Dvaačtyřicátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Poslední kapitola Zuzanina života - prozření

Kapitola: 

Zuzka kvapí do jeskyně za vidinou setkání,
tušení však divné pojme, co jí hrůzu nahání.
Příběh znovu promítá si, vzpomínat ho nebudu,
část ho známe, ona také - z knihy svého osudu.
Za pravdivý bere jej, když znovu zněl z úst Rebeky,
a má pocit, že důvěrně zná už tyhle comebacky.
Do království s princeznou, co se Smrtkou šach hraje,
dosud si však nespojila souvislostí taje.
Rebeka jí potvrdila, že se příběh vážně stal,
Zuzka už ví víc než dříve, jenom ne, kdo za vším stál.
Část příběhu vyprávěla doma Tomovi,
doufá, že jí zbytek děje máma dopoví.
Riskuje vše, ví to, ale přesto touží pravdu znát,
i ona se rozhodla teď vysokou hru vabank hrát.
Rychle vstoupí do jeskyně, nikde nikdo, tedy lež?

“Neboj, už se brzy dočkáš, a setkání neujdeš.
Chtěla jsi znát odpovědi, tak se ptej a pátrej dál,”

překvapí ji ten známý hlas, kde by se tu Setton vzal?

“Co tu děláš?” S děsem ptá se… do tajemství získal vhled?
Přitom jeho slova hřejí, příjemně jak teplý pléd.

“Chtělas vědět jaký osud potkal tvoji matku,
a Rebeka zapomněla drobnůstku v tom zmatku.
Budu teď tvůj kormidelník, vstoupíš do mé lodě?
Už nastal čas odkrýt karty. Shodnem se v tom bodě?
Kapitolu sedmadvacet nalistuj si, drahá,
o matce tam najdeš všechno a též svého vraha.”

“Ty?” Zuzana chytá dech,
mráz jí běží po zádech.

“Tome, co tu vlastně děláš, proč to po mně chceš?”

“Však ty brzy pochopíš, neb pravdě neujdeš.”

Kapitola sedmadvacet.
Chce se k tomu čtenář vracet?
Vzpomínáš si, že ta oběť - vedví přepůlený rak,
byla Zuzanina matka? Nu, bohužel, je to tak.
Druhé z klepet připraveno má vrah pro dceru,

“To že má být vysvětlení? Ne, to neberu!”

“Na pravdě boží si povíte více,
vědělas, že i tvá zhasne tu svíce.
Nepřišla sem, protože jsi dosud žila ty,
zaujalas místo dané matce před lety.
Přednost má vždy strážkyně co dosud živa drží stráž,
dokud žiješ, tak setkání s matinkou se nedočkáš.
Stíny se vrací až není-li zbytí,
až se i poslední do sítě chytí.
Až se přetnou okovy pout co znamení vážou s zemí,
potom teprv přicházejí, ti svědkové navždy němí.
Tím, že se tě matka zřekla oklamala Smrt i vraha,
teď už ale končí rakům kariéry strmá dráha.
Vládu strážkyň v tom znamení navždy přetne kosa,”

Zuzka vnímá perly potu, skrápí ji jak rosa.
“Tak pro tohle tedy zemřu, pro svou zvědavost,
proč jen člověk nikdy není svých nectností prost?
Stálo mi to za tu oběť? Za dar daný tobě?
Za setkání s matkou, která je už dávno v hrobě?”

“Otázka zní, zda, jsi tou, co udělala chybu.
Vybírá si ryba háček nebo rybář rybu?
Klepítko račí dnes uvízlo v síti,
sveďme to na osud, že se tam chytí.”

“Ty přec ale nejsi strůjcem zla, které mě leká,”
Zuzka ví, že má dnes zemřít, vysvětlení čeká.

“Vidělas jen to, cos chtěla,
ve skořápce mého těla.”

“Ty jsi přece na straně těch, kteří hájí pravdu, čest,”

“ano, to je celý Setton, tohle prosím jeho jest.”

“Vždyť ty vraždy vyšetřuješ, hledáš přece vraha.”
Co naznačit snaží se jí polovička drahá?

“Neuvěřím, že jsi vrah, mám zemřít rukou tvojí?”
Zuzana víc slyšet nechce, neb se pravdy bojí.

“Není to tak jednodušší? Na věčnost tě pošle ten,
který ti byl věrným strážcem.”

Z retů zazní tichý sten.

Z posledních sil Zuzka hledí pravdě do očí,
všechno náhle pochopí a svět se zatočí.
Ještě je pár otázek co zodpovědět zbývá,
proč už dříve nedošlo jí, kdo se za vším skrývá?
Zemřou další, teď už to ví, zčásti její vinou,
vidí dvanáct černých rakví zaházených hlínou.
Vzpomene si na sešit co leží doma na stole,
proč se do něj nenahlédla? Cítí vlnu nevole.
Ohrozí tím všechny zbylé, nejspíš nejen je,
zbrklou snahou o setkání zhasla naděje.
Náhle ví už s jistotou, že polovička drahá
na stole má pohozený zhoubný deník vraha.

“Našla jsi jej…” čte jí z očí, “ale nebyl čas ho číst,”
ještě čeká na dopsání, poslední v něm zbývá list.

“Buď klidná, už smířeny jsou všechny se svým osudem
jsi poslední, prodlužovat dál to tedy nebudem.
Už se zdálo, že je po všem, zbylas ty - můj rest,
tak se musím zpátky vrátit po jedné z mých cest.
Zopakovat, co už v březnu zdálo se být dokonáno,
by konečně mohlo nastat také pro mě nové ráno.
Dvě oběti navíc, které ve scénáři nebyly,

ruce, které po čtrnácté a naposled zabily.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Hu.

Obrázek uživatele mila_jj

No nazdar, tak tohle jsem nečekala.

Obrázek uživatele Skřítě

Ale do padesátky ještě kousek zbývá, tak se nechte překvapit co a jak... Třeba to nebude tak strašné, jak to teď vypadá :-)

-A A +A