Moje články

  • Obrázek uživatele Danae

    Faustovy skleněné hodiny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedním ze záblesků dadaismu v našich zemích je raná tvorba V+W. Tohle je něco jako pocta jejich dílu, především Faustovým skleněným hodinám.

    Drabble: 

    Jan kráčí nocí s růží v ústech, zářivé zuby Jířího prosvěcují tmu. Před sebou tlačí Thespidovu káru, na ní hru vytaženou z kapsy u vesty. Jsou to skleněné hodiny, kterými tam a zpět s lehounkým cinkáním propadávají chechtáky. Dukáty srandy a smíchu, platidlo drzého mládí a talentu tak jasného, že nad dubnovou Prahou provívá jako polární záře.
    Jiří vypouští bubliny z úst, Jan je udeří růží; motýlí hejno se mihne pod lampami. Mladí bozi posvěcují město nad ránem, Malou Stranu, Vodičkovu ulici. Krize je daleko, válka v nedohlednu; chechtáky cinkají, odměřují čas jejich cesty od dnešní noci do všech budoucích.

  • Obrázek uživatele Danae

    Odvrženec

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Hurá, mám malou placku! Ale protože jsem četla Kleino povídání, doufám, že si ještě nějaké drabble do konce DMD střihnu ;)

    Drabble: 

    Na té mrňavé planetce plné lesů a vody přistál kvůli defektu. Měl za sebou první rok v branži, spoustu vlasů a hluboko do kapsy. Zíral do ohně a přemýšlel, jestli se do opravy pustí zítra ráno sám, nebo se zadluží servisákům až za hrob, když za ním něco tiše písklo. Málem smetl podvyživené kotě bez srsti, které na něj upíralo velké oči. Pravdomluvnou kočku už viděl, ale nikdy takhle hubenou. Malého odvržence, který se nikdy nedostane k mlíku včas… Natáhl k němu ruku. Kotě mu samozřejmě vešlo do dlaně a začalo příst.
    Freelancer si nevybírá společníka. Společník si vybíra jeho.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vlákna

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Ta třpytivá vlákna z malých dílků, co kolem nich občas problesknou…, ta jsou tvoje?” otázal se Zkáza, když hleděl z Campanily na rej karnevalových dvojic.
    “Ne,” odtušila Touha a vyfoukla kouř z dlouhé špičky. “To je čas.”
    “Přadeno osudu?”
    Zavrtěla hlavou a v zlatých očích se jí odrazily benátské ohně. “Lidi k sobě nepoutá jen touha a osud. Ve hře jsou další proměnné.”
    “Takže čím déle spolu jsou...”
    “Tím je vlákno delší a pevnější. Nakonec je z něj buď záchranné lano, nebo ostrá struna.”
    “Na čem to záleží?”
    “Na tom, z jakých zážitků je spleteno,” řekla Touha a zavřela oči.

  • Obrázek uživatele Danae

    Sny v lodi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sny, které Petrichor navštěvovaly ve vesmírné lodi ze dřeva, se příliš nelišily od snů z detenčního centra. Některé ji provázely od dětství, sny o nezpochybnitelném ženství deklarovaném rýhou zrození namísto penisu. Dávno se s nimi sžila. Další ji provázely od tranzice. Stále ji v nich oslovovali pane a ona si stahovala bolestivě pučící prsa, než vyrazila do útoku. Probouzela se s úlevou. Sny o líbání s Marcem si nevyčítala. Byl jediný chlap s rohy na lodi a ona rok s nikým nespala. Za bděla byl ženáč nedotknutelný.
    Znervózněla, když ve spánku zahlédla štíhlé šedé prsty a nevyzpytatelnou obrazovku Prince robota.

    Závěrečná poznámka: 

    Petrichor je badass.

  • Obrázek uživatele Danae

    Amnestie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Veselé Velikonoce!

    Drabble: 

    Peklo se zavázalo, že jednou za sto let propustí jednu z duší do nebe. Muselo se samozřejmě jednat jen o lehčí trestance z předpeklí a vše bylo nutno úředně ošetřit. Hříšník sepsal žádost v šesti kopiích, ta musela projít třemi komisionáními schvalovacími koly v peklu, očistci i nebi, být opatřena všemi dvaadvaceti nezbytnými razítky a čtyřmi dobrozdáními. Nakonec byla samozřejmě vyřazena pro formální nedostatky. V zásadě šlo jen o další muka pekelná a všichni to věděli.
    Proto to pozdvižení, když poslední příchozí rozmlátil brány pekelné tupým koncem kříže, seřval personál na tři doby a vyvedl několik milionů duší na svobodu.

    Závěrečná poznámka: 

    Denominace ani teologické směry se neshodují na tom, jak a kde Kristus trávil Bílou sobotu. Někteří věří, že po Kristovo "sestoupil do pekel", jak se říká ve Vyznání víry, znamená, že už v pekle nikdo nezůstal.

  • Obrázek uživatele Danae

    Tajná ingredience

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Díky za tenhle bonus! Hrozně jsem si to patlání užila a ještě víc si užívám všechny ostatní komiksy. Živá voda pro duši, fakt!

    Obrázek: 
    Komiks Tajná ingredience
  • Obrázek uživatele Danae

    Zákazník

    Drabble: 

    Ten elegantní mladík rejdil po jeho obchodě jako rtuť. Střídavě otevíral víka tří vystavených fortepian, na každé zahrál krátký úryvek a přitom si pobrukoval. Willibald Smith, Hudební nástroje a notové tisky, oficiální dvorní dodavatel, se musel při pohledu na něj usmívat.
    “Tohle má nejkrásnější zvuk!” zvolal mladík nadšeně. “Doručujete i mimo Londýn?”
    “Ale jistě, můžeme jej vypravit už zítra. Budete si přát k němu přiložit věnování?”
    “Nic takového. Musím zůstat v přísné anonymitě!” Mladík se stále zubil, Willibaldovi však neušel rozpačitý ruměnec na jeho tvářích. “Ale můžete ještě přidat tohle,” a položil na víko nástroje výtisk Irských písní a tanců.

    Závěrečná poznámka: 

    A pak se šel konečně nechat ostříhat ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Pach

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11: Řekni vlkům, že jsem doma

    Drabble: 

    Kouzelník je ve vlčím revíru cítit na míle daleko. Už několik desetiletí nedošlo k žádnému excesu, ale vlčí paměť je prastará. Pohrdání, vraždy, oheň. Ten pach přináší smrt. K údolíčku uprostřed Lužických hor se stahují dvě smečky, jedna z Ojbína, druhá z Krompachu. Dvojnozí i čtyřnozí se kradou nocí k rozbořenému mlýnu, kde jeden z nich už týden přebývá.
    Dlouho vyčkávají před dveřmi, jejichž skulinami prosvítá mihotání svíčky. Pak se zevnitř ozve unavený hlas. “Pojďte dál. Takhle to přece nemůžeme nechat.”

    Hans Preussler (1885 - 1977). Budečský absolvent (1905). Hlavní iniciátor dekriminalizace vlkodlačí populace a jejího výmazu ze seznamu “magických zvířat”.

  • Obrázek uživatele Danae

    Pavouk umí kousnout

    Fandom: 
    Drabble: 

    Původně to měla být jen taková legrace. Pokus, hra s příchutí zakázaného ovoce. Jestli nechceš, aby tvoje máma viděla, co taky vystavuješ na instáči, strč sto korun za nástěnku v 7. B. Pavouk umí kousnout!
    Pak tam tu stokorunu našli. Sedmou třídou se vzápětí rozlétla sprška mailů z adresy pavouk2005@seznam.cz.
    Víme, kdes byl v pátek místo školy.
    Máme tvoji fotku, jak kouříš.
    Chce ještě někdy vidět svůj mobil?
    Tvé kočce by se mohlo něco stát….

    Trvalo měsíc, než se jedno z pobledlých dětí konečně svěřilo rodičům. O týden později zaklepala policiie na dveře Petry Arnoldové a Václava Oukropce, premiantů třídy.

  • Obrázek uživatele Danae

    Pauza v misi

    Drabble: 

    Dvoudenní šplh po fazolovém stonku (no dobře, spíš fazolovém kmeni) se dost podobá výstupu na pětitisícovku včetně bivaku. Nahoře sebou prostě flákla a dvacet minut jenom dýchala. Teprve pak jí do těla prosákly informace, na čem že to leží. Oblaka byla svrchu… pružná. Něco mezi pryží, trampolínou a prachovými peřinami. Přesně taková, jaká si představujete, když na chvíli zdrhnete z dohledu macechy i sester a zíráte dětskýma očima do nebe.
    Za chvíli už Popelka skákala jako šílená a ječela při tom radostí. Dalo jí dost přemáhání znovu přepnout do role tajné agentky a vyrazit k obřímu hradu, jak velela mise.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vizuální fantom

    Drabble: 

    Periferní bicáček byl mladším bratrem Krvavého kolena. To mu říkalo láskyplně Bici a ze všech sil se snažilo, aby z něj vychovalo řádné a úctyhodné strašidlo. Bicáček se snažil svému sourozenci vyhovět, nakonec ale uznal, že na takovou práci není stavěný. Rozměry měl dvacet pět na deset, barvu starorůžovou a nejhrozivější zvuk, který dokázal vydat, bylo vlhké plesknutí.
    Nakonec se našel v roli vizuálního fantomu. Zabydlel se ve zrcadlech fitness center a každému, kdo se do nich zadívá příliš dlouho, vykouzlí na okamžik vidinu dvojnásobného bicepsu. Někteří se následně vzepnou k výkonu týdne. Jiní shledají, že halucinace signalizují přepísknutý trénink.

  • Obrázek uživatele Danae

    Postverbální společenství

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Z písemné pozůstalosti bambula Hojsy (sekce etnologických zápisků E 12).

    Drabble: 

    Většina badatelů se domnívá, že empatické neverbální společenství hatifnatů, je společenství preverbální, u něhož se jazyk ještě nevyvinul. Na základě svých dlouholetých průzkumů se však přikláním k názoru, že jde o společenství postverbální - naznačují to například zakrnělá, ale stále ještě znatelná ústa, i reakce na slova pronášená nehatifnaty.
    Důvody pro zavržení verbální komunikace mohou být steré. Nejpravděpodobnější variantou je, že citlivé bytosti, jakými hatifnati bezesporu jsou, byli iritování zraňující potencialitou jazyka, zejména kolem takzvaných “citlivých témat”, která byla nepředvídatelná a u každého jedince jiná. Odložit tak tupý nástroj a naopak zapracovat na empatickém prostupu myslí se ukázalo jako ideální řešení.

  • Obrázek uživatele Danae

    Maska

    Fandom: 
    Drabble: 

    Než překročil hranice rezervace Prérijní růže, myslel si Dashiell Zlý kůň, že ví, proč byl vybrán. Ze všech agentů CIA mu ta maska nejlíp přilnula k tváři. Z rezervace zdrhnul ve třinácti, odkroutil si svoje v Kosovu a vrací se zpátky jako profesionální zabiják lačnící po uznání… Dokonalé krytí.
    Jenže sotva zabořil nohu do červený hlíny, cítil, jak se mu přisává k masu. S každým dalším kopnutím a krví, s každým pohledem do očí Rudé vrány, s dalším kousancem od Carol, s další dávkou metamfetaminu se rozvinula nová vlásečnice a prorostla jeho tvář a masku v jedinou nerozlišitelnou tepající věc.

  • Obrázek uživatele Danae

    Stereotyp

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo si dobře vědomo, že krása je povýtce individuální koncept, odehrává se primárně v oku pozorujícího a všechny tyhle řeči. Ale sedělo hezky v teple, pracovní náplň byla jednoduchá a pověst královnina důvěrníka také nebyla k zahození. Dělalo, co se po něm chtělo. (Situaci dost napomáhalo, že královna měla slušnou figuru a o svůj vzhled maniakálně dbala. Těžko ho tedy někdo mohl obvinit ze lži.)
    Jediným problémem byl stereotyp. Zpočátku ho zahánělo drobnými obměnami obligátní odpovědi, ale deset let je deset let, jednou to prostě bude silnější než vy. Že si vybralo pro změnu právě Sněhurčino jméno byla čirá náhoda.

  • Obrázek uživatele Danae

    Večer v Netherfieldu

    Úvodní poznámka: 

    Ahoj, lidi!

    Drabble: 

    Rosou zvlhlá tráva mu hladí podrážky bot. Hledí vzhůru, na poslední osvětlené okno, s absurdním vědomím, že i ta nejposlednější služka může vejít (bude-li mít dobrou výmluvu), ale on, pán domu, musí čekat, čekat, čekat dole v salonu, až mu bude Bůh milostiv.
    Snaží si ji aspoň představit, zmáčenou deštěm na klusajícím koni, jak ji popisovala Caroline. S rozcuchanými vlasy a zarudlým nosem v netherfieldských peřinách. Je krásnější než kdykoli předtím. (Dobře že jeho idiotský úsměv skrývá tma.)
    Za oknem se mihne silueta a on na okamžik zatají dech. Ale je to Elisabeth, kdo prudce zatáhne závěsy a zhasne lampu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Trapná hláška

    Úvodní poznámka: 

    Spoluautorem tohoto drabblete je Doktor. Když jsem ho včera seznámila s tématem, okamžitě vypálil následující námět. Na mně bylo jen ho zpracovat :)

    Drabble: 

    „Koší?“
    „Copak je, Želví?“
    „Víš, co mi trochu vadí?“
    „Co, Želví?“
    „Je tu málo křesílek.“
    „To máš pravdu Želví. Křesla jsou v pokoji dvě a my jsme také dvě.“
    „A občas si také chtějí sednout lidé, že.“
    „A někdy dokonce i malý člověk!“
    „Ne, že by neměli nárok, Koší. Asi je musí bolet nohy, když mají jenom dvě. Ale vadí mi, jak to dělají.“
    „Myslíš, jak naznačují, že nás zasednou, jestliže nevyklidíme pozici?“
    „Přesně! Ale ještě víc mi vadí, co přitom říkají, Koší.“
    „Myslíš tu děsně trapnou větu?“
    „Proč ji pokaždé opakují? Větší zadeček sedá už dávno není vtipná hláška!“

  • Obrázek uživatele Danae

    Jak pěšinka ožila

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouho tichá pěšinka konečně ožila. Nejdřív jedna, dvě maminky. Za pár dní už jejich drobotina. Leze, poskakuje, přelézá, řádně se živí, aby hezky rostla. Netrvá dlouho, a z dětí jsou maminky a tatínci. Pěšinka je čím dál živější a veselejší. Když už tu začíná být trochu těsno, občas se nějaká rodinka přestěhuje na pěšinku, co se šťastně objeví poblíž.
    Pak přijde pohroma. Nejprve Jacutin gel. Dospělí umírají po desítkách. Pak všiváček, který hledá děti jedno po druhém, zabodává se do jejich světa, dokud nenajde poslední. Pěšinka znovu osiří na dlouhé týdny či měsíce.
    Dokud do školky zase někdo nepřitáhne vši.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nová kniha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ondatra s knihou O neužitečnosti světa strávila téměř celý život. Uměla ji nazpaměť, přesto v ní denně listovala. Svět je neužitečný, živí tvorové zbyteční, jen máloco dává smysl. Kniha ji utvrzovala v tom, co odjakživa prožívala. Uklidňovala ji. A pak čaroděj knihu omylem odeslal se stolem plným lahůdek za Šňupálkem.
    Zbrusu nová kniha O užitečnosti světa, kterou jí místo toho věnoval, ji iritovala svou novostí a barevnou obálkou. Otevřela ji až třetí den, kdy už si prostě něco přečíst potřebovala. První stránku četla dvakrát, než pochopila, co se jí snaží říct. Pak knihu zaklapla. Příliš to bolelo.
    Snad… snad zítra.

  • Obrázek uživatele Danae

    Každoroční soutěž v koulení sudů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Každoroční soutěž v koulení sudů pořádala zvířátka začátkem května na Suchém vršku, pozvolném travnatém svahu zakončeném dlouhou rovinkou. Šampióni lesa i statku si protahovali svaly a obratle a zajíc přijímal poslední sázky. Favorizován byl loňský vítěz ježek, který svou bezchybnou technikou koulení všechny nadchl. Proslýchalo se ale, že jezevec Fanda si záměrně ponechal něco zimního podkožního tuku, aby si zachoval optimální tvar, a bez šance nebyla ani pružná kočka Minda.
    Bylo tedy velkým překvapením, když se zdaleka nejdál dokoulel beran Béďa. Mazaně využil mezery v pravidlech, které nezakazovaly asistenci při startu, a nechal se řádně drcnout od svého bratra Bódi.

  • Obrázek uživatele Danae

    Dobrovolné hudební těleso bambulů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvacetiletá historie Dobrovolného hudebního tělesa bambulů, která byla krutě přervaná před dvěma dny tragickou událostí, je historií vzmachu kultury v pobřežních končinách. Byl to bambul Hojsa, zakladatel tohoto pozoruhodného spolku, který poprvé zadul u moře na trombon a přivábil tak k sobě několik hudbymilovných bambulích mladíků, kteří pak pod jeho vedením skvěle ovládli dřeva i žestě.
    Tato zářivá hudební kapitola byl žel skončena, když dodo Eduard při své pravidelné mořské koupeli omylem zasedl výletní loď, na které se veselilo plné obsazení orchestru. Jeho lítost, jistě nefalšovaná a podtržená uhrazením veškerých pohřebních výloh, nám bohužel toto skvostné hudební těleso zpátky nevrátí.

  • Obrázek uživatele Danae

    Rituál

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pěší cesta s batoletem má své rituály, neopominutelná zastavení. Letos to jsou sklepní okénka a, samozřejmě, kanály. Loňské jaro to byly spáry v chodníku a bodlák. Rostl dva metry od asfaltové cesty a růžice jeho tmavých listů dobře kontrastovala s rašící trávou. Každý den jsme zkoušeli, jestli pořád ještě píchá, a pozorovali, jak se jeho základna po každém dešti rozrůstá. Pak vyhnal dva stvoly. Sledovali jsme, jak závodí o světlo a vzduch s rychle rostoucí okolní trávou. Díky neshodám Prahy 8 s firmou udržující zeleň jsme měli na svá biologická studia celé dva měsíce. Pak do romantických lučin vyrazily sekačky.

  • Obrázek uživatele Danae

    Sakhmet

    Úvodní poznámka: 

    Varování: ostré výrazivo

    Drabble: 

    Ruth stráví osmnáctiny na zastávce autobusu. Celý den prší. Každou hodinu si lokne z flašky vodky, dala za ní poslední tři libry. Hlavu už má skoro lehkou. Prestává ji trápit, kde stráví noc. Tady, v nočním autobuse, v Armádě spásy… K fotrovi se nevrátí, protože stačilo, kurva. Stačilo.
    Rozostřeným pohledem ulpí na plakátku umisťovací výstavy koček. Jednou si jich pořídí aspoň pět. Hned vedle je nalepený leták Baal se vrátí zítra večer! Stařeny, která k ní přisedla, si všimne, až když jí položí tu zásadní otázku. Z lavičky vstane místo Ruth Sakhmet, nádherná a smrtonosná, které už nikdo nikdy neublíží.

    Závěrečná poznámka: 

    Každých devadesát let se na zem reinkarnuje dvanáct bohů jako mladí lidé. Jsou milováni. Jsou nenáviděni. Do dvou let budou mrtví...
    The Wicked + The Divine jsou moje další aktuální komiksová láska.
    https://en.wikipedia.org/wiki/The_Wicked_%2B_The_Divine

  • Obrázek uživatele Danae

    Fiat LUX!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nikdo z dodavatelů, kteří nakonec prošli ostrým výběrovým řízením pro vybavení klubu LUX, na tuto zakázku nevzpomínal příliš rád. Zadavatel totiž vyžadoval přesnost a preciznost, která byla i pro losangeleské dodavatele, zvyklé na zpovykané hollywoodské hvězdy, něčím nevídaným. Mramor koupelnových obkladů musel být sněhobílý. Bukové dřevo podlahy perfektně vybroušeno i pod barovým pultem. Klavírní křídlo Steinway vracel načtyřikrát.
    Nejhorší bylo, že se zadavatel (v perfektním bílém obleku) nečekaně zjevoval za každým řemeslníkem, který si chtěl něco ulehčit. Nevěděli, co je děsí víc – zda jeho palčivý pohled, nebo žena s poloviční maskou a dýkou za pasem, co mu šla v patách.

  • Obrázek uživatele Danae

    První láska

    Drabble: 

    Babička Pašíková a děda Burác spolu v prváku na střední chviličku chodili. Byli spolu na zmrzlině a v lunaparku si dali za kolotočem nesmělou pusu. Pak si je jejich rodiny vzali do parády. Malé anglické městečko před padesáti lety neskouslo, aby růžovoučká holka chodila s černým klukem.
    V druháku se do městečka přistěhoval mladý děda Pašík a bez rozmyšlení přisednul do Burácovy lavice. Okamžitě se z nich stali nejlepší přátelé. S babičkou začal chodit měsíc poté.
    Burác i babička Pašíková měli šťastná manželství. Ale dvornost, s kterou děda Burác plnil každé babiččino přání, byla důkazem, že na první lásku nezapomenete.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejste-li obeznámeni s fandomem, tak tady na tom obrázku stojí babička Pašíková vedle dědy Buráce, děda Pašík (její manžel) stojí naproti. ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Nejtrpčí

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Moje tajemství prej je, že na ně úplně kašlu,“ zasípěl Andros ze svého smrtelného lože. „Kotopulos tvrdí, že celej rok chrápu a v červenci jdu sklízet. Blbec. Závidí, protože ty jeho jsou pořád příliš sladký.“ Fotis přikývl. Už to slyšel stokrát.
    „Kašlat nestačí! Musíš je mučit. Zasadit mezi šutry. Nedat jim vodu. Přeseknout motykou pár kořenů. Nechat je léta skomírat. Ti nejzaťatější se nevzdají a každej rok vyvztekají jeden nebo dva plody. To je tajemství každoročního vítězství o nejtrpčí citron celého Peloponésu!“
    Fotis mlčky hleděl na otcovu vyschlou tvář. Až příliš připomínala jeden z těch ztrápených keřů vysoko v horách.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vodní bubny

    Drabble: 

    Na vodní bubny pod jezy je pražský vodník obzvášť hrdý. Každý den je obeplave a pečlivě naladí. Trojský, Štítkovský a Staroměstský, Helmovský a Štvanice, každý má svůj specifický tón ovlivněný výší hladiny, rychlostí průtoku a překážkami v proudu. Společně musejí znít harmonicky, zapadat plynule do symfonie řeky a podtrhnout duněním její rytmus.
    Kdysi sloužily také jako pasti. Žádný nešťastník, který začal vířit bubnem pod jezem, nevyplaval ven. Dnes už ale pražský vodník dušičky do hrníčků nesbírá. Blby a ožraly, kteří skončí pod vodou, protože se rozhodli sjet vorovou propusť na šlapadle, tahá s ošklivým klením ven, aby mu nerozhodili rytmus.

    Závěrečná poznámka: 

    Odborně se tomu prý říká vodní válec, ale víte, co myslím ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Poslední barevné místo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šňupálek sedí na můstku a houpe nohama. V ruce drží kus papíru podlepeného plátnem. Muminek k němu mlčky přisedne. Ví, že jeho přítel nemá dlouhá loučení rád.
    „Co to máš?“ kývne hlavou k papíru v Šňupálkově ruce.
    „Mapu širého světa,“ odpoví Šňupálek a podá mu ji.
    Muminek ji rozloží a udiveně hvízdne. Tři čtvrtiny mapy jsou zamalovány silnou vrstvou bílé barvy.
    „Co je to bílé?“
    „To jsou místa, kde už jsem byl,“ odpoví Šňupálek.
    „A to barevné?“
    „Tam se teprve chystám.“
    „Co uděláš, až bude bílá celá mapa?“
    „Vydám se do neznáma a začnu ji znovu kreslit,“ zazubí se Šňupálek.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nejstarší oči

    Drabble: 

    Daigoro je synem samuraje. Snáší beze slova bolest a zimu. Nedotkne se jídla, dokud není vyzván, i kdyby umíral hlady. Zná zdvořilost, soucit. Je kdykoliv připraven zemřít v boji. Jsou mu tři roky.
    Daigoro je synem nájemného vraha. Smrt je jeho rýží a mlékem. Viděl více mrtvých než šógunovi pěšáci. Neotírá si krev z tváře, křik ani chropot ho neděsí. Sám zabil a ještě zabije. Ruku v ruce kráčí s otcem po pekelné stezce. Smrt je vzduch, který dýchá celý život.
    Daigoro má ty nejstarší oči. Ti, kdo do nich opravdu pohlédnou, vykřiknou hrůzou nebo soucitem, podle stavu svého srdce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Míč a meč

    Drabble: 

    Je mu osm měsíců. Daigoro sedí ještě trochu nejistě, oči upírá na otce. Pokládá před něj oblíbený míč, ten se zlatými skvrnami. Pak do země zabodává svou katanu dótanuki. Slova ještě moc neznamenají, důležitý je hlas, jeho hlas. Vol, Daigoro.
    Otec ukazuje na míč. Nebe. Maminka. (Zabiji tě okamžitě, můj nejsladší. Vždyť jsem byl šógunovým popravčím.)
    Otec ukazuje na meč. Peklo. Pomsta. (Bylo by ti lépe mrtvému.)
    Nejkrásnější hra, kterou s ním kdy hrál. Daigoro se zasměje na míč, pak popoleze a dotkne se meče. Otci vhrknou do očí slzy. Přiváže si ho na záda a společně vykročí do tmy.

    Závěrečná poznámka: 

    Aneb na jakém komiksu teď aktuálně ulítávám.
    https://en.wikipedia.org/wiki/Lone_Wolf_and_Cub

  • Obrázek uživatele Danae

    Dobré ráno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeeves je génius dobrého rána. Žádný z mých předchozích komorníků mu nesahá ani po kotníky. Přichází s šálkem čaje přesně pět minut poté, co se probudím, čertví jak to pozná. Jeho čaj je dokonalý – horký tak akorát, se správnou porcí mléka. Božský začátek dne.
    Někdy mám však těžké ráno. Tehdy zůstávám ležet se zavřenýma očima, i když Jeeves vejde do dveří. Na chvíli zaváhá, pak odloží šálek a přistoupí k mé posteli. Chladnou dlaní mi odhrne vlasy z čela. „Probuďte se, pane,“ řekne tiše, „probuďte se, Bertrame.“ Otevřu oči. Malý úsměv na jeho rtech si nesu celým dnem jako talisman

  • Obrázek uživatele Danae

    U Královny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdo vkročil do hospody U Královny při hlavní zemské silnici poprvé, pátral jen marně po sošné postavě, kterou vystavoval na odiv vývěsní štít. Jediný, kdo se čile proplétal mezi stoly, byla mrňavá babka Kolouchová, která ze všeho nejvíc připomínala svraštělý kaštan.
    Druhé, co návštěvníka překvapilo, bylo ticho, v tak přeplněné místnosti takřka neuvěřitelné. Elfové, kněžky, trpaslíci, lapkové, poběhlice, ti všichni seděli u stolů a v nábožném tichu vychutnávali babčino srnčí na liškách. Další uctívali tradiční ležák dědka Koloucha. Kdo musel promluvit, činil tak nemnohými slovy.
    Kdo jednou ochutnal, pro toho se cesta navždy stávala pouhou záminkou pro návrat ke Královně.

  • Obrázek uživatele Danae

    Svatojánský večer

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Něco jako prequel k Písni o kovářce.

    Drabble: 

    Čemeřice. Blín. Zlatobýl.
    Kovářova dcera prochází soumračnou loukou, sukně jí těžkne rosou. Dnes nesbírá býlí po nemocné. Je svatojánský večer.
    Jitrocel. Chrpa. Vlčí mák.
    Před dvěma lety se vrátila z Budče do rodné vsi. Navlékla si ji jako starou rukavici, znovu zapustila kořeny. Rodí děti, rovná údy, léčí bylinami, dotekem. Nikdo jí neříká čarodějko.
    Čekanka. Koukol. Mochna.
    Je jí dvaadvacet, snad by se mohla vdát. Točí se kolem ní několik hochů. Její srdce krčí rameny, čeká, co řekne devatero bylin. Vkládá si je ve tmě pod polštář.
    V noci jí propálí duši žhoucí zrak. Ráno přitáhnou do vsi černí myslivci.

  • Obrázek uživatele Danae

    Tiší v Kalormenu

    Drabble: 

    Kalormen nebyl nijak něžný k těm, kdo se narodili jiní. Ctil sílu a výsledek. V tašbánských slumech ovšem pohlíželi na nemocné údy či zakalený zrak pragmaticky. Žebrající slepé děvčátko či chlapec bez nohou dokázali uživit celou rodinu, protože Kalormen se občas rád dojal.
    Rodina, kde vyrůstal chlapec bez sluchu, byla pokládána za Tašovy milce. Tisrok takové děti vykupoval v pěti letech za sumu, za kterou mohlo po dlouhá léta žít mnoho hladových krků. V paláci je pak vychovávali jako otroky, kteří asistovali při nejtajnějších jednáních. Neměli sluch a hlas. Nemohli nic vyzradit. Kdopak by si všímal nenucených pohybů jejich rukou.

    Závěrečná poznámka: 

    Dva neslyšící otroci, kteří drží svíce při tajném jednání tisroka, Rabadaše a Ahošty v "Kůň a jeho chlapec", pro mě vždycky byli fascinující a děsivý detail.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nic v hrobě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Velikonoce hned první den, to je výzva!
    Jan 20,1-17

    Drabble: 

    Hrob zívá do tmy před svítáním. Marie strne a pak běží, běží zpět, aby na učedníky zaječela, že jim vzali i to poslední. Nechá Petra s Janem, ať se ženou jako šílenci, jí už nezbývají síly. Klopýtá, k prázdnému hrobu usedá, když oba vycházejí ven. Cosi jí říkají, nevnímá je, nerozumí. Vzali jí i to poslední, nestojí o útěchu.
    Andělé v hrobě kladou jen nejapné otázky. Proč asi pláče! Proč asi!
    Tichý hlas za ní se zeptá na totéž. Cosi ze sebe mezi vzlyky vyrazí, on ji osloví jménem. Marie se zprudka otočí. Před sebou má Všechno zalité ranním sluncem.

  • Obrázek uživatele Danae

    Fluktuace klapek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Poslední téma by si zasloužilo lepší drabble, ale jsem ráda, že jsem ráda ;) Bylo mi s vámi všemi moc dobře, moc se těším, až si toho během května spoustu dočtu, těším se na piknik i napřesrok :)

    Drabble: 

    Nikdo věhlasného režiséra hororů nepodezříval, fluktuace klapek byla pověstná. Elévky, které se vrátily domů k mámě, rádoby hvězdičky, kterým nevonělo stát celý den na nohou… nebylo výjimkou, že se jich během filmu prostřídalo pět až šest. V Západním Holywoodu nikdo nepátral, proč jste ráno nepřišli do práce; na telefonu čekalo deset dalších, co vás v mžiku nahradili. Proto bylo odhalení mnohaletého komplotu s hlavním maskérem a produkčním takový šok. Na strašlivý zdroj realistických aranží, které jim získávaly každý rok ceny, se přišlo pouhou náhodou. Ruka poslední klapky, kterou umně využili v jedné scéně, měla nápadné tetování, uvedené v popisu pohřešované.

  • Obrázek uživatele Danae

    Noc po bouři

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 27: Jan ať ti to nezůstane!

    Navazuje na epizodu Bouře.
    Obsahuje romantické náznaky.
    Pravděpodobné vyvrcholení letošní fidovské série. Moc děkuju za všechnu přízeň, doufám, že mě za tenhle poslední díl nekousnete moc hluboko. Já prostě chtěla už od začátku, a tak jsem nakonec musela ;)

    Drabble: 

    Nejprve uložil štěňata. Následně po celém domě posbíral deky a usmíval se při tom jako idiot. Pak vyšel do vlahého večera směrem ke kůlně, kde ubytovali většinu zvířátek, kterým bouřka minulé noci vyplavila domovy, a kde musí strávit noc i on. Všichni už spali, když je opatrně přikrýval, ale pan Havran byl ještě vzhůru. “Jen trrouba si vytopí vlastní ložnici nezavřeným kohoutkem,” uvítal ho. Fido mu beze slova podal deku a uložil se vedle něj.
    “A přestaňte se tak křenit. Jestli vám to zůstane, bude na vás hrrozný pohled!”
    Ale bylo to černé křídlo, které vyhledalo pod dekou Fidovu tlapu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Trumfová karta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jistěže si ho oba šetřili. Byl v jistém ohledu nenahraditelný. Nenasazovali ho do rutinních akcí, neplýtvali jím na drobné šarvátky. Vynášeli ho tam, kde se nedalo hrát jinou kartou než kartou špeha, nitrozpytce, důvěrníka druhé strany.
    Mnozí z Řádu i Smrtijedů to nenesli zrovna dobře. Šeptali cosi o protekci a oblíbenci, o někom, kdo se umí vetřít do přízně, našeptávat, kdo hraje na obě strany.
    Severus na to příliš nedbal, neviděl mezi sebou a jimi žádný velký rozdíl. On i oni byli v jednom balíčku. Eso je možná trumf, ale pořád je to jenom karta, kterou někdo drtí v ruce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Tlumit, škrtit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    15+, sex, drogy a sprostá slova
    Drabble: 

    Bolest je hlavním kořenem zavrtaná někde uprostřed hlavy a prorůstá celým tělem. Má spoustu zdrojů, ale vždycky nějak souvisí s ním. Proto se provdala za prvního pochcanýho bělocha, kterej si o ni řekl. Aby se odřízla, aby už nemusela nosit jeho jméno.
    Když nechá bolest chvíli růst, promění ji ve skučící balíček na motelovym hajzlu. Naštěstí se dá tlumit, škrtit. Sexem. Kdo v rezervaci ještě Carol neojel, ten byl prostě jen línej si říct. Drogama. A díky tomu zkurvysynovi žije uprostřed nejpestřejší nabídky za diskontní ceny. Takže občas skoro zapomene, jak ho kdysi milovala.
    Zasranýho náčelníka Lincolna Rudou vránu.
    Tátu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Duše samuraje

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neobdělané rýžoviště v půli dubna Usagiho překvapilo. “Nemůžeme ani vyjít na pole,” stěžovali si vesničané, “hned nám kdosi začne tahat motyky z rukou! A v noci obcházejí kolem kůlen s nářadím duchové!”
    “Přineste mi nějakou motyku,” požádal je Usagi. Nemusel ji zkoumat dlouho. Třicetkrát překládaná ocel je nápadný kus kovu. “Kdepak jste je vzali?” zeptal se přísně.
    Po chvíli váhání jeden z nich začal: “Na planině za kopcem svedli na podzim bitvu dva pánové…”
    “Copak nevíte, že meč je duše samuraje?” zvolal Usagi rozhořčeně. “Seberte všechny ty motyky a běžte je zakopat zpátky na bitevní pole, jinak nebudete mít klid!”

  • Obrázek uživatele Danae

    Osmý trpaslík

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drastické násilí na pohádce, 15+
    Omlouvám se ale nešlo to jinak. U takového tématu chytnu první nápad, co jde kolem, a přimlátím ho k obrazovce mezerníkem!

    Drabble: 

    Osmý trpaslík se jmenoval Moula. Měl modré oči a zlaté vlásky a vypadal trochu jako cherub. Mezi svými bratry nebyl oblíben ani před příchodem Sněhurky, neustále si stěžoval a na krumpáč pohlížel s odporem. Když ale do jejich života vstoupila ona, situace rychle vygradovala. Moula se díky svému vzhledu okamžitě vlísal do Sněhurčiny přízně. Byl vyreklamován ze všech důlních prací a trávil celé dny uždibováním dobrot. A ke všemu na trpaslíky donášel, hlavně když si nemyli ruce.
    Hned poté, co Sněhurku uložili do skleněné rakve, umlátili Moulu za kůlnou krumpáčem. Po probuzení jí namluvili, že byl pouhou halucinací z jedu.

Stránky

-A A +A