Moje články

  • Obrázek uživatele may fowl

    Světlemodrá

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chci si těch pár hodin vpálit do paměti. Chci si nesmazatelně uložit do mysli přesný záznam líného nedělního rána, abych si ho mohla přehrát kdykoli, až mi zas bude teskno.
    Snažím se udržet v paměti každý detail. Skládám úlomky jeden za druhý, ještě jednou je zkouším seřadit, ale už teď se mísí a vzdalují realitě. Vosí královna na roletě. Sakurový květ ve skleničce. Dětské hřiště. Radost z možné budoucnosti. Nebo z minulosti? Světlemodré oči nad okrajem roušky. Vím, že se na mě usmívaly.
    Vzpomínka není fotografie. Vždy bude pouhou rekonstrukcí.
    Nezbývá než sbírat střípky. Zarýt si je hluboko pod kůži.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Kráter

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mám kráter v kalendáři.
    Kráter táhnoucí se od poloviny ledna do posledního březnového víkendu. Kráter, který spolykal všechny, kdo se bezelstně procházeli po jeho okraji bez jistícího lana. Kráter, ve kterém zmizely dva měsíce času, pět lahví vína, všechny nekonečné debaty o progresivním rocku, jedna opravdu vydatná večeře v japonské restauraci, moje soudnost, tři náplně do propisovačky a snad i kus mě samotné.
    Stačilo se jednou probudit a zjistit, že jsem v pokoji sama. Bez ní - i beze slov na vysvětlenou.
    Takhle se přeci nedá zakončit známost. Ne takhle dobrá známost.
    My se přeci nedáme jen tak vyhodit do vzduchu.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Stroj

    Fandom: 
    Drabble: 

    Otevři oči. Slunce se rozlévá mezi čtyřmi holými stěnami. Vstaň. Dej se do pohybu.
    Oves, protein, vitamin C, Betaserc 24. Jez rychle. Otevři okno.
    Čtyři stěny a karimatka. Ahoj slunce.
    Usedni ke stroji.
    Mluv se strojem.
    Zeptej se stroje, jak se má Boris.
    Zeptej se stroje, jak se má sestra kamaráda z Erasmu, se kterou jsi nikdy nemluvila.
    Zeptej se stroje, co znamená борщ.
    Zavři stroj. Přes čtyři holé stěny se stíny převalily na druhou stranu pokoje.
    Zakryj si obličej, vyjdi do prázdné ulice.
    Nakup řepu, kopr, zelí, čokoládové sušenky.
    Vař.
    Jez rychle, jez sama. Zavři okno.
    Po desáté nečti zprávy.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Louka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zamrkala jsem proti světlu a vystoupila na pěšinu. Husté větve smrků se rozestoupily, mezi stromy se vynořilo slunce. Stačilo pár kroků a vůně smůly se smísila s vůní posečené trávy. Zhluboka jsem se nadechla a cítila jsem, jak se mi po tváři rozlévá široký úsměv.
    Tohle bylo to místo.
    Vykročila jsem napříč loukou. Ta se mírně svažovala a zahýbala mezi stromy.
    Kdy jsem tu byla naposledy?
    Z pár neklidných týdnů se staly roky. Hledala jsem pokoj na všech koncích světa, v lidských náručích a slovech. A on přitom celou tu dobu čekal tady - na louce za domem dědy a babičky.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Jiné věci

    Fandom: 
    Drabble: 

    "To ti vážně řekl? Já mu dám do sosáku!"
    Lucie nepřesvědčivě zahrozila pěstí a převrhla kalíšek s čajem.
    "Jen klid," zašeptala její společnice. V čajovně se synchronizovaně zvedaly dvojice očí a snažily se přilepit na zdroj hluku. Trvalo pár nádechů a výdechů, než oči znovu poklesly a usadily se jako rozvířený prach.
    "Každopádně to znamená, že se teď chvíli neuvidíme. Naordinovala jsem si měsíční milostnou aféru s diplomkou. Mrzí mě to, ale musím psát. Jinak toho školitele sama zabiju."
    Lucie předstírala hledání kapesníčků.
    "Mě to nemrzí," zamumlala z útrob batohu.
    Občas mluvila o rozbíjení sosáků, ale většinou rozbíjela jiné věci.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Vytočte si svého školitele

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pozvedla telefon.
    Od průběžného deadlinu uplynuly tři týdny. První týden jí bylo hloupé se ozývat, dokud nenapsala ani čárku. Druhý týden jí bylo hloupé se ozývat, protože nenapsala ani čárku. Třetí týden jí bylo hloupé se ozývat.
    Blížil se další deadline. Tenhle ale byl trochu víc dead.
    Bylo třeba udržovat zdravou míru paniky. Sny o korovampýrkách zdravé nebyly.
    Nadechla se a vytočila číslo školitele.
    "Ano, Hano?"
    "Zdravím, tady Jana. Volám kvůli diplomce. Neruším?"
    "Za minutu mám pacienta. Připomeňte mi, o čem píšete?"
    "O Beckově inventáři deprese."
    "Už vím. Ten úvod byl skutečně depresivní. Skoro jako stav českého zdravotnictví."
    Zatnula zuby.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Plížení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nákaza přišla znenadání.
    První den se zemí plížilo jen ticho a s ním neurčitá předtucha.
    Na druhý den se do lesů vplížily bledé postavičky. Ostrými zoubky pojídaly kůru stromů a občas vysály krev nějakému dřevorubci.
    Třetího dne promluvil ministr zemědělství na tiskové konferenci: "Naše země čelí epidemii korovampýrků. Infekce se šíří pokousáním. Mezi příznaky patří náhlé zcvrknutí těla na velikost standardního korovampýrka, nekontrolované požírání kůry a záchvaty prokusování hrdel. Situaci máme pod kontrolou. Lék dosud neexistuje, ale vybavíme všechny dřevorubce v první linii standardní výbavou pro boj s malými vampýry."
    Čtvrtého dne došly kolíčky. Pak to šlo trochu z kopce.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Metrem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ségře.

    Drabble: 

    Ranní metro. Zbytky mého kapesného padly za čokoládu. Klára drží sešit dějepisu, aby se neřeklo. Cestou spolu nesnášíme vesmír.

    Odpolední metro. Vesmír je otravný, ale možná je to koule, která se donekonečna rozpíná a zase smršťuje. Možná je celý svět jen v mojí hlavě. Možná jen v Klářině hlavě. Řešíme záhady vesmíru.

    Večerní metro, o deset let později. Klára přichází v krátkém tílečku. V očích má čočky ve tvaru kočičích zorniček. Ale já vím, že podprsenku má vycpanou ponožkami a že jede načerno. Usměju se. Jako největší záhada vesmíru dnes může vypadat otázka, co zrovna nás dvě mohlo svést dohromady.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Huhly

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 23 - "Spoutáni časem".

    Varování: Aktivovali jste moje vnitřní dada. Toto jsou následky.

    Drabble: 

    "Huhly huhly, huhly huhly huhly," řekl Bronislav.

    Mařeniny oči vystoupaly do závratných výšin, a pak znovu klesly až na úroveň jejího bratra.

    "Huhly huhly," odvětila naléhavě a zaškubala pažemi. Marně. Provazy držely pevně. Nezbývalo jí než přežvykovat roubík a zírat na svázaného sourozence. Až na ten roubík by to byl vlastně docela fajn program.

    Ozvaly se kroky. Mařeně vstoupil do zorného pole chlapík se špatně upravenou bradkou a udělal tiché MUHAHA. Pak jí vytáhl roubík.

    "Okamžitě nás pusťte!" zaječela Mařena. "Máte špatně upravenou bradku! Kdo si vůbec myslíte, že jste?"

    "Jsem tím, čeho se nejvíc bojíš. Jmenuji se Čas. MUHAHA."

    Závěrečná poznámka: 

    Omlouvám se. Mám s časem trochu problémy.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Modrobílá

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jejich zahrada je zahalená do tmy. Naposledy se ohlédnu směrem, kde tuším bílou vilu se světlemodrými okenicemi. Možná zaslechnu zpěv, ale nemohu si být jistý. Zvuky večírku se ztrácejí v šustění mých bot po listovém koberci.

    Seběhnu k úpatí kopce a otevřu branku. Modře natřená dvířka zavržou v pantech. Octnu se na ulici. Vzduch je chladný a bez vůně.

    Nedovedu spočítat, kolikrát jsem tudy šel, v žilách víno, v hrudníku vyplašené srdce a v hlavě intenzivní pocit, že láska mého života je idiot.

    Díky, žes přišel, řekl mi dnes na rozloučenou a kouzelně se usmál.

    Jeho žena mi potřásla rukou.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Naznak

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Existují různé druhy domácích mazlíčků...

    Drabble: 

    Ležím naznak na matraci. Nemůžu se hnout.

    Pod postelí je zvíře. Jen zavřu oči a vidím jeho drápy, slyším hemžení jeho křídel, cítím, jak se otírá o mou kůži svou vlhkou, studenou srstí. Právě proto se nemůžu hýbat. Nesmím mu dát jedinou záminku, aby se znovu dalo do pohybu. Ale dokud se nepohnu já, zvíře nikdy neodejde.

    Dovedu si ho představit v nadživotní velikosti. A čím déle si ho představuji, tím větší je.

    Ležím naznak na matraci a usilovně se snažím na zvíře zapomenout. A tak tu jsme spolu - zvíře a já. Jako dvě věty, které zůstaly viset ve vzduchu.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Strawberry Fields

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od začátku bylo jasné, že chodit sem byl velmi špatný nápad.

    Prostor před pódiem se rychle zaplňoval. Našli si místečko přímo před zvukařem, ale brzy je něčí lokty vytlačily daleko doprava, kde oba neustále zakopávali o kabel. Robin se držel svého piva a že všech sil mlčel. Lucie se držela svého zvyku a že všech sil mluvila.

    "Doufám, že zahrajou Strawberry Fields."

    "Nezahrajou. Je to cover."

    "Aha, vážně?"

    Opodál stojící dívka se po nich ohlédla a zatvářila se, jako kdyby se dívala na něco ve svém kapesníku.

    Robin zatoužil, aby v tom hlučném, ulepeném a hemžícím se davu byl sám.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Zkáza

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Podle velmi skutečné události.

    Drabble: 

    Byl to takový ten den, kdy toužíte ulehnout někam na zem. Toužíte nechat věci, ať si jdou do prčic, ale teď už bez vás. Vracela jsem se domů. Slunce svítilo, lidé se hemžili, zem byla na ležení příliš špinavá, uprostřed ulice hořel odpadkový koš.

    Uprostřed ulice.

    Nasadila jsem výraz s jasným sdělením Kdo zachrání město před zkázou? Nehlaste se všichni!. Bohužel se všichni nehlásili.

    Přišel můj moment! pomyslela jsem si, nedbajíc všech předchozích momentů, které onoho dne přišly a skončily velkým špatným. I vytočila jsem hasiče a objednala si chlapíky v uniformách.

    Zalít koš vodou mě napadlo až pak.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Z Jupiteru

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když se ráno probudila, dům byl tichý a plný tmy. S námahou se posadila na posteli - jako kdyby překonávala gravitaci někde na Jupiteru. Jenže její mysl už pracovala na plné obrátky. Nezbývalo než vstát.

    Potichu vyklouzla z pokoje. Druhé tělo na posteli se pootočilo kolem své osy, ale jeho majitel se neprobral. Proplížila se kolem dětského pokoje, kde lampička vrhala barevné odlesky na sklo dveří. Na chodbě si obula papuče a vkradla se do sklepa.

    Když ji obklopila země a beton, oddechla si. Tohle bylo její tajemství. Poslední kousek vesmíru, který měla docela sama pro sebe.

    Zapnula počítač a psala.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Gin tonic

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na stropě visely žárovičky ve tvaru hvězd. Zářily ve firemních barvách.
    Seděly jsme s Monikou na podlaze a popíjely gin tonic. Opodál postával nový markeťák, obklopený obvyklou vůní trávy. Zdálo se, že se snaží prohlížet si hvězdy, ale pohled mu každou chvíli utekl mým směrem.
    „Na tuhle akci jsem příliš střízlivá,“ povzdechla jsem si.
    „Na tuhle akci jsi příliš nezadaná,“ namítla Monika.
    Ukázala na markeťáka kusem okurky.
    „Má hezký oči."
    „A hezký špeky.“
    „Je děsně chytrej.“
    „Nechci žít s chlapem, kterýho ovládá kytka.“
    „Nechceš žít s chlapem.“
    Nebyla to otázka.
    Srdce mi vynechalo úder, ale pousmála jsem se.
    „Ne, nechci.“

    Závěrečná poznámka: 

    Téma je trochu náznakové, snad to postačí.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Šedesát tři

    Fandom: 
    Drabble: 

    Od jezera vál studený vítr a tahal mě za vlasy. Ohlédla jsem se k ostrovům. Tam na břehu jsme ještě nedávno stáli a mluvili o fotografiích.

    Toronto bylo obrovské, tak jako před několika dny, ale přitom prázdné jako nikdy předtím. Bloudila jsem mezi lesklými mrakodrapy a červenobílými autobusy, ve kterých musíte zatáhnout za šňůrku, aby vám zastavily. Někde nad tím vším se do šedivých mraků zabodávala špička CN Tower.

    Sedal na mě smutek.

    Nezbývalo než zatnout zuby a jet daleko na předměstí. Neohlížet se k jezeru. Pracovat.

    Zase budeme spolu a zase bude dobře. Asi tak za šedesát tři dní.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Míjení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ten byt byl jejich přestupní stanice. Míjeli se mezi dveřmi a říkali jen promiň a nemáš něco černýho na vyprání?. Míjeli se tak potichu, že si žádný nikdy nebyl jistý, jestli doma není sám. Už nestavěli žádné vzdušné zámky, alespoň ne od doby, co přestavěli koupelnu. Jak šly roky, v lednici ubývalo alkoholu a přibývalo krabiček s navařenými obědy.
    Jednoho dne si Lenka sbalila život do kufrů a potichu odešla, i se všemi svými krabičkami a snubním prstenem. Tomáše na tom nejvíc mrzelo, že v lednici už tou dobou nezůstal žádný alkohol.
    Ten byt nebyl ničí přestupní stanice. Tomáš ano.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nadechnutí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Oči jsem otevřela do oslňujícího světla.
    Seděla jsem uprostřed pódia. Stolička byla tak vysoká, že jsem se téměř bála nadechnout, abych nespadla. Ale dýchání mě teď poměrně zajímalo. Pohledem jsem se chytila mikrofonu a doufala, že to bude stačit.
    Klavíristka položila do vzduchu čtyři tóny a nechala je tam viset.
    Periferním viděním jsem zahlédla bicáka. Z téhle výšky vypadal spíš jako bicáček. Tvářil se rozverně jako obvykle, a to mě uklidnilo.
    Nadechla jsem se a věděla jsem, že v tu chvíli v sále nedýchá nikdo jiný. Měla jsem jejich absolutní pozornost - a najednou to vůbec nebylo děsivé.
    Začala jsem zpívat.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Uprostřed věty

    Fandom: 
    Drabble: 

    Fotografie byla trochu rozmazaná. Ona se dívala někam z okna, ústa strnulá uprostřed věty. On se díval na ni a pobaveně se usmíval.

    Možná byl tenkrát šťastný.

    Zavřel fotoalbum a povzdechl si. Ještě dnes měl pocit, že by stačilo napsat pár slov – těch správných slov – a dívali by se na ty fotky spolu.

    Možná je pozdě.

    Obrazovka zhasla. Z potemnělého skla na něj nepřítomně hleděly jeho vlastní oči.

    Nechtěl být odrazem sebe sama. Zvlášť ne, pokud jeho odraz vypadal takhle.

    Poděkoval svému příteli s nepřítomnýma očima a zaklapl počítač.

    Možná je nejvyšší čas zvednout se a jít o dům dál.

  • Obrázek uživatele may fowl

    S pozdravem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na zastávce vystoupí kolem dvaceti lidí. Jako hejno ryb se všichni mlčky vydají stejným směrem. Přes cestu, přes řeku. Potom se seřadí v úhledný zástup na chodníku. Krok udává muž v čele pelotonu. Následujeme ho.

    Míjíme lesklé kancelářské budovy. Trávník kolem umělého jezírka je obsypaný karafiáty a kuřáky. Tady se zástup rozptýlí. K poslední budově dojdu sama.

    Turniket zapípá na pozdrav, vrátný mlčí. Obklopí mě kov výtahu. Před zrcadlem si pečlivě nasadím profesionální úsměv.

    Kancelář je plná složek a dobře napudrovaných nosů. Uvelebím se do své emailové schránky.

    Teď už jen přečkat osm hodin vážených paní a přání příjemných dnů.

    Závěrečná poznámka: 

    Zase jednou děkuji korporátu za nekonečný zdroj inspirace.

  • Obrázek uživatele may fowl

    A psal

    Úvodní poznámka: 

    Norsko, 1905.

    Drabble: 

    Přišli ruku v ruce, usedli každý sám. On do trávy, ona na okraj útesu. Rudolf vytáhl zápisníček.

    Tady jako kdyby se život zastavil. Nebylo kam pokračovat, vždyť byli na konci světa.

    Kajiny myšlenky vzlétly nad fjord, ale vítr je strhnul kamsi do hlubin.

    „Rudo, poslyš ty racky!“

    „Ano, miláčku,“ odvětil Rudolf. Nevzhlédl.

    Přišli ruku v ruce, přesto každý sám.

    Kaja se rozechvěla a nemohla přestat.

    *

    Té noci neusnula. Po půlnoci rozžnula, aby jí alespoň světlo dělalo společnost.

    V osm se ozval výstřel.

    Když v deset ráno do vily dorazil policejní důstojník, lampa ještě svítila. Rudolf držel zápisník, plakal a psal.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno osudy Rudolfa Těsnohlídka a divadelní hrou o jeho životě.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Rumbuking

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno rozepisovací.

    Drabble: 

    Na fotkách vypadám jako přísná kopie své matky s trochu ostřejší bradou.

    Budívám se na tvrdém futonu pod peřinou, kterou jsem si ukradla, a vždy nejdřív rozlepím jen jedno oko. Po boku mi leží muž a myslím, že se usmívá.

    Mám práci. Je to samý call a task a floorwalking a rumbuking a já se taky, myslím, usmívám. I kdyby trochu nakřivo.

    Občas se rozhlédnu kolem sebe a zaplaví mě pocit, že věci jsou na dobré cestě.

    Dosud jsem v tom druhém městě. Dosud se mi o ní zdává. Dosud dělám slalom mezi některými myšlenkami. Ale přitom je všechno jinak.

    Závěrečná poznámka: 

    "Rumbuking" nemá nic společného s Rumburakem. Jedná se o "room booking" - korporáte, vřelé díky.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Hlodáš

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 17 - Bodláčí.

    Drabble: 

    Krajinu přetínaly pásy trnitých keřů, obsypané drobnými žlutými kvítky. Hlodáš. Pro ostrovany nic víc než prachobyčejné bodláčí, já z něj nemohla spustit oči.

    Zamířily jsme k pobřeží. Cesta se vinula mezi vesnicemi a jehňaty, která nám bečela na pozdrav a my na ně bečely nazpět. V zahrádkách cihlových domků kvetly narcisky. O kus dál na pláních foukal studený vítr a rostly pokřivené stromy.

    Najednou jsme došly ke kraji útesu. Hluboko pod námi se moře převalovalo přes písčité pláže. Ruce jsem měla promrzlé, ale ten pohled byl dechberoucí.

    Vím, že bych tou krajinou mohla putovat do zemdlení. Krajinou útesů a hlodáše.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji všem za letošní spolujízdu! :)

  • Obrázek uživatele may fowl

    Buen camino

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jdi na samý kraj města. Nasedni do autobusu a nech se odvézt na mezinárodní letiště, chytni odpolední spoj do Stanstedu, dobře se uveleb v bezcelní zóně. Počítej do pěti. Každou hodinu se zrzka u pokladny trochu hladověji podívá na regál čokoládových tyčinek. Kup si čokoládovou tyčinku. Odleť do Madridu.

    S batohem pod hlavou přečkej noc na zaprášené dlažbě. Spánková deprivace je tvůj přítel. Když vydržíš nespat, začneš slyšet hlasy a přestaneš slyšet vzpomínky.

    Ranním autobusem odjeď do Sarrii. Jdi sto kilometrů pěšky, spi na palandách, propichuj si puchýře, pij víno, vstávej před svítáním.

    Zapomeň na obličej vytetovaný pod tvými víčky.

    Závěrečná poznámka: 

    Před některými věcmi však neutečete, i kdybyste došli pěšky až do Santiaga...

  • Obrázek uživatele may fowl

    Záminka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Případné patosy svádím na nežádoucí účinky kočičích chlupů.

    Drabble: 

    Láska je záchvatovité onemocnění s dlouhou inkubační dobou. Pohlavně přenosná nemoc, o které se ti na základní škole lektoři primární prevence zapomněli zmínit.

    Láska je ta věta, co tě napadne v noci z neděle na pondělí, když se vracíš domů sama.

    Sakra dobrá záminka, proč ráno vstávat z postele, a proč ráno nevstávat z postele.

    Kočka na klíně. Mrtvá hmyzí tělíčka v žaludku. Něco, co by vůbec nemělo tak moc bolet.

    Láska je, když cítíš na zátylku dech člověka, cítíš teplo, které sálá z jeho těla, a přitom víš, že jste od sebe bolestně, nepřekonatelně daleko. Odpojeni jeden od druhého.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Léto

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zapnu digestoř a předstírám, že je to klimatizace. Léto přišlo do města a lehlo si mezi domy, mezi oprýskané stěny, mezi lidi u jídelních stolů, kteří si nemají co říct.

    Odložím si oči do hlubin špatně napsaného kódu. Cítím, jak se mi mezi obočím krabatí čelo. Zadek sedí u práce, ale mozek jsem nechala někde v bytě s příliš vysokými stropy.

    Jsem jenom divná holka, která by ráda jedla pomeranče ke snídani, a přitom dýchala kouř ze Tvých plic.

    Zavři mě do tabulky a dobře naformátuj. Proměň mě v proměnnou, abych Ti neutekla. A než půjdeš spát, nezapomeň mě uložit.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Ranní

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vůně espressa ve vlasech, hučení mlýnku, hřbety rukou rudé a popraskané.

    "SKOČÍM DOZADU PRO MLÍKO," zahuláká barista. Kývnu.

    Za okny kavárny se rozednívá.

    Zacinkají dveře. Vchází Dřevorubec. Má znepokojivě naléhavý pohled, ze kterého je vidno, že by rád naléhal. Opře se o barový pult a pozoruje, jak strouhám zázvor.

    Vyměníme si dvě dobrá rána.

    "Co to bude dnes?"

    Strouhám a vyčkávám. Vyčkávám dlouho.

    "Dneska bude nádhernej úplněk," podotkne nakonec.

    "Vážně?"

    Zase se chvíli zamyslí, jako kdyby sváděl malý vnitřní boj.

    "Dám si turka s panákem tuzemáku," řekne pak.

    Nevím, která část objednávky zabolela víc, ale co nejzářivěji se usměju.

    "Určitě."

  • Obrázek uživatele may fowl

    Znamení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Toho rána ležela na zápraží mrtvá sova.
    Kryštof ji viděl jako první. Celý bledý vběhl do ložnice a sápal se rodičům pod peřinu.
    "Copak je, zlato?" zamručel táta rozespale.
    Kryštof mlčel, jen se třásl.
    "Byl jsi venku?" zeptala se máma.
    Kryštof přikývl:
    "Je tam..."
    Táta se posadil na posteli.
    "Copak tam máš? Máme se jít podívat?"
    Kryštof znovu přikývl. Začal natahovat.
    A tak se rodiče šli podívat.
    "To je zlé znamení," spráskla ruce maminka.
    Táta se uchechtl.
    "Jestli se mnou osud chce mluvit, ať mi to přijde říct sám."
    Ani jeden však netušili, co to znamení znamená pro Kryštůfka Robina...

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele may fowl

    V útrobách

    Fandom: 
    Drabble: 

    Za hlavou mi křičí dítě.

    Motory hučí, obklopuje mě mohutná stěna hluku. Stroj se dává do pohybu. Sedím v jeho útrobách jako malý šroubek nebo jako něco spolknutého. Nevidím ven, myslím na sluncem zalitý beton a tváře zvědavců za drátěným plotem.

    Muži v uniformách říkali, že se o nás postarají. Jsou čtyři, zřejmě španělská směna. Diego má žlutou vestu a velmi výmluvná obočí. Starostlivě nevypadá.

    Za hlavou mi křičí dítě a motory. Jako kdyby mě od nich dělila jen tenká blána ušního bubínku, nebýt které by se mi zvuk zasekl přímo do tkáně.

    Potom mnou zrychlení smýkne do sedačky. Vzlétáme.

    Závěrečná poznámka: 

    V kraválu se mi těžko smolí elaborované slohy... :)

  • Obrázek uživatele may fowl

    Prostor

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dva týdny. (Zlobíš se na mě?)

    Dva pokoje. (Příliš mnoho prostoru.)

    Dva kontinenty v jednom městě. (Stále příliš mnoho prostoru.)

    Dva odstavce se smířlivým podtónem. (A tady máš obrázek vyděšeného dítěte.)

    Dvě poslední bílá místa na mapě. (Chtěl bych mít rentgen, abych ti mohl vidět do hlavy.)

    Dva svetry. (Možná se jen stačí zeptat.)

    Dvě sklenice. (V jedné vlažná voda.)

    Dva balíčky stínů a ambicí. (Nemůžeš přestat vycházet z domu jen proto, že by tě mohlo srazit auto.)

    Dvoje plíce. (Společně se vzdouvají a klesají.)

    Dva páry paží rozhozené po polštáři. (Jako by se chystaly odletět.)

    Dvě slova. (Dobrou noc.)

  • Obrázek uživatele may fowl

    Shořet

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Náhrada za téma č. 7 - Nabídka, která se nedá odmítnout.

    Drabble: 

    Pojď se se mnou projít
    Po minovém poli
    Seznámíme moji
    S tvojí temnotou
    Najdem' zapomnění
    V objetí, co bolí
    Zcela obklopeni
    Vlastní prázdnotou

    Pojď mě celou přečíst
    Budu sedět tiše
    Někde mezi řečí
    Dobře schovaná
    Malé zaváhání
    Které nechceš slyšet
    Rána ve Tvé dlani
    Slovy svázaná

    Pojď se se mnou ztratit
    V hustém černém lese
    Není kam se vrátit
    Není cesty zpět
    Tančím mezi řádky
    Kam mě vítr nese
    Vždy tři kroky zpátky
    Za dva kroky vpřed

    Pojď, shoříme spolu
    Prostě dotkni se mě
    Budem' padat dolů
    Černou oblohou
    Hvězdná trhavina
    Prosím, drž mě pevně
    Jako bychom jinak
    Měli utonout

  • Obrázek uživatele may fowl

    Dokola

    Fandom: 
    Drabble: 

    Probuď se. Bílé světlo se valí do pokoje, není před ním úniku. Je příliš brzy, a přitom příliš pozdě. Napsal?

    Rozlep jedno oko. Dotkni se telefonu, chyť se jej jako madla. Vytáhni se z polospánku. Kolik se za pět hodin změnilo?

    Nevím, co čekáš. Nebuď hloupá. Mysli na jídlo, proboha. Vstávej.

    Skřípění tramvají dole na ulici. Vítr. Ranní nutnosti. Okna jsou otevřená. Odejdi.

    Nechoď oknem.

    Nekonečná schodiště. Sedni si, nohu přes nohu. Aktualizuj stránku. Třeba někdo napíše něco, co tě zachrání. Poslouchej. Žvýkej. Dvanáct hodin seď, aktualizuj, poslouchej, žvýkej. Nekonečná schodiště. Prázdný pokoj.

    Odlož madlo. Sleduj strop. Usni.

    Probuď se.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Královská cesta do bezvědomí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Občas pozdě v noci se mi zdá, že někdo klepe na dveře. Potichu, aby neprobudil sousedy, a přeci naléhavě. Zavřu kohoutek a poslouchám. Kdo to může být?

    Všichni moji oblíbení lidé šli spát. Není, kdo by přišel a něco ode mě chtěl. V této mrtvé hodině si už každý musíme pomoct sám. A domovní dveře jsou zamčené.

    V kuchyni hučí mraznička. Propadám bezvědomí.

    Občas brzo nad ránem se mi zdá, že mě navštíví starý známý. Chce si promluvit, říká velké, smířlivé věci a já ho odmítnu.

    Budím se s poškrábanýma rukama a aspoň na chvíli vím, co bych skutečně chtěla.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro dovysvětlení možná třeba článku. Základem je Freudova myšlenka, že sny jsou královská cesta do nevědomí...

  • Obrázek uživatele may fowl

    Hranolky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když ji potkal prvně, necítil nic než lehké pobavení a bolest. Pobavení pramenilo z toho, že na něj vysypala hranolky, bolest z toho, že mu přitom nakopla kotník. Omlouvala se asi tři minuty, až nebylo jasné, jestli ji víc mrzí, že do něj vrazila, nebo že přišla o jídlo.

    Podruhé se sešli sami, bez hranolek a bez lidí. Poprvé po třech letech se cítil vážně dobře.

    Napotřetí cítil všechno. Teprve když se ráno probudil, vzpomněl si na tu třetí.

    Někdy uděláte spoustu malých rozhodnutí, která považujete za dobrá, ale když se to posčítá, najednou zjistíte, že děláte něco moc špatného.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nováček

    Fandom: 
    Drabble: 

    Simon seděl mezi převrácenými barovými stoličkami a strnule upíjel pálenky. V salónu to bzučelo veselým hovorem, opodál břinkal klavír. Nic nenasvědčovalo tomu, že se tu před okamžikem odehrálo peklo.

    Ke stolu si přisedl muž v černém.

    „Jste jeden z nich?“ zeptal se Simon nervózně.

    Muži zacukaly koutky.

    „Ty jsi tu poprvé, že?“

    Simon přikývl, oči upřené ke stropu. Seshora se ozývaly výkřiky.

    „Viděl jste, co udělal? Je tohle normální?“

    Muž se sehnul pod stůl a přeměřil si bezvládné tělo.

    „Nelam si s tím hlavu. Ta už to nikomu nevyžvaní.“

    „Copak mi nerozumíte? Právě jsem viděl, jak můj bratr někoho zabil.“

    Závěrečná poznámka: 

    Kdo nezná fandom, vřele doporučuji! ;)

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele may fowl

    Čelení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Hle, hrdý výkop BuJaBézou!

    Drabble: 

    Sotva jsem vyrazila z domu, začalo pršet. Zatahala jsem za vodítko, pes zaštěkal a rozeběhl se přes pole.

    Les měl ty nejkrásnější barvy. Načervenalá hnědá se ztrácela v mlze. Z reze jehličí občas probleskly odstíny zelené, po zimě trochu unavené. Déšť šuměl v korunách, ale já ho sotva slyšela. Kapuce větrovky šustila při každém kroku, cuchala mi vlasy na čele.

    Za uplynulý půlrok neuplynul den, kdy by mi hlava nepřetékala myšlenkami. Donekonečna jsem omílala stejnou bolístku, držela jsem se jí jako kotvy.

    Byl nejvyšší čas se jí postavit čelem. Vydala jsem se přemýšlet.

    Najednou jsem zjistila, že necítím vůbec nic.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Cukr

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedno rozepisovací.

    Drabble: 

    Hlava se jí zatočila tolik, až ji napadlo, jestli nemá hyperglykemický šok. Při té všeobecné přemíře cukru by to dávalo smysl.

    Ale před ní seděl muž s rozcuchanými vlasy a chutnal jako pivo. Nic víc, nic míň.

    Muselo být po půlnoci. Dvě modré oči obklopené vějířky jemných vrásek ji sledovaly tak upřeně, až měla pocit, že svlékají její duši. Ale kdyby do ní skutečně viděly, všimly by si obrovského nápisu UTEČ! vytepaného přes mozkovou kůru.

    „Všechno nejlepší,“ řekl.

    Tak tedy dvacet pět. Čtvrt století, proboha.

    Už by pomalu mohla vědět, že dělat si opěrný bod z růžové bubliny je pošetilé.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Příšery

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Náhrada za téma č. 21 - "Fascinován zpět ve své kleci"

    Pro člověka, který si lehl na podlahu vlaku.

    Drabble: 

    Mám hlavu plnou příšer a náruč plnou tebe. Sleduješ mě hladovýma očima, ale ten pohled je jako instagramový filtr. Zkresluje realitu, aby odpovídala normám krásy.
    Čekám, kdy zamrkáš a filtr zmizí. Kdy si uvědomíš, koho sis pustil k tělu. Protože já nejsem princezna, kterou bys mohl zachránit. Nedrží mě pod zámkem tatíček ani tříhlavá saň. Sama zamykám netvora do vězení své lebky.
    Když jsi mě včera svázal, jako bys mu hodil klíč. Pustil jsi mého netvora z klece.
    Brečela jsem ti do trička netvoří slzy, dokud se sám nevrátil pod zámek. A tys mě držel a na nic ses neptal.

    Závěrečná poznámka: 

    Letos to spíš než DMD chvílemi připomínalo DMBJB, ale zdá se, že zítra je jiný měsíc a já žiju. Budu to brát jako úspěch!
    Května se nelekejme, na kachny nehleďme.
    Tak zase za rok ahoj! :)

  • Obrázek uživatele may fowl

    Tentokrát

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ležím v jeho posteli a čekám, až se vrátí z koupelny. Je nejvyšší čas se rozhodnout, jestli s ním chci spát, nebo jen spát.
    Přichází příliš brzy. V jeho dechu se mísí mentolová zubní pasta a dozvuky večerní cigarety. Postel se zhoupne, když ulehá vedle mě. Předstírám spánek, ale ve skutečnosti jsem stále víc vzhůru.
    "Je mi zima na nohy," zašeptám konečně.
    Chvíli mlčí.
    "Přece nebudeme hrát tuhle hru," řekne pak. "Pojď sem."
    Rozpřáhne náruč, já do ní vklouznu.
    V jedné posteli jsou dva cizí lidé. A s nimi přítomnost všech věcí, které by se mohly stát, ale nestanou.
    Usínám.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Dobrá partie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rychlovarné drabble.

    Drabble: 

    "Je to vážně zoufalé. Než jsme spolu začali žít, nikdy mi nepřišlo divné, že tak často jíme venku. Zdálo se mi to jako normální součást randění. Ale ne. Jde o to, že prostě nevaří. Mám podezření, že za svůj největší kuchařský výkon považuje rozpustné kafe."
    "To znám, my jsme na tom bohužel podobně. Moje drahá polovička se živí sušenkami a donáškovou pizzou."
    "Taky dobrá partie."
    "To teda. Ale co je horší, neumí ani přišít knoflík a radši jde s košilí za maminkou. Vždyť to svedu i já!"
    "Aspoň to po tobě nechce."
    "Ne, tak daleko ta ženská emancipace ještě nezašla..."

Stránky

-A A +A