Moje články

  • Obrázek uživatele Danae

    Trapná hláška

    Úvodní poznámka: 

    Spoluautorem tohoto drabblete je Doktor. Když jsem ho včera seznámila s tématem, okamžitě vypálil následující námět. Na mně bylo jen ho zpracovat :)

    Drabble: 

    „Koší?“
    „Copak je, Želví?“
    „Víš, co mi trochu vadí?“
    „Co, Želví?“
    „Je tu málo křesílek.“
    „To máš pravdu Želví. Křesla jsou v pokoji dvě a my jsme také dvě.“
    „A občas si také chtějí sednout lidé, že.“
    „A někdy dokonce i malý člověk!“
    „Ne, že by neměli nárok, Koší. Asi je musí bolet nohy, když mají jenom dvě. Ale vadí mi, jak to dělají.“
    „Myslíš, jak naznačují, že nás zasednou, jestliže nevyklidíme pozici?“
    „Přesně! Ale ještě víc mi vadí, co přitom říkají, Koší.“
    „Myslíš tu děsně trapnou větu?“
    „Proč ji pokaždé opakují? Větší zadeček sedá už dávno není vtipná hláška!“

  • Obrázek uživatele Danae

    Jak pěšinka ožila

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouho tichá pěšinka konečně ožila. Nejdřív jedna, dvě maminky. Za pár dní už jejich drobotina. Leze, poskakuje, přelézá, řádně se živí, aby hezky rostla. Netrvá dlouho, a z dětí jsou maminky a tatínci. Pěšinka je čím dál živější a veselejší. Když už tu začíná být trochu těsno, občas se nějaká rodinka přestěhuje na pěšinku, co se šťastně objeví poblíž.
    Pak přijde pohroma. Nejprve Jacutin gel. Dospělí umírají po desítkách. Pak všiváček, který hledá děti jedno po druhém, zabodává se do jejich světa, dokud nenajde poslední. Pěšinka znovu osiří na dlouhé týdny či měsíce.
    Dokud do školky zase někdo nepřitáhne vši.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nová kniha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ondatra s knihou O neužitečnosti světa strávila téměř celý život. Uměla ji nazpaměť, přesto v ní denně listovala. Svět je neužitečný, živí tvorové zbyteční, jen máloco dává smysl. Kniha ji utvrzovala v tom, co odjakživa prožívala. Uklidňovala ji. A pak čaroděj knihu omylem odeslal se stolem plným lahůdek za Šňupálkem.
    Zbrusu nová kniha O užitečnosti světa, kterou jí místo toho věnoval, ji iritovala svou novostí a barevnou obálkou. Otevřela ji až třetí den, kdy už si prostě něco přečíst potřebovala. První stránku četla dvakrát, než pochopila, co se jí snaží říct. Pak knihu zaklapla. Příliš to bolelo.
    Snad… snad zítra.

  • Obrázek uživatele Danae

    Každoroční soutěž v koulení sudů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Každoroční soutěž v koulení sudů pořádala zvířátka začátkem května na Suchém vršku, pozvolném travnatém svahu zakončeném dlouhou rovinkou. Šampióni lesa i statku si protahovali svaly a obratle a zajíc přijímal poslední sázky. Favorizován byl loňský vítěz ježek, který svou bezchybnou technikou koulení všechny nadchl. Proslýchalo se ale, že jezevec Fanda si záměrně ponechal něco zimního podkožního tuku, aby si zachoval optimální tvar, a bez šance nebyla ani pružná kočka Minda.
    Bylo tedy velkým překvapením, když se zdaleka nejdál dokoulel beran Béďa. Mazaně využil mezery v pravidlech, které nezakazovaly asistenci při startu, a nechal se řádně drcnout od svého bratra Bódi.

  • Obrázek uživatele Danae

    Dobrovolné hudební těleso bambulů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvacetiletá historie Dobrovolného hudebního tělesa bambulů, která byla krutě přervaná před dvěma dny tragickou událostí, je historií vzmachu kultury v pobřežních končinách. Byl to bambul Hojsa, zakladatel tohoto pozoruhodného spolku, který poprvé zadul u moře na trombon a přivábil tak k sobě několik hudbymilovných bambulích mladíků, kteří pak pod jeho vedením skvěle ovládli dřeva i žestě.
    Tato zářivá hudební kapitola byl žel skončena, když dodo Eduard při své pravidelné mořské koupeli omylem zasedl výletní loď, na které se veselilo plné obsazení orchestru. Jeho lítost, jistě nefalšovaná a podtržená uhrazením veškerých pohřebních výloh, nám bohužel toto skvostné hudební těleso zpátky nevrátí.

  • Obrázek uživatele Danae

    Rituál

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pěší cesta s batoletem má své rituály, neopominutelná zastavení. Letos to jsou sklepní okénka a, samozřejmě, kanály. Loňské jaro to byly spáry v chodníku a bodlák. Rostl dva metry od asfaltové cesty a růžice jeho tmavých listů dobře kontrastovala s rašící trávou. Každý den jsme zkoušeli, jestli pořád ještě píchá, a pozorovali, jak se jeho základna po každém dešti rozrůstá. Pak vyhnal dva stvoly. Sledovali jsme, jak závodí o světlo a vzduch s rychle rostoucí okolní trávou. Díky neshodám Prahy 8 s firmou udržující zeleň jsme měli na svá biologická studia celé dva měsíce. Pak do romantických lučin vyrazily sekačky.

  • Obrázek uživatele Danae

    Sakhmet

    Úvodní poznámka: 

    Varování: ostré výrazivo

    Drabble: 

    Ruth stráví osmnáctiny na zastávce autobusu. Celý den prší. Každou hodinu si lokne z flašky vodky, dala za ní poslední tři libry. Hlavu už má skoro lehkou. Prestává ji trápit, kde stráví noc. Tady, v nočním autobuse, v Armádě spásy… K fotrovi se nevrátí, protože stačilo, kurva. Stačilo.
    Rozostřeným pohledem ulpí na plakátku umisťovací výstavy koček. Jednou si jich pořídí aspoň pět. Hned vedle je nalepený leták Baal se vrátí zítra večer! Stařeny, která k ní přisedla, si všimne, až když jí položí tu zásadní otázku. Z lavičky vstane místo Ruth Sakhmet, nádherná a smrtonosná, které už nikdo nikdy neublíží.

    Závěrečná poznámka: 

    Každých devadesát let se na zem reinkarnuje dvanáct bohů jako mladí lidé. Jsou milováni. Jsou nenáviděni. Do dvou let budou mrtví...
    The Wicked + The Divine jsou moje další aktuální komiksová láska.
    https://en.wikipedia.org/wiki/The_Wicked_%2B_The_Divine

  • Obrázek uživatele Danae

    Fiat LUX!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nikdo z dodavatelů, kteří nakonec prošli ostrým výběrovým řízením pro vybavení klubu LUX, na tuto zakázku nevzpomínal příliš rád. Zadavatel totiž vyžadoval přesnost a preciznost, která byla i pro losangeleské dodavatele, zvyklé na zpovykané hollywoodské hvězdy, něčím nevídaným. Mramor koupelnových obkladů musel být sněhobílý. Bukové dřevo podlahy perfektně vybroušeno i pod barovým pultem. Klavírní křídlo Steinway vracel načtyřikrát.
    Nejhorší bylo, že se zadavatel (v perfektním bílém obleku) nečekaně zjevoval za každým řemeslníkem, který si chtěl něco ulehčit. Nevěděli, co je děsí víc – zda jeho palčivý pohled, nebo žena s poloviční maskou a dýkou za pasem, co mu šla v patách.

  • Obrázek uživatele Danae

    První láska

    Drabble: 

    Babička Pašíková a děda Burác spolu v prváku na střední chviličku chodili. Byli spolu na zmrzlině a v lunaparku si dali za kolotočem nesmělou pusu. Pak si je jejich rodiny vzali do parády. Malé anglické městečko před padesáti lety neskouslo, aby růžovoučká holka chodila s černým klukem.
    V druháku se do městečka přistěhoval mladý děda Pašík a bez rozmyšlení přisednul do Burácovy lavice. Okamžitě se z nich stali nejlepší přátelé. S babičkou začal chodit měsíc poté.
    Burác i babička Pašíková měli šťastná manželství. Ale dvornost, s kterou děda Burác plnil každé babiččino přání, byla důkazem, že na první lásku nezapomenete.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejste-li obeznámeni s fandomem, tak tady na tom obrázku stojí babička Pašíková vedle dědy Buráce, děda Pašík (její manžel) stojí naproti. ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Nejtrpčí

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Moje tajemství prej je, že na ně úplně kašlu,“ zasípěl Andros ze svého smrtelného lože. „Kotopulos tvrdí, že celej rok chrápu a v červenci jdu sklízet. Blbec. Závidí, protože ty jeho jsou pořád příliš sladký.“ Fotis přikývl. Už to slyšel stokrát.
    „Kašlat nestačí! Musíš je mučit. Zasadit mezi šutry. Nedat jim vodu. Přeseknout motykou pár kořenů. Nechat je léta skomírat. Ti nejzaťatější se nevzdají a každej rok vyvztekají jeden nebo dva plody. To je tajemství každoročního vítězství o nejtrpčí citron celého Peloponésu!“
    Fotis mlčky hleděl na otcovu vyschlou tvář. Až příliš připomínala jeden z těch ztrápených keřů vysoko v horách.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vodní bubny

    Drabble: 

    Na vodní bubny pod jezy je pražský vodník obzvášť hrdý. Každý den je obeplave a pečlivě naladí. Trojský, Štítkovský a Staroměstský, Helmovský a Štvanice, každý má svůj specifický tón ovlivněný výší hladiny, rychlostí průtoku a překážkami v proudu. Společně musejí znít harmonicky, zapadat plynule do symfonie řeky a podtrhnout duněním její rytmus.
    Kdysi sloužily také jako pasti. Žádný nešťastník, který začal vířit bubnem pod jezem, nevyplaval ven. Dnes už ale pražský vodník dušičky do hrníčků nesbírá. Blby a ožraly, kteří skončí pod vodou, protože se rozhodli sjet vorovou propusť na šlapadle, tahá s ošklivým klením ven, aby mu nerozhodili rytmus.

    Závěrečná poznámka: 

    Odborně se tomu prý říká vodní válec, ale víte, co myslím ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Poslední barevné místo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šňupálek sedí na můstku a houpe nohama. V ruce drží kus papíru podlepeného plátnem. Muminek k němu mlčky přisedne. Ví, že jeho přítel nemá dlouhá loučení rád.
    „Co to máš?“ kývne hlavou k papíru v Šňupálkově ruce.
    „Mapu širého světa,“ odpoví Šňupálek a podá mu ji.
    Muminek ji rozloží a udiveně hvízdne. Tři čtvrtiny mapy jsou zamalovány silnou vrstvou bílé barvy.
    „Co je to bílé?“
    „To jsou místa, kde už jsem byl,“ odpoví Šňupálek.
    „A to barevné?“
    „Tam se teprve chystám.“
    „Co uděláš, až bude bílá celá mapa?“
    „Vydám se do neznáma a začnu ji znovu kreslit,“ zazubí se Šňupálek.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nejstarší oči

    Drabble: 

    Daigoro je synem samuraje. Snáší beze slova bolest a zimu. Nedotkne se jídla, dokud není vyzván, i kdyby umíral hlady. Zná zdvořilost, soucit. Je kdykoliv připraven zemřít v boji. Jsou mu tři roky.
    Daigoro je synem nájemného vraha. Smrt je jeho rýží a mlékem. Viděl více mrtvých než šógunovi pěšáci. Neotírá si krev z tváře, křik ani chropot ho neděsí. Sám zabil a ještě zabije. Ruku v ruce kráčí s otcem po pekelné stezce. Smrt je vzduch, který dýchá celý život.
    Daigoro má ty nejstarší oči. Ti, kdo do nich opravdu pohlédnou, vykřiknou hrůzou nebo soucitem, podle stavu svého srdce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Míč a meč

    Drabble: 

    Je mu osm měsíců. Daigoro sedí ještě trochu nejistě, oči upírá na otce. Pokládá před něj oblíbený míč, ten se zlatými skvrnami. Pak do země zabodává svou katanu dótanuki. Slova ještě moc neznamenají, důležitý je hlas, jeho hlas. Vol, Daigoro.
    Otec ukazuje na míč. Nebe. Maminka. (Zabiji tě okamžitě, můj nejsladší. Vždyť jsem byl šógunovým popravčím.)
    Otec ukazuje na meč. Peklo. Pomsta. (Bylo by ti lépe mrtvému.)
    Nejkrásnější hra, kterou s ním kdy hrál. Daigoro se zasměje na míč, pak popoleze a dotkne se meče. Otci vhrknou do očí slzy. Přiváže si ho na záda a společně vykročí do tmy.

    Závěrečná poznámka: 

    Aneb na jakém komiksu teď aktuálně ulítávám.
    https://en.wikipedia.org/wiki/Lone_Wolf_and_Cub

  • Obrázek uživatele Danae

    Dobré ráno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeeves je génius dobrého rána. Žádný z mých předchozích komorníků mu nesahá ani po kotníky. Přichází s šálkem čaje přesně pět minut poté, co se probudím, čertví jak to pozná. Jeho čaj je dokonalý – horký tak akorát, se správnou porcí mléka. Božský začátek dne.
    Někdy mám však těžké ráno. Tehdy zůstávám ležet se zavřenýma očima, i když Jeeves vejde do dveří. Na chvíli zaváhá, pak odloží šálek a přistoupí k mé posteli. Chladnou dlaní mi odhrne vlasy z čela. „Probuďte se, pane,“ řekne tiše, „probuďte se, Bertrame.“ Otevřu oči. Malý úsměv na jeho rtech si nesu celým dnem jako talisman

  • Obrázek uživatele Danae

    U Královny

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdo vkročil do hospody U Královny při hlavní zemské silnici poprvé, pátral jen marně po sošné postavě, kterou vystavoval na odiv vývěsní štít. Jediný, kdo se čile proplétal mezi stoly, byla mrňavá babka Kolouchová, která ze všeho nejvíc připomínala svraštělý kaštan.
    Druhé, co návštěvníka překvapilo, bylo ticho, v tak přeplněné místnosti takřka neuvěřitelné. Elfové, kněžky, trpaslíci, lapkové, poběhlice, ti všichni seděli u stolů a v nábožném tichu vychutnávali babčino srnčí na liškách. Další uctívali tradiční ležák dědka Koloucha. Kdo musel promluvit, činil tak nemnohými slovy.
    Kdo jednou ochutnal, pro toho se cesta navždy stávala pouhou záminkou pro návrat ke Královně.

  • Obrázek uživatele Danae

    Svatojánský večer

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Něco jako prequel k Písni o kovářce.

    Drabble: 

    Čemeřice. Blín. Zlatobýl.
    Kovářova dcera prochází soumračnou loukou, sukně jí těžkne rosou. Dnes nesbírá býlí po nemocné. Je svatojánský večer.
    Jitrocel. Chrpa. Vlčí mák.
    Před dvěma lety se vrátila z Budče do rodné vsi. Navlékla si ji jako starou rukavici, znovu zapustila kořeny. Rodí děti, rovná údy, léčí bylinami, dotekem. Nikdo jí neříká čarodějko.
    Čekanka. Koukol. Mochna.
    Je jí dvaadvacet, snad by se mohla vdát. Točí se kolem ní několik hochů. Její srdce krčí rameny, čeká, co řekne devatero bylin. Vkládá si je ve tmě pod polštář.
    V noci jí propálí duši žhoucí zrak. Ráno přitáhnou do vsi černí myslivci.

  • Obrázek uživatele Danae

    Tiší v Kalormenu

    Drabble: 

    Kalormen nebyl nijak něžný k těm, kdo se narodili jiní. Ctil sílu a výsledek. V tašbánských slumech ovšem pohlíželi na nemocné údy či zakalený zrak pragmaticky. Žebrající slepé děvčátko či chlapec bez nohou dokázali uživit celou rodinu, protože Kalormen se občas rád dojal.
    Rodina, kde vyrůstal chlapec bez sluchu, byla pokládána za Tašovy milce. Tisrok takové děti vykupoval v pěti letech za sumu, za kterou mohlo po dlouhá léta žít mnoho hladových krků. V paláci je pak vychovávali jako otroky, kteří asistovali při nejtajnějších jednáních. Neměli sluch a hlas. Nemohli nic vyzradit. Kdopak by si všímal nenucených pohybů jejich rukou.

    Závěrečná poznámka: 

    Dva neslyšící otroci, kteří drží svíce při tajném jednání tisroka, Rabadaše a Ahošty v "Kůň a jeho chlapec", pro mě vždycky byli fascinující a děsivý detail.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nic v hrobě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Velikonoce hned první den, to je výzva!
    Jan 20,1-17

    Drabble: 

    Hrob zívá do tmy před svítáním. Marie strne a pak běží, běží zpět, aby na učedníky zaječela, že jim vzali i to poslední. Nechá Petra s Janem, ať se ženou jako šílenci, jí už nezbývají síly. Klopýtá, k prázdnému hrobu usedá, když oba vycházejí ven. Cosi jí říkají, nevnímá je, nerozumí. Vzali jí i to poslední, nestojí o útěchu.
    Andělé v hrobě kladou jen nejapné otázky. Proč asi pláče! Proč asi!
    Tichý hlas za ní se zeptá na totéž. Cosi ze sebe mezi vzlyky vyrazí, on ji osloví jménem. Marie se zprudka otočí. Před sebou má Všechno zalité ranním sluncem.

  • Obrázek uživatele Danae

    Fluktuace klapek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Poslední téma by si zasloužilo lepší drabble, ale jsem ráda, že jsem ráda ;) Bylo mi s vámi všemi moc dobře, moc se těším, až si toho během května spoustu dočtu, těším se na piknik i napřesrok :)

    Drabble: 

    Nikdo věhlasného režiséra hororů nepodezříval, fluktuace klapek byla pověstná. Elévky, které se vrátily domů k mámě, rádoby hvězdičky, kterým nevonělo stát celý den na nohou… nebylo výjimkou, že se jich během filmu prostřídalo pět až šest. V Západním Holywoodu nikdo nepátral, proč jste ráno nepřišli do práce; na telefonu čekalo deset dalších, co vás v mžiku nahradili. Proto bylo odhalení mnohaletého komplotu s hlavním maskérem a produkčním takový šok. Na strašlivý zdroj realistických aranží, které jim získávaly každý rok ceny, se přišlo pouhou náhodou. Ruka poslední klapky, kterou umně využili v jedné scéně, měla nápadné tetování, uvedené v popisu pohřešované.

  • Obrázek uživatele Danae

    Noc po bouři

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 27: Jan ať ti to nezůstane!

    Navazuje na epizodu Bouře.
    Obsahuje romantické náznaky.
    Pravděpodobné vyvrcholení letošní fidovské série. Moc děkuju za všechnu přízeň, doufám, že mě za tenhle poslední díl nekousnete moc hluboko. Já prostě chtěla už od začátku, a tak jsem nakonec musela ;)

    Drabble: 

    Nejprve uložil štěňata. Následně po celém domě posbíral deky a usmíval se při tom jako idiot. Pak vyšel do vlahého večera směrem ke kůlně, kde ubytovali většinu zvířátek, kterým bouřka minulé noci vyplavila domovy, a kde musí strávit noc i on. Všichni už spali, když je opatrně přikrýval, ale pan Havran byl ještě vzhůru. “Jen trrouba si vytopí vlastní ložnici nezavřeným kohoutkem,” uvítal ho. Fido mu beze slova podal deku a uložil se vedle něj.
    “A přestaňte se tak křenit. Jestli vám to zůstane, bude na vás hrrozný pohled!”
    Ale bylo to černé křídlo, které vyhledalo pod dekou Fidovu tlapu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Trumfová karta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jistěže si ho oba šetřili. Byl v jistém ohledu nenahraditelný. Nenasazovali ho do rutinních akcí, neplýtvali jím na drobné šarvátky. Vynášeli ho tam, kde se nedalo hrát jinou kartou než kartou špeha, nitrozpytce, důvěrníka druhé strany.
    Mnozí z Řádu i Smrtijedů to nenesli zrovna dobře. Šeptali cosi o protekci a oblíbenci, o někom, kdo se umí vetřít do přízně, našeptávat, kdo hraje na obě strany.
    Severus na to příliš nedbal, neviděl mezi sebou a jimi žádný velký rozdíl. On i oni byli v jednom balíčku. Eso je možná trumf, ale pořád je to jenom karta, kterou někdo drtí v ruce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Tlumit, škrtit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    15+, sex, drogy a sprostá slova
    Drabble: 

    Bolest je hlavním kořenem zavrtaná někde uprostřed hlavy a prorůstá celým tělem. Má spoustu zdrojů, ale vždycky nějak souvisí s ním. Proto se provdala za prvního pochcanýho bělocha, kterej si o ni řekl. Aby se odřízla, aby už nemusela nosit jeho jméno.
    Když nechá bolest chvíli růst, promění ji ve skučící balíček na motelovym hajzlu. Naštěstí se dá tlumit, škrtit. Sexem. Kdo v rezervaci ještě Carol neojel, ten byl prostě jen línej si říct. Drogama. A díky tomu zkurvysynovi žije uprostřed nejpestřejší nabídky za diskontní ceny. Takže občas skoro zapomene, jak ho kdysi milovala.
    Zasranýho náčelníka Lincolna Rudou vránu.
    Tátu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Duše samuraje

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neobdělané rýžoviště v půli dubna Usagiho překvapilo. “Nemůžeme ani vyjít na pole,” stěžovali si vesničané, “hned nám kdosi začne tahat motyky z rukou! A v noci obcházejí kolem kůlen s nářadím duchové!”
    “Přineste mi nějakou motyku,” požádal je Usagi. Nemusel ji zkoumat dlouho. Třicetkrát překládaná ocel je nápadný kus kovu. “Kdepak jste je vzali?” zeptal se přísně.
    Po chvíli váhání jeden z nich začal: “Na planině za kopcem svedli na podzim bitvu dva pánové…”
    “Copak nevíte, že meč je duše samuraje?” zvolal Usagi rozhořčeně. “Seberte všechny ty motyky a běžte je zakopat zpátky na bitevní pole, jinak nebudete mít klid!”

  • Obrázek uživatele Danae

    Osmý trpaslík

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drastické násilí na pohádce, 15+
    Omlouvám se ale nešlo to jinak. U takového tématu chytnu první nápad, co jde kolem, a přimlátím ho k obrazovce mezerníkem!

    Drabble: 

    Osmý trpaslík se jmenoval Moula. Měl modré oči a zlaté vlásky a vypadal trochu jako cherub. Mezi svými bratry nebyl oblíben ani před příchodem Sněhurky, neustále si stěžoval a na krumpáč pohlížel s odporem. Když ale do jejich života vstoupila ona, situace rychle vygradovala. Moula se díky svému vzhledu okamžitě vlísal do Sněhurčiny přízně. Byl vyreklamován ze všech důlních prací a trávil celé dny uždibováním dobrot. A ke všemu na trpaslíky donášel, hlavně když si nemyli ruce.
    Hned poté, co Sněhurku uložili do skleněné rakve, umlátili Moulu za kůlnou krumpáčem. Po probuzení jí namluvili, že byl pouhou halucinací z jedu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Na sáňkách

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Epizoda Na sáňkách pohledem pana Havrana.
    Zásadně inspirováno videem se sáňkující vránou ;)

    Drabble: 

    Pan Havran zimu miloval, byl koneckonců zimní pták. Ovšem ta letošní byla docela divoká; ještě teď si třel tvář, kam ho zasáhla zbloudilá koule. Zatracená štěňata.
    Vylétl na svůj oblíbený strom, daleko od obvyklých hracích míst Fidových synovců, a konečně zavřel oči. Do vzdáleného štěněcího výskání se mu vkrádal sen o pradávné zimě, kdy ohromoval kavky prudkým sjezdem ze střechy. Probrala ho mohutná rána do kmene, samozřejmě že si vybrali pro bouračku právě jeho strom! Když Fido vylovil štěňata ze sněhu, utkvěl pan Havran pohledem na zapomenutých saních. Opatrně se rozhlédl, a pak se s nimi pomalu vydal do kopce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Záchranný kruh

    Úvodní poznámka: 

    Je na čase povolat staré známé ;)

    Drabble: 

    Každé pražské koupaliště má svůj bludný záchranný kruh. V předvečer zahájení sezóny jej plavčíci tajným rituálem zasvěcují pražskému vodníkovi a pak jej ponechávají přes noc u bazénu s obětinami, obvykle s flaškou rumu a nějakými zapomenutými plavkami z loňského roku. Vše do rána zmizí. Kruh se objeví zase až za úsvitu po posledním koupacím dni, kdy se zařízení ukládá k zimnímu spánku. Jakým způsobem vodník každoročně řeší logistiku sběru kruhů a skladovací prostory, není známo a nedoporučuje se po tom pátrat. Důležité je, že se na pražských koupalištích přes rok nikdo neutopí a že má pražský vodník vždycky dostatek grogu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Hon

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju téma č. 21: Bestiář

    Drabble: 

    Vyšetřovací spis z roku 1975 byl po těch letech ohmatán tak, že připomínal středověký grimoár. Agent Nitz ho bral do rukou několikrát denně. Vražda dvou nejlepších mužů FBI v rezervaci Prérijní růže. Pachatel neznámý. Čtyři podezřelí mlčí i po třiceti letech. Kdysi indiánští radikálové, dnes… Nitz se vpíjí pohledem do tváří mladých tak, jak byl tenkrát mladý on. Gina Zlý Kůň. Lincoln Rudá vrána. Arthur Pendergrass. Lawrence Belcourt. Čtyři tváře. Dávno v nich nevidí lidské rysy. Je to zvěř. Lovná zvěř, kterou stopuje třicet let. Maně se dotkne zbraně v pouzdru. Cítí v kostech, že hon je téměř u konce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Zrychlení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Fido si od mládí zakládal na tom, že nespěchá. Snažil se vše pečlivě plánovat, problémům předcházet, úkoly řešit včas a nepěstovat resty. V sousedství byl znám jako muž, který nikdy nespěchá, a přesto má vždycky včas hotovo. Udýchaného ho nikdo nikdy neviděl.
    S příchodem štěňat se všechno změnilo. Neustále spěchal a neustále nestíhal. Zahrada připomínala během prvních dvou společných let bujnou džungli. A jakmile Tip a Tap začali chodit, musel zrychlit krok také Fido. Nejprve stačilo jen trochu přidat, ale brzy musel přejít do klusu. Měl štěstí, že svou schopnost letu objevil právě v době, kdy už jim přestával stačit.

  • Obrázek uživatele Danae

    Navečer

    Fandom: 
    Drabble: 

    Někdy kolem třetího měsíce, kdy už štěňata prospala kus noci v kuse, navykl si chodit Fido navečer na kus řeči k panu Havranovi. Prvních pár dní jen tak postával; pak pan Havran netrpělivě plácl křídlem na lavičku vedle sebe a bylo vymalováno. Nejprve se Fido snažil najít vhodné dospělé téma, ale nakonec stejně vždycky sklouzl k první teplotě, prvnímu zubu, prvnímu smíchu. Vždycky se pak hrozně omlouval.
    “Nechte toho, kurrník,” zakrákal konečně soused. “Jsem rrád, že mi každý den potvrrzujete, že mé rrozhodnutí zůstat starrým mládencem bylo sprrávné. A těch párr rradostí rrodičovství můžu prrožívat bez prráce přímo s vámi.”

  • Obrázek uživatele Danae

    Arcimboldova arkebuza

    Drabble: 

    Až nedávno objevené náčrtníky odhalily, co bylo vskutku hlavní vášní Giuseppe Arcimbolda. Nebyly to podivuhodné manýristické portréty složené z plodů zahrady, pole a sadu. Nebyla to ani důmyslná mechanická zařízení, kterými zdokonalil zejména divadelní jeviště. Neuvěřitelný objev z Archivu Pražského hradu ukazuje, že největší umělcovou touhou byl harmonický průnik obého.
    To, co bylo původně pokládáno za pouhé varianty jeho typického stylu, ovšem v podobě zátiší, se nakonec ukázalo jako plánky prototypů. Nejzajímavějším příkladem je zřejmě jeho ovocná ručnice. Razantní škrtance, kterými je plánek počmárán, stejně jako několik jadrných italských poznámek ovšem naznačují, že banán jako zámek palné zbraně naprosto selhal.

    Závěrečná poznámka: 

    Asi první letošní drabble, kde jsem měla název dřív než text. Zato na textu jsem se poctivě nadřela ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Vzlétnout

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vychází z epizody Malý letec, kde se Tap pokouší napodobit Strýčka Fida (s žalostnými výsledky).

    Drabble: 

    Předsevzetí, že už se nebude o létání pokoušet, vydrželo Tapovi přesně jeden den. Příliš po tom toužil. Neopouštěla ho naděje, že když se mohl zčistajasna rozlétat strýček Fido, dokáže to i on. Tentokrát se s tím ale nesvěřil ani Tipovi, natož strýčkovi. Poctivě každý den posiloval uši. Zkoušel mnohokrát za sebou vzlétnout z rozběhu. Skákal z vysokých pařezů, z balvanů i z větví stromů. Nevyhnutelné modřiny sváděl před strýčkem na vlastní nešikovnost.
    Pan Havran sledoval jeho snahu se zájmem. Jestli Tap vytrvá, možná mu prozradí poslední nezbytnou ingredienci, kterou zná každé ptáče na okraji hnízda - nefalšovaný strach o vlastní život.

  • Obrázek uživatele Danae

    Kam upíchnout děti

    Fandom: 
    Drabble: 

    “No jistě, velikonoční pečivo lákavě vystavené na stole se přímo nabízí,” pravila zkušená samice zavíječe právě vykuklené mladici. “Ale to je začátečnická chyba. Pustí se do něj hned zítra a tvá draze nakladená vajíčka skončí v zažívacím traktu. Ty musíš pečlivě oblédnout terén a také odhadnout konzumní návyky místních. Peče se tu jen o svátcích? Pak můžeš děcka bez obav umístit do mouky. Je cizrna támhle v rohu spíže pozůstatek novoročního předsevzetí lépe se stravovat? Pak jsou to ty nejlepší jesle. Hodně se vyplatí sledovat data spotřeby.”
    “Ty umíš číst?” vydechla mladička obdivně.
    “Taky se naučíš. Rozmnožování si žádá mazanost.”

    Závěrečná poznámka: 

    Jestli to takhle půjde dál, bude fandom "Soukromý život zavíječe" mým hlavním fandomem pro příští DMD :-p

  • Obrázek uživatele Danae

    Past na lva

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 12: Kapitální úlovek

    Chybějící scéna z epizody Lov na lva.

    Drabble: 

    “Za to mohou ta mizerrná štěňata s rrýči! Co je to vůbec za dírru?” durdil se pan Havran, když ho Fido opatrně bral pod křídly.
    “Past na lva,” odpověděl Fido trochu zahanbeně. Tu knížku o Africe dal Tipovi a Tapovi on. “Proč jste z ní ale sám nevyletěl?”
    “Je zatrraceně úzká. Nerroztáhnu tu křídla.”
    Fido zabral ušima a pomalu začal s panem Havranem stoupat vzhůru. “Vidíte, vrtulový pohon má svoje výhody.”
    “Nemáte žádnou vrrtuli,” zamručel pan Havran, když ho Fido opět postavil na pevnou zem. “Jenom zatrraceně malé uši, vy přírrodní kurriozito. Ale uznávám, že dnes se mi oprravdu hodily.”

  • Obrázek uživatele Danae

    Podobenství

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bejkovina :D
    Lukáš 15,1-7

    Drabble: 

    Ztracená ovce nebyla lempl, který spoléhá jen na druhé. Když už byla tak blbá, že se zapomněla u trsu šťavnaté trávy, zatímco stádo odtáhlo, snažila se teď svou chybu aspoň napravit. Zkoušela jít po jejich stopách, ale kamenitá cesta se brzo rozdvojila, a ona neměla páru, na kterou stranu se vydali. Zkoušela obě cesty očichat, hledala otisky kopýtek, ale šutr je šutr, moc vám toho nepoví. Nakonec se rozhodla vyzkoušet, co jí kdysi dávno poradila maminka. Kecla si na rozcestí a občas hlasitě zabečela. Jestli má kliku a pastýř umí počítat víc než do deseti, mohl by plán Bééééé zabrat.

  • Obrázek uživatele Danae

    První návštěva

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Nevím, jestli to budu umět,” zabručel pan Havran, když si sedal do křesla.
    “Je odpočatý, nakrmený a přebalený,” usmál se Fido, když mu do náruče opatrně vkládal Tapa. “A hlavičku už umí držet sám.”
    “Je takový… teplý, “ konstatoval pan Havran nejistě. “Co s ním mám teď prrovádět?”
    “Třeba mu něco povídejte. Dáte si čaj, nebo kávu?”
    “Kafe,” zavrčel. “Ti zatrracení kosáci mě dnes vzbudili už v pět rráno.”
    Fido pořádně přikryl druhé štěně, který podřimovalo v postýlce, a odešel do kuchyně vařit kávu. Když se vrátil, spal pan Havran v křesle se zobákem dokořán a Tap mu blaženě ožužlával křídlo.

  • Obrázek uživatele Danae

    Svatební olej

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kdy, když ne dnes.
    Jan 12,1-8

    Drabble: 

    Před šesti dny rozlomila křišťálovou fiolu a pomazala mu nohy jako králi. Dům Marie, Marty a Lazara naplnila nepatřičná vůně nardu a vášně. Tu předrahou věc se sestrou uchovávaly pro svatební noc první z nich. Učiteli se zaleskly oči a promluvil o pohřbu.
    Teď se kolem ní ploužil prachem, oči zalité krví. Těžké břevno za ním kreslilo hlubokou rýhu. Do žeber ji dloubaly ratiště oštěpů římských stráží, které se pokoušely udržet spílající dav v klidu. Tlačila se bez dechu dál. Dojde s ním až na konec. A nebude-li zbytí, pomaže zbytkem oleje, který zoufale svírala v ruce, jeho mrtvé tělo.

  • Obrázek uživatele Danae

    Poprvé

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    SS/HG, románťika. Může navazovat na Útočiště nebo libovolnou HG/SS, kterou máte rádi. Hrozně jsem si to užila ;)

    Drabble: 

    Stalo se to jednoho nedělního dopoledne asi měsíc po svatbě, když leželi vedle sebe s propletenými prsty a dodýchávali to, co ještě nechtěli rozředit slovy. Pomalu se k ní otočil, přejel jí štíhlými prsty po čele a ona se souhlasně usmála. Tiše, poprvé vyslovil Legilimens. Nebyl to útok ani vpád, byla to protržená hráz. Do řečiště její mysli se vlila nová mocná vlna a rozkymácela všechno, čím byla nebo čím si myslela, že je. Na hladinu vynášela obrazy a ve všech se nějak odrážel on. Učitel, spojenec, milenec. Střed jejího srdce. Sevřel ji do náruče tak, že skoro nemohla dýchat.

  • Obrázek uživatele Danae

    Volný pád

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já mám teda letos kombinaci fandomů, to vám řeknu...

    Drabble: 

    Být posledním nezkorumpovaným policistou v policejním sboru indiánské rezervace byl dost nevděčný úkol. Kolegové na něj hleděli jako na idiota se sebevražednými tendencemi. Do některých akcí ho nikdo nechtěl za parťáka ani za nic. Policista Volný pád to vnímal, přesto dál umanutě trval na dodržování postupů, bránil překrucování důkazů a vůbec se tvářil, jako by všem policajtům v téhle prohnilé rezervaci osobně nevládl šéf podsvětí, náčelník Rudá vrána. Věděl, že za to dříve nebo později schytá kulku, ale nemohl si pomoci. Od smrti Sherry v něm zemřelo všechno kromě jeho svědomí. Poslední živé svědomí mezi policajty má bohužel svoje závazky.

  • Obrázek uživatele Danae

    Noční dítě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když si to konečně připustil, vlastně se mu ulevilo. Každé usměvavé nemluvně má svůj stín, který má se svým denním blížencem společného jen málo. Noční dítě. Pláče jiným hlasem, zoufalejším a úpěnlivějším, a pláče mnohem, mnohem déle. Zaručené tišící prostředky na něj zabírají méně nebo vůbec. Neusíná ani po uspokojení všech potřeb, občas dokonce ani po další láhvi ohřátého mléka.
    Zkušené mateře z farmy sváděly všechno na zoubky, ale Fido na to nakonec přišel - Noční dítě se ze všeho nejvíc bojí samoty. A tak už několik nocí bral temné verze svých synovečků k sobě do postele a přikrýval je ušima.

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle téma jsem si jednou chtěla zpracovat jako vážný mateřský esej, ale takhle je to mnohem lepší ;)

Stránky

-A A +A