Moje články

  • Obrázek uživatele Julie

    Hypotéza trvale udržitelného vztahu

    Úvodní poznámka: 

    Varování: Spoiler pro jednu z epizod šesté řady (bohužel si nejsem schopná vzpomenout, která přesně to byla). Jakkoli OOC se to zdá, přísahám že to Sheldon skutečně řekl.

    Drabble: 

    Když Sheldon řekl Amy, že je ochoten přistoupit na možnost sexuálního styku, myslel to vážně. Nicméně nehodlal to uspěchat.
    Nejdříve si prostudoval poměrně dost odborné literatury a vyhledal několik explicitních fan fiction (z očividných důvodů het), protože usoudil, že když už je donucen číst pornografii, může v ní alespoň figurovat Iron Man.
    V dalším kroku hodlal zapracovat na svém odporu vůči fyzickému kontaktu s lidskými bytostmi. Už dokázal poměrně dobře snášet doteky, i když stále považoval za nutné, aby na ně byl předem upozorněn. Dokonce přemýšlel, že požádá Penny o referenční informace ohledně polibku.
    Obával se, že Amy opravdu miluje.

    Závěrečná poznámka: 

    Já vím, že se zdá, že jsem mimo téma, ale myslím, že Sheldonovo chování se dá opravdu naprosto přesně popsat slovem obleva.

  • Obrázek uživatele Julie

    Osiky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na kopci stojí pět osik.
    První říkají Vlaštovka – tu můžeš prosit o pomoc na dalekých cestách. O štěstí a o pohodlné boty.
    Další, ten šedý strom uprostřed, je Vlk – toho žádej, abys nemusela sama běžet hlubokou nocí. Abys byla ve středu smečky.
    Třetí je Horská koza. Za tou jdi, když chceš vylétnout k nebi a zároveň se přidržet kostí země.
    Čtvrtý je Havran. K tomu se obracej ve chvílích smutku s prosbami, co nejdou vyjádřit slovy.
    Pátá, ta nejvyšší, jejíž listy se vždy jako první klátí ve větru, je Zmije. Tu o pomoc nežádej. Ta totiž dává to, co chceš.

  • Obrázek uživatele Julie

    Jak Smrt ke kocovině přišla

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát je Zubatá zcela neinvenčně Smrt. Jedná se o crossover s dalším, v našich krajích poměrně známým, fandomem.

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Au,“ řekla Smrt velice potichu a opatrně.
    „NapIJ se!“ poradila jí nejmladší sestřička. Její hlásek poskakoval okolo Smrtiných uší jako kapky duhy.
    „Neudržím to v žaludku,“ odmítla.
    „ale cOla Ti PoMůže,“ trvala si na svém Delirium.
    Smrt polkla pár doušků. Tak příšernou kocovinu ještě svět neviděl. Nemluvě o tom, kolik práce se jí za tu dobu stihlo nahromadit.
    „Měla bych vstát,“ zasténala a pokusila se posadit. Svět okolo udělal cosi, co se vymykalo všem fyzikálním a pár metafyzickým zákonům. „Zatracenej havíř,“ zaklela. „Už nikdy nikomu za kmotru nepůjdu.“
    „ALE on Tě dO TOHo sudU jeN ZAVřel. NEnutIL tě HO VypÍT.“

    Neviditelný fandom: 
    Dařbuján a Pandrhola
  • Obrázek uživatele Julie

    Zachraňte pivo!

    Úvodní poznámka: 

    Varování: Obsahuje černý humor. A může způsobit žízeň.
    Poděkování: Matkou této myšlenky byla zejména kolegyně I., a to dnes u oběda.

    Drabble: 

    Jistě, nealkoholická piva jsou zdraví prospěšná a pro někoho možná i chutná, ale je možné akceptovat utrpení, kterým pivo díky jejich výrobě prochází?
    Aby bylo omezeno procento alkoholu, je nedospělé pivo vystavováno neuvěřitelným zvěrstvům – mladina je mražena, kvasnice jsou mučeny hladem či tlakem a někdy i imobilizovány! Podmínky, kterým je vystaveno dospělé pivo, jsou ještě horší – ethanol je odpařován, a to mnohdy ve vakuu a za využití mučicích nástrojů (např. talířových odstředivek). Jindy jsou dokonce samotné jeho molekuly násilím odtrhávány od svých družek.
    Člověk je možná alfasavcem – pánem přírody i žízně, ale máme právo páchat pod vlajkou abstinence takové bezpráví?

    Závěrečná poznámka: 

    Detailní popis zvěrstev páchaných ve jménu abstinence naleznete zde: http://www.vesmir.cz/clanek/jak-se-vyrabi-nizkoalkoholicke-a-nealkoholic...

  • Obrázek uživatele Julie

    Varianta č. 2

    Úvodní poznámka: 

    Horory mě přešly, ale vlezla na mě teologie. Asi bych z toho vinila Danae. Tímto jste byli varování.

    Drabble: 

    Slečna Vinesová z nedělní školy mu vysvětlila, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, a proto je vhodné mluvit k němu lidským jazykem.
    Varianty řešení byly dvě:
    1) Bůh je stejný jako ostatní lidé (jiní, než Sheldon), a tím pádem neexistuje způsob, jak se s ním domluvit.
    2) Sheldon byl stvořen k Božímu obrazu, takže je naprosto přípustné modlit se v matematických rovnicích.
    Z nedělní školy ho po třech týdnech vyhodili.
    Prakticky vzato, Sheldon nebyl ateista. Ale měl statisticky podložené, že platnost varianty č. 2 nemá smysl lidem vysvětlovat. Předložil ohledně toho Bohu velice pečlivou analýzu, se kterou oba souhlasili.

    Závěrečná poznámka: 

    Já vím, že s tématem jsem tentokrát naštíru, ale nemůžu si pomoct, nějak mi to do něj sedí.

  • Obrázek uživatele Julie

    Inventura hrůzy

    Úvodní poznámka: 

    Nějak se mě ta hororová témata drží. A upozorňuji na kvalitně bulvární název!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stávalo se to tak jednou za dva za tři měsíce. Většinou to byl ten nejsvětlejší (skoro bílý) make-up, pudr a někdy i černá rtěnka, kterou si jinak kupovali jen herci.
    „Pane vedoucí,“ odvážil se jednou nahodit, „myslím, že nám mizí líčidla.“
    „Toho si nevšímej,“ mávl šéf rukou. „Odepiš je jako rozbitý materiál.“
    Nakonec se rozhodl, že si na zloděje prostě počká.
    Když ho ráno našli, zbělely mu vlasy hrůzou a nebyl schopný vypravit ze sebe rozumné slovo.
    Vedoucí ji na to při příští návštěvě opatrně upozornil.
    „To se tak občas přihodí, když mě někdo vidí bez make-upu,“ pokrčila rameny Smrt.

  • Obrázek uživatele Julie

    Štola na Americe

    Úvodní poznámka: 

    Varování: Nečíst v noci, nic pro slabé povahy.

    Drabble: 

    Bylo jich pět. Dvě holky a tři kluci. Přesně to množství, který v šestnácti stačí na to, abyste se nebáli vůbec ničeho.
    Věděli, že tam nemají lézt. Jenomže Standa měl mapu. A konec konců to byla jen stará štola. I jejich tátové tam chodili. Ostatně to oni jim vyprávěli o Hagenovi.
    Tak tam vlezli. Vybavení pěti čelovkami a hromádkou náhradních baterií.
    Došli až ke kolejnici.

    Okolo krku se jí svíraly ledové prsty. Snažila se je strhnout, ale ruce se jí bořily do prázdna.
    „Zu den Maschinen,“ zasmál se esesáckej důlní mistr.
    Mrtvej esesáckej důlní mistr.
    Asi to nebyla jen legenda.

    Závěrečná poznámka: 

    Psáno na počest Josse Whedona a Cabin in the Woods.
    Ve štolách okolo lomu Amerika je opravdu zavěšená kolejnice, na kterou když zazvoníte, vyvoláte prý ducha esesáka Hagena.

  • Obrázek uživatele Julie

    DMD

    DMD neboli Duben měsíc drabble se (zejména pro psychicky vyčerpanější účastníky) stalo kromě akce i fadomem.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Tančík

    Úvodní poznámka: 

    Tohle je zcela zásadní testovací drabble, abych poznala, jestli to funguje.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík. Tančík.

    Závěrečná poznámka: 

    A chci komentáře a kachničky!

    Neviditelný fandom: 
    DMD
  • Obrázek uživatele Julie

    Příběh nepříběh

    Milá Durwen,
    právě se mi smazal celý věnovací dopis a věnovací dopis a věnovací dopisy stejně nikoho nezajímají, takže přeju pěkné vánoce a doufám že se ti povídka bude líbit! Více méně jsem splnila zadání. Jen je tam tak trochu víc Phila než Legolase, ale co už nadělám.
    Veselé Vánoce a šťastný nový rok,
    Julie

    Název: Příběh nepříběh
    Autor: Julie
    Přístupnost: pro všechny
    Varování: postrádá příběh, ale obsahuje veverku.
    Shrnutí: Příběhy o tom, co se stane, když se jeden přenese do bájné země, mají naprosto jasná pravidla. Phil je všechna zná, takže samozřejmě ví, co má čekat. Omlouvá ho snad jen to, že je mu třináct. Asi bych měla poznamenat i to, že se jedná o crossover Avengers a Pána prstenů.
    Prohlášení: Nejsem vlastníkem ani jednoho ani druheho. Ba dokonce ani peníze na tom nevydělávám.
    Poznámka: Děkuji Lunkvil za beta-read.

  • Obrázek uživatele Julie

    Nejlepší anglická lučištnice

    Přístupnost: pro všechny
    Postavy: Pepper Potts/Tony Stark, Clint Barton
    Varování: Mary Sue
    Shrnutí: Jak pravila Lunkvil, je to taková letní oddechovka. Žánrově je to myslím celkem typický hurt/comfort.
    Prohlášení: Níže uvedené postavy vesměs patří Marvelu a ehm… asi britskému lidu. A samozřejmě Tomu-jemuž-závidíme-talent.
    Poznámka: Za beta-read moc děkuji Lunkvil.

    Podpořit bych chtěla Organization for Transformative Works, protože někdo se fan fiction starat musí. Peníze jim můžete poslat pomocí Pay Palu nebo kreditky. Pokud vám technická omezení nedovolují toto provést (nebo prostě nehcete), prosím o podporu Českého červeného kříže - text DMS CCK na telef. číslo 87777

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Knihy, slova, myšlenky

    Taky jsem nevydržela a jedno půldrabble jsem si napsala. A neskromně přiznávám, že se mi líbí:-).

    Zeď plná prasklin. Jako protkaná písmem.
    Vzali mi knihy, vzali mi slova, vzali mi myšlenky.
    Dali mi zeď.
    Za moje knihy, moje slova, moje myšlenky.
    Trest je zrcadlovým obrazem provinění.
    Žárovka brzy zhasne a zeď zmizí.
    Ve tmě se z prasklin stane písmo.
    Nové knihy, nová slova, nové myšlenky.
    Brzy.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Začátek

    Letos existuje drabble, které považuji za nejlepší, drabble, které mi leželo v hlavě už přes půl roku a taky pár dalších, co mám vážně ráda. Legrace je, že loni bych naprosto přesně věděla, které sem dát.
    Ale nakonec jsem vybrala to, ke kterému mám nejsilnější vztah. I když vlastně vůbec nemá pointu a je to jen taková náladovka.

    Vlasy mu cuchal vítr foukající z druhé strany světa. Moře se na obzoru stýkalo s oblohou. Slunce pálilo a kolem voněla sůl. Loď tančila po vlnách a on se křečovitě držel zábradlí, aby se mohl dívat do dálky. Dokud ho nezačaly bolet oči a ještě dlouho potom.
    Už pluli. Napřed okolo Afriky a pak ještě dál Indickým oceánem až k zemím s podivnými cizími názvy. Cejlon, Amman, Sumatra, Borneo. A nakonec do přístavu Malaka. Jen ta myšlenka opíjela víc než víno. Nastavil tvář slunci a zavřel oči. Yanez de Gomera vyplouval z Portugalska až na konec světa. Nedokázal se neusmívat.

  • Obrázek uživatele Julie

    Perpetum

    Tema: Perpetum mobile

    Nikdo netušil, kdo vlastně Perpetum Mobile vytvořil. Někteří dokonce tvrdili, že slezlo z Kola štěstěny. Každopádně žádný z našich mágů si ho nevšímal. Byli z něj jaksi nervózní. Víťka Kornějev dokonce přiznal, že na něj zkoušel seslat několik základních kleteb, ale Perpetum prý jen vyčítavě škytlo, půlhodiny zvracelo v koutku prazvláštní světélkující tekutinu a zase odešlo. Víťka vypadl skoro provinile, když mi to říkal.
    Ovšem uklízečky jej milovaly. Trpělivě ho přenášely přes vysoké prahy, které samo nedokázalo překročit (vždy se zastavilo a zoufale popiskovalo). Tvrdily, že myje podlahu, a krmily ho chlebovými střídkami, čímž ovšem naprosto popíraly jeho základní podstatu.

  • Obrázek uživatele Julie

    Kouzlo lásky

    V hlubinách Budečské knihovny najdete mnoho kouzel. V jednom zaprášeném svitku se dokonce ukrývá kouzlo lásky. To pravé a skutečné. Přináší opravdovou, nesmrtelnou a zcela nezištnou lásku. Vyžaduje hromadu neobyčejně exotických surovin. Jen příprava samotného lektvaru trvá osmnáct let. Následuje série zaklínání, z nichž tři se musí pronést v průběhu zatmění slunce. A ani nechtějte vědět, co musíte udělat potom.
    Do knihovny svitek přinesl postarší chazar, který tvrdil, že jej vynašel ve snu. Po straně ovšem Jáchymovi přiznal, že co se jeho týče, experimentálně ověřil, že obdobného výsledku se dá docílit za použití jednoho červeného karafiátu a smyslu pro humor.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Tisíciletá kocovina

    „Tak zpívej už, sakra,“ houkne na ní technik.
    Odkašle si a zkusí to znovu. Představuje si moře, štíhlé lodě a opálená těla lodníků. A do toho středomořský žár tlumený jen vodní tříští.
    „Aaaa,“ vyloudí jeden tón. Smutnou ozvěnu toho, čím bývala. Jako by měla v krku štěrk. Ale protentokrát to stačí.
    „Kdybys tolik nechlastala,“ řekne jí potom Máňa v bufetu nad hnusným kafem. „Celou noc propaříš a pak se divíš, že nemůžeš zpívat.“
    Siréna se na ni smutně usměje. Kdysi přinášela smrt králům a teď si sotva udrží job v továrně na špunty do uší. Co dělat jiného než chlastat?

  • Obrázek uživatele Julie

    Začátky

    Old Shatterhand stisknul ruku svého pokrevního bratra.
    „Bratře,“ zazní ze dvou úst zároveň.
    Sedí a napjatě pozoruje obrazovku. Je jí osm. Sotva se naučila číst, naplnila si hlavu příběhy o nesmrtelném přátelství. A o dobrodružství. Moc by chtěla být jejich součástí. Zas a znova vymýšlí, jak to udělat. Čí jen být sestrou, kdo by se do ní mohl zamilovat, kde vzít stroj času… Pořád. Bez přestání. Je to reálnější než život.
    Jedné myšlenky se ale nemůže zbavit. A ta ji trápí. Podle všeho se totiž zdá, že velké dobrodružné příběhy, včetně nesmrtelného přátelství, jsou jen pro kluky. Není to fér.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Jet lag

    Měla to být ta nejlepší svatební cesta ze všech. Do tropů. Mezi palmy, koktejly s deštníčky a ke kýčovitě modrému moři. To všechno tu bylo. A ona si to užívala. Až na ten časový posun. Zatracených sedm hodin. Nemohla spát. A nemohla být vzhůru. Její tělo si tvrdošíjně trvalo na greenwichém čase. Převalovala se v posteli, poslouchala, jak její novomanžel vedle tiše chrápe a nechtěla nic než usnout.
    Pak se to jedné noci zlomilo. Odpoutala se od času. Ovládla ho. Stala se jeho paní. A pak – jakoby se v jediném okamžiku probořila skrze tenký led – se Donně začaly vracet vzpomínky.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Anonymita

    Nebylo to jednoduché. Podzemní hnutí jí sem propašovalo chytrý telefon, který ukradli jedné výstřední milionářce. Ani oni nesměli vědět, k čemu ho potřebuje.
    K síti se připojila prostřednictvím devatenácti proxy serverů. Tři z nich byly v sousední dimenzi. Jeden nikdy neexistoval.
    Neodvážila se nic psát na papír. Ťukala do dotykového displeje. Všechno trvalo strašně dlouho, ale postupně se zlepšovala.
    Z mobilu pravidelně mazala paměť. Pofňukávala pokaždé, když zmáčkla delete. Neměla zálohy.
    Telefon byl nastavený tak, aby se smazal, když někdo špatně zadá PIN.
    Stejně ji jednou odhalí. Věděla to. Jenomže Vzora potřebovala novou identitu. Nedokázala psát, když ji všichni sledovali.

  • Obrázek uživatele Julie

    Poslední židle

    Omluvou mi budiž to, že v mojí hlavě to fakt dojemný bylo.

    Všechno v místnosti bylo rozbité napadrť. Zůstala jen jediná židle a na té seděl. Zhroucený a malý. On nikdy nebyl malý! Klouby na rukou mu pokrývala krev.
    Její tělo už dávno odnesli. Svíral ji v náručí do poslední chvíle. Pak se vzdal. On, který se nikdy nevzdával.
    Přistoupil k němu. Nevěděl, co říct.
    „Nezbylo nic. Všechno zemřelo s ní,“ zašeptal Sandokan.
    Nebylo, co říct. Yanez mu pouze stisknul ruku. Nedokázal si představit míru Sandokanovy bolesti. Ale chtěl ji cítit místo něj. Vlastní bezmoc ho dusila a svírala mu hrdlo. „Bratříčku,“ Sandokan zvedl smutkem podlité oči. „Jen ty jsi mi zbyl.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Narodil se...

    Jednoho dne (roku 1960) se v Anglii narodil chlapec. Odpoledne to ještě bylo zcela obyčejné miminko, ale v noci se nad jeho postýlkou objevily podivné temné postavy. Ale nebojte se, nebyly to zlé příšery. Jen sudičky.
    První (nejmladší a idealistická) řekla: „Přisuzuji ti možnost dělat to, co je největším přáním tvého srdce. Tvým osudem budiž tvoření.“
    Druhá (odporně racionální) řekla: „Tvým osudem budiž úspěch. Včetně finančního.“
    A ta třetí (která bývala zlou královnou v jisté světoznámé pohádce) řekla: „Tvým osudem budiž, že jednoho dne konečně očistíš mé jméno.“
    Pak se rozplynuly v temnotách. Na pozadí zvědavě poblikávala modrá policejní budka.

    Ano, je to hádanka.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Výčet materiálů

    Záhada je materiál.
    Život je materiál.
    Smrt je materiál.
    Chladnokrevný prospěch je materiál stejně jako šílenství.
    Pravda je materiál, nicméně lež je ještě daleko lepší. A taky zapírání.
    Příčinná souvislost je materiál.
    Novinové články jsou materiál.
    Smítka na podlaze a na oděvu jsou materiál.
    Stopy jsou materiál. I jejich absence.
    Vyděračské dopisy jsou klasický materiál.
    Kokain je materiál. I tabák.
    Existují různé druhy materiálu k přemýšlení. Já se snažím směrovat Sherlocka k těm správným. Přestože si nejsem jist, co je pro něj dobré. Často mě straší ve snech skutečnost, že veškerá má referenční zkušenost se vztahuje jen k lidským bytostem.

    Poznámka: Zařazuji do dvou fandomů, protože oba jsou relevantní.

  • Obrázek uživatele Julie

    Ozvuky tragédie

    Obávám se, že tohle už je vážně těžký případ BJB. Nicméně nahrazuji si téma krev.

    Kapku po kapce dopadala na podlahu. Vystříkalo se jí dnes hodně. Ale teď už se všude kolem rozhostilo smrtelné ticho. Ticho a zápach.
    V mnoha domovech však začínal pláč. Ženy tiše vzlykaly do polštářů. Muži skřípali zuby a proklínali osud. Děti chápaly jen to, že se přihodilo něco strašného. Všichni se ptali, co bude dál. Jak budou dál žít? Jak budou jejich příběhy pokračovat? Pocit prázdnoty a neukončenosti byl nejhorší. Někteří se v zoufalství uchýlili do ciziny. Jiní věřili ve vzkříšení.
    Voda kapala jen chvilku, ale firma se vzpamatovávala dlouho. Požár v nakladatelství Crew zasáhl českou komikovou scénu opravdu silně.

  • Obrázek uživatele Julie

    Domů?

    Poznámka: Technicky vzato pokračování Začátku a Rodinné podobenky. Až na to, že v mezidobí se stala velká spousta věcí (a já ke své hrůza zjistila, kde je Gomera).

    Stáli tu nastoupení všichni do posledního muže. I ti, které zranil při svém pokusu o útěk. Sandokan je přelétl pohledem stejně vřelým jako plamenným a založil si ruce v bok.
    „Tygříci,“ začal, „tomuto muži jsme všichni dlužni život. Zachoval se čestně a odvážně. Odvezeme ho kamkoli jen bude chtít a už nikdy nebude naším nepřítelem.“
    Yanez se zadíval na jasně modré moře spalované palčivým sluncem a na okamžik se mu zastesklo po vlídném stínu na dvoře rodného domu v Tomaru, po kvetoucích stromech, po známé kadenci rodného jazyka…
    „Ale pokud si to bude přát, může se stát jedním z nás.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Zoufalství

    Superego: „ Koupíme si boty a budem každý ráno běhat.“
    Id: „Každý?! RÁNO!“
    Superego: „Jo. Nemělos přibrat dvě kila.“
    Id: „I když ten den půjdem cvičit?“
    Superego: „Jo.“
    Id: „I když půjdu pěšky do práce?“
    Superego: „Jo. Ale když to vydržíš, dostateš něco hezkýho.“
    Id: „Co?“
    Superego: „Nový tričko na kolo?“
    Id: „Na to ti...“
    Superego: „Buffy?“
    Id: „Buffy jsi sliboval už minule. Chci něco pořádnýho!“
    Superego: „Odpustím ti jedno drabble.“
    Id: „Joooooooo!
    Ego (tiše pláče v koutku a křičí): „Já vím, já vím, tohle je mimo téma, ale oni se včera – když viděli příbuzenskou plemenitbu – naprosto utrhli ze řetězu!“

    Poznámka: Tento rozhovor se dnes ráno v mojí hlavě vážně odehrál. A je to přímý důsledek příbuzenské plemenitby, která mě včera málem rozplakala. Ale vím, že je to BJB a zkusím do večera vymyslet něco lepšího.

  • Obrázek uživatele Julie

    Postup

    Najděte poslední jarní petrklíč. Určitě se tam někde skrývá, v příšeří voňavých lesů, ve křoví, na prosluněné stráni… Je to ten, co vystrčí hlavičku až na samé hranici léta a přežije všechny své bratříčky. Pak vedle něj postavte domek z mechu, kamení a větviček.
    Vše trpělivě opakujte po několik let. Nebojte se, poslední petrklíč vždycky roste na stejném místě. To jen lidé se málokdy vrací. A pak jednou, pokud se budete chovat tiše a nebudete dupat, ho snad možná spatříte. Alespoň jednoho z droboučkých obyvatel lesů a pohádek. Skřítka.
    Chyťte ho a upečte se šípkovou omáčkou. Je to vyhlášená delikatesa.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Těžký život brontosaura

    Polda: „Mám hlad. Kručí mi v bříšku!“
    Polda: „Já taky. Včera v noci jsem vůbec nemohl spát.“
    Polda: „Všechnu zeleninu sežere!“
    Polda: „A nechává jen košťály.“
    Polda: „Ta druhá není o nic lepší. Držej dietu. Prý aby byly krásné, štíhlé a zdravé.“
    Polda: „Vzpomněly si na tu brokolici?“
    Polda: „Jo, ta druhá ji vyhodila.“
    Polda: „Tak ji vytáhneme z koše!“
    Polda: „Ehm…“
    Polda (podezřívavě): „Co?!!“
    Polda (provinile): „Když já měl vážně hlad!“
    Polda: „Pch…“
    Polda: „Mrzí mě to.“
    Polda: „No jo, no.“
    Polda (mrk, mrk): „Vážně.“
    Polda: „Musíme s tím něco udělat.“
    Polda: „A co?“
    Polda: „Budeme jim nadlehčovat váhu?“

  • Obrázek uživatele Julie

    Kdopak píše dějiny?

    Poznámka: Snad jsem moc neujela od tématu. Každopádně vyhlašuji soutěž. Kdopak pozná, o kom je v drabblu řeč?

    Historie je prý učitelkou národů. Nebo tak něco. Znal hodně učitelek. A zažil ještě víc historie. Nicméně většina učitelek měla větší smysl pro realitu, než „historie“. Alespoň v některých ohledech.
    Slyšel, že lidé by se z historie měli učit, aby neopakovali stále stejné chyby. Dlouho o tom přemýšlel. Skoro sto padesát let. Potom začal historikům, kteří za ním často přicházeli konzultovat, některé věci zatajovat. Nevymýšlel si. Jen cenzuroval A taky nechával vzkazy. Moc dobře věděl pro koho.
    Jednou se trochu přepočítal a pak s hrůzou zjistil, že z oficiálních psaných dějin vypadlo deset let. Naštěstí se po nich nikdo nesháněl.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    I believe in Sherlock Holmes!

    Co se týkalo Glorie, byl loňský rok jedním z těch, co vás naučí, že ve všechny ošklivé věci, které vídáte v televizi, zdaleka nejsou tak hnusné jako realita. Rok, co skončí a vy najednou neznáte toho člověka, který chodí světem ve vaší kůži.
    Co se týkalo Glorie, byl Sherlock Holmes jediný člověk, ve kterého ten rok stálo za to věřit. Když prohlásili, že lhal, prostě a jednoduše s tím nesouhlasila.
    Prvně ten nápis uviděla v metru. Napsaný propiskou na zcela nesouvisejícím letáčku. Červenou fixou. Obtáhla ho černou propiskou. To aby bylo vidět, že v Sherlocka Holmese věří minimálně dva lidé.

    Poznámka: Tento drabble věnuji neznámé osobě, která skutečně napsala výše uvedený slogan na zcela nesouvisející letáček nalepený ve vagónu metra kdesi na trase metra A. Modrou propiskou. Já zrovna neměla čím psát, ale slibuji, že při první vhodné příležitosti se přidám.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Chvalozpěv

    Poznámka: Má chabá slova nedokážou dostatečně oslavit veliké zadavatelky, ale někdo to prostě napsat musel!

    Budiž pochváleny ony dvě, které jsou duší DMD a které rok co rok milostivě sestupují k nám nehodným, aby každý den ve své nekonečné moudrosti vybraly téma a učinily jej viditelným světu.
    Nechť slova se jim před očima nemíhají příliš rychle a body ať jsou přístupny spočítání.
    Jejich inspirace ať stále sílí a návrhů hodně.
    Ať vyplní se jejich vůle a ani sekunda po půlnoci nám není odpuštěna.
    Dej ať profesoři jejich hledí na obě milostivým okem po celý duben a v zaměstnání jejich ať internet je rychlý a šéfové slepí.
    Budiž KaTužka a Nifredil navěky oslavovány ve všech fandomech!

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Co nám straší za hřbitovem?

    Ležel bezvládně na posteli. Dýchal mělce a tvář měl nepřirozeně bledou.
    „Xandere,“ šťouchla do něj Willow nešťastně prstem. „Co mu je?“ Otočila se bezradně na Gilese.
    „Musíte mi říct, co přesně se stalo,“ požádal klidně Giles.
    „Našli jsme ho ráno na louce za hřbitovem,“ vysvětlovala chvatně Buffy. „Ještě chvíli byl vzhůru, ale pak omdlel.“
    Giles si zamyšleně vyčistil brýle.
    „A říkal něco? Naznačil, co se mu přihodilo?“
    „Jen,“ Buffy se ušklíbla, „jen něco o perfektním zadku oděném ve stříbrné mlze. Na to nevymyslím vtipnou hlášku ani já.“
    „Pak je to ovšem jasné,“ zaradoval se Giles. „Pokusily se ho utancovat víly.“

  • Obrázek uživatele Julie

    Doktor tesařem

    Je to dobrý plán, připomněl si v duchu (nahlas to říct nemohl, protože měl pusu plnou hřebíků), když se už popáté praštil kladivem. V tesařině nikdy nevynikal a teď už asi bylo pozdě se jí učit. Alespoň, že sehnal dost dřeva. Tedy dřeva… celá pravá strana byla z dřevotřísky a v jednom místě musel dokonce použít i sádrokarton.
    Konečně přitloukl (nakřivo) poslední prkno. Poodstoupil. Nevypadalo to moc přesvědčivě, ale doufal, že se to povede. Bez Tardis dovnitř jiná cesta nevedla. Oni se naštěstí o lidské dějiny nikdy nijak zvlášť nezajímali. A obří dřevěný dalek určitě vzbudí zvědavost i u cybermanů.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Stesk

    A/N: Chtěla jsem napsat dalšího Sandokana, ale ani já nedostanu ledovou vodu do tropického moře.
    Upozornění: Jestli máte dojem, že je to OOC, tak si přečtěte originál.

    Spal a zdálo se mu o vodě. O oceánu plném křišťálově čiré ledové vody. Plaval a plaval a bojoval s proudy, které ho neúprosně stahovaly ke dnu. Zima mu svírala plíce a každý nádech bolel o trochu víc. Už dávno necítil prsty a přál si jen klesnout do hlubin a zemřít. Ukončit tu nekonečnou námahu. Otočil se na záda a zadíval se na oblohu. Někde tam vysoko, mezi šedavými mraky se leskl pár sametově hnědých očí. Sebral poslední síly a bojoval dál.
    Karel May, známý spíše pod přezdívkou Old Shatterhand, se probudil s rozhodnutím, že se musí co nejdříve vrátit za oceán.

    Ubírala se cestami, které on nikdy nepozná, kterými se nikdy nevydá, kterému zůstanou utajeny. Byl připoután ke své zemi a ke svému lidu. Ledová bystřina stékající ze Skalistých hor zpívala hlasem stříbřitých peřejí, rozradostněna možností vydat se na cestu. Později – až se rozlije po širokých pláních – ztiší svůj krok a bude jen jako něžná matka hladit travnatou prérii. A potom – silná a dospělá – se vlije do moře, aby jednou dorazila i ke břehům země zvané Německo.
    Vinnetou se ponořil do mrazivého proudu a pokorně poprosil vodu o to, aby na druhou stranu oceánu zanesla jeho vzkaz psaný steskem.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Rodinná podobenka

    A/N: Kašlu na umění, píšu Sandokana!

    Uprostřed noci ho vzbudily rány a dupot. Vzápětí se ozval krátký a ostrý výkřik. Bolest beze slov. V mžiku byl na nohou.
    Paluba byla kluzká krví. Yanez si zachoval chladnokrevnost do poslední chvíle. I když uklouzl a věděl, že další ráně neunikne. I když se jeho oči setkaly s pohledem kapitána malajských pirátů. I když se před ním zalesklo ostří. I když se mu zabodlo do hrudi.
    Překvapeně zamrkal, až když se špička protivníkova meče se zabodla do matčiny podobenky, kterou nosil v medalionku na krku.
    „Toho nechat na živu,“ vyštěkl kapitán. „Chci vědět, který z ďáblů mu nosí štěstí.“

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Výchova chlapců v Ankh-Morporku

    „Ahoj tatííííí,“ vyjekl malý Samík a skočil otci do náruče.
    Elánius se ozbrojil trpělivostí a připravil se se zájmem naslouchat všemu, co bude řečeno.
    „Lovíme svištíky,“ prohlásil Samík zaujatě.
    Elánius se usmál. Tohle se mu líbilo. Lov krys v kanálech ho pro dospělost naučil spoustu užitečných věcí. Možná trola Malachita, který vedl Ankh-Morporský dětský oddíl, podcenil.
    „Už mám svištíka strachu,“ pochlubil se Samík.
    „To se tě svištík tolik bál?“ zeptal se opatrně.
    „Ale tatíííí,“ ušklíbl se Samík, „to musíš jít po setmění na hřbitov.“
    Elánius se rozhodl, že si s Malachitem vážně promluví. Konec konců i zombie měly svá práva.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Ničitelka světů

     
    Téma: Zprava dobrý
     
    Proplétala se temnými zákoutími vesmíru. Žvýkala planety a vyplivovala rozdrcené drobty mrtvých civilizací. Bytosti umíraly pod jejím dotekem a ona je bez milosti odevzdávala do spárů věčné temnoty. Byla děsivým přízrakem z okraje kolektivního nevědomí. Jen myšlenka na ni vyvolávala smrtící hrůzu (a proto ji vlastně nikdo neznal).
     
    Teď se blížila. Pomalu a krutě. Přilétala a v jejích stopách šla smrt.
     
    Zahlédla kosmickou loď. Kdyby byla znala úsměv, radostně by se ušklíbla. Vstoupila a rozhlédla se.
     
    „Zprava dobrý,“ zadíval se Kocour zálibně do zrcadla. „Zleva ještě lepší!“
     
    Z čiré radosti předvedl oslavný taneček po místnosti. Vraždící entita v hrůze prchla.

  • Obrázek uživatele Julie

    Začátek

    Vlasy mu cuchal vítr foukající z druhé strany světa. Moře se na obzoru stýkalo s oblohou. Slunce pálilo a kolem voněla sůl. Loď tančila po vlnách a on se křečovitě držel zábradlí, aby se mohl dívat do dálky. Dokud ho nezačaly bolet oči a ještě dlouho potom.
    Už pluli. Napřed okolo Afriky a pak ještě dál Indickým oceánem až k zemím s podivnými cizími názvy. Cejlon, Amman, Sumatra, Borneo. A nakonec do přístavu Malaka. Jen ta myšlenka opíjela víc než víno. Nastavil tvář slunci a zavřel oči. Yanez de Gomera vyplouval z Portugalska až na konec světa. Nedokázal se neusmívat.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Pohled z paluby

    Nad horkým mořem běsnily barvy. Obloha hořela barvami ušlechtilých kovů a drahokamů. A také krvavě rudou, které pro jednou nebyla zaplacena lidskými životy. Temně zlatavé vody se vlnily a každým svým pohybem lákaly lodníky do smrtících ale přesto nádherných hlubin.
    Západ slunce běsnil víc než tropická bouře.
    Sandokan stál na palubě a pozoroval tu divokou krásu s mírným úsměvem ve tváři. Usmíval se, protože věděl, že je pánem těchto moří, oblohy i vzdálených černých linek pevniny na obzoru.
    Yanez de Gomera mu stál po boku a také se usmíval, protože věděl, že moře, nebe i země jsou v dobrých rukách.

    Fandom: 
  • Obrázek uživatele Julie

    Výkon spravedlnosti

    Totalitní nejvyšší státní obviňovatel se zhluboka nadechl a začal přednášet:

    „Za zločin reptání proti nejmilostivější Diktátoře, za zločin hanění fialové barvy, za zločin stýskání si na deštivé počasí před nejmilostivějším Garym, za zločin týrání brontosaurů, za zločin stát podrývajícího sušení ponožek, za krádež toaletního papíru a v neposlední řadě za strašlivý čin rozptylování Zářné Vzory při psaní odsuzuje se k smrti.“

    Odsouzenec zoufale svěsil hlavu.

    „Máš jenom provaz,“ šťouchl do odsouzeného povzbudivě žalářník. „Tuhle jednoho za zneuznání díla Vzorný Zářivky upálili. A navíc vod tý doby, co nejmilostivější Diktátora místo posledních mouder rozdává bonbony, nejsou popravy už zdaleka tak strašný.“

  • Obrázek uživatele Julie

    Perspektiva

    „Někdy se mi zdá tohle město tak maličký,“ povzdechl si Justin.
    Kdysi dávno věřil, že Pittsburgh je celý svět. Všechna ta dramata, co se zdála být větší než život. Všechna ta láska. Všechna bolest. Tehdy měl vážně pocit, že nikde jinde se nemůže dít tolik věcí. A že už nikdy nic nebude tak podstatné jako to, co prožíval tady.
    Jenomže pak přišel New York. A po něm dva semestry v Tokyu, stáž v L'Association a celý další život, který se neodehrával v Pittsbughu.
    „Chápu,“ přikývl vedle něj Brian. „Je to zapadákov. Do Tokya jsem odsud musel létat se dvěma přestupy.“

    Fandom: 

Stránky

-A A +A