefonu.
    Najdu příslušný případ v systému. „A oč se vám jedná?“
    „Tak je to karcinom, nebo to není karcinom?!“
    Aha, tak to už jsem doma. „No, tohle je taková hraničně maligní léze.“
    „Cože?“
    „No, epiteliální tumory ovária mají tuhle kategorii. Takhle paní má sice postižený ovária obě, ale nepovažuje se to za metastázu, protože se to nechovalo invazivně ke stromatu, takže to karcinom ještě není.“
    „Takže to je benigní?“
    „No, to taky ne.“
    „To je teda bordel!“
    Někdy je lepší se přeslechnout. „Ano, borderline tumor. Tak se to správně jmenuje.“

    Závěrečná poznámka: 

    Většina nádorů (zejména těch epiteliálních) je skutečně buď benigní, nebo maligní; nebo se ten maligní tumor chytne ještě před tím, než se stihne úplně dovyvinout (typický příklad jsou dysplastické změny epitelu na děložním čípku), a pak se tomu říká prekanceróza. Tyhle ovariální tumory tvoří jednu z mála výjimek tohohle pravidla (podle genetických výsledků to vypadá, že to nejsou prekancerózy typických ovariálních karcinomů)
    Borderline tumory ovária už jsou ve WHO klasifikaci tumorů mnoho let, ale nejsou moc časté, tak se občas stane, že se i mezi doktory (mimo obor onkogynekologie) vyskytne někdo, kdo se s tím ještě nesetkal. Je to diferenciálně diagnosticky velmi důležitá skupina – jsou to léze na první pohled vypadající poměrně nepěkně – třetina z nich má postižení v obou ováriích, někdy mohou mít i postižení jinde na peritoneu, ale nechovají se invazivně a mají proto velmi dobrou prognózu (i u pokročilejších stádií je pětileté přežití kolem 95 %, pro srovnání u serózního ovariálního karcinomu je bohužel jen tak kolem 50 %)

  • Obrázek uživatele HCHO

    Klouček

    Úvodní poznámka: 

    Varování:
    Je to protikuřácká agitka :)

    Drabble: 

    „Koukni na to,“ prosí laborantka. „To je kluk mý sousedky, naše děcka si spolu hrály.“
    Podle průvodky už „klukovi“ táhne na třicet a materiál je kus plíce při pneumotoraxu. Strčím sklíčko do mikroskopu.
    „Minulej tejden dělal na stavbě a najednou nemohl dejchat, že mu prej praskla plíce. Chvíli měl drén, ale nepomohlo to, tak musel na operaci.“
    „Neboj, má tam jen paraseptální emfyzém, to se obvykle už neopakuje.“
    „To jsem ráda.“
    „A vyřiď mu, ať přestane hulit, má makrofágy úplně zrzavý.“
    „Kdepak, ten určitě nekouří, to byl takovej hodnej klouček.“

    (nazítří)

    „Měla´s pravdu, co jezdí s náklaďákem, hulí jak fabrika.“

    Závěrečná poznámka: 

    Poznámka bude tentokrát asi rozměrnější.
    Pneumotoraxu je několik typů. Tady jde o tzv. spontánní pneumotorax, kdy praskne povrch plíce (většinou v důsledku nějaké poruchy plíce jako takové) a vzduch se dostane do pleurální dutiny (kde je normálně podtlak, který udržuje plíci rozepjatou) a dojde ke kolapsu celého plicního křídla. Terapeuticky se dělá drenáž pleurální dutiny (vyčerpá se ten vzduch), pokud se zatím díra na plíci stihla trochu pohojit, tak to většinou stačí, pokud ne, tak se musí chirurgicky odstranit ten postižený kus plíce.
    U takhle mladých lidí je nejčastější příčinou paraseptální emfyzém, což je asi věc vzniklá na podkladě nějaké drobné vrozené poruchy architektoniky plicního parenchymu, která během let udělá plicní bulu (větší bublinu vzduchu pod pleurou) a může prasknout. Pokud dotyčný kouří, tak si pravděpodobnost toho prasknutí poměrně dost zvyšuje – má predispozici pro emfyzém ještě od toho kouření.
    A teď ten zrzavec :)
    U kuřáků je v alveolárních makrofázích typický rezavý (špinavě hnědý) materiál. Nejobvyklejší zrzavá barva v makrofázích je železo (ve speciálním barvení se krásně modře barví) z rozpadlých erytrocytů, tady to ale železo není (speciální barvení vychází velmi slabě pozitivní nebo negativní), neví se přesně, co tuto barvu způsobuje, ale je to velmi typický nález, jedna z mnoha kuřáckých změn v plicích.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Trochu přepálená akce

    Úvodní poznámka: 

    Varování: zase značně chorobné drabble

    Drabble: 

    To je nálož, co to je za bakterie? Musíme okamžitě aktivizovat imunitní systém! Okamžitě znásobit zánětlivou reakci. Že bude necílená? No co už, přece se od té bakterie nenecháme sežrat. Ví už někdo, co to je? Tady nějakej B lymfocyt to už snad pochytil, prej asi streptokok, už na to začíná vyrábět protilátky. Tak honem, honem, ať to lítá!

    Co je s těma glomerulama? Poškozují je protilátky? Proč se na moje vlastní struktury vážou protilátky, přece mají poznat moje od cizího. Aha, ono je to trochu podobný tomu streptokokovi.

    Asi jsme to s tou reakcí na tu infekci trochu přestřelili.

    Závěrečná poznámka: 

    Přestřelená imunitní reakce na streptokoky je původcem tzv. poststreptokokových komplikací, jde o komplikace vznikající po klasické angině nebo spále. Patří mezi ně revmatická horečka, glomerulonefritida, myokarditida, poškození srdečních chlopní, neurologické problémy. V podstatě jde o to, že antigenní struktura streptokoka je podobná některým našim vlastním strukturám, proto někdy může docházet k přetrvávající nepřesné reakci imunitního systému proti vlastním tkáním v době, kdy už je streptokok dávno vyřešen. Naštěstí jde už spíše jen o historickou záležitost - s antibiotickou léčbou tyto komplikace takřka vymizely.
    Téma mne napadlo v souvislosti s nyní aktuálním problémem tzv. dlouhým covidem (long covid) – dýchací problémy, neurologické problémy, přetrvávající ztráta čichu… Podobně jako u těch poststreptokových změn jde také o poruchy vznikající v době, kdy už je vlastně po infekci, mechanismus zatím není jasný… (velký prostor pro další vědecké bádání...)

  • Obrázek uživatele HCHO

    Barvy spěchu

    Úvodní poznámka: 

    Asi by to chtělo varování:
    Inu, život je občas dost drsoň, v medicině katastrof obzvlášť.

    Drabble: 

    Zelená je barva naděje a čekání.
    Červená je barva akce a spěchu.
    Žlutá je něco mezi.
    A černá? Černá je barva věčnosti.

    Každá barva má význam, každá vypovídá tvrdě o šancích na život.

    Hlavně nepřemýšlet, jako stroj označovat barvami jednoho za druhým přesně podle systému. Dech. Tep. Kapilární návrat. Reakce na oslovení. Základní odhad diagnózy, jen nejbazálnější ošetření, nic nepřecenit, nic nepodcenit, vypsat barevnou ceduli a honem dál. Někdo tam křičí? Ten je jistě žlutej, ten teď pomoc nepotřebuje. Hlavně včas najít všechny červený, než se přesunou mezi ty černý.

    A nepřemýšlet, jen jako stroj označovat barvami jednoho za druhým.

    Závěrečná poznámka: 

    Medicina katastrof je kapitola sama pro sebe. Moc zraněných najednou, málo personálu na akutní ošetření, vše spěchá. Triáž pacientů má přesně daná pravidla a na ní nejvíc záleží to, kolik lidí se podaří zachránit.
    Základní schéma je třeba zde
    Jinak postupy se za různých situací mírně liší (třeba jsou jiné pro požár než pro dopravní nehodu; nebo jiné podle počtu zraněných osob; některá schémata mají ještě rozdělený ten žlutý stupeň na dvě podskupiny)
    Poznámka pro otrlé: Jestli jste si všimli, že se nikde nemluví o resuscitaci, tak jste postřehli správně. Neresuscituje se, jen se uvolní dýchací cesty, ale pokud zraněný sám nedýchá, tak se nic dalšího nepodniká. Než by se jeden člověk zresuscitoval, tak budou další umírat…

  • Obrázek uživatele HCHO

    Kouzlo na prd

    Úvodní poznámka: 

    Psát Harryho Pottera je trochu drzost (mám načteno víc fanfikce než kánonu), snad to nebude moc velká blbost.

    Drabble: 

    Najít Freda s Georgem nad otevřenou knihou bylo celkem neobvyklé.
    Pneumatosis cystoides intestinalis.“ Mávnul jeden hůlkou.
    Nic.
    Pneumatosis cystoides intestinalis.“ Zkusil to ten druhý.
    Zase nic.
    Přece to musí jít: „Pneumatooosis cystoiiiides intestinaaalis.
    Nic.
    „Já se na to…!“
    „Co děláte?“ divila se Hermiona.
    „Našli jsme kouzlo na bubliny plynu ve střevě, ale asi z toho žádná sranda nebude, nefunguje to!“
    „A co to máte za knihu?“ zajímala se Hermiona.
    „Prvotřídní materiál. Je ze zakázaného oddělení knihovny. Koukni,“ podal jí Fred knihu.
    Přečetla titul a začala se smát. „Tak to vám fakt nevyšlo! To nejsou formule, to je nějaká medicinská kniha.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pneumatosis cystoides intestinalis je věc, která snad ani nemá české jméno, jsou to skutečně bublinky plynu ve střevě, ale ne v lumen střeva (což by asi Fredymu s Georgem přišlo jako dobrý vtip). Je to nespecifický nález, kdy bublinky plynu (asi vzniklé působením bakterií) jsou ve stěně střeva a v jejich okolí vzniká reakce typu z cizích těles (tělo se je snaží ohraničit, když už je nezvládne vstřebat).
    U dospělých je to vzácné a nemá to zásadnější klinický význam, u nedonošených dětí je to ale vážná věc – je to jeden ze znaků nekrotizující enterokolitidy, těžkého zánětu střeva, který může být až život ohrožující kompikací stavu těchto malých človíčků. Ty bublinky ve stěně střeva jsou vidět i na rentgenu a je to jeden z diagnostických znaků v časnějších fázích tohoto onemocnění.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Stáří

    Úvodní poznámka: 

    Zdravím :)

    Drabble: 

    „Co ty, starouši! Opotřebované organely, tisíckrát opravovaná genetická informace, ty už se k dělení nedohrabeš.“
    „Ty, mladej, zas nic jinýho neděláš - namnožení organel, replikace DNA, mitóza a znova. Myslíš někdy taky na něco jinýho?“
    „Samozřejmě. Musím udržovat sliznici v pořádku, na to už ty, starouši, nemáš, tak nepřekážej a koukej se zapoptózovat.“
    „Za mejch mladejch let jsme byli taky pracovití, ale aspoň jsme měli trochu úcty ke starším.“

    „Ehm, že se vám mísím do diskuse. Co já, rezervní buňka, pamatuju, tak se takhle chováte vy bez telomerázy všichni a furt.

    Na odpovědi se oba aktéři hádky kupodivu shodli: „Se nevytahuj.“

    Závěrečná poznámka: 

    Stárnutí buněk je v organismu řešeno už na úrovni DNA. Na konci jejích vláken jsou tzv. telomery, které se při každém zdvojení o kousek zkrátí (normální DNA polymeráza neumí tyto konce dosyntetizovat, tak je po každém dělení vlákno DNA o kousek kratší). Pokud se zkrátí docela, nemůže se zdvojit DNA, proto se buňka nemůže dále dělit a přestupuje do programované buněčné smrti (tzv. apoptózy). Tj. každá buňka má přesně definovaný počet možných dělení. Je to důležité zejména v rychle se dělících tkáních (např. sliznice zažívacího traktu), protože čím více dělení (tj. kopírování DNA), tím více pravděpodobnosti chyby v přepisu, což může vést k poruše funkce buněk (a je to také jeden z mechanismů vzniku nádorového bujení).
    Aby nedošlo k postupnému vyčerpání všech buněk, existují specializované buňky – kmenové nebo rezervní, které mají speciální enzym, který dokáže tu telomeru dosyntetizovat. Například ve sliznici žaludku je jich velmi malé množství v oblasti krčků žlázek a jsou zdrojem nových buněk pro regeneraci povrchového epitelu i žlázek. (Jinak telomerázu mají také pohlavní buňky)

    Jinak - podařilo se mi stvořit prima cvičení na čárky ve větě, asi zlehka přesahuje mé gramatické limity, tak prosím o schovívavost.

  • Obrázek uživatele HCHO

    O lítání na čarodějnice

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování - je to strašná blbost, ale chtěla jsem se rozloučit něčím netragickým.

    Drabble: 

    Co tě to vůbec napadlo?
    Tohle tedy mne rozhodně nenapadlo, přece mám nějakej pud sebezáchovy!
    Tak jak ses k tomu dostala?
    Tak dlouho jsem tahala rozumy z kolegy z Prahy, až se na mne domluvil se šéfem, že mám jet tahat rozumy z někoho jinýho.
    A proč´s neletěla na koštěti?
    Takovejch chytráků bylo, co mi tvrdili, že ušetřim, ale nikdo mi neporadil, jak bych se pak dostala zpátky, když už nebudou čarodějnice. A rok se mi tam fakt bejt nechtělo.
    A nejpodstatnější získaná informace?
    Úplně nejpodstatnější? To teda nevim. Asi to, že v americký angličtině není záchod toilet, ale restroom.

    Závěrečná poznámka: 

    Furt mi nechtělo napadnout nějaký „rozumný“ poprvé.
    Jsem děsnej pecivál a totální antitalent na jazyky. První cesta letadlem byla přesně před desíti lety z východu Čech na západ Ameriky na odbornou stáž. Fakt se mi nikam nechtělo, ale bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, který jsem kdy v životě udělala. Ze znalostí, který jsem tam získala, žiju já (a hlavně hromada pacientů) dodnes.

    Moc děkuju za celé DMD, všem organizátorům i účastníkům, bylo to moc fajn (a ještě bude - těším se na dočítání seriálů). Díky moc.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Úřední razítko

    Drabble: 

    „To jste hluchý, slepí nebo co, že jste si nevšimli, co vám tady roste pod nosem?“
    „Má to to správný úřední razítko, nedá se nic dělat.“
    „Dyť vy nejen že nezakročíte, ale ještě mu pomáháte se stavěním zásobování!“
    „Dyť jo, má to správný úřední razítko.“
    „Takže vy teda nic neuděláte?“
    „Ne, má to správný úřední razítko.“
    Tak co teď? Šlo by nějak zrušit to úřední razítko? Třeba vymyslet nějakou náplastičku, kterou by se to razítko přelepilo?

    ...

    „Tak jak to jde?“
    „Nezdržuj, nevidíš, co nám to tu roste pod nosem, s tím přece musíme okamžitě něco udělat!“
    A najednou to jde.

    Závěrečná poznámka: 

    To měl být pokus o dialog mezi člověkem a jeho imunitním systémem a ta „náplastička“ je objev, za který byla udělena nobelovka v roce 2018.
    Některý nádory dokáží různýma genetickýma abnormalitama začít exprimovat markery, které by normálně na sobě mít neměly. Jeden z těchto markerů je PD-L1. To je věc, která je normálně na trofoblastu (tj. v placentě na hranici mezi budoucím miminem a matkou) a má za cíl oslepit určitou část matčina imunitního systému, aby nezlikvidoval z polovičky cizí strukturu tkání toho budoucího mimina. Funguje to opravdu trochu jako takový úřední razítko, já sem patřim, mě si nevšímej. No, a pokud se tohle naučí exprimovat nádor, tak je imunitním systémem z velké části tolerován.
    Technické provedení zaslepení pomocí nějaké „náplastičky“ už zvládáme poměrně dlouho (u HER2 je používáno už od 90. let), když víme, jaké správné razítko je třeba přelepit. Už jsem na toto téma psala kdysi jedno drabble a je fajn, že se nám od té doby ten vývoj zase o kousek posunul a máme zase trochu víc možností a PD-L1 vypadá opravdu velice slibně, protože se nachází na velké části tumorů, na které byla naše současná terapie poměrně dost bezzubá.
    V současné době se anti-PD-L1 terapie používá v pokročilých stádiích u tumorů, které to PD-L1 exprimují (někdy to v rámci jedné diagnózy exptrimují ty tumory všechny, někdy to je variabilní a musí se to speciálně vyšetřovat). Používá se momentálně to zejména u nemalobuněčného plicního karcinomu, dále u melanomu nebo světlobuněčného renálního karcinomu, méně často u karcinomu ledvinné pánvičky nebo močového měchýře, poměrně vzácně u karcinomu prsu (a někdy to pojišťovna výjimečně povolí i na jinou diagnózu).

  • Obrázek uživatele HCHO

    Kartáč

    Úvodní poznámka: 

    Jedno elektronmikroskopické drabble pro mila_JJ

    A klidně nebodík - jsem zase na štíru s tématem - je tam jen malinko, nejsou tam řasy, jen řasinky.

    Drabble: 

    „Tak jsem dostal kartáč, že jsem poplet kartáčovej lem s řasinkama.“ hudroval. „Mně to přijde oboje stejný.“
    „To je každý někde jinde a hlavně to má každý úplně jinou funkci.“
    „Dyť to jsou chlupy jako chlupy.“
    „Kdepak. Kartáčový lem tvoří mikroklky na výstelce tenkého střeva a jsou to vlastně velmi droboučké vchlípeninky buněčné membrány, zvětšují povrch sliznice, aby bylo možno vstřebávat živiny ze zažívacího traktu.“
    „A ty řasinky?“
    „To jsou vlákna připevněná na membráně buněk a kmitáním vyhánějí nepořádek z dýchacích cest.“
    „Dyť to říkám, že to maj vlastně blbě. Uklízecí kartáč by měl přece logicky patřit k těm řasinkám!“

    Závěrečná poznámka: 

    Tady jsou mikroklky a tady řasinky

    Obě struktury se standardně vyšetřují elektronmikroskopicky – porucha struktury mikroklků se vyšetřuje v diagnostice malabsorpčních syndromů (jen někdy, na většinu poruch stačí světelná mikroskopie).
    Řasinky se vyšetřují u dětí, porucha ultrastruktury řasinek vyvolává poruchu jejich pohyblivosti, naštěstí je velmi vzácná, dělá opakované záněty dýchacích cest.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Na to nemůžou bejt data

    Úvodní poznámka: 

    odehrálo se v březnu 2020
    Varování: zase je to o koronaviru

    Pozn. klidně nebodík, byla jsem líná hledat, jak se započítávají zkratky, tak je to jen podle počitadla...

    Drabble: 

    „V Blesku píšou, že se nemají brát ACE inhibitory, že to je nebezpečný kvůli COVIDu!“
    „Kliiid, nečti Blesk a nic nevysazuj, na to nemůžou bejt data.“
    „Ale prej to píše světová zdravotnická organizace.“

    I otevřela jsem stránky WHO a zjistila, že jest tomu skutečně tak. Dobrala jsem se k odkazu na článek v Lancetu, kde ale psali jen to, že se koronavirus váže na ACE2 a že by bylo vhodné vztah ACE inhibitorů a COVIDu pořádně prostudovat. Za pár dní vyšlo oficiální stanovisko SÚKLu jednoznačného vyznění, že ACE inhibitory COVID nezhoršují.

    Áha, všichni všechno ví, z toho bude pěknej prů…švih.

    Závěrečná poznámka: 

    ACE inhibitory jsou jedny z nejčastěji používaných typů léků na vysoký krevní tlak, mechanismus účinku jde přes blokování angiotensin konvertujícího enzymu (tzv. ACE). Na angiotensin konvertující enzym 2 (tj. ACE2), což je určitý vyrovnávající enzym s opačným působením než ACE, se navazuje koronavirus při vstupu a dalším působení v lidském organismu.
    Před rokem nebyla žádná data na to, co tyhle dvě věci společně dělají a nedělají, ale uvedené instituce na to měly jednoznačnej názor, což mne tehdy vyděsilo víc, než počty mrtvých v Itálii.
    Dnes už na to data jsou – z multicentrických studií na mnoha tisících pacientech je zřetelné, že těžký průběh COVIDu mají pacienti vysokým krevním tlakem obecně (zejména pokud není dobře korigovaný) a že je stran prognózy jedno, jaký mechanismus účinku má používané antihypertenzivum (jde víc o to, aby ten tlak byl léčen, než o to čím).
    A schválně jsem na to dneska koukala, WHO tu výše uvedenou asi tak rok starou hlášku smazala, což se mi ulevilo :)

    Obecně mám pocit, že v téhle koronavirové době nějak vykrystalizovalo to, jak mají všichni patent na rozum (bohužel občas i včetně renomovaných vědců a institucí), nerozlišují se fakta a názory a ukázalo to hodně na to, jak si jako lidstvo vůbec nechceme přiznat, že něco prostě nevíme. Na spoustu věcí budou skutečně „tvrdá data“ až s odstupem let, do té doby se tedy můžeme jen snažit vše dělat podle svého svědomí co nejlépe a věřit, že bude líp.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Krček

    Úvodní poznámka: 

    Dnes konečně mládeži plně přístupno :)

    Drabble: 

    Skupinka studentů se prodere za svým vedoucím lékařem natřísknutou čekárnou do chirurgické ambulance.
    „Tak kdo z vás ví, co je té babičce na lehátku?“ střelí otázku na studenty.
    Zmatenost všude vůkol. To jako myslí tu pani v čekárně?
    Nečeká na odpověď a honí sestřičku: „Maruško, ten krček už má hotovej rentgen?“
    Sestřička přikývne.
    „Tak mi ho sem pošlete.“

    ...

    „Tak pani Vomáčková, copak jste dělala?“
    „Ale rozlila jsem vodu a uklouzla a teď mám nějak kratší nohu.“
    „No vidite, pani Vomáčková, vy jste si tu diagnózu zvládla stanovit úplně sama. A studentíci to pořád ještě nepoznali, nebo už jo?“ Vytahne snímek.

    Závěrečná poznámka: 

    Jsou diagnózy, který se skutečně dají udělat průchodem čekárnou. Zlomenina krčku stehenní kosti má typicky zkrácenou končetinu v zevní rotaci. Je to dáno tím, že na kost těsně periferně za zlomením (na velký trochanter) se upíná hýžďové svalstvo, a to svým tahem dislokuje zbytek stehenní kosti – tj. vytahne celou končetinu více nahoru, než by měla být.
    Typicky to je onemocnění starých lidí, často s osteoporózou a obvykle na něj není potřeba větší trauma (velmi často jen uklouznutí v domácnosti). Proč nechal lékař babičku „předběhnout“ plnou čekárnu, je z toho důvodu, že zlomenina se řeší operačně (pokud je to typicky zlomené v krčku, pak většinou náhradou kyčelního kloubu) a u starých lidí to obvykle nese komplikovanější přípravu, aby bez problémů zvládli tu anestezii.
    Před třiceti lety pacienti s touto zlomeninou „viseli na extenzi“ – bývá to vidět ve starých filmech – v dolní části femuru těsně nad kolenem byl příčně navrtán silný drát, za který se přes kladku zavěsilo závaží, které vyrovnávalo ten tah hyžďových svalů a udržovalo kosti na správném místě, aby mohly srůstat. Kromě toho, že to bylo pro pacienty extrémně nepohodlné, často docházelo k zápalu plic v důsledku špatné ventilace bazálních oblastí plic, i v dobách s antibiotiky bývala smrtnost na tuto komplikaci poměrně vysoká. Operační řešení umožňující časnou rehabilitaci ji poměrně významně snížilo.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Guarnieriho tělíska

    Úvodní poznámka: 

    Se vzpomínkou na nezapomenutelného pana profesora.

    Drabble: 

    Strnulé pohyby, minimální mimika, občas nezvladatelný třas. Tu potřebu pomocné ruky jsem plně chápala (a na přednášky s ním chodila moc ráda), ale asistence u zkoušení byla moje černá můra.
    Nicméně tenhle student zrovna uměl dobře, a to si vytahl obávanou nenádorovou kožní problematiku.
    Zachytila jsem poťouchlou jiskřičku v oku pana profesora a zatrnulo mi.
    „Co vám říkají Guarnieriho tělíska?“ otázal se.
    Student pobledl.
    Nevydržela jsem to: „Pane profesore, když už máme pár dekád eradikovanou variolu, nemohli bychom mu to odpustit?“
    Upřel na studenta své neuvěřitelně živé oči: „Ale jen z čiré radosti z toho, že už to nikdy neuvidím.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pravé neštovice (variola) byly velmi obávaným onemocněním vyvolaným poxviry a vakcinací se podařilo tuto chorobu v sedmdesátých letech zcela vymýtit (schválně, kdopak z vás má ještě na rameni jizvu po očkování? Už to bude jen generace tak 40+).
    Pacienti měli po inkubační době nejprve vyrážku, pak pupínky a puchýřky, které následně zhnisaly a vytvořila se krusta. Do puchýřků často také zakrvácelo (a na pohled zčernaly), proto se používal i termín černé neštovice. K odlišení od jiných kožních chorob se používalo vyšetření seškrábaného materiálu z těchto lézí, kde se prokazovala Guarnieriho tělíska.
    Infektivita byla velká a smrtnost v populacích, které se s variolou nesetkaly (třeba indiáni), byla obrovská (píše se až 50 %). Pacienti většinou umírali na postižení plic (hemoragická pneumonie). U přeživších byly často hluboké vtažené jizvy na kůži (často v obličeji).
    Když se nám podařilo se zbavit téhle ošklivosti, tak se snad nakonec, doufám, nějak popasujeme i s tím COVIDem.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Adept

    Úvodní poznámka: 

    Koronavirová drsňárna - asi nesedne každému...

    Drabble: 

    Čau lidi,
    tak se hlásím jako adept na problém současnosti číslo jedna. Zmáknutý to mám dobře. Našel jsem si geniální vazebné místo, které je nejen v dýchacích cestách, kde se snadno uchytím, ale i ve všech cévních strukturách, takže zvládám nejen zápal plic, ale i dělání krevních sraženin v cévách s následnejma infarktama a mrtvičkama. Jp, se mnou se žádná chřipečka jen tak rovnat nemůže.
    Vybíravej nejsem, i když teda nejradši vás mám pěkně tlusťoučký s vysokým krevním tlakem, to máte totiž zmnožený ty moje oblíbený receptory.
    O své věrohodnosti už vás snad po roce moc přesvědčovat nemusim.
    Váš SARS-COV-2.

    Závěrečná poznámka: 

    Koronavirus SARS-COV-2 se váže na buněčný receptor tvořený angiotensin konvertujícím enzymem 2, který má důležitou úlohu v regulaci krevního tlaku. Tohle vazebné místo je (bohužel) ze strany viru naprosto geniální tah, protože je opravdu na všech buněčných strukturách (a hlavně v těch cévách).
    Druhým faktorem, kterej se do drabblete nevešel, je to, že jak je to pro náš imunitní systém zcela neznámá věc, tak ta imunitní reakce je hodně nespecifická a svým nepřesným cílením často poškozuje vlastní tkáně…
    (jinak to oslovení nebylo míněno politicky, jen se mi nějak nedařilo žádný jiný vhodný najít)
    No, neveselé téma, tak noste hezky respirátory pěkně utažené přes frňáčky a dávejte na sebe pozor…

  • Obrázek uživatele HCHO

    Výchovná instituce

    Úvodní poznámka: 

    Nějak jsem se letos utrhla ze řetězu, už zase musím uvést varování:
    Je to 15+ (minimálně skoro)

    Drabble: 

    Dělat chůvičku v instituci, kde je hnací silou testosteron a všichni jsou přesvědčení, že z nich vyrostou vyvolení, to opravdu není snadné.
    Ještě to jde s těmi, co se ještě většinou dělí normálně a jen čekají, až na ně dojde řada.
    Po prvním speciálním dělení začne to nekonečné: „Kdy už?“ Nejdřív netrpělivé očekávání druhého dělení. A pak už svěřenci zdivočí úplně, odhazují všechny organely a čekají až budou co nejmenší.
    Teď je konečně můžou chůvičky propustit na shromaždiště, kde si budou poměřovat bičíky a čekat na chvíli, kdy pofrčí za tou jedinou největší.

    Každá z nich věří, že bude vyvolená.

    Závěrečná poznámka: 

    Semenotvorné kanálky varlete jsou vystlány Sertoliho buňkami (což jsou ty naše chůvičky), mezi nimi postupně vyzrávají spermie z tzv. spermatogonií. Ty se obvykle dělí normálně mitózou. Část z nich vstoupí do první meiózy a stanou se z nich spermatocyty prvního řádu. Ty se potom rozdělí druhou meiózou na spermatocyty druhého řádu a pak postupně vyzrávají ve spermie. Celou dobu jim Sertoliho buňky vytváří oporu a pomáhají s výživou. Pak už se spermie shromažďují v nadvarleti a dál už to je opravdu 15+, tak to radši psát nebudu.

    Jinak je fakt divný psát o něčem tak vrcholně maskulinním jako spermie v ženském rodě. Čeština má občas dost smysl pro humor.

  • Obrázek uživatele HCHO

    Ontogeneze v trojjedinosti

    Úvodní poznámka: 

    Varování - možná je to lehce kacířský di(tri)alog

    Drabble: 

    „Tak jsem koukal na ty žabičky a rybičky, jak tou částí vývoje ve vodě vlastně přijdou o hromadu potomstva, a napadl mi takovej báječnej zlepšováček.“
    „Ano?“
    „Kdyby se mládě vyvíjelo v těle matky, tak by ho v mezičase nejen nikdo nesežral, ale mohlo by se narodit i podobný dospělýmu jedinci.“
    „Ale to mládě je z poloviny někdo jinej než matka, to tak snadno nepůjde.“
    „Právě to by byl ten zlepšováček, matka by na to měla speciální orgán a v něm by se vytvořila přechodná tkáň, aby se potomek neodhojil a byl vyživován.“
    „Ne, že mne pak do toho orgánu pošlete!“

    Závěrečná poznámka: 

    Trošku jsem to překroutila a přeskočila ptáky (tohle úplně moc „věda“ fakt není), ale význam dělohy a placenty snad vidět je, jinak už jsem kdysi na toto téma jedno drabble psala

  • Obrázek uživatele HCHO

    Život není jen sport

    Úvodní poznámka: 

    90. léta minulého století

    Drabble: 

    Češtinářka přišla do hodiny neobvykle pozdě. Třídní vtipálek v první lavici sklízel novinové výstřižky pro nástěnku a ještě popichoval: „Promiňte, paní profesorko, já myslel, že je ještě přestávka.“
    Nereagovala. Místo toho se zeptala: „Kdo byla naše nejlepší lyžařka?“
    Ze zadní lavice sice napovídali školní trenérku Blanku Paulů, ale vtipálek sebejistě odpověděl: „Přece Květa Jeriová.“
    Češtinářka zvedla výstřižek s fotkou spolužáka ze sportovní větve: „A víte, jaký je rozdíl mezi ní a tímhle olympijským medailistou?“ Rozhlídla se po třídě. „Dokázala nejen skvěle závodit, ale i studovat s vyznamenáním. Umět skvěle skákat je super, ale až do důchodu to bohužel nikoho neuživí.“

    Závěrečná poznámka: 

    Nedávno jsem zabloudila na stránky vzdělávací instituce, jejíž (naštěstí nesportovní) větví jsem kdysi také prošla, a zamrzelo mne, že sportovní větev měla mezi významnými absolventy pouze „mladé“ mistry a mistryně (třeba Romana Koudelku nebo Verču Vítkovou) a na ty „staré“ se nějak zapomnělo.
    Jinak příhoda je poloskutečná – na jednom srazu naše češtinářka/třídní vykládala, jak strašný byl v té době tlak z vedení sportovní větve na sportovní výsledky, že málokdo ze sportovců byl schopen mít aspoň trochu slušné studijní výsledky, a po nesportovním učitelstvu se chtělo, aby je nechali prolízt…
    Uvedený skokan medailista byl Tomáš Goder, jeho kariéra byla bohužel jen kratinká. Po jednom větším pádu už se zpátky do formy nedostal…

  • Obrázek uživatele HCHO

    Hlavně nepotkat policajty!

    Úvodní poznámka: 

    aneb Cestička k domovu přes dva okresy

    Drabble: 

    Ach jo, dneska svůj obvyklej spoj nestihnu, ty výsledky do systému prostě zadat musim. No, ještě jede jeden, sice oklikou, ale co už. Zaberu se znovu do práce.

    Já debil, já si ten další nechala ujet taky!
    Co teď? Od dalšího rychlíku už nemám přípoj osobákem. Musel by pro mne někdo dojet. A je to jinej okres. Kdybych jela zítra, tak bych musela nějak zařídit, aby taťka nezůstal přes noc sám.

    Úlevně se rozplácnu na sedadlo v rychlíku, aspoň že tohle mi neujelo. Švagr si napíše čestný prohlášení a dojede pro mne.
    Já debil, já jsem zapomněla průkazku z práce!

    Závěrečná poznámka: 

    Něco podobného už asi někdo napsal, ale nemohla jsem si pomoct, pocit zločince ve mně přetrval i ty dva týdny od doby, co se to stalo, asi i proto, že právě sedím v rychlíku (naštěstí v tom, co ještě ten přípoj až domů má) a průkazku nemám zase.
    Jinak moc zdravím, letos se život zase trošku zahustil, tak se tu moc vyskytovat nebudu. Ať se vám pěkně (a hlavně ve zdraví) drabblí!

  • Obrázek uživatele HCHO

    Smrť u Dědouše

    Fandom: Zeměplocha, originální
    Přístupnost: 12+ (možná ještě víc – Smrť v plné parádě)
    Shrnutí: O strastech Smrťovy práce v době bělopláštníků
    Prohlášení: nebylo sepsáno za účelem zisku (tedy jiného než pro zvolenou charitu)
    Poznámka: Zeměplochu se pokouším louskat v angličtině, tj. možná se terminologicky trochu odchyluju od oficiálního (a jistě geniálního) Kantůrkova překladu. Krapet to maskuju kombinací s originálním fandomem. Doufám, že bude srozumitelné i bez znalosti fandomu.

Stránky

-A A +A