V minulé kapitole děda při předvádění cviku spadl z hrazdy a zůstal pod ní nehybně ležet.
Děda stále leží bez hnutí. Standa k němu přiskočí.
„Dědečku, bolí tě něco? Nestalo se ti nic?“
Ticho.
„Dědo, dýcháš?“
Žádná odpověď.
„Dědo! Dědo!“
Ticho.
Standa slyší jen svůj dech, jak se mu zrychlil. Bezradně těká očima.
Hned je tu babička a chce dědovi dávat umělé dýchání.
Když se nad ním skloní, najednou se nečekaně ozve hlasitý smích.
„To jsem se lekla,“ chytne se babi u srdce.
Mezi smíchem děda vyráží jednotlivá slova.
„Že - to – ale - byla – šupička,“ směje se na celé kolo, chechtá se jako blázen.
„Že by se pomátl?“ uvažuje Staník a mlčky si ho zkoumavě prohlíží.
„Tys mi dal!“ uleví si babička.
Děda se přestane smát a posadí se.
„Jsi v pořádku, dědečku?“ obejme ho Staník.
„Jsem. Jen jsem se pořádně praštil, takže teď jsem praštěný,“ zažertuje.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
uf, děda měl sakra štígro
Aries
uf, děda měl sakra štígro
Přesně, člověk by řekl, že je
Aplír
Přesně, člověk by řekl, že je dítě štěstěny, ale v jeho věku?
Přijde mi, že babička už na
Killman
Přijde mi, že babička už na podobné kousky za ta léta musí být zvyklá, jinak by jejich vztah skončil vraždou. No, přinejmenším rozvodem.
Možná trochu uvykla a taky
Aplír
Možná trochu uvykla a taky předpokládá, že se děda už vybouřil, ale on holt umí překvapit.
To se mi ulevilo.
Angiera
To se mi ulevilo.
Nejen Tobě. :)
Aplír
Nejen Tobě. :)
Tak tomu říkám štěstí, jsem
Esti Vera
Tak tomu říkám štěstí, jsem moc ráda, že je děda v pohodě.
Děda je, zdá se, v pohodě až
Minehava
Děda je, zdá se, v pohodě až moc :)
Sice ho bolí celá záda a za
Aplír
Sice ho bolí celá záda a za krkem, ale to on by nikdy nikomu nepřiznal.
Děda je taky rád, jak to
Aplír
Děda je taky rád, jak to dopadlo, nebo spíš jak dopadl. :)