Moje články

  • Obrázek uživatele may fowl

    Slibuji

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Slib mi, že na mě nezapomeneš.“
    „Slibuji.“
    Trochu křečovitě se usmívám. Už zase jsem pila. Neptáš se, ale bereš si věci, které ti nepatří.
    Kamarádit se s tebou je jako vydat se na procházku po tenkém ledě. Ze začátku našlapuji opatrně, ale po chvíli zapomenu na strach i na to, že neumím bruslit. Někdo na mě volá z břehu: „Neblázni, praskne to.“ Nemůžu si pomoct. Rozebíhám se doprostřed jezera, je mi lehko, jako kdybych sem patřila.
    Ale nepatřím.
    Nedávej mi důvod se nenávidět.
    „Slíbíš i ty něco mně?“
    „Ano.“
    „Slib mi, že mě nikdy nebudeš mít radši, než já tebe.“

  • Obrázek uživatele may fowl

    Jsou v pořádku

    Úvodní poznámka: 

    Překvapilo mě, že jsem knížku nenašla ve zdejších fandomech. Pokud ji neznáte, doporučuji, myslím, že ji v USA nemají jako povinnou literaturu nadarmo :)

    Drabble: 

    Jem nespal. Přes stěnu jsem slyšela, jak se převaluje, občas přitom zavadil dlahou o zeď. Snad mu stejně jako mně nedaly spát události včerejšího večera, snad ho bolela zlomená ruka.
    Kolem jedenácté na chodbě zavrzaly Attikovy kroky.
    Attikus nahlédl do mého pokoje, a když viděl, že ležím, zamířil k Jemovi. Nechal pootevřené dveře.
    Ozvaly se další kroky. Úzký proužek světla proťal stín. Teta Alexandra.
    Měla jsem pocit, že se na Attika zlobí.
    „Jen se přesvědčuji, že jsou v pořádku.“
    Zvuky domu jsem znala nazpaměť, ale ve stínech jsem se nevyznala. Teď třeba to vypadalo, jako kdyby se ti dva objali.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Zaměstnanecké benefity

    Drabble: 

    Diederik Stapel za sebou zavřel dveře. Usedl ke kuchyňskému stolu a doprostřed postavil hrnek s nápisem „kapitalisme“. Pak z velkého pytle na odpadky vyndal pět balení M&M’s, jedno po druhém roztrhl na vyznačeném místě a vsypal do hrnku. Plný hrnek zvážil na kuchyňské váze a číslo si poznamenal. Slunce zapadlo teprve před pár minutami, ale v domě bylo ticho. Žena ani děti nebyly doma, takže měl profesor klid na práci.
    Vylovil z hrnku červený bonbón a začal vyplňovat dotazník. Položky mu byly důvěrně známé, ale přesto všechno důkladně přečetl. Potřeboval co nejrealističtější výsledky.
    Spokojeně zamlaskal a nabral si hrst bonbónů.

    Závěrečná poznámka: 

    Diederik Stapel byl profesorem sociální psychologie na dvou holandských univerzitách a rozjížděl slušnou vědeckou kariéru, než se ukázalo, že data nesbírá, ale sám vymýšlí, aby dosáhl hezčích výsledků. Za své působení takto vylepšil nejméně 55 vlastních publikací a 10 doktorských prací svých studentů. Když to prasklo, vyjádřil lítost a napsal o sobě knihu Vykolejení.
    Zde popsaný experiment měl ověřit, zda toho účastníci zkonzumují více, když budou vystaveni podnětu, který připomíná kapitalismus. Jediným účastníkem ovšem byl sám Stapel. Zbytek dat stvořil na základě vlastních výsledků a snědl u toho hodně M&M's.
    Více informací najdete třeba v tomhle článku.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Tragická smrt jednoho ideálu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 18. - Tak umírá Garry Stu.

    Drabble: 

    Následující týdny byly pro Ginny těmi nejšťastnějšími, jaké pamatovala. Nebyl to onen omamný druh štěstí, jaké v člověku zanechá doušek máslového ležáku. Mimo zdi Bradavic koneckonců umírali lidé a konec školního roku se ztrácel ve stínu NKÚ. Ale Ginny přesto cítila hluboké uspokojení, které jí pronikalo až do morku kostí.
    Bylo to, jako když poslední dílek puzzle dokonale zapadne na své místo. Ten dílek se jmenoval Harry Potter a to místo bylo po jejím boku.
    Pocit dokonalého zapadnutí jí vydržel, dokud nevypozorovala, že Harry Potter chrápe, uráží se, a když si myslí, že se nikdo nedívá, škrábe se v nose.

    Závěrečná poznámka: 

    Mám potřebu se omluvit.
    Takže pardon.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Na skleničku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vymluvila jsem se na povinnosti a odešla. Ve skutečnosti jsem ale utíkala, bylo to tak pro mě bezpečnější. Zůstávat v jeho přítomnosti – a postupně nad sebou ztrácet kontrolu, jak se krev v mých žilách promění v alkohol – by znamenalo propadat mu. Je až příliš snadné zachytit jeho pohled a usmát se.
    Stejně tak je až příliš snadné splést si zamilovanost a adrenalin z toho, že můžete být odmítnuti. Takového omylu jsem se nehodlala dopustit.
    Zastavil mě zvuk mého jména.
    „Nenechám tě odejít bez pusy na dobrou noc.“
    Můj žaludek se zhoupl, jako kdybych skočila do propasti.
    Pak jsem se pozvracela.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Delší cestou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    "Gallifrey, the long way around."

    Spoilery na s09e12?

    Drabble: 

    Clara poslouchá déšť. Mraky nad Obsidianem se trhají a po kapkách snášejí na střechu TARDIS. Venku je tma a někde v té tmě Ashildr.
    Clara bublá brčkem v limonádě, takže uslyší až druhé zaťukání.
    Na dveře doráží levitující koule o velikosti lidské hlavy. Dokonale hladká a zelená. Přidává se k ní další. Najednou jich je sedm a razí si cestu do baru.
    Invaze.
    Clara instinktivně vyskočí na židli, popadne vidličku a naprázdno zavolá Doktora.
    Otevřenými dveřmi vstupuje Ashildr, proudy vody jí kanou z vlasů. Usměje se.
    "Claro, tohle jsou zdejší obyvatelé. Dnes žádné zachraňování planety."
    "To už jsem párkrát slyšela."

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nizozemský cyklista

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vím, o čem mluvím.

    Drabble: 

    Nizozemský cyklista (nesprávně také holandský cyklista, bludný Holanďan či, důvěrně, ten zatracenej magor na kole) – úroveň bytí typická pro 17 milionů Evropanů. Vyskytuje se nezávisle na počasí. Zástupci tohoto fenoménu jsou známí především svou pozicí v hierarchii nizozemské ulice, kde je předčí pouze Nizozemec na skútru, nizozemský motorkář a nizozemský motorkář se zálibou v túrování motoru. Na rozdíl od ne-nizozemských cyklistů je spíše než s helmou na hlavě lze spatřit s cigaretou v ruce či ve večerních šatech. S oblibou se zdržují ve dvojčlenných pelotonech, nebo zbytku pelotonu za jízdy přinejmenším píšou zprávy. Nizozemským cyklistou se člověk nestává, ale rodí.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Pod dekou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rozhrneš závěsy. Přetáhnu si deku přes hlavu.
    „Marie.“
    Přetáhnu přes deku druhou deku.
    Tvoje ruce se dobývají za mnou.
    „Nechci, abys mě viděl.“
    Ruce se dobývají dál.
    Najednou sedíš pod přikrývkami vedle mě.
    „Neboj, tady je stejně tma,“ říkáš.
    Ale já dobře vidím tvoje oči. Vidím, že nevíš, co se mnou dělat.
    To bolí nejvíc.
    Tričko mám poseté tmavými skvrnami. Nebýt sklenice na nočním stolku, mohl bys věřit, že jsou od pláče...
    Jsi pro mě jako bezpečný přístav. Ale loď není stavěná ke stání v přístavu. Potřebuji spolucestujícího. Někoho, kdo ví, jaké to je na moři.
    Pomalu nám dochází kyslík.

    Závěrečná poznámka: 

    Marie z drabblete Nálepky.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Známé rány

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Takže jsi byl vojenský lékař v Afghanistánu?“
    A jsme zase tady, pomyslel si John, přikývl a pracně udržel úsměv. Možná by se v randění dostal za první schůzku, kdyby si nemusel odžívat stále stejné rány.
    „To se musíš vyznat ve střelných ranách!“ pronesla blondýnka jakoby nic a upila vína. Překvapila ho.
    „Líp než bych chtěl.“
    Jeho telefon zavibroval.
    „Sherlocku?“
    „Potřebuji tě v Baker Street. Hned.“
    Naléhavost v detektivově hlase přiměla Johna okamžitě vyrazit. Vyházel z kapsy pár bankovek a letěl.
    Sherlock ležel na pohovce a chtěl jen podat noviny.
    Z toho druhé rande taky nebude…, povzdechl si John.
    (Mýlil se.)

    Závěrečná poznámka: 

    Kanonicky se měli poznat až po Reichenbachu, ale stejně věřím, že to byla Mary.
    Omlouvám se, pokud jsem někoho vykradla. Bohužel to tu nestíhám číst...

  • Obrázek uživatele may fowl

    Svatba, na kterou taky došlo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma 15 - Hrdinovi trapní příbuzní.

    Drabble: 

    Barbora měla roztomilý bílý klobouček a mně se zachvěla kolena, když se blížila. Skoro jako tenkrát na tenisovém kurtu, když jsem ji prvně zaujal svým svižným, byť ještě technicky nevytříbeným odpalem. Nemohl jsem uvěřit, že tomu již byly dva roky.
    Teprve když jsem Barboru vedl od oltáře, povšiml jsem si dvou neblaze známých tváři v davu. Teta Kateřina mrkáním zaháněla neexistující slzy a křečovitě ždímala Miloušovo rámě.
    Pochopitelně za námi po obřadu přicupitala, aby nám s plačtivým výrazem připomněla, že je snadno se oženiti, ale těžko rozženiti.
    Odněkud se vynořil můj svědek a jal se jí osušovat suchý obličej kapesníkem.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Hry

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Posadil jsem se ke stolu a říkám si: hele, pěkná holka!“
    Posadil ses ke stolu a já si říkám: hele, pivo zdarma!
    Můj problém je, že mám ráda muže. Mám ráda, když se mě vyptávají na věci, co mám ráda. Mám ráda, když spolu hrajeme ty hry, co muži a ženy hrají. Mám ráda, když jakoby v zápalu hovoru kladou dlaně na má záda a voní u toho.
    Ale taky mám ráda jeho. Protože on není jen jeden z mých mužů. On je ten, se kterým věřím na nějaké potom a napořád...
    Což neznamená, že se budu bránit tomu pivu.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nálepky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nějak se mi na psychiatrické klinice zalíbilo.

    Drabble: 

    Jmenuji se Marie a jsem nemocná. O takových, jako jsem já, se říká, že máme duševní poruchu, ale to označení nemám ráda. Můj mozek není stroj vyřazený z provozu. Spíš je se mnou něco odjakživa trochu v nepořádku.
    Nepamatuji si, že by tomu kdy bylo jinak.
    S nálepkou je všechno snadnější. A tak nosím nálepky. Sbírám je, jako když mi bylo šest. Hypothymie, abulie a prvky úzkostné poruchy jsou moje nejoblíbenější. Je to jako zjistit, že vám něco žere nohu, a najít si v atlase, jak přesně vás to zabije.
    Požírá mě celá rodina parazitů a já jsem dokonalá hostitelka.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Jak se máte?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Malomocnou.
    (Občas nás vidím každou na jiné straně barikády, občas na stejném oddělení.)

    Drabble: 

    V určitém stadiu deprese přestanete zvládat small talk. Ne proto, že je to tak složitý úkon, spíš proto, že small talk ve vašem případě znamená snůšku lží. Přestanete se ptát lidí, jak se mají – mohli by vám otázku oplatit.
    Je úterý. Sestřička zamkne dveře na balkón a nahání pacienty do místnosti.
    „Arteterapiééé!“
    Sedím v kroužku bláznů a hledám bezpečné místo, kam odložit oči.
    Někdo mi nabízí pastelky.
    „Co že máme namalovat?“
    „Zkuste pomocí barev vyjádřit, jak se máte.“
    „Já neumím kreslit.“
    „Už jste viděla kreslit mě?“
    Vzhlédnu. Terapeutka na mě upírá hnědé oči. Vypadá upřímně pobaveně.
    Beru do ruky pastelku.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Dělení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jsou jen tři. To nemá cenu schovávat.
    Ne, to jim nemohu udělat.
    Co oči nevidí…
    Bylo by hezké, kdybych občas nebyla sobec.
    Ty holky jsou dvě. Nepotřebují tři kousky čokolády. Prostě je nepotřebují.
    Dobrá, sním svůj díl.
    Nééé! Dotkla ses druhého dílku! Je v něm otisk prstu! To je nechutné! To jim nemůžeš nabídnout! Za chvíli přijdou a uvidí to!
    Prdlačky. Darované čokoládě na zuby nikdo nekouká.
    Ale ty se koukáš. Hmmm. Lahodná nugátová náplň. Lehce změklý povrch…
    Ok.
    A sakra. Zbyl jeden dílek.
    Jeden dílek už vůbec nepotřebují.
    „Tak jsme zpět. Zajdeme na oběd?“
    „Já ne, nějak nemám hlad…“

    Závěrečná poznámka: 

    Takhle to dopadá, když se snažím nenapsat ty depresivnosti o koncentráku, rakovině nebo o Pobertech, co mě napadly.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Utrhnout úplněk

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pozor, bezútěšno.

    Drabble: 

    Milý Dvanácteráku,

    říkal jsem si, že bych Ti měl konečně napsat. Škoda, že jsem to neudělal, dokud jsi byl na dolet sovy.

    Asi ještě úplně nechápu, co se stalo. Když jsem přišel do Gordikova dolu, těla byla uklizená, a v sutinách jsem jen těžko poznával váš obývací pokoj ---

    Vždycky, když Ti někdo umře, odumře taky kus Tvého života. Uzavře se kapitola, definitivně a nezvratně, a Ty se nemůžeš vrátit a tu kapitolu přepsat.

    Pro mě jsi byl docela dlouhý kus života.

    Nevím, jestli chci být dospělý ve světě, ve kterém už spolu nemůžeme zkoušet utrhnout úplněk z nebe...

    Tvůj Náměsíčník

  • Obrázek uživatele may fowl

    Poprvé

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BuJaBéza.

    Drabble: 

    Posunul křeslo blíž k oknu. Povytáhl papírový kapesník z krabičky tak, aby podbízivě povlával ve vzduchu. Roztřídil čajové sáčky podle barev. Zkontroloval, zda má v poznámkovém bloku nalistovaný první list.
    Zbývaly minuty a jemu srdce bušilo až v hlavě.
    Představil si titulek zítřejších novin. Psychoterapeut dostal panický záchvat a vypadl z okna.
    Klid, napomenul se. Připravoval ses celá léta. A přinejhorším, zkoušku krizové intervence jsi zvládl bravurně. Dýchej.
    Někdo zaklepal na dveře.
    Nasadil úsměv a otevřel sympatické studentce psychologie, která si v následující hodině rozpitvala vztah s matkou a neposmrkala jediný kapesníček.
    Byl skoro zklamaný, že to šlo tak snadno.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma je trochu náznakové, snad to postačí... :)

  • Obrázek uživatele may fowl

    Uražený poražený

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se v pátém díle.

    Drabble: 

    „Tady jsi, Michaeli! Zdá se mi to, nebo se přede mnou schováváš?“
    Našla ho v knihovně mezi zastrčenými regály Dějin čar a kouzel, jak se hrbí nad svými poznámkami o povstání obrů.
    „Neschovávám se,“ odsekl Michael. „Mám práci, Gin.“
    Trochu sebou trhla.
    „Víš, že nemám ráda, když mi tak říkáš.“
    „Já zase nemám rád, když se nemůžu soustředit!“
    Ginny se zamračila. Začalo jí svítat.
    „Jestli chceš, abych se ti omlouvala, že Nebelvír vyhrál zápas, tak máš smůlu. Nejsem džin, abych plnila přání.“
    „Fajn.“
    „U Merlina, vždyť je to famfrpál, Michaeli.“
    Michael konečně vzhlédl od pergamenu.
    „No právě. Je to famfrpál.“

    Závěrečná poznámka: 

    ...a pak je paní Pinceová vyhodila za to, že se příliš hlasitě rozcházejí v knihovně.

    Tohle téma bylo absolutně příšerné. *plakajík naříkajík kvílejík*

  • Obrázek uživatele may fowl

    Snídaně

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se ve druhém dílu.

    Drabble: 

    Velká síň byla té zimy tak prochladlá, že profesor Kratiknot musel očarovat svíčky speciálním zesilovacím zaříkadlem, aby studenti nemuseli snídat v kabátech.
    Byla sobota. Fred si opékal toast nad plamenem a pozoroval Rona, jak se nacpává míchanými vejci.
    „Na,“ řekl George a podal Ronovi svou odrážečskou pálku.
    Ron se zatvářil zmateně, ale nepřestal žvýkat.
    „Na co?“
    Fred se zazubil. „Než se pustíš i do toho talíře, doporučuji ho rozbít.“
    „Nechte mě být,“ naježil se Ron a otřel si ústa. „Prostě mám poslední dobou větší hlad, než obvykle.“
    „Myslím,“ zašeptal Harry Hermioně, „že na něm ta proměna v Crabbea zanechala stopy.“

  • Obrázek uživatele may fowl

    Pod dohledem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 8 - Vidoucí oko.
    (Hlavně že jsem dopsala deset minut po půlnoci. Meh.)

    Drabble: 

    Válka skončila, a jako když se zvedne mozkomoří mlha, lidé se zase začínali dívat do dálky. Budoucnost nabyla pevných obrysů - aspoň pro Hermionu. Nepotřebovala věštecký talent, aby věděla, co bude dál. Najde rodiče, dostuduje, dohlédne na Harryho a Rona, aby se nezbláznili, a pokusí se normálně žít.
    Byl předvečer Haloweenu. Předvečer Hermioniny svatby. Pootevřenými okny se do domu linula tma.
    V Hermioně byla najednou docela malá dušička.
    "Vážně mě mrzí, že nevyšly ty proměnlivé podšálky," zopakovala poněkolikáté a svěsila hlavu ztěžklou máslovým ležákem.
    Ginny jí stiskla rameno.
    "Nemůžeš dohlédnout na všechno. Nejsi Moody.“
    Poprvé za několik hodin se Herimona usmála.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nedospánky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bojím se chodit do postele, protože vím, že tam na mě čeká. Že se zas budu hodiny převalovat, poslouchat, jak hodiny odbíjejí, a tvářit se, že ji nevidím.
    Nespavost.
    Myslela jsem, že když začínám novou kapitolu, všechno teď bude jiné, lepší. Jenže život není sbírka povídek, ale spíš román s překomplikovanou zápletkou, a když už si autor dal tu práci vykreslit postavu, chvíli se s ní pomazlí.
    Ležím naznak. V ruce svírám plyšového jednorožce a mě kolem krku svírá ona. Konečně se mé myšlenky začnou táhnout jako med...
    Vtom mi hlavou probleskne vzpomínka tak živá, že nahlas promluvím.
    „Takovej debil.“

    Závěrečná poznámka: 

    Bod je bod, ale moje nespavost mi napsala omluvenku.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Vysoká

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nad parketem se vznáší nasládlý dusivý dým, svítí červeně. Držíš za ruku kamarádku, protože tvoje podpatky sahají do nebe a z nebe se snadno padá.
    Prodíráte se davem, někdo se snaží zachytit tvůj pohled, vrávoráš na ulepené podlaze. Tančíš.
    Bere ti z ruky prázdný kelímek a upouští ho na zem. Smějete se, že Rihanna zpívá „Kvá kvá kvá kvá kvá.“ Přestáváš řešit, kam odložit oči. Chytá tvou ruku. Usmívá se. Proplétá vaše prsty. Skoro jako…
    „Potřebuju na vzduch,“ zalžeš. Utíkáš.
    Bosky se líp přemýšlí. A ty začínáš chápat.
    Nemělas sem vůbec chodit. Kdo není na lovu, nemůže tančit s laněmi.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Pod ocelí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rozmazlený fracek je to. Pořád jen dělá ramena, přesvědčený o vlastní jedinečnosti... Srdce má z oceli. A mozek nejspíš taky...
    „Na co myslíš, Merline?“
    „Na váš hnůj, pane,“ odpoví Merlin bez mrknutí.
    Artuš se usadí na parapet a pozoruje sluhu při práci. Zřejmě dočista zapomněl odseknout něco rýpavého.
    „Pane?“
    „Kdyby ti někdo předepsal nevyhnutelný osud, který je ti odporný, smířil by ses s ním, nebo se marně pokoušel ho změnit?“
    Merlin se zasměje.
    „Král vám našel nevěstu?“
    Kdyby Merlin vzhlédl od vidlí, zahlédl by v Artušově pohledu zoufalé, zranitelné ano. Ale neudělá to, a Artuš se zase schová za brnění.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Jak se seznamují psycholožky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Už jsem zažila rande s baleťákem, výhercem AZ-kvízu i s potetovaným týpkem na hřbitově, ale můj dnešní blind-date programuje vibrátory. Slušná partie.
    Pochopitelně jdu pozdě. „Aspoň bude vědět od začátku, do čeho jde,“ směje se mi spolubydlící, když chaoticky pobíhám po pokoji. Vzápětí si zapichuji řasenku do oka.
    „Promiň, zkus nezmrznout,“ píšu mu. Ale venku je pořád prosinec, a tak nakonec zapínám kabát a běžím.
    Vypadá nesměle. Přebírám iniciativu, kladu otázky, nechám ho kreslit strom. Pomůže mi do kabátu a nepokouší se mě políbit...
    Za mě dobrý.

    ***

    „Jak jste se seznámili? Vždyť se pohybujete každej v jiným světě.“
    „Víš, tati…“

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nepravděpodobné přistání

    Drabble: 

    Uprostřed lesa se zhmotnila modrá budka. Její dveře se pootevřely a škvírou se ozvalo tlumené držkování.
    „Doktore, slibovals velkoměsto, ale tohle má blíž bažině!“
    „To není možné, Kepler-186f je pouštní planeta...“
    Doktor vyběhl mezi stromy. Nedůvěřivě přičichl k nejbližšímu pařezu.
    „Vypadá to tu jako Deanský prales,“ zanaříkala Donna.
    „Promiň, pravděpodobnost, že skončíme na Margrathee, byla 1:8760128!“
    Slunce se ukrylo za mrak a v korunách stromů zašustily kapky vody.
    Doctor se zamračil, vzhlédl a zacvakal zuby. Něco shůry zacvakalo nazpět.
    „To není mrak, ale vorvaň!“ vykřikl Doktor. „Rychle, do TARDIS!“
    Těsně, než odlétli, na střechu dopadl značně otrávený květináč petunií.

    Závěrečná poznámka: 

    Původně jsem se tam pokoušela procpat ještě Rimmerův Les ponížení nebo Nebelvírův meč v jezírku, ale na zvládnutí multicrossoveru je zatím asi příliš brzo v dubnu... :D

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele may fowl

    Vlaky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je to zvláštní společnost. Roman zpívá tak falešně, až se chvěje pivní pěna a stromy za oknem umírají. Mici si pohrává s cigaretou, zabraná do důvěrného hovoru, a občas si prohrábne zrzavé mikádo. Objímám svou kytaru jako ženu a čekám, až budu dost opilá na to, abych ji rozezněla.
    Vítkovy oči jsou plné alkoholu a smutku.
    „Ujel mi vlak,“ povzdechne si.
    „Rozchodem život nekončí,“ namítnu.
    „Tobě se to mluví, ale mně už dávno není jednadvacet.“
    „Nejsi tak starý, aby sis nemohl najít ženskou.“
    „Zazpíváš mi do ouška?“ zaprosí.
    „Časem.“
    „Za hodinu mi jede poslední vlak. Aby mi neujel i tenhle...“

  • Obrázek uživatele may fowl

    Exorcismy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Některé věci za tebe nikdo neudělá.
    Nikdo za tebe neodešle tři obálky, které ti leží na nočním stolku.
    Nikdo za tebe nesesbírá střepy pozornosti a nepřenese je nazpět k úkolům s vysokou prioritou.
    Nikdo tě nebude hledat za zavřenými dveřmi, kde sis lehla na podlahu a čekáš na záchranu. Jestli chceš pomoc, musíš si o ni říct.
    A tak jednoho dne mlčky bereš za ruku člověka, který se nebál nachomýtnout ve tvém dosahu, a vedeš ho na všechna místa, která dřív patřila někomu jinému. Jako kdybys vymítala ďábla. Snažíš se, aby tvůj vesmír pozbyl významu.
    Snad vymítáš spíš samu sebe.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Ve sklepení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Odehrává se v průběhu Relikvií smrti.

    Drabble: 

    „Po tom, co se stalo, matka pověřila dohledem nad vámi mě,“ oznámil Draco s nehraným pohrdáním.
    „Nechce si už špinit ruce od toho jídla, co nám dáváte?“ odfrkl si Griphook. Jeho ošklivý obličej hrál všemi barvami, ale oči mu jiskřily.
    Draco pozvedl hůlku.
    „Chce asi, abychom Dracovi posloužili za živé terče,“ odtušila Lenka a vykročila ze stínů s napřaženou rukou.
    „Expelliarmus!“ křikl Draco. Lence z dlaně cosi vypadlo.
    „Vážně jdeš proti hůlce s kamenem?“ zasmál se nejistě. Ta holka ho mátla.
    „To není kámen, ale Cruxotoč. Užitečné udělátko. Jen mě zkus uřknout!“
    Pan Ollivander si povzdechl.
    Draco pokrčil rameny. "Crucio."

    Závěrečná poznámka: 

    Trochu vzdáleně předchází drabbleti Bůhvíproč. Dá-li Gloria, ještě se do sklepení vrátím.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Bůhvíproč

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 9 - Neznámé hranice.
    Odehrává se v průběhu Relikvií smrti.
    Draco/Luna, sklepení Malfoy Manoru.

    Drabble: 

    Některých pravidel se držíš s křečovitou silou tonoucího. Těch pár dosud nepřekonaných met celá léta snažně udržuješ na jakémsi zvráceném piedestalu - dobře na očích, ale mimo vlastní dosah. A tak snadno zapomínáš, jak blízko ve skutečnosti jsou.
    Najednou stojíš na druhém konci schodiště. Za ruku držíš Lenku. Napůl toužíš, aby pustila tvou dlaň, ale ona ji tiskne nazpátek a usmívá se. Na prchavý okamžik cítíš třepotavý pocit v útrobách.
    Zvedne k tobě velké oči. Bůhvíproč ti důvěřuje. Zatím netuší.
    Ten pohled v tobě probouzí pocit moci. Víš, jak málo stačí, abys jí ublížil.
    Netušíš však, jak daleko si troufneš zajít.

    Závěrečná poznámka: 

    To sklepení má takový potenciál! Měla bych se do něj někdy podívat na déle, než na sto slov.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Na otočku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: Obsahuje desátého Doctora, čísi břicho a velikonoční brutalitu.

    Drabble: 

    „Kde jsme? Můžu zůstat v malých černých?“ hulákala Donna z hlubin TARDIS.
    Doctor vykročil ze dveří a rozmáchl paže.
    „Toto je planeta Čchú. Odsud přišla druhá největší invaze na Zemi od dob Stonehenge.“
    Přistáli uprostřed roubené vesničky. Donna vykoukla právě včas, aby zahlédla vesničana s pařezem v náručí potácivě honit vřeštící vesničanku. Vzápětí se jiný, poněkud zmokle vypadající humanoid s velkým bříškem vybelhal zpoza chalupy. V náručí nesl strom a zpíval.
    Doctor zamyšleně rozsvítil sonický šroubovák.
    “Těžká intoxikace zkvašeným ovocem.“
    Donna vklouzla zpátky, než ji břicháč zahlédl.
    „Rychle pryč. Byla jsem na dovolené v Česku a vím, jak tohle skončí.“

  • Obrázek uživatele may fowl

    Artefakt

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Varování: Obsahuje lehké spoilery k nejnovější sérii!

    Drabble: 

    Doctor byl pryč a bylo to tak správně.
    Danny byl pryč a –
    Byl prostě pryč.
    Clara věřila, že smutek je lepší odtrpět o samotě. Být smutný kolektivně dávalo asi tolik smyslu jako míchat těsto několika vařečkami zároveň. Některé věci se sdílením jen komplikují.
    Mechanicky vyřizovala záležitosti, které nesnesly odkladu. Opravovala písemky. Jedla pizzu. Postarala se o malého nalezence z jiného světa – snad z Podsvětí – a doufala, že se jí časem vrátí příčetnost.
    Když už nikdo jiný.
    Dannyho nepřítomnost byla realita a před realitou vždycky utíkala napříč časoprostorem.
    Jenže najednou neměla ani časoprostor.
    Zůstaly jí jen artefakty.
    Jako lehce naskotlý přízvuk.

    Závěrečná poznámka: 

    Někteří lidé zůstanou s vámi už jen ve způsobu, jakým mluvíte...

  • Obrázek uživatele may fowl

    Výtah

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazují téma č. 1. - "Na vlastní nebezpečí."

    Drabble: 

    „To je v pořádku, klidně jdi domů,“ řekla a odvrátila se, aby jí neviděl do tváře.
    Táhlo na půlnoc, když nastoupila do výtahu. Kovové dveře se za ní konejšivě zavřely a stroj se s cukáním dal do pohybu. Jezdila nahoru a dolu, zas a znovu tiskla tlačítka. Po chvíli ztratila přehled, jestli právě jede do pětky, nebo do nuly; obraz blikajících číslic a vjem pohybu se rozpojily a přestaly dávat smysl.
    Trochu doufala, že se s ní výtah utrhne.
    Pokoušet se o sebevraždu tímto způsobem bylo zoufale málo nebezpečné. A přeci to bylo to nejdivočejší, čeho se té noci odvážila.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Mezi čísly

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Jí, aby si to fakt přečetla.
    A pro jistého chlapce, který přišel pro vafle a odešel s traumíčkem.

    Drabble: 

    Artemisův plán byl elegantní jako matematická rovnice. V teoretické rovině měl ošetřené všechny intervenující proměnné, byla to prostá statistika. A držel-li se čísel, docházel k překvapivým závěrům. Například, že existence Národa nebyla zdaleka tak nepravděpodobná, jako že by byl jeho otec stále naživu.
    Jak jinak porazit čísla, než pomocí čísel?
    Později si nespočetněkrát vyčítal naivní metodologickou chybu, jíž se dopustil. Celou dobu počítal s tím, že jeho proměnná může nabývat pouze dvou hodnot. Skřítkové existují, anebo neexistují.
    Příliš málo se zabýval tím, co čekalo mezi jedničkou a nulou.
    Třeba druh natolik lidský, že jej může zničit alkohol nebo Stockholmský syndrom.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Naposledy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Slash.

    Protože poslední příležitosti jsou ty chvíle, kdy nemáte co ztratit.

    Drabble: 

    Mezi Poberty platila nepsaná úplňková dohoda.
    Dohlédnou na Náměsíčníka. Vyplíží se za ním z hradu, počkají v chodbě, než se promění, a pak všichni společně vyrazí na lov.
    Ale nikdy se nebudou dívat, jak trpí.
    Dohodu porušili jen dvakrát.
    Poprvé, když pro pletky s Protivou dorazili do Chroptící chýše až nad ránem. Tehdy pravidlo nabylo platnosti.
    Podruhé byl Tichošlápek s Náměsíčníkem sám, druzí dva Pobertové skládali zkoušku z astronomie.
    Sirius se nebál, zato v Remusových očích bylo hrůzy dost za oba. Zbývalo pár minut.
    Byl to jejich poslední úplněk v Bradavicích.
    „Teď zavři oči.“
    Sirius uposlechl.
    Potom ho Remus políbil.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Předpůlnoční

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 7 - Hlavně klid.

    Drabble: 

    Visím na rukojeti sedačky a potácím se tramvají po městě. Vše potřebné se mi vejde do náruče: tabulka čokolády, bichle plná sexy obrázků mozků, balení toaletního papíru. Vlasy mi dramaticky vlají kolem obličeje. Baví je to.
    Zbývá několik hodin do půlnočního deadlinu a já mám hotových 28% textu. Půlnoční deadliny jsou super, protože se vždy ochotně nabídnou jako záminka k nugátové čokoládě. Ne že by nugátová čokoláda potřebovala mnoho záminek.
    ‚OKAMŽITĚ SE UKLIDNI!‘ stojí na sloupu mostu. Zaculím se.
    Hodinky nechám na zápěstí sklouznout tak, abych neviděla na ciferník. S čokoládou na jazyku líně rozvažuji o životě, vesmíru a vůbec.

    Závěrečná poznámka: 

    Takže proletos konečná. Uteklo to šíleně, ale stihla jsem plánovanou půlku, všem ostatním půlnočním deadlinům navzdory. Jaké blaho! ^_^
    Byla to super jízda. Děkuji moc vám všem - organizátorkám (přidávám se k ódám na práci, kterou vás to stálo!), spolubojovníkům (jak starým známým, tak novým objevům i spřízněným duším) i čtenářům (hlavně vám třem, Vesmíre ;) ) - na vás všech DMD koneckonců stojí. Jupí, teď se zase můžu jedenáct měsíců těšit na další ročník! ^_^
    Allons-y, poroučím se!

  • Obrázek uživatele may fowl

    Dopis domů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ahoj mami a tati,
    Děkuji za sovu! Omlouvám se, jestli odpověď dorazí pozdě, ale ta trubka Pušťátko se při přistání málem utopilo v dýňovém džusu.
    Jak už jste tedy slyšeli od Jamese – Moudrý klobouk mě zařadil trochu jinam, než jsem čekal. První dojmy ale zatím jsou – úžasné. Už jen proto, že jsem konečně v Bradavicích. Jsem taky rád, že James kecal o vstupní zkoušce bombami hnojůvkami.
    Ve vlaku jsem potkal pár zajímavých lidí. Jeden kluk (bohužel jsem zapomněl jeho jméno, moc ho zamumlal) mi půjčil svoji úžasnou Metafyziku metamorfózy!
    Musím běžet, letí sem Protiva. Ještě napíšu.
    Pac a pusu,
    Albus

  • Obrázek uživatele may fowl

    Nedovřeno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někteří přátelé jsou jako živelná katastrofa. Vtrhnou nepozváni, dovlečeni přírodními zákony, které až dosud hrály ve tvůj prospěch. Vyrůstali na stejném hřišti, z bezpečné vzdálenosti tě viděli růst a blbnout, až pak jednoho dne zjistíš, že se bůhvíjak dostali až příliš hluboko pod kůži.
    Vyděsí tě to. Právem. Protože je jisté, že jednou začnou kopat kolem sebe a to ty nemusíš ustát. A oni nastokrát vyrvou tvoje útroby a poskládají je zpátky dovnitř, celé nakřivo. Ustojíš to.
    Potom odejdou. Náhle, nenápadně. Bez tečky.
    Někteří přátelé za sebou neumí zavírat dveře. Marně čekáš epilog – za poslední stránkou tohohle příběhu není nic.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Uvnitř

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A ještě jednou, bez nároku na bod. Vytlačuji noční můru noční můrou (fujky statistika).

    Drabble: 

    Pozoruje svoje ruce, jak opakují stokrát ohranou sérii pohybů. Dívá se na stíny, které jí kloužou po zápěstí, na husí kůži na svém nadloktí. Je to jako v kině a ona usilovně zatíná prsty do opěradla sedačky, která není.
    Bude to dobrý, uvidíš.
    A pořád zrychluje. Hlavou jí prokmitnou alternativy, skoro si je nestačí uvědomit. Násilím se zatlačí do pozice diváka. Nesmí myslet, nedokáže myslet.
    Bude to dobrý pospěš si Sněz mě Utržená ze řetězu neschopná pohnout se zastavit Zase tady zase uvnitř Nejsem v pořádku nikdy nebudu nemysli bude to dobrý Polykej.
    Rozechvělýma rukama roztrhne další balení. Nedokáže přestat.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Morfium málo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeden čas jsem žil v britském drogovém doupěti. Netuším, jaký měli matroš, ale potlačil všechny moje choutky a nahradil je nutkavými halucinacemi o trolech a létání.
    Představoval jsem se pod různými jmény, ale oni mi zatvrzele říkali Cede. Fajn časy, dokud mě jeden prcek nešťouchnul větví do oka.
    Návrat domů a do reality byl tvrdý jako svaly na mém břiše.
    Nasadil jsem morfium a imidž. To mi prospělo.
    Pak přišlo jídlo. Sice hodně vzdychalo, olizovalo si rty a mávalo vlasy, ale jídlo. Sakra jídlo. Když mluvila, znělo to jako „Sněz mě. Snězměéé snězmě sněz, ham?“
    Že já ji radši nesežral.

    Závěrečná poznámka: 

    Podobných storek už tu bylo dost, snad jsem žádnou nevykradla.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Vosvícenej

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 25 - Volání přírody.

    Drabble: 

    Hodně lidí se diví, že sedim tady na tý lavičce, a myslej si, že jsem reklama na Forresta nebo tak. Ale může za to máma.
    Máma vždycky hodně mlela. Že prej jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, čí chleba žeru, tomu mám zpívat písničku, a boží mlejny že prej taky hodně melou.
    Tak jsem to zkusil, když jsme se tuhle s Miluškou zlili na chalupě. Jdu na kraj lesa, zakoukám se do něj a zařvu: „Lese, ty vole!“
    Ale ten les zařve nazpátek: „Petře, ty krávo!“
    Tak teď bojuju za práva rostlin. Vegetriánů je jak blech.

    Závěrečná poznámka: 

    Les, co řve nazpět, byl tak neodbytnou představou, že si vysloužil tento počin.

  • Obrázek uživatele may fowl

    Počátek Pobertů v Bradavicích

    Fandom: 
    Drabble: 

    Toho rána si na ně Filch počíhal ve vstupní síni.
    „Jste v průšvihu.“
    Sirius stihl protočit panenky, než jej i Jamese školník popadl za límce a odvlekl pryč.
    „Myslíš, že přišel na tu paruku?“ sykl James cestou.
    „Spíš na tu kočičí past,“ mínil Sirius.
    Oba však zaskočilo, když zastavili před knihovnou.
    „Tak proto past ztroskotala,“ vydechl James.
    „Je mi jasné, že v tom máte prsty,“ prskal Filch. „Sundejte ji!“
    „Netušíme jak,“ řekl Sirius a fascinovaně hleděl na levitující kočku. „Vznášecí kouzlo zatím zvládl jen…“
    Z knihovny vyšel Remus. Tvářil se nevinně.
    „Promiňte, pane Filchi. Strčila čumák do cesty mému zaklínadlu.“

Stránky

-A A +A