Milý Dvanácteráku,
říkal jsem si, že bych Ti měl konečně napsat. Škoda, že jsem to neudělal, dokud jsi byl na dolet sovy.
Asi ještě úplně nechápu, co se stalo. Když jsem přišel do Gordikova dolu, těla byla uklizená, a v sutinách jsem jen těžko poznával váš obývací pokoj ---
Vždycky, když Ti někdo umře, odumře taky kus Tvého života. Uzavře se kapitola, definitivně a nezvratně, a Ty se nemůžeš vrátit a tu kapitolu přepsat.
Pro mě jsi byl docela dlouhý kus života.
Nevím, jestli chci být dospělý ve světě, ve kterém už spolu nemůžeme zkoušet utrhnout úplněk z nebe...
Tvůj Náměsíčník