Moje články

  • Obrázek uživatele Julie

    Plíživé odpuštění

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 21 - Odteď jsem optimista.
    Takový malý epilog pro jednu postavu z Důvodné pochybnosti. Doplněno soundtrackem: Pink Floyd: Wish You Were Here.

    Drabble: 

    Dlouho věřil, že žije v nezaslouženém světě. Dlouho se vyhýbal odpuštění, i když mu ho nabízeli.
    Přestal na to myslet, protože jinak by ho to rozkousalo zevnitř.
    Zmizely po anglicku. Jedné noci (žlutý měsíc se vyhoupl nad střechy) zjistil, že jsou pryč.
    Výčitky.
    Rozhlédl se a neviděl je. Zbyl jen on. Peter Pettigrew. Zrádce z hlouposti. Ale už ne zbabělec. Jeho život měl smysl. Dokazovalo to pár jizev a několik lidí, kteří žili díky němu.
    Cítil se takhle Regulus, když umíral?
    Peter se nadechl a zjistil, že má rád svůj život a sám sebe.
    Přál si, aby tu byl Regulus.

  • Obrázek uživatele Julie

    Zakázané ovoce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Další Nšo-či pro Avevu k narozeninám!

    Drabble: 

    Občas to zřejmě myslely dobře.
    „Dlážděné ulice tě musí děsit, že?“
    Někdy to byly jen nevinné poznámky.
    „Tohle je mýdlo, Nšo-či.“
    Sem tam došlo i na zcela zamýšlenou krutost.
    „Nebudu jíst z talíře, kterého se dotkla ta divoška!“
    Bála se, co se stane, až zmizí autorita, která drží dívky na uzdě. Nemohla se však vychovatelkám za sukně schovávat pořád. Poprosila velkého Manitou o sílu a připravila se na nejhorší.
    Nestalo se nic.
    Vychovatelky nad šikanou nepřivíraly oči, ony ji podporovaly a téměř nařizovaly týrat nechtěnou cizinku.
    Uklidnilo ji to. Být zakázaným ovocem může být ve společnosti dospívajících dívek docela výhodné.

  • Obrázek uživatele Julie

    Čas vepsaný do neexistující kůže

    Drabble: 

    Čas se Jáchymovi zapichoval do kůže jako tenoučká jehla. Napřed minuty, pak hodiny, dny, měsíce, roky… staletí. Navenek po nich nezůstávaly stopy. Jen uvnitř se kroutily a protínaly jako cestičky po červotočích.
    Byl by rád, kdyby po těch letech, kdy se nedělo žádné velké zlo, kdy nebyl žádný Filip, kdy jen čekal, něco zůstalo. Roky bušily do jeho neexistující kůže jako kapky ocelového deště, a do slov se to vepsat nedalo. Byl duch a duchové se kreslí špatně. Odmítal pózovat v prostěradle. A hrdinskou píseň si zasloužil spíš Filip.
    Zbyly jen neviditelné cestičky času, o kterých věděl jen on sám.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ještě jeden krok

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Začínám zas běhat.

    Drabble: 

    Neběží, nejde. Jen klopýtá.
    Upadne. Větev se zaryje do žeber.
    Položí čelo do bahna.
    „Běžec pět,“ zachřestí rádio. „Jsi tam? Nemám příjem, ale třeba… Vtip pro tebe! Víš, co jsou jediný jistoty? Smrt a daně. Blbost, daně už nejsou!“
    Má chuť odseknout, že ta smrt to vyrovná. Jenomže takové věci se neříkají, ne Samovi. Projedou jí výčitky svědomí, když uslyší jeho hlas.
    „Pětko? Jsi tam?“
    Co znamená jeden mrtvý běžec uprostřed apokalypsy?
    „Daní jsme se zbavili a ty si poradíš i se smrtí. Vím, že jo.“
    Mrtvý běžec znamená hodně. A živý ještě víc.
    Zvedne se a udělá další krok.

  • Obrázek uživatele Julie

    Petřínská rozhledna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Hyperintelektuální odkaz na Apollinaira:-) Uznejte, že kaligram se skládá z malebných slov.

    Drabble: 

    je
    na
    ne
    dně
    věž
    dvojí stojí
    cloní nezní
    pod ní chodí
    jí vyčítají
    imituje
    že onu
    z paříže
    co první
    stojí cloní
    pod ní oni
    pod ní fotí
    pod ní krotí
    instagram co
    jim všem dává
    rozličná ta práva
    být viděni jak živoucí
    bytosti od kostí
    ona i ta druhá míň
    o něco moc více jako
    slunce slunečnice vábí
    tuláky hlupáky málo mlčící
    podvržené skutečné zrcadlící se
    do pixelů odrážených v krystalech
    tekoucích celým světem jako jinovatka
    na pobudoucích oknech do světů uvnitř těch
    co jsou stejní jako vy a já a oni a ti další co je ještě…
  • Obrázek uživatele Julie

    Vlkodlak a beránek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 20 - Shoď skopce z kopce

    Navazuje (poněkud vzdáleně, ale taky asi trochu spoileroidně) na mou povídku Důvodná pochybnost. Jedná se o AU a zásadní věc, kterou v tuto chvíli potřebujete vědět je, že v Azkabanu se místo Siria ocitl Remus.

    Drabble: 

    Některé dny jsou krásné, modré, slunečné a jarní. Někdy se na obloze objeví mraky něžné jako cukrová vata.
    „Jsou jako beránci,“ vypískl nadšeně Harry a natáhl k oblakům ruku.
    „Vlk a beránek,“ zamumlal Remus.
    Obloha byla modrá a hluboká jako propast. Siriovi stačil jediný pohled, aby věděl, že vlkodlak se topí. Někdy to tak bylo. Někdy se Azkaban vracel.
    Vzal Rema za ruku a zvedl ji k obloze. Na chvíli to vypadalo, že mráček balancuje na jejich dlaních.
    „Dáme jim svobodu?“
    Vlkodlak přikývl a pomalu oddálil dlaň. Zafoukal vítr a beránek se rozeběhl oblohou.
    Vždycky si s Azkabanem nějak poradili.

  • Obrázek uživatele Julie

    Tanec v lukách

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 17 (Bodláčí)

    Drabble: 

    Odjakživa ty malé kuličky milovala. Chytaly se šatů i vlasů a dalo se jimi házet po sestrách. Tady sestry nebyly. Ale bylo slunce, modrá obloha, zpívající ptáci a plačící dítě. Její dítě. Trhla sebou. Hodila po něm kuličku. Nezasmálo se. Sestry by se zasmály. Ohrnula ret a hodila ještě jednu. Sklouzla mu po tvářičce a dítě se rozplakalo ještě hlasitěji. Přichytila se k té první. Kdyby jich měla víc…
    Rozběhla se po louce. Tančila a zpívala a sbírala bodláčí. Byla krásná a svobodná, jak se na vílu patří.
    Na malého Jáchyma si vzpomněla, až když na ni muž začal křičet.

  • Obrázek uživatele Julie

    Její vyvolený

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 18 (Terno)
    Pokračování Nšo-či AU. Souvisí (volně) s Rudou pasažérkou

    Drabble: 

    „Zálesák?“ podivila se Katie. „Vždyť bude pořád špinavý. A taky ho věčně nebudeš mít doma a peníze taky nepřinese. To tedy není žádný terno.“
    Nšo-či peníze ani špína vůbec netrápily.
    „Němec?“ spráskla ruce Adelaide. „Z celé Evropy zrovna Němec? Kdyby to byl Francouz nebo alespoň Angličan. Snad i Rus, ti mají duši složitější, než román. Ale Němec? To už by sis rovnou mohla vzít Američana. Taková exotika není žádný terno.“
    Byla ráda, že si nemusí vzít Kajovu.
    „Chceš se učit, abys pro něj byla dost dobrá?“ zvedla obočí Sofie. „A jsi si jistá, že on je dost dobrý pro tebe?“

  • Obrázek uživatele Julie

    Laphroaig

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Technicky vzato by to asi mělo být přístupné od osmnácti let.

    Drabble: 

    Myslíte si, že noc je temná? Tak počkejte, oči si zvyknou. Nebo zapalte oheň.
    Myslíte si, že obloha je šedá? Tak chvíli vydržte. Bude vycházet slunce. Vynoří se z moře a zalije svět zlatem.
    Myslíte si, že obzor je jen poslední místo, kam dohlédnete? Tak se pořádně podívejte. Ale něčeho se chyťte, aby vám nepodtrhl nohy.
    Myslíte si, že je to jen hlína? Tak se nadechněte vůně rašeliny a uvědomte si, že čicháte minulost.
    Myslíte si, že jód páchne? To ještě neznáte mě.
    Víte vy, kdo jsem? Přece whisky. Dcera skotských ostrovů.
    V srdci mám vítr a v duši rulu.

    Závěrečná poznámka: 

    Rula je druh krystalické břidlice. Jedná se o horninu, ze které je více méně tvořen ostrov Islay, kde se dotyčná whisky pálí.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ze zákulisí nejmenovaného letenského bistra

    Úvodní poznámka: 

    Já se omlouvám,ale bylo to silnější než cokoli. Normálně mě to vytáhlo z postele. A přitom taková blbost.

    Drabble: 

    „Tyvole, co to zas je? Smrdí to jak bolavá noha. To nebudou žrát ani hipstři.“
    „Shnilej žralok, vole. Na Islandu to žerou všichni, hipstři si budou čvachtat. Hulda nám toho sežene dvě bedny.“
    „Se to zkazí.“
    „Nezkazí, vole. Je ho shnilý, se to už víc zkazit nemůže.“
    „A je to alespoň veganský?“
    „Je to ryba, vole, živá bytost, vole.“
    „Není.“
    „A co je jako podle tebe žralok, když né ryba?“
    „Paryba, tyvole.“
    „A žerou vegani paryby?“
    „Jak to mám, tyvole, vědět?! Ale je to ró, jak je to shnilý.“
    Crrrr…
    „To byla Hulda.“
    „Co chtěla?“
    „Hele, vole, žerou hipstři tučňáky?“

    Závěrečná poznámka: 

    Hákarl, respektive fermentovaný žralok, se skutečně na Islandu jí. Smrdí to naprosto pekelně. Chutná jako trochu víc uleželý hermelín.

  • Obrázek uživatele Julie

    Probuzení přece nemá znamenat konec

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát by byl i soundtrack: Hm... Zůstane jen

    Drabble: 

    Zvuk budíku.
    Tichý neviditelný hlas: „Ne.“
    Zvuk budíku.
    Tichý neviditelný hlas: „Prosím, ještě chvilku.“
    Kroky.
    Přešlapování.
    Dívčí hlas (Alena): „Kryštofe, vstávej. Táta říká, že máš vstávat.“
    Tichý neviditelný hlas: „Prosím, ne. Pokud neotevřu oči, ještě chvíli budu moct být v tomhle teple a tichu, kde nejsou myšlenky.“
    Dívčí hlas (Alena): „Kryštofe, dělej. Táta bude naštvanej.“
    Tichý neviditelný hlas: „V tomhle temnu a teple, které přichází po tom, co dozněly noční můry.“
    Mužský hlas (otec): „Vypadni z tý postele, nemám na to celej den.“
    Tichý neviditelný hlas (Kryštofova mysl): „Chtěl bych, aby nepřišel další den. Nebo noc. Aby zůstala jen temnota.“

  • Obrázek uživatele Julie

    Únorový úplněk

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11 - upřednostňuji osobní setkání

    Drabble: 

    Zakázal jim přijít. Jasně, že jim to zakázal. Nebyl idiot. Jako jo, bylo to hezký. A muselo jim to dát šílený práce. Jenomže to na věci nic neměnilo.
    Třásl se. Za chvíli bude líp, ale skrz obyčejnou lidskou kůži se zima prokousávala zatraceně snadno.
    Teď jsou nahoře ve věži a třeba na něj i myslí. Tak trochu to znamenalo, že není úplně sám. Nebo alespoň, že zítra nebude.
    Pomalu přestával být člověkem.
    Probuzení zas bude bolet. Jeden by čekal, že v tohle věku už si zvykne.
    Velký černý pes vešel jako první. A za ním jelen a krysa.
    Probuzení nebolelo.

  • Obrázek uživatele Julie

    Převozník

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Vltavo,“ křikla.
    Hladina se rozvlnila.
    „Rozmyslela ses?“
    Budečská představená se kousla do rtu. Poslední příležitost couvnout. Stál vedle ní klidně a bez pohnutí. Jen v očích a v rýhách kolem rtů se mu vařil vztek.
    „Je tvůj,“ popostrčila mladého čaroděje dopředu.
    Odplivl si slovo, za které by ho jindy potrestala. Co ho znala, dusil se neklidem vlastních myšlenek.
    „Bude připoután k veslu. On nebo jiný čaroděj z Budče,“ řekla řeka. „Od teď až na věčné časy zde bude převozník.“
    „Prosím, neopouštěj mě!“
    Nevěděl to, ale tohle byla jeho poslední naděje. Klidná hladina řeky a čas. Snad dokážou vyléčit nemocnou mysl.

    Závěrečná poznámka: 

    Uznávám, že je to zbabělé, ale téma hodlám uhrát na to, že řeka má dno a jak Moldawa, tak onen mladík, jsou taky tak trochu na dně.

  • Obrázek uživatele Julie

    Zaseklá deska

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Birute.
    Jakákoli podobnost s žijícími, mrtvými či nesmrtelnými osobami je čistě náhodná! Úplně! Naprosto! Vážně to nemá ani trochu nikoho připomínat.

    Drabble: 

    Azirafal měl s pekelnými zákazníky svoje zkušenosti. Konkrétně v jednom případě by si dokonce troufl použít slova jako “rozsáhlé”, “mnohaleté” a ba dokonce i komplexní. Jenomže tahle dívka zaskočila i jeho.
    Když přišla prvně, vypadala nevinně. Zlatavé vlasy, modré oči, přátelský úsměv, zájem o knihy...
    Napřed si ani nevšiml, že je to ona. Prostě jen zaslechl útržek melodie, která mu pak několik dní zněla v hlavě.
    Jenomže dívka se vracela. Vždy po několika dnech a pokaždé si zpívala to samé.
    Jeho svět, který byl vždy plný těch nejnádhernějších skladeb, se smrskl do jedné.
    Dívka stále přicházela.
    Nadešel čas sehnat Crowleyho.

    Závěrečná poznámka: 

    Konkrétně se jedná o tuto skladbu (poslouchejte pouze na vlastní nebezpečí) - https://youtu.be/47E2tfK5QAg
    Ono je to moc hezké, ale z hlavy se to dostat nedá.

  • Obrázek uživatele Julie

    Rudá pasažérka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já mám už strašně dlouho v hlavě AU, kde by Nšo-či nezemřela, ale skutečně se vydala na východ učit se způsobům bílých žen.

    Drabble: 

    „Slečno, obávám se, že si musíte přesednout do nižší třídy.“
    „Mám lístek.“
    „Bohužel, rasová…“
    „Co to povídáte?“ osopila se na průvodčího dáma sedící u okénka. „Slečna je přece očividně Italka.“
    „Ach tak, v tom případě…“
    „Nšo-či je dcera kmena Apačů.“
    „Indiánům není dovoleno cestovat první třídou.“
    „Nšo-či si přesedne.“
    „Tak to prrr… Přesedneme si obě. A vy nám hezky vyplatíte rozdíl v ceně lístku.“

    „Ženy v tomto světě mají dvě možnosti,“ usmála se dáma, když už seděly v tom „správném“ kupé. „Buď se přetvařují nebo ne. Jakkoli chápu ty první, druhé považuji za výrazně lepší společnice pro mnohahodinovou cestu vlakem.“

  • Obrázek uživatele Julie

    Krok za krokem, rok za rokem

    Drabble: 

    Krok za krokem, rok za rokem, mizela jak jinovatka z oken, kterých se dotkne lidská dlaň.
    Neměl ani dlaň, ani nebyl člověkem.
    Měl mapu a ta ukazovala místa. A místa mizela nahrazena příběhy.
    Rok za rokem, krok za krokem, příběh za příběhem.
    Smutek za smutkem, hádka za hádkou.
    Vítězství za vítězstvím, protože ať už je to stálo cokoli, Filip ještě pořád žil a černá magie ještě pořád neovládla svět. Jáchym byl pořád mrtvý, ale na tom nezáleželo.
    Pro ducha plynul čas rok po roce.
    Rytíř dlouhými kroky překračoval staletí. Tam a zase zpátky.
    Čekal je poslední příběh a poslední místo.

  • Obrázek uživatele Julie

    Mráz by měl omlouvat

    Drabble: 

    Měl hezké oči, ale o to nešlo. Zajímal se jen trochu. Chápala to. Po tom, co prožil, neměl sílu nějak zvlášť se zajímat.
    Ale strašně často se na ni díval.
    Všude okolo byla zima a sníh a rozstřílení lidé a krev, ze které se kouřilo, dokud nezmrzla. Tábory rudých, kulky bílých, led v srdci, Sibiř bolavě zakousnutá do morku kostí…
    Poprosil ji, aby mu dala dokumenty. Neměla by...
    „Bože, netrestej nás za naše viny, protože horší peklo než tohle už by ani nemělo být.“
    Skřípala zuby, když se modlila. Neměla mu je dávat. Čert to vem, tady se chyby předplácely.

  • Obrázek uživatele Julie

    Čas hlesel

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Absolut BJB

    Drabble: 

    „Pláč řeže jako guma v lepence,“ hleslo robokuře.
    „Má sílu potracených minut z rána,“ hleslo ozubené ne.
    „Protíná dny i hodiny, jako péro,“ hleslo přetržené švihadlo. „Z hodin,“ dodalo po krátké úvaze.
    „Až se zítra modře vzbudíme, nebude již dní a nebude již času. Jen my půjdeme dál jako slova poztrácená při stisku klávesy delete,“ hřímal nejmocnější z taktilních šroubů držících pohromadě plot.
    „Pravda padá jako pěna na pivu,“ hleslo stavení v malebné podhorské krajině.
    „Krvácí a tiká. V pravidelných intervalech určených střídavým proudem,“ hleslo svítání v branách poslední naděje.
    „Už nikdy víc neskloníme naše šarlatové tóny,“ hleslo přehnané očekávání.

  • Obrázek uživatele Julie

    1. Korinťanům 13:13

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vždycky ke své sestře Monice vzhlížela. Nejspíš proto se před lety nechala pokřtít. Na stadionu. V kulatém plastovém bazénku. Tehdy asi tu víru i měla.
    Už na shromáždění nechodila. Ukazovala se na Památné. Neslavila Vánoce, ale když v práci dostala dárek k narozeninám, nevracela ho. Občas četla Bibli.
    Klára byla lesba a říkala to pořádně nahlas. Taky měla ty nejkrásnější zelené oči. Najednou tu byla naděje.
    Monika při každé návštěvě „zapomínala“ na nočním stolku Probuďte se!.
    „Homosexualita – co o ní říká Bible?“
    Nemusela článek ani číst. Sexuální nemravnost, smilstvo...
    Švagr byl starší. Nemohla se nechat vyloučit. Nechtěla ztratit sestřinu lásku.

  • Obrázek uživatele Julie

    Akademická tradice

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nikdo nevěděl, kdy ta tradice začala, ale dělávali to každoročně. Pokaždé v jinou noc.
    Nebylo to ani logické, ani racionální a on se tomu vyhýbal. Po celé studium.
    „Někdy je dobré pořádně se na cestu, kterou se chystáš vydat, podívat.“
    „Optimální přístrojové vybavení poskytne výrazně víc informací, matko.“
    Jednou ročně v San Francisku zhasla všechna světla.
    „Vážně ses nikdy nepřidal?“
    „Ne, Jime, neviděl jsem důvod.“
    Spock už dávno nebyl kadet, ale jeho kapitán nedal jinak. A tak teď se zakloněnou hlavou pouhýma očima pozoroval Mléčnou dráhu. Místa, kde byl a kam se ještě vydá. Bylo to nelogické, iracionální a krásné.

  • Obrázek uživatele Julie

    A postav tři vodky na oltář

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez znalosti seriálu je drabble asi naprosto nepochopitelné. Navíc bohužel naprosto nedosahuje sofistikovaného šílenství kánonu.
    A pozor, obsahuje spoilery!
    Varování: obsahuje vulgární slovo.

    Drabble: 

    „Margo!“
    „Co? Filori je prakticky středověk. Nehodlám pít vodu.“
    „Chápu, ale tohle je evokace.“
    „Amdusias?“
    „Ano, Bambi. A teď musím nalít znova.“
    „Neplýtvejme vodkou,“ pokrčila Margo rameny a v dokonalé shodě do sebe hodili zbývající dva panáky.

    „Q!“
    „Promiň, Eliote, že utápím…“
    „Amdusias,“ zvedla obočí Margo.
    „Sakra, promiň.“
    „No nic,“ povzdechl si Eliot. „Tak na zdraví.“

    „Penny!“
    „Promiň, že nežiju!“

    „Alice!“
    „Nechte mě všichni na pokoji!“

    „Julie! Kady!“
    „Opravdu nám to chceš vyčítat?!“

    „Pane děkane…“
    „Zkurvený víly!“
    „Zajíci pijí vodku?“

    „Bambi,“ zašermoval Eliot prstem, protože devět vodek bylo hodně i na něj. „Myslím, že rituál vyžadující tři netknuté panáky nevzládneme.“

    Závěrečná poznámka: 

    A je to dokonce devět krát tři.

  • Obrázek uživatele Julie

    Sloupy

    Drabble: 

    Rodily se v hejnech, jako když přilétají na jaře ptáci.
    Nejdřív podpíraly strop mešity, ale pak se nad nimi náhle klenula katedrála.
    Pořád se mezi nimi modlili, ztráceli, trápili, velice tiše smáli a na nic nemysleli lidé. Za zdí byl pořád dvůr porostlý pomerančovníky.
    Jejich stíny, dlouhé a tančící ve světle ohňů hořících v mísách zavěšených pod stropem, k nepoznání zkřivily Kristovu tvář.
    Filip se hádal, škemral, stěžoval si, žaloval, vyčítal a prosil. Za toho s kým se radoval, pošťuchoval a sdílel tajemství.
    Jenomže byl moc malý a jeho hlas se ztratil mezi sloupy.
    Pak ho poslali pryč. Do Budče.

    Závěrečná poznámka: 

    Mešita-katedrála v Cordóbě je zcela úžasná a nepopsatelná stavba. Obsahuje mnoho fascinujících a nádherných věcí (včetně mozkomorů). Hlavní roli tam ale jednoznačně hrají nekonečné řady sloupů.
    https://mezquita-catedraldecordoba.es/en/

  • Obrázek uživatele Julie

    V tomto znamení přijdeš o všechno

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Vítr se plazil nad vodní hladinou, kterou mohla každou chvíli prorazit špička meče. Obloha se zbarvila do popelava přicházející bouří. Vyhlížel hořící kříž. Boží znamení.
    Bůh mu požehná a on získá všechno. Dobude Svaté město a klíče od jeho bran položí k nohám… koho? Krále, co opustil vlastní zemi? Císaře, co si pořídil vlastního papeže? Papeže, co se bojí vkročit do Říma? Ke svým?
    Zalykal se výčitkami svědomí, které v něm jen posilovaly vztek. Protože on už jeden kouzelný meč dostal. Od muže, jehož vzpomínky utopil ve Vltavě.
    Nemohl zpět. Kdyby se ohlédl, viděl by jen černočernou tmu.
    Znamení nepřicházelo.

  • Obrázek uživatele Julie

    Důvodná pochybnost (kapitoly 21., 22. a epilog)

    Obdarovaný: 
    gleti

    Moc děkuji všem, co povídku četli (a komentovali:-)). Sebekriticky přiznávám, že tohle byl dárek víc pro mě než pro gleti, protože jsem si šíleně užívala, že zase jednou píšu fan fiction zrovna o těchhle dvou.
    Děkuji také celému Ambivaletnímu spolku, který mi byl velkou inspirací, podporou, cukrem a bičem.
    Moc se omlouvám za všechny překlepy a pravopisné chyby. Vím, že tam jsou a průběžně se je snažím opravovat, ale moc se mi to nedaří. Fakt by to sneslo betu (významné pomrkávání).
    Všem přeju krásné DMD!
    Předchozí části:
    Kapitoly 1.-5. - http://sosaci.net/node/28695
    Kapitoly 6.-10. - http://sosaci.net/node/28708
    Kapitoly 11.-15. - http://sosaci.net/node/28712
    Kapitoly 16.-20. - http://sosaci.net/node/28757
    Kompletní povídka na A3O (s možností generování ebook formátů) - https://archiveofourown.org/works/13208082

  • Obrázek uživatele Julie

    Test

  • Obrázek uživatele Julie

    Důvodná pochybnost (kapitoly 16.-20.)

    Obdarovaný: 
    gleti

    Já to určitě jednoho krásného dne dopíšu. A ten krásný den by měl nastat nejpozději 1. dubna (a pokud ne, budu tvrdit, že je to apríl).
    Každopádně teď už zbývají (snad) jen dvě kapitoly a epilog. A kapitola 21. už je dokonce na A3O - https://archiveofourown.org/works/13208082/chapters/32268807
    A v tenhle moment se už asi hodí zopakovat, že povídka je přístupná cca od 15 let. Postavy mají tendenci každou chvíli ošklivě nadávat. Ale já se jim vůbec nedivím.

    Pozn: Datum vložení bylo upraveno, aby se to nemotalo dohromady s DMD.

  • Obrázek uživatele Julie

    Důvodná pochybnost (kapitoly 11.-15.)

    Obdarovaný: 
    gleti

    Další dávka Siria s Remem. Vrší se jedna záhada na druhou a emoce tečou proudem.
    Připomínám, že se mi pořád daří dodržovat závazek pravidelného nedělního updatu na A3O - http://archiveofourown.org/works/13208082

  • Obrázek uživatele Julie

    Důvodná pochybnost (kapitoly 6.-10.)

    Obdarovaný: 
    Gleti
    Fandom: 

    Dalších pět kapitol. Vzhledem k tomu, že na mě neplatí nic jiného než deadliny, slibuji, že v novém roce hezky každý týden napíšu jednu kapitolu (nebo to alespoň budu velice intenzivně zkoušet). Jen sem je asi budu přidávat stále po pěticích, protože jinak bych přidělala spoustu starostí administrátorce stránek a administrátorka nemá čas, protože musí psát kapitolu týdně:-)
    Pravidelné updaty hledejte na A3O - http://archiveofourown.org/works/13208082 (naházím to tam, co nejdříve).

    Jo a připravte se na nejhorší, teď už tu doopravdy máme ten slash.

  • Obrázek uživatele Julie

    Důvodná pochybnost (kapitoly 1-5)

    Obdarovaný: 
    Gleti

    Přístupnost: pro starší patnácti let
    Varování: Některé z poměrně důležitých postav zemřou a jiné jsou mrtvé už od začátku. Vážně by to neměly číst osoby, které mají rády Brumbála.
    Vztahy: Sirius Black/Remus Lupin, Sirius Black/OMC, Regulus Black/Peter Pettigrew
    Shrnutí: AU, ve kterém byl Sirius zařazen do Zmijozelu a jeho život se díky tomu ubíral trochu jiným směrem. Staroslavné rody ho štvaly pořád stejně, ale nebylo nic, co by ho v Anglii drželo. Po osmi letech se ale vrací do Londýna, aby uspořádal dědictví po matce a zjistil, proč jeho bratr zemřel.
    Poznámka: Bez betareadu ( i když musím poděkovat Ave, která si to alespoň v rychlosti přečetla a řekla, že to více méně dává smysl). Tímto se hluboce omlouvám za případné pravopisné (a horší) chyby. A s tichou nadějí zírám do publika ;-)

    Milá Gleti,

    právě jsem si s hrůzou přečetla, že sis přála „malý“ dárek, což se mi poněkud nepovedlo. Příznávám, že jsem si původně myslela na takovou malou roztomilou dojemnou slashovou jednorázkovku o Teddym Lupinovi. Ale místo ní se z hlubin počítače vynořilo monstrózní a zamotané detektivní AU o Siriovi s Remem.
    Předem se omlouvám za několik drobných nedostatků:
    1) Není to dopsané. Hádám, že tohle je tak třetina (možná čtvrtina). Zbytek existuje ve formě prvního draftu, což znamená, že by povídku neměl potkat osud ubohého opuštěného díla. Budu se to snažit dotáhnout do konce, tak rychle, jak jen to půjde.
    2) Téměř tam není Snape. Já ho prostě nemám ráda, ale chápu, že v Potterovském fandomu se jedná o značný handicap.
    3) Ehm… já slibuju, že ten slash tam nakonec fakt bude!
    Ale zas na druhou stranu, má to soundtrack!
    A teď vážně, doufám, že navzdory výše zmíněným nedostatkům přimhouříš oči a povídku novelu si užiješ.
    S přáním krásného zbytku Vánoc a šťastného nového roku
    Julie

  • Obrázek uživatele Julie

    Čára Fuk a vraždící kredenc

    Přístupnost: pro každého a primárně zamýšleno pro děti

    Shrnutí: Živnost Kouzelnického detektiva Čáry Fuka je na pokraji krachu. Dokáže vyřešit záhadné mizení služebnictva ve vile bohatého továrníka? Přežije jeho přátelství se smrtonosným šnekem ninjou Lumírem nástrahy finanční krize?

    Za beta-read a připomínky děkuji Lunkvil, Aries, Garymu a nejspíš ještě několika dalším osobám.

  • Obrázek uživatele Julie

    A nezahyne!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Aries:)

    Drabble: 

    Čára Fuk se vynořil z bahnité stoky.
    "Máš?" zeptal se jeho partner šnek ninja Lumír.
    "Doufám, že nechytnu nějakou ošklivou nemoc," ušklíbl se Čára. Samozřejmě ho těšilo, že se jeho detektivní praxe úspěšně rozjíždí, ale bahno nepatřilo mezi jeho oblíbené kratochvíle.
    "Kdybys byl lepším kouzelníkem, nemusel bys do bahna," poučil ho věrný šnek.
    "I nemluv," zasmál se dobromyslně Čára. "Kdybych byl lepším kouzelníkem, dávno by z tebe byl nóbl předkrm."
    Šnek vděčně pokýval růžky. Čáru neuměl uvařit ani čaj, natož francouzskou specialitu.
    "A máš?"
    "Poslední," zaradoval se Čára. "Našel jsem i poslední klapku ze stroje věčné inspirace. Budečská kronika nezahyne."

  • Obrázek uživatele Julie

    Zlomek okamžiku

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11 - mrtví můžou, živí musí.

    Drabble: 

    Saracénská šavle v srdci. Poslední věc, kterou si pamatoval.
    Rozhodl se ve zlomku okamžiku. Nevěděl, proč si vybral zrovna poloprůhlednou existenci v budečských chodbách, ale měl celá staletí na přemýšlení a pitvání vlastních myšlenek. V různých letech nacházel různé důvody.
    Osud světa, vítězství dobra, možnost popichovat stále nové generace budečských kouzelníků...
    Občas důvody necházel a vyčítal si, že prostě nemohl umřít jako každý ostaní.
    Zlomek okamžiku trval nesnesitelně dlouho.
    Zeptala se, jestli půjde s ní. A pak mu nabídla, že může zůstat.
    Zlomek okamžiku trval nesnesitelně krátce.
    Filip na výběr neměl.
    A zrovna od jeho příběhu chtěl Jáchym znát konec.

  • Obrázek uživatele Julie

    Diktátořino eso

    Drabble: 

    Uprchla. Za pomoci lstivé Veřejného nepřítele a zcestovalé Cestovní kanceláře se Vzoře podařilo téměř nemožné, v nestřežené chvíli proklouzla pasovou kontrolou a dřive než diktátořina armáda stihla zareagovat, odlepila se na křídlech ocelového ptáka od země a přeletěla moře.
    Přistály v Londýně. Vzoře se po tvářích koulely slzy radosti. Je svobodná. Je v Anglii. Jho neustálé tvorby bylo sejmuto.
    Štěstí však mělo jen krátké trvání. Nepřítel se tentokrát skrýval uvnitř. V její mysli zotročené osvětovou činností Diktátořinou.
    Blížila se půlnoc a jí chyběla dvě drabble.
    Neodolala.
    Vzala mobil, chytila wi-fi z Gatwick Expresu a přepnula se do nouzového tvůrčího režimu.

    Závěrečná poznámka: 

    To já jen abyste věděli, jak vznikla včerejší dvě drabble.

  • Obrázek uživatele Julie

    Postelová scéna

    Drabble: 

    "Polovina dveří se nechce zavřít a zbytek se odmítá otevřít. Do většiny spodních koridorů zatéká," referoval Radek.
    Rodney vykoukl zpod pokrývky a vytáhl si špunt z ucha.
    Před třiceti osmi hodinami začala Atlantis tiše sténat a před třiceti pěti si Rodney pořídil migrénu.
    "Už vím, čím to je," prohlásil Radek. "Ale nebude se ti to líbit.
    Rodney ho probodl pohledem.
    "Myslím, že je to... psychosomatické."
    "Cože?! Au!"
    "Mentální spojení s Shepardem. Město... je ovlivněno jeho emocemi."
    "A CO JÁ... au... co já s tím?"
    "Nooo," zachichotal se Radek. "Prostě mám dojem, že by docela pomohlo, kdybyste se s Shepardem usmířili."

  • Obrázek uživatele Julie

    Těžký úkol

    Drabble: 

    Carova dcera si začínala zoufat. Nevěděla, jak poznat pravého hrdinu od nepravého. Sice ji zachránil, ale neviděla jeho tvář. Byla to však chytrá carova dcera. Vymyslela past. Ba dokonce by se dalo říci, že jim oběma připravila těžký úkol.
    Zapotil se pravý i nepravý hrdina. Hodiny a hodiny pracovali. Až konečně přišlo ráno a car s carovou dcerou přišli při rozsoudit.
    "Ten to je," ukázala carova dcera. "Ten mě zachránil. Jen muž, který ví, že rolička od toaletního paíru nepatří mezi papír k recyklaci, mohl opustit ženu, jejíž ruku si tvrdě vybojoval, jen aby donesl škůdcův poklad do sběrných surovin."

  • Obrázek uživatele Julie

    Nezapomenuté

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Birute, která mi dotyčnou knihu doporučila. Nevím nakolik drabble funguje bez její znalosti (knihy, ne Birute), ale rozhodné doporučuji k přečtení (knihu, ale Birutiny drabble taky)!

    Drabble: 

    Střípky. Zlomky. Útržky.
    Malé kousky životů.
    Vůně, o které si byla jista, že ji nikdy předtím necítila (protože některé věci cítíte jen jednou za jeden život).
    Kus kůže, který bolel, jako by na něm měla modřinu vždy, když vykvetly vistárie (protože některá zranění dokáží překonat čas i prostor).
    Sněhová vločka, co prý je jedinečná.
    Pamatovala si je. Byly známé. Zůstávaly.
    Bezvýznamné drobečky.
    Ohraničovaly velké kusy osudu. Uzlové body. Chvíle, kdy mohla změnit všechno (jakkoli nevěděla jak a musela zkoušet jednu špatnou volbu po druhé).
    A pak tu byli lidé.
    Teddy, Jimmy, Frieda, Pamela, Hugh...
    Láska k nim byla stále stejná.

  • Obrázek uživatele Julie

    Zhoubný vliv andělů na zemědělství

    Drabble: 

    Popravdě řečeno, dlouho si jeho ztrátu vyčítal. Lidé s ním dělali strašně hloupé věci. Začínaly války, vraždili nevinné a sem tam ho i zabodávali do země (což nemá rád ani obyčejný nůž, natož ohnivý meč). Po několika tisíci letech na něj narazil v jedné jeskyni. Už jen poblikával, protože andělské zbraně planou žárem věrných srdcí a toho je ve vzduchu pouze stopové množství.
    Crowley navrhoval, že zná v Rybitví šikovné bratrance, co z něj určitě udělají něco užitečného.
    Ale Azirafal ho z čirého stihomamu raději snesl do temných hlubin oceánu.
    Později toho litoval. Svítící ruchadlo by byla náramě praktická věc.

  • Obrázek uživatele Julie

    Vlastní oči

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na čtvrtou řadu, ale skrývá žádný zásadní spoiler.

    Drabble: 

    Poslední záchvat drogové závislosti dohnal Sherlocka zhruba v době, kdy na Rosie přišel první záchvat závislosti na čokoládě. Měla povoleno osm kostiček týdně. Sherlockovi John na jeho zásobu malých plastových ampulek ještě nepřišel, takže zde limity nebyly.
    Holčička sledovala svůj týdenní příděl a detektiv měl absťák. Příšerný absťák, ze kterého bolely oči a okolo předmětů se objevovala aura. Třeba okolo čtverečků čokolády. Sedmi. Ten osmý Rosie nadšeně cucala.
    Pousmál se na ni.
    Přišel čas i na jeho dávku.
    Najednou bylo čtverečků zase osm.
    Nevěřil vlastním očím. John mu svěřil Rosie a on nemohl věřit vlastním očím.
    Spláchl ampulky do záchodu.

    Závěrečná poznámka: 

    Jojo, opět si dělám mrzkou reklamu - technicky vzato se jedná o prequel k mé povídce, která má od včerejška novou kapitolu - http://archiveofourown.org/works/10399560

  • Obrázek uživatele Julie

    Dva roky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Díval se na svého bratra a v momentě, kdy moudrý klobouk vyslovil rozsudek, pochopil, že ho ty dva roky nenávratně změnily. Rodiče Regulovi za tu dobu dokonale vymyli mozek.
    „Zmijozel!“
    „To se dalo čekat, ne?“ šťouchl James Siria do žeber.
    Ukázal mu zdvižený prostředníček.

    Díval se na svého bratra a v momentě, kdy moudrý klobouk vyslovil rozsudek, pochopil, že ho ty dva roky nenávratně změnily. Nebelvíři Siria naučili nenávidět vlastní rodinu.
    „Zmijozel!“
    „Hájíš čest rodu,“ zašeptala až příliš hlasitě Bellatrix.
    Opatrně se usmál.

    Kdysi se měli rádi. Kdysi. A jednou zase budou. Pokud tedy za závěsem skutečně ještě něco je.

Stránky

-A A +A