Moje články

  • Obrázek uživatele Iswida

    Pohádka pro literární historiky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo jednou jedno království a tomu vládla moudrá královna. Jako každý šlechtic, držela si skupinu básníků, hudebníků a dalších umělců. Jednoho dne se však členové této skupiny pohádali. Jedni totiž kladli důraz spíše na imaginaci, zatímco druzí vyznávali opěvování požitků. Tehdy se skupina rozdělila na dvě frakce. První si dala název Přátelé iracionální fikce, druhá Kouzelná anakreontika. Po nějaký čas tvořili bok po boku. Nebo spíše bok proti boku. Prostředníček proti prostředníku. Však vy víte... Královna však byla povahou spíše pacifistka, přikázala tedy, aby se obě skupiny usmířily. K jejímu vlastnímu překvapení se tak opravdu stalo. Tak vznikla věhlasná P.I.F.K.A.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Stopa v betonu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Muž ve špinavých montérkách stojí u žluté pásky a zamyšleně hledí před sebe. Levou rukou se bezděčně probírá houstnoucím porostem na bradě.
    „Na co tu čumíš?“ zeptá se ho nově příchozí.
    „Je tam stopa.“
    „No jo. Fakt,“ přitaká druhý a zaujme podobnou pózu. Chvíli oba mlčí, pak přijde další dělník.
    „Co tu děláte?“ podiví se.
    „Je tam otisk.“
    „Cože?“
    „Stopa. Otisk boty.“
    „Jo tak.“
    Opět zavládne zamyšlené ticho. Všichni tři hledí na včera vylitou betonovou plochu.
    „Vždycky se někdo najde, co?“ konstatuje první.
    „To teda jo.“
    „Proč se s tou páskou vůbec namáháme...“
    „Hm.“
    „No nic, chlapi, jdem na to.“

  • Obrázek uživatele Iswida

    Statečný boj

    Fandom: 
    Drabble: 

    Maminka mi vždycky říkala, že se nepřátel nesmím bát, ať je jich kolik chce. Budu tedy statečná, i když je jich tak moc. Zaujmu správnou bojovou pozici, jak mě to učila. Všichni ze mě musí mít strach. Vrhnu na ně svůj nejnebezpečnější pohled...

    „Jé, to je krásné koťátko!“
    „Můžu si ho pohladit?“
    „A já? Prosím.“
    „Prosím, prosím...“
    „Můžu?“
    „Je tak roztomilé!“
    „Já chci taky!“

    Ne, tohle nezvládnu. To prostě nejde. Je jich příliš mnoho. Nech ten ocas, ty malá ukňouraná bestie! Au, to bolí! Ne, uši ne, na uši mi nesahejte! Pomoc! Mami! Tak dost, vzdávám se, vyhlašuji strategický ústup!

  • Obrázek uživatele Iswida

    V pravé poledne

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kuchyň vypadala, jako by v ní bylo minimálně pět lidí současně. Nože krájely, nádobí se umývalo, vařečky míchaly a mezi vším tím chaosem pobíhala Molly Weasleyová a dirigovala náčiní hůlkou. Konečně rachot ustal. Doupětem prostupovala vůně, která pomalu přitahovala ke stolu jeho trvalé i dočasné obyvatele.
    Na stole už elegantně přistávaly talíře, když se otevřely dveře.
    „Harry, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptal se Brumbál. Než ale Harry stačil odpovědět, stála před Brumbálem Molly, které se v ruce nějak ocitl nůž.
    „Albusi, v mé kuchyni se oběd podává v pravé poledne. Takže buď počkej, nebo si sedni a jez.“

  • Obrázek uživatele Iswida

    Na svatého Martina

    Fandom: 
    Drabble: 

    V troskách domu nehnutě stála nepřirozeně bledá postava, napůl zahalená v roztrhaných bílých šatech. Rty měla namodralé mrazem a zdálo se, že se z cárů šatů sypou malé bílé kuličky. Každý rok na svatého Martina tady stávala. Čekala na něj, aby spolu mohli strávit ten jediný den na pomezí podzimu a zimy. Den, kdy vše zakryje první sníh. Poslední den, než laskavý podzimní vítr uvolní místo tomu krutému, mrazivému. Někdy čekala marně, když se její milý někde zatoulal, a jindy jí slunce nedovolilo přijít.
    Když zavrzaly panty ztrouchnivělých dveří, neotočila se. Chtěla, aby ji uviděl první. Zašeptala jen: „Přišel jsi.“

    Závěrečná poznámka: 

    (skoro jsem dojala sama sebe... kde se ve mně ta sentimentalita bere?)

  • Obrázek uživatele Iswida

    Život a smrt v hlubinách spánku

    Úvodní poznámka: 

    (nevím, jestli se to tak úplně drží tématu... ale chtěli jste romantiku, máte ji mít)

    Drabble: 

    Prokletí se vyplnilo. Propadám se do spánku, hluboko, hlouběji než se kdy kdo odvážil. Tak kratičký okamžik, malá ranka na ukazováčku a svět se mi ztratil v předlouhé noci.
    Pokud je věštba pravdivá, mohl bys mě probudit. Ve svém nekonečném snu jsem stále s tebou. Vrací se mi naše tajné schůzky ve stájích, ale fantazie pracuje dál. Vidím naše štěstí i smutky. Sleduji naše nikdy nenarozené děti, jak si hrají, rostou, dospívají. Prožila jsem s tebou už desítky životů – a také už jsem vedle tebe mnohokrát umírala. Tak ráda bych vyměnila všechny ty sny za jediný skutečný okamžik s tebou...

  • Obrázek uživatele Iswida

    Návod pro hospodyňku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dobře mířené kopnutí,
    to je to, co vám schází,
    dobře mířené kopnutí
    dostane vás z nesnází.

    Dítě už zase neposlouchá?
    Nevíte si s ním rady,
    když ječí jako šílené
    a běhá přes zahrady?

    Jen žádný strach a paniku
    stačí jen troška zlosti,
    dobře mířené kopnutí
    přivede ho k poslušnosti.

    Zlobí vás pračka? Myčka? Sporák?
    Vypnou se podle libosti?
    Dobře mířené kopnutí,
    přestanou dělat na blbosti.

    Vadí vám, že každý pátek
    manžel to v hospodě přežene?
    Dobře mířené kopnutí
    - poučí se, a ne že ne!

    Dobře mířené kopnutí,
    to je to, co vám schází,
    dobře mířené kopnutí
    dostane vás z nesnází.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Jaro

    Drabble: 

    Bílí havrani se sice ještě na velké části území ztráceli na sněhovém pozadí, celá země od Zdi až po Dorne se však na okamžik sjednotila v úsměvu. Na sever od Kailinské držby lidé děkovali starým bohům, že jim dali přežít zimu, na jih od ní se modlili k těm novým za teplé jaro a bohatou úrodu, obchodníci už se těšili na větší zisky. Od Starků na Zimohradu po Tyrelly z Vysoké zahrady, větší i menší lordi otevírali své sklepy se zbytky zásob a načínali cenné lahve Stromovinského zlatého. Mistři Citadely na základě četných měření dospěli k závěru, že přišlo jaro.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Učebnice zaklínadel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nálada ve společenské místnosti se pohybovala někde na úrovni rozepsaného pojednání, přesto však nikomu neuniklo, když se Hermiona najednou zakuckala, zrudla a zvedla si učebnici zaklínadel těsně před obličej. Ron po ní okamžitě chňapl.
    „Podívejte, tady je zaklínadlo na klácení zmijí!“ prohlásil pobaveně Ron a začal hlasitě předčítat: „Zaklínadlo toto velice složité jest, zmiji nebezpečnou však spolehlivě zklátí.“ To už zpozorněli i Fred a George.
    „Copak Hermiono, ještě jsi žádnou zmiji nezklátila?“
    „Takové klácení zmijí, to je totiž ohromná zábava.“
    „Měla bys vidět, jak se u toho kroutí.“
    Harry se ušklíbl. „Tak nevím, který z vás by chtěl zklátit Malfoye.“

    Závěrečná poznámka: 

    (doufám, že příští téma už mi konečně sedne líp...)

  • Obrázek uživatele Iswida

    Potvora zubatá

    Úvodní poznámka: 

    (potvora zubatá byla okamžitá asociace... a ano, letos nějak okázale ignoruju přenesené významy)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Společenská místnost už byla dávno prázdná a v celé Nebelvírské věži zavládlo ospalé ticho. Tedy skoro v celé.
    „Jamesi, co to máš na ruce?“
    „Ale to nic, miláčku, toho si nevšímej.“
    „A na noze taky! Na obou! Vypadá to jako kousnutí.“
    „Ale zlato, přece si tím nebudeme kazit večer.“
    „Ty mi něco tajíš?“
    „Ne, to bych přece nemohl...“
    „Přiznej se, ty máš nějakou jinou! Nějakou sadistku!“
    „Ne, Lily, tak to není, musíš mi věřit!“
    „A kdo jiný by tě asi tak kousal do stehen?“
    „Miláčku, uklidni se. To bys nepochopila.“
    „No tak mi to vysvětli!“
    „To Sirius, ta potvora zubatá.“

  • Obrázek uživatele Iswida

    Krev draka

    Úvodní poznámka: 

    Příště se pokusím být míň sentimentální, ale má nálada teď opravdu vtipnému drabblení moc nepřeje...

    Drabble: 

    V prázdné přijímací síni. Daenerys sedí na dřevěné lavici, zamyšlená a zjevně vyčerpaná. Barristan Selmy vystoupí ze stínu.

    SER BARRISTAN: Má paní, neměla byste tomu muži věřit.
    DAENERYS: Nevěřím mu. Bojím se už věřit komukoli.
    (Oba mlčí.)
    (pro sebe, téměř šeptem) Vlastně i čemukoli. Jak bych mohla vládnout sedmi královstvím, když se nedokáži postarat o jedno město, dokonce ani o své draky?
    SER BARRISTAN: Tento svět má daleko k Sedmi královstvím. Nepatříte sem. Nesmíte ztrácet naději.
    DAENERYS: A do čeho ji mám vkládat? Jsem krev draka, a přesto se bojím.
    SER BARRISTAN: Do toho jediného, co drak potřebuje. Do větru.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Alfasavec

    Úvodní poznámka: 

    Už jsem myslela, že nevymyslím vůbec nic. Tak aspoň něco.

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pam, mohla bys mi prosím zastřihnout konečky?“ ozve se z koupelny.
    Není pravda, že se upíři nevidí v zrcadle. Eric je toho jasným důkazem. Právě si detailně prohlíží své dokonale upravené vlasy. Natočí se trochu do leva, trochu do prava. Všimne si, že má opravdu hezký nos. To ho přiměje se na chvilku zaměřit na obličej. Prsty zkontroluje, jak je dokonale hladce oholený. Vyzkouší si několik svých nejlepších pohledů. Prozkoumá tvar svých úst, když je stáhne do mírně do arogantního úsměvu. Pak mírně pootevře ústa a ukáže svou bělostnou, špičatou hloubu. Musí si přiznat, že je prostě perfektní. Dokonalý alfasavec.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Exkluzivně od Rity Holoubkové

    Drabble: 

    Mladá generace kouzelníků se nespoléhá jen na kouzla!

    Z rozsáhlého výzkumu provedeného Denním věštcem mezi studenty Bradavic vyplývá, že mudlovské výnalezy, zejména pak kosmetické a farmaceutické přípravky získávají mezi mladými kouzelníky čím dál tím větší popularitu. Čarodějky od čtrnácti do sedmnácti let až dvakrát častěji než jejich matky ve stejném věku sahají po make-upu místo tradičních zkrášlujícíh zaklínadel. Také mezi muži se šíří výbava, která nenáleží do světa kouzel, a to zejména pánské antikoncepční prostředky. Jako důvod nejčastěji udávají časovou náročnost přípravy vlastních lektvarů, složitost zaklínadel a snadnou dostupnost mudlovských přípravků.

    Podrobnou analýzu Vám přináší na straně 12 Rita Holoubková.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Krášlení

    Úvodní poznámka: 

    Trochu slabší, ale lepší to dnes nebude...

    Drabble: 

    Vlasy pořádně rozčesat, hlavně ty neuvěřitelné chuchvalce vzadu. Trochu laku, ať to má nějaký objem. Pak zakrýt nedokonalosti trochou make-upu, hlavně kruhy pod očima. Určitě trochu přibarvit tváře, na zombie apokalypsu nikdo není zvědavý. Které stíny použít? Nálada by odpovídala tmavě šedým, tolik toho zamaskují a krásně drží. Chvilka napětí, přichází na řadu tužka. Černá, pokud možno čerstvě ořezaná. V tomto okamžiku obvykle oči přestávají vypadat jako malé, zarudlé zraky prasátka. S řasenkou opatrně, nechci stávit dalších deset minut u zrcadla pokusy odstranit černé ťápance okolo očí.
    Ano, přesně to jsem měla ráno udělat, říkám svému odrazu ve dveřích metra.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Ke strojům!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Několik domácích skřítků si rozpačitě tahalo za zástěry a ohlíželo se po ostatních. Jiní jen nehybně stáli a zírali na ty velké krabice.
    „M-myslím, že už prostě ten nepořádek nemohli vydržet,“ pípla tiše Winky. Skřítka stojící vedle ní mlčky přikývla. Od té doby, co z nějakého doposud nevysvětleného důvodu přestala fungovat kouzla, pracovali všichni na dvojité směny, přesto se museli stydět za každou místnost Bradavického hradu, o stavu jídla ani nemluvě. Umaštěné talíře s obsahem ne nepodobným pokrmům z mudlovské školní jídelny způsobily, že podlahy hradu každý den nosily o pár kilo studentů méně.
    „Tohle je myčka,“ začal Arthur Weasley.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Náhodou spojená desítka dobrých nápadů

    Samotnou mě někdy překvapuje, jak moc líný jsem člověk. Nepřečetla jsem všechny drabbly a určitě mi spousta perel unikla, přesto bych se ráda podělila o pár kousků, které mě mile překvapily zejména svým nápadem.
    Pořadí je zcela náhodné.

    Výjimečná doba - Locklear, protože mě přinutil se usmát a protože miluju Sandmana.

    Rodinná pohoda od ef77, protože je to ten nejroztomilejší příběh ze Silmarillionu, jaký si vůbec dokážu představit.

    Muší cvičení - Gary Stu, protože mám prostě ráda vochcávky.

    Stejný strom od Dangerous, který je vzorovou ukázkou toho, jak se dá vypořádat i s takovým tématem, jako je Perpetuum mobile.

    Takový malý experiment - Galadion, protože mi dodal takový hezký vítězoslavný pocit.

    Hodina lektvarů od Aries, nejlepší to lektvar se vskutku kouzelnými účinky.

    Nehrdina - Amaranta, protože mám slabost pro nehrdiny, kteří jsou nám, přiznejme si to, nakonec vlastně nejbližší.

    Neštvěte je! od Rebelky. A další drabbly od Rebelky, třeba Stěhování na konci světa, které mě opravdu dojalo. Ale tohle drabble vede. Je úžasně rebel(k)ovské.

    Diplomatické škobrtnutí - Kleio, neboť je skvěle, živě napsané a roztomilé.

    Labyrint od Julie, protože se naprosto vyžívám ve znevažování hrdinských činů.

    Nevím, jestli jsem vybrala to nejlepší, nejsem trpělivý hledač pokladů, ale tato desítka si rozhodně zaslouží být připomenuta.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Maturitní blues

    Protože maturita je v plném proudu a je nezbytně nutné to brát s humorem. A protože z těch drabblat, která jsou mi drahá, jsem nebyla schopná vybrat, kupodivu se mi jich líbí víc.
    Na bonusové téma Okno.

    Jako černá díra mi mozek pohltí,
    maturitní komise mě na prach rozdrtí,
    nezapomenu pak na něj do smrti,
    na to hrozné okno

    Jména architektů se do něj propadnou,
    já předvedu jenom tvář svou bezradnou,
    budu proklínat tu díru záhadnou,
    to příšerné okno

    Marně budu pátrat ve své paměti,
    o ekonomii nebudu mít ponětí,
    tak to dopadá, když mysl zavře ti
    to strašlivé okno

    Za chvíli na potítku pot mě polije,
    zkoušející se zatím kávičky napije
    a pak se na mě vrhne jako harpyje,
    a nejspíš všichni víte přesně jak mi je,
    když mám zrovna okno,
    to příšerné okno
    strastiplné okno.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Jedinečná žena

    Pozn. Co kdyby byl Voldemort žena? A kdyby vytáhl takovýto trumf? Nevím, jak se ta scéna se žádáním o práci odehrála v knížce, za živého boha ji nemůžu najít...

    „Nikdy jsme tu neměli tak problémové děvče,“ postěžovala si majitelka sirotčince. Brumbál chápavě přikývl.
    „Smím si s ní promluvit o samotě?“
    Už tehdy jej Toni Raddleová něčím fascinovala. I jako dvanáctileté děvče v sobě měla nevídanou hrdost a soběstačnost. S každým rokem v Bradavicích ho jen utvrzovala v tom, že je jedinečná.
    *
    „Vítej zpět, Toni,“ pozdravil Brumbál mladou ženu, aniž by se na ni otočil. „Vím, o co jsi přišla požádat. Rozhodl jsem se ale, že místo učitele obrany proti černé magii svěřím někomu zkušenějšímu.“
    „Opravdu?“ řekla něžně a Brumbál slyšel zašustění pláště padajícího k zemi. „Ale Albusi,“ dodala svůdně.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Knihovna

    „Smithová Mary, hm, od té už tu něco mám,“ zamumlal Lucien. Svou práci miloval, i když byla náročná. Procházel okolo nadpřirozeně dlouhých dřevěných polic a v duchu si přeříkával názvy všech knih, o kterých lidé kdy snili.
    Naprosto originální román o lidské podstatě
    Sbírka básní, které dokáží vyjídřit sílu doteku
    Pohádky, které dají dětem správný vztah ke světu
    Epos o rytíři, který zapomněl, kam jede
    Geniální divadelní hra, která navždy změní společnost
    Moje autobiografie, až budu strašně slavný
    Příběh vesmírného mariňáka, který bude poměrně známý, i když to bude scifi
    Verše, jaké ještě nikdy nikdo nenapsal
    Román, který určitě dopíšu

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Květiny

    Náhrada za téma Červený karafiát, fandom: Paní Dallowayová

    Sally si sundala boty a nejprve palcem pohladila nejbližší stébla trávy, než došlápla do ranní rosy. Vlasy měla rozpuštěné na zádech, šaty jen volně přehozené bez spodního prádla. Přešla k záhonu a natrhala ty nejkrásnější květy různých druhů. Za chvíli se bude muset ustrojit, ale předtím ještě ozdobí stůl, dokud tu není nikdo, kdo by jí radil.
    Vrátila se do jídelny, kde květiny položila na stůl. Našla dvě velké skleněné mísy a napustila do nich vodu téměř až po okraj. Pak malým nožíkem opatrně odřezala květinám hlavičky, které nechala volně plout po hladině. Jen červený karafiát si zastrčila za ucho.

  • Obrázek uživatele Iswida

    V lese

    Les byl s každými pár kroky o něco více hustý a temný. Jeli po tenké pěšince a mlčeli. Tedy, alespoň většina z nich. Marigold si vesele prozpěvoval nějakou přisprostlou písničku.
    „Marigolde, pro všechno na světě, zavři zobák,“ okřikl ho zaklínač. Trubadúr kupodivu bez řečí poslechl. Ani on neměl při pohledu na pokroucené stromy chuť na diskuze. Naslouchaly tedy pouze praskání větviček pod kopyty koní, šumění listí vysoko nad hlavou a zlověstným zvukům lesa.
    Geraltova kobyla neklidně poskočila při každém hlasitějším zapraskání. Milwa si zkontrolovala zásobu šípů. Co chvíli se nedůvěřivě rozhlédla.
    „Ty, Marigolde,“ řekla nakonec, „možná přece jenom radši zpívej.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Synové vlčice

    Malou ručkou trhal stébla trávy a pokoušel se výt, jak to slyšel u mámy. Začínal matně chápat rozdíl mezi ním a ostatními vlčími štěňaty. S vyjímkou jednoho, který opodál lezl po čtyřech a snažil se nevlastní brášky chytit do zubů za kůži na krku. Nedařilo se mu to, takže ztěžka dosedl na zem a začal natahovat. Ani to ostatní štěňata nedělala.
    Když přišel místní pastýř, pokoušeli se na něj vrčet a chňapali po něm prvními ostrými zoubky. Byl zlý na maminku.
    Brzy si osvojili lidské zvyky. Snad v nich ale zůstalo něco vlčího, když na sebe vrčeli v základech města.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Noční můra

    Pozn. Potřebovala bych víc než 100 slov... Ale už by to chtělo nějaké "hřejivější" téma - tenký led, ledová voda...

    Přitáhla jsem si peřinu až pod bradu a skrčila nohy co nejblíž k tělu. Má fantazie pracovala na plné obrátky. Cítila jsem, jak vzduch v pokoji zchládl a noční ďas se pomalu krade k mé posteli.
    Má holou lebku potaženou tenounkou papírovou kůží. Místy jí prosvítají kosti z kamene. Pohybuje se velmi tiše na to, jak je velký. V pokřiveném obličeji téměř chybí nos a rty jsou tenounké a modré, zato jeho oči jsou tak velké, tak strašlivé, že jediným pohledem oběť ochromí. Jsou pokryty tenkou vrstvou ledu, o nějž jako by se zevnitř v zoufalém tanci otírali malí hadi.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Stýskání

    Pozn. Problém se Sandmanem je v tom, že je tak dokonalý se všemi těmi jemnými odstíny děje a postav, že si nikdy nepamatuju, co přesně se tam stalo....

    Nuala si smutně prohlížela nádherně zdobené trůny a houpačky. Sem patřila. Narodila se tady. Kdysi tu bývala šťastná. Stále si to opakovala, ale věřila tomu čím dál tím míň. Myslela na tvrdé dřevěné židle v říši snění, jednoduše řezané, nic nepředstírající.
    Představovala si Morfeův trůn, který tisíckrát leštila a doufala, že s ní za odměnu pán promluví. Vzpomínala na bytosti ze snů, oproti zdejším lidem tak upřímné, i když někdy kruté. To, co s nimi prožívala, bylo pravé, ať už ji zrovna rozesmívaly nebo děsily. Byly jako jejich pán.
    Nuala poodešla ještě o kousek dál od místa slavnosti. Rozplakala se.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Číhají...

    Sledují tě. Malí skřítci v pruhovaných ponožkách a s barevnými čepičkami se schovávají v koutek tvého pokoje a číhají. Vědí o každém tvém pohybu. To abys je nezahlédl.
    Jsou všude. Dva se krčí pod křeslem, jeden vykukuje zpoza závěsu a několik jich spokojeně pochrupkává pod postelí. Smějí se pod své malinkaté fousky a čekají na příležitost.
    Jakmile se zavřou dveře pokoje, vyrazí. Jeden si sedne u kelímku s pastelkami a ukousává tuhy. Další ti schovává vždycky jednu ponožku z páru. Jsou tak neuvěřitelně rychlí, že než bys stačil otevřít dveře, zvládli by ještě odnést pár důležitých papírů a zase zmizet.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Má šedesátá kráska

    První byla roztomilá, prostě k sežrání.
    Druhá byla o něco lepší, ale ne tak nežná. Neužila jsem si to.
    Třetí byla tak smutná, že rozesmutnila i mě.
    Zato čtvrtá se pořád smála. Až moc. Ráda jsem za ní zavřela dveře.
    Páta byla tak neohrabaná, že jsem měla chuť ji poučovat. Ale mělo to jisté kouzlo.
    Šestá vypadala slibně, ale jako by vůbec nevěděla, co dělá. Zklamala mě.
    A tak to šlo dál. Rok ubíhal den za dnem a mé krásky mi zpestřovaly noci. Často jsem chodila do školy nevyspaná. Ale splnila jsem cíl tohoto roku.
    Šedesátá knížka byla prostě úžasná.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Nástup

    Náhrada za téma Nástup, fandom: Harry Potter

    „Nástup!“ zařval strojvedoucí spěšného vlaku do Bradavic. Miloval tu mašinku, tu rozkošnou červenou lokomotivu napůl schovanou v páře. Skoro ho ani nemrzelo, že si jej vedle ní nikdo nevšimne. V celých sedmi knihách o něm nebyla jediná zmínka.
    „No tak, děcka, rychle do vlaku!“ pobízel rozjařené studenty, když pomáhal vyděšeným prvákům s kufry. Tohle byl jeho nejoblíbenější den v roce. Když se ta nablýskaná kráska jednou ročně naplnila ječícími dětmi a s pravidelným supěním vyrazila krajinou k pohádkovému hradu. On sám ho navštívil jen jednou, když byl ještě malý a mrzelo ho, že na rozdíl od bratra kouzelné schopnosti nezdědil.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Hudba Ainur

    I zaposlouchal se Eru do hudby Ainur. Do tónů plných harmonie okořeněných lehce dráždivými disharmonickými tóny. Zaposlouchal se do vlastní vize, do hotového snu darovaného ke spředení svým žákům. Zkoumal pevnost vytvořené sítě. Pozoroval právě vznikající, a přitom dávno hotovou představu světa.
    Najednou ucítil, jak pevná látka štěstí praská, jak se nitky snu zamotávají, muchlají, jak se pod tíhou rušivé melodie choulí k sobě. Zvedl ruku, zavládlo ticho. A Eru rozuměl. Viděl svět v jeho celistvé kráse a viděl stín, který se skrývá v koutech, plíží se za světlem a tajně z něj ukusuje.
    I daroval zamlženému materiálu snů bytí.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Nepoužitelné nic

    Pozn. Tak tohle je opravdu bjb...

    Tohle byla ta nejdivnější hádka v mém životě. Nechápu to. Co jsem udělal? A proč na mě pak zaječela „vidíš?!“, jako bych svým chováním dokázal její pravdu?
    Napřed na mě z ničeho nic začala řvát. Asi jsem neudělal něco, co jsem měl.
    „Ty jsi naprosto nepoužitelný! Máš jenom ty svoje pitomé teorie, ale v normálním životě jsi nic, úplné nic! A mohl by sis aspoň přestat hrát, když s tebou mluvím?“
    „Nehraju si,“ odpověděl jsem v klidu. „Jen ti ukazuji, že nejsem nic. Svým prstem dodávám energii tomuto kyvadlu. Kdybych byl nic, viděla bys před sebou jediné existující perpetuum mobile.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Maturitní blues

    Jako černá díra mi mozek pohltí,
    maturitní komise mě na prach rozdrtí,
    nezapomenu pak na něj do smrti,
    na to hrozné okno

    Jména architektů se do něj propadnou,
    já předvedu jenom tvář svou bezradnou,
    budu proklínat tu díru záhadnou,
    to příšerné okno

    Marně budu pátrat ve své paměti,
    o ekonomii nebudu mít ponětí,
    tak to dopadá, když mysl zavře ti
    to strašlivé okno

    Za chvíli na potítku pot mě polije,
    zkoušející se zatím kávičky napije
    a pak se na mě vrhne jako harpyje,
    a nejspíš všichni víte přesně jak mi je,
    když mám zrovna okno,
    to příšerné okno
    strastiplné okno.

  • Obrázek uživatele Iswida

    Mýtus

    Pozn. Doufám, že už s tím někdo nepřišel přede mnou.

    Ačkoli se tomu dnes dá těžko věřit, Bibli napsal Bůh sám. Aspoň část určitě. Seděl u svého psacího stolu a strašně si vymýšlel.
    „Cože? Ty žes stvořil člověka?“ podivil se anděl světlonoš. „A Evu z Adamova žebra? Na to ti nikdo neskočí.“
    Bůh neodpovídal. Psal dál. Světlonoš přemýšlel.
    „A to jako podle tebe ti dva zalidnili celou planetu? No ty jsi fakt mistr příbuzenské plemenitby.“
    I tentokrát Bůh mlčel.
    „Na druhou stranu by to leccos vysvětlovalo. Všiml sis, jak jsou lidé degenerovaní?“
    „Říká ti něco slovo mýtus?“ řekl Bůh a připsal pasáž o padlých andělích. Vlastně se mu docela hodila.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    První pomilování

    Pozn. Dalo mi to zabrat. Ale to téma k aliteraci přímo vybízelo. Snad jsem první :-)

    Přes palouk pospíchala půvabná plavovláska. Po pár poskocích pozdržela poklus. Prsa plynule pnula plátěnou polokošili, podpadky propadaly pod pokrývku plevelu. Působila poměrně pomateně.
    Prostřela pokrývku přes plevel. Přidřepla. Promýšlela první pomilování. Příští právník Petr po podarování plavovlásky petrklíčem, prý posledním přeživším po plýskanici, prosil plavovlásku pomilování přislíbit. Po půldenním přemlouvání přislíbila, přestože pociťovala pokoru před papínkem.
    Poposedla. Prstem pohladila petrklíč. Pochybovala. Pravda, petrklíče po plýskající pozdechaly, pociťovala poctu po podarování posledním přeživším. Přesto propadala panice. Před pár podzimy Petrem pohrdala.
    Prohlédla prsa pnoucí polokošili. Povzdychla. Právník pitomý. Proboha, proč podaroval plavovlásku petrklíčem, přestože posledním? Copak neví, že nejradši má sedmikrásky?

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Jak skončil Rience

    Ostatní si nejspíš stejně vždycky mysleli, že je neschopný zbabělec. Čaroděj na houby, jak dokázal, když rozsekl led. Měl je u toho nechat. Ale teď... Škemral. Žadonil o život jako ta nejprimitivnější vesničanka. S velkou námahou protlačoval přes drkotající zuby slovo „pomoc“ stále dokola. Podcenili ji, všichni. Ale kdo by nepodceňoval malou holku? Teď kolem nich tančila své vražedné piruety, zatímco on se z posledních sil držel okraje ledu. Když se nad ním zastavila, cítil, jak mu v žilách tuhne krev. Nebyl si tak úplně jistý, jestli mrazem nebo strachy. Když mu ale o chvilku později usekla prsty, ještě tekla.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Chtělo by to návod

    Pozn. Chcete pevné boky, máte je mít. Jaké téma...

    Venku bylo zrovna poledne a v červí říši se odpočívalo.
    „Co to máš? Snad ses nám najednou nedal na čtení? Nemáš nic lepšího na práci?“
    „Náhodou, čtu odbornou literaturu. Jmenuje se to Zdechlina. Napsal to nějakej Bodlér. Ale je to na hovno, žádné tipy, jenom samé romantické žvásty.“
    „Ukaž to. No fakt. Rozežrat, to je jasný, ale pořádné rady žádné.“
    „A to nám ta kočka posledně dala fakt zabrat. Měla pěkně pevné boky. Napřed jsem vůbec nevěděl, jak na ně.“
    „Jo, ta byla hrozná. Žádný tuk, maso jak sušené.“
    „Zahoď ten papír. Radši dones nějaký návod, jak na pevné boky.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Z nudy

    Sám vlastně nevěděl, proč s tím začal. Asi prostě z nudy. Nebo ze zvědavosti, jestli ještě někoho vůbec zajímá, co vyvádí ve skutečnosti, nebo si novináři vystačí s vymýšlením.
    Každopádně si jednou po obědě koupil bulvár, našel svou fotku a zjistil, že byl spatřen opilý v nočním klubu. Co se dalo dělat, oblékl si koženou bundu, mávl na taxíka a šel se opít do nočního klubu. Brzy na to byl prý spatřen se dvěma velmi mladými slečnami, které si odváděl k sobě do bytu. Tento úkol mu dal zabrat o trochu víc. Horší ale bylo, když údajně sbalil jednu topmodelku.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Červená Karkulka

    „Pozdravuj babičku!“ zavolala ještě maminka ze dveří za Karkulkou.
    „Jasně, mami,“ zabručela Karkulka. „To víš, že jo.“
    Pohupovala košíčkem a spěchala do lesa. Ovšem za trochu jiným účelem. Sotva ji schovaly první stromy, sundala si ten pitomý červený čepeček, strhla si pláštěnku a trochu si uhladila černou minisukni. Pak vytáhla z košíčku kapesní zrcátko, tužku na oči a řasenku a začala s přípravami. Nakonec si nanesla na rty rudou rtěnku, vzala flašku vodky a košíček i se zbytkem obsahu, pláštěnkou a čepečkem schovala ve křoví.
    „Dělej, už hraje předkapela,“ ozvalo se za ní.
    „Už jdu, vole,“ odpověděla a zapálila si.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Apokalypsa zažehnána

    Kdyby se za ta léta našel někdo, kdo pochopil Skvělá a přesná proroctví Agnes Magorésové, nikdo by se blížícím se koncem světa nijak zvlášť netrápil. Zejména proto, že by všem došla ta záhadná skutečnost, že strana dobra vlastně nechce, aby zvítězila strana dobra, a že strana zla ani nějak netouží po tom dobro vymýtit.
    Stručně řečeno, stojí to tu sice za hovno, ale ve skutečnosti je to strašně fajn. Vítězství věčného utrpení nebo hůř, věčné nudy, by bylo katastrofální. Proto když konečně byly ty dramatické události s Antikristem za nimi, Azirafal s úlevou prohlásil: „Gloria in excelsis...“
    „Adam,“ doplnil Crowley.

  • Obrázek uživatele Iswida

    O drzém rytíři

    pozn. Nemá to sto slov a jedno drabble už tu mám, ale napadlo mě to a nemůžu se nepodělit... Takže nesoutěžní.

    Byl jeden rytíř, škoda mluvit,
    statečné skutky nekonal,
    drzý byl, že si toho všiml
    dokonce samotný pan král

    A protože byl tuze přísný,
    drsný jak od chleba kůrky,
    nechal mu vytetovat nápis
    rovnou doprostřed půlky

    Nikdo netuší, co je tam psáno,
    nikdo ho nikdy neviděl,
    jedno však jisté je a stojí psáno
    v každém z hrdinských děl:

    Totiž že za chování své drzé
    nezbylo mu než při čůrání
    schovávat zadek v mlze
    nebo ho zakrývat dlaní

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Iswida

    Zadek v mlze

    „Mamí, proč nejdou prdy vidět?“ ozvalo se mamince za zády, když zrovna míchala čočkovou polévku.
    „Nevím, zlatíčko,“ zkusila to. Tušila ale, že tak snadné to nebude.
    „Ale já to chci vědět!“ postavil si malý ďáblík hlavu.
    „Asi aby se lidé nestyděli,“ napadlo ji.
    „Hm. A když je hodně zima, jdou prdy vidět?“
    Maminka se rozesmála. Nevěděla, co mu odpovědět.
    „Nesměj se! Když v zimě dýcháš, jde to vidět. Jdou teda vidět i prdy? Třeba za polárním kruhem?“ nedal se zvědavec jen tak odbýt.
    „To víš že jo. Ještě že tam nejsme. Po téhle čočkovce bysme měli celý zadek v mlze.“

  • Obrázek uživatele Iswida

    Velikonoce

    „Rone?“ řekla Hermiona, která seděla v křesle skloněná nad knížkou.
    Její milý zvedl hlavu od kouzelnických šachů, které právě s Harrym hráli. Harry byl docela rád, že jeho Hermiona neoslovila, neměl nejmenší chuť vyslechnout si další nesmírně zajímavou informaci z nějaké nesmírně poučné knihy, kterou by si určitě měli oba přečíst. Raději se dál soustředil na šachy a nevnímal.
    „Představ si, že v některých zemích,“ chtěla pokračovat Hermiona, ale Ron jí skočil do řeči:
    „Hermiono, teď nemám čas, řekneš mi to potom.“
    Hermiona se ale nedala odbýt: „Představ si, že v některých zemích na Velikonoce mladíci chodí od domu k domu a mrskají děvčata spletenými proutky. Prý aby neuschly. A ony jim za to ještě dávají vajíčka! To je zvláštní...“
    Ron mlčel a tvářil se otráveně, ale v hlavě se mu zrodil plán. Velikonoce byly už za necelé dva týdny.

    *

    „Hermiono, zbláznila ses? Co to děláš?“ zaječel Ron.
    Hermiona vítězoslavně zvedla odhozenou pomlázku. Sice to nebylo striktně podle tradice, ať už jakékoli, ale co se dá dělat. Ron si přece také zaslouží zajistit, aby v příštím roce neuschnul. A také si mohl předem uvědomit, že ledová voda nepřichází jen z nebe a z kýblu. Hermiona si otřela hůlku o hábit.

    Fandom: 

Stránky

-A A +A