Moje články

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Obchod století

    Úvodní poznámka: 

    Snad jsou francouzská slova použita správně

    Fandom: 
    Drabble: 

    Položil jsem na pult balíček v hnědém papíru.
    „Tady to je,“ řekl jsem patřičně hrdě panu D´Pivoinovi, knihkupci a nakladateli v jedné osobě. Drobný mužík vystřelil zpoza pultu, div že si nepřevrhl skleničku s inkoustem.
    „Báječné! Opravdu báječné!“ Popadl balíček do rukou. „Je to těžké! Je to kompletní?“
    „Od přemluvy po poslední kapitolu.“
    „Excellent!“
    „Dvě stě dvacet pět stran rukopisu. Třicet dní práce. Útrapy. Strádání. Šílenství!“ řekl jsem.
    Zvonek na dveřích cinkl, do obchodu vešel zákazník.
    „Fermé, fermé!“ vyštěkl na něj pan D´Pivoin. Naklonil se ke mně a - poklepávaje nehtem na balíček - spiklenecky zašeptal:
    „Už mám ve Francii několik zájemců!“

    Závěrečná poznámka: 

    No prosím, Angreštýn Algernon si přivydělává jako spisovatel. Jakou literaturu ovšem má na svém černém svědomí, to tu radši rozvádět nebudeme.

    Takže, děkuju všem, kdo mně četli a kdo to se mnou vydrželi až sem. Až na pár výjimek bylo účelem především pobavit sebe i čtenáře, tak doufám, že se to aspoň občas povedlo.
    Děkuju za komentáře a těším se, až se setkáme na pikviku.
    See you next year!

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Otázka domova

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přes noc nám zase pomalovali vrata statku.
    „Já to umeju,“ nabídl jsem opatrně, když jsem viděl, že se táta se strýčkem sklánějí nad stolem v kuchyni. Byli oba hrozně vážní.
    „Nech to bejt,“ zabručel táta. Počítal peníze.
    „Šejdíři mizerný, za dvě krávy i s teletem!“
    Strýček si zapálil tenkou cigaretu. „Vždyť buď rád. Co jim dnes neprodáš, to ti zítra vezmou. A domů přes hranice bys je stejně netáhl.“
    Táta zrudnul. Okamžitě jsem začal dělat, že čtu něco v sešitě. Když táta vyletí, není dobré být poblíž.
    „Já jsem doma tady,“ řekl vztekle.
    Strýček neodpověděl, jen se díval z okna.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble se týká poválečného odsunu Němců z Československa. Berte to, prosím, jako vysvětlení, pokud je to z textu nejasné. Dát "odsun" do fandomu mi přišlo trochu divné.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Colinova zahrádka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tráva v zahradě dosahovala po kolena a stromy obrůstal divoký břečťan, který se v liánovitých kaskádách spouštěl z větví na zem.
    „Coline, to je hrůza,“ řekl jsem.
    Můj zahradník přežvykoval tabák jako mula a tvářil se zrovna tak.
    „Já to vysekam. Pane,“ řekl.
    „To tedy vysekáte.“ Rozhlédl jsem se. Nikde žádné květiny. Jen v rohu zahrady růžovělo drobnými kvítky cosi neurčitého.
    „Šípková růže,“ řekl Colin.
    „Děkuju, že jste nás představil.“
    „Dělám z ní zpodzimka šípkový víno.“
    Chvíli jsem tu informaci zpracovával.
    „Dobrá, uděluju výjimku,“ řekl jsem nakonec. Pak jsem ukázal na záhon nenápadných zelených makoviček. „A tohle je zase co?“

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Lovci duchů

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pane kolego, jsou zde lidé.“
    „Vidím je. Co budeme dělat?“
    Dvě strašidla seděla na hřbitovní zdi a klátila kostlivýma nohama. Houstnoucím šerem přicházeli narušitelé z masa a krve se svými virgulemi, elektroměry, termokamerami a diktafony.
    První strašidlo si odplivlo neviditelnou slinu.
    Druhé řeklo: „Myslím, pane kolego, že máte návštěvu.“
    Skupinka se zastavila u hrobky z poloviny osmnáctého století, sešlé a porostlé uschlým břečťanem.
    První strašidlo ucedilo: „Tak zabít mě jim bylo málo! Ani po smrti nedají pokoj, holomkové! Jen počkejte!“
    A kde se vzal tu se vzal, objevil se v jeho kostlivé ruce řetěz, a strašidlo odhodlaně seskočilo ze zídky.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Podvratný živel aneb Jak kocourek Čitu přestal toužit po dece

    Drabble: 

    Jeho lordstvo vypadalo jako horský masiv, rozkládající se na nekonečné planině květované pohovky. Vecpat se pod tu deku, to bylo absolutním vrcholem jeho britské vynalézavosti; kocour Fufán, milovník hřejivého ticha, ji oslavoval hlasitým chrápáním.
    Čitu poseděl chvíli na zadnici, zabrán v hluboké zamyšlení. Pak náhle vyskočil a přistál přímo na nejvyšším hřebeni.
    Moje deka!!!
    Pohoří se dalo do pohybu. Čitu se řítil květovanou propastí, na jejímž dně se ježila rozespalá srst a ostré drápy. Fufán se na vetřelce nevraživě zadíval.
    Sežer si tu deku, podvratný živle! Je tvoje!
    Moje?
    Jenom tvoje!

    V ten moment Čitu ztratil o deku veškerý zájem.

    Závěrečná poznámka: 

    Jak nejlépe přimět kočku, aby si něčeho přestala všímat? Naservírovat jí to na stříbrném podnose :-)

    Mimochodem, tohle je asi první drabble, kde jsem musela slova přidávat, nikoli ubírat.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Hladový, opuštěný a zoufalý

    Úvodní poznámka: 

    Algie is back, odzbrojený a odzbroující!
    (přísahám, já už mu ten fandom udělám, fakt..)

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Váženej pane, píšu Vám, abych vám voznámila, že eště pár dní vostanu u svej drahej sestry, kerá má chudinka furt ten divnej kašel. Vjeřim, že to pochopíte a sem vúctě.“
    Podepsaná pí Williamsová, kuchařka. Otevřel jsem druhý dopis.
    „Vážený pane, píši Vám, abych Vám poděkoval za tip na dovolenou a za šek. Bath je opravdu velmi krásné město.“
    Podepsán Morty, komorník.
    „Pane, kdyby tak někdo zalil narcisy, kdyš teť ležim s tim kotníkem, aby nepochcípali.“
    Podepsána skvrna od vína, zřejmě zahradník.
    Přepadlo mně zoufalství.
    Mám ukrutný hlad. Nevím, co si obléknout. Jak mám asi tak jít ven a zalívat narcisy?

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Arachnofobie

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přímý přenos. Reportérka v ruce křečovitě svírá mikrofon a neustále zabíhá pohledem mimo obraz. Kamera zabírá výřez klidné předměstské čtvrti lemované vysokými stromy, které v tuto část roku pomalu ladí dozlatova. Znovu pohled mimo kameru.
    „Podle odborníků není výskyt tohoto druhu mimo jeho domovskou lokalitu běžný. K rozšíření mohlo dojít – „ Reportérka strne. Obraz se začne chvět.
    „Kristepane!“
    Záběr na korunu stromů. Řev. Kamera padá na chodník. Někdo o ni při útěku zakopne a tím končí přímý přenos.
    „Amatéři,“ zabručí divák a sáhne po ovladači, aby skončil to utrpení. Osminohého stínu, který právě zlehka přebíhá přes koberec, si přitom nevšimne.
    Zatím.

    Závěrečná poznámka: 

    Já se musela vypsat. Ostatní prominou. Ti, kteří si předposlední větu představili, prominou dvakrát.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    O paví korunce

    Úvodní poznámka: 

    Stella is back!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Žil byl páv jménem Ernest, který nade vše miloval krásné a drahé věci. „Každý týden musím mít novou korunku,“ říkal.
    Jenomže páv Ernest byl velice chudý. I přiletěl papoušek. „Já ti korunku koupím,“ pravil. „Ale budeš mi za to říkat strýčku.“
    A koupil Ernestovi novou korunku. Bohužel se tím zadlužil a krátce nato pošel hlady.
    „Já nešťastný, co jen budu nosit příští týden?“ plakal páv Ernest.
    I přiletěl sup. „Já ti korunku koupím,“ pravil. „Ale budeš mi za to říkat strýčku.“
    A koupil Ernestovi novou korunku.

    A jaké je morální ponaučení? Bohatí strýčkové sice nejsou nesmrtelní, zato je jich hodně.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak doufám, že tohle je bajka. V literárních žánrech se moc neorientuju.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Jak se dostat do NeLondýna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mraky nad NeLondýnem měly nažloutlou barvu a obloha byla ocelově šedá. Deebu překvapilo, jak snadno se na to dalo zvyknout.
    „Líbí se mi tu,“ řekla. „Někdy.“
    Hemi, napůl chlapec a napůl duch, přikývl a hodil žebrající Tvaroháčce kousek jablka.
    „Jde to, dokud je Smog pryč,“ odpověděl. „Jenomže –„
    Zmlkl. Z nedalekého terminálu podzemky vyvrávoral nějaký muž a vyděšeně se rozhlížel kolem.
    „No páni,“ poznamenal Hemi.
    Deeba nechápala. „Co se děje?“
    Muž je minul. Pokud si jich všiml, nedal to najevo.
    „Myslím, že tu máme dalšího, kdo se dostal do NeLondýna proti svojí vůli.“
    „Jak?“
    Hemi pokrčil rameny.
    „Přejel poslední stanici metra.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tenhle způsob přechodu do NeLondýna je poněkud neoficiální (či lépe řečeno přímo a doslova undergroundový), ale myslím, že fungovat by mohl.

    Pro zájemce - stručný popis fandomu.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    S. T.

    Úvodní poznámka: 

    Co musí být napsáno, musí být napsáno.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Předstíraje, že rozumím umění, odpovídal jsem na pozdravy, bral si od číšníka jednu skleničku za druhou a nudil se. Všechny moje obranné mechanismy ten večer jely na volnoběh: to se ukázalo jako zásadní chyba.
    Nejdřív jsem jí uslyšel. Posílala někoho pro drink. Ta prosba zněla zároveň jako rozkaz, přání i slib, což jsem nedokázal pochopit. Pak najednou stála vedle mě, v ruce skleničku, oči přivřené. Dívala se na obraz.
    „Myslím, že to vůbec nechápu,“ řekla s úsměvem. "Vy ano?"
    Až do rána jsem pak vymýšlel, co všechno jsem jí mohl odpovědět. Chtěl jsem být vtipný. Inteligentní. Okouzlující.
    „Eh?“ udělal jsem.

    Závěrečná poznámka: 

    Ona je vlastně on, ale komu na tom sejde..

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Polibek

    Úvodní poznámka: 

    Chudák Algie to tenkrát málem pěkně schytal...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Loni touto dobou jsem byl nucen korzovat po parku s jistou mladou dámou. Zanedlouho mělo totiž mezi námi dojít k zásnubám. A zatímco já zvažoval emigraci do Austrálie, Ambrosie se zasnoubení nemohla dočkat.
    „Je to tak romantické,“ žvatlala a táhla mě pod rozkvetlý ořešák. Tam zavřela oči a našpulila pusu.
    „Slečno?!“ řekl jsem, šokován.
    „Algernone, když máme být manželé, smíte mě políbit,“ odpověděla.
    „Proboha!“
    Dupla si.
    „Algernone, polibte mně!“
    „Ne!“
    „Proč ne?“
    „Až… o svatební noci!“
    Překvapeně otevřela oči.
    „Algernone, vy jste zvláštní!“
    „Jsem ze staré školy,“ odpověděl jsem a nenápadně se rozhlížel, kudy to bude do té Austrálie nejblíž.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Zamčený

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji DMD č. 19 pro 19. 4. 2013. Téma: Zámečník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Našla mě vychovatelka, příšerná slečna Emeryová. Vytahala mě za ucho, a snad by mě tak vlekla až do salonu, kdybych přitom nevřískal jako pavián.
    Zastavili jsme na schodišti.
    „Mám vás akorát,“ řekla mi. „Myslím, že vám raději zamknu pusu.“
    A dělala, že mi zamyká pusu a klíč schovává do kapsy. Od té chvíle jsem byl potichu jako myška.
    Později přišli hosté a já měl recitovat. Stál jsem v salonu, jazyk za zuby a krčil jsem rameny. Má matka rudla.
    Slečna Emeryová měla odpoledne volno; klíč odešel s ní.
    Jedině, že byste zavolali zámečníka, myslel jsem si, culil se a mlčel.

    Závěrečná poznámka: 

    Drabble přímo navazuje na Skrýš

    Edit:
    Ilustrace je zde :-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Ztracená existence

    Úvodní poznámka: 

    Název je opět těžce originální

    Drabble: 

    „Doba je plná –„ začal Ray.
    „- zvláštních, neuvěřitelných, úžasných -“ pokračoval Billy.
    „- existencí,“ dokončil Pearl.
    Malcolm neřekl nic, jen dlouze potáhl z cigarety. Studio se topilo v namodralé mlze a Artura, usazeného na samém okraji staré pohovky, to nutilo ke kašli. Přesto by odpřisáhl, že nikdy v životě nebyl šťastnější. Londýn. Svoboda. A hvězdy na dosah.
    „Třeba Brian Slade,“ řekl plaše.
    Ray vyskočil. „Ano! Brian je naprosto neuvěřitelný!“
    „Zcela uctíváníhodný,“ pokračoval Billy.
    „Neochvějně originální,“ dokončil Pearl.
    „Anebo Curt Wild,“ řekl Artur.
    „Ovšem Curt je šílenec,“ ušklíbl se Ray.
    „Na vedlejší koleji,“ pokračoval Billy.
    „Ztracená existence,“ dokončil Pearl.
    Malcolm vypustil souhlasný kouřový signál.

    Závěrečná poznámka: 

    I letos jsem si chtěla napsat něco na tenhle fandom. So be it.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Jako z praku

    Úvodní poznámka: 

    Jako každý bonus, i tenhle věnuju Ernestovi/Stelle a Fredovi/Fanny (a taky trochu Arthurovi, i když ten si to vůbec nezaslouží)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kolem třetí hodiny se Ernest probral z komatu. Obložený polštáři zprvu nechápal, co se stalo, ovšem pak se začal rozpomínat (k čemuž nemálo přispělo Arthurovo důrazné poklepávání nehtem do stolu).
    Takže, jako první se dostavila Pink Lady. Ernest však nesnesl ženskou konkurenci, čili dáma záhy odešla. Ernest s Fredem pak na počest největšího hrdiny smaragdového ostrova vztyčili Irish Flag. Fred přitom sletěl ze židle, takže Fallen Angel se ukázal nanejvýš vhodným. Ernest poté věnoval tichou vzpomínku lepším časům na Kensington Court Special, a nakonec už jen pili Absint přímo z lahve.
    „Nechutné,“ řekl Arthur.
    „PIFKA jak z praku,“ uzavřel Ernest.

    Závěrečná poznámka: 

    Původně jsem chtěla, aby všechny ty koktejly měly jako základ gin, ale bohužel od I a K jsem žádné nenašla. Mission failed.

    Další DMD bonusové kousky k fandomu:

    Klobouk
    Nemilostný dopis

    Edit 21.4.2012
    Ilustrace k drabbli zde :-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Skrýš

    Úvodní poznámka: 

    O výhodách tichého spojenectví se služebnictvem

    Fandom: 
    Drabble: 

    Matčin křik.
    „Algernone, pojcéééééém!“
    Pauza.
    „Algernone, kdejsííííííí!“
    Je mi šest let a jsem se ve skříni. Mám plný nos prachu a dusím se naftalínem, ale nechci recitovat básničku. Nevylezu ani za nic.
    „Algernone, nezahrávej si!“
    Škvírou mezi dveřmi skříně pozoruju Mortyho, komorníka, kterému matka nařídila prohledat patro. Přitáhnu dveře víc k sobě. Ještě víc…
    Křup!
    Pant se vylomí a křídlo letí k zemi. Následuje nekonečných pět vteřin, kdy na sebe s Mortym tiše civíme a já mám pocit, že se každou chvíli rozbrečím.
    „V šatně taky není, m´lady,“ řekne konečně Morty. Nahlas a zřetelně. Pak se otočí a je pryč.

    Závěrečná poznámka: 

    (Doufám, že slova pojcééém a kdejsíííí je možno brát vždycky jako jedno. Na svoji obhajobu musím říct, že Algernonova matka je jako jedno vyslovuje.)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Ascendent

    Úvodní poznámka: 

    Tak trochu... osobní drabble :-)

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Nebudu to dělat. Nebudu!“ Panna seděla v koutku, u nohou poloprázdnou láhev ginu.
    Kozoroh zatřásl hlavou. "Pustili jsme se do toho, tak musíme vydržet.“
    „Ty hloupé paličaté zvíře!“ odfrkla panna a sáhla po lahvi. „Sakra!“
    „Děláš nepořádek. To ti není podobné.“
    „Panenská posedlost úklidem je sprostý předsudek. Jsme jen systematické, to je všechno.“
    „Právě se systematicky opíjíš,“ vzdychl kozoroh. Vždycky to bylo stejné. Třenice mezi paličatým kozorohem a programově ublíženou pannou nebraly konce. Tentokrát se ale nevzdám, usmyslel si. Už toho bylo dost.
    Přes chabé protesty panny si přihnul z láhve. Pak zapnul počítač a napsal první slovo nové drabble.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    El Hombre Invisible

    Úvodní poznámka: 

    Název jsem si vypůjčila od Williama S. Burroughse, snad se nebude zlobit.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tep obvyklý. Nádech střídá výdech. Zorničky reagují. Příjem potravy v normě (a pokud ví či může soudit, na tom druhém konci je taky všechno jak má být). Ostatní biologické funkce jsou rovněž alespoň náznakem zachovány.
    Není mrtvý, očividně.
    Nechodí mu ale žádné dopisy (složenky se však zatím ukazují pravidelně). Nikdo mu nevolá. V domě, kde bydlí několik let, se s nikým nezdraví.
    Nedávno jel tramvají. Do vozu nastoupili dva revizoři, přímo k němu. Vytáhl lístek: nebude dělat problémy. Revizoři se však rozdělili, jeden zamířil k řidiči, druhý procházel zadní část vozu. Jeho lístek – řádně zaplacený a označený – zůstal bez povšimnutí.

    Závěrečná poznámka: 

    Inspirováno dnešním zážitkem. Že mě ignorují i revizoři v tramvaji, to už fakt hraničí... :-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Lastura

    Úvodní poznámka: 

    Strýček Cecil inspirující

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Algie, chlapče drahá, dnes vypadáš úžasně utrápeně,“ řekl strýček Cecil. Setkali jsme se v kavárně hotelu; nudil jsem se tam nad stydnoucí čokoládou.
    „Melancholie,“ odpověděl jsem. „Tuhle sezónu je ohromně in.“
    „Pročpak nejdeš na pláž?“ zeptal se strýček.
    "Otravná hromada písku.“
    Strýček pokrčil rameny a odešel. Viděli jsme se až u večeře, kdy přede mně strýček položil krásnou modrou lasturu. „Ta otravná hromada písku je jich plná,“ řekl.
    „Páni,“ udělal jsem.
    „Mohl bys najít taky takovou.“
    „Vážně?“
    „A pak ji třeba někomu dát?“
    Trvalo to, ale nakonec se mi rozsvítilo. Vzal jsem s sebou zbytek portského a vyrazil na pláž.

    Závěrečná poznámka: 

    Zdravím všechny, kteří to pochopili :-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Kurz negativního myšlení

    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se za vypůjčení názvu z jiného filmu. Hodil se mi.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Školní doktorka se nepřestávala usmívat způsobem kočky Šklíby. Natáhla ruku přes stůl: „Tak, Enid - můžu ti říkat Enid? Víš, proč tu jsi?“ zeptala se.
    Enid se zhoupla v křesle a pokrčila rameny. Chvíle trapného ticha. „Apatie, předpokládám?“ řekla nakonec.
    „Hlavu vzhůru, Enid. Nejdřív uděláme vstupní test,“ odpověděla doktorka. Enid znovu pokrčila rameny.
    Pracovna páchla starým papírem a lékořicí a byla plná zarámovaných diplomů.
    „Jsou pravé?“ zeptala se Enid. Šklíba ztuhla.
    „Samozřejmě, že jsou.“
    „A všechny jsou vaše?“
    Doktorka neodpověděla, ale rty se jí stáhly do úzké linky.
    Jestli mi začne ukazovat inkoustové skvrny, odpověď bude pokaždé netopýr, umínila si Enid.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdo neznáte Ghost World, doporučuju ke shlédnutí. Vždycky jsem měla pocit, že já a Enid máme něco společného. A nebude to jen tou známkou panku :-)

    (Edit: Právě mi došlo, že tahle drabble je zatím asi můj rychlostní rekord)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Radosti tvůrčí práce

    Drabble: 

    Polámané tužky, hrnky od kafe, kreslířská deska a nad ní shrbení dva nervózní muži.
    „Tohle se mi docela líbí,“ řekne první a podrbe se na hlavě. „Myslím, že to by šlo.“
    Druhý na nákres chvíli mžourá. „Klepeto? Místo ruky?“
    „Klepeta mně vždycky děsily.“
    Druhý kreslíř pořád nevypadá přesvědčeně. „Už jsem zavřel oči nad tím pruhovaným svetrem, ale udělat z Freda kraba?“
    První kreslíř zoufale rozhodí rukama. „Jedna, dvě, Klepeto jde?“
    „Tři a čtyři, raci a štíři,“ ušklíbne se druhý. „S tím jdi do National Geographic. Kdepak, Fred potřebuje něco mnohem sofistikovanějšího.“ A rychlým tahem pera načrtne rukavici s pěti břitvami.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Dopis

    Drabble: 

    „Jsi tu?“
    Šplouchnutí vody a tříštění skla.
    „Nejsem.“
    Než vejde do koupelny, Charles krátce zaváhá. Připadá si jako vetřelec, navzdory tomu, že na zámku strávil už bezmála celé léto. V oprýskané vaně, kterou přidržují čtyři rezavé lví tlapy, spatří Sebastiana, naloženého po krk v chladnoucí vodě.
    „Bude večeře,“ oznámí mu. Fantazie nebyla nikdy Charlesovo silnou stránkou.
    „Matka psala,“ odpoví Sebastian a natáhne se pro zbytek cigarety. „Chtěl jsem ti to dát přečíst, ale ten ubohý dopis se nešťastnou náhodou právě utopil.“
    Pára a kouř nutí Charlese ke kašli. Na okraji vany zůstaly otisknuté mokré kružnice.
    „Zítra přijede,“ dodá Sebastian potichu.

    Závěrečná poznámka: 

    Sebastian ♥ Kdo zná fandom, ví, že příjezd paní matky pro něj není zrovna veselá událost. Ale dneska se mi nechtělo psát nic vtipného.

    P.S.: Vím, že jedno drabble s dopisem v názvu jsem už letos napsala. Asi se ze mně díky DMD stává dopisový fetišista.

    P.S.S.: Ano, Charles je skutečně blb.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    "Potřebujeme víc bomb!"

    Drabble: 

    „Jsem tu. Co ti, prosímtě, trvalo tak dlouho? Jen mi proboha neříkej, že pořád jedeme přes modem.
    Fajn, sundej mi tu zeď nalevo. Napravo dobrý? Mám zatím jedinou bombu, takže opatrně. A poslouchej mně, potřebujem hlavně brusle. A bomby, hodně bomb. Dostaň mně ke skladu. Moment! Vidím dalšího! A hezky v koutě! Panáček jeden, tak tohle bude čistej zásah! Jdi blíž, vypadá to, že tam nějak vytuhnul. Nejspíš má taky modem, chacha – sorry, kamaráde, nic ve zlým. Cože? Jo, tu bombu vidím. Začátečníci, naprosto bez šance. Leda by měli - „

    Na hromádku popela se skutálely dvě oči a překvapeně zamrkaly.

    „Plamenomet.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pro ty, kdož neznají fandom posílám odkaz na online verzi téhle klasické arkády. Stačí zadat nick a hrát. Jen mně nezabíjejte! :D
    (Varování - hra způsobuje brutální návyk, takže je možné, že pokud začnete teď hrát, dnešní drabbli už nenapíšete :-) )

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Pravé poledne u Špinavého kaňonu

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Tvá matka tě splodila s krysou!“ Stařík výhružně vířil pěstmi. Naznačit krysí původ, to je na Moribu smrtelná urážka.
    „V pravé poledne,“ ucedil Jayne. „Ty a já, dědku, u Špinavého kaňonu!“
    „Je to Kaňon špíny, cizinče!“
    „Buď tam!“

    Slunce stálo v nadhlavníku a stařík nikde.
    „Srab,“ odplivl si Jayne do písku. „Hlásím návrat na loď.“

    Dobelhal se na palubu, přední zuby zabalené v kapesníku.
    „Ten hajzl zákeřnej! Přišel schválně pozdě, nedával jsem už pozor! Doktora!“

    Toho dne nikdo z posádky nedokázal Jaynovi říct, že Moribus má dvě slunce. První kvůli astrologii a určování světových stran, a teprve druhé kvůli času.

    Závěrečná poznámka: 

    Touto drabblí (tutím drabbletem?) děkuji té, která mi zařídila závislost na FF :)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Dokonalý knihomol

    Drabble: 

    Jonathan Strange studoval Cestu Krále Havrana po Severním Irsku. Ubohý Král Havran - trpělivě čekal v Blackpoolu na loď, zatímco Jonathan střídavě usínal a probouzel se s provinilou myšlenkou, že studium magie je vlastně docela otrava. Otevřel okno a přinutil se číst dál.
    Loď krále Havrana konečně doplachtila do přístavu, když se ve dveřích studovny objevil vrásčitý obličej pana Norrella.
    „Pane Strangi,“ zaševelil, „mé knihy vyžadují pohodlí. Byl byste tak laskav a to okno zavřel?“
    „Venku je teplo,“ protestoval Jonathan.
    „Ano, ale panty oken vrzají. Rušíte knihy. Děkuji vám.“
    Jonathan Strange rezignovaně zavrtěl hlavou. Dokonalý knihomol, pomyslel si. A zavřel okno.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Největší skotská atrakce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Strýčka Cecila mám rád, i když to vlastně žádný můj strýček není. Právě se vrátil ze Skotska a nedal jinak, než že se na to musíme napít.
    „Skotsko je báječná země – a tohle je jeho největší atrakce,“ pravil. Na stůl dosedla lahev.
    „Rodinná palírna v údolí, které se jmenuje jako když zvrací kočka. Angličan to ani nevysloví, ale ta chuť je božská. Kopni to tam, chlapče!“
    Rozkašlal jsem se. Vyhrkly mi slzy. Strýček Cecil se rozesmál a na stůl dosedla další lahev.
    „Druhá největší atrakce Skotska! Kopni to tam, chlapče!“
    Strýčka Cecila mám rád, i když někdy je to těžké.

    Závěrečná poznámka: 

    Upřímně, jsem ráda, že je tohle téma za mnou.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Nemilostný dopis

    Úvodní poznámka: 

    Velice volně navazuje na Klobouk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Drahý Arthure,

    asi jsem to měl čekat (Fanny říká, že v tobě vždycky viděla zbabělce, to kvůli té tvé ustupující bradě). Já však věřil, že mne skutečně miluješ. Jak naivní! Musím ale uznat, že způsob tvého útěku byl pozoruhodný. Prohlásit se za mrtvého, podplatit tři lékaře a dokonce zinscenovat kdesi na venkově vlastní pohřeb – opravdu působivé, Arthure. I tak ovšem doufám, že se tvá loď cestou do Ameriky potopí. Vím dobře, že plavat neumíš.

    Pokud se tak nestane (což je pravděpodobné, neboť námořní doprava má dnes poměně vysokou úroveň), věřím, že k tobě alespoň tento dopis dovede policii.

    Nelíbá

    Ernest

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle už bych měla vysvětlit.

    Drabble (i ta předchozí, na kterou navazuje), se týká vybraných okolností ze života několika mladých gentlemanů, kteří kdysi skutečně žili (tedy pokud před sebou nemáme nějaké zvlášť zákeřné spiknutí historiků). Ernest (neboli Stella) k smrti rád hrával ženské role na divadle; často se však stávalo, že se po představení zapomněl převléknout. Arthur (neboli Arthur) byl potomek starobylého rodu, lenoch a zbabělec.

    Když Stellu zatkla policie (prý za obscénní chování, neuvěřitelné!), Arthur zmizel po anglicku, tedy tak, jak bylo popsáno výše - nemoc, smrt a vlastní pohřeb.

    Only in England.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Na komíně

    Úvodní poznámka: 

    K napsání téhle antioblevové drabble mě inspiroval ranní pohled z okna (v Dejvicích brutální sněžení, děkuju pěkně) a hlavně tenhle článek.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přinesl jí darem tlustou žížalu.
    „Miláčku, podívej,“ řekl, zatímco kroužil okolo hnízda. Eileen však trucovitě odvrátila hlavu. Zkusil to tedy z druhé strany:
    „Přece se nebudeš pořád zlobit! Copak za to můžu?!“
    Cvaknutí zobákem štěklo jako výstřel z malorážky. Uhnul jen tak tak.
    „Eileen!“
    „Už nikdy tě nechci vidět, Morici!“ odsekla Eileen. „To bylo řečí! Uděláme si hnízdo, koukej, krkavci vedle už taky snášejí! Prý jaro za dveřmi, přijde obleva... PODÍVEJ SE, JAK VYPADÁM!“
    Čáp Moric se přikrčil.
    „Morici, jen co se odtud vyhrabu, okamžitě se s tebou rozvedu!“

    Tlustá žížala, které nikdo nevěnoval pozornost, se pokojně plazila závějí pryč.

    Závěrečná poznámka: 

    Věřím, že ostravská i Eileenina čápata budou nakonec v pohodě ;-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Dezertér

    Úvodní poznámka: 

    Drabble se vztahuje ke 4. sérii Černé zmije.

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Baldricku, válka má jediný účel. Dostat se z ní pryč. Bohužel většina vojáků jde tou nejhloupější cestou - přes frontu,“ řekl Edmund.
    „Chcete dezertovat, pane?“
    „Pořád. Jenomže dějiny Anglie jsou lemovány šibenicemi, na nichž se v lehkém jihozápadním větříku klátí moji předkové. Já jsem poslední z rodu Blackadderů. Musím být opatrný. Ty ovšem žádné rodové zatížení nemáš, krys je dostatek.“
    „Chcete abych dezertoval, pane?“ řekl Baldrick.
    „Chci, abys otrávil generála Melchetta.“
    „To nám generál nejspíš nedovolí, pane. A rod Baldricků se taky nechce klátit.“ Baldrick hrdě vypjal hruď. „My umíráme vestoje.“
    „Já vím. A po uši v blátě,“ povzdechl si Edmund.

    Závěrečná poznámka: 

    Doslovná Tyto je.. doslovná. Jenomže když mně už potom napadaly jen samý radosti mládeži nepřístupný, a to bych si ani ve snu!! :D

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Otázka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Smrt vstoupila tiše do zrcadlové síně. Takové krásné místo, pomyslela si. Bratříček by ho neměl tak zanedbávat. Rozmáchla se a z prvního zrcadla strhla přehoz plný prachu. Matouš vyděšeně zatřepal křídly.
    „To je v pořádku,“ řekla mu.
    Zadívala se do zrcadla, prst přitlačila na horní ret. Nic zvláštního. Otočila se z profilu. Pokrčila na sebe rameny.
    Co ti lidé pořád mají?
    Úsměv. Dobrá, možná má trochu větší špičáky, ale to je detail, kterého si nikdy pořádně nevšimla ani ona sama.
    Ale proč by jí tak říkali?
    „Matouši?“
    Havran přešlápl a naklonil hlavu.
    „Upřímně. Přijde ti, že mám moc velké zuby?“

    Závěrečná poznámka: 

    Plně si uvědomuju stupiditu názvu, ale lepší mně nenapadl.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Klobouk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ernest se plíží pokojem. Rozsvítí se světlo. Ernest strne.

    ARTHUR : Ty vypadáš!
    ERNEST : Děkuji.
    ARTHUR : Kde máš boty?
    ERNEST : Drožkář mi je nechtěl vrátit. Říkal, že buďto pojedeme na stanici, anebo mu je musím dát.
    ARTHUR : Tvůj klobouk si nechal taky?
    ERNEST : Klobouk? Já měl klobouk?
    ARTHUR : významný pohled
    ERNEST : Ten odplul.
    ARTHUR : Odplul?
    ERNEST : Když jsem pozoroval východ slunce nad řekou, zafoukal vítr a klobouk byl pryč. Teď už bude nejspíš někde v Severním moři. Ztratit klobouk je dneska snazší než ztratit poctivost.
    ARTHUR : Severní moře před chvílí volalo, ať si ho laskavě přijdeš vyzvednout do Savoye.
    ERNEST : Oh.

    Závěrečná poznámka: 

    Bylo jen otázkou času, kdy i to letošního DMD zatáhnu viktoriány. Ale že se mi přitom podaří splnit zadání nadvakrát jsem nečekala :-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Proměna

    Drabble: 

    Fufán spal na okně, když tu se přikradl Čitu a sekl ho do nosu. Fufán se zavrtěl.
    „Braň se!“ vyjekl Čitu.
    Fufán otevřel jedno oko.
    „Dej mi pokoj, mládežníku,“ zabručel.
    Čitu naježil srst, ocas jako kartáč na lahve.
    „Jsi srab!“ vyprskl. „Poznám to. Voníš divně. Ne jako já. Jako bys ani nebyl kocour!“
    „Jestli chceš zpochybňovat mou kocourovitost – „
    „Nejsi kocour, ani kočka, jsi jen tlustý! Nemůžeš vládnout v tomhle domě!“ Čitu se vydrápal na knihovnu. „Ať žiju já!“

    Druhý den, když vrátili Čitu zpátky ještě zpitomělého narkózou, voněl jinak. Jako by ani nebyl kocour.
    Fufán se pod vousy lehce ušklíbl.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Ze života kocoura Fufána / představení fandomu

    Fufán je tlustý britský kocoureč barvy šedorůžové, velmi dekorativní na jakémkoli světlejším gauči nebo pohovce. Čitu je jeho hubený společník aus Bahnhof, černobíle flekatý (řekli bychom bikolor, kdyby to na Čitína nebylo příliš vznešené).

    Obrázková dokumetace zde

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Jak jsem psal domácí úkol

    Drabble: 

    Inkoust jsem našel v tatínkově sekretáři. Za to, že se trochu vylil na koberec, opravdu nemůžu, protože jsem byl právě v kritické fázi malování a musel jsem se soustředit. Když maminka přišla z práce, nejdřív málem omdlela a pak popadla vařečku.
    „To je kaligrafie, mami,“ natahoval jsem. „Tradiční čínské umění!“
    „Tyhle fleky? Mikuláši, co tě to napadlo?“
    „Když my jsme se s klukama rozpočítávali a na mně to vyšlo.“
    „Prosím?“ vykulila oči maminka.
    „Paní učitelka nám dnes říkala, že každý čtvrtý člověk na světě je podle statistik Číňan. No a uznej, že jako Číňan přece nemůžu psát domácí úkoly propiskou!“

    Závěrečná poznámka: 

    Že každý čtvrtý člověk na planetě je Číňan nám kdysi říkal učitel zeměpisu. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, každopádně veškeré reklamce můžete směřovat na ZŠ Zárečnou :-)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Nadějné vyhlídky, radostné zítřky

    Úvodní poznámka: 

    Featuring Michal Sedloň - Písnička o traktoristce (1950)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Noviny otiskovaly výhradně radostné zprávy ze Svazu a údernická halekání nad novými traktory, ovšem občas, snad aby lid mohl vzkvétat i na duchu, přinesly taky špetku stranické poezie.

    Parfémem pleť nevoní si,
    neobléká drahé róby,
    prosté děvče v kombinéze,
    hrdinkou je naší doby.

    Země zešílela a ona odtud musí utéct, dokud to ještě trochu jde. Bratr, ten po válce rovnou zůstal v Anglii. Měl recht. Minulý týden uplatila liškou a pár zlatými náramky převaděče. Vyjde to, musí. A pokud ne, pomyslela si trpce, pohled upřený na sloku v novinách, v Československu se kožichy a zlato stejně teď moc nosit nebudou.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Demolition Vicky

    Drabble: 

    „Panebože, to snad není pravda, co říkáte!“ Zadržená Vicky Pollardová si zuřivě okusovala růžové nehty.
    „Vicky, pan Chattopadhyay tvrdí, že jsi v jeho obchodě poničila několik automatů,“ řekl policista.
    „Ale vždyť já jsem byla jen ráno se Stephanií v parku, kde nějakej bezdomovec čural do fontánky!“
    „Máme záznamy z bezpečnostní kamery.“
    Vicky vyplivla nehet. „To Stephanie! Ona říkala, že si nejdřív dáme Twix, a pak půjdeme namalovat sprejem slečně Fisherový na auto prase! Jenže potom jsme neměly žádný peníze, a tak Stephanie řekla, že aspoň rozbijeme ty indický stroje na sušenky!“
    Policista si povzdechl. Věděl, že ho čeká dlouhé odpoledne.

    Závěrečná poznámka: 

    Měla jsem pocit, že Vicky Pollardová si svou drabbli zaslouží.

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    „Ovšem váš bratr byl vrah!“

    (Pozn. 1: Věnováno Bobertovi, neb ona to našla, i když jsem na to myslela, což ale nemohla vědět :)

    Důsledkem příchodu lorda Alfreda na večírek byl nejprve hlasitý šepot a poté hrobové ticho. „A já myslela, že tu bude nuda,“ šeptla lady Cavendishová vzrušeně své společnici. „Četla jste jeho komentář k vystoupení naší hostitelky v roli Salome? Prý je jen podprůměrná tanečnice, které publikum aplaudovalo omylem!“Lady třepla vějířem. „Něco se stane!“
    Nikdo nemohl slyšet, co Maud Allenová, dobrá hostitelka a podprůměrná tanečnice, na lorda Alfreda zasyčela. Jeho odpověď však druhého dne otiskly všechny větší noviny. „Jistě, madam,“ pronesl. „Ovšem váš bratr byl vrah.“

    (Většina novin druhého dne otiskla také perokresbu vějíře slečny Allenové, dopadajícího na nos lorda Alfreda.)

    ***

    (Pozn. 2: And that´s all, folks! Byl to dlouhý, ale hrozně krátký měsíc. Teď nezbývá, než napsat knihu. Organizátorům děkuju, čtenářům ještě víc... see you in 2013! :) Hú!)

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Přímá metoda

    Poslední pacientka opustila ordinaci o půl sedmé a doktor Mortimer Granville se zhroutil. „Můžete, prosím?“ zakňoural. Objevila se sestra s mísou ledu a poznámkou o přesčase.
    „Vždyť dostanete zaplaceno.“
    „Pche!“

    „Zpočátku to vypadalo jako báječná práce,“ povzdechl si Mortimer později toho večera, když seděl v klubu s lordem Edmundem. „Léčba hysterických žen je záslužná, a Dalrymplova přímá metoda byla... zkrátka... “
    Lord Edmund povytáhl významně obočí. „Oboustranně příjemná?“
    Doktor Granville mírně zrudl. „Do jisté míry... ano. Ze začátku. Jako každá nová práce. Ale později...“ pohlédl nešťastně na svoji ruku pod tlustým obvazem. „Takhle to už dál nejde. Něco se musí vymyslet.“

  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Jedině zelený

    Kroky mladého muže zamířily do květinářství. Tady si pečlivě prolédl nabídku květin všech tvarů a barev, od skromných chudobek až po exotické krásky – přesto však nenalezl to, co hledal. S úsměvem se otočil na prodavače.
    „Potřebuji karafiát.“
    Prodavač se uklonil a v mžiku se vytasil s ohromnou vázou. „Ráčí pán bílý, žlutý nebo červený?“
    Červený karafiát? Nikdy!! Pán ráčí zelený.“
    Prodavač vypadal zaskočeně.
    „Obávám se, že zelený karafiát vskutku...“
    „Nemáte?“
    „Bohužel.“
    „To je škoda. Chystám se večer do divadla a zelený karafiát je nutnost.“ Mladý muž se na moment zamyslel.
    „Víte co? Dejte mi bílý. Mám doma láhev zeleného inkoustu.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Píseň, která zkazila večírek

    (Pozn.:drabble se vztahuje k tomuhle videu. Od vyhlášení tématu nemůžu tu písničku dostat z hlavy. A vy ji tam odteď budete mít taky:))

    Komisař si unaveně promnul kořen nosu.
    „Tak znova,“ řekl. „Kdo podle vás začal?“ Ve výslechové místnosti strávil už dvanáct hodin. Svědkové mu začínali splývat.
    „Byl to ten mladej, ten pankáč,“ pronesl upjatě pán, který vypadal jako špatně vycpaný čáp. „Viděl jsem ho. Hodil první krevetovým salátem. Na náhradě zničeného obleku trvám! “
    „Samozřejmě,“ zabručel komisař.
    „Nejhorší ale byla ta píseň. Zní mi pořád v uších, nemůžu se jí zbavit. Prý zpívej, zpívej! Zřejmě to pustila ta opice. Ale oni nezpívali, oni, prosím, házeli jídlem! Po nás!“
    Alespoň na něčem se svědkové shodli. Píseň, která to celé začala.
    Komisař si zhluboka povzdechl.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Tyto Alba

    Básnici a diplomati

    (Pozn.: Drabble se vztahuje k této dvojici. Místním slasherkám na vědomost se dává - neskvíkejte, vážně to jsou jen bráchové :) )

    Slunce stálo vysoko nad londýnskými střechami. Podávala se snídaně.
    „Proč si vždycky bereš dopisy do jídelny? Nechápu to. Navíc mi není dobře,“ řekl lord Alfred bratrovi rozmrzele u čaje. Lord Francis zavrtěl hlavou.
    „Za tvoji kocovinu nemůžu já, nebo snad moje dopisy, ale víno, které jsi vypil včera v klubu se svým básníkem. Předpokládám, že tě nemusel moc přemlouvat.“
    „Vůbec mně nepřemlouval. Piju vždycky dobrovolně. A co vy diplomati?“
    „My pijeme jen na zahraničních ambasádách. Domácí alkoholismus nenávidíme.“
    „A pak nosíte dopisy k snídani.“
    „Vy umělci snídáte rovnou romány. A podej mi cukr. Jsi mladší, a navíc – mně není dobře.“

Stránky

-A A +A