Moje články

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Velký lov

    Na parkovišti pod lesem stojí obvyklá skupinka. Pán v mikině s kapucí, co si obvykle držívá odstup, ale byl to vlastně on, kdo je zavolal. Paní - nejspíš jeho manželka - v teplákovce celé od bláta. Vypadá úplně obyčejně, ale máte vidět, jak se vrhne do boje, když jde o odchyt. Kapánek totiž klame tělem. Zatímco sem jeli, stačila odvést domů své dva hafany, a celou dobu v dešti a blátě pomáhala. Bohužel marně.
    Krátkovlasá holka za volantem zaparkuje a ta druhá - hubená, celá v růžovém a s nádherným hárem jako z Tizianovejch obrazů, vystřelí ven a řítí se rovnou ke skupince.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Až na dřeň

    Ten kopeček od Faustova domu nebyl velkej, ale klukům se táhl jako horkem rozteklá žvejka. Nikomu z nich se TAM nechtělo.
    Protože tohle bylo fakt děsivé.
    Mnohem děsivější než stará dobrá Přístavní čtvrť. Tohleto totiž bolelo. Bolelo vidět, jak je Michal, ke kterému takovou dobu vzhlíželi jako k největšímu frajerovi ze všech, ve skutečnosti zranitelnej.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Jak je vzbudit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji Téma 5. - Probuď se!

    Drabble: 

    I ti nejpomalejší z nás už jistě vědí, že není dobrý nápad dvounožce upozorňovat, že máme navrch. Konečně, jsou docela přizpůsobiví. A je tu taky ta šikovná věcička, protistojný palec. MY ho nemáme. A víme, jak skvěle se hodí na otevírání kapsiček a otáčení uzávěru na lahvi s oliváčem, (který mám rád, zapište do záznamu.)
    Dnes si ukážeme, jak Člověka vzbudit.
    Vyskočíme na postel. Zíráme. Přiložíme tlapku. BEZ drápů, Čitu!
    Mňoukneme.
    Když je ke skříni s jídlem nevyžene ani to, je tu ještě způsob, řekněme trochu... periferní, ale spolehlivý.
    Vykadíte se. A NEZAHRABETE to.
    Ujišťuji vás, že to zabere vždycky.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Kousek cizího světa

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji Téma 25. - Zadek sedí.
    P.S.: Já se z vás letos picnu, fakt.:D

    Drabble: 

    Příboj občas přinese podivný věci, ale tahle byla nejdivnější. Jak se tak pohupovala na vlnách, připomínala dřevěnou destičku, ale pak se rozpadla na tenké listy. Chňapla jsem po ní jako barakuda.
    Byly tam obrázky - ženy - podivně oblečené. Ale nejdivnější byla jejich těla, hubená, jako by hada někdo rozštípl vedví. Žádný zadek. Chápete to?
    Jak ty ženy chodí?
    Čím, u Velkého Tlustého Hehe, vyvažují kánoi, aby se nepřekotila? Každý přece ví, že když Hehe tvořil ženu, nabral pořádné hrsti jílu a PLESK! Ani trochu nešetřil.
    A vůbec. Moje máma se jmenuje Zadek Sedí a já tohle jméno zdědím, až dorostu.
    Doufejme.

    Závěrečná poznámka: 

    Ideál krásy holt máme každý jinde. A je to tak nejlepší.:)

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Nezapomenout

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tohle se stalo. A fakt na to nezapomenu.

    Drabble: 

    Dokonce i kopie fotek vypadají zaprášeně. Paní se křehkou rukou opírá o pult a druhou rozkládá brýle. Pro jistotu sáhnu dozadu a přistrčím židličku.
    Listuje pomalu, oči, zmatnělé zákalem, nezaostřují. Bohužel jí nemůžu nabídnout lupu - na podobný sortiment je Heidino knihupectví moc malé.
    "Tahleta," ukáže stařenka. "Hned na kraji, vidíte? To je Iva. Byly jsme jako sestry." Ještě chviličku se dívá, na rtech úsměv, pak publikaci o Osvětimi zavře. "To jsem chtěla vidět. Děkuji vám."
    Někdo mou pusou odpoví Nashledanou. Odtrhne oči od hubeného zápěstí. Od čísla, co tam bylo vytetovaný. Jakmile odejde, zvládnu jen dvě věci.
    Brečet.
    A nezapomenout.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Prostě to řekni.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Všem kamarádům, kteří to řekli. (A nevykrosili si pak kotník jako já.)

    Drabble: 

    Podstatný je říct NE. A vybrat si tu nejvhodnější chvílí. (Dobře, asi neexistuje žádná nejvhodnější, ale i tak - časem se můžete utěšovat, že jste se přinejmenším snažili.)
    "Tati?"
    "Hm."
    "Hele, víš, jak jsem teďka udělal ty zkoušky na akademii?"
    "Hele, jestli ze mě chceš vyrazit prachy na prázdniny, máš smůlu, mladej."
    "Ale ne, jenom... Ona to vlastně nebyla obchodní akademie."
    "Cože?"
    "Teda, klid - na obchodku jsem se dostal taky."
    "V čem je problém?"
    "Taky jsem se dostal na taneční konzervatoř. Berou deset lidí z šedesáti. Ehm."
    "Ty tu obchodku..."
    Vidíte? TEĎ to můžete říct. Pak záleží, jak rychle umíte zdrhat.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Ráj

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Naprosto ideální stav věci.

    Drabble: 

    Kap kap, pleskají kapky deště o dno plechové vany. Když vydrží lejt dost dlouho, brzy se naplní. Teda, aspoň do poloviny. Když se přikryje černou plachtou, slunce ohřeje vodu a člověk se pohodlně vykoupe. Přitom si přečte noviny. Týden staré, ale nevadí. Špatným zprávám čas otupí hrany a dobré člověka potěší.
    Šplouch, chodidlo se zanoří, a s ním i zbytek těla. Je velké. Chlupaté. Jeho majiteli je to šumák. Už dlouho.
    Z vany je výhled na palouk. Kolkolem se rozkládají šumavské hvozdy. V křovinách souloží ježci. Liška si líně vykusuje blechu na zádech.
    Žádný hluk.
    Žádná civilizace.
    Žádné připojení.
    Ráj.

    Závěrečná poznámka: 

    Volně inspirováno skvělou knihou Raději zešílet v divočině. Vřele doporučuji.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Pro případ krize

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Každopádně, zdravím do Tachau! <3

    Drabble: 

    Za prvé: NEDĚLEJTE prudké pohyby. Ve chvíli, kdy vám kůží projíždí drápy, je to těžké. Kapka krve vás nezabije, prokousnutá krční tepna ano. I když jste se lekli, prostě to nedělejte.
    Za druhé: NEZVYŠUJTE HLAS. Tím situaci akorát zhoršíte. Naopak - přísluší se hovořiti konejšivým tónem. Nejste kořist. Jste policejní vyjednavač, uklidňujete teroristu. Ozbrojeného.
    Za třetí: Sledujte řeč těla. Má rovná záda? Jeho ocásek nepřipomíná kartáč na lahve, ale hada jako vždycky? Dobrá práce!
    Za čtvrté: Démon, co vás držel v šachu u sušáku, je jenom čtyřkilový kocourek. Za pět minut si zas bude mírumilovně hrát s těstovinou. Neberte to osobně.

    Závěrečná poznámka: 

    P.S.: Miluju tě, Čitíčku. Koneckonců jsem ti dala tu špagetu. A krabici od bubnu.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Rovnou dolů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když já mám tak ráda dobrý konce...

    Drabble: 

    Když se dostavil Smrť - jedna z posledních jistot - věděl, že je v hajzlu. Nicméně přece jenom zkusil svůj nejosvědčenější způsob odvádění pozornosti a zmínil jméno svého nezarytějšího oponenta. Smrť se nenechal zmást. Ujistil ho, že tímto druhem sov se nezabývá. A vyrazili.
    Jak se dalo čekat, Nebeská brána byla zamčená. Frčel rovnou dolů.
    "Agent Bureš?" zeptal se tlustý rarach.
    "Ne!" odmítl automaticky. Než ale stačil dodat Kampáň, vykoukl z ohnivého kruhu čert hubený.
    "Nepovídejte," protáhl hlasem zlého auditora, "A kolikpak jste letos odvedl na daních, co?"
    "Všeci kradnů," obořil se na něj. Sám ale cítil, že už to nemá šťávu.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Kindrštůbe

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No, zkrátka... Díky, prababičko Kozánková. Budeš dnes hvězda.

    Drabble: 

    Jestli existuje něco jako sudetsko/severočeskej slang, ona ho ovládala. V časech okupace, bývala pradlenou a nemazala se s tím. Stejně jako s češtinou. Na mě pak bylo vysvětlit ostatním, co tím ta hrbatá stará ženská myslela. Její slova byla zvukomalebná a to, že se neříkají, mi bylo vysvětleno až soudružkou učitelkou.
    Díky prababičce si dovedu představit, co znamená, když se řekne: "Umej si fůtny a orvašle." Jak vypadá, když se něco "blejská jak psí šourek." Také vysvětlila, kdo jsou "zaprcatělí vohrndírové, co nemaj kindrštůbe." (Komunisti.) "Ale ve škole to neřikej," dodala alibisticky.
    Něco mi říká, že dnešek by si užila.

    Závěrečná poznámka: 

    Tato dáma, celou rodinou a především dědou (svým synem, který měl domek hned vedle toho jejího), přezdívaná Babka Chňapka, byla fakt neuvěřitelná. Doufám, že budu mít do konce DmD příležitost napsat o bojovce, kterou navzdory pokročilému věku a mírné senilitě s dědou vedla. V časech, kdy moje máma táhla dlouhé služby u telegrafu, mne prakticky vychovávala. Takže, vykazuji-li stopy nějakého divného/černého/ absurdního smyslu pro humor, je to její zásluha.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Celá po něm

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já vím, no. Ale hádejte, kdo jediný se mi pokaždé vybaví.

    Nahrazuji téma 15. - Dcera svého otce.

    Drabble: 

    Kapradí jí sahalo po ramena, bunkr byl téměř neviditelný. Nebyla tu devět let. Život v osadě Ewoků zatím běžel dál. Válka uvízla v příbězích u kmenových ohňů, Leia se ale nemohla zbavit dojmu, že se smrtí Velkého Chirpy zapomenou. Stromy rostou dál, válka neválka.
    Luke se sem vracíval pravidelně, už sedět u památníku a meditovat mu pomáhalo, ale ona měla pochybnosti.
    Potřebovala s ním mluvit. O strachu. O pochybách. O Benovi. O tom, jak ji Han obvinil, že je ÚPLNĚ CELÁ PO NĚM...
    Což, uchechtla se v duchu, může být pravda.
    Odhrnula listí z otcova náhrobku a konečně se posadila.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    To, co zbylo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes trochu morbidně, ale za to může ten dokument, co mi právě vyskočil ve feedu - potažmo tedy National Geographic. Díky, hoši, to zas budou sny...:D

    Drabble: 

    Je to tiché místo. Hayano ho zná nazpaměť. Ví, kterým křoviskům se vyhnout a na kterých kmenech jsou přivázané provázky. Ruce v bílých rukavicích nezatápou, prsty se stále dotýkají lanka jako zábradlí nad útesem. Pozornýma očima pročítá červené písmo na dřevěných cedulkách a věnuje myšlenku těm, kteří je psali. Pátrá v hluboké zeleni po tom, co zbylo, hledá záblesky jiných barev, drobné nesrovnalosti ve stínech. Stopy jsou všude.
    Láhev se zbytkem tlející vody.
    Pouzdro na brýle, prázdné.
    Omšelý stan, který už nemá komu poskytovat útočiště.
    Hayano nad ním mlčky postojí, zatímco v korunách zpívají ptáci.
    Les Aokigahara se začíná probouzet.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud vás zajímá, co je to za místo a kdo je ten pán, jeho dokument je zde: https://youtu.be/4FDSdg09df8

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Optimismus, nebo něco takového

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Návrat Jediho. Netřeba nic dodávat. Snad jen - díky za inspiraci k této bjb, Velký šéfe.

    Drabble: 

    Mimochodem, jsem mrtvý. Skvělá zpráva je, že Palpatin taky. Zatímco pohřební hranice dohořívá a kapradinové pivo teče proudem, na orbitě dohasíná ještě jeden ohňostroj. Působivě velký. Trosky naší stanice. Čtyři roky práce, investic a řevu na podřízené.
    Chápete to? Puff. Ve vteřině.
    Jak velký idiot (nebo optimista) si po tom všem usmyslí postavit TŘETÍ zatracenou Death Star? Vidět nás tu teď Tarkin, stříkne si smíchy. Vždycky měl slabost pro dobré konce. Já taky.
    Můj syn nemá ani škrábnutí. Moje dcera se opíjí s vesmírným pašerákem. A já tu zkouším být optimista. Kupodivu to není těžké. Protože - hádejte co? - jsem mrtvý.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Skopové

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Za tohle téma může kdo, děcka? :D

    Drabble: 

    Tohleto chtělo perfektní souhru. Nad šťavnatými důlinami hvízdal vítr, pohrával si s okrajem Robova kiltu a maně mu tím připomínal, kdo je tu šéf. Právě zaznamenal, jak se jeden z fíglů oddělil od skupiny a plíží se na opačnou stranu útesu. Poťapanej Vilík, kdo jiný.
    Zvíře balancovalo na okraji. Vypadalo prastaře. Smradlavě. Rozhodně bezprizorně. Právě si povšimlo lovců a sklonilo hlavu, opatřenou tím nejpůsobivějším párem zakroucených rohů. Jmenovalo se Angus, Nejvzteklejší Beran Široko Daleko, ale slyšelo i na Ty Hajzle. Rozšířilo nozdry.
    O zlomek vteřiny později se jeho svět roztočil a zaplnil řevem. Radostným řevem Fíglů, kteří dnes povečeří skopové.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Takový terno!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nešlo to jinak.

    Drabble: 

    Jakmile otevřel oči, kocovina do něj narazila jako vlak. Byla monumentální - taková, co vám prosolí játra, odšťavní mozek a plivne vám do ksichtu. Zasténal a opatrně ohledal tělesnou schránku. Vyjímečně svou vlastní. Měl naražený bok. Někde na něj musel upadnout mamut. Spíš v tom hrála roli sklenička.
    ("Z Moravy, vod tetičky Boženy!")
    Láhev. A - panebože! - lezení po žebříku...
    Vedle gauče stál modrý kýbl. Naštěstí. V hlavě se začínalo rozsvěcet.
    "Ty, Maruš, a nejsem pro ni moc starej?"
    "Ty!? Starej? V nejlepších letech! Inteligentní krasavec! Si vem - taková bláznivá holka a DOKTOR, takový terno!"
    Mudr. Karel Kroupa pochopil.
    Bude se ženit.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejlepší guilty pleasure ever! :D A kdo říká že ne, ten se kouká dodneška!

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Poslední šance

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes BjB, únava je silnější než já. Každopádně ale - věnováno ségře, protože tohle je o ní.:D

    Drabble: 

    Ona je nenáviděla. Fakt strašlivě moc. Vlastně byla přesvědčená, že ony ji musí nenávidět také - jinak by se neměnívaly v neprostupné chroští, které ji a babičku Evu
    pokaždé stálo dvacet minut řevu a námahou ohýbaného hřebene. Ale nejstrašnější byly ty pohledy ostatních. A ty kecy!
    "Ty jsi úplná princezna! Koukněte se na ty lokýnky..."
    Nechtěla být princezna. Chtěla se dál úplně klidně plácat v blátě, lítat po zahradě a barvit si kolena tepláků nazeleno. Prostě žít jako normální člověk, kruci.
    Proto teď seděla na rumišti, trhala bodláčí a lopuchové kuličky a pečlivě si je zamotávala do vlasů.
    Štěstí přeje připravenejm.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Muzeum

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    KTEREJ HAD poslal to téma? :D Přiznejte se!

    Drabble: 

    "Haló? Je tam někdo?"
    Kužel baterky olízl zaprášené sklo. Uvnitř se nepohne ani myš. Teda, skoro.

    Do muzea jsem chodíval s tátou, zíral do dioramat a představoval si, že tu tajně zůstanu přes noc. No, dočkal jsem se.
    Ve dne student zoologie, v noci hlídač.
    Když mi pan Barrymore předával klíče, zamumlal: "Prosím vás, nechte ho tančit."
    Myslel jsem si, že starý pán mluví z cesty. Tenkrát.

    Přední dvířka vitríny povolí, věcička přihopká blíž. Zbývá z ní dokonale vybělená kostra, ale chodbou, zalitou měsíčním světlem, se pohybuje s grácií. Tančí. Možná halucinuju, ale tenhle mrtvý tučňák je fakt dobře naložený.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Pod hladinou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jeden Jakub pro Ryu. (A jo, já na tom makám.;)

    Drabble: 

    Jestli tam něco žije? U dna?
    Můj děda se stará o Vltavu odjakživa, oproti němu jsem skoro suchozemec. Náplava z Kunratickýho rybníka. Ale jo, pár věcí už jsem tu viděl. Jsou části řeky, kde bych vám neradil namočit palec u nohy - a rozhodně ne kvůli znečištění.
    Ale to poznáte. Zkuste to jako já - sedněte si na Náplavku a pozorujte hladinu. Když se budete dívat dost dlouho, voda se s váma podělí. Všimnete si jich. Štik v brnění z rybářskejch háčků, a starejch jako řeka sama.
    O svatojánský noci vám zamává nějaká rusalka. Pohádky? Možná.
    Podržíte mi pivo? Dík. Začínám schnout.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Ve tmě tmoucí

    Úvodní poznámka: 

    Pardon.

    Drabble: 

    Průvodce: ... nejstarším jeskynním systémem vůbec. Dvaadevadesát metrů do hloubky a kilometry chodeb, vedoucích všemi směry. Držte se pohromadě.

    (Rezonující kroky na roštovém chodníčku. Šustění šusťákovek. Vzdálené kap kap ze stropu.)

    Výletník: Vole, tady je kosa... Máňo, máš placatku?

    (Intenzivnější šustění, cvak a glo glo glo.)

    Chlapeček: (pronikavě): Tatí! Vona mě strká! Ať mě nestrká!

    Průvodce: (horko těžko ovládaným hlasem): A prý tu žije příšera, která se specializuje na zlobivé děti.

    Chlapeček: (ještě hlasitěji): Tatííí, kde mám transformera?

    Průvodce: (rezignovaně): teď zhasnu a ukážu vám opravdovou tmu!

    (Cvak. Čenichání. Dus, dus, úprk provázený šustěním šusťákovky.)

    Chlapeček: Tatííí!

    Výletník: (konečně zaujatý): Mirečku?

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Zlaťák

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Moje oblíbená.
    Nahrazuji téma 14. - Pekelný zákazník.

    Drabble: 

    Na tom klukovi se mi něco nezdálo. Hnedle jak vešel, na sál padl stín. Takovej zagroškudla to byl, vyzáblý tváře, kudrnatej. Nejsem dnešní - takovýho se raděj zeptáte, jestli má čím zaplatit.
    Vytáhl zlaťák. Opravdickej zlaťák, jakože tu stojím před váma. Kousnu do něj - sichr je sichr, - a pak to začne lítat. Hned před ním přistál půllitr vorosenýho. A teď se podržte - von se vám bál napít, že prej nemůže! Tak to teda né, povídám - aspoň vochutnat. A vochutnat, to znamená vypít!
    Když přišli verbíři, podepsal jim to ouplně sám.
    Teď jen, jak se zbavit těch divnejch myšlenek na Čertovu skálu...

    Závěrečná poznámka: 

    Ta naše hospoda
    od zdola odspoda,
    to je pěkný zařízení
    Polívka hřeje se,
    hostinskej směje se,
    že mu pívo dobře pění.

    Pamatujete?:D Děkuju Ondrovi Vetchému a Karlu Heřmánkovi, zásadně formovali můj dětský vkus, co se pohádek týče. Proti nim se infantilní blekotalové páně Tošky můžou jít vycpat - Lucifer je jen jeden! :D

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    První třída

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Erikovi.

    Drabble: 

    Obsadit První třídu nebyla sranda. S odstupem přiznávám, že jsme se přitom bezmála uchlastali, ale Charlese to evidentně bavilo. I kdybych mu neviděl do hlavy, míra jeho entuziasmu byla nepřehlédnutelná.
    Na mne zbyla skepse.
    Můj celoživotní problém - schopnost vidět věci, které on, optimista, umí výborně přehlížet. Lidskou dovednost věřit populistům. Nechat se vyděsit čímkoli odlišným. Schopnost politiků toho bezezbytku využít. To už tu bylo. Fakt, že nikdo z Charlesových "studentů" prozatím neriskuje, že se ho dav "slušných a nezmutovaných" pokusí lynčovat, nic neznamenal.
    Jenže to jsem já - chlapec, co musel pohnout mincí. Ten, co si pamatuje. A odmítá se bát.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Nicotná historka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A no jo, vždyť já vím.:D Ale jsem k smrti utahanej lemur.

    Drabble: 

    KočkaVí, jak se jeden do takhle blbý situace dostane. Každopádně v tom hrál roli sýr. Byl ho pořádnej kus, normálně tu ležel, osychal, a stoupala z něj sytá vůně holandskýho tržiště.
    (O Holandsku a jeho sejrech já náhodou něco vím! Z letáku, do kterýho si někdo zabalil svačinu. Byl lahodnej, ten leták. I bez svačiny.)
    Božský sejrec mi teď ležel jen milimetr od jazyka. Jenže jazyk nefungoval. Ani o zbytku těla jsem nic nevěděl - vězelo kdesi dole pod pružinou. Už ani nebolelo.
    Pak se nad sejrem objevila malá postavička. S malou kosičkou.
    Milý, že i Krysí Smrť upřednostňuje osobní setkání.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    A tak si je vzala domů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tehdy ho potkala poprvé. Stál rozkročený, oblé tvary černého těla zářily a jeho hlas zněl suše, ale daleko. Zamilovala se ještě dřív, než se ho stačila dotknout. Navzdory jazykové bariéře a navzdory tomu, jak daleko se narodil.
    Druhý byl větší. Úctyhodnější. Voněl ohněm, kůží a dřevem mangovníku, z něhož zněly údery hluboce a mocně. Poprvé na něj položila ruce, poprvé škubla zápěstím a byla jeho.
    Třetí byl nejcizejší. Nevoněl. Zněl tenoulince, jak už tak hlína umí znít. Líbil se jí od chvíle, kdy pohladila jeho břicho a nalila dovnitř vodu kvůli rezonancím.
    Je jedno, odkud jsou.
    Vezme si je domů.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Docela bez mapy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BjB. Pardon, požila jsem. A vůbec mi to nevadí. Zmíněným postavám také ne.
    13+, díky.

    Drabble: 

    Začalo to úplně nevinně - proužkem pokožky mezi hřbetem ruky a manžetou košile. Odřené klouby na rukou, pohmožděnina na zápěstí, orientační body, vzbuzující spoustu otázek. Většinou ošklivých.
    Další části téhle mapy přišly později. Tvrdé hrbolky kyčelních kostí, ploché břicho a proužek srsti směřující dolů. Hvězdicovitá jizva po průstřelu. Široká záda pod tričkem, rozehřátá spánkem. Tvoje vlasy v puse.
    Začínal se z toho stávat zvyk. Z tvých příchodů po misi a mého zkoumání, nakolik se mapa tvojí kůže změnila. Z počítání nových šrámů a hlazení těch starých. Mapy plné prázdných bílých míst, která neubývají. Těch, která se budu snažit zmapovat do posledního.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Chybějící dílky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno S.W.H. S láskou. Dík.

    Drabble: 

    "Jsi vševědoucí," řekl fyzik, "takže tušíš, na co se tě chci zeptat."
    Seděli na baru - on a Chlápek v Bílém - popíjeli z kelímků Manu Nebeskou, a fyzik seznával, že přijít o hmotné tělo bylo docela fajn. (Ne že by si stěžoval. Koneckonců ho dokázal ukočírovat o padesát let déle.)
    "Samosebou," řekl Bůh. "nejsi ani filozof, takže tě nezajímá PROČ. Spíš JAK. Velkej třesk přeskočím, to byla ta snadná část. Pak, ve třetině celýho projektu, přišel Investor zvenčí. Ze vzdálený galaxie. Dal mi nabídku, která nešla odmítnout. Chybějící dílky. Nohy rybám, protistojnej palec..."
    "Nový úhel pohledu."
    "Přesně."
    Pozvedli kelímky.
    "Na evoluci!"

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Poslední (konspirační) hrdina

    Úvodní poznámka: 

    Pardon, tohle prostě muselo být. Ten chlápek v jistém smyslu zasluhuje obdiv. V jistém, velmi vtipném smyslu.

    Drabble: 

    Všechny deníky v zemi pak psaly o fiasku, konci takřka darwinovských rozměrů - vůbec se předháněly v definicích, které podle všeho měly být vtipné. Mikovi každopádně vtipné nepřipadaly. Ani trochu. Ok, s tou pitomou přezdívkou se skoro smířil, ale rozhodně odmítal nařčení, že experiment skončil "srandovně." Co na tom, že se jeho raketa zřítila - on to VIDĚL. A jednoho krásného dne, jakmile se dostane z domácího ošetřování, to i zdokumentuje.
    Koule prý, pcha! To určitě.
    Teď jen, jak ostatním vysvětlí ty slony. A taky, proč zařval: "ŽELVA KRÁČÍ!" sotva ho záchranáři vystříhali z vraku. Ale to je fuk.
    Země JE placatá!

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Prostě jdi

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Za inspiraci děkuji Davidovi a Olí, kteří už ji mají za sebou, zatímco já se teprve chystám. Jste borci!

    Drabble: 

    Dvacátá míle.

    Plnej energie, bágl nic neváží. Zakoupit tyhle sandály byl super nápad, jako bačkůrky! Vedro a písek. Zatím žádnej had, jen v keřích pár pavouků. Jsou přátelský, kafe jim nechutná. Vodu mám. Nerad bych vypadal jako optimista, ale asi tu pouštní etapu dám.

    Stopětadvacátá míle.

    Ajajaj. Balík na poštovní stanici sice dorazil, ale trekovky musím prošlápnout. Ale mám vodu, jídlo a ČOKOLÁDOVOU TYČINKU! Nebe.

    Tisícísedmnáctá míle.

    Chachá! Kdo potřebuje nehty na nohou? Furt do kopce. Voda z jezírka je dobrá, jen žábu šlo blbě rozkousat. Smrdím. A nevadí mi to. Medvědům taky ne. Nestěžujou si, zatím.

    Dobrý. Ještě žiju.

    Závěrečná poznámka: 

    Pro zájemce, o čem to k čertu melu: http://www.nalehko.com/PCT

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Poslední z devíti

    Úvodní poznámka: 

    Zdravím Budějičáky! <3

    Drabble: 

    Listí šustilo. Lucie se loudala vzadu. Tahle skupinka se nelišila od předchozích - lovci byli jako přes kopírák. Gothička, zakrývající nervozitu úšklebkem. Etnograf, pracující na své dizertaci - tichý ostrůvek racionality. A samozřejmě konspirační teoretik s těkavým pohledem a něčím, co připomínalo virguli.
    "Ty jseš ze sídláku," oslovil ji, "chodíš sem. Vidělas ho někdy?"
    "Bubáka? Myslím, že pověst tohohle lesa je... přehnaná." řekla. Zastavila se.
    "Hele, co to-"
    Ticho. Ptáčci. Past z kořenů a mechu je spolkla bez jediného zapraskání. Poslední trojici, kterou bylo třeba obětovat.
    Pár vteřin postála, Les jí hladově dýchal za krk. Pak vykročila domů.
    Dluh byl konečně splacen.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno lesem Bor a další spoustou lesů, opředených historkami o bubácích a dírách v realitě. Víte co je nejkrásnější na strašidelných historkách? Přece to, že NIKDY nevíte...:D

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Nejdýl

    Fandom: 
    Drabble: 

    Uvědomil jsem si to těsně po probuzení. Jak už je škaredej. Na hlavě mu zbejvalo pár trsů hnědožlutýho, zježenýho porostu - jeho barva mi pokaždý evokovala suchej trávník za naší základkou. Ležel nakřivo. I levý oko jako by mu někam ujíždělo. Věkem. A trpělivostí.
    Byl se mnou dlouho. Všechno viděl. Vysvětlování, provázený strachem, protože některý věci se nevysvětlujou nejsnáz. Úlevu, když se táta jen zeptal: "Budeš se tak cejtit líp?" A máma mě objala.
    První medikaci. Boj o to, abych já byl konečně já.
    Jsem dospělej, dávno ho nepotřebuju, ale stejně si ho nechám. Plyšoví medvědi, němí svědci, totiž vydržej nejdýl.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Nikdy není pozdě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Věnováno krásnému bělovlasému gentlemanovi, co mne v Zámecké zahradě v Teplicích jednou elegantně předjel na inlajnech.<3
    Nahrazuji Téma 22 - Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat.

    Drabble: 

    Dlouho váhal, zvažoval všechna pro a proti. Obcházel kolem obchodu sem a tam a občas se usadil na protější lavičce, aby měl na dveře a na výklad dobrý výhled. Otevřel pak termosku s kafem, vybalil z alobalu chleba s paštikou od Marie. Zvažoval svoje šance. Pozoroval mladíky vycházející zevnitř. Nakonec si řekl: proč hýmlhergot ne?
    Když za sebou - o dva tisíce lehčí - zavřel dveře, ještě se ohlédl. Nenápadně popatřil na odraz své postavy ve výloze. Rozhodně budil respekt!

    Pestrobarevné tričko. Pumpky. Kárované podkolenky, zakrývající žilnatá lýtka. Odhodlání!

    Osmdesátiletý Pepa K. opatrně vybalancoval longboard a s radostným vžuííí se konečně rozjel.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Spectre

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Koho ještě tenhle film nakrknul, ať zvedne ruku.:D
    P.S.: Letos se mi psalo výborně, díky za vaše trpělivé čtení a komentáře, jste fajn.:) Doufám, že vás letos všechny uvidím na pikniku.

    Drabble: 

    Už si všichni balili fidlátka. Teď už je čekala jen oslava se štábem a pak domů. Na materiál se teď vrhne postprodukce a poskládá film dohromady. Daniel se nemohl zbavit pocitu, že tentokrát na tom nechají nervy.

    Scénář byl mizernej. Kdyby použili předchozí verzi...
    Decentní odkašlání. Věrná Moneypenny. Usmívala se, protože se sklenkou šampaňského se usmíváte snáz.

    „Bude to průser, co?” řekl sebekriticky.
    „Bondovka nemůže prodělat,” řekla Naomie. „Ale TAKY si myslím, žes měl tu hloupou Bond Girl vysadit na letišti a vrátit se pro Q.”
    „Měl,” ušklíbl se pobaveně. Dal jí pusu na čelo. „Třeba příště. Pojďme se ožrat.”

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Eso evoluční

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nech toho ježka na pokoji, furt ti to říkám...

    Drabble: 

    Máma mně učila, že v některých chvílích rozhodují jen vteřiny. Nepřátelé jsou větší, rychlejší, mají ostřejší zuby. Nepomůže utéct a výhody, plynoucí z nenápadného zbarvení, jsou vám na pendrek, když je někdo odhodlaný vás sníst. Ale dokonce ani ve chvíli, kdy se slintající tlama otvírá a tělem burácí adrenalin, ještě nejste úplně nahraní.

    Drnc, drnc! Kutálím se ze svahu, do zad šťouchají drny, listí odletuje jako výsměch. Můj boj s gravitací nemá co zastavit. Hlava se točí. Ale vzdálený zklamaný štěkot naznačuje, že jsem vyhrál.
    Ten blbec lovecká už na ně zase zapomněl.

    Na bodliny.
    Moje evoluční eso v rukávu.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    O princezně se špinavýma rukama

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo nebylo jedno podivné prastaré místo. Bylo šeré, zaneřáděné, ježilo se nábytkem, a kdyby byl tenhle dům člověk, ukrývalo by se mu zrovinka pod čepicí. Na podlaze leželo prachu, že i myši tu raději tančily na špičkách. Myši ale nejsou důležité. Důležité je to, co se tolik let ukrývalo za jedním z prožraných ušáků. Doufalo to. V den, kdy na půdě stane princezna a statečně to vysvobodí.
    Jednoho dne opravdu přišla. Měla tenisky, špinavé ruce a řekla:
    „Nádhernej budík!”

    Doma ho roztloukla kladivem a udělala si z jeho koleček, z jeho tiše doufajícího srdce, šperk. Protože krásné věci nikdy neumírají.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Telenovelista

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pokud se do tématu nevejdu, neva. Já sem totiž od vypjatých emocí zdrhám a nehodlám na tom nic měnit.;)

    Drabble: 

    Uvaří si šesté kafe, pečlivě utěsní uši sluchátky, zamkne dveře a pak se do toho opře. Pořádně. Vší silou. Protože v příběhu musí být všechno - žár bitev, vztek, překvapivé zvraty - možná i zvratky). Mocní muži. I nemocní. To se nevylučuje. Krásné ženy. I nekrásné, bude-li třeba. Kávová plantáž. Střílení! Z kanónů. Z pistolí. Ze všeho možného. Taky výbušniny určitě přijdou k duhu. Veliká vášeň i zuřivost, ze které člověku pukne hlava.
    O pár hodin později sejde do jídelny.
    „Jsi v pořádku?” všimne si manželka scénáristovy bledosti. Přikývne. Tu emoční koliku, co prožívá se svým hrdinou, by jí totiž nikdy nevysvětlil.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Někdy to zkrátka nevyjde

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Moje mladší sestra. No comment.

    Drabble: 

    Jako první - dávno před křečky, čolkem, potkany, nebo nedejbože leguánem - se dostavili šneci. Nasbírala je na zahradě a v teplácích propašovala do prázdné krabice. Máma měla zrak jako ostříž, ale tentokrát neměla šanci. Brzy ráno mazaní plži zavětřili průvan zvenčí, uprchli z krabice a jako živoucí mozaika dekorativně pokryli dveře. Je jasné, že tím mámin odchod do práce dostal zcela jiné grády. Ségřin příchod ze školy pochopitelně také.
    Sledovali jsme, jak roste, a doufali, že jí to chovatelské obžerství nezůstane.
    Nedávno jsem ji navštívila. Provedla mě novým domem a zmínila větší terária a humánní sekačku na pozemek.
    Pořídí si lamy.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Jak jsme složili zbraně

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nevím, zda bude téma patrno - zbraně v pluhy jsou tu překovány čistě symbolicky. Ale na druhou stranu je to celé pravda pravdoucí! Za historku a inspiraci dlužím velký dík kamarádovi M., který mi nedávno připomněl, že bez muziky to v mým životě prostě nejde.

    Drabble: 

    Přestěhuj se sem, říkali. Ten barák je super. Samej umělec, žádná nuda.
    Popravdě, po mým posledním bydlišti, který krom plísně na zdi zahrnovalo i poměrně hlasitej páreček, bych trochu nudy vítal, ale proč ne.
    Hned první noc ložnicovou stěnu rozvibrovaly perkuse. Nejsem expert, ale hádal bych bubny odněkud z Nigérie. Chceš válku? řeknu si, vstanu a v klidu ohulím Godsmack. Bubny zmlkly. Tak to šlo pár dní. Pak se na rohožce objevila krabice. S djmebé a vzkazem, jestli se na to nechci vybodnout a přijít si zahrát. Slovo chlapa! Takže jsem šel. A přesně takhle jsem se seznámil s Alicí.

    Závěrečná poznámka: 

    Jo, kdyby vás to náhodou zajímalo... Překovat "meče v pluhy" se jim tenkrát docela vyplatilo. Pořád jsou spolu.;)

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Talentovaný Mr. Murphy

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Je to parchant, co se dá dělat.

    Drabble: 

    Hele, je to úplně jednoduchý. Třeba: jakmile se vaše tělo ze sedmi osmin svýho povrchu ponoří do vany, zazvoní telefon. Oblíbenej trik. (Podobná legrácka se dá aplikovat i na sex. Včetně těch sedmi osmin. Akorát v tom hraje roli zvonek u dveří. Když mám zvlášť poťouchlou náladu, stojí za dveřma manžel. Což ten "ponořenej" chlápek v ložnici není, to dá rozum.)
    Dalším výborným příkladem je sklenice. No fakt, úplně normální sklenice, ve který je voda, džus, cokoli. Stojí na stolku, osminka jejího dna vyčuhuje přes okraj. Což zaujme kočku...
    Už chápete? Já ty zákony nevymejšlím. Jen je uvádím do praxe.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Jezevčíkův bludný kruh

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon...

    Drabble: 

    Dokolečka dokola!
    Je to trochu vyčerpávající. Ale když ono ho to TAK baví! I když se mu člověci smějí. A mají poznámky na jeho adresu. Pche!
    Dokolečka dokola!
    No a co. Sami dělají srandovní věci v jednom kuse. Měli byste je vidět poránu! Oči zalepený, rovnováha mizerná. Potácejí se do koupelny a skoro nevnímají svět, dokud se nenapijí té své smradlavé černé vody. A takoví se mu budou smát!
    Dokolečka dokola!
    Jednou to skončí. Možná pak bude smutnej. Ale co, však on si najde jinou hru. No jeje!
    Dokolečka, do-ko-lá!
    Jednou se mu to povede. Jednou svůj ocas určitě chytí!

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Z výpovědi obviněného

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Improvizace na téma: co JEŠTĚ se Philovi mohlo stát cestou pro Thorovo kladivo.

    Nahrazuji Téma 19. - Banány to jistí

    Drabble: 

    „Ta benzínka musela bejt hlídaná. Dyť je na hlavním tahu. Byli by blbí, kdyby tam někdo neměl bouchačku. Zaparkovali jsme, Jack čekal v autě, já tam vlítl. Stojim tam, ani noha, pokladní celej vyklepanej vodvírá kasu a sype prachy do pytle - ani ho nenapadlo zmáčknout tichej alarm. Ale udělat to musel, páč najednou ucejtím mezi lopatkama hlaveň. A ten chlápek povidá: „Polož zbraň, hochu, už tak jsi v maléru. Ani hnout.” Ouplně klidně, chápete. To mě dostalo... Kdo moh sakra vědět, že mě celou dobu drží v šachu blbým banánem?”
    Phil Coulson vždycky svačil zdravě. Věděl, že se to vyplatí.

  • Obrázek uživatele hidden_lemur

    Notýsek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak odlehčíme, co? :) Tentokrát pro Ryu, něco pražské magie a kousek jejího oblíbeného světa. P.S.: Já na tom makám.;)

    Drabble: 

    Byl to jen obyčejnej starej a usmolenej notýsek, ale namaloval si je tam všechny. Nebo alespoň všechny, které zahlédl. Beraní hlavy pokryté měděnkou, co mhouří oči a přežvykují, když se nekoukáte.
    Chrliče, co zíraj z katedrály. Hlavně ty, které mrkají. Příšeru, hlídající Čechův most. Ten most, přes který už nikdy nikdo z kluků dobrovolně nepůjde.
    Nakreslil i koně z mosazi, který se jedné krásné noci vzepjal, vyškubl ze svého ukotvení, radostně přecválal přes piazzetu Národního divadla a zamířil kamsi na Smíchov. Ráno stál opět na svém místě, spolehlivě nehybný. Ale Mandragoru neoblafnul. Už ne.
    Svůj improvizovaný bestiář znal dávno nazpaměť.

Stránky

-A A +A