Moje články

  • Obrázek uživatele Julie

    Čára Fuk a vraždící kredenc

    Přístupnost: pro každého a primárně zamýšleno pro děti

    Shrnutí: Živnost Kouzelnického detektiva Čáry Fuka je na pokraji krachu. Dokáže vyřešit záhadné mizení služebnictva ve vile bohatého továrníka? Přežije jeho přátelství se smrtonosným šnekem ninjou Lumírem nástrahy finanční krize?

    Za beta-read a připomínky děkuji Lunkvil, Aries, Garymu a nejspíš ještě několika dalším osobám.

  • Obrázek uživatele Julie

    A nezahyne!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Aries:)

    Drabble: 

    Čára Fuk se vynořil z bahnité stoky.
    "Máš?" zeptal se jeho partner šnek ninja Lumír.
    "Doufám, že nechytnu nějakou ošklivou nemoc," ušklíbl se Čára. Samozřejmě ho těšilo, že se jeho detektivní praxe úspěšně rozjíždí, ale bahno nepatřilo mezi jeho oblíbené kratochvíle.
    "Kdybys byl lepším kouzelníkem, nemusel bys do bahna," poučil ho věrný šnek.
    "I nemluv," zasmál se dobromyslně Čára. "Kdybych byl lepším kouzelníkem, dávno by z tebe byl nóbl předkrm."
    Šnek vděčně pokýval růžky. Čáru neuměl uvařit ani čaj, natož francouzskou specialitu.
    "A máš?"
    "Poslední," zaradoval se Čára. "Našel jsem i poslední klapku ze stroje věčné inspirace. Budečská kronika nezahyne."

  • Obrázek uživatele Julie

    Zlomek okamžiku

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 11 - mrtví můžou, živí musí.

    Drabble: 

    Saracénská šavle v srdci. Poslední věc, kterou si pamatoval.
    Rozhodl se ve zlomku okamžiku. Nevěděl, proč si vybral zrovna poloprůhlednou existenci v budečských chodbách, ale měl celá staletí na přemýšlení a pitvání vlastních myšlenek. V různých letech nacházel různé důvody.
    Osud světa, vítězství dobra, možnost popichovat stále nové generace budečských kouzelníků...
    Občas důvody necházel a vyčítal si, že prostě nemohl umřít jako každý ostaní.
    Zlomek okamžiku trval nesnesitelně dlouho.
    Zeptala se, jestli půjde s ní. A pak mu nabídla, že může zůstat.
    Zlomek okamžiku trval nesnesitelně krátce.
    Filip na výběr neměl.
    A zrovna od jeho příběhu chtěl Jáchym znát konec.

  • Obrázek uživatele Julie

    Diktátořino eso

    Drabble: 

    Uprchla. Za pomoci lstivé Veřejného nepřítele a zcestovalé Cestovní kanceláře se Vzoře podařilo téměř nemožné, v nestřežené chvíli proklouzla pasovou kontrolou a dřive než diktátořina armáda stihla zareagovat, odlepila se na křídlech ocelového ptáka od země a přeletěla moře.
    Přistály v Londýně. Vzoře se po tvářích koulely slzy radosti. Je svobodná. Je v Anglii. Jho neustálé tvorby bylo sejmuto.
    Štěstí však mělo jen krátké trvání. Nepřítel se tentokrát skrýval uvnitř. V její mysli zotročené osvětovou činností Diktátořinou.
    Blížila se půlnoc a jí chyběla dvě drabble.
    Neodolala.
    Vzala mobil, chytila wi-fi z Gatwick Expresu a přepnula se do nouzového tvůrčího režimu.

    Závěrečná poznámka: 

    To já jen abyste věděli, jak vznikla včerejší dvě drabble.

  • Obrázek uživatele Julie

    Postelová scéna

    Drabble: 

    "Polovina dveří se nechce zavřít a zbytek se odmítá otevřít. Do většiny spodních koridorů zatéká," referoval Radek.
    Rodney vykoukl zpod pokrývky a vytáhl si špunt z ucha.
    Před třiceti osmi hodinami začala Atlantis tiše sténat a před třiceti pěti si Rodney pořídil migrénu.
    "Už vím, čím to je," prohlásil Radek. "Ale nebude se ti to líbit.
    Rodney ho probodl pohledem.
    "Myslím, že je to... psychosomatické."
    "Cože?! Au!"
    "Mentální spojení s Shepardem. Město... je ovlivněno jeho emocemi."
    "A CO JÁ... au... co já s tím?"
    "Nooo," zachichotal se Radek. "Prostě mám dojem, že by docela pomohlo, kdybyste se s Shepardem usmířili."

  • Obrázek uživatele Julie

    Těžký úkol

    Drabble: 

    Carova dcera si začínala zoufat. Nevěděla, jak poznat pravého hrdinu od nepravého. Sice ji zachránil, ale neviděla jeho tvář. Byla to však chytrá carova dcera. Vymyslela past. Ba dokonce by se dalo říci, že jim oběma připravila těžký úkol.
    Zapotil se pravý i nepravý hrdina. Hodiny a hodiny pracovali. Až konečně přišlo ráno a car s carovou dcerou přišli při rozsoudit.
    "Ten to je," ukázala carova dcera. "Ten mě zachránil. Jen muž, který ví, že rolička od toaletního paíru nepatří mezi papír k recyklaci, mohl opustit ženu, jejíž ruku si tvrdě vybojoval, jen aby donesl škůdcův poklad do sběrných surovin."

  • Obrázek uživatele Julie

    Nezapomenuté

    Úvodní poznámka: 

    Věnováno Birute, která mi dotyčnou knihu doporučila. Nevím nakolik drabble funguje bez její znalosti (knihy, ne Birute), ale rozhodné doporučuji k přečtení (knihu, ale Birutiny drabble taky)!

    Drabble: 

    Střípky. Zlomky. Útržky.
    Malé kousky životů.
    Vůně, o které si byla jista, že ji nikdy předtím necítila (protože některé věci cítíte jen jednou za jeden život).
    Kus kůže, který bolel, jako by na něm měla modřinu vždy, když vykvetly vistárie (protože některá zranění dokáží překonat čas i prostor).
    Sněhová vločka, co prý je jedinečná.
    Pamatovala si je. Byly známé. Zůstávaly.
    Bezvýznamné drobečky.
    Ohraničovaly velké kusy osudu. Uzlové body. Chvíle, kdy mohla změnit všechno (jakkoli nevěděla jak a musela zkoušet jednu špatnou volbu po druhé).
    A pak tu byli lidé.
    Teddy, Jimmy, Frieda, Pamela, Hugh...
    Láska k nim byla stále stejná.

  • Obrázek uživatele Julie

    Zhoubný vliv andělů na zemědělství

    Drabble: 

    Popravdě řečeno, dlouho si jeho ztrátu vyčítal. Lidé s ním dělali strašně hloupé věci. Začínaly války, vraždili nevinné a sem tam ho i zabodávali do země (což nemá rád ani obyčejný nůž, natož ohnivý meč). Po několika tisíci letech na něj narazil v jedné jeskyni. Už jen poblikával, protože andělské zbraně planou žárem věrných srdcí a toho je ve vzduchu pouze stopové množství.
    Crowley navrhoval, že zná v Rybitví šikovné bratrance, co z něj určitě udělají něco užitečného.
    Ale Azirafal ho z čirého stihomamu raději snesl do temných hlubin oceánu.
    Později toho litoval. Svítící ruchadlo by byla náramě praktická věc.

  • Obrázek uživatele Julie

    Vlastní oči

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na čtvrtou řadu, ale skrývá žádný zásadní spoiler.

    Drabble: 

    Poslední záchvat drogové závislosti dohnal Sherlocka zhruba v době, kdy na Rosie přišel první záchvat závislosti na čokoládě. Měla povoleno osm kostiček týdně. Sherlockovi John na jeho zásobu malých plastových ampulek ještě nepřišel, takže zde limity nebyly.
    Holčička sledovala svůj týdenní příděl a detektiv měl absťák. Příšerný absťák, ze kterého bolely oči a okolo předmětů se objevovala aura. Třeba okolo čtverečků čokolády. Sedmi. Ten osmý Rosie nadšeně cucala.
    Pousmál se na ni.
    Přišel čas i na jeho dávku.
    Najednou bylo čtverečků zase osm.
    Nevěřil vlastním očím. John mu svěřil Rosie a on nemohl věřit vlastním očím.
    Spláchl ampulky do záchodu.

    Závěrečná poznámka: 

    Jojo, opět si dělám mrzkou reklamu - technicky vzato se jedná o prequel k mé povídce, která má od včerejška novou kapitolu - http://archiveofourown.org/works/10399560

  • Obrázek uživatele Julie

    Dva roky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Díval se na svého bratra a v momentě, kdy moudrý klobouk vyslovil rozsudek, pochopil, že ho ty dva roky nenávratně změnily. Rodiče Regulovi za tu dobu dokonale vymyli mozek.
    „Zmijozel!“
    „To se dalo čekat, ne?“ šťouchl James Siria do žeber.
    Ukázal mu zdvižený prostředníček.

    Díval se na svého bratra a v momentě, kdy moudrý klobouk vyslovil rozsudek, pochopil, že ho ty dva roky nenávratně změnily. Nebelvíři Siria naučili nenávidět vlastní rodinu.
    „Zmijozel!“
    „Hájíš čest rodu,“ zašeptala až příliš hlasitě Bellatrix.
    Opatrně se usmál.

    Kdysi se měli rádi. Kdysi. A jednou zase budou. Pokud tedy za závěsem skutečně ještě něco je.

  • Obrázek uživatele Julie

    Kruhy osamění

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zlatavá whisky a jiskřivě rudé víno. To teď byly jeho přátelé, jeho společníci, jeho bratři. Noci trávil v jejich společnosti, aby pak vstával o polednách se zarudlýma očima a ústy rozpraskanými do krve.
    Někdy Yanez pil s ním. Jindy v sobě nedokázal najít sílu k tomu, aby sledoval přítelův prohlubující se žal.
    Oni oba by snad dokázali najít útěchu v náručí milovaného člověka. Jenomže lady Marianna byla mrtvá a do hrobu s sebou stahovala i toho, koho miloval Yanez.
    Noc voněla blížící se bouří a ze Sandokanovy kajuty se ozývaly tlumené vzlyky. Lámaly mu srdce. Rozhodl se už víc nečekat.

    Závěrečná poznámka: 

    Bludný kruh zoufalství a závislosti na alkoholu, to by mi snad mohlo projít, ne?

  • Obrázek uživatele Julie

    Dvacet devět

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod, vím kolik je, ale teda zas je docela stylové poslat to těsně po půlnoci (a s tím, že mám dojem, že jsem právě přišla o šanci dát těch třicet).

    Drabble: 

    Byl jednou jeden anonymní účastník DMD a ten se děsně snažil. Každý rok napsal strašně moc drabblů (tedy vlastně 34), měl úplně všechny body, všechny ceny a několik identit, které to úplně perfektně zvládaly taky.
    V dubnu moc nespal, nevařil a rozhodně neuklízel.
    Takhle to šlo den po dni, téma po tématu, rok za rokem.
    Jenomže jak ty roky plynuly, účastník začínal být otrávený. Už ho to nebavilo. Psal jedno bjb za druhým. Až to jednoho roku prasklo. Vybodnul se DMD úplně.
    A život šel dál. Roky plynuly.
    Až jednou… vrátil se… napsal 29 drabblů. A bylo to děsně fajn.

  • Obrázek uživatele Julie

    Hygiena

    Fandom: 
    Drabble: 

    Opatrně namočila kartáček a pak nanesla pastu. Přitlačila štětiny na sklovinu. Rychlé krouživé pohyby. Každý zoubek zvlášť. Jemně, ale intenzivně. Správný sklon. Nic nevynechat. Ani tu stoličku úplně vzadu.
    Jedna řada, druhá, třetí, čtvrtá…
    Opláchnout a přidat pastu. Doufala, že až se dostanou na stanici, podaří se jí sehnat elektrický kartáček. Tohle bylo prostě příliš namáhavé.
    Teď ještě mezizubní prostory. Zubní nit nebyla optimální, ale naštěstí ji napadlo použít datový kabel z třetí paluby. Měl správnou tloušťku.
    Její život byl monotónní a vyčerpávající. Jenomže v této realitě se Elen Ripleyová stala zubní hygienistkou. Její vztah k vetřelcům to zásadně změnilo.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Pro radost

    Úvodní poznámka: 

    Ty spoilery se mi nějak začínají vymykat z rukou. Moc s omlouvám. Ale slibuji, že jednoho krásného dne Znamení znovu spatří světlo světa. Já na tom vážně makám!

    Mimochodem, uhádnete, ve kterém městě to Filip vypadl z Černé sítě?

    Drabble: 

    Potýkal se s banánem a potom s čímsi, co nejspíš byla játra. Jáchym viděl uplynout několik set let. Pro Filipa to bylo sotva pár dní. Dní, které budou přibývat. V jiných časech, na jiných místech…
    Vzpomněl si na Paříž.
    Vzpomněl si na Filipova slova, štiplavá a hořká jako absint, který z něj mluvil.
    Věděl, co čeká rytíře, který teď opatrně dloubal do kousku baklavy. Najednou dostal chuť udělat mu pořádnou radost. A přesně věděl čím.
    Měli štěstí, velbloudář ještě pořád na Sheraton road byl.
    Filipovi se rozsvítily oči. Aby ne, když přímo před ním ožila stránka z jeho milovaného bestiáře.

  • Obrázek uživatele Julie

    Předěly

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omlouvám se za depresivní pojetí, nějak nebyly nápady.
    Varování: vulgární slovo

    Drabble: 

    Jak zhubnout?
    Je homosexuální menšina dostatečně reprezentována v médích?
    Nedělám ze sebe v práci blbce?
    Jak dlouho ještě vydrží zimní boty?
    Mám dost komentářů?
    Co bude k večeři?
    Má mě rád?
    Nemohl by už konečně dát pokoj?
    Co mi zubařka zas udělá a kolik to bude stát?

    Telefonát

    Co říct?
    Co udělat?
    Co nedělat, jak pomoct, jak si pomoct...
    Je telefon zapnutý, je tu signál? Nezvonil?

    Telefonát

    Proč?
    Proč my?
    Proč dnes?
    Proč, sakra, nemůžou pomoct?
    Mohl by někdo něco říct? Cokoli?
    Mohl by o tom, kurva, přestat mluvit?
    Mohla bych si, prosím, zas lámat hlavu s prací a hubnutím?

  • Obrázek uživatele Julie

    Přízemní obtíže cestovatelů časem

    Drabble: 

    „Měl bys něco sníst,“ založil si Jáchym poloprůhledné ruce na poloprůhledné hrudi.
    „To mi říkáš zrovna ty?“ odsekl Filip. Nepoznával nic z toho, co před ním leželo. Byl rád, že rozliší, co je jídlo a co nádobí.
    Budoucnost ho neustále mátla.
    „Alespoň banán,“ pokračoval Jáchym. Tentokrát se rozhodl být alespoň trochu nápomocný a ukázal na podlouhlou žlutou věc.
    „Je v nich hořčík,“ dodal. „Prevence deprese je v důležitá.“
    Filip netušil, co je hořčík, prevence nebo deprese. Jáchymovi ale věřil, a tak vzal žlutou věc do ruky a obezřetně se do ní zakousl.
    Duch se škodolibě zachichotal: „Musíš ho napřed oloupat.“

  • Obrázek uživatele Julie

    Jen další z mnoha

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt.
    Pokračujeme ve spoilerech. Tentokrát dokonce až z dalekých a zcela nenapsaných kapitol...

    Drabble: 

    Pokrývalo to oba břehy Vltavy. Jako mraveniště. Jako tapiserie. Jako dětská hračka.
    Už viděl velká města. Nebylo to jako tehdy poprvé, kdy mu i pitomé turistické letovisko vyrazilo dech.
    Jenomže tohle byla Praha.
    Stopy míst, která znával.
    Opevnění.
    Kostelní věže.
    Zákrut řeky spoutané nábřežími, ale přesto povědomé. Filip stál na ostrohu, do kterého se zařezávala už tehdy.
    Jiné mosty.
    Jiné domy.
    Jiní ptáci i jiné stromy.
    Teprve teď pochopil, proč mu Jáchym vymlouvá návštěvu Budče.
    Teprve teď si uvědomil, že měl domov a že ho nenávratně ztratil.
    "Je to jen další místo," řekl Jáchymův obrys, který se rýsoval vedle něj.

  • Obrázek uživatele Julie

    Nečekaný vývoj situace

    Úvodní poznámka: 

    Obsahuje jen jeden naprosto maličký spoiler. A tohle téma si o to více méně řeklo samo:-)

    Drabble: 

    Fitz vytahoval Simmonsové z vlasů bodláky a zároveň pravidelně sykal bolestí, jak mu čistila škrábance od ostružin.
    May navlékla ponožky na větve a teď je opatrně sušila nad ohněm. Její stoický výraz se samozřejmě nezměnil ani o milimetr, přesto ale vyzařovala znechucení nad tím, že ji zebou nohy.
    Daisy si drbala lýtko popálené od kopřiv.
    Praskla větvička. Trhli sebou. Phil. Konečně.
    "Plán vyšel," usmál se na svůj tým.
    "Chceš mi říct," sjela ho pohledem May, "že tohle byl tvůj plán?!"
    "No," omluvně si odkašlal. "Plán B. Kdo kdy viděl, abychom použili plán B? Většinou se propracujeme minimálně někam k N."

  • Obrázek uživatele Julie

    Oživování cest

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vzal sekeru, vykasal si rukávy a našel místo, kde se mezi křovím vypínaly dvě řady dubů. Vytrhal trnky a vysekal břízy. Všechno dřevo ale snesl na jednu hromadu a zapálil. Zatímco hořelo, plakal. I přivandrovalci si zaslouží slušný pohřeb.
    Vzal krumpáč a vytrhal plevelné kořeny, co se pletly do nohou. Obnažil staré kameny. Pěkné a ploché. Takové, co dobře poslouží lidem i vozům.
    "Oživil jsem mrtvou cestu," řekl, když se ženichovi rodiče přišli ptát na věno.
    Vysmáli se mu.
    Jeho dcera se vysmála jim a vyrazila hledat štěstí sama.
    Měla pravidelný a lehký krok ženy, která má svou vlastní cestu.

  • Obrázek uživatele Julie

    Z dubnového Hobuletu

    Drabble: 

    Pane místostarosto, projekt Trollové do měst skončil poněkud neslavně. Můžete nám k tomu něco říct?
    Buhužel Praha 7 nedisponuje vhodným mostem. Zkusili jsme umístit trolla do průchodů u stanice Vltavská. Ovšem nesnesl se s bezdomovci.
    Další pokus byl podniknut v Tróji...
    Ano, správně. Trollovi byl vyhražen prostor pod Trojskou lávkou. Nicméně příliš tam foukalo a troll začal být nerudný. Až nám z toho sežral školní výpravu jdoucí do ZOO.
    Ale to je hrozné!
    Ani ne, jednalo se o dejvickou školu. Ovšem propustit jsme ho museli. Radost nám však dělá jeho kozel. Nelenil a proaktivně se zapojil do budování komunitní zahrady.

    Závěrečná poznámka: 

    Hobulet - oficiální radniční plátek Prahy 7, kterým je na rozdíl od všech ostatních radničních plátků možno umýt okna!

  • Obrázek uživatele Julie

    Zkouška lovem

    Úvodní poznámka: 

    Já slibuji, že zítra už napíšu něco smysluplného.

    Drabble: 

    Farmářský obchod zklamal. I Vietnamka na Kamenické si ho jen změřila pohrdavým pohledem, když se dožadoval kýžené bulvy. Nervózním pohledem na iphone zjistil, že Dvaadvacítka dole v Mokřadu už bude zavřená. Přece nepůjde do Dejvic! K nepřátelům.
    Jeho pohled zavadil o Ni. O místo, kdy jistě byl, ale strážily jej nevýslovné hrůzy. Nadechl se. Nabral dech i odvahu.
    Představil si roje vozíků a hradby z poloprázdných krabic.
    Představil si frontu.
    V uších mu zazněla hrůzná uklidňující hudba.
    Rezignovaně zavrtěl hlavou. V jeho srdci není dost kuráže, aby vkročil do obávané Billy.
    A tak milé děti, letenský hipster nezvládl koupit celer.

  • Obrázek uživatele Julie

    Smrt a Mycroft

    Úvodní poznámka: 

    A věřili byste, že tohle mi leží v hlavě už od toho povídání o Smrti v Samaře?

    Drabble: 

    Zhmotnila se v hlavách Sherlockovy postele. Poznal ji okamžitě, i když neměla ani kosu ani lebku místo tváře. Jen černočernou buřinku a ankh.
    Podíval se antropomorfní personofikaci přímo do očí.
    Hodlal vyjednávat. Konec konců on byl pro změnu antropomorfní personifikace britské vlády.
    Jenomže viděl jen hluboký nekonečný smutek.
    „Měla jsem sestru, víš? Vím jaké to je, když se Radost změní v Delirium.”
    Dlouhými bledými prsty zajela do Sherlockových vlasů promáčených potem.
    „Neber si ho,” zaškemral Mycroft.
    „Nevezmu,” přisvědčila.
    „Dokážu ho zachránit?” odvážil se zeptat.
    Sehnula se a políbila Sherlocka na spánek.
    „Neboj, bude v pořádku. Jen ho nezachráníš zrovna ty.”

    Závěrečná poznámka: 

    Já vím, že jsou to jen taková velmi obrazná dvojčata. A dokonce ani nejsou až tak úplně zlá. Jenomže já si to chtěla fakt moc napsat.

  • Obrázek uživatele Julie

    Smlouva s čertem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Taková budečská pohádka. Zkrátka mám dneska nějakou vašíkovskou náladu.

    Drabble: 

    Povídá se, že jedné temné bouřlivé noci přišel do Budče čert. Vašík ho pozval dál, ke stolu posadil a dobře pohostil. A když vína popili, masa zakousli a ženské pomluvili, řekl čert: "Teď se budeme bavit o obchodech."
    A začal vykládat. Rozprávěl o bohatství, moci a slávě. O velkých armádách, nádherných palácích a pytlích zlata.
    "Za to všechno chceš jen mou duši?" zeptal se Vašík, když čert domluvil.
    "Ano."
    A tak mu Vašík svou duši dal. Obnažil ji před ním, nic neskrýval a za nic se nestyděl. Potom se usmál.
    "A co mi dáš, když si ji zase vezmu zpátky?"

  • Obrázek uživatele Julie

    Vosková garda

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma DMD č. 8 - Jsme tým

    Drabble: 

    Jako první ucítili pach vosku. Svíce na jejich hrobech dohořely.
    Potom zaslechli slova a ta je probudila ze spánku, který nikdy neměl skončit.
    Bolelo to, když zbytky svých pěstí roztříštili víka rakví. Dokázali cítit bolest a dokázali cítit strach.
    Postavili se okolo svého pána, okolo toho, který je nechal vstát z mrtvých. Neměli vlastní vůli. Jen jeho. Vašíkovu vůli a svůj vlastní strach.
    Vosková garda. Nejmocnější bojovníci Malého Vašíka. Jeho ochránci. Budou zabíjet pro něj a místo něj.
    Dívali se jeden druhému do prázdných očních důlků a snažili se v nich najít útěchu. V každém z nich hořela malá jiskřička.

  • Obrázek uživatele Julie

    Konec vlákna

    Úvodní poznámka: 

    Já se moc omlouvám. Tohle je drabble na fandom, který je v tuto chvíli poněkud ukryt u mě v počítači a zároveň je to děsný spoiler. Nejspíš to bude dávat smysl maximálně tak třem lidem a jeden z nich jsem já. Ale víte, co? Může za to Ave!

    Drabble: 

    Nechtěl tady být. Ve městě sevřeném kamennými zdmi a pískem. Nechtěl cítit slunce, co praží hůř než rozžhavené uhlí.
    Nechtěl pronášet zaklínadlo. Kouzlo, které se rozvine vzduchem skrze hranice času a prostoru. Nechtěl opustit svůj čas a své místo.
    Nechtěl tu být sám. Ve městě, které má v srdcích příliš mnoho lidí. Cítil, jak tu samota ztrácí na významu, a on nechtěl, aby přestala být důležitá.
    Nechtěl plakat. Skutečným rytířům smí téct slzy. Nechtěl být skutečný.

    Mezi hradbami svatého města Jeruzalém je veškerá magie přísně zakázána. Z dobrého důvodu.
    Filip nechtěl, ale musel. Vyslovil zaklínadlo a ono stvořilo Černou síť.

    Závěrečná poznámka: 

    Téma je ukryto. Černá síť vede vzduchem a dala by se označit za letový provoz. A je velice, velice nebezpečná.

  • Obrázek uživatele Julie

    Osudové setkání

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Na mě vlez magickej realismus, nebo co to jako má bejt...
    Je to slash. A kdoví co ještě.

    Drabble: 

    Původně (což byl jejich vzdálený bratranec) se Předtím a Potom nesetkávali. Předtím žil v melancholické sépiově zbarvené krajině vzpomínek. Potom obýval fantastický svět snů a nadějí, kde všechno mělo jasné barvy a mlhavé obrysy. Tedy… většinou (sestřenice z druhého kolena, ale znali ji oba). Sem tam klopýtli a propadli se do krajin bolesti, strachu a zoufalství. To měli společné. Temnotu číhající za rohem.
    Prvně se zahlédli, když H. G. Wells napsal stroj času. Pousmáli se.
    Pak přišel marketing a obrázky zázračně hubnoucích a čerstvě nakadeřených. Náhle co chvíli stáli bok po boku.
    Zamilovali se.
    A díky tomu se zhroutil časoprostor.

  • Obrázek uživatele Julie

    Odstranění nemožného

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Poměrně velký spoiler k The Final Problem. Velmi miniaturní prolog k mé povídce. A zároveň takový námět k zamyšlení pro pana Moffata.

    Drabble: 

    Mycroft dokázal svléknout rybářský převlek, odstranit nalepené vlasy a vousy a obléknout se do svých šatů (Proč měl v Sherinffordu uložený oblek?) během sedmi minut a osmnácti vteřin, které uběhly dřív než Sherlock došel k Eurusině cele.
    John nerozeznal lidské kosti od psích.
    Sherlock nepoznal sklo od vzduchu!
    Nikdo nedokáže takhle dobře manipulovat s lidskou myslí.
    Vrtalo mu to hlavou. V pravém slova smyslu. Jako ocelový šroub se to zavrtávalo do mozku.
    Chtěl odpověď.
    Téměř litoval, že ji nakonec dostal. Bylo jedno, že popřela vše, čemu do té doby věřil. Ale o Rosie se bál. Nějak mu přirostla k srdci.

  • Obrázek uživatele Julie

    To už není můj boj

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na loňské Až na začátek světa

    Drabble: 

    Schovávala se mámě za sukní. Naštěstí nebrečela, přestože by měla důvod. Sirius si připadal jako hnusnej halzj, ale byl rád, že to protentokrát nemusí poslouchat.
    Vyráběla panenky. Z malých ještě nenarozených makových květů.
    Vzal jednu do ruky a dostal nápad.
    "Uděláš pro mě panenky?" přidřepl k holčičce.

    "Zatraceně dobrá bariéra," pochlubil se pak své šéfce. "To mrně se svýho táty bojí tak moc, že ho to udrží venku celý roky."
    "Je to jen začátek."
    Pokrčil rameny. V Anglii nikoho nenapadlo ani začít podobným rodinám pomáhat.
    Svým způsobem mu to přišlo důležitější než boj za čistou krev případně proti jejím milovníkům.

  • Obrázek uživatele Julie

    Koncentrované zlo

    Úvodní poznámka: 

    Obávám se, že bez znalosti fandomu je drabble naprosto nepochopitelné. Ale zas na druhou stranu si stojím za tím, že tohle fandom je!
    Letenská parta je facebooková skupina více méně určená obyvatelům Prahy 7. V nepravidelných intervalech je publikován výtah z jejího obsahu na stránce Letenská parta tl;dr.

    Drabble: 

    Byla jsem tam. Ucítila jsem, jak se krev mých žilách proměnila ve vazký tuhnoutcí gel a oči se mi zatáhly šedou clonou. Jen na pár okamžiků jsem jako noční můra lákána plamenem proletěla tím zlopověstným místem. Zdrojem vší temnoty, zřídlem zla...
    Známe ji. Legendu z temných zákoutí. Světla stadionu Sparta při vyslovení jejího jména potemní, sakury ve Stromovce se zoufale otřesou a shodí květy. Fantom zrozený z krutých záhybů kolektivního nevědomí hipsterské subkultury.
    Bludný kořen.
    Zbraň hromadného ničení předstírající civilizovanost.
    Byla jsem tam a přežila. Již nikdy více nebudu stejná. Projela jsem zastávkou na Štvanici.
    A přemýšlela jsem, že vystoupím.

  • Obrázek uživatele Julie

    Časy se mění

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sherlock žil uzavřen v rovnováze světa, kterým se obklopil. Dokázal eliminovat vše, co by ji mohlo narušit. Pěstoval si pečlivou harmonii vzájemně protikladných vlivů. Bojoval se zločinem, ale necítil k němu nenávist, zachraňovat lidem životy, přestože mu byli zcela lhostejní. Věděl, za co ho považují, a souhlasil s nimi. Neměl vůli ani možnost to měnit.
    Vysoce funkční sociopat.
    Pak se objevil John Watson.
    Zničil harmonii.
    Narušil systém.
    Jenomže Sherlockův svět místo, aby se zhroutil, zapadl sám do sebe jako ozubená kola. Rozpohyboval se. Kdyby to v kontextu metafory stroje nebylo naprosto nesmyslné, možná by Sherlock dokonce i řekl, že ožil.

  • Obrázek uživatele Julie

    Smrt se rodí dlouho

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Sluníčko svítí, DMD začíná, všechno se rodí... přece nebudeme optimisté. Jedno ohavné a temné drabble s neobyčejně kýčovitým názvem.

    Drabble: 

    Myšlenky se někdy vsunou do hlavy nenápadně a bez vědomí toho, komu patří. Nejspíš tam tedy byla ještě předtím než Drahomířiny vlaštovky začaly pršet z oblohy do popela spáleniště. Tehdy ještě nechápal nic jiného než, že na světě není dost vlaštovek na to, aby jejich smrt pomstila mámu. Plakal, ale hluboko v jeho útrobách cosi počalo růst.
    Okamžik zrození byl nádherný. Stalo se to v pravé poledne na Vyšehradě a bylo tam dost kouzelníků na to, aby se nezapomnělo. Jeho bába, Drahomíra, zemřela ještě rychleji než vlaštovky.
    Zrodila se smrtící kletba a zrodil se Malý Vašík.
    Tentokrát se hlasitě smál.

  • Obrázek uživatele Julie

    Chce se mi spát....

    Drabble: 

    Teď chcíply kachny
    Hosting milostiv byl snad
    Facebuk pučí

  • Obrázek uživatele Julie

    Zaječí pacička pro SOS

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Velice pověrčivé drabble bez nároku na bod.
    Soundtrack

    Drabble: 

    Ať systém vždy funguje, databáze se nepřeplňuje a aktualizace jsou milosrdné.
    Ať všechny maily nakonec dorazí do cíle.
    Ať se vždy najde volná chvilka a zaměstnavatel je milosrdný.
    Ať počítače fungují, připojení je pevné a elektřina proudí.
    Ať slov je vždy přesně sto.
    Ať se všechny hádky utiší.
    Ať pokoj a mír zavládnou pod tématy.
    Ať se dokážeme vyhnout tomu, že bychom někomu ukřivdili.
    Ať nám to případně odpustí.
    Ať ti, co pokorně čekají, nacházejí nápady.
    Ať přichází i k těm, co úpí.
    Ať je půlhodina před půlnocí magická.
    Ať nás to nikdy nepřestane bavit.
    Ať po nás přijdou další.

  • Obrázek uživatele Julie

    Cena za pokračování

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji č. 18. pro 18. 4. 2016. Téma: Tak umírá Mary Sue

    Drabble: 

    „Zabil bych je všechny,“ zavrčel Snape. To byl ten problém s posmrtným životem. Pochopili jste, co jste. A zjistili jste, jaká se o vás píše fan fiction.
    „Závidíš, že ty moje jsou víc cool,“ zašklebil se Sirius.
    „To tedy ne!“
    „To tedy jo!“
    „Nechte toho,“ ozval se Remus. „Podle mě jsou daň za to, že se o nás vůbec píše.“
    „Mluv za sebe,“ ušklíbl se James.
    „Já bych se bez nich obešel,“ nakrčil nos Snape.
    „Já ne,“ ozval se Peter.
    Všech pět jich náhle ztichlo. I fiktivní postavy touží po vykoupení. A někdy jim ho dokáže poskytnout jen fan fiction.

    Závěrečná poznámka: 

    Uznávám, že mary sue jsou obsaženy pouze implicitně. Smrt taky jen tak obchází okolo. A já bych technicky vzato ten bod neměla potřebovat, tudíž se bez odporu skláním před vůlí N+K, ať už je jakákoli.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ponocování

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Opět Teddy/James. Odehrává se dlouho po Pozdě a ještě déle po Pryč.

    Dárek pro Ave k narozenninám.

    Drabble: 

    Dorazil v jednu a měl v sobě pět piv (možná šest). Chtěl jen potichu vklouznout do postele, ale očividně neměl šanci.
    „Jamie?“ ozvalo se nešťastně.
    „Co?“
    „Nemůžu spát.“
    „Dopsals to?“
    „Jo, ale je to úplně blbý. Postavení Siria je závislá proměnná. Toho si všimne každej blbec. A necitoval jsem Romeovou.“
    „Tvrdíš, že Romeová je pitomá.“
    „Každej jí cituje.“
    „Kolik jsi toho vypil?“
    „Co?“
    „Kolik jsi vypil kafe?“
    „Žádný!“
    Jamie se zamyslel a přeformuloval otázku.
    „Kolik jsi vypil Nescafé?“
    „Půl piksly.“
    Zavíraly se mu oči. Jenomže nemohl nechat Teddyho zírat do tmy a panikařit z prezentace. Povídali si až do rána.

  • Obrázek uživatele Julie

    Pryč

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    A jsou tu zas. Nicméně drabble Pozdě se odehrává později.
    Poznámka k časovému zařazení - technicky vzato se toto drabble odehrává v současnosti.

    Drabble: 

    Harry uspořádal obrovskou párty na rozloučenou. Pozval každého, protože Teddyho měli rádi úplně všichni.
    Stál v koupelně a pozoroval zrcadlo. Odrážela se v něm tvář ze starých fotek (až na ty vlasy). Nikdy si nebyl jistý, koho mají vlastně rádi.
    Vrzly dveře. James za celý večer vylezl ze svého pokoje sotva na deset minut.
    „Promiň,“ zamumlal a pak dodal ještě něco tiššího, čemu Teddy rozuměl, ale nechtěl si to přiznat.

    Noční vlak protínal Evropu.
    S každou smskou od operátora se vzdaloval domovu.
    Když v Dortmundu uprostřed noci čekal na přípoj, poslal jednu do Anglie.
    „ja fakt musim vypadnout“
    Odpověď nepřišla.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdyby to náhodou někoho zajímalo, Teddy jede do Budče.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ona

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je jich mnoho. Od těch nejmenších velikosti šnečí ulity až po ty, co se rozpínají mezi galaxiemi. Ovšem naše pověst vypráví jen o jedné. Byla spíše z těch malých. Jen nepatrná skvrnka na povrchu planety. Ukryta v zemi snila svůj nekonečný sen.
    Avšak jednoho dne přišel první z nich. Nikdo si nepamatuje jeho jméno, ale ví se, že zapálil oheň a provedl první kouzlo. Potom přišli další. Albis a Moldawa. Libuše, Kazi a Teta. Věnceslav… Dobří i zlí. Stateční i zbabělí. Na žebrech spirály si postavili svou školu. Spirálu samu nazvali chodbou a jejich životy naplnili její bezvěkou existenci barvami.

    Závěrečná poznámka: 

    Něco málo o Ní naleznete zde - http://budec.net/budec/node/2

  • Obrázek uživatele Julie

    Až na začátek světa

    Úvodní poznámka: 

    Mé vlastní rozepsané AU, které se vyznačuje tím, že Sirius nám místo v Nebelvíru skončil ve Zmijozelu.

    Drabble: 

    „Kam to bude?“
    Změřil si ho nedůvěřivým pohledem. Asi nečekal, že mánička v kožené bundě bude mít na letenku.
    Sirius položil na pult svazek bankovek.
    „San Francisko,“ plácnul první místo, které ho napadlo.
    Tak úplně si nevěřil, že do letadla nastoupí.
    Jenomže když se pak odlepili od země, musel svírat pěsti, aby se nezačal smát nahlas.
    Najednou to všechno zůstalo dole. Nutnost mít názor na problematiku čisté krve. Rodinné dědictví, černá magie, všechny čtyři koleje. Všechny ty holky, co si je nehodlal vzít.
    Regulus.
    Sevřel ruce ještě pevněji.
    Regulus si poradí.
    Letadlo se vyhouplo nad mraky. Tady nahoře svítilo slunce.

  • Obrázek uživatele Julie

    Pozdě

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nová generace. Naprostý headcanon.

    Drabble: 

    „Co se vlastně stalo?“ zeptal se Teddy.
    James Sirius Potter seděl zkroucený v křesle a patou okopával područku.
    „Al udělal svůj velkej coming out. Normálně přišel a řekl našim, že je gay. A oni ho objali a řekli, že ho milujou. Já čekal, že ho vyrazej z domu, že řeknou, že už není jejich syn…“
    Zvedl podezřele lesklé oči.
    „Přitom já se celý roky klepal, že když se to dozvěděj...“
    „A?“
    „Tak jsem jim to řekl. Jako o sobě.“
    „Jamie?“
    „Teddy… oni… vynadali mi, že je to Alův velkej den a že mu ho nemám brát. Normálně mi to neuvěřili.“

  • Obrázek uživatele Julie

    Velký mozek, malé srdce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod!

    Moc se omlouvám všem přítomným schopným a skvělým učitelům. Já vím, že takovýhle nejste. A taky tuším, že z vaší pozice rozhodně nemůžete vidět všechno a už vůbec ne vyřešit všechno. Tohle byl prostě kretén ve vedoucí funkci a pár zaměstnanců, kteří radostně následovali jeho teorii naděje národa a elity Prahy. Ale nebylo to hezký a teď to z nějakého důvodu prostě muselo ven.

    Drabble: 

    Jsme elitní škola a podle toho také ke studentům přistupujeme.
    Zajímá se víc o módu než o matematiku? Okořeňte výklad o posměšky.
    Na lyžáku se zabývejte těmi, kteří lyžovat umí, na ostatních nezáleží. Neměli lézt na elitní školu, když nejsou dobří ve sportu.
    Jizvy na zápěstí ignorujte. I to, že přibývají. Žáci si to vyřeší sami. Ve třeťáku mají výběrovou psychologii.
    Netrapte se tím, že se při vyučování občas sama od sebe rozpláče. Není ostuda, že to protentokrát není vaše práce.
    Klidně si dělejte legraci z teploušů. Diskriminace je opovrženíhodná a my ji odsuzujeme. Ale jsme elitní škola, tady nejsou.

Stránky

-A A +A