Moje články

To měl být pokus o dialog mezi člověkem a jeho imunitním systémem a ta „náplastička“ je objev, za který byla udělena nobelovka v roce 2018.
Některý nádory dokáží různýma genetickýma abnormalitama začít exprimovat markery, které by normálně na sobě mít neměly. Jeden z těchto markerů je PD-L1. To je věc, která je normálně na trofoblastu (tj. v placentě na hranici mezi budoucím miminem a matkou) a má za cíl oslepit určitou část matčina imunitního systému, aby nezlikvidoval z polovičky cizí strukturu tkání toho budoucího mimina. Funguje to opravdu trochu jako takový úřední razítko, já sem patřim, mě si nevšímej. No, a pokud se tohle naučí exprimovat nádor, tak je imunitním systémem z velké části tolerován.
Technické provedení zaslepení pomocí nějaké „náplastičky“ už zvládáme poměrně dlouho (u HER2 je používáno už od 90. let), když víme, jaké správné razítko je třeba přelepit. Už jsem na toto téma psala kdysi jedno drabble a je fajn, že se nám od té doby ten vývoj zase o kousek posunul a máme zase trochu víc možností a PD-L1 vypadá opravdu velice slibně, protože se nachází na velké části tumorů, na které byla naše současná terapie poměrně dost bezzubá.
V současné době se anti-PD-L1 terapie používá v pokročilých stádiích u tumorů, které to PD-L1 exprimují (někdy to v rámci jedné diagnózy exptrimují ty tumory všechny, někdy to je variabilní a musí se to speciálně vyšetřovat). Používá se momentálně to zejména u nemalobuněčného plicního karcinomu, dále u melanomu nebo světlobuněčného renálního karcinomu, méně často u karcinomu ledvinné pánvičky nebo močového měchýře, poměrně vzácně u karcinomu prsu (a někdy to pojišťovna výjimečně povolí i na jinou diagnózu).

ACE inhibitory jsou jedny z nejčastěji používaných typů léků na vysoký krevní tlak, mechanismus účinku jde přes blokování angiotensin konvertujícího enzymu (tzv. ACE). Na angiotensin konvertující enzym 2 (tj. ACE2), což je určitý vyrovnávající enzym s opačným působením než ACE, se navazuje koronavirus při vstupu a dalším působení v lidském organismu.
Před rokem nebyla žádná data na to, co tyhle dvě věci společně dělají a nedělají, ale uvedené instituce na to měly jednoznačnej názor, což mne tehdy vyděsilo víc, než počty mrtvých v Itálii.
Dnes už na to data jsou – z multicentrických studií na mnoha tisících pacientech je zřetelné, že těžký průběh COVIDu mají pacienti vysokým krevním tlakem obecně (zejména pokud není dobře korigovaný) a že je stran prognózy jedno, jaký mechanismus účinku má používané antihypertenzivum (jde víc o to, aby ten tlak byl léčen, než o to čím).
A schválně jsem na to dneska koukala, WHO tu výše uvedenou asi tak rok starou hlášku smazala, což se mi ulevilo :)

Obecně mám pocit, že v téhle koronavirové době nějak vykrystalizovalo to, jak mají všichni patent na rozum (bohužel občas i včetně renomovaných vědců a institucí), nerozlišují se fakta a názory a ukázalo to hodně na to, jak si jako lidstvo vůbec nechceme přiznat, že něco prostě nevíme. Na spoustu věcí budou skutečně „tvrdá data“ až s odstupem let, do té doby se tedy můžeme jen snažit vše dělat podle svého svědomí co nejlépe a věřit, že bude líp.

Pravé neštovice (variola) byly velmi obávaným onemocněním vyvolaným poxviry a vakcinací se podařilo tuto chorobu v sedmdesátých letech zcela vymýtit (schválně, kdopak z vás má ještě na rameni jizvu po očkování? Už to bude jen generace tak 40+).
Pacienti měli po inkubační době nejprve vyrážku, pak pupínky a puchýřky, které následně zhnisaly a vytvořila se krusta. Do puchýřků často také zakrvácelo (a na pohled zčernaly), proto se používal i termín černé neštovice. K odlišení od jiných kožních chorob se používalo vyšetření seškrábaného materiálu z těchto lézí, kde se prokazovala Guarnieriho tělíska.
Infektivita byla velká a smrtnost v populacích, které se s variolou nesetkaly (třeba indiáni), byla obrovská (píše se až 50 %). Pacienti většinou umírali na postižení plic (hemoragická pneumonie). U přeživších byly často hluboké vtažené jizvy na kůži (často v obličeji).
Když se nám podařilo se zbavit téhle ošklivosti, tak se snad nakonec, doufám, nějak popasujeme i s tím COVIDem.

Semenotvorné kanálky varlete jsou vystlány Sertoliho buňkami (což jsou ty naše chůvičky), mezi nimi postupně vyzrávají spermie z tzv. spermatogonií. Ty se obvykle dělí normálně mitózou. Část z nich vstoupí do první meiózy a stanou se z nich spermatocyty prvního řádu. Ty se potom rozdělí druhou meiózou na spermatocyty druhého řádu a pak postupně vyzrávají ve spermie. Celou dobu jim Sertoliho buňky vytváří oporu a pomáhají s výživou. Pak už se spermie shromažďují v nadvarleti a dál už to je opravdu 15+, tak to radši psát nebudu.

Jinak je fakt divný psát o něčem tak vrcholně maskulinním jako spermie v ženském rodě. Čeština má občas dost smysl pro humor.

Nedávno jsem zabloudila na stránky vzdělávací instituce, jejíž (naštěstí nesportovní) větví jsem kdysi také prošla, a zamrzelo mne, že sportovní větev měla mezi významnými absolventy pouze „mladé“ mistry a mistryně (třeba Romana Koudelku nebo Verču Vítkovou) a na ty „staré“ se nějak zapomnělo.
Jinak příhoda je poloskutečná – na jednom srazu naše češtinářka/třídní vykládala, jak strašný byl v té době tlak z vedení sportovní větve na sportovní výsledky, že málokdo ze sportovců byl schopen mít aspoň trochu slušné studijní výsledky, a po nesportovním učitelstvu se chtělo, aby je nechali prolízt…
Uvedený skokan medailista byl Tomáš Goder, jeho kariéra byla bohužel jen kratinká. Po jednom větším pádu už se zpátky do formy nedostal…

Tohle bylo největší zkracovací martyrium z celého letošního DMD. Ale doufám, že červeň tam zůstala :)

Následuje: Epilog aneb Hodně štěstí paní doktorová

Zase mám téma dost na hraně. To, že je dotyčný vyrušitel okouzlující - tedy alespoň pro Evu - lze vyčíst z jejího ruměnce.

Následuje: Vysvětlení

Práce v laboratoři bejvá poměrně klidný povolání. Má to pár výjimek. Jednou z nich je peroperační vyšetření materiálu zmrazovacím řezem.
Normálně se histologické preparáty připravují poměrně složitým procesem tak, aby výsledná kvalita preparátů byla co nejdokonalejší. Jenže to nějakou dobu trvá – klinikové si musí počkat na výsledek minimálně do druhého dne.
Nicméně k dispozici je i metoda zmraženého řezu. Používá se hlavně jako tzv. peroperační vyšetření. Tj. chirurg pošle z operačního sálu materiál a do půl hodiny má zpátky výsledek. Používá se to v případě, že výsledek histologického vyšetření zásadním způsobem ovlivní další postup operace. Tj. například – pokud je ložisko nádorové, chirurg bude rozšiřovat výkon; pokud nejde o nádor – tak má hotovo. Nebo se vyšetřují resekční linie, zda se podařilo nádor odebrat celý.
Vyšetření musí být přesně indikované – některé diagnózy (vyžadující další barvení) ze zmrazovacího řezu určit nelze. Navíc kvalita preparátů je výrazně horší než při klasickém zpracování, což činí hodnocení výrazně obtížnější. Je pravidlem, že zmrazovací preparát musí vidět (a shodnout se na závěru) minimálně dva (optimálně tři) zkušení lékaři.

Následuje: Kamile je líp

Chudák Kamila - v rámci DMD dospěla v důsledku potřeby uplatnění pelyňku až k naléhavému časovému spoutání v rámci řešení náhlé příhody břišní při krvácejícím žaludečním vředu...

Následuje: Zmatky v plánování

22.4. vloženo vyřešení hádanky:
Ano, přišli jste na to správně. Bylo to o tabáku. Obrázky jsou z řezů tkáně průdušky v barvení hematoxylinem eozinem a byly pořízeny optickým mikroskopem – zvětšení asi 200x.
První obrázek (s modrým rámečkem) je normální respirační epitel. Tj. normální výstelka většiny dýchacích cest (tedy všech těch „trubek“ kudy vede vzduch do plic – dutina nosní, průdušnice, průdušky).
Tenhle epitel je oproti ostatním výstelkám specifický tím, že má řasinky na svém povrchu – je to na tom obrázku vidět jako takové jemné chloupky. Řasinky na buňce kmitají (synchronně v rámci rozsáhlých úseků dýchacího traktu), což spolu s dalšími mechanismy slouží k odstraňování drobných nečistot z dýchacích cest (prostě jsou z dýchacího traktu vymeteny těmi řasinkami).
Z tabáku jsou toxické zejména dehty vznikající jeho hořením. První reakcí na dlouhodobé kouření je právě porucha řasinek – nejprve jen jejich funkce, později dojde k náhradě řasinkového epitelu odolnějším dlaždicobuněčným epitelem (tomu se říká dlaždicová metaplazie a je to na druhém obrázku s červeným rámečkem). Tohle má za následek poruchu samoočišťovacích schopností dýchacích cest s hromaděním hlenu a nečistot v dýchacích cestách a většinou se projevuje jako tzv. chronická bronchitida (tj. v praxi takovým tím kuřáckým kašlem). (hromadění nečistot a toxických látek také významně zvyšuje délku expozice výstelky dýchacího traktu těmto toxinům a kancerogenním látkám)
Na dolním obrázku je dlaždicobuněčný karcinom. To je tumor, který vzniká asi v 85 % případů u kuřáků. Jako mechanismus vzniku se udává to, že působením kancerogenních látek z cigaretového kouře dochází ke vzniku vícečetných genetických poruch v buňkách metaplastického dlaždicového epitelu a ty mají za následek poruchu rovnováhy mezi přirozeným umíráním a obnovováním buněk, tj. nastává vznik nekontrolovatelného množení buněk – tedy nádorového bujení charakteru dlaždicobuněčného karcinomu.
Výše uvedené je naše současná představa o patogenezi dlaždicobuněčného karcinomu v plicích, nicméně v dýchacím traktu jsou i jiné druhy karcinomů (kde to takhle nefunguje) a i tento dlaždicobuněčný karcinom může někdy vzniknout i u nekuřáků (tj. velmi pravděpodobně jiným mechanismem). Navíc největším strašákem z plicních malignit je malobuněčný karcinom – který má vazbu na kouření ještě větší (vzniká asi v 98 % případů u kuřáků), ale o jeho mechanismu vzniku toho mnoho nevíme.
Takže: kouření jistě není zdravé. Nicméně k nejzdravější smrti by se člověk dobral jedině systémem – nejíst - nepít - nedýchat. A to asi taky není nejlepší návod pro život :)