Moje články

  • Obrázek uživatele Danae

    Na rohanských pláních

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    (Nesoutěžní.)

    Aragorn, Legolas a Gimli se na své honbě za půlčíky setkávají s osamělým jezdcem, který ještě stále doufá...
    Přístupné bez omezení.
    Genderswitch - nebo snad OFC?
    Všechna čest i práva patří JRT, kdyby nebylo tohoto tématu, nikdy bych si netroufla ;)

    Drabble: 

    Hasufel a Arod je nesli po stopě půlčíků jako vítr přes oceán zvlněné trávy. Pak se na pustém obzoru vynořil jako přílivová vlna jezdec. Byl na pláních stejným cizincem jako oni, jeho plášť byl temně purpurový, jeho kůň podsaditým hřebcem nížin. Když se setkali, chvíli si je měřil spoza kápě, trpaslíka, elfa a muže na rohanských koních. Pak ji shodila na ramena.
    “Kde je můj bratr?” zeptala se tiše. V rozevřených dlaních svírala puklý roh. Několik slov zdusilo poslední jiskru naděje v jejích očích. Zbyla jen bolest a touha po pomstě. Když vyjeli k Fangornu, pobídla koně spolu s nimi.

    Závěrečná poznámka: 

    Pán prstenů byl první literární dílo, do kterého jsem chtěla jako dospívající opravdu vstoupit a hledala jsem dveře, postavu, která by je otevřela pro denní snění a domýšlení příběhů. A protože "a token woman character" aka Eowyn už byla příliš hotová a příliš zatížená vším možným, vynořila se v mém světě jakási dívka z okolí Boromira, sestra či snad snoubenka, která se vydává po nálezu puklého rohu padlého hrdinu hledat a setkává se na rohirských pláních se slavnou trojicí.
    Tohle drabble je malá pocta tomuto médiu, jehož síla mě mnohem později dovedla k fanfiction a k té báječné úlevě, že lidí, co vstupují do příběhů, je TOLIK.
    Když jsem drabble psala, vynořovaly se mi v hlavě i další otázky. Co by se vlastně stalo, kdyby Boromirovým mladším sourozencem byla sestra? Proměnilo by to nějak dynamiku jejich vztahu? Dupal by Denethor po ženském potomku stejně jako po mužském? (Pustil by ji hledat Boromira?) A co bychom proboha provedli se vztahem k Eowyn? Samé otázky, samé otázky ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Večer po pasti

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Tip a Tap aka Strýček Fido opět na scéně! Drabble navazuje na tenhle tři roky starý kousek: http://sosaci.net/node/25992

    Drabble: 

    Štěňata už dávno spala. Fido a pan Havran seděli na lavičce před domkem, ještě stále vyhřáté sluncem, a pozorovali první večerní hvězdu.
    Pan Havran se cítil velmi zvláštně. Stále cítil po křídly Fidovy silné tlapy, když ho dnes vytahoval ze štěněcí “pasti na lvy”. Oči mu občas sklouzly od hvězdy k psisku vedle něj. Nedokázal se soustředit na hovor.
    “Tu jámu už jsem zasypal,” prohlásil Fido trochu zahanbeně.
    Pan Havran prudce zatřepal hlavou. “Měl jste se tam na chvíli zahrrrabat sám, morrrdyje!” zakrákal hlasitěji, než měl v úmyslu. “Pak byste nezapomínal, že máte na na lupárrrny svých synovců dávat pozorrr!”

  • Obrázek uživatele Danae

    Masky bohů

    Úvodní poznámka: 
    Nesoutěžní.
    Drabble: 

    Dva bozi panteonu 2013 nosili masky. Tara a Woden.
    Tara tu svou snímala, jen když publikum při koncertech opravdu nenávistně ryčelo. Stačil jediný pohled na její tvář, aby okouzleně zmlkli, jediný tón jejího hlasu, aby ji znovu zahrnuli láskou a uctíváním. Tara to nenáviděla. Všichni ostatní nenáviděli masku, kterou se od nich nejkrásnější bohyně oddělovala, nenáviděli masku a ji. Fucking Tara.
    Wodena bez jeho přilby s neprůhledným hledím nikdo neviděl, dokonce ani Valkýry, jeho ochranka a groupies. A přestože bulvár i internet přetékaly šťavnatými hypotézami, co se asi skrývá pod maskou, tajně byli Wodenovi všichni vděčni, že ji nikdy nesnímá.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele Danae

    Do škol!

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    “Sušenky?” pronesl Jim Hacker váhavě.
    “Sušenky,” zopakoval sir Humphrey se zářivým úsměvem.
    “A naše ministerstvo má celou akci administrativně zaštítit?”
    “Včetně PR kampaně,” zdůraznil sir Humphrey. “Pan premiér oceňuje, jak dobrou práci jsme odvedli při předchozích akcích.”
    “Ale nebude to poněkud náročné vysvětlování?”
    “Budeme postupovat podobně jako u mléka a u ovoce: Řada britských dětí si nemůže dovolit plnohodnotnou svačinu, polysacharidy jsou pro vývoj mladého organizmu nezbytné, plus doporučení dvou tří expertů těsně před důchodem.”
    “A námitka, že premiérův holding právě koupil největší sušenkárnu v zemi?”
    “Je cynickým pokusem okrást politickým pletichařením děti o školní svačiny,” zazubil se sir Humphrey.

  • Obrázek uživatele Danae

    Změna taktiky

    Úvodní poznámka: 

    Každých devadesát let se na zem reinkarnuje dvanáct bohů jako dvanáct teenagerů. Jsou milováni. Jsou nenáviděni. Do dvou let budou mrtví…

    (Nesoutěžní.)

    Drabble: 

    Když se v lednu 2014 objevila Amaterasu jako devátá z nich, bylo jasné, že je to opravdový Návrat a ne jen promyšlená marketingová kampaň. Sázkové kanceláře tedy vypsaly kurzy na to, kteří tři bohové se ještě objeví. Riziko bylo rozložené, historické dokumenty naznačovaly, že panteon je proměnlivý, a zatímco někteří jeho členové přijdou téměř vždy, další mohou cyklus či dva vynechat nebo se objevit v jiném aspektu. Religionistům a archeologům svět nikdy nenaslouchal horlivěji.
    Když se v červnu ve své trojjedinosti zjevily poslední z nich, Norny, sázkové kanceláře briskně změnily taktiku. Vypsaly sázky na to, kdo z nich další zařve.

    Závěrečná poznámka: 

    The Wicked + The Divine je doslova boží komiksová série. Je dokončená. Je krásná. Je chytrá, je moderní, je inkluzivní, je napínavá s tajemstvím do poslední chvíle. Moc, moc doporučuju.

  • Obrázek uživatele Danae

    Žlutá vlajka

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Na střeše Vily Vilekuly vlála žlutá vlajka. “Nepřibližujte se!” hulákala Pipi z vikýře. “Na lodi vypukly kurděje!”
    Tomík a Anika se zarazili v půli kroku. “Cožeto?” pípla Anika.
    “Kurděje!” volala Pipi. “Hrozně nebezpečná nemoc!”
    “Tobě je zle?” ptal se Tomík.
    “Pozoruju první příznaky!”
    “Je na to nějaký lék?” Anika měla v očích slzy.
    Pipi chvíli přemýšlela. “Ovoce. Malinovka. A perníčky!”
    Děti se obrátily a běžely zpátky domů. Za deset minut byly ve vile Vilekule s plným košíkem a Pipi se s chutí zakousla do jablka.
    “Fakt máš kurděje?” ujišťoval se Tomík.
    “Jachně!” zahuhlala Pipi plnou pusou. “Kýve che mi hub!”

  • Obrázek uživatele Danae

    Zázračná bylina

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Farmář choval ovce na mléko a vlnu a stádo si chtěl udržovat v kontrolovatelných počtech, spoléhal tedy na občasné zapůjčení sousedovic berana. Jehňata mužského pohlaví u něj neměla žádnou šanci, ve třech měsících šla na jatka. Beránek Shaun svému osudu unikal. Stále byl velký jako odrostlejší jehně a k ovcím se choval čistě kamarádsky, farmář ho tedy odepsal jako hříčku přírody a časem skoro zapomněl, že vlastně není ovce. Shaun zatím každý týden systematicky okusoval kopru podobnou rostlinu rašící za rumištěm. Její náhodné pozření mu před lety poprvé zachránilo život. Až přijde ten správný čas, přivede k ní jehně Timmyho.

    Závěrečná poznámka: 

    No fakt! Co tam ten mladej beran dělá?

  • Obrázek uživatele Danae

    Všem účastníkům DMD 2020!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Všem účastníkům DMD 2020! Kamarádka se dneska dostala k mailu na kterém se domlouvají sosačky s kontrolory a s Týmem Bleskobrku, že se tajně zavede pravidlo Třikrát a dost!
    To znamená že komu kontroloři k drabblu třikrát napíšou poznámku že má málo slov nebo že chybí téma, tomu pak bude zablokovaný autorský účet, ale oni mu to neřeknou....... místo sosácké stránky uvidí správu o tom, že stránky spadly! Takže si bude myslet ,že je to nějaká technická závada, ale přitom bude vyloučený z DMD a nebude o tom vědět! Takže bacha! Když spadnou stránky, víte co se děje! Sdílejte všem!!!

  • Obrázek uživatele Danae

    Probouzení

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Kletba Bílé čarodějnice neležela na všech narnijských hvozdech stejně. Přelévala je ve vlnách podle toho, kde se právě nacházela či kam byl zrovna upřen její zrak. Udržet po léta v područí spánku statisíce živoucích bytostí nebyl jednoduchý úkol ani pro velkou Jadis z Charnu.
    A tak se dryády, hamadryády i sylváni čas od času probírali ze smrtelné únavy, tu po jednom, tu ve skupině. Pomalu zvedali ztěžklá víčka, pokoušeli se otevřít ústa zaslepená sněhem. Hledali další oko, další větev, která jim pokyne na pozdrav. Šátrali pod zemí po známých kořenech. A pevně je stiskli, když udeřila další vlna ledového kouzla.

  • Obrázek uživatele Danae

    Doupě

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    “Pozor! Nešlápněte na ni!” Hlas Pipi Dlouhé Punčochy zarazil Tomíka a Aniku hned u vrátek na zahradu Vily Vilekuly. Vzápětí jim došlo, že hromada větví na cestičce tam zřejmě není jen tak.
    “Na co máš tu past?” zeptal se Tomík Pipi hned ve dveřích vily.
    “To je doupě pro paniku,” odpověděla.
    “Pro koho?” vyjevila se Anika.
    “Pro paniku,” zopakovala Pipi. “Našla jsem ji dneska za dřevníkem. Byla úplně vyděšená a hrozně hladová.”
    Tomík se mračil. To slovo už určitě někde slyšel. “A čím se živí?”
    “Propadlíky,” zazubila se Pipi.
    Ze zahrady se ozval praskot, rána a pak strašlivé pošťákovo zaklení.

  • Obrázek uživatele Danae

    Faustovy skleněné hodiny

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jedním ze záblesků dadaismu v našich zemích je raná tvorba V+W. Tohle je něco jako pocta jejich dílu, především Faustovým skleněným hodinám.

    Drabble: 

    Jan kráčí nocí s růží v ústech, zářivé zuby Jířího prosvěcují tmu. Před sebou tlačí Thespidovu káru, na ní hru vytaženou z kapsy u vesty. Jsou to skleněné hodiny, kterými tam a zpět s lehounkým cinkáním propadávají chechtáky. Dukáty srandy a smíchu, platidlo drzého mládí a talentu tak jasného, že nad dubnovou Prahou provívá jako polární záře.
    Jiří vypouští bubliny z úst, Jan je udeří růží; motýlí hejno se mihne pod lampami. Mladí bozi posvěcují město nad ránem, Malou Stranu, Vodičkovu ulici. Krize je daleko, válka v nedohlednu; chechtáky cinkají, odměřují čas jejich cesty od dnešní noci do všech budoucích.

  • Obrázek uživatele Danae

    Odvrženec

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Hurá, mám malou placku! Ale protože jsem četla Kleino povídání, doufám, že si ještě nějaké drabble do konce DMD střihnu ;)

    Drabble: 

    Na té mrňavé planetce plné lesů a vody přistál kvůli defektu. Měl za sebou první rok v branži, spoustu vlasů a hluboko do kapsy. Zíral do ohně a přemýšlel, jestli se do opravy pustí zítra ráno sám, nebo se zadluží servisákům až za hrob, když za ním něco tiše písklo. Málem smetl podvyživené kotě bez srsti, které na něj upíralo velké oči. Pravdomluvnou kočku už viděl, ale nikdy takhle hubenou. Malého odvržence, který se nikdy nedostane k mlíku včas… Natáhl k němu ruku. Kotě mu samozřejmě vešlo do dlaně a začalo příst.
    Freelancer si nevybírá společníka. Společník si vybíra jeho.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vlákna

    Fandom: 
    Drabble: 

    “Ta třpytivá vlákna z malých dílků, co kolem nich občas problesknou…, ta jsou tvoje?” otázal se Zkáza, když hleděl z Campanily na rej karnevalových dvojic.
    “Ne,” odtušila Touha a vyfoukla kouř z dlouhé špičky. “To je čas.”
    “Přadeno osudu?”
    Zavrtěla hlavou a v zlatých očích se jí odrazily benátské ohně. “Lidi k sobě nepoutá jen touha a osud. Ve hře jsou další proměnné.”
    “Takže čím déle spolu jsou...”
    “Tím je vlákno delší a pevnější. Nakonec je z něj buď záchranné lano, nebo ostrá struna.”
    “Na čem to záleží?”
    “Na tom, z jakých zážitků je spleteno,” řekla Touha a zavřela oči.

  • Obrázek uživatele Danae

    Sny v lodi

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sny, které Petrichor navštěvovaly ve vesmírné lodi ze dřeva, se příliš nelišily od snů z detenčního centra. Některé ji provázely od dětství, sny o nezpochybnitelném ženství deklarovaném rýhou zrození namísto penisu. Dávno se s nimi sžila. Další ji provázely od tranzice. Stále ji v nich oslovovali pane a ona si stahovala bolestivě pučící prsa, než vyrazila do útoku. Probouzela se s úlevou. Sny o líbání s Marcem si nevyčítala. Byl jediný chlap s rohy na lodi a ona rok s nikým nespala. Za bděla byl ženáč nedotknutelný.
    Znervózněla, když ve spánku zahlédla štíhlé šedé prsty a nevyzpytatelnou obrazovku Prince robota.

    Závěrečná poznámka: 

    Petrichor je badass.

  • Obrázek uživatele Danae

    Amnestie

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Veselé Velikonoce!

    Drabble: 

    Peklo se zavázalo, že jednou za sto let propustí jednu z duší do nebe. Muselo se samozřejmě jednat jen o lehčí trestance z předpeklí a vše bylo nutno úředně ošetřit. Hříšník sepsal žádost v šesti kopiích, ta musela projít třemi komisionáními schvalovacími koly v peklu, očistci i nebi, být opatřena všemi dvaadvaceti nezbytnými razítky a čtyřmi dobrozdáními. Nakonec byla samozřejmě vyřazena pro formální nedostatky. V zásadě šlo jen o další muka pekelná a všichni to věděli.
    Proto to pozdvižení, když poslední příchozí rozmlátil brány pekelné tupým koncem kříže, seřval personál na tři doby a vyvedl několik milionů duší na svobodu.

    Závěrečná poznámka: 

    Denominace ani teologické směry se neshodují na tom, jak a kde Kristus trávil Bílou sobotu. Někteří věří, že po Kristovo "sestoupil do pekel", jak se říká ve Vyznání víry, znamená, že už v pekle nikdo nezůstal.

  • Obrázek uživatele Danae

    Tajná ingredience

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Díky za tenhle bonus! Hrozně jsem si to patlání užila a ještě víc si užívám všechny ostatní komiksy. Živá voda pro duši, fakt!

    Obrázek: 
    Komiks Tajná ingredience
  • Obrázek uživatele Danae

    Zákazník

    Drabble: 

    Ten elegantní mladík rejdil po jeho obchodě jako rtuť. Střídavě otevíral víka tří vystavených fortepian, na každé zahrál krátký úryvek a přitom si pobrukoval. Willibald Smith, Hudební nástroje a notové tisky, oficiální dvorní dodavatel, se musel při pohledu na něj usmívat.
    “Tohle má nejkrásnější zvuk!” zvolal mladík nadšeně. “Doručujete i mimo Londýn?”
    “Ale jistě, můžeme jej vypravit už zítra. Budete si přát k němu přiložit věnování?”
    “Nic takového. Musím zůstat v přísné anonymitě!” Mladík se stále zubil, Willibaldovi však neušel rozpačitý ruměnec na jeho tvářích. “Ale můžete ještě přidat tohle,” a položil na víko nástroje výtisk Irských písní a tanců.

    Závěrečná poznámka: 

    A pak se šel konečně nechat ostříhat ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Pach

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11: Řekni vlkům, že jsem doma

    Drabble: 

    Kouzelník je ve vlčím revíru cítit na míle daleko. Už několik desetiletí nedošlo k žádnému excesu, ale vlčí paměť je prastará. Pohrdání, vraždy, oheň. Ten pach přináší smrt. K údolíčku uprostřed Lužických hor se stahují dvě smečky, jedna z Ojbína, druhá z Krompachu. Dvojnozí i čtyřnozí se kradou nocí k rozbořenému mlýnu, kde jeden z nich už týden přebývá.
    Dlouho vyčkávají před dveřmi, jejichž skulinami prosvítá mihotání svíčky. Pak se zevnitř ozve unavený hlas. “Pojďte dál. Takhle to přece nemůžeme nechat.”

    Hans Preussler (1885 - 1977). Budečský absolvent (1905). Hlavní iniciátor dekriminalizace vlkodlačí populace a jejího výmazu ze seznamu “magických zvířat”.

  • Obrázek uživatele Danae

    Pavouk umí kousnout

    Fandom: 
    Drabble: 

    Původně to měla být jen taková legrace. Pokus, hra s příchutí zakázaného ovoce. Jestli nechceš, aby tvoje máma viděla, co taky vystavuješ na instáči, strč sto korun za nástěnku v 7. B. Pavouk umí kousnout!
    Pak tam tu stokorunu našli. Sedmou třídou se vzápětí rozlétla sprška mailů z adresy pavouk2005@seznam.cz.
    Víme, kdes byl v pátek místo školy.
    Máme tvoji fotku, jak kouříš.
    Chce ještě někdy vidět svůj mobil?
    Tvé kočce by se mohlo něco stát….

    Trvalo měsíc, než se jedno z pobledlých dětí konečně svěřilo rodičům. O týden později zaklepala policiie na dveře Petry Arnoldové a Václava Oukropce, premiantů třídy.

  • Obrázek uživatele Danae

    Pauza v misi

    Drabble: 

    Dvoudenní šplh po fazolovém stonku (no dobře, spíš fazolovém kmeni) se dost podobá výstupu na pětitisícovku včetně bivaku. Nahoře sebou prostě flákla a dvacet minut jenom dýchala. Teprve pak jí do těla prosákly informace, na čem že to leží. Oblaka byla svrchu… pružná. Něco mezi pryží, trampolínou a prachovými peřinami. Přesně taková, jaká si představujete, když na chvíli zdrhnete z dohledu macechy i sester a zíráte dětskýma očima do nebe.
    Za chvíli už Popelka skákala jako šílená a ječela při tom radostí. Dalo jí dost přemáhání znovu přepnout do role tajné agentky a vyrazit k obřímu hradu, jak velela mise.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vizuální fantom

    Drabble: 

    Periferní bicáček byl mladším bratrem Krvavého kolena. To mu říkalo láskyplně Bici a ze všech sil se snažilo, aby z něj vychovalo řádné a úctyhodné strašidlo. Bicáček se snažil svému sourozenci vyhovět, nakonec ale uznal, že na takovou práci není stavěný. Rozměry měl dvacet pět na deset, barvu starorůžovou a nejhrozivější zvuk, který dokázal vydat, bylo vlhké plesknutí.
    Nakonec se našel v roli vizuálního fantomu. Zabydlel se ve zrcadlech fitness center a každému, kdo se do nich zadívá příliš dlouho, vykouzlí na okamžik vidinu dvojnásobného bicepsu. Někteří se následně vzepnou k výkonu týdne. Jiní shledají, že halucinace signalizují přepísknutý trénink.

  • Obrázek uživatele Danae

    Postverbální společenství

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Z písemné pozůstalosti bambula Hojsy (sekce etnologických zápisků E 12).

    Drabble: 

    Většina badatelů se domnívá, že empatické neverbální společenství hatifnatů, je společenství preverbální, u něhož se jazyk ještě nevyvinul. Na základě svých dlouholetých průzkumů se však přikláním k názoru, že jde o společenství postverbální - naznačují to například zakrnělá, ale stále ještě znatelná ústa, i reakce na slova pronášená nehatifnaty.
    Důvody pro zavržení verbální komunikace mohou být steré. Nejpravděpodobnější variantou je, že citlivé bytosti, jakými hatifnati bezesporu jsou, byli iritování zraňující potencialitou jazyka, zejména kolem takzvaných “citlivých témat”, která byla nepředvídatelná a u každého jedince jiná. Odložit tak tupý nástroj a naopak zapracovat na empatickém prostupu myslí se ukázalo jako ideální řešení.

  • Obrázek uživatele Danae

    Maska

    Fandom: 
    Drabble: 

    Než překročil hranice rezervace Prérijní růže, myslel si Dashiell Zlý kůň, že ví, proč byl vybrán. Ze všech agentů CIA mu ta maska nejlíp přilnula k tváři. Z rezervace zdrhnul ve třinácti, odkroutil si svoje v Kosovu a vrací se zpátky jako profesionální zabiják lačnící po uznání… Dokonalé krytí.
    Jenže sotva zabořil nohu do červený hlíny, cítil, jak se mu přisává k masu. S každým dalším kopnutím a krví, s každým pohledem do očí Rudé vrány, s dalším kousancem od Carol, s další dávkou metamfetaminu se rozvinula nová vlásečnice a prorostla jeho tvář a masku v jedinou nerozlišitelnou tepající věc.

  • Obrázek uživatele Danae

    Stereotyp

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo si dobře vědomo, že krása je povýtce individuální koncept, odehrává se primárně v oku pozorujícího a všechny tyhle řeči. Ale sedělo hezky v teple, pracovní náplň byla jednoduchá a pověst královnina důvěrníka také nebyla k zahození. Dělalo, co se po něm chtělo. (Situaci dost napomáhalo, že královna měla slušnou figuru a o svůj vzhled maniakálně dbala. Těžko ho tedy někdo mohl obvinit ze lži.)
    Jediným problémem byl stereotyp. Zpočátku ho zahánělo drobnými obměnami obligátní odpovědi, ale deset let je deset let, jednou to prostě bude silnější než vy. Že si vybralo pro změnu právě Sněhurčino jméno byla čirá náhoda.

  • Obrázek uživatele Danae

    Večer v Netherfieldu

    Úvodní poznámka: 

    Ahoj, lidi!

    Drabble: 

    Rosou zvlhlá tráva mu hladí podrážky bot. Hledí vzhůru, na poslední osvětlené okno, s absurdním vědomím, že i ta nejposlednější služka může vejít (bude-li mít dobrou výmluvu), ale on, pán domu, musí čekat, čekat, čekat dole v salonu, až mu bude Bůh milostiv.
    Snaží si ji aspoň představit, zmáčenou deštěm na klusajícím koni, jak ji popisovala Caroline. S rozcuchanými vlasy a zarudlým nosem v netherfieldských peřinách. Je krásnější než kdykoli předtím. (Dobře že jeho idiotský úsměv skrývá tma.)
    Za oknem se mihne silueta a on na okamžik zatají dech. Ale je to Elisabeth, kdo prudce zatáhne závěsy a zhasne lampu.

  • Obrázek uživatele Danae

    Trapná hláška

    Úvodní poznámka: 

    Spoluautorem tohoto drabblete je Doktor. Když jsem ho včera seznámila s tématem, okamžitě vypálil následující námět. Na mně bylo jen ho zpracovat :)

    Drabble: 

    „Koší?“
    „Copak je, Želví?“
    „Víš, co mi trochu vadí?“
    „Co, Želví?“
    „Je tu málo křesílek.“
    „To máš pravdu Želví. Křesla jsou v pokoji dvě a my jsme také dvě.“
    „A občas si také chtějí sednout lidé, že.“
    „A někdy dokonce i malý člověk!“
    „Ne, že by neměli nárok, Koší. Asi je musí bolet nohy, když mají jenom dvě. Ale vadí mi, jak to dělají.“
    „Myslíš, jak naznačují, že nás zasednou, jestliže nevyklidíme pozici?“
    „Přesně! Ale ještě víc mi vadí, co přitom říkají, Koší.“
    „Myslíš tu děsně trapnou větu?“
    „Proč ji pokaždé opakují? Větší zadeček sedá už dávno není vtipná hláška!“

  • Obrázek uživatele Danae

    Jak pěšinka ožila

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dlouho tichá pěšinka konečně ožila. Nejdřív jedna, dvě maminky. Za pár dní už jejich drobotina. Leze, poskakuje, přelézá, řádně se živí, aby hezky rostla. Netrvá dlouho, a z dětí jsou maminky a tatínci. Pěšinka je čím dál živější a veselejší. Když už tu začíná být trochu těsno, občas se nějaká rodinka přestěhuje na pěšinku, co se šťastně objeví poblíž.
    Pak přijde pohroma. Nejprve Jacutin gel. Dospělí umírají po desítkách. Pak všiváček, který hledá děti jedno po druhém, zabodává se do jejich světa, dokud nenajde poslední. Pěšinka znovu osiří na dlouhé týdny či měsíce.
    Dokud do školky zase někdo nepřitáhne vši.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nová kniha

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ondatra s knihou O neužitečnosti světa strávila téměř celý život. Uměla ji nazpaměť, přesto v ní denně listovala. Svět je neužitečný, živí tvorové zbyteční, jen máloco dává smysl. Kniha ji utvrzovala v tom, co odjakživa prožívala. Uklidňovala ji. A pak čaroděj knihu omylem odeslal se stolem plným lahůdek za Šňupálkem.
    Zbrusu nová kniha O užitečnosti světa, kterou jí místo toho věnoval, ji iritovala svou novostí a barevnou obálkou. Otevřela ji až třetí den, kdy už si prostě něco přečíst potřebovala. První stránku četla dvakrát, než pochopila, co se jí snaží říct. Pak knihu zaklapla. Příliš to bolelo.
    Snad… snad zítra.

  • Obrázek uživatele Danae

    Každoroční soutěž v koulení sudů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Každoroční soutěž v koulení sudů pořádala zvířátka začátkem května na Suchém vršku, pozvolném travnatém svahu zakončeném dlouhou rovinkou. Šampióni lesa i statku si protahovali svaly a obratle a zajíc přijímal poslední sázky. Favorizován byl loňský vítěz ježek, který svou bezchybnou technikou koulení všechny nadchl. Proslýchalo se ale, že jezevec Fanda si záměrně ponechal něco zimního podkožního tuku, aby si zachoval optimální tvar, a bez šance nebyla ani pružná kočka Minda.
    Bylo tedy velkým překvapením, když se zdaleka nejdál dokoulel beran Béďa. Mazaně využil mezery v pravidlech, které nezakazovaly asistenci při startu, a nechal se řádně drcnout od svého bratra Bódi.

  • Obrázek uživatele Danae

    Dobrovolné hudební těleso bambulů

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvacetiletá historie Dobrovolného hudebního tělesa bambulů, která byla krutě přervaná před dvěma dny tragickou událostí, je historií vzmachu kultury v pobřežních končinách. Byl to bambul Hojsa, zakladatel tohoto pozoruhodného spolku, který poprvé zadul u moře na trombon a přivábil tak k sobě několik hudbymilovných bambulích mladíků, kteří pak pod jeho vedením skvěle ovládli dřeva i žestě.
    Tato zářivá hudební kapitola byl žel skončena, když dodo Eduard při své pravidelné mořské koupeli omylem zasedl výletní loď, na které se veselilo plné obsazení orchestru. Jeho lítost, jistě nefalšovaná a podtržená uhrazením veškerých pohřebních výloh, nám bohužel toto skvostné hudební těleso zpátky nevrátí.

  • Obrázek uživatele Danae

    Rituál

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pěší cesta s batoletem má své rituály, neopominutelná zastavení. Letos to jsou sklepní okénka a, samozřejmě, kanály. Loňské jaro to byly spáry v chodníku a bodlák. Rostl dva metry od asfaltové cesty a růžice jeho tmavých listů dobře kontrastovala s rašící trávou. Každý den jsme zkoušeli, jestli pořád ještě píchá, a pozorovali, jak se jeho základna po každém dešti rozrůstá. Pak vyhnal dva stvoly. Sledovali jsme, jak závodí o světlo a vzduch s rychle rostoucí okolní trávou. Díky neshodám Prahy 8 s firmou udržující zeleň jsme měli na svá biologická studia celé dva měsíce. Pak do romantických lučin vyrazily sekačky.

  • Obrázek uživatele Danae

    Sakhmet

    Úvodní poznámka: 

    Varování: ostré výrazivo

    Drabble: 

    Ruth stráví osmnáctiny na zastávce autobusu. Celý den prší. Každou hodinu si lokne z flašky vodky, dala za ní poslední tři libry. Hlavu už má skoro lehkou. Prestává ji trápit, kde stráví noc. Tady, v nočním autobuse, v Armádě spásy… K fotrovi se nevrátí, protože stačilo, kurva. Stačilo.
    Rozostřeným pohledem ulpí na plakátku umisťovací výstavy koček. Jednou si jich pořídí aspoň pět. Hned vedle je nalepený leták Baal se vrátí zítra večer! Stařeny, která k ní přisedla, si všimne, až když jí položí tu zásadní otázku. Z lavičky vstane místo Ruth Sakhmet, nádherná a smrtonosná, které už nikdo nikdy neublíží.

    Závěrečná poznámka: 

    Každých devadesát let se na zem reinkarnuje dvanáct bohů jako mladí lidé. Jsou milováni. Jsou nenáviděni. Do dvou let budou mrtví...
    The Wicked + The Divine jsou moje další aktuální komiksová láska.
    https://en.wikipedia.org/wiki/The_Wicked_%2B_The_Divine

  • Obrázek uživatele Danae

    Fiat LUX!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nikdo z dodavatelů, kteří nakonec prošli ostrým výběrovým řízením pro vybavení klubu LUX, na tuto zakázku nevzpomínal příliš rád. Zadavatel totiž vyžadoval přesnost a preciznost, která byla i pro losangeleské dodavatele, zvyklé na zpovykané hollywoodské hvězdy, něčím nevídaným. Mramor koupelnových obkladů musel být sněhobílý. Bukové dřevo podlahy perfektně vybroušeno i pod barovým pultem. Klavírní křídlo Steinway vracel načtyřikrát.
    Nejhorší bylo, že se zadavatel (v perfektním bílém obleku) nečekaně zjevoval za každým řemeslníkem, který si chtěl něco ulehčit. Nevěděli, co je děsí víc – zda jeho palčivý pohled, nebo žena s poloviční maskou a dýkou za pasem, co mu šla v patách.

  • Obrázek uživatele Danae

    První láska

    Drabble: 

    Babička Pašíková a děda Burác spolu v prváku na střední chviličku chodili. Byli spolu na zmrzlině a v lunaparku si dali za kolotočem nesmělou pusu. Pak si je jejich rodiny vzali do parády. Malé anglické městečko před padesáti lety neskouslo, aby růžovoučká holka chodila s černým klukem.
    V druháku se do městečka přistěhoval mladý děda Pašík a bez rozmyšlení přisednul do Burácovy lavice. Okamžitě se z nich stali nejlepší přátelé. S babičkou začal chodit měsíc poté.
    Burác i babička Pašíková měli šťastná manželství. Ale dvornost, s kterou děda Burác plnil každé babiččino přání, byla důkazem, že na první lásku nezapomenete.

    Závěrečná poznámka: 

    Nejste-li obeznámeni s fandomem, tak tady na tom obrázku stojí babička Pašíková vedle dědy Buráce, děda Pašík (její manžel) stojí naproti. ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Nejtrpčí

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Moje tajemství prej je, že na ně úplně kašlu,“ zasípěl Andros ze svého smrtelného lože. „Kotopulos tvrdí, že celej rok chrápu a v červenci jdu sklízet. Blbec. Závidí, protože ty jeho jsou pořád příliš sladký.“ Fotis přikývl. Už to slyšel stokrát.
    „Kašlat nestačí! Musíš je mučit. Zasadit mezi šutry. Nedat jim vodu. Přeseknout motykou pár kořenů. Nechat je léta skomírat. Ti nejzaťatější se nevzdají a každej rok vyvztekají jeden nebo dva plody. To je tajemství každoročního vítězství o nejtrpčí citron celého Peloponésu!“
    Fotis mlčky hleděl na otcovu vyschlou tvář. Až příliš připomínala jeden z těch ztrápených keřů vysoko v horách.

  • Obrázek uživatele Danae

    Vodní bubny

    Drabble: 

    Na vodní bubny pod jezy je pražský vodník obzvášť hrdý. Každý den je obeplave a pečlivě naladí. Trojský, Štítkovský a Staroměstský, Helmovský a Štvanice, každý má svůj specifický tón ovlivněný výší hladiny, rychlostí průtoku a překážkami v proudu. Společně musejí znít harmonicky, zapadat plynule do symfonie řeky a podtrhnout duněním její rytmus.
    Kdysi sloužily také jako pasti. Žádný nešťastník, který začal vířit bubnem pod jezem, nevyplaval ven. Dnes už ale pražský vodník dušičky do hrníčků nesbírá. Blby a ožraly, kteří skončí pod vodou, protože se rozhodli sjet vorovou propusť na šlapadle, tahá s ošklivým klením ven, aby mu nerozhodili rytmus.

    Závěrečná poznámka: 

    Odborně se tomu prý říká vodní válec, ale víte, co myslím ;)

  • Obrázek uživatele Danae

    Poslední barevné místo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Šňupálek sedí na můstku a houpe nohama. V ruce drží kus papíru podlepeného plátnem. Muminek k němu mlčky přisedne. Ví, že jeho přítel nemá dlouhá loučení rád.
    „Co to máš?“ kývne hlavou k papíru v Šňupálkově ruce.
    „Mapu širého světa,“ odpoví Šňupálek a podá mu ji.
    Muminek ji rozloží a udiveně hvízdne. Tři čtvrtiny mapy jsou zamalovány silnou vrstvou bílé barvy.
    „Co je to bílé?“
    „To jsou místa, kde už jsem byl,“ odpoví Šňupálek.
    „A to barevné?“
    „Tam se teprve chystám.“
    „Co uděláš, až bude bílá celá mapa?“
    „Vydám se do neznáma a začnu ji znovu kreslit,“ zazubí se Šňupálek.

  • Obrázek uživatele Danae

    Nejstarší oči

    Drabble: 

    Daigoro je synem samuraje. Snáší beze slova bolest a zimu. Nedotkne se jídla, dokud není vyzván, i kdyby umíral hlady. Zná zdvořilost, soucit. Je kdykoliv připraven zemřít v boji. Jsou mu tři roky.
    Daigoro je synem nájemného vraha. Smrt je jeho rýží a mlékem. Viděl více mrtvých než šógunovi pěšáci. Neotírá si krev z tváře, křik ani chropot ho neděsí. Sám zabil a ještě zabije. Ruku v ruce kráčí s otcem po pekelné stezce. Smrt je vzduch, který dýchá celý život.
    Daigoro má ty nejstarší oči. Ti, kdo do nich opravdu pohlédnou, vykřiknou hrůzou nebo soucitem, podle stavu svého srdce.

  • Obrázek uživatele Danae

    Míč a meč

    Drabble: 

    Je mu osm měsíců. Daigoro sedí ještě trochu nejistě, oči upírá na otce. Pokládá před něj oblíbený míč, ten se zlatými skvrnami. Pak do země zabodává svou katanu dótanuki. Slova ještě moc neznamenají, důležitý je hlas, jeho hlas. Vol, Daigoro.
    Otec ukazuje na míč. Nebe. Maminka. (Zabiji tě okamžitě, můj nejsladší. Vždyť jsem byl šógunovým popravčím.)
    Otec ukazuje na meč. Peklo. Pomsta. (Bylo by ti lépe mrtvému.)
    Nejkrásnější hra, kterou s ním kdy hrál. Daigoro se zasměje na míč, pak popoleze a dotkne se meče. Otci vhrknou do očí slzy. Přiváže si ho na záda a společně vykročí do tmy.

    Závěrečná poznámka: 

    Aneb na jakém komiksu teď aktuálně ulítávám.
    https://en.wikipedia.org/wiki/Lone_Wolf_and_Cub

  • Obrázek uživatele Danae

    Dobré ráno

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeeves je génius dobrého rána. Žádný z mých předchozích komorníků mu nesahá ani po kotníky. Přichází s šálkem čaje přesně pět minut poté, co se probudím, čertví jak to pozná. Jeho čaj je dokonalý – horký tak akorát, se správnou porcí mléka. Božský začátek dne.
    Někdy mám však těžké ráno. Tehdy zůstávám ležet se zavřenýma očima, i když Jeeves vejde do dveří. Na chvíli zaváhá, pak odloží šálek a přistoupí k mé posteli. Chladnou dlaní mi odhrne vlasy z čela. „Probuďte se, pane,“ řekne tiše, „probuďte se, Bertrame.“ Otevřu oči. Malý úsměv na jeho rtech si nesu celým dnem jako talisman

Stránky

-A A +A