A/N: Chtěla jsem napsat dalšího Sandokana, ale ani já nedostanu ledovou vodu do tropického moře.
Upozornění: Jestli máte dojem, že je to OOC, tak si přečtěte originál.
Spal a zdálo se mu o vodě. O oceánu plném křišťálově čiré ledové vody. Plaval a plaval a bojoval s proudy, které ho neúprosně stahovaly ke dnu. Zima mu svírala plíce a každý nádech bolel o trochu víc. Už dávno necítil prsty a přál si jen klesnout do hlubin a zemřít. Ukončit tu nekonečnou námahu. Otočil se na záda a zadíval se na oblohu. Někde tam vysoko, mezi šedavými mraky se leskl pár sametově hnědých očí. Sebral poslední síly a bojoval dál.
Karel May, známý spíše pod přezdívkou Old Shatterhand, se probudil s rozhodnutím, že se musí co nejdříve vrátit za oceán.
Ubírala se cestami, které on nikdy nepozná, kterými se nikdy nevydá, kterému zůstanou utajeny. Byl připoután ke své zemi a ke svému lidu. Ledová bystřina stékající ze Skalistých hor zpívala hlasem stříbřitých peřejí, rozradostněna možností vydat se na cestu. Později – až se rozlije po širokých pláních – ztiší svůj krok a bude jen jako něžná matka hladit travnatou prérii. A potom – silná a dospělá – se vlije do moře, aby jednou dorazila i ke břehům země zvané Německo.
Vinnetou se ponořil do mrazivého proudu a pokorně poprosil vodu o to, aby na druhou stranu oceánu zanesla jeho vzkaz psaný steskem.