Moje články

Občas mu to divadýlko kapku ujelo. Ale museli byste ho znát stejně dlouho jako Galen, abyste to postřehli. Přesněji, abyste dokázali zahlédnout toho dřívějšího, opravdového Orsona. Neřízenou střelu s intelektem jako břitva, promyšleně ukrytou pod vizuálem okouzlujícího idiota. Stačilo se ocitnout beze svědků a Galen ho zase viděl - rozesmátýho magora v brentaalským tričku s dírou pod lopatkou. Orsona, co se zhulený vloupává do univerzitních laborek a krade náhradní díly ke svým Vážkám. Orsona, co tančí, zpívá a chlastá. Co se nepotřebuje učit na zkoušky a spí s kýmkoli, bez ohledu na pohlaví.
Legendárního Orsona.
Něco, co Impérium nikdy úplně nevykoření.

To je v hajzlu, tohleto. Udělala to zas. A to jsem řval, ať se na to vykašle, že jsem úplně neškodnej! Zkoušel jsem volat na jejího spolubydlícího, ale ten, když už si mě všiml, akorát zblednul a vyběhnul schodiště jako Zátopek zamlada. Pak nahoře někdo rozsvítil a přišla ona. Se ZAVAŘOVAČKOU, chápete to?
"Sorry," řekla, "jsi hezkej, ale opravdu tu nemůžeš zůstat."
A vysypala mě za zídku do Stromovky. Víte, kolik času mi zabralo, najít ten správnej barák?
Ale nevadí. Náš druh se s vámi snaží navázat kontakt už celý věky. A já to nevzdám. To bych byl houby pokoutník.

From: Dir. Orson Krennic
To: Dr. Galen Erso

Přerušené dodávky dílů kvůli blbý ofenzívě? A? Zítra je máš. Protože, hádej co - máme ARMÁDU!

From: Dr. Galen Erso
To: Dir. Orson Krennic

Inspekce, sklerotiku.
Příští týden.
Wilhuff osobně.
Nic?

From: Dir. Orson Krennic
To: Dr. Galen Erso

No jo, furt! Nikdo snad nečeká, že něco takovýho dokončíme v termínu. Klídek.

From: Dr. Galen Erso
To: Dir. Orson Krennic

Jsi bipolární magor bez pudu sebezáchovy, ale znám tě dvacet let, tak co se ještě divím. Gin?

Orson odeslal odpověď a zívl. Vždycky miloval termíny. Hlavně ten krásný vžumivý zvuk, když ho míjejí...

Vlastně to celé byla tak hloupá náhoda! Když vyšla na mýtinu, ten snaživý blbec už tam stál a projevoval podezřelý zájem o obsah jejího košíčku. Ještě to celé pokazí, pomyslela si znepokojeně Kuncová a přešlápla, protože ty křápy na nohou dřely jako čert.
"Jen pár bylinek, panáčku," zakrákorala medově.
"Á, lopucha," zaradoval se, "a celá popsaná neviditelným písmem, vida, vida..."
Vturánu se tam objevili četníci, otrhali jí falešné bradavice a spiknutí šlo do kopru.
"Nebojte, Kuncová," volal za ní ten trouba, "Napíšu o vás hru!"
No co, povzdechla si agentka. Změna je život. Hajnýmu holt napíše, že je na malinách.

Občas musíš být neviditelnej, vysvětloval mu předchozího večera Sergej. Zaplať ještě jednu rundu a naučím tě to.
Pan Antonín se instinktivně přikrčil, neboť ta skupinka ve vestibulu doopravdy stála - podezřelá trojice, připomínající hladové trolly. Tudy neprojde. Jak že to ten praštěný ukrajinský alchymista říkal?
Třikrát plivnout přes levé rameno.
Levou ruku do pravé kapsy.
Vyslovit - nahlas - pyzděc konkrétný!
(Výborně, teď už na něj zírali všichni.)
"Revize jízdenek," zahučel troll. Pan Antonín ustrnul, ale revizor vlastně zíral skrze něj, přímo na turistu za ním... Stejně jako všichni ostatní. K neuvěření.
Do vichrných útrob Vltavské přímo vtančil. V davu a dokonale sám.

Snad pomiliontý si říkal, proč vždycky on. Jak seděl na větvi obkročmo - a nepříjemně si tím utiskoval rodinné klenoty - sice nadával, ale stejně držel pravidlo Tří opěrných bodů.
"Šmarjá, vopatrně!" volala stařenka hluboko pod ním. Natáhl ruku v rukavici. Právě včas.
Ten malý zrzavý idiot to pravidlo právě dodržovat přestal. Zatáhl drápy a sjel mu z větve rovnou do dlaně. Ani nemrkl. Dokonce - pánbu je netrestej - začal příst.
"Nelez nahoru, když to neumíš, vole," řekl mu tiše.
Nikdy by to nepřiznal, ale tyhle chvíle byly důvodem, proč vstal, když šéf hasičů zahlásil: "Kočka na stromě, na Budějárně. Nehlaste se všichni."

Není těžké je oblbnout, věděla. Prostě mají v hlavě nějakej obrázek a ten musíte udržet za každou cenu. Chce to praxi.
Hlavně se nerozbulet, páč plakat u doktora, to dělají akorát děcka a senilové. Zas to nepřehnat.
"Mno," řekl doktor Šebek a prozkoumal snímek proti světlu. "Jednoduchá zlomenina zápěstí, dva měsíce a budete zas fit."
"To ty pitomý schody," zaskuhrala.
Měl pěkný svalnatý předloktí, to měla ráda. Byla by ho laškovně štípla, jenomže to by ten obrázek rozbila. Křehká stařenka. Takže kuš, babo!
"Opatrujte se, je vám osmdesát!"
Slíbila mu to. Sobě slíbila, že příště ten pitomej skejt uřídí líp.

Neexistuje nic lepšího, než vzbudit se takhle překotně. Za tmy. Pánbu mu pomoz, už to dělal zas. Vždycky to bylo stejný. Divné záškuby ve svalech. Trnutí v břiše. Pak, když nic z toho nezabralo, chladný úponek, co mu přejel po uchu.
Vztekle zafuněl, posadil se a stáhl ze sebe pokrývku.
"Máme nějakou dohodu, sakrapes!"
HLAD.
"Velký kulový. Jsou dvě ráno. Drž zobák a spi."
KUCHYNĚ, EDDIEEE. LEDNIČKA.
"Nic takovýho, hele. JÁ hlad nemám."
V žaludku významně zakručelo. Bolelo to.
SSSTEJK.
Eddie Brock se s povzdechem vyhrabal na nohy.
Někdy toho vesmírnýho vola, co se stal jeho neoddělitelnou součástí, fakticky nesnášel.

Velká černohlavá to plánovala dlouho. Počasí stálo za prd - to tady na pastvinách ostatně vždycky - ale na to si jeden zvykne. Daleko horší byla ta nuda. Ostatním ovcím to zjevně nevadilo. Klíďo píďo dál žvýkaly trávu, déšť nedéšť. Nechápala, jak dokáží celý den stát jako náhodný seskupení nějaký mastný oblačnosti a házet čelistí sem a tam.
Ovce.
Bééé.
Právě proto drcla zadkem do ohrady a metelila pryč. Věrný ovčák, nejinteligentnější tvor široko daleko, jí radostně pádil po boku.
Byli tým. A měli misi.
První Akční Výpravu Ovce Unuděné Komfortem.
Zkráceně P.A.V.O.U.K. To se pamatuje líp.

Jsem celebrita, víte? Mám portrét v kavárně Slavia. Sedím na něm na stole, skláním se k dalšímu intoxikovanému nebožákovi a samozřejmě přitom vypadám úžasně, zatímco kousek od nás nevhodně očumuje jakýsi pingl a nemá ani dost slušnosti, aby nám dopřál kapku soukromí.
Svět už není co býval.
Mnohem víc smradu.
Mnohem méně intoxikace.
Ovšem pozor - nemluvím o obyčejné otravě. Otrávit se totiž můžete kdejakým bejlím a maximálně se poblijete. Jen thujon vás ale přiměje, aby váš mozek vzplál a začal produkovat umělecká díla. Jen opravdový pelyněk zařídí, abych přišla blíž. A pište si, že na dvousetletou stařenku vážně nevypadám nejhůř.

Sestra táhla šestou noční službu a zrovna se zaobírala myšlenkou na dávku kofeinu nitrožilně, když ten chlap vpadl do vestibulu a opřel se u ambulance o zvonek. Mátožně zvedla sluchátko.
"Pohotovost, co jé?" zavrčela vraždychtivě.
"Chhhhh..."
"Vás vůbec neslyšim, NAHLAS!"
Nic.
Rozrazila dveře.
Pacient ležel na podlaze, košili na cáry, krve jak z vola. To už vytáčela další číslo.
"Pane doktore? Jo, Jaruš. Asi tu máme napadení... tygrem, nebo co."
O kus dál, na starém sídlišti, se kocourek Čitu spokojeně stočil do klubíčka. Přes balkon už sem nikdy nikdo nepoleze. Výhružky jsou pro zbabělce a psy. ON vždycky bojuje naostro.

Ach, taková dokonalost! Stačí zvednout obočí a našpulit pusu. Ne moc, aby lidi nechytli nějaký... no, víte - nějaký hloupý myšlenky o homosexualismu. Opravdu, ale opravdu nemají ponětí, jak je těžké být inteligentní a krásný současně. Bude muset trénovat. Aby ho poslouchali. Už teď si dělal poznámky a předčítal si je před zrcadlem. To ho dost bavilo. Cítil se přitom jako... no, skoro jako prezident. Což by bylo ideální, pak by ho poslouchat museli! Prezidenti dostávají dárky. Drahá pera, a tak.
"Venoušku," zamračila se paní Klausová a odstrčila láhev limonády. "Nezírej a jez!"
Je těžké být dokonalý, když je vám deset.

"Už zase, co?"
"Jo, Pepo. Zas."
"A furt?"
"No jo. Furt."
"Ten pitomej duben," zabručel školník a zamkl byt, aby manželku následoval do druhého patra. Celé gymnázium bylo temné a přízračně tiché, až na jednu jedinou třídu. Přesně tu, kterou oba čekali.
Ten zatracený křeček pořád běžel, dynamko vrčelo a žárovka, připojená k jeho kolečku, ozařovala liduprázdnou třídu jako předměstí Las Vegas.
Ještě chvíli koukal a vrtěl hlavou, pak s rezignovaným povzdechem jemně uložil zvířátko do kapsy. Usnulo prakticky okamžitě.
Nemůže fyzikáře zabít, uvědomil si smutně. Studenti ho milujou. Ale zámek na dveřích biologickejch laborek, ten už fakt radši vymění.