Osmadvacátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

S detektivem Settonem cestou necestou napříč sedmi kouzelnými královstvími, přičemž aktuálně spolu s ním vstupujeme do Zvířenína, království bájných a pohádkových zvířat

Kapitola: 

Snad za jiných okolností Settonovi přijde vhod
pozorovat zázrak, který nazývá se ptačí zrod.
Chvíli zdřímne, když v tom slyší někde poblíž sojčí křik,
roztrubuje, že do říše vstoupil cizí návštěvník.
Krakonoš si sojky cení, Tomovi však není vhod,
že teď o něm ví i pták Noh, který zatarasil vchod.
Setton má zas dejávu o půtce kočky s myší,
srdce bije jako zvon, až v krku ho teď slyší.
Noh se chystá, že mu obě oči vyklove,
cítí ostrou bolest a má tváře od krve.
Svět je náhle temný a on ve tmě zmaten tápe,
a v tu chvíli slyší hlas, jež říká: “kdo tu chrápe?”
Šokován si uvědomí, že to byl zlý sen,
v úkrytu si chvíli zdříml a teď kouká ven.
Před chvílí ho olizoval malý králíček,
“to sis tady, pane, hodil pěkný šlofíček.
Po vejcích jen skořápky a mláďata jsou pryč,
tak už se tu neválej a rychle kostru vztyč.
Vypadneme, vzduch je čistý,
cítil bych je, jsem si jistý.
Azurit, jméno mé, velmi mě těší,
myslím, že bude čas na túru pěší.”
Setton se vydává po čerstvé stopě
modrého králíka s kytičkou v klopě.
Za hory za doly, kde zlaté parohy bydliště mají,
z království přírody - té říše zvířecí - dech se mu tají.
Kamzičí stezičky pokryté vřesem,
uzounké cestičky protkané lesem.
Rákosiny plné ptáků kolem vodních ploch,
všude stopy vyšlápnuté od zvířecích noh.
Lidská noha nevkročí sem, tahle země patří zvěři,
tak pohledy obyvatel nepřátelsky si ho měří.
Setton nejdřív drží tempo, postupně však zaostává,
rozptýlit se čímsi nechal, což se dobrodruhům stává.
Rozum velí, že se v téhle džungli nesmí zdržet,
jistý zvuk mu nedovolí dál stejný kurz držet.
Odbočí na chvíli z cestičky králičí,
to, když hlas zvířecí o pomoc zakřičí.
Kdo to tu tichounce o pomoc hvízdá?
Leží tu mláďata vypadlá z hnízda.
S tatínkem se rychle zbratří,
je to jeden z kosích bratří.
Dvě hnízda jsou vedle sebe, v nich rodinky kosí,
jedno z mláďat tenkým hláskem o záchranu prosí.
Setton rád vysadí mládě zpět do hnízda,
Václav mu na cestu děkovně zahvízdá.
K tomu přidá radu, slyšte, co mu tehdy řekl,
jeden by se téhle výzvy jednoduše lekl.
“Chceš-li poznat naši říši niterně a zblízka,
musíš s každým sdílet důvod, pro který si stýská.
Empatie v tomto světě na drobnosti sotva stačí,
chceš-li poznat život ptáků, zkus si připnout křídla ptačí.
Varuji tě, prožiješ si radosti i strasti,
jako na nás i na tebe budou číhat pasti.
Chceš-li přesto zkusit jaké v naší kůži měl bys žití,
jednoduše naber vodu ze studánky, ne však k pití.
Vhoď do ní pírko či chlup zdejší zvěře,
přidej dvě bobule z tohoto keře.
Spolu s jílem pomaž tělo tím lektvarem čarovným,
buď na sebe opatrný!”, řekl tónem varovným.
Liška Ryška mihne se tu, i veverka Zrzečka,
vážně se chce převtělit i v Müllerova krtečka?!
Vyzkouší si spoustu proměn, chvíli žije jako pták,
vždycky sníval o létání až vysoko do oblak.
Zjistí kolik starostí je se sháněním potravy,
že ve světě lidí často zvířatům jde o zdraví.
V dobré víře přikrmují zvěř potravou nevhodnou,
na mnohé se líčí pasti, část je sortou nehodnou.
Třeba hmyz má život těžký, obzvláště ten "obtížný",
nebezpečí, co je daní za krásný stav "beztížný".
Prožije si trpký úděl ošklivého káčátka,
snad bude mít šťastný konec také jeho pohádka.
Setton všemu porozumí, vyslechne a poradí,
zvířata mu důvěřují, už ví, že je nezradí.
S káčátkem se skamarádí,
ulehčí mu strasti mládí.
Sám ve stejném peří snáší ústrky a posměšky,
plně chápe, že to mládě mělo úděl přetěžký.
S kamarádem po boku se ostuda líp snáší,
za urážky nezlobí se, soudy nevynáší.
Nemůže narušit již jedou dané,
prozradit z pohádky co je v ní psané.
Stačí ale, že ten úděl kamarádsky sdílí,
k boji s žitím nelehkým tak dodává mu síly.
Labuťák mu časem přijde děkovat za dobré skutky,
dá Tomovi srdečník, prý klíč od jisté “dřevo-budky”.
“Že máš srdce soucitného dokázal jsi v naší říši,
dojdi až na okraj říše, tam má hajný svoji skrýši.
Posed je tou věží, kterou v naší zemi hledáš,
je mi jasné, že na moje slova stejně nedáš.
Dál je cesta nebezpečná, měl bys zůstat tady,
možná umřeš cizí rukou, nebo třeba hlady.
Že jsi chlapík tvrdohlavý, jdi si nazdařbůh,
jedno pírko ponechej si, pro let země-vzduch.
Až bude nejhůř, tak pomůže z neštěstí.”
Setton míří k zemi, která nic dobrého nevěstí...

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Krásně popsaná zvířecí říše... věřím, že Tom poznal věci, o jakých se mi nikdy ani nesnilo. Jen tedy past bych nalíčila :).
Díky, moc jsem si početla.

Obrázek uživatele Skřítě

Dík moc za upozornění... opraveno. Samozřejmě bych se mohla vymlouvat na čas dovolených a hektický pobyt u tchyně, s tím, že jsem to tam sotva stihla vložit, natož to po sobě číst, ale češtinářku asi nic z toho neomluví... tak tedy poučení pro příště... číst raději dvakrát :-)

Obrázek uživatele Tora

v pohodě, stane se :)

Obrázek uživatele mila_jj

Páni, to byl let mým oblíbeným královstvím, co znám z dětských let!
Opravdu mě to pobavilo, zvláště králíček Azurit. :)
To by mne zajímalo, kam nás ještě zavedeš.

-A A +A