Nad propastí
Písek skřípal mezi zubama. Železný stisk drtil kosti.
“Kdo jste!?” zavrčel muž. V očích výraz vzteklého psa.
“Nejsi. Tak. Starý. Aby. Ti. Paměť. Nesloužila.”
Odpověď trhaná bolestí. Čepel nože ztupilo překvapení. Na okamžik.
“Co tady, k čertu, děláš?”
Otázka vyvolala vzpomínky. Stejně jako tehdy stála nad propastí. Snažila se popadnout dech. Žebra hořela.
“Běž domů, Fergusi...”
Prosba zadupaná v písku. Zavřela oči.
Teď zaplatí.
Čekala smrt. Ta však nepřišla.
Nekonečně dlouhý okamžik smíření povolil sevření. Hrubé ruce ji popadly za paži. Pomohl jí vstát.
“Nikdy jsme se nepotkali.”
Souhlas stvrzený mlčením. On nezabije dceru svého přítele. A ona ho neudá.
Téma beru jako rekonstrukci vzpomínek, které by radši zapomněla a také v doslovném původu slova "znovu postavit". Snad je to zjevné.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
joj, to je vynikající. A jsem
joj, to je vynikající. A jsem moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo
Aspoň prozatím. Díky.
Aspoň prozatím. Díky.
Líbí, už to s ní bylo opravdu
Líbí, už to s ní bylo opravdu nahnuté, ještěže tak!
Dík. Měla na mále.
Dík. Měla na mále.
skvělý kousek, napínavý, a
skvělý kousek, napínavý, a nakonec logický... super.
Díky!
Díky!
Výborně, živě popsané napětí.
Výborně, živě popsané napětí. Odpověď trhaná bolestí. Úplně mezi slovy slyším sykot.
Děkuji!
Děkuji!
Týjo! Drsný a napínavý! ^U^
Týjo! Drsný a napínavý! ^U^
Já to nikdy takhle nedokážu... vždycky mi to sklouzne do humoru nebo tak :)
Díky! Já zas neumím humor moc
Díky! Já zas neumím humor moc. :)
Ale brrrrr! No, to jsem teda
Ale brrrrr! No, to jsem teda napjatá, jak tohle ještě dopadne.
(A cejtim tmu a mokro a zimu... a vůbec. Povedlo.)
Pardon. *Podává chumlací deku
Pardon. *Podává chumlací deku s medvídkem, čokoládu a teplé kakao*
Zprvu jsem netušil co se děje
Zprvu jsem netušil co se děje. Ale byla to nějaká vzpomínka, že?